22 Co 137/2024 - 205

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0], sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0], zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení částky 180 000 Kč o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 28. 12. 2023, č. j. 24 C 444/2023 – 16 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba o zaplacení částky 180 000 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 48 824 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 180 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 33 396,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně pochybil, pokud věc rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť pro tento postup nebyly splněny zákonné předpoklady. Výzva k vyjádření, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena do jeho datové schránky náhradním způsobem, soud prvního stupně vycházel z fikce jejího doručení. Současně vycházel i z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se v určené lhůtě k tomuto postupu soudu nevyjádřil. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I ÚS 2693/16, podle kterého by měly být fikce využívány úsporně a v souladu s jejich účelem, kterým je zabránit průtahům v řízení. Soud prvního stupně měl jejich aplikaci zvážit, neboť žalovaný se nesnažil řízení protahovat, pouze si neuvědomil následky nevyzvednutí písemností doručovaných mu do jeho datové schránky. Žalovaný ještě před podáním žaloby informoval dne 30. 6. 2023 žalobkyni o svém právním zastoupení a vyzval ji ke komunikaci prostřednictvím advokáta, žalobkyně přesto zaslala předžalobní výzvu přímo žalovanému. Nesprávnou aplikací § 115a o. s. ř. tak došlo ze strany soudu prvního stupně k porušení práva žalovaného být v řízení slyšen. Žaloba také nepředstavovala dostatečný podklad pro rozhodnutí, soud prvního stupně nezkoumal její soulad se zákonem a dobrými mravy. Žalobkyně tvrdila, že poplatky za studium žalovaného jsou upraveny jejím Statutem a jednotlivými nařízeními rektora, přičemž všechny studijní předpisy jsou schváleny Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Její tvrzení je v rozporu s § 36 a § 59 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, neboť nařízení rektora není vnitřním předpisem registrovaným ministerstvem. Uvedenou skutečnost přitom bylo možné ověřit z webových stránek žalobkyně [Anonymizováno]. Soud prvního stupně vyšel z toho, že podpisem Smluvního prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na [adresa] žalovaným účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou se žalovaný zavázal hradit poplatky za studium spojené s cenovou úrovní Standard, avšak neučinil závěr, zda se s ohledem na právní úpravu spotřebitelských smluv, obsaženou v občanském zákoníku a směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, nejedná o spotřebitelský vztah. Nutnost prokazování těchto skutečností přitom vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3805/2018. Žalovaný je přesvědčený, že ve vztahu účastníků vystupoval jako spotřebitel a upozornil na to žalobkyni dopisem ze dne 30. 6. 2023. Žalobkyně také před uzavřením smlouvy žalovaného srozumitelně neinformovala o poplatcích za studium. Na webových stránkách žalobkyně jsou zveřejněny pouze roční poplatky za studium, nikoliv však související poplatky. Úpravu výše poplatků za studium (školné), způsob a termíny jejich úhrady, deleguje Statut žalobkyně na nařízení rektora, stejně tak podmínky školného v stipendijních programech [adresa] finančně zvýhodněné cenové úrovně [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Podmínkou zápisu ke studiu je právě podpis Prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na [adresa], se kterým žalovaný neměl možnost se předem seznámit. O konečných podmínkách studia včetně všech poplatků se uchazeč o studium dozvídá