47 C 156/2021-147

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený obecným [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro za nemajetkovou újmu - zaplacení 344 196 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Konstatuje se, že v řízení o žádosti žalobce o přiznání průkazu ZTP podané dne 5. 2. 2013, vedeném před Úřadem práce ČR – pobočka Zlín, Ministerstvem práce a sociálních věcí, Krajským soudem v Brně a Nejvyšším Správním soudem došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žaloba o zaplacení částky 344 196 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 12. 2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám obecného zmocněnce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou 11. 6. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 344 196 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 10. 12. 2019 do zaplacení, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného o žádosti žalobce o průkaz osoby s těžkým tělesným zdravotním postižením (dále jen„ ZTP“) u správních orgánů a soudu s tím, že ke dni podání žaloby délka řízení činí více jak 7 let a řízení není doposavad skončeno. Napadené řízení bylo zahájeno dne 5. 2. 2013 podáním žádosti žalobce o přiznání průkazu ZTP u Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka ve Zlíně. V dané věci již opakovaně rozhodovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí a Nejvyšší správní soud. Žalobce vycházel ze základní částky zadostiučinění 94 583 Kč, když dle žalobce věc nebyla složitá, neboť spočívala ve vyžádání si lékařských zpráv týkajících se zdravotního stavu žalobce a následných zpracování posudků bez přítomnosti žalobce (navýšení o 20 %). Připustil, že v řízení předložil mnohá vyjádření, ale nikdy na ně nebylo reagováno zákonem stanoveným způsobem, navíc to bylo právo žalobce, jež mu nelze klást k tíži. Několikrát žádal příslušné orgány, aby o věci rozhodly přednostně, ale bez odezvy (navýšení o 20 %). Řízení má pro žalobce obrovský význam, pokud by uspěl, jeho život by byl v mnoha ohledech jednodušší (doprava MHD, parkování, zlepšení psychického stravu...), a proto požadoval navýšit základní částku zadostiučinění o 100 %. Základní zadostiučinění žalobce nejprve snížil o 20%, čímž reflektoval skutečnost, že věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy. Z opatrnosti nárok žalobce uplatnil jak u Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva financí, tak u žalované.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 24. 8. 2021 potvrdila, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 344 196 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem zdejšího soudu v řízení o žádosti žalobce o přiznání průkazu ZTP z 5. 2. 2013. Uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť má za to, že žalobci žádná nemajetková újma nevznikla, neboť s přihlédnutím k procesní aktivitě žalobce a jeho zmocněnce nelze celkovou délku napadeného řízení považovat za nepřiměřenou. Akcentovala, že správní orgány postupovaly řádně, v zákonem stanovených lhůtách. Namítala, že žalobci již bylo opakovaně sdělováno, že jeho procesní postup je neadekvátní a nadbytečně zatěžuje systém, když místo žádosti podává podání o výčtu desítky až stovky stran. Uvedené sdělila žalobci ve svém stanovisku z 13. 7. 2020. Na svém stanovisku setrvala a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání.

