62 Co 205/2022- 181

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Luďka Pilného ve věci: žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným:

1. MetLife Europe d.a.c., reg. [číslo] sídlem [adresa], [příjmení], Irsko jednající odštěpným závodem MetLife Europe d.a.c. pobočka pro Českou republiku, [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a 2. žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 248/2018 – 129, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 248/2018 - 151, takto:

Výrok

I/ Odvolání 2. žalované do výroku I/ rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] se odmítá. II/ Rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] se ve výroku II/ mění tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po 2. žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 4. 11 2018 do zaplacení, se zamítá. III/ Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka], ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV/ Ve výroku III/ rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] se mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje. V/ Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení]. VI/ 2. žalovaná je povinna zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem, ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 248/2018 – 151 (dále společně jen jako„ rozsudek“) soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na 1. žalované domáhala zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrokem I/). Současně rozhodl o tom, že 2. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrokem II/); dále o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrokem III/) a o tom, že ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení (výrokem IV/).

2. Takto rozhodl soud o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala původně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Podle jejích žalobních tvrzení byly mezi ní a 1. žalovanou uzavřeny pojistné smlouvy (pro životní pojištění) [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] když uzavření těchto zprostředkovala 2. žalovaná jako pojišťovací agent. Následně došlo bez vědomí a souhlasu žalobkyně k jejich neoprávněnému ukončení, kdy o uvedené požádal podřízený pojišťovací agent 2. žalované pan [jméno] [příjmení]. Na základě této jeho žádosti pak odkupné z těchto pojistných smluv (ve výši [částka]) bylo zasláno na účet tehdejší přítelkyně pana [jméno] [jméno] [příjmení], která mu uvedenou částku předala. K ukončení smluv použil pan [příjmení] občanský průkaz žalobkyně, který byl však již rok evidován v databázi neplatných průkazů, neboť došlo k jeho ztrátě, kdy před tímto změnil doručovací adresu žalobkyně na adresu jedné z poboček 2. žalované. Žalobkyně se o předčasném ukončení smluv dozvěděla podle svých tvrzení až při osobní návštěvě 1. žalované. Žalobkyně v návrhu akcentovala, že v rámci trestního řízení, vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že předčasné ukončení pojistných smluv způsobil pan [příjmení], který padělal ověřovací doložku České pošty a současně použil číslo ztraceného průkazu totožnosti žalobkyně, na jejíž účet se následně obohatil. Odpovědnost žalovaných dovodila žalobkyně především ve vztahu k porušení jejich prevenční povinnosti, kdy u 1. žalované akcentovala porušení povinností dle zákona č. 253/2008 Sb. a u 2. žalované porušení povinností dle zákona č. 38/2004 Sb. Žalovanou částku určila za sestávající z: a) částky [částka] (zůstatek na majetkovém účtu žalobkyně ke dni zrušení smluv a b) částky odkupného ve výši [částka], která byla neoprávněně vyplacena panu [příjmení]. 3. 1. žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou, a to z důvodu promlčení a zcela odmítla solidární odpovědnost, když neporušila žádnou svou zákonnou povinnost. Akcentovala zejména, že neexistuje její sekundární povinnost znovu ověřovat předložený průkaz totožnosti žadatele, jakož i kontrola změny doručovací adresy či vznik podezření na základě dvakrát podané žádosti, kdy první z nich byla podána bez veškerých náležitostí, pročež byl podatel vyzván k nápravě. Poukázala na to, že za rozhodný okamžik ve vztahu k promlčení nároku považuje den [datum], kdy jí bylo doručeno čestné prohlášení žalobkyně, že o ukončení smluv nežádala a peníze jí nebyly vyplaceny, kdy nad uvedené již v úředním záznamu o podání vysvětlení pro Policii ČR ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že jí byla způsobena škoda nejméně ve výši [částka] jako částka, kterou vypočetla 1. žalovaná ke dni ukončení smluv. Případně pak den [datum], kdy bylo zahájeno trestní stíhání, v rámci něhož byly vymezeny skutkové okolnosti a výše škody. Promlčecí doba tak uplynula dne [datum], nejpozději dne [datum] 1. žalovaná odmítla i výše uplatněné škody, když tak, jak ji žalobkyně konstruuje, nemohla vzniknout. 4. 2. žalovaná nárok žalobkyně též neuznala a poukázala na to, že primárně má být tento uplatněn a vymáhán proti panu [příjmení], který se svým jednáním dopustil excesu z jednání, jímž jej 2. žalovaná pověřila. Zdůraznila, že o takovém jednání nemohla vědět, ani mu zabránit, a to ani při vynaložení veškerého možného úsilí, jež lze požadovat, kdy byly v rámci jeho činnosti nastaveny kontrolní mechanismy. Nad uvedené sporovala výši částek, kdy při standardním běhu věcí by bylo lze požadovat jen jednu z částek.

