22 A 46/2016 - 176

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: J. S., zast. Mgr. J. S., obecným zmocněncem, bytem tamtéž, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2016, č. j. MPSV-2016/95296- 924, sp. zn. SZ/1079/2015/9S-ZLK, SZ/MPSV-2015/129307-923, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Zlíně ze dne 3. 5. 2013, č. j. MPSV-UP/448213/13/AIS-ZDP nebyl přiznán žalobci průkaz osoby se zdravotním postižením. Na základě odvolání žalobce vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 25. 10. 2013, č. j. MPSV-UM/10667/13/4S-ZLK, sp. zn. SZ/659/2013/9S-ZLK, jímž odvolání zamítl a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Zlíně (dále též „úřad práce“) potvrdil. Žalobce podal žalobu, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2014, č. j. 22 A 103/2013-159 bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalovaný brojil proti citovanému rozsudku kasační stížností, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud dne 26. 3. 2015, č. j. 4 Ads 263/2014-60, kasační stížnost zamítl. V návaznosti na závazný právní názor Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2014 rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 1. 2015, č. j. MPSV- UM/441/15/4S-ZLK, bylo rozhodnutí Úřadu práce ze dne 3. 5. 2013 zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k novému projednání. Na základě posudku OSSZ Zlín ze dne 6. 5. 2015 a doplňujícího posudku OSSZ Zlín ze dne 13. 8. 2015, byl vysloven shodný posudkový závěr, že žalobce v době ode dne 5. 2. 2013 do dne 31. 12. 2013 nebyl osobou, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o poskytování dávek „OZP“) ve vztahu k ust. § 9 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona o sociálních službách. Nejednalo se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle ust. 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o sociálních službách“), který vede k neschopnosti zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility a orientace. Ode dne 1. 1. 2014 jde o osobu [anonymizováno] ve smyslu ust. § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek OZP ve znění platném ode dne 1. 1. 2014, jde o zdravotní stav uvedený v odstavci 1 písm. d) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením ve znění platném ode dne 1. 1. 2014 (dále též „Vyhláška“). Na základě uvedených posudků vydal úřad práce rozhodnutí ze dne 22. 9. 2015, č. j. 318813/15/ZL, kterým zamítl průkaz osoby se zdravotním postižením ode dne 5. 2. 2013 do dne 31. 12. 2015 a přiznal průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 1. 2014 trvale. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaný na základě posudků PK MPSV ČR v Brně ze dne 18. 12. 2015, 19. 1., 15. 3. a 26. 4. 2016 rozhodl dne 11. 5. 2016, č. j. MPSV-2016/95296-924, sp. zn. SZ/1079/2015/9S-ZLK, SZ/MPSV-2015/129307-923 tak, že napadené rozhodnutí změnil v tom smyslu, že žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením podaná dne 5. 2. 2013 byla zamítnuta. Uvedené rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu. Žalobce podal dne 22. 2. 2016 rozsáhlou žalobu o 81 stranách, v níž vyslovil nesouhlas s napadeným rozhodnutím. Velmi obšírně a podrobně s opakujícími se výhradami vytkl žalovanému vady řízení týkající se rozhodnutí odvolacího orgánu, posudků MPSV ČR v Brně, nesprávného právního posouzení věci posudkovou komisí i následně žalovaným, což doložil citací rozsáhlé právní judikatury, odkázal i na řadu jeho podání datovaných od r. 2013, z nichž podrobně citoval příslušné pasáže. Dále navrhl provedení důkazů, které sumarizoval na straně 151 a následující žaloby. Ke zdravotnímu stavu posuzovaného, jeho mobilitě a orientaci se zevrubně vyjádřil na straně 154 až 156 předmětné žaloby. Žalobu rozšířil o další žalobní body v podání ze dne 25. 7. 2016, které byly doručeny zdejšímu soudu dne 26. 7. 