4. Z nesporných tvrzení soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy podáním z 25. 6. 2019.

5. Mezi účastníky nebylo ani sporu o průběhu napadeného řízení o žádosti žalobce o přiznání průkazu ZTP podané dne 5. 2. 2013, jež probíhalo před Úřadem práce ČR – pobočka Zlín, Ministerstvem práce a sociálních věcí, Krajským soudem v Brně a Nejvyšším Správním soudem. Žádost žalobce z 1. 2. 2013 o průkaz osoby se zdravotním postižením, doručeno 5. 2. 2013. Záznam Úřadu práce ze dne 18. 2. 2013 o sociálním šetření žalobce. Usnesení Úřadu práce ze dne 18. 2. 2013 o přerušení řízení. Posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín z 11. 4. 2013. Žádost žalobce z 22. 3. 2013 o urychlení řízení. Návrh žalobce na provedení dokazování z 21. 3. 2013. Žádost žalobce z 21. 3. 2013 o přednostní projednání věci. Žádost žalobce z 21. 3. 2013 o zaslání posudku posudkové komise. Sdělení Úřadu práce z 18. 4. 2013 o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Žádost žalobce z 21. 4. 2013 o zaslání posudku posudkové komise. Sdělení Úřadu práce z 23. 4. 2013 + zaslání posudku posudkové komise žalobci. Rozhodnutí Úřadu práce ze dne 3. 5. 2013, sp.zn. SZ/16773/2013, č.j. MPSV UP/448213/AIS o nepřiznání průkazu osoby se zdravotním postižením pro žalobce. Odvolání žalobce ze dne 17. 5. 2013. Usnesení žalované z 30. 5. 2013 o přerušení řízení. Pozvánka posudkové komise žalované ze dne 26. 6. 2013 na posouzení zdravotního stavu žalobce. Posudek posudkové komise žalované ze dne 19. 7. 2013. Vyrozumění žalované práce z 29. 7. 2013 o pokračování řízení. Protokol žalované z 2. 8. 2013 o nahlížení žalobce do spisu. Vyjádření žalobce z 15. 8. 2013 k posudku posudkové komise. Žádost žalobce z 2. 8. 2013 o prodloužení lhůty k vyjádření k posudku. Doplnění žalobce dokazování z 2. 8. 2013. Usnesení žalované z 19. 8. 2013 o přerušení řízení. Rozklad žalobce z 30. 8. 2013. Vyrozumění žalované z 1. 10. 2013 o pokračování řízení. Posudek posudkové komise žalované z 26. 9. 2013. Protokol žalované z 15. 10. 2013 o nahlížení žalobce do spisu. Vyjádření žalobce z 18. 10. 2013 k posudku posudkové komise. Rozhodnutí žalované z 25. 10. 2013, sp.zn. SZ/659/2013, č.j. MPSV - UP/10667/13 o zamítnutí odvolání žalobce, o potvrzení rozhodnutí správního orgánu 1. stupně. Rozhodnutí žalované z 18.12.2013, č.j. 2013/57297-43/51 o zamítnutí rozkladu žalobce. Žaloba žalobce z 8. 12. 2013. Poučení Krajského soudu v Brně z 9. 1. 2014 o obsazení soudu. Vyčíslení nákladů soudního řízení žalobce z 9. 1. 2014 Vyčíslení nákladů soudního řízení žalobce z 22. 1. 2014. Vyjádření žalované z 10. 2. 2014 k žalobě. Výzva Krajského soudu Brno z 13. 2. 2014 k vyjádření se ke stanovisku žalované. Nahlížení žalobce do soudního spisu na Krajském soudu v Brně dne 21. 2. 2014. Vyjádření žalobce z 25. 2. 2014 ke stanovisku žalované z 10. 2. 2014. Nahlížení žalobce do soudního spisu u Krajského soudu v Brně dne 1. 7. 2014. Žádost žalobce z 27. 5. 2014 o přednostní projednání věci. Nahlížení žalobce do soudního spisu u Krajského soudu v Brně dne 7. 4. 2014. Nahlížení žalobce do soudního spisu Krajského soudu v Brně dne 26. 5. 2014. Prohlášení žalobce z 14. 7. 2014 o přednostním projednání věci. Vyčíslení nákladů žalobce z 21. 7. 2014. Doplnění žaloby žalobcem dne 9. 7. 2014. Doplnění žaloby žalobcem dne 8. 8. 2014. Vyčíslení nákladů řízení žalobcem dne 11. 8. 