až z tohoto prohlášení a následného vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení. V této době už uběhla lhůta pro podání přihlášky na jinou vysokou školu. Žalovaný považuje systém poplatků za studium, jeho doplatků a administrativních poplatků za zneužívající ujednání podle § 1813 o. z. a zakázané platby podle § 1817 o. z. Žalobkyně nabízí běžný studijní program [Anonymizováno] a stipendijní programy [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zvýhodněné cenové úrovně, které však nejsou stipendijními programy v pravém slova smyslu. Při nesplnění podmínek zvýhodněné cenové úrovně je student povinen hradit poplatky vyšší než v standardní cenové úrovni, což je v rozporu se zákonem o vysokých školách i dobrými mravy. Žalovaný byl při uzavření smlouvy o studiu v cenové úrovni [Anonymizováno] uveden v omyl ohledně výhod této cenové úrovně. Studium běžné cenové úrovně [Anonymizováno] umožňuje studentovi ukončit studium s povinností zaplatit poplatek pouze za rok, ve kterém byl proveden zápis do konkrétního ročníku daného studijního programu, v případě nesplnění podmínek cenové úrovně [Anonymizováno] je však student povinen doplatit rozdíl mezi cenovou úrovní [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a zaplatit tyto poplatky za celou standardní dobu studia (3 roky). Finanční zvýhodnění v cenové úrovni [Anonymizováno] je tak pouze zdánlivé. Student studující zvýhodněnou cenovou úroveň [Anonymizováno] a [Anonymizováno] je podle platného administrativního ceníku [adresa] finančně znevýhodněn také při placení poplatků za administrativní úkony a služby. Zpoplatněné úkony jsou běžnou součástí studia, v cenové úrovni [Anonymizováno] jsou zdarma, jedná se o náhradní termín, rektorský termín, opakované zapsání předmětu. Ani při doplacení do úrovně [Anonymizováno] nezískává student výhody této úrovně, nemá možnost studium ukončit, ale platí další související poplatky (například poplatky spojené s nesplněním cenové úrovně studia). Žalovaný měl v případě nesplnění podmínek cenové úrovně [Anonymizováno] uhradit poplatky za celou standardní tříletou dobu studia v úrovni [Anonymizováno], tedy o 20 000 Kč za rok víc (oproti původním 40 000 Kč) a administrativní poplatek ve výši 10 000 Kč za každý rok. V případě ukončení studia před zápisem do druhého ročníku, by poplatky za studium úrovně [Anonymizováno] dosahovaly částky 60 000 Kč, v případě úrovně [Anonymizováno] je žalovaný povinen zaplatit celkovou částku 220 000 Kč. Zdůraznil, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, je nutné ji proto posuzovat také podle § 1799 a násl. o. z. Žalovaný jako žadatel o studium na vysoké škole prostřednictvím [adresa] realizoval své ústavní právo na vzdělání podle článku 33 Listiny základních práv a svobod. K žalobkyni přistupoval s očekáváním, že její činnost splňuje zákonem stanovená pravidla pro poskytování studijních programů v souladu se zákonem o vysokých školách. Vůči žalobkyni, disponující dostatečným odborným a finančním zajištěním, není v rovném postavení a podmínky studia nemůže ovlivnit. Ujednání o poplatcích za studium jsou tak neplatná podle § 1800 odst. 2 o. z., neboť jsou pro žalovaného bez rozumného důvodu nevýhodná. Soud prvního stupně měl přihlédnout k neplatnosti podle § 588 o. z. i bez návrhu. Žalovaný také nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že poplatky požadované za nesplnění podmínek stipendijního programu (doplatek do cenové úrovně [Anonymizováno] stejně jako administrativní poplatek 10 000 Kč) jsou svým charakterem smluvní pokutou podle § 2048 o. z., ale jedná se o skryté poplatky. Sankční ustanovení za nedodržení řádného termínu splatnosti by mohlo představovat smluvní pokutu a žalovaný proto namítá její nepřiměřenost a rozpor s dobrými mravy. Konečně namítl, že pro posouzení věci je také důležité zjištění, zda bylo studium zvýhodněné z důvodu poskytnutého stipendia od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V případě jeho úhrady z finančních příspěvků ministerstva by žalobkyně neměla nárok na doplatek. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a přizná žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalobkyně se v rámci vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnila s rozsudkem soudu prvního stupně i s jeho procesním postupem podle § 115a o. s. ř. Žalovaný má zákonnou povinnost se přihlašovat do své datové schránky, jeho pasivita jde pouze k jeho tíži. V nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I ÚS 2693/16, byly řešeny předpoklady vydání rozsudku pro uznání, tedy zcela odlišná procesní situace, na projednávanou věc zřejmě nedopadá. Žalobkyně má své vnitřní předpisy registrované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, to při registraci zkoumá jejich platnost a soulad s právními předpisy. Vnitřní předpisy jsou pak dále prováděny jednotlivými nařízeními rektora, které stanoví výši poplatků. Výše poplatků byla určena i přímo ve smlouvě uzavřené mezi účastníky. Tento způsob úpravy poplatků za studium ministerstvo běžně schvaluje i u jiných soukromých vysokých škol. Zákon přitom nezakazuje sjednat si poplatky ve smlouvě či odkázat na jiný dokument určující jejich výši, např. nařízení rektora nebo obchodní podmínky. I důvodová zpráva k zákonu o vysokých školách předpokládá, že poplatky za studium budou stanoveny smlouvou. Poukázala na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 3. 2024, sp. zn. 12 Co 235/2023-333, podle kterého nedostatek registrace vnitřních předpisů, tedy porušení veřejnoprávních předpisů nemá vliv na platnost soukromoprávních jednání. Ustanovení § 59 zákona o vysokých školách upravující poplatky na soukromých vysokých školách nezakazuje odchylné ujednání, kterým by se student soukromé vysoké školy zavázal k platbě studijního nebo administrativního poplatku za celou dobu studia, jako jedné z nabízených možností, i když studia zanechá. Možnost soukromé vysoké školy stanovit poplatky za studium vnitřním předpisem nevylučuje možnost sjednat si povinnost jejich úhrady ve smlouvě o studiu uzavřené se studentem. Závazky vyplývající z takového soukromoprávního vztahu nejsou a priori v rozporu se zákonem. Žalovaný se zavázal ve smlouvě hradit poplatky, přičemž smlouva je primární a určující pro posouzení obsahu závazkového vztahu mezi vysokou školou a studentem. Zdůraznila judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3805/2018), podle které na vztah mezi soukromou vysokou školou a jejím studentem nelze pohlížet jako na spotřebitelský vztah. Žalovaný také nevystupoval při uzavírání smlouvy o studiu jako slabší smluvní strana podle § 433 o. z., práva a povinnosti účastníků nebyly ve významné nerovnováze. Žalobkyně se zavázala vytvářet žalovanému podmínky pro řádný průběh celého studia, tím mu bylo garantováno studijní místo, za co se žalovaný zavázal platit poplatky. I v případě nerovnováhy (která musí být kvalifikovaná) je však předpokladem neplatnosti vznesení námitky, k čemuž před vydáním rozsudku soudem prvního stupně nedošlo. Uzavírání adhezních smluv včetně smlouvy o studiu není protiprávní a nezakládá samo o sobě neplatnost takové smlouvy. Adhezní smlouvy podléhají pouze posouzení podle § 1799 a § 1800 o. z., předpoklady tam stanovené však nebyly naplněny. V případě žalobkyně existuje rozumný důvod pro to, aby požadovala po studentech úhradu školného za akademické roky, kdy studovali, podle svých studijních výsledků a studijního programu, do něhož byli přijati. Náklady spojené s vytvořením takového místa nese právě vysoká škola. Potřebu soukromé vysoké školy mít zajištěno financování, potvrdil i Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 14. 1. 2013, sp. zn.