2016. Vytkl, že odvolací orgán nespecifikoval ve znění jaké poslední novely zákona rozhodl správní orgán I. stupně, neuvedl, jak se vypořádal konkrétně prvostupňový správní orgán s argumenty a návrhy žalobce, opakovaně poukázal na nerespektování závazných právních názorů Ústavního soudu České republiky. Z hlediska jeho osobního náhledu na posuzovanou věc navrhl, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 20. 9. 2016 se zabýval genezí vývoje a hodnocením zdravotního stavu žalobce ode dne podání žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením, popsal historii správního řízení o této dávce, poukázal i na to, že žalobce podává v pořadí již druhou žalobu v téže věci. Rozhodnutí žalovaného bylo podloženo zejména posudky PK MPSV ČR v Brně, které v novém odvolacím řízení byly zpracovány dne 18. 12. 2015, 19. 1., 15. 3. a 26. 4. 2016 a konstatoval, že tyto závěry nebyly v rozporu s posudkovými závěry učiněnými uvedenou posudkovou komisí již dne 19. 7. a 26. 9. 2013. Procesní postup stanovený pro řízení o průkazu osoby se zdravotním postižením byl dodržen, žalovaný přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo v plném rozsahu s právními předpisy, nepřihlédl k vadám řízení, o nichž nebylo možno mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Shledal, že vypracované posudky PK MPSV ČR v Brně tak naplnily požadavek krajského soudu uvedený v rozsudku ze dne 16. 10. 2014, č. j. 22 A 103/2013-159. Otázka právního posouzení předmětu řízení byla projednána a hodnocena s přihlédnutím k datu podání žádosti o průkaz osoby se zdravotním postižením (dne 5. 2. 2013) a novelizaci zákona o poskytování dávek OZP (viz zákon č. 306/2013 Sb., zákon č. 313/2013 Sb. a zákon č. 329/2014 Sb.). Přechodná ustanovení (zákon č. 313/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony – účinnost ode dne 1. 1. 2014) zavazují správní orgány, aby řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením zahájena a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončily podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Byť dle závěru posudkové komise MPSV ČR v Brně v posudku ze dne 18. 12. 2015 zdravotní stav žalobce naplňuje ode dne 1. 1. 2014 kritéria pro přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením označeným symbolem „ZTP“ podle novelizovaného zákona o poskytování dávek OZP, tento závěr nebylo možné v odvolacím řízení použít z důvodu výše uvedených. Proto žalovaný dne 22. 12. 2015 požádal posudkovou komisi o vypracování posudku o zdravotním stavu žalobce na dobu ode dne 5. 2. 2013 do dne 22. 9. 2015 podle zákona o poskytování dávek OZP ve znění platném do dne 1. 1. 2014. Dle znění zákona o poskytování dávek OZP průkaz osoby se zdravotním postižením lze poskytnout pouze tehdy, jestliže posuzovaná osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace nebo je uznána závislou na pomoci jiné osoby podle zákona o sociálních službách. Tyto podmínky však žalobce nesplňoval. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. V replice podané žalobcem k písemnému vyjádření žalovaného a doručené zdejšímu soudu dne 1. 11. 2016 zaujal posuzovaný kritický postoj, neboť průběh správního a soudního řízení byl jen mechanicky a formalisticky popisován. Vytkl, že žalovaný ve svém stanovisku neuvedl obsah všech žalobcových podání, argumentů a připomínek vznesených v průběhu správního řízení, neuvedl, jaké lékařské zprávy byly správnímu orgánu předloženy, co těmito zprávami sledoval, opomněl se vyjádřit k tomu, proč neposuzovaly jeho zdravotní stav i lékaři, např. odborníci na bolest, páteř krční, bederní, svaly, neurochirurg, atd. Pokud se týká právních kritérií při posuzovnání žádosti o průkaz osoby se zdravotním postižením vyslovil názor, že vzhledem k datu podání žádosti o dávku, tj. dne 5. 2. 2013 a k datu právní moci skončení tohoto řízení, tj. dne 11. 11. 2013 mělo být o nároku rozhodováno pravomocnému dle zákona č. 329/2011 Sb., v platném znění, tj. ve znění po účinnosti zákona č. 313/2013, tedy po dni 1. 1. 2014. K tomu dále dodal, že dle posudku PK MPSV ČR v Brně ze dne 18. 12. 