2014. Vyčíslení nákladů řízení žalobcem dne 15. 8. 2014. Nahlížení žalobce do soudního spisu u Krajského soudu v Brně dne 18. 8. 2014. Žádost žalobce z 2. 9. 2014 o doplnění soudního spisu. Vyčíslení nákladů řízení žalobcem 2. 9. 2014. Nahlížení žalobce do soudního spisu 16. 9. 2014. Návrh žalobce z 12. 9. 2014 na určení lhůty k vydání rozhodnutí Krajského soudu Brno. Vyčíslení nákladů řízení žalobcem 18. 9. 2014. Sdělení Krajského soudu Brno z 24. 9. 2014 o tom, že rozhodne ve věci do 30 dnů. Předvolání Krajského soudu v Brně z 1. 10. 2014 k soudnímu jednání 16. 10. 2014. Omluva žalobce z 10. 10. 2014 z neúčasti u soudního jednání. Vyrozumění Krajského soudu v Brně z 13. 10. 2014 o nekonání nařízeného jednání 16. 10. 2014. Rozhodnutí Krajského soudu Brno ze dne 16. 10. 2014, č.j. 22 A 103/2013-150 (zkrácené znění), kterým soud zrušil rozhodnutí žalované z 25.10.2013, sp.zn. SZ/659/2013, č.j. MPSV - UP/10667/13. Žádost žalobce z 9. 12. 2014 o vyhotovení a odeslání rozsudku v co nejkratším termínu. Rozhodnutí Krajského soudu Brno ze dne 16. 10. 2014, č.j. 22 A 103/2013-159, kterým soud zrušil rozhodnutí žalované z 25.10.2013, sp.zn. SZ/659/2013, č.j. MPSV - UP/10667/13 pro vady stejného rozhodnutí, řízení které mu předcházelo. Kasační stížnost žalované z 30. 12. 2014. Žádost Nejvyššího správního soudu ze 7. 1. 2015 vůči žalobci k vyjádření se ke kasační stížnosti žalované z 30. 12. 2014. Rozhodnutí žalované ze dne 15.1.2015, č.j. MPSV UP/441/15, sp.zn. SZ/659/2013 o zrušení rozhodnutí Úřadu práce ze dne 3. 5. 2013, sp.zn. SZ/16773/2013, č.j. MPSV UP/448213/AIS z důvodu vad napadeného rozhodnutí, vad řízení, které mu předcházelo. Vyjádření žalobce z 16. 1. 2015 ke kasační stížnosti žalované z 30. 12. 2014. Žádost žalobce z 16. 1. 2015 o přednostní projednání kasační stížnosti žalované. Upozornění žalobce z 30. 1. 2015 na nesprávný procesní postup žalované. Námitka žalobce z 10. 2. 2015 o podjatosti pracovníků Úřadu práce. Sdělení žalobce z 10. 2. 2015 o tom, že rozhodnutí žalované z 15. 1. 2015 není dosud v právní moci. Žádost žalobce z 10. 2. 2015 o přednostní projednání věci. Žádost Úřadu práce z 13. 2. 2015 o sociální šetření u žalobce dne 23. 2. 2015. Usnesení Úřadu práce (bez data vyhotovení!), č.j. 62164/15/ZL, sp.zn. SZ/16773/2013 o tom, že pracovníci Úřadu práce nejsou podjatí. Stížnost žalobce z 20. 2. 2015 na postup Úřadu práce. Námitka žalobce z 18. 2. 2015 k podjatosti ředitelky Úřadu práce. Odvolání žalobce z 18. 2. 2015 proti usnesení Úřadu práce (bez data vyhotovení!), č.j. 62164/15/ZL, sp.zn. SZ/16773/2013. Upozornění žalobce z 19. 2. 2015 na nesprávný postup Úřadu práce a žalované. Sdělení žalobce z 18. 2. 2015, že sociální šetření není nezbytné, nutné, žalobce se ho nebude účastnit ze specifikovaných důvodů. Žádost Úřadu práce z 24. 2. 2015 o doručení dopisu žalobce z 21. 3. 2013, 18. 4. 2013, 29. 7. 2013 s tím, že Úřad práce tyto dopisy nemá. Žádost žalobce z 24. 2. 2015 o sdělení informací k dopisům žalobce 18. 2. 2015. Žádost žalobce z 27. 2. 2015 o přednostní projednání věci. Doplnění žalobce z 27. 2. 2015 ke kasační stížnosti žalované z 30. 12. 2014. Rozsudek Nejvyššího správního soudu z 26. 3. 2015, č.j. 4 Ads 263/2014-60, kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalované z 30.12.2014. Sdělení Úřadu práce dne 2. 3. 2015 k dopisům žalobce z 18. 2. 2015. Usnesení Úřadu práce z 2. 3. 