IV. ÚS 4361/12 –

2. Podle § 40 odst. 1 zákona o vysokých školách je právnická osoba, která získala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, povinna zajistit si finanční prostředky pro vzdělávací a tvůrčí činnost. Tyto prostředky získává právě z poplatků za studium. Smlouva o studiu není v soudní praxi považována za odporující zákonu nebo dobrým mravům, žalovaný takový rozpor do rozhodnutí soudu prvního stupně ani netvrdil. Poukázala na to, že i doplatek při nesplnění podmínek zvýhodněné cenové úrovně [Anonymizováno], kterou si žalovaný zvolil, byl v soudní praxi zhodnocen jako legitimní nárok, jenž je v souladu s dobrými mravy. Její nárok vyplývá z platně uzavřené smlouvy a je v souladu s mechanismem uvedeným ve vnitřních předpisech. Žalobkyně na studium žalovaného neobdržela žádnou dotaci z veřejného rozpočtu. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu v intencích ustanovení § 212 věta první o. s. ř. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu prvního stupně dne 22. 9. 2023, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 180 000 Kč. Uvedla, že listinou ze dne 17. 1. 2022, označenou jako Smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na [adresa] pro cenovou úroveň [Anonymizováno], která je svou povahou smlouvou, se žalovaný jako student zavázal v souvislosti se studiem k úhradě studijních a administrativních poplatků v stanovené výší a termínech splatnosti. Studijní poplatky jsou upraveny v souladu s § 59 zákona o vysokých školách ve vnitřním předpise registrovaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, kterým je Statut žalobkyně a nařízení rektora. Vyrozuměním o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne 25. 1. 2022, zápisu do studia a uzavření smlouvy formou Prohlášení studenta, se žalovaný zavázal hradit studijní poplatky, přičemž si zvolil cenovou úroveň [Anonymizováno]. Studijní poplatky studijního programu v této cenové úrovni činily 120 000 Kč za standardní dobu studia, tj. tři roky do 31. 12. 2024, roční splátka školného činila 40 000 Kč. Cenová úroveň [Anonymizováno] byla podmíněna ziskem minimálně 50 % kreditů v daném ročníku, studijním průměrem 2,0 ze 100 % zkoušek ze studijních předmětů zapsaných v daném ročníku, studentskými a rozvojovými aktivitami v počtu bodů dle formy studia. Žalovaný se zavázal v Prohlášení studenta uhradit studijní poplatky za celou standardní dobu studia i v případě jeho dřívějšího ukončení. Při nesplnění podmínek cenové úrovně [Anonymizováno] vzniká žalovanému povinnost zaplatit cenový rozdíl školného do úrovně [Anonymizováno] ve výši 20 000 Kč za každý rok standardní doby studia, a dále administrativní poplatek dle položky 0,28 administrativního ceníku [adresa] ve výši 10 000 Kč za každý ročník studia, v němž nebyly tyto podmínky splněny. Z důvodu nesplnění podmínek cenové úrovně [Anonymizováno] za první ročník studia, žalobkyně vyzvala dne 4. 4. 2023 žalovaného k úhradě částky 80 000 Kč a administrativních poplatků. Žalovaný dne 29. 6. 2023 své studium ukončil, vznikla mu povinnost uhradit studijní poplatky za 1. – 3. ročník ve výši 180 000 Kč, o čemž byl žalobkyní vyrozuměn. Žalovaný je taktéž povinen zaplatit administrativní poplatek podle článku 2 odst. 1 písm. a) nařízení rektora 9/2013 v celkové výši 10 000 Kč za posunutí nebo nedodržení řádného termínu splatnosti, a to za posunutí splatnosti v rozsahu 1 – 30 dní v částce 2 000 Kč, 31 – 60 dní v částce 3 000 Kč a o více než 60 dní v částce 5 000 Kč. Žalovaný neuhradil administrativní poplatek za nesplnění studijních podmínek cenové úrovně [Anonymizováno] v 1. – 3. ročníku, tedy 3 x 10 000 Kč, doplatek školného za 1. – 3. ročník studia 3 x 20 000 Kč za nesplnění podmínek zvolené cenové úrovně [Anonymizováno], tj. 60 000 Kč, doplatek školného za standardní dobu studia za 2. a 3. ročník ve výši 80 000 Kč, administrativní poplatek v souhrnné výši 10 000 Kč za posunutí nebo nedodržení řádného termínu splatnosti ze strany studenta.