2015 by nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označeným jako „ZTP“ dle platných právních předpisů měl. Na základě výše uvedeného proto s interpretací právní úpravy žalovaného nesouhlasil. Byl toho názoru, že žalovaný by měl zahájit řízení z moci úřední o průkazu osoby se zdravotním postižením dle platné právní úpravy, tj. ve znění po účinnosti zákona č. 313/2013 Sb. a pokud tak neučinil, dopustil se a dopouští nesprávného úředního postupu, čímž poškozuje jeho osobu i jeho práva. Současnou realitou je fakt, že od února 2013 je bez uvedeného průkazu. V návaznosti na podanou repliku žalobce, žalovaný v písemném vyjádření ze dne 7. 12. 2016 setrval na svých právních názorech, které byly plně podloženy závěry posudkové komise, v komisích zasedali lékaři – specialisté z oboru ortopedie a neurologie, z uvedených odvětví vždy odlišný lékař, přesto jejich posudkové závěry byly shodné. Námitky a připomínky žalobce byly žalovaným ve všech případech posudkové komisi předloženy, tato připomínky hodnotila i vyhodnotila, což vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdravotní potíže žalobce zlehčovány nebyly, při posuzování jeho zdravotního stavu bylo přihlédnuto správně jak k posudkovým kritériím, tak i interpretaci právní. Byť žalobce je subjektivně přesvědčen o nároku na uplatňovanou dávku, zákonná kritéria však nesplňuje. Z připojeného správního spisu soud zjistil, že žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením podal žalobce dne 5. 2. 2013 u Úřadu práce – krajská pobočka ve Zlíně. Sociální šetření pro účely řízení o vydání průkazu bylo provedeno dne 15. 2. 2013, následně dne 11, 4. 2013 byl vypracován osudek o zdravotním stavu – posouzení pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením – LPS OSSZ Zlín. Na základě dostupné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím k sociálnímu šetření ze dne 15. 2. 2013 bylo provedeno skutkové zjištění s následným posudkovým závěrem – nejde o osobu, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, nejde o osobu, která se podle § 8 zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění, považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. [anonymizováno] Přípisem ze dne 18. 4. 2013 byl žalobce poučen dle § 36 odst. 3 správního řádu s tím, že má možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění a to v termínu do pěti dnů ode dne doručení této výzvy. Žadatel písemně požádal o zaslání citovaného posudku OSSZ Zlín i průběhu a výsledku sociálního šetření. Jeho požadavku bylo vyhověno ze strany úřadu práce. Žalobce se však k podkladům nevyjádřil. Poté úřad práce ve věci rozhodl dne 3. 5. 2013 č. j. MPSV-UP/448213/13/AIS-ZDP, žalobci nepřiznal průkaz osoby se zdravotním postižením. Dne 17. 5. 2013 prostřednictvím zmocněnce podal žalobce odvolání. V rámci odvolacího řízení byl vyžádán posudek PK MPSV ČR v Brně ze dne 19. 7. 2013, kdy komise za účasti odborné lékařky neuroložky bez účasti žalobce posoudila zdravotní stav jmenovaného z hlediska přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Žalobce doručil posudkové komisi dne 17. 7. 2013 sedmistránkový dopis, v němž mj. omluvil neúčast při jednání posudkové komise pro špatný zdravotní stav. Posudek byl tudíž vypracován bez účasti posuzovaného s tím, že po prostudování podkladové dokumentace, která byla dostatečná, jsou dány důvody k přijetí posudkového závěru bez projednání v nepřítomnosti jmenovaného. Byla posudkově vyhodnocena podkladová dokumentace i zdravotní dokumentace, která je uvedena v posudku, jež byl žalobci doručen, jednotlivé lékařské zprávy byly posudkově vyhodnoceny. [anonymizováno] Posudkový závěr zněl, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce považován za osobu podle § 8 zákona č. 366/2011 Sb., o sociálních službách, závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Nejednalo se o osobu, která nebyla schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. Dne 1. 8. 2013 bylo doručeno zmocněnci zástupce vyrozumění o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, zároveň mu byla uložena lhůta do pěti kalendářních dnů ode dne tohoto vyrozumění možnost se k věci vyjádřit. Ve spise je založeno podání zmocněnce žalobce ze dne 21. 3. 