2015 o přerušení řízení. Usnesení Úřadu práce z 5. 3. 2015 o tom, že ředitelka Úřadu práce Mgr. [jméno] [příjmení] není podjatá v dané věci. Rozhodnutí žalované z 13. 3. 2015 o tom, že odvolání žalobce z 18. 2. 2015 se zamítá. Zaslání příloh k námitce podjatosti žalobcem dne 11. 3. 2015. Oznámení Úřadu práce z 12. 5. 2015 o pokračování řízení. Sdělení Úřadu práce z 12. 5. 2015 o možnosti vyjádřit se k věci. Posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín ze dne 6. 5. 2015. Vyjádření žalobce z 14. 4. 2015 k posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín z 6. 5. 2015. Žádost žalobce z 14. 4. 2015 o přednostní projednání věci. Usnesení Úřadu práce ze dne 19. 5. 2015 o přerušení řízení. Oznámení Úřadu práce z 2. 7. 2015 o pokračování v řízení. Vyjádření žalobce ze 17. 7. 2015 k vyjádření Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín z 29. 6. 2015. Usnesení Úřadu práce z 23. 7. 2015 o přerušení řízení. Oznámení Úřadu práce z 3. 8. 2015 o pokračování v řízení. Vyrozumění Úřadu práce z 3. 8. 2015 o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Vyjádření žalobce z 5. 8. 2015 ke sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín 28. 7. 2015. Usnesení Úřadu práce z 13. 8. 2015 o přerušení řízení. Oznámení Úřadu práce z 18. 8. 2015 o pokračování v řízení. Vyrozumění Úřadu práce z 18. 8. 2015 o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Vyjádření žalobce z 31. 8. 2015 k posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín z 13. 8. 2015, sdělení téže správy z 14. 8. 2015. Rozhodnutí Úřadu práce z 22. 9. 2015, sp.zn. SZ/16773/2013, č.j. 318813/15/ZL o zamítnutí průkazu osoby se zdravotním postižením žalobci od 5. 2. 2013 do 31. 12. 2015, o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením„ TP“ žalobci od 1. 1. 2014 trvale. Odvolání žalobce z 8. 10. 2015. Doplnění odvolání žalobce z 29. 10. 2015. Usnesení žalované z 3. 11. 2015 o přerušení řízení. Žádost žalobce z 30. 10. 2015 o urychlení řízení. Žádost žalobce z 19. 1. 2016 o urychlení řízení. Návrh žalobce z 19. 1. 2016 na určení lhůty k vydání rozhodnutí. Vyrozumění žalované z 20. 1. 2016 o pokračování v řízení. Sdělení žalobce z 5. 2. 2016 o nedoručení zásilky žalované z důvodu špatného označení adresáta. Vyrozumění žalované z 20. 1. 2016 o pokračování v řízení. Protokol o nahlížení do spisu žalobcem dne 5. 2. 2016 u žalované. Protokol o nahlížení do spisu žalobcem dne 12. 2. 2016 u žalované. Vyjádření žalobce z 9. 2. 2016 k posudkům posudkové komise žalované z 18. 12. 2015, 19. 1. 2016. Usnesení žalované z 15. 2. 2016 o přerušení řízení. Protokol o nahlížení do spisu žalobcem dne 25. 2. 2016 u žalované. Protokol o nahlížení do spisu žalobcem dne 1. 4. 2016 u žalované. Protokol o nahlížení do spisu žalobcem dne 8. 4. 2016 u žalované. Vyrozumění žalované ze 17. 3. 2016 o pokračování v řízení. Vyjádření žalobce z 8. 4. 2016 k posudku posudkové komise žalované z 15. 3. 2016. Protokol o nahlížení do spisu žalobcem dne 14. 4. 2016 u žalované. Návrh žalobce z 13. 4. 2016 na provedení dokazování. Usnesení žalované z 14. 4. 2016 o přerušení řízení. Vyrozumění žalované 27. 4. 2016 o pokračování v řízení. Protokol o nahlížení do spisu žalobcem dne 6. 5. 2016 u žalované. Vyjádření žalobce z 6. 5. 2016 k posudku posudkové komise žalované z 26. 4. 2016. Rozhodnutí žalované z 11. 5. 