22 C 248/2018-129

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupeného advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [název žalované], [číslo] sídlem [adresa], [příjmení], [příjmení] jednající [název žalované], pobočka pro Českou republiku, [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [právnická osoba] [IČO] sídlem [adresa žalované] pro zaplacení 770 509 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce na žalovaném 1) domáhá zaplacení částky 770 509 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 770 509 Kč od 4.11.2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 770 509 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 770 509 Kč od 4.11.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 70 373,60 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného 1), a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne 8.11.2018 se žalobce domáhá na žalovaných zaplacení částky 1 713 673 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že dne 31.3.2011 byly mezi žalobcem a žalovaným 1) uzavřeny pojistné smlouvy [číslo]. Uzavření smluv bylo zprostředkováno žalovaným 2) jako pojišťovacím agentem, kdy předmětem těchto smluv bylo životní pojištění. Následně došlo k neoprávněnému zrušení smluv, a to podřízeným pojišťovacím agentem žalovaného 2), panem [jméno] [příjmení], který dne 4.9.2014 v rámci svého působení u žalovaného 2), bez vědomí a souhlasu žalobce podal u žalovaného 1) žádost o ukončení smluv. K ukončení, na základě této žádosti došlo, a odkupné ve výši 513 673 Kč, bylo zasláno na účet paní [jméno] [příjmení], tehdejší přítelkyně pana [příjmení], která finanční částku předala panu [příjmení] Pan [anonymizováno] nejprve změnil doručovací adresu žalobce na sídlo jedné z poboček žalovaného 2) a následně podal žádost o ukončení smluv, kdy použil občanský průkaz žalobce, který byl v té době již přibližně rok evidován v databázi neplatných průkazů, neboť došlo k jeho ztrátě. Žalobce se o předčasném ukončení smluv dozvěděl při osobní návštěvě žalovaného 1). V rámci trestního řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že předčasné ukončení smluv způsobil pan [příjmení], když padělal ověřovací doložku České pošty a zároveň použil číslo ztraceného průkazu totožnosti žalobce a na jeho úkor se obohatil. Žalovaní jsou za škodu odpovědni jednak z důvodu porušení své obecné prevenční povinnosti, jednak žalovaný 1) z důvodu porušení povinností stanovených AML zákony (zák. č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu), a jednak žalovaný 2) z důvodu porušení ustanovení zák. č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích. Výše požadované částky, tedy 1 713 673 Kč je pak konstruována následovně: částka 1 200 000 Kč představuje zůstatek na majetkovém účtu žalobce ke dni zrušení smluv a částka 513 673 Kč byla neoprávněně vyplacena panu [příjmení] jako odkupné. Žalobce dále uvedl, že odpovědnost všech škůdců (pana [jméno] a žalovaných) je solidární. Žalobce dále uvedl, že žalovaný 1), reagoval na před žalobní výzvu odmítnutím nároku, neboť ho má za promlčený, a to v subjektivní promlčecí lhůtě ke dni 20.1.2018. Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaných nebylo ničeho plněno, obrátil se žalobce se svým nárokem na soud.