2013 označené „omluva za neúčast u jednání u posudkové komise, návrh na provedení dokazování“, které bylo doručováno Ministerstvu práce a sociálních věcí. Z obsahu posudku PK MPSV ČR v Brně ze dne 19. 7. 2013 vyplývá, že dopis byl doručen posudkové komisi dne 17. 7. 2013. Dále je ve spise založen protokol o ústním jednání sepsaný se zmocněncem žalobce dne 2. 8. 2013 týkající se seznámení žalobce s posudkem PK MPSV ČR ze dne 19. 7. 2013. Zároveň jmenovaný předal správnímu orgánu dokument označený „žádost o prodloužení lhůty k vyjádření se k posudku“, doplnění dokazování, poučení, vyčíslení nákladů odvolacího řízení ze dne 2. 8. 2013 včetně třech příloh. Dále se ve spise nachází další dokument ze dne 21. 3. 2013 označen „vyjádření k posudku, vyjádření ke stanovisku napadeného úřadu, návrh na spojení řízení, poučení“ adresovaný Ministerstvu práce a sociálních věcí. Dne 16. 8. 2013 doručil zmocněný zástupce žalovanému „vyjádření k posudku, vyjádření ke stanovisku napadeného úřadu, návrh na spojení řízení, poučení“ ze dne 15. 8. 2013. Usnesením žalovaného ze dne 19. 8. 2013 č. j. MPSV-UM/8412/13/4S-ZLK bylo přerušeno řízení o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, a to do doby, po kterou bude posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Brně posuzovat zdravotní stav účastníka řízení. Proti usnesení podal žalobce rozklad ze dne 30. 8. 2013, řízení o rozkladu bylo ukončeno rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí ze dne 18. 12. 2013, č. j. 2013/57297-43/51, rozklad byl zamítnut. V rámci odvolacího řízení byl proveden dále doplňující posudek PK MPSV ČR v Brně ze dne 26. 9. 2013. Posudková komise se seznámila s podkladovou dokumentací a konstatovala, že je dostatečná k projednání v nepřítomnosti posuzovaného a k přijetí posudkového závěru. Prostudovala všechny odborné nálezy doložené k posudkovému jednání ke dni 19. 7. a konstatovala, že posudkový závěr vychází ze zjištěného zdravotního stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Posudková komise měla k dispozici i vyjádření zmocněnce žalobce ze dne 15. 8. 2013 vztahující se k vyjádření se k posudku PK MPSV ČR v Brně ze dne 19. 7. 2013. Stanovisko k uvedeným připomínkám bylo obsahem posudkového zhodnocení, posudek byl doručen zmocněnci žalobce. Posudková komise sumarizovala zjištěné skutečnosti a konstatovala, že posuzování zdravotního stavu pro účely výhod pro osoby se zdravotním postižením vychází vždy z aktuálně platné legislativy platné ke dni posudkového jednání. Zdravotní stav ve vztahu ke zvládání základních životních potřeb byl podrobně prostudován, jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech. Dle názoru posudkové komise proběhlo dostatečné zhodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v kontextu se zvládáním základních životních potřeb. Žádné další výsledky lékařských vyšetření doloženy nebyly. Posudkový závěr zněl, že nebyly shledány nové posudkově rozhodné skutečnosti, které by měly vliv na přijatý posudkový závěr ze dne 19. 7. 2013. Posudková komise vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku, a neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru. Dne 11. 10. 2013 bylo zmocněnci žalobce doručeno vyrozumění o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v souladu s ust. § 36 odst. 3 správního řádu. Zároveň mu byla uložena lhůta 8 dní ode dne doručení tohoto vyrozumění k provedení úkonu. Dne 15. 10. 2013 byl se jmenovaným sepsán protokol o ústním jednání, při kterém byl seznámen s obsahem spisu, požádal o kopii posudku PK ze dne 26. 9. 2013, jeho žádosti bylo vyhověno. Nesdělil žádné nové skutečnosti ani nedoložil nové podklady pro rozhodování. Nevyloučil, že se k posudku ve vymezené lhůtě vyjádří, což učinil podáním „vyjádření k doplňujícímu posudku, vyčíslení dalších nákladů řízení“ ze dne 18. 10. 2013, které bylo doručeno žalovanému dne 21. 10. 2013. Rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 10. 2013, č. j. MPSV-UM/10667/13/4S-ZLK bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí úřadu práce ze dne 3. 5. 