2016, sp.zn. SZ/1079/2015, SZ /MPSV -2015/129307-923, č.j. MPSV - 2016/95296-924, kterým bylo rozhodnuto, že žádost žalobce o průkaz osoby se zdravotním postižením se zamítá. Žaloba žalobce z 21. 7. 2016. Doplnění žaloby žalobcem dne 25. 7. 2016. Žádost žalobce z 30. 9. 2016 o přednostní projednání věci. Vyjádření žalobce z 31. 10. 2016 ke stanovisku žalované z 20. 9. 2016. Vyjádření žalobce z 21. 9. 2016 k osobě soudce. Žádost soudu z 13. 10. 2016 zdali souhlasí žalobce s rozhodnutím bez jednání. Protokol o nahlížení do spisu žalobcem dne 25. 10. 2016 u Krajského soudu v Brně. Sdělení Krajského soudu v Brně z 2. 12. 2016 o tom, že rozhodne do 30 dnů. Sdělení Krajského soudu v Brně z 13. 12. 2016 o zaslání stanoviska žalované ze 7. 12. 2016. Návrh žalobce z 24. 11. 2016 na určení lhůty k vydání rozhodnutí. Protokol o nahlížení do spisu žalobcem dne 25. 10. 2016 u Krajského soudu v Brně. Sdělení žalované 18. 7. 2017, že nejsou důvody k přezkumu rozhodnutí žalované z 11. 5. 2016. Žádost žalobce z 11. 11. 2016 o posečkání s rozhodnutím soudu. Žádost žalobce z 10. 11. 2016 o přehodnocení rozhodnutí žalované z 11. 5. 2016, sp.zn. SZ/1079/2015, SZ /MPSV -2015/129307-923, č.j. MPSV - 2016/95296-924. Žádost žalobce z 27. 10. 2019 proč soud neumožnil zástupci žalobce nahlídnout do spisu + sdělení, že došlo k porušení práva žalobce v řízení před Krajským soudem v Brně. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 12. 2016, č.j. 22 A 46/2016-176 kterým soud zamítl žalobu žalobce ze dne 21. 7. 2016. Kasační stížnost žalobce z 16. 2. 2017. Sdělení Nejvyššího správního soudu z 23. 2. 2017 o složení senátu, který bude řešit stížnost Usnesení Nejvyššího správního soudu z 22. 2. 2017 s výzvou k doložení plné moci pro advokáta. Převzetí zastoupení žalobce advokátem dne 23. 3. 2017. Sdělení advokáta žalobce z 23. 3. 2017 o zastoupení žalobce v řízení o kasační stížnosti Sdělení Nejvyššího správního soudu z 13. 4. 2017 se stanoviskem žalované z 12. 4. 2017. Žádost žalobce z 9. 6. 2017 o přednostní projednání kasační stížnosti žalobce. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2018, č.j. 5 Ads 46/2017-84 kterým byl zrušený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 12. 2016, č.j. 22 A 46/2016-176. Žádost žalobce z 26. 10. 2018 o stav řízení v dané věci. Sdělení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2018 (odpověď na žádost žalobce 26. 10. 2018). Žádost žalobce z 21. 5. 2019 o přednostní projednání věci. Sdělení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2019 s žádosti o sdělení či může být rozhodnuto bez nařízení jednání. Poučení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2019 o složení senátu. Žádost žalobce z 11. 6. 2019 o nařízení soudního jednání. Předvolání Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2019 k soudnímu jednání 6. 8. 2019. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2019, č.j. 22 A 46/2016- 284 kterým soud zamítl žalobu žalobce z 21. 7. 2016. Vyčíslení nákladů soudního řízení žalobcem 7. 8. 2019. Kasační stížnost žalobce z 3. 10. 2019. Sdělení žalobce z 9. 10. 2019 o zmocnění advokáta k zastupování žalobce v kasační stížnosti. Informace z Nejvyššího správního soudu z 29. 10. 2019 o složení senátu v dané věci. Sdělení Nejvyššího správního soudu z l3. 11. 2019 o stanovisku žalované z 11. 11. 2019 ke kasační stížnosti žalobce. Žádost žalobce z 22. 5. 