2. Žalovaný 1) k podanému návrhu uvedl, že je pravdou, že mezí ním a žalobcem byly v roce 2011 uzavřeny pojistné smlouvy [číslo] uzavření těchto smluv zprostředkoval žalovaný 2). Pan [anonymizováno] byl v postavení podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele u žalovaného 2). Pan [anonymizováno] podal v září roku 2014 u žalovaného 1) žádost o ukončení smluv žalobce, bez jeho vědomí a souhlasu. Tato žádost byla opatřena úředně ověřeným podpisem. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalovaného 1) dopisem ze dne 23.10.2018. Žalobce konstruuje odpovědnost za škodu na straně žalovaného 1) zejména z toho, že k ukončení pojistných smluv došlo přesto, že žádost o ukončení byla podána s odkazem na ztracený občanský průkaz žalobce, doručovací adresa žalobce byla změněna na pobočku žalovaného 2) a žádost o ukončení smluv byla podána dvakrát. K tomu žalovaný 1) souhrnně uvedl, že má za to, že žádnou svoji povinnost neporušil, zejména když žádost o ukončení smluv obsahovala úředně ověřený podpis žalobce, neexistuje sekundární povinnost žalovaného 1) znovu ověřovat platnost předloženého průkazu totožnosti žadatele, jakož i kontrola změny doručovací adresy či vznik podezření na základě dvakrát podané žádosti, kdy první z nich byla podána bez veškerých náležitostí, pročež byl podatel vyzván k nápravě. Žalovaný 1) pak zcela odmítá svoji solidární odpovědnost, zejména za situace, kdy se na jednání pana [jméno] nikterak nepodílel a neporušil žádnou zákonnou povinnost. Žalovaný 1) tak nárok žalobce zcela odmítl a zároveň vznesl námitku promlčení žalovaného nároku v subjektivní tří leté promlčecí lhůtě. Jako rozhodný okamžik pak žalovaný 1) jednak označuje den 20.1.2015, kdy mu bylo doručeno čestné prohlášení žalobce, že o ukončení smluv nikdy nežádal a peníze mu nebyly vyplaceny, současně již v úředním záznamu o podání vysvětlení pro Policii ČR ze dne 4.2.2015 žalobce uvedl, že mu byla způsobena škoda ve výši nejméně 1 284 812 Kč jako částka, kterou vypočetl žalovaný 1) ke dni ukončení smluv. Případně pak dne 13.8.2015, kdy bylo zahájeno trestní stíhání, v rámci kterého byly vymezeny skutkové okolnosti a výše škody. Promlčecí doba tak uplynula dne 20.1.2018 nejpozději dne 13.8.2018. Žalovaný 1) v neposlední řadě sporoval samotnou výši požadované částky, kdy tak jak ji žalobce konstruuje tato nikdy vzniknout nemohla, neboť částky jsou požadovány duplicitně. Žalovaný 1) tedy navrhl celou žalobu směřující vůči němu, jako nedůvodnou zamítnout.

3. Žalovaný 2) ve svém vyjádření uvedl, že nárok žalobce zcela neuznává, kdy žalobce má svůj nárok primárně požadovat po panu [příjmení]. Žalovaný 2) odmítá svoji odpovědnost, neboť pan [příjmení] se dopustil excesu z jednání, kterým ho žalovaný 2) pověřil, žalovaný 2) nemohl o jeho jednání vědět a ani jí vzhledem ke svému charakteru zabránit. Žalovaný 2) nemohl zabránit konání pana [jméno] ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po žalovaném 2) požadovat, kdy byli v rámci jeho činnosti nastaveny kontrolní mechanismy. Obdobně jako žalovaný 1), pak namítal k výši požadované částky, že nelze tyto požadovat současně (1 200 000 Kč a 513 673 Kč), kdy za běžného běhu událostí, by měl nárok jen na jednu z těchto částek.

4. K tomu žalobce uvedl, že v mezidobý byl vydán trestní rozsudek ve věci [spisová značka] vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, kdy byl pan [příjmení] uznán vinným, a žalobci byla v rámci adhezního řízení přiznána částka 513 673 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 24.6.2019. Podáním ze dne 10.2.2021 pak vzal žalobce svoji žalobu částečně zpět, kdy uvedl, že jednak až nyní dostal do dispozice dokumenty ozřejmující výši zůstatků na účtech ke dni jejich ukončení (částky 321 029 Kč, 321 053 Kč, 321 050 Kč, 321 050 Kč) a výši odkupních poplatků na jednotlivých účtech ke stejnému dni (částky 192 617 Kč, 192n 632 Kč, 192 630 Kč, 192 630 Kč), které tvoří dle jeho tvrzení vzniklou škodu, tedy v souhrnu částka 770 509 Kč. Žalobce k tomu ještě uvedl, že původně požadovanou částku tedy ponížil o 513 673 Kč, které vymohl na panu [příjmení] a dále zpřesnil výši požadované částky, kdy v době podání žaloby mu nebyl znám stav jednotlivých účtu k pojistným smlouvám. Dále pak žalobce označil námitku promlčení vznesenou žalovaným 1) za rozpornou s dobrými mravy.