2013 č. j. MPSV- UP/448213/13/AIS-ZDP bylo potvrzeno. Žalobce podal žalobu, o níž Krajský soud v Brně rozhodl dne 16. 10. 2014, č. j. 22 A 103/2013-159, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalobce přesto podal kasační stížnost, tato rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2015, č. j. 4 Ads 263/2014-60 byla zamítnuta. Následně v rámci pokračujícího odvolacího řízení byl vyžádán další posudek PK MPSV ČR v Brně, který byl vypracován dne 18. 12. 2015. Posudková komise za účasti odborného lékaře ortopeda (MUDr. V. D.) prostudovala obsáhlou a doplněnou podkladovou dokumentaci a konstatovala, že je dostatečná k projednání věci v nepřítomnosti posuzovaného. Z jaké podkladové a zdravotní dokumentace vycházela a jakým způsobem byly jednotlivé lékařské nálezy zhodnoceny, je obsahem tohoto posudku, jehož předání bylo zmocněnci žalobce zajištěno. Zároveň bylo přihlédnuto i k výsledku sociálního šetření, byla vyhodnocena příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu [anonymizováno] Byť z ust. § 34 zákona č. 329/2011 Sb., ve znění zákona č. 313/2013 Sb., vyplývá, že nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší jednoho roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, posudková komise učinila posudkovou rozvahu i u dalších základních životních potřeb (osobní aktivity, péče o domácnost, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby a péče o zdraví). Posuzování nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením determinovala obdobím ode dne 5. 2. 2013 do 31. 12. 2013, a ode dne 1. 1. 2014 tak, že nešlo o osobu, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility a orientace, nešlo o osobu, která podle ust. § 8 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb. se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. [anonymizováno], nejde o osobu se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu ust. § 34 odst. 4 citov.zákona. Žalovaný požádal o doplňující posudek dle právní úpravy – zákona č. 329/2011 Sb., ve znění platném do dne 31. 12. 2013 s ohledem na čl. IV, bod 4 – přechodná ustanovení zákona č. 313/2013 Sb., kterým se mění zákona č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. PK MPSV ČR v Brně jednala dne 19. 1. 2016, v komisi opětovně zasedal ortoped (MUDr. L. H.), komise sumarizovala podkladovou a zdravotní dokumentaci a doznala, že posudkový závěr, dle kterého se nejednalo osobu, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, že zdravotní stav byl dlouhodobě nepříznivý ve smyslu ust. § 3 písm. c) zákona o sociálních službách ve znění zákona č. 366/2011 Sb., trval i do data vydání rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, tj. do dne 22. 9. 2015. Žalobce byl vyrozuměn o pokračování řízení o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 3 správního řádu) a byla mu uložena příslušná lhůta k tomuto vyjádření. Písemnost ze dne 20. 1. 2016 převzal dne 8. 2. 2016. Požadavku zmocněnce žalobce na prodloužení lhůty k vyjádření bylo vyhověno, vyjádření ze dne 9. 2. 2016 bylo postoupeno PK MPSV ČR v Brně, která vypracovala posudek dne 15. 3. 2016, v komisi zasedal ortoped (MUDr. L. H.) a neuroložka (MUDr. J. Š.). K obšírnému vyjádření zmocněnce žalobce obsahující šedesát bodů se posudková komise podrobně vyjádřila, ve výsledku však neshledala důvody ke změně již přijatého posudkového závěru. Žalobci opětovně byla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v uložené lhůtě (písemnost ze dne 17. 3. 2016, fikce doručení zmocněnci žalobce dne 1. 4. 2016). Vyjádření k posudku ze dne 8. 4. 2016 bylo postoupeno PK MPSV ČR v Brně s požadavkem o doplnění posouzení zdravotního stavu posuzované osoby se zohledněním a vyhodnocením návrhu na provedení dokazování navržené zmocněncem zástupce. Posudek byl zpracován PK MPSV ČR v Brně dne 26. 4. 