2020 o přednostní projednání kasační stížnosti žalobce + sdělení o porušení práv žalobce. Sdělení Nejvyššího správního soudu z 2. 6. 2020, že není žádný důvod projednat kasační stížnost žalobce přednostně. V podáních ze dne 22. 5. 2020, 8. 7. 2021 žalobce žádal Nejvyšší správní soud o přednostní projednání právní věci. Nejvyšší správní soud rozsudkem z 22. 10. 2021 rozhodl o zamítnutí stížnosti. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2018, č. j. 5 Ads 46/2017 soud zjistil: (...) v případě žaloby stěžovatele spočívají v nebývalé rozvleklosti návrhu, tedy v rozsahu žaloby zcela nepřiměřeném předmětu řízení a podstatě sporných skutkových a právních otázek, což je v této věci důsledkem mj. obšírně popisovaných a přitom z hlediska své podstaty stále se opakujících argumentů a návrhů, z nichž některé jsou navíc zcela zjevně nesmyslné či nerelevantní. Takto je formulována nejen žaloba stěžovatele, ale i jeho kasační stížnost, přičemž jistě nelze a priori vyloučit důvodnost některých námitek stěžovatele, ovšem při způsobu, jakým jsou v podáních stěžovatele formulovány a prezentovány, se ztrácí či zamlžuje jejich podstata a tedy se i snižuje šance stěžovatele na úspěch. Stěžovateli jistě nelze upřít právo na to, aby se správní soudy se vší vážností zabývaly jeho případem a veškerými jeho relevantními, včas a řádně uplatněnými námitkami a důkazními návrhy, na straně druhé by si měl stěžovatel, resp. jeho obecný zmocněnec, který ho zastupoval v řízení o žalobě a formuloval i jeho kasační stížnost, uvědomit, že tato věc není jedinou, kterou musí správní soudy bez nepřiměřených průtahů rozhodnout, a i tomu by měl stěžovatel uzpůsobit rozsah, obsah i četnost svých podání, a to, jak již bylo konstatováno, ve svém vlastním zájmu, tedy za tím účelem, aby procesní obrana práv a oprávněných zájmů stěžovatele v této věci byla skutečně efektivní. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2019, č.j. 22A 46/2016-284 soud zjistil: Konkrétně to zmiňuje například krajský soud ve svém rozsudku (s odkazem na dřívější rozhodnuti NSS): Mimo výše uvedené NSS vyjádřil ve věd názor, že se mu jeví nepochopitelným postoj žalobce (stěžovatel), resp. jeho obecného zmocněnce, kteří zatěžují soudy desítkami stran podání, aniž by jednoduše dosáhli toho, oč usilují, tedy přiznáni průkazu osoby se zvlášť těžkým zdravotním postižením (ZTP) žalobci a s tím spojených výhod (včetně, v případě splnění dalších zákonných podmínek, možnosti získání příspěvku na mobilitu, o jehož přiznáni žalobce dosud také marně usiloval, viz § 6 zákona o poskytováni dávek OZ v účinném znění), tím, že by žalobce podal novou žádost o přiznání tohoto průkazu, jež by byla posuzována podle pozdější právní úpravy. Jak totiž uvedl i sám žalobce (stěžovatel) prostřednictvím svého zmocněnce mj. v kasační stížnosti, podle závěrů posudku Posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 18. 12. 2015 tento průkaz žalobci dle nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 vzhledem k jeho zdravotnímu stavu právem náleží, přičemž žalovaný nereflektoval tento závěr posudkové komise v dosavadním řízení pouze z toho důvodu, že byl přesvědčen o tom, že se na toto řízení vzhledem k datu podání původní žádosti uplatní předchozí právní úprava účinná do 31. 12. 2013. Pokud by si tedy žalobce podal novou žádost, nebylo by již žádných pochyb o tom, že se má rovněž posuzovat podle nové, pro žalobce příznivé právní úpravy.

6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

7. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil.

14. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

15. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

16. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky naříkaného řízení o žádosti žalobce o přiznání průkazu ZTP. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda rozhodnutí bylo vydáno v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. S ohledem na skutečnost, že posuzované řízení není doposavad skončeno, musí soud vyjít ze stavu řízení ke dni svého rozhodování v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5522/2017). Předně je třeba říci, že ve vztahu k žalobci naříkané řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění započalo podáním žaloby dne 5. 2. 2013 a dosud neskončilo. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Jedná se o řízení složité, žalobce se na délce řízení zásadně podílel, postup orgánů moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení a jde o řízení s nepatrným významem pro žalobce. S přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení, která činí již více jak 8 let, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jedná o řízení složité. Nicméně soud dospěl k závěru, že není na místě poskytnout žalobci relutární zadostiučinění, když konstatování porušení práva shledal dostatečným prostředkem satisfakce, a to s ohledem na níže uvedené okolnosti spočívající zejména v jednání žalobce v napadeném řízení.

18. Celková délka posuzovaného řízení od podání návrhu, tj. 5. 2. 2013, činí doposavad 8 let a 9 měsíců, když posledně rozhodl ve věci Nejvyšší správní soud svým rozsudkem z 22. 10. 2021 tak, že se kasační stížnost zdejšího žalobce zamítá. Vycházeje z kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 zákona, řešil zdejší soud otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

19. Předmětný spor soud řadí mezi spory skutkově a hmotněprávní složité. Ve věci bylo prováděno sociální šetření žalobce, před rozhodnutím ve věci samé, musely být vždy zpracovány posudkovou komisí posudky týkající se zdravotního stavu žalobce. Soud se neztotožňuje s námitkou žalobce, že věc byla jednoduchá, neboť správní orgány a soudy měly jen vyjít z posudků lékařů. Přezkum orgánů spočíval v kontrole jednoznačnosti, určitosti, úplnosti a přesvědčivosti posudků posudkové komise žalované. Právní složitost je dána i tím, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný krajský soud (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 23 Co 318/2020- 122,„ Soud I. stupně nepochybil, pokud právní složitost věci odůvodnil také poukazem na to, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný krajský soud, neboť právě právní složitost věci hraje významnou roli při určení věcné příslušnosti soudu. Z ust. § 9 o. s. ř. je zřejmé, že spory a jiné právní věci, pro něž je typická skutková nebo právní obtížnost nebo které se v soudní praxi vyskytují méně často, zákon svěřuje v prvním stupni krajským soudům.“). Ohledně právní složitosti též vypovídá otázka právní úpravy, jež měla být v napadeném řízení aplikována, k níž se vyjadřoval i NSS, a to zda je či není možno aplikovat zákon č. 313/ 2013 Sb. Přestože většina rozhodnutí v řízení byla vydána bez potřeby nařízení jednání, žalobce podával ve věci opakovaně rozsáhlá podání, jež v průběhu řízení doplňoval. O složitosti věci nadto svědčí samo jednání žalobce, jenž si ve věci žádal např. o prodloužení lhůty k vyjádření či, když mělo být ve věci jednáno před Krajským soudem v Brně, sdělil, že z důvodu složitosti věci a obsáhlosti žaloby žádá, aby mu byl termín nařízeného jednání sdělen minimálně ve lhůtě 1 měsíce před jeho nařízením. Dle soudu je řízení složitější i po procesní stránce, když spisový materiál je neustále přeposílán mezi správními orgány/soudy konajícími ve věci. Dále bylo ve věci opakovaně rozhodováno o námitkách podjatosti, o přerušení řízení. Konečně žalobce podal návrh, aby věc byla u krajského soudu přidělena jinému soudci, ačkoliv v té době již daný soudce na krajském soudě nepůsobil.

20. Věc byla řešena u správního orgánu – Úřadu práce ČR, pobočka ve Zlíně, na Ministerstvu práce a sociálních věcí, u Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu v Brně Krajský soud i Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci samé třikrát, přičemž jak již bylo mnohokráte vyjádřeno v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, účastníku řízení sice nelze odepřít jeho právo podávat proti rozhodnutí soudu řádné i mimořádné opravné prostředky, na straně druhé však nelze klást k tíži státu, že řízení o těchto opravných prostředcích celkovou délku řízení nutně prodlouží.