6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

7. Soud prvního stupně ve věci rozhodl bez nařízení jednání s odkazem na § 115a o. s. ř. poté, co usnesením vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené době, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno do datové schránky náhradním způsobem dne 9. 11. 2023. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval.

8. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně je podle svého Statutu soukromá vysoká škola neuniverzitního typu podle zákona o vysokých školách, uskutečňuje akreditované studijní programy a činnosti související s příslušným státním souhlasem. Podle článku 30 odst. 1 Statutu žalobkyně ke své činnosti využívá příjmů, které získává z příslušných předmětů svých činností (vzdělávací, výzkumné, vývojové, tvůrčí, expertní, publikační, informační a další doplňkové činnosti) a předmětu podnikání, mimo jiné ve formě poplatků spojených se studiem. Podle článku 37 se studium uskutečňuje za úplatu. Výše poplatků spojených se studiem, způsob a termíny splatnosti jsou stanoveny ve Smluvním prohlášení studenta k podmínkám a administraci studia na [adresa]. Výši školného, způsob a termíny úhrady, tzv. splátkový kalendář a podmínky vrácení školného při zanechání studia upravuje příslušné nařízení rektora. V případech zvláštního zřetele hodných může rektor rozhodnout o úplném nebo částečném prominutí poplatků spojených se studiem. Žalovaný dne 17. 1. 2022 podepsal Smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na [adresa], v němž se zavázal dodržovat vnitřní předpisy žalobkyně, rozhodnutí orgánů žalobkyně a uhradit studijní poplatky za dobu studia (do 31. 12. 2024) v cenové úrovni [Anonymizováno] (celkem 120 000 Kč) a v případě nedodržení studijních povinností cenové úrovně [Anonymizováno] se zavázal k úhradě doplatku školného do cenové úrovně [Anonymizováno] (20 000 Kč/rok), administrativního poplatku za každý ročník, v němž nejsou podmínky splněny a administrativních poplatků při nesplnění nebo prodlení s úhradou podle nařízení rektora č. 1/2015 a 9/2013.

9. Podle nařízení rektora č. 9/2013 za posunutí nebo nedodržení řádného termínu splatnosti ze strany studenta činí administrativní poplatek 1 000 Kč (ve znění od 1. 9. 2021 částku 2 000 Kč), jde – li o posunutí nebo nedodržení v rozsahu 1 – 30 dní, 3 000 Kč při posunutí nebo nedodržení v rozsahu 31 – 60 dní a 5 000 Kč při posunutí nebo nedodržení v rozsahu o více než 60 dní. Podle nařízení rektora č. 1/2015 je student povinen uhradit veškeré studijní závazky v roce, ve kterém byl proveden zápis podle vnitřních předpisů žalobkyně, a to 40 000 Kč ročně v cenové úrovni [Anonymizováno] a 60 000 Kč ročně v cenové úrovni [Anonymizováno]. Ukončení studia před termínem řádného ukončení nemá vliv na závazek žalovaného zaplatit plnou výši studijních poplatků. Podle článku 028 administrativního ceníku žalobkyně v případně nesplnění podmínek cenové úrovně [Anonymizováno] a [Anonymizováno] činí poplatek 10 000 Kč za studijní rok.