2016 za účasti odborného lékaře – ortopeda (MUDr. L. H.). Posudková komise setrvala i nadále na posudkovém závěru, který byl výsledkem zhodnocení zdravotního stavu posuzované osoby, jejíž funkční stav byl vždy objektivizován odbornými lékařskými vyšetřeními, které dle vyjádření posudkové komise byly opakovaně posudkově zhodnoceny. Závěr zněl, že další objektivizace zdravotního stavu není důvodná. K citacím z vyjmenovaných odborných publikací, které uváděl zmocněnec žalobce, sdělila, že jde o informace obecného charakteru, které popisují, jakými obtížemi může trpět osoba s poruchami páteře, nevypovídají však ničeho ve vztahu k posuzovanému. Žalovaný neprodleně zmocněného zástupce informoval o novém podkladu rozhodnutí a zaslal mu kopii posudku k vyjádření. Následně zmocněný zástupce doložil vyjádření ze dne 26. 4. 2016, v němž vyjádřil názor, že posudek se nevypořádal se všemi jim dříve vznesenými argumenty, vyjádření k jeho argumentům je vyhýbavé, obecné a nedostatečné, posudková komise nebyla složena dle zákona, závěry posudku jsou v rozporu s tím, co on sám správnímu orgánu po celou dobu řízení sděluje. Současně vyčíslil další náklady odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny ani doloženy žádné nové skutečnosti, které by v průběhu odvolacího řízení nebyly hodnoceny, žalovaný posoudil shromážděné podklady a poté ve věci dne 11. 5. 2016 rozhodl. Právní posouzení: Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou oprávněnou (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.), jde o žalobu přípustnou (ust. § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). V souladu s ust. § 75 odst. 1, § 2 s.ř.s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů. Úvodem je třeba za použití judikatury NSS, sice rozsudku ze dne 30. 6. 2010, č. j. 1 Afs 14/2010-78, www.nssoud.cz, konstatovat, že „kvalita soudního rozhodnutí je vždy zásadním způsobem předurčena kvalitou žalobního návrhu. Zcela jinak může soud pracovat s žalobou, v níž jsou námitky stručné a jasné, jsou logicky uspořádány a mají jednoznačný „tah na branku“, než s rozsáhlou žalobou, která se vyznačuje rozvláčností stylu, používáním jedněch a týchž argumentů a z nichž není patrno, kde končí žalobní bod a začíná rekapitulace správního řízení či bezbřehá lamentace žalobce nad nespravedlností, jíž se mu ve správním řízení dostalo, a kterou přece soud musí uznat a správní rozhodnutí bez dalšího zrušit. Zatímco v prvém případě zpravidla soud žádný žalobní bod neopomene, v druhém k takové situaci může dojít velmi snadno, neboť zde může být žalobní bod důmyslně skryt pod nánosem vznešených frází, foskulí a obecných tvrzení.“ Ve světle výše uvedených zásad soud nahlížel na charakter i opodstatněnost stížních námitek a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud jako soud správní sám zdravotní stav žadatele o průkaz osoby se zdravotním postižením zásadně nepřezkoumává, ale ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu např. rozsudky ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012-24 nebo rozsudek ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, dostupné na www.nssoud.cz). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 6. 2014, č. j. 1 Ads 72/2014-26, www.nssoud.cz). Právní rámec nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením je dán především ustanovením § 34 zákona č. 329/2011 Sb., ve znění zákona č. 313/2013 Sb., dle kterého odst. I): nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší jednoho roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst. 3; odst. II): nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavu je schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru; odst. III): nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže; odst. IV): nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“ (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce včetně osob s poruchou autistického spektra. Zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti a úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna chůze v domácím prostředí se značnými obtížemi, popř. není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru. K provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením byla přijata vyhláška č. 388/2011 Sb. V příloze č. 4 k vyhlášce jsou uvedeny zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. V dané věci bylo rozhodnutí žalovaného založeno na posudkových závěrech posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 18. 12. 2015, 19. 1. 2016, 15. 3. 2016 a 26. 4. 2016, které žalovaný správní orgán považoval za přesvědčivé a úplné. Soud v tomto řízení není v pozici třetí instance, která v rámci svého rozhodování přezkoumává zdravotní stav žalobce, nýbrž jak již shora uvedeno toliko hodnotí, zda posudek posudkové komise je objektivní, úplný a přesvědčivý, zda byla komise řádně obsazena a byla tak způsobilá učinit závěr o předmětné věci. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, zda se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, a to zejména s námitkami vyslovenými v odvolání musí být zřejmé, že vycházela z dostatečné zdravotní dokumentace, na základě které byla schopna učinit posudkový závěr. Krajský soud měl k dispozici správní spis žalovaného a správního orgánu I. stupně. [anonymizováno] U posuzovaného šlo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezoval fyzické schopnosti jmenovaného [anonymizováno]. Jak vyplývá z citace ust. § 34 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba, u které je podstatně omezena její schopnost pohyblivosti nebo orientace. Dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. – vymezení schopnosti zvládat základní životní potřeby – jsou stanovena tato posudková kritéria: a) Mobilita: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popř. i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 metrů a to i po nerovném povrchu chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. b) Orientace: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Podle citovaného ust. § 34 odst. 1 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením při posuzování schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením se hodnotí a) Zdravotní stav a funkční schopnosti fyzické osoby, b) Zda jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, c) Zda jde o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti nebo orientace a závažnost funkčního postižení. Podle ust. § 34b odst. 5 citovaného zákona při hodnocení závažnosti funkčního postižení pohyblivosti a orientace pro účely nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením se vychází z poruchy funkčních schopností s nejvýznamnějším dopadem na schopnost pohyblivosti nebo orientace. Jak již výše uvedeno posudková komise MPSV ČR dospěla k naprosto shodnému posudkovému závěru ve všech svých posudcích, [anonymizováno]. Soud zdůrazňuje, že pro vyhodnocení omezení pohyblivosti je třeba mimo uznání nezvládání mobility v rozsahu vyplývající ze shora citované právní dikce také splnění i medicínských kritérií daných ve věci posouzení průkazu osob se zdravotním postižením přílohou k vyhlášce č. 388/2013 Sb., účinné po dni 1. 1. 2014. Právní úprava platná pro posuzování průkazu osob se zdravotním postižením v období mezi 1. 1. 2012 a 31. 12. 2013 předpokládala, že teprve a pouze osoba, která vyžaduje soustavnou každodenní péči jiné fyzické osoby je oprávněna využívat výhod plynoucích z průkazu osoby se zdravotním postižením, a to ve stupni odpovídajícím míře závislosti na péči jiné fyzické osoby. Naopak právní úprava platná po dni 1. 1. 2014 se vrací v mírně pozměněné formě a rozsahu k předchozímu posuzování tzv. „mimořádných výhod“ před dnem 1. 1. 2012 a váže používání průkazu osob se zdravotním postižením opět na vyjmenovaná postižení uvedená v příloze k vyhlášce č. 388/2011 Sb., v platném znění, nebo na postižení tíží funkčních důsledků srovnatelná, a to již bez hodnocení potřeby pomoci jiné fyzické osoby v pohyblivosti nebo v orientaci. Z kompletní zdravotní dokumentace žalobce vyplývá, že nárokům základní životní potřeby, [anonymizováno] dostál a [anonymizováno], byl schopen je zvládnout [anonymizováno]. Optikou tohoto náhledu pak posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Brně doznala, že žalobce v době od 5. 2. 2013 do 31. 12. 