21. Žalobce se na délce řízení zásadně podílel tím, že ve věci podával velmi obsáhlá podání, ačkoliv byl opakovaně upozorňován, že jeho podání jsou věci neadekvátní, zahlcují systém, neboť žalobce se v nich vyjadřuje velmi obšírně, leč z hlediska své podstaty své argumenty a návrhy stále opakuje. Nadto z průběhu řízení vyplynulo, že žalobce se opakovaně odmítl podrobit dalším sociálním šetřením, což jistě ztížilo vypracování posudků. Konečně, jak vyplývá z rozhodnutí NSS („ Nejvyšší správní soud“) z 31. 1. 2018 postoj žalobce je v řízení naprosto nepochopitelný, neboť pokud by si žalobce podal novou žádost, tak dle výsledků posudkové komise žalované z 18. 12. 2015 by mu podle nové právní úpravy průkaz ZTP náležel. Se zřetelem na citované, NSS uvedl, že žalobce namísto citovaného postupu jen orgány veřejné moci zatěžuje desítky stran podání. Z uvedeného dle soudu jednoznačně vyplývá, že kdyby žalobce chtěl, přiznání průkazu ZTP by jednoduše dosáhl podáním nové žádosti, čemuž se žalobce, pro soud ze zcela nepochopitelných důvodů brání 22. Jde-li o postup orgánů veřejné moci, musí zdejší soud konstatovat, že tyto postupovaly v řízení již od počátku plynule a koncentrovaně a činily úkony směřující k vydání rozhodnutí ve věci samé. V řízení nelze spatřovat žádné průtahy (ostatně žalobce ani nic takového netvrdí a žádné průtahy v řízení neoznačuje). Nicméně nelze přehlédnout, že rozsudek krajského soudu z 23. 12. 2016 byl zrušen NSS pro vady řízení, k nimž musel soud přihlédnout z úřední povinnosti, i kdyby je žalobce nenamítal. Avšak skutečnost, že řízení trvá více jak 8 let je dána především složitostí věci a procesní aktivitou účastníků řízení. A jak již bylo uvedeno shora, účastníku nelze odepřít právo podávat proti rozhodnutí soudu odvolání, ale využil-li takovou možnost, nelze na druhou stranu klást k tíži státu, že řízení o odvolání celkovou délku řízení prodloužilo.

23. Přestože by šlo s ohledem na předmět řízení usuzovat na zvýšený význam řízení pro žalobce, se zřetelem na výše uvedené, je zřejmé, že žalobce místo toho, aby v řízení jednal efektivně a jednoduše dosáhl svého cíle, tj. přiznání průkazu ZTP, svým jednáním zahlcuje soudní systém a nelze proto hovořit o zvýšeném významu, když z jednání žalobce je patrno, že pokračování ve vedení naříkaného řízení není vedeno skutečnou snahou získat průkaz ZTP.

24. Z rozsudku Nejvyššího soudu z 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011 se podává, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci. V určitých případech bude postačovat samotné konstatování porušení práva, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby.

25. Soud má za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu není namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když konstatování porušení práva se s ohledem na zjištěné okolnosti průběhu posuzovaného řízení jeví jako přiměřené a věci zcela dostačující. Při své úvaze vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012, ve kterém uvedl, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 OdpŠk, jež není na místě žádným způsobem bagatelizovat. V rozsudku z 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010 pak Nejvyšší soud ČR vyložil, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnout zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní a přestože celkovou dobu řízení je nutno označit za nepřiměřenou, jedná se o případ spíše hraniční. Řízení není zatíženo excesy v postupu orgánů moci veřejné, vykazuje zvýšenou míru složitosti, žalobce výše popsaným způsobem k prodloužení řízení zásadně přispěl a ani význam řízení pro žalobce nesvědčí o nutnosti kompenzace újmy v penězích. Soud tak konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a v požadavku na přiznání finančního zadostiučinění žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3o. s. ř., podle kterého může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, avšak výše plnění závisela na úvaze soudu. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 z 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze 4. 4. 2011. Jelikož žalovaná byla neúspěšná, proto je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši á 300 Kč za vyjádření k žalobě, vyjádření k výzvě soudu z 21. 7. 2020, odvolání, vyjádření k výzvě soudu z 19. 3. 2021, doplnění žaloby z 30. 8. 2021 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., tj. celkem 1 500 Kč (výrok II.).

Poučení