5. Žalobkyně vzala následně žalobu částečně zpět, a to s ohledem na rozsudek vydaný v rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 245/2016, v rámci něhož byl pan [příjmení] uznán vinným a žalobkyni byla v adhezním řízení přisouzena částka [částka]. Současně upřesnila i výši požadované částky, když podle jejích tvrzení jí až tehdy byly dány do dispozice dokumenty ozřejmující výši zůstatků na jednotlivých účtech dle pojistných smluv ke dni jejich zrušení. V rekci na dané pak soud I. stupně řízení zastavil co do částky [částka] s příslušenstvím a rozhodl o pokračování ohledně částky [částka] s příslušenstvím.

6. Soud I. stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že mezi žalobkyní a 1. žalovanou byly sjednány pojistné smlouvy Garant Plus, a to [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] kdy ke sjednání došlo prostřednictvím zprostředkovatele 2. žalované; o jejich ukončení usiloval v červnu a září roku 2014 pan [příjmení]; dne [datum] navštívila žalobkyně pobočku 1. žalované, kde zjistila, že byly podány žádosti o ukončení těchto smluv (nikoli ze strany žalobkyně) a finanční prostředky z nich poslány na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně sporovala svůj podpis na ověřovací doložce a bylo prokázáno, že na žádostech o ukončení smluv je uvedeno jméno získatele 2. žalované, a to pana [jméno]. Žalobkyně se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši [částka]. Dále bylo prokázáno, že dne [datum] bylo 1. žalované doručeno čestné prohlášení žalobkyně, v němž je uvedeno, že nikdy nežádala o ukončení pojistných smluv a peníze jí nikdy nebyly vyplaceny. Žalobkyně zároveň požádala o zaslání veškerých dokumentů ke smlouvám se vztahujících, včetně vyúčtování výplaty finančních prostředků. K propojení 1. a 2. žalované vzal soud za prokázané, že mezi nimi byla dne [datum] uzavřena smlouva o obchodním zastoupení. Dne [datum] byly 1. žalované doručeny žádosti o ukončení smluv, obsahující ověřovací doložky. Z přípisů 1. žalované (ze dne [datum]) bylo zjištěno, že odkupní hodnota a odkupní poplatek u jednotlivých smluv byly následující: smlouva [číslo] odkupní hodnota: [částka], odkupní poplatek: [částka], k výplatě: [částka]; smlouva [číslo] odkupní hodnota: [částka], odkupní poplatek: [částka], k výplatě: [částka]; smlouva [číslo] odkupní hodnota: [částka], odkupní poplatek: [částka], k výplatě: [částka]; smlouva [číslo] odkupní hodnota: [částka], odkupní poplatek: [částka], k výplatě: [částka] 1. žalovaná zaslala žalobkyni reakci na její dopis ze dne [datum], ve kterém uvedla, že obnovení smluv není možné. Dne [datum] odeslala žalobkyně 1. žalované předžalobní výzvu, na kterou 1. žalovaná reagovala přípisem ze dne [datum], ve kterém mimo jiné namítla promlčení požadovaného nároku žalobkyně. Odeslání předžalobní výzvy ze dne [datum] 2. žalované nevzal soud I. stupně za prokázané.

7. Dále vzal soud I. stupně za prokázané, že pan [jméno] [příjmení] se dopustil zločinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v platném znění, a to mimo jiné tím, že bez vědomí žalobkyně vyplnil a odeslal žádosti o ukončení jejích pojistných smluv, v nichž vyplnil jako místo plnění odkupného bankovní účet paní [jméno] [příjmení], na který jí byla vyplacena částka [částka], pročež žalobkyni tak způsobil škodu v této výši a bylo mu uloženo ji uhradit. Uvedená částka byla na panu [příjmení] žalobkyní vymožena.

8. Po právní stránce soud I. stupně subsumoval věc pod ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník ve znění účinném ode dne [datum] (dále jen„ o. z.“), § 3036 o. z., § 106 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích.

9. Dovodil při aplikaci ustanovení § 106 obč. zák., že počátkem běhu subjektivní dvouleté promlčecí lhůty je den [datum], kdy žalobkyně podala vysvětlení na Policii ČR, neboť z uvedeného vyplynulo, že měla dostatek informací skutkových i co se týče výše škody. Subjektivní promlčecí lhůta tak uběhla dnem [datum], přičemž žaloba byla podána dne [datum]. Současně se však soud I. stupně zabýval i tím, zda vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy a uzavřel, poté co citoval obsáhlou relevantní judikaturu, že z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoli projevem zneužití práva na úkor žalobkyně, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že 1. žalovaná tuto námitku vznesla již před podáním žaloby a žalobkyni tak nic nebránilo podat žalobu včas. Protože soud I. stupně posoudil námitku promlčení vznesenou 1. žalovanou za důvodnou, rozhodl tak, jak vyplývá z výroku ad I/ napadeného rozsudku.

10. Ve vztahu ke 2. žalované však soud I. stupně posoudil nárok jako důvodný. Poukázal přitom zejména na ustanovení § 420 a § 438 obč. zák., § 6 odst. 3 a § 21 odst. 3 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a uzavřel, že odpovědnost 2. žalované je objektivní a nárok žalobkyně je oprávněný, když požaduje uhrazení částky [částka], jenž představuje zbytkovou hodnotu na pojistných účtech, před podáním žádosti o jejich ukončení. Akcentoval, že vznik škody měl původ v provozní činnosti 2. žalované, pro níž pracoval jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel pan [příjmení], který svým jednáním a právě z této pozice, škodu způsobil. 2. žalovaná se této odpovědnosti mohla zprostit pouze v případě, že by prokázala, že vzniku škody nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na ní lze požadovat. Soud I. stupně k danému konstatoval, že 2. žalovaná se k nařízenému jednání ve věci bez omluvy nedostavila, pročež se zbavila dobrodiní soudu poučit ji o skutečnosti, že je třeba právě v tomto směru doplnit svá skutková tvrzení a případně označit důkazy k jejich prokázání. Tvrzení 2. žalované, že ze strany pana [jméno] se jednalo o exces, kterému nemohla 2. žalovaná zabránit a zároveň, že v rámci činnosti 2. žalované byly nastaveny kontrolní mechanismy, soud I. stupně vyhodnotil jako zcela obecná, ničím nekonkrétní a nezpůsobilá zbavit 2. žalovanou její objektivní odpovědnosti. S tímto podstatným odůvodněním proto soud I. stupně rozhodl tak, jak vyplývá z výroku ad II/ napadeného rozsudku.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a 1. žalovanou soud I. stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal 1. žalované, která byl v řízení zcela úspěšná, proti žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení, sestávající z nákladů jejího právního zastoupení. Uzavřel, že právní zástupkyni 1. žalované náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky [částka] za dvě vyjádření ve věci samé ze dne [datum] a [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, a z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka], celkem pak částka [částka].

12. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a 2. žalovanou odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. Zohlednil, že žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět v částce [částka], kdy z procesního hlediska se jedná o její neúspěch a následně vůči 2. žalované uspěla co do částky [částka]. Protože poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je velmi vyrovnaný (úspěch žalobkyně 45% a úspěch 2. žalované 55%) rozhodl soud I. stupně, tak že ani jeden z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

13. Proti rozhodnutí soudu I. stupně podaly včasné odvolání žalobkyně a 2. žalovaná.

14. Žalobkyně brojila svým odvoláním toliko proti výroku ad III/ napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi ní a 1. žalovanou. Namítla, že 1. žalovaná má nárok na odměnu za toliko dva úkony právní služby, a to převzetí právního zastoupení (odměna ve výši [částka]) a účast na jednání (odměna ve výši [částka]), dále na dvě paušální náhrady k těmto úkonům právní služby po [částka] a 21% DPH, celkem tak [částka]. Poukázala tak především na skutečnost, že vyjádření ve věci samé ze dne [datum] bylo podáno samotnou 1. žalovanou a nikoli jejím právním zástupcem a vyjádření ze dne [datum] je obsahově stejné s vyjádřením předchozím, tedy ze dne [datum], jakkoli dané již bylo podáno právním zástupcem 1. žalované. Tato vyjádření navíc podle žalobkyně nebyla nutná k účelnému bránění práva a tudíž je netřeba honorovat. S tímto podstatným odůvodněním navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok ad III/ tak, že žalobkyně je povinna uhradit 1. žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

15. K odvolání žalobkyně se vyjádřila 1. žalovaná podáním ze dne [datum]. Namítla, že žalobkyně již v návrhu na částečné zpětvzetí žaloby brojila proti tomu, aby se 1. žalovaná nechala zastoupit advokátem, přičemž 1. žalovaná takové krácení svých práv odmítá. Poukázala v této souvislosti na některá rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu. Připustila, že za úkon vyjádření ve věci ze dne [datum] jí nenáleží odměna stanovená advokátním tarifem, ale podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., má nárok na paušální částku [částka]. Taktéž odmítla, že by vyjádření ze dne [datum] a [datum] obsahovaly totožnou argumentaci, když druhé vyjádření to první konkretizuje, rozvíjí a doplňuje. Rozhodně tak nelze tvrdit, že by druhé vyjádření nevneslo do řízení nové argumenty či právní kvalifikaci procesním subjektům blíže nevysvětlovalo. Upření odměny za druhé vyjádření by bylo zásahem do práv na spravedlivý proces. Namítla též, že neúčelnost nákladů je dána tehdy, jde-li o zneužití práva nebo v případech, kdy je učiněn procesní úkon, jemuž nemůže být vyhověno.

16. S tímto podstatným odůvodněním navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok III/ rozsudku tak, že 1/žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši [částka] a náklady odvolacího řízení. 17. 2. žalovaná brojila proti všem výrokům napadeného rozsudku. Namítla existenci odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), c) a g) o. s. ř.

18. Poukázala na to, že rozsudek je zmatečný, chybí jakékoli provázání s výrokovou částí a s částí odůvodnění. Namítla, že se soud I. stupně nijak nevypořádal s tvrzením 2. žalované, která ve svých vyjádřeních poukázala na absenci odůvodnění toho, proč 1. žalovaná nese odpovědnost za zjevný exces pana [jméno]. Akcentovala znění ustanovení § 6 a § 21 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a uvedla, že zákonodárce neměl na mysli rozhodně natolik širokou odpovědnost pojišťovacího zprostředkovatele tak, aby se týkala odpovědnosti za škodu, která byla způsobena trestným činem podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele, nýbrž odpovědnost za povinnost vykonávat činnost s odbornou péčí a ochranu zájmů spotřebitele. Dovedeno do absurdna by totiž konstrukce, kterou soud I. stupně v napadeném rozsudku použil, znamenala, že 2. žalovaná z pozice pojišťovacího zprostředkovatele umožnila a přihlížela páchání trestné činnosti ze strany podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele, čímž by se však dostala do úrovně trestněprávního jednání. Zdůraznila, že existence kontrolních mechanismů je podmínkou, bez níž by svou činnost nemohla provozovat. Ve vztahu k odpovědnosti za škodu způsobenou 2. žalovanou pak též namítla neunesení břemene tvrzení a důkazního ze strany žalobkyně.

19. K nemožnosti soudu I. stupně poučit 2. žalovanou o jejích procesních právech a povinnostech uvedla, že pověřený zaměstnanec byl pozitivní na COVID 19 bezprostředně před konáním ústního jednání, přičemž bylo hovořeno i s pracovnicí kanceláře paní [příjmení], která měla dle svého sdělení odnést omluvu do jednací síně. Nadto 2. žalovaná požadovala protokol z uvedeného jednání. 2. žalovaná se ohradila, že nejenže není v rozsudku o této omluvě uvedeno ničeho, ale do dnešního dne jí nebyl předmětný protokol zaslán. 20. 2. žalovaná odmítla též důvodnost námitky promlčení, když lze mít za to, že stanovení počátku lhůty na okamžik podání vysvětlení dne [datum] bylo více než předčasné, neboť v tomto okamžiku mohla mít žalobkyně pouze obecné povědomí o škůdcích a jejich zavinění, toto bylo řešeno následně až v řízení přípravném. Nadto označila zdůvodnění rozsudku v tomto ohledu za velice kusé.

21. S tímto podstatným odůvodněním navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

22. K odvolání 2. žalované se 1. žalovaná vyjádřila podáním ze dne [datum]. Předně poukázala na to, že odvolání 2. žalované ve vztahu k výroku ad I/ nemá žádné právní účinky (je nepřípustné) a mělo by být odmítnuto. Akcentovala v této souvislosti zejména to, že ve věci se jedná o tzv. samostatné společenství podle § 91 odst. 1 o. s. ř. a poukázala i na relevantní komentářovou literaturu a rozhodnou judikaturu.

23. Z procesní opatrnosti se pak 1. žalovaná vyjádřila k počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, když ji 2. žalovaná ve svém odvolání rozporovala. Namítla s odkazem na § 106 odst. 1 obč. zák., že nárok na náhradu škody se promlčuje v subjektivní dvouleté promlčecí lhůtě a ta počíná běžet dnem, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Odkázala na recentní judikaturu a zdůraznila, že není nezbytná detailní znalost veškerých okolností souvisejících s právem, ale ve vztahu k výši škody postačí znalost její přibližné orientační výše a pokud jde o osobou škůdce, pokud existuje přiměřená pravděpodobnost ohledně toho, kdo za újmu bude odpovídat. Akcentovala, že výši škody znala žalobkyně nejpozději ke dni [datum], ke kterému je datováno její prohlášení adresované 1. žalované, v němž uvádí, že sama o ukončení pojistných smluv nežádala a neobdržela ani související platbu. Také v podání vysvětlení dne [datum] pak výslovně jmenuje spol. Metlife, která vypočetla částku škody. Pokud jde o osobu škůdce, je pak bez jakýchkoli pochybností, že k uvedeným datům žalobkyně věděla, že 1. žalovaná ukončila její pojistné smlouvy a měla tedy skutkové informace ohledně osoby takového škůdce. Namítla, že pro posouzení práva na náhradu škody není ve vztahu k 1. žalované rozhodné, zda žalobkyně znala totožnost osoby, která podepsala žádosti o ukončení pojistných smluv a poukázala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 519/2002.

24. S tímto podstatným odůvodněním 1. žalovaná navrhla, aby odvolací soud odvolání 2. žalované proti výroku ad I/ odmítl a 1. žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 25. 2. žalovaná doplnila své odvolání písemným podáním, ve kterém odkázala na předchozí argumentaci, kdy dále rozhodnutí prvostupňového soudu vytknula, že otrocky převzal jednoduchou a nedůvodnou námitku promlčení vznesenou 1. žalovanou, aniž by zohlednil dosavadní judikatorní praxi (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 329/2010 ze dne 9. 12 2010), ze které vyplývá její důvodnost jen pro dovolatele, který je v dobré víře. 1. žalovaná si přivlastnila finanční prostředky žalobkyně, proto být v dobré víře nemůže. Rozporovala rovněž závěr 1. žalované, že sdílí samostatné společenství na straně žalovaných s ohledem na požadavek plnění formou společnou a nerozdílnou. Dále namítá, že činnost p. [jméno] popsaná v žalobě nemůže být důvodem pro vznik odpovědnosti 2. žalované, když rušení smluv není agendou, která je zprostředkovatelskou činností v pojišťovnictví. Dále 2. žalovaná z procesní opatrnosti vznesla námitku promlčení, když dosavadní skutkové závěry učiněné soudem I. stupně toto umožňují. Dále vytkla rozsudku prvostupňového soudu gramatické nedostatky, procesní nedostatky dané délkou vyhotovení rozhodnutí apod. Setrvala na požadavku zrušení rozsudku a vrácení věci odvolacím soudem prvostupňovému soudu k dalšímu řízení.

26. Odvolací soud při nařízeném jednání z podnětu podaných odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti opodstatněné a odvolání 2. žalované je opodstatněné zcela.

27. Předmětem řízení je žalobou uplatněnou u soudu dne [datum] nárok žalobkyně na zaplacení náhrady škody, který žalobkyně odvíjí od stejných skutkových okolností popsaných pod bodem 2. odůvodnění tohoto rozsudku především ve vztahu k porušení prevenční povinnosti, kdy u 1. žalované žalobkyně akcentovala porušení povinností dle zákona č. 253/2008 Sb. a u 2. žalované porušení povinností dle zákona č. 38/2004 Sb. Postavení žalovaných, po kterých požadovala žalobkyně plnění solidární /společně a nerozdílně/ má povahu samostatného společenství (§ 91 odst. 1 o. s. ř.), kdy se rozsudek nemusel vztahovat stejně na oba žalované účastníky tvořící společenství, jako tomu bylo v souzené věci. Pro spor je charakteristické, že každá z žalovaných je v samostatném poměru k žalobkyni, jejich vzájemný vztah je posuzován samostatně (netvoří podle hmotného práva jednotu), proto mohl rozsudek vyznít pro každou z žalovaných odlišně. Pasivně věcně legitimována mohla být jakákoliv dlužnice sama o sobě. Z uvedeného důvodu byla správně posuzována námitka promlčení prvostupňovým soudem toliko ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou, která jí byla vznesena s tím, že výsledek sporu vyzněl jinak pro každou ze žalovaných.

28. Proto odvolací soud uzavírá, že podala-li 2. žalovaná odvolání do zamítavého výroku I/ rozsudku soudu I. stupně, který se vztahoval k poměru žalobkyně a 1. žalované, pak odvolací soud postupem dle § 218 písm. b) o. s. ř. její odvolání výrokem ad I/ tohoto rozsudku odmítl, neboť soudní praxe dlouhodobě vychází z názoru, že k podání odvolání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala napadeným rozhodnutím soudu újma, odstranitelná tím, že odvolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2000, pod pořadovým [číslo]). Výrokem I/ však byla žaloba zamítnuta ve vztahu k 1. žalované, tedy bylo rozhodnuto ve prospěch 1. žalované, která má postavení samostatného společníka ve sporu a 2. žalovaná k podání odvolání do tohoto výroku proto není legitimována (k tomu srovnej obdobně R 62/1960). Rozsudek soudu I. stupně tak ve výroku I/ nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

29. Věcně se proto odvolací soud mohl zabývat odvoláním 2. žalované toliko co do výroku ad II/. 30. 2. žalovaná v prvé řadě uplatnila odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.) O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

31. Odvolací soud pak neshledal ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.) 2. žalovaná ostatně v případě obou těchto odvolacích důvodů ani nevymezuje, v čem by měly spočívat.

32. Především však 2. žalovaná soudu I. stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci / § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

33. V poměrech projednávané věci bylo prvostupňovým soudem zjištěno, že mezi 1. žalovanou a 2. žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o obchodním zastoupení; kdy [datum] prostřednictvím 2. žalované 1. žalovaná uzavřela s žalobkyní čtyři pojistné smlouvy Garant Plus Invest [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. Podřízený pojišťovací zprostředkovatel 2. žalované p. [příjmení] usiloval bez vědomí žalobkyně v červnu a září o ukončení pojišťovacích smluv, kdy žádal jejím jménem o vyplacení odkupného, 1. žalovaná vyplatila p. [příjmení] na účet paní [příjmení] [částka]. Za uvedené byl [jméno] [příjmení] odsouzen rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 2 č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] pro trestný čin pojistného podvodu. Dále je třeba vyjít ze zjištění, že v úředním záznamu Policie ČR ze dne [datum] o podání vysvětlení žalobkyně uvedla, že dne [datum] navštívila pobočku 1. žalované, kde zjistila, že byly podány žádosti o ukončení shora uvedených smluv a všechny finanční prostředky z nich byly poslány na účet č. [bankovní účet], s tím že žalobkyně tyto žádosti nepodávala. Rovněž uvedla, že podpis na ověřovací doložce není její, na žádostech o ukončení je uvedeno jméno získatele 2. žalované pana [jméno]. V neposlední řadě pak žalobkyně uvedla, že jí tímto jednáním vznikla škoda, a to minimálně ve výši [částka].

34. Prvostupňový soud na uvedený skutkový stav aplikoval ustanovení § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy vycházel z toho, že pojistný vztah mezi účastníky vychází z pojistných smluv uzavřených dne [datum], kdy s ohledem na vznesenou námitku 1. žalované aplikoval § 106 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) za použití § 3036 o. z.

35. Odvolací soud se zabýval důvodností vznesené námitky promlčení, která zazněla v rámci odvolacího řízení též od 2. žalované, a to za situace, kdy bylo možno vyjít ze zjištěného skutkového stavu prvostupňovým soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Odo 879/2002). V režimu neúplné apelace (o který jde i v této věci) se totiž může odvolací soud zabývat námitkou promlčení vznesenou až v odvolacím řízení, jen není-li spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 162/2003 ze dne [datum rozhodnutí]).

36. Důvodností vznesené námitky promlčení se zabýval odvolací soudu primárně, aniž by posuzoval věcnou legitimaci účastníků řízení, z toho důvodu, že dovolává-li se účastník občanského soudního řízení promlčení práva na náhradu škody, nemůže soud promlčené právo přiznat; žalobu v takovém případě zamítne, a to i v případech, ve kterých není ještě prokázána odpovědnost za škodu nebo výše škody (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], sp. zn. Sc [číslo], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z jehož závěrů vychází i soudobá judikatura, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2268/2004, uveřejněné v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C [číslo]). Odvolací soud v souladu s touto judikaturou primárně posuzoval otázku promlčení a nevyslovil konečný a závazný právní názor k této otázce splnění všech předpokladů odpovědnosti 2. žalované za škodu.

37. Na rozdíl od prvostupňového soudu je přesvědčen, že na poměry zjištěné v této věci je třeba aplikovat ustanovení § 3079 odst. 1 o. z., dle kterého„ právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů“. Přiléhavá je proto z hlediska námitky promlčení aplikace o. z., neboť ke vzniku škody mohlo dojít jedině v poměrech nové právní úpravy.

38. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

39. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

40. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

41. Podle ustanovení § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

42. Obě promlčecí lhůty (tříletá subjektivní dle § 629 odst. 1 a desetiletá, resp. patnáctiletá objektivní lhůta podle § 636 odst. 1 a 2) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Nárok na náhradu škody (újmy) je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty. Marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když poškozenému ještě běží i druhá promlčecí lhůta.

43. Jestliže právo na náhradu škody bylo žalobkyní uplatněno u soudu žalobou, která byla podána dne [datum] a žalobkyně se o vzniklé škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděla nejpozději dne [datum], kdy měla, jak vyplývá z úředního záznamu sepsaného Policií ČR, dostatek relevantních informací též z hlediska objektivní odpovědnosti 2. žalované (srov. § 6 odst. 3 a § 21 odst. 3 zák. č. 38/2004 Sb., zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí ve znění účinném do 1. 12. 2018), pak dnem [datum] došlo k uplynutí subjektivní promlčecí lhůty a případný nárok žalobkyně je proto promlčen.

44. Právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, proto nemůže být správné. Odvolací soud tak shledal naplnění odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Protože však skutkový stav tak, jak jej soud I. stupně (správně) zjistil, umožňuje odlišné právní posouzení, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé ad II/ změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu ve vztahu ke 2. žalované zamítl.

45. V důsledku změny rozsudku ve výroku ad II/ soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. o nákladech řízení. Plně úspěšné 2. žalované vznikly ve vztahu k žalobkyni náklady nezastoupeného účastníka (§137 odst. 2 o. s. ř.) dle §151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) § 2 odst. 3 vyhl. 254/2015 Sb. po [částka] za každý z úkonů ve věci učiněných (řízení před soudem prvního stupně: 2 x písemné vyjádření z [datum] a [datum]; řízení před odvolacím soudem: sepis odvolání z [datum]; doplnění odvolání z [datum], účast na jednání [datum] a příprava na něj). O povinnosti žalobkyně zaplatit tuto náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů (6 x [částka] a zaplacený soudní poplatek z odvolání v částce [částka]) 2. žalované v celkové částce [částka] bylo rozhodnuto výrokem ad III/ tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o. s. ř., § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř., když podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. s ohledem na okolnosti případu odvolací soud neshledal. Žalobkyně byla přinejmenším 1. žalovanou před zahájením věci upozorněna na možnost promlčení svého tvrzeného nároku a přesto se rozhodla zahájit soudní řízení a nést následky spojené s procesním neúspěchem ve věci. Argumentace o postavení spotřebitele, nota bene zastoupeného v řízení advokátem, je z hlediska posouzení zproštění povinnosti nositele nákladů řízení účelová, když pomíjí procesní riziko spojené s neúspěchem ve věci.

46. Pokud jde o odvolání žalobkyně směřující do nákladového výroku ad III/, pak prvostupňový soud postupoval správně, když 1. žalované náhradu nákladů účelně vynaložených ve sporu v souladu s principem úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s principem odpovědnosti za zavinění na zastavení části řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř. přiznal. Pochybil však při stanovení jejich výše, když nezohlednil, že právní zástupkyně 1. žalované převzala zastoupení svého klienta až dne [datum], přičemž odměna za tento úkon je zcela odůvodněna § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to z puncta [částka] ve výši [částka] (§ 7 bod 6., § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Naproti tomu vyjádření 1. žalované ve věci ze dne [datum] a [datum], tj. vyjádření ve věci (zatím) nezastoupeného účastníka, nepřísluší honorovat ani režijním paušálem po [částka] dle vyhl. 254/2015 Sb., jak se mylně domnívá 1. žalovaná, neboť tato náhrada cílí dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na účastníky, kteří nebyli v řízení zastoupeni zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř., což není případ 1. žalované (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1934/2016 nebo usnesení sp. zn. 28 Cdo 4389/2017 ze dne [datum rozhodnutí]). Dalším honorovaným úkonem zástupkyně 1. žalované je kvalifikované vyjádření ve věci ze dne v [datum], které bylo učiněno v bezprostřední reakci na výzvu prvostupňového soudu ze dne [datum] v reakci na částečné zpětvzetí žaloby. Tento úkon je zcela odůvodněn § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to z puncta [částka] ve výši [částka] (§ 7 bod 6., § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Dalším honorovaným úkonem je odměna advokátky za účast na jednání, které se ve věci konalo [datum], a to dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, z puncta [částka] ve výši [částka] (§ 7 bod 6., § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Ke každému z těchto úkonů ještě náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 tarifu), s navýšením o 21 % sazbu DPH v částce [částka] (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) náklady 1. žalované za řízení před soudem I. stupně představují částku [částka].

47. Na základě těchto skutečností postupoval proto odvolací soud ohledně napadeného výroku ad III/ tak, že rozsudek v uvedeném výroku změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ohledně výše náhrady nákladů a v ostatním jej v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný (výrokem IV/ tohoto rozsudku). 48. 1. žalovaná byla takřka zcela úspěšná v daném odvolacím řízení (stran nákladového výroku ad III/napade rozsudku), má proto právo na plnou náhradu nákladů v jeho průběhu vzniklých (§ 224 odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř.) Náklady řízení sestávají z poloviční výše odměny za vyjádření k odvolání a účast při jednání za situace, kdy věc mohla být projednána i v neveřejném zasedání, kdy je třeba vycházet z punkta [částka] (70 373,60 – 32 912, tj. částky, která byla předmětem daného odvolacího řízení – srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 1 Co 47/93 /pro účely odměny advokáta hodnotou věci, pokud odvolání směřuje pouze do výroku o náhradě nákladů řízení, částka náhrady nákladů řízení, do níž směřuje odvolání, a nikoli hodnota předmětu řízení ve věci samé/), kdy výše odměny po snížení dle § 11 odst. 2 písm. c) a § 7 bod 5. advokátního tarifu činí [částka] (2krát), dále je tvoří režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 2 x [částka], daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy tato činí [částka]. Náhrada nákladů daného odvolacího řízení 1. žalované, k nimž je povinna dle principu procesního neúspěchu žalobkyně, tak představuje částku [částka], která jí byla odvolacím soudem přiznána výrokem V/ tohoto rozsudku v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).

49. Výrok o nákladech odvolacího řízení co do výroku I/ učiněného 2. žalovanou je odůvodněn § 146 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni v souvislosti s odmítnutím odvolání 2. žalované žádné náklady nevznikly; 1. žalované však vznikly náklady v souvislosti s jejím vyjádřením k odvolání 2. žalované, které bylo odvolacím soudem odmítnuto. Tyto náklady představuje jeden úkon právní pomoci po [částka] (§ 11 odst. 1 písm. d) AT, z tarifní hodnoty ve výši [částka]), dále režijní paušál po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % sazba DPH v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), celkem náklady 1. žalované, přiznané výrokem ad VI/ tohoto rozsudku, představují v předmětném odvolacím řízení částku [částka] Náklady odvolacího řízení byly 1. žalované přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 3 o. s. ř.).