2013 nebyl osobou, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, nešlo o osobu, která se podle ust. § 8 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. [anonymizováno], nejde o osobu se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace včetně osob s poruchou autistického spektra ve smyslu ust. § 34 odst. 4 citovaného zákona. Jde o zdravotní stav neuvedený v příloze č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., ve znění vyhlášky č. 388/2013 Sb., ale svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odst. 2 písm. h) citované přílohy, nejde o zdravotní stav uvedený v odst. 3 citované přílohy, ani o zdravotní stav, který svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odst. 3 citované přílohy. Tento stav trval i k datu 5. 2. 2013 až do dne 31., 12. 2013 a ode dne 1. 1. 2014 do data vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně (22. 9. 2015). Uvedený posudkový závěr vyplývá z posudku PK MPSV ČR v Brně ze dne 19. 1. 2016, dalšími posudky ze dne 15. 3. 2016 a 26. 4. 2016 nebyl změněn. Judikatura správních soudů formulovala kritéria pro hodnocení správních rozhodnutí založených na posouzení zdravotního stavu. Při posuzování stupně závislosti musí správní orgány vycházet z hodnocení všech zákonem vyžadovaných podkladů (ust. § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách), přičemž lékařský posudek, respektive posudek posudkové komise, musí naplňovat požadavek úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-53, www.nssoud.cz). Pokud by z podkladů lékařského posudku vyplývalo, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá, a orgány lékařské posudkové služby by přesto takovou základní životní potřebu považovaly za zvládanou, bylo by jejich povinností tento závěr dostatečně a přesvědčivě odůvodnit (srov. např. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013-32, www.nssoud.cz). Z hlediska soudního přezkumu soud konstatuje, že zjištění zdravotního stavu a souvisejícího stupně závislosti posuzované osoby je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily (srov. např. rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2015, č. j. 4 Ads 263/2014-60, www.nssoud.cz). Pro účely nyní projednávané věci zdravotní stav a stupeň závislosti žadatelů o průkaz osoby se zdravotním postižením posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění (srov. analogicky rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003-82, www.nssoud.cz). Tento posudek je tedy v řízení před správními orgány a následně i v řízení před soudem stěžejním důkazem, na nějž je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Tento posudek pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených ust. § 77 odst. 2 s.ř.s. Soud nezpochybnil erudici posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Brně, posudková komise projednala posuzovanou věc celkem čtyřikrát, vždy zasedala v řádném složení za účasti odborného lékaře z oboru ortopedie, neurologie, měla tedy dostatečné odborné předpoklady k tomu, aby náležitě posoudila zdravotní stav jmenovaného, jeho funkční schopnosti i závažnost funkčního postižení pohyblivosti a orientace pro účely nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením. Na tomto místě je rovněž nutno zdůraznit, že soud přezkoumává napadené rozhodnutí a vychází ze skutkového stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí, v souzené věci tedy ke dni 22. 9. 2015. Na základě shora uvedených skutečností i nastoleného právního režimu soud měl za to, že zdravotní stav posuzovaného byl dostatečně podrobně zkoumán, posudková komise MPSV ČR v Brně vyhodnocení podmínek pro vznik nároku na přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením provedla dle příslušných zákonných kritérií, proto v dané věci bylo i nadbytečné provedení dalších důkazů navržených ze strany zmocněnce žalobce. Za daného stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. byla zamítnuta. O náhradě nákladů řízení (výrok II. a III. rozsudku) bylo rozhodnuto dle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci neúspěšný a žalovanému právo na přiznání nákladů řízení nepřísluší dle ust. § 60 odst. 2 s.ř.s.

Poučení