10. Dne 25. 1. 2022 byl žalovaný písemně vyrozuměn o splnění podmínek přijímacího řízení a o přijetí ke studiu bakalářského studijního programu [Anonymizováno], [Anonymizováno] cenové úrovni [Anonymizováno] s tím, že poplatky za studijní program v cenové úrovni [Anonymizováno] činí 120 000 Kč a byly rozloženy do tří splátek po 40 000 Kč splatných do 28. 2. 2022, 1. 12. 2022 a 1. 12. 2023. V případě nesplnění stanovených podmínek v daném akademickém roce je student povinen doplatit cenový rozdíl cenové úrovně [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a administrativní poplatek, jehož výše je dána administrativním ceníkem pro daný akademický rok. Dopisem ze dne 6. 2. 2023 bylo žalovanému oznámeno, že nesplnil v období od 1/2022 - 12/2022 podmínky zvýhodněné cenové úrovně [Anonymizováno] a byl vyzván k doplacení administrativního poplatku ve výši 10 000 Kč, a dále k doplacení částky školného za daný rok ve výši 20 000 Kč. Žalovaný oznámil žalobkyni dne 29. 6. 2023, že ve studiu již dále nebude pokračovat. Žalobkyně ho dopisem ze dne 13. 7. 2023 vyzvala k úhradě školného za standardní dobu studia ve výši 80 000 Kč za 2. a 3. ročník studia po 40 000 Kč, doplatku školného za 1. – 3. ročník studia do cenové úrovně [Anonymizováno] ve výši 3 x 20 000 Kč za nesplnění podmínek jím zvolené cenové úrovně [Anonymizováno], tj. 60 000 Kč, administrativního poplatku za nesplnění studijních podmínek cenové úrovně [Anonymizováno] v 1. – 3. ročníku ve výši 3 x 10 000 Kč a administrativního poplatku v celkové výši 10 000 Kč za posunutí nebo nedodržení řádného termínu splatnosti ze strany studenta.

11. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 1746 odst. 2, § 2048 o. z. a § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nepojmenovaná smlouva, jejíž obsah je uveden v Smluvním prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na [adresa]. Žalovaný se stal studentem bakalářského studijního programu ekonomika a management se standardní dobou tříletého studia do 31. 12. 2024 a zavázal se plnit podmínky, které byly ve smlouvě mezi účastníky sjednány. Žalovaný nesplnil podmínky cenové úrovně [Anonymizováno] v období leden 2022 – prosinec 2023, následně dne 29. 6. 2023 žalobkyni oznámil ukončení studia, vznikla mu tak povinnost zaplatit školné a smluvní pokuty, konkrétně poplatek za standardní dobu studia ve výši 80 000 Kč za 2. a 3. ročník, administrativní poplatek za nesplnění studijních podmínek cenové úrovně [Anonymizováno] v 1. – 3. ročníku ve výši 3 x 10 000 Kč, doplatek školného do cenové úrovně [Anonymizováno] za 1. – 3. ročník studia ve výši 3 x 20 000 Kč, a administrativní poplatek v celkové výši 10 000 Kč za posunutí nebo nedodržení řádného termínu splatnosti ze strany studenta.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.

13. Podle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

14. Podle § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.

15. Soudní praxe vymezila základní pravidla pro postup podle § 115a o. s. ř. Bez nařízení jednání může soud věc projednat a rozhodnout tehdy, byl-li náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin, neboť jimi byly prokázány všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci. Jednání je potřeba nařídit vždy pokud je účastníku řízení třeba poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1696/2005 či ze dne 12. 12. 2007 sp. zn. 25 Cdo 773/2006). Předpokladem rozhodnutí věci bez nařízení jednání je také souhlas účastníků s tímto procesním postupem. Doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. lze přitom použít i tehdy, má-li se účastník vyjádřit k projednání věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1826/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Cdo 218/2008 nebo ze dne 14. 7. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1891/2022).

16. Žalovanému byla výzva k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání doručena do jeho datové schránky v souladu s § 45 a následující o. s. ř. a zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Dodržení zákonem stanoveného postupu zakládá fikci doručení (není na úvaze soudu, zda tento důsledek náhradnímu doručení přizná, ale vyplývá přímo ze zákona). Žalovaný se mohl s doručenou písemností seznámit, netvrdil žádnou překážku, která by mu v tom bránila. Za situace, kdy skutkový stav byl dostatečně listinnými důkazy doložen, soud prvního stupně postupoval formálně správně, pokud výzvu podle § 115a o. s. ř. doručoval žalovanému do jeho zřízené datové schránky i pokud vycházel s ohledem na jeho procesní pasivitu z presumpce souhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

17. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje, zjištěný skutkový stav však nesprávně právně posoudil.

18. Podle § 59 zákona o vysokých školách, poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

19. Podle § 41 zákona o vysokých školách vnitřní předpisy soukromé vysoké školy stanoví, které orgány vykonávají působnost podle části čtvrté až jedenácté tohoto zákona (odst. 1). Pro registraci vnitřních předpisů soukromé vysoké školy a jejich změn platí § 36 obdobně (odst. 2).

20. Podle § 36 zákona o vysokých školách vnitřní předpisy veřejné vysoké školy podléhají registraci Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“ - srov. § 15 odst. 6). Žádost o registraci podává ministerstvu rektor (odst. 1). Vnitřní předpis nabývá platnosti registrací (odst. 4).

21. V usnesení ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, Nejvyšší soud zdůraznil, že studiem na vysoké škole, ať již veřejné (§ 5 zákona o vysokých školách), státní (§ 94 zákona o vysokých školách) nebo soukromé (§ 39 zákona o vysokých školách) občané realizují ústavně garantované právo na vzdělání podle článku 33 odst. 1 věty prvé Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb. Článek 33 odst. 2 Listiny pak určuje, že občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. Poplatky, které může požadovat veřejná vysoká škola v průběhu studia, nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), ale vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium a jejich smyslem není založit sociální překážku v přístupu ke vzdělání. Uvedené závěry platí i v případě, kdy je žalobkyní soukromá vysoká škola (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2156/2023). Poplatky spojené se studiem stanoví soukromá vysoká škola podle § 59 zákona o vysokých školách ve vnitřním předpise. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2443/2023 zdůraznil, že za vnitřní předpis ve smyslu § 59 zákona o vysokých školách, jímž soukromá vysoká škola stanoví poplatky spojené se studiem, je třeba rozumět vnitřní předpis registrovaný ministerstvem podle § 36 zákona o vysokých školách. V případě, že předpis nebyl registrován ministerstvem, nenabyl podle § 36 odst. 4 zákona o vysokých školách platnosti a nevyplývají tudíž z něho práva a povinnosti k úhradě poplatků za studium. Ohledně poplatků se přitom v minulosti vyjádřil i Nejvyšší správní soud (ve vztahu k poplatkům souvisejícím se studiem na veřejné vysoké školy, jehož závěry lze vztáhnout i na poplatky za studium na soukromé vysoké škole), kdy vyslovil, že pokud ustanovení § 58 zákona o vysokých školách, požaduje, aby byla výše poplatků spojených se studiem stanovena přímo ve statutu veřejné vysoké školy, nepostačuje pouhé určení rozsahu poplatků ve statutu s tím, že konkrétní výši stanoví jiný orgán (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, čj. 7 As 41/2013-37). Odvolací soud neshledává důvod, proč by se od těchto závěru měl v dané věci v případě soukromé vysoké školy odchýlit.

22. Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, z něhož vyšel i odvolací soud, byl ve smlouvě uzavřené mezi účastníky sjednán závazek k úhradě poplatků za studium a dalších poplatků s odkazem na nařízení rektora č. 01/2015, č. 9/2013. Tato nařízení nebyla registrována ministerstvem, nenabyla tudíž podle § 36 odst. 4 zákona o vysokých školách platnosti a nevyplývají z nich práva a povinnosti k úhradě poplatků spojených se studiem. Nelze proto dovodit, že si strany sjednaly poplatky, které se žalovaný zavázal v případě předčasného ukončení studia uhradit. Totéž se týká i poplatku podle tzv. administrativního ceníku. Argument žalobkyně, že úhrada poplatků v konkrétní výši byla sjednána i ve smlouvě mezi účastníky, neshledal odvolací soud s ohledem na výše uvedené závěry důvodným. Postavení soukromé vysoké školy s ohledem na její účel (poskytování vzdělání) podléhá oproti běžným podnikatelům, poskytujícím služby