5. Usnesením vydaným dne 11.3.2021 pod č.j.: 22 C 248/2018 – 90 pak soud řízení částečně zastavil, a to do částky 943 194 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od 4.11.2018 do zaplacení, s tím že v řízení bude pokračováno ohledně částky 770 509 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 31.3.2021.

6. Mezinárodní příslušnost zdejší soud dovodil na základě čl. 4 Nařízení evropského parlamentu a rady č. 1215/2012, tedy na základě skutečnosti, že žalovaný 1), právnická osoba jednající na území České republiky prostřednictvím odštěpného závodu, který má sídlo na území České republiky, a to na adrese [adresa žalované].

7. Po provedení dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j.: [číslo jednací] ze dne 18.12.2018, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 11.6.2019 bylo soudem zjištěno, že pan [jméno] [příjmení] se dopustil zločinu pojistný podvod podle § 210 odst. 1 písm. a), b), c) odst. 5 písm. c) trestního zákoníku mimo jiného tím, že dne 4.9.2014 s úmyslem se obohatit, bez vědomí žalobce vyplnil a odeslal žádosti o ukončení jeho pojistných smluv. Na žádostech vyplnil jako místo plnění odkupného bankovní účet paní [jméno] [příjmení], na který byla vyplacena částka 513 673 Kč, čímž žalobkyni způsobil škodu v této výši. Zároveň mu bylo uloženo, aby tuto částku žalobci uhradil. Z usnesení o zrušení exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] č.j.: [číslo jednací] ze dne 28.5.2020 vyplynulo, že uvedená částka byla na panu [příjmení] vymožena. Mezi žalobcem a žalovaným 1) byly uzavřeny 4 pojistné smlouvy [anonymizována tři slova], a to [číslo] Tyto byly sjednány zprostředkovatelem žalovaného 2) pana [jméno] [příjmení] [jméno] ukončení smluv pak usiloval v červnu a září roku 2014 pan [příjmení]. Z úředního záznamu Policie ČR, ze dne 4.2.2015 o podání vysvětlení žalobce, soud zjistil, že dne 31.3.2011 žalobce uzavřel s žalovaným 1) výše uvedené pojistné smlouvy [anonymizována tři slova] Smlouvy uzavřel se získatelem žalovaného 2). Žalobce dále uvedl, že dne 20.1.2015 navštívil pobočku žalovaného 1), kde zjistil, že byly podány žádosti o ukončení těchto smluv a všechny finanční prostředky z nich byly poslány na ůčet č. [bankovní účet], s tím že žalobce tyto žádosti nepodával. Rovněž uvedl, že podpis na ověřovací doložce není jeho, na žádostech o ukončení je uvedeno jméno získatele žalovaného 2) pana [jméno]. V neposlední řadě pak žalobce uvedl, že mu tímto jednáním vznikla škoda, a to minimálně ve výši 1 284 812 Kč a s tímto nárokem se i připojil k trestnímu řízení. Stejně pak žalobce vypověděl v rámci hlavního líčení konaného dne 15.6.2017 před Obvodním soudem pro Prahu 2, s tím, že ještě uvedl, že finanční prostředky při ukončení smluv byly zaslány na mu neznámý účet. Dne 20.1.2015 bylo žalovanému 1) doručeno čestné prohlášení žalobce, ve kterém je uvedeno, že nikdy nežádal o ukončení pojistných smluv a peníze mu nikdy nebyly vyplaceny. Žalobce zároveň požádal o zaslání veškerých dokumentů ke smlouvám se vztahujících, včetně vyúčtování výplaty finančních prostředků. Dne 29.11.2005 byla mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) uzavřena smlouva o obchodním zastoupení. Dne 11.9.2014 byly žalovanému 1) doručeny žádosti o ukončení smluv, obsahující ověřovací doložky. Z přípisů žalovaného 1) ze dne 11.9.2014 bylo zjištěno, že odkupní hodnota a odkupní poplatek u jednotlivých smluv byly následující: smlouva [číslo] odkupní hodnota: 321 053 Kč, odkupní poplatek: 192 632 Kč, k výplatě: 128 421 Kč; smlouva [číslo] odkupní hodnota: 321 050 Kč, odkupní poplatek: 192 630 Kč, k výplatě: 128 420 Kč; smlouva [číslo] odkupní hodnota: 321 050 Kč, odkupní poplatek: 192 630 Kč, k výplatě: 128 420 Kč; smlouva [číslo] odkupní hodnota: 321 029 Kč, odkupní poplatek: 192 617 Kč, k výplatě: 128 412 Kč. Žalovaný 1) zaslal žalobci reakci na jeho dopis ze dne 12.12.2016, ve kterém uvedl, že obnovení smluv není možné. Žalobce odeslal žalovanému 1) dne 25.10.2018 před žalobní výzvu, na kterou žalovaný 1) reagoval přípisem ze dne 2.11.2018, ve kterém mimo jiné namítl promlčení požadovaného nároku žalobce. Odeslání před žalobní výzvy ze dne 23.10.2018 žalovanému 2) nebylo prokázáno.

8. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soud provedl i další listinné důkazy, z těchto však nezjistil žádná skutková zjištění, která by měla vliv na jeho rozhodnutí. Soud dále vyšel zejména z nesporných tvrzení účastníků a skutkového stavu zjištěného v rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

9. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

10. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistných smluv uzavřených dne 31.3.2011, řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). a zákonem č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích.

13. Podle § 106 o.z. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

14. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl námitku promlčení, soud se z důvodu hospodárnosti, primárně zabýval touto námitkou, kdy dospěl k závěru, že je důvodná.

15. Pro počátek běhu subjektivní dvouleté lhůty je rozhodné, kdy se žalobce dozví o vzniklé škodě (nikoli tedy o protiprávním úkonu či o škodní události) a kdo za ni odpovídá neboli o odpovědném subjektu (to nemusí být vždy přímý škůdce – § 422 odst. 1). Tehdy jsou splněny předpoklady pro důvodné podání žaloby na náhradu škody (z toho se mj. podává, že běh subjektivní promlčecí doby nemůže začít dříve než běh objektivní promlčecí doby neboli nemůže začít dříve, než škoda vůbec vznikla). Při posuzování, kdy se poškozený dozvěděl o škodě, je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě (nestačí pouhá možnost dozvědět se o vzniklé škodě či eventuálně předpokládaná vědomost o této škodě – R 38/1975). Dozvědět se o škodě znamená, že se poškozený dozvěděl o majetkové, popř. o odškodňované nemajetkové újmě určitého druhu a rozsahu, které lze vyčíslit v penězích. Poškozený se dozví o tom, kdo za škodu odpovídá, v okamžiku, kdy prokazatelně získal informaci o okolnostech vzniku škody, které mu napomohou učinit si dostatečně pravděpodobný úsudek o tom, která konkrétní osoba za škodu odpovídá (nejde tedy o nezpochybnitelnou jistotu v určení odpovědné osoby).

16. V daném případě pokud jde o počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí lhůty, soud ji odvozuje ode dne 4.2.2015, když žalobce podal vysvětlení na Policii ČR, kdy z tohoto podání vysvětlení jednoznačně vyplývá, že žalobce měl dostatek skutkových informací o tom, že mu byla způsobena škody, kdy tuto zde i vyčíslil a zároveň mu byl znám i mechanismus vzniku této škody, a tedy i to, kdo za ni odpovídá. Soud má tedy za to, že subjektivní promlčecí lhůta uběhla dne 4.2.2017, kdy žaloba byla podána dne 8.11.2018.

17. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovaným není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22.8.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení NS ČR z edne 24.11.2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že„ Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými mravy Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).

18. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobce, a to zejména s přihlédnutím k té skutečnosti, že žalovaný 1) nárok žalobce neuznává po celou dobu a zároveň vznesl tuto námitku ještě před zahájením soudního sporu. Žalobci nic nebránilo v tom, aby se svého nároku domáhal před uplynutím promlčecí doby. Vzhledem k výše uvedenému se soud neztotožňuje s názorem žalobce, že v posuzované věci jde o případ, kdy by soud po zohlednění specifických okolností konkrétního sporu dospěl k závěru, že připuštění námitky promlčení by vedlo k neopodstatněnému vychýlení rovnováhy mezi účastníky smluvní vztahu způsobem, který by bylo nutno pokládat za nemravný.

19. Soud tedy posoudil námitku promlčení, vznesenou žalovaným 1) za důvodnou, a rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy tento nárok zamítl.

20. Soud se dále zabýval nárokem žalobce vůči žalovanému 2), kdy tento dovodil jako důvodný.

21. Podle § 420 o.z. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

22. Podle § 438 o.z. způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně. V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení škody.

23. Podle § 6, odst. 3 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, pojišťovací zprostředkovatel, jehož jménem a na jehož účet jedná podřízený pojišťovací zprostředkovatel, odpovídá za škodu jím způsobenou při výkonu zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví.

24. Podle § 21 odst. 3 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, pojišťovací zprostředkovatel a samostatný likvidátor pojistných událostí odpovídá za škodu způsobenou při provozování své činnosti. Této odpovědnosti se zprostí, jestliže prokáže, že vzniku škody nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat.

25. Vzhledem k výše citované právní úpravě, lze konstatovat, že odpovědnost žalovaného 2) je v daném případě objektivní, neboť vznik škody na straně žalobce měl původ v provozní činnosti žalovaného 2), pro něhož pracoval jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel pan [příjmení], který svým jednáním a právě z této pozice, škodu způsobil. Žalovaný 2) se tedy této odpovědnosti mohl zprostit pouze v případě, že by prokázal, že vzniku škody nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat. K tomu soud uvádí, že žalovaný 2) se k nařízenému jednání ve věci bez omluvy nedostavil, pročež se zbavil dobrodiní soudu poučit ho o skutečnosti, že je třeba právě v tomto směru doplnit svá skutková tvrzení a případně označit důkazy k jejich prokázání. Tvrzení žalovaného 2) v jeho vyjádření a sice, že ze strany pana [příjmení] se jednalo o exces, kterému nemohl žalovaný 2) zabránit a zároveň, že v rámci činnosti žalovaného 2) byly nastaveny kontrolní mechanismy, soud hodnotí jako zcela obecná, ničím nekonkrétní a nezpůsobilá zbavit žalovaného 2) jeho objektivní odpovědnosti.

26. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobce vůči žalovanému 2) je oprávněný, kdy žalobce požaduje uhrazení částky 770 509 Kč, která představuje zbytkovou hodnotu na pojistných účtech, před podáním žádosti o jejich ukončení.

27. Nad rámec výše uvedeného pak soud dodává, že se v daném případě jedná o solidární odpovědnost několika škůdců, kdy je zcela na uvážení poškozeného, zde žalobce, po kterém z nich se bude této škody podanou žalobou domáhat. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem má soud tento nárok za oprávněný pročež rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému 1), jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 70 373,60 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 713 673 Kč sestávající z částky 15 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 30 360 Kč za dvě vyjádření ve věci samé ze dne 20.2.2019 a 16.2.2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a z tarifní hodnoty ve výši 770 509 Kč sestávající z částky 11 420 Kč za účast na jednání soudu dne 20.10.2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 58 160 Kč ve výši 12 213,60 Kč.

29. Výrok soudu o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen“o.s.ř.“), kde je uvedeno, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svou žalobu částečně zpět v částce 943 194 Kč, kdy z procesního hlediska se jedná o jeho neúspěch a následně vůči žalovanému 2) uspěl co do částky 770 509 Kč, kdy poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je velmi vyrovnaný (úspěch žalobce 45% a úspěch žalovaného 55%) rozhodl soud, tak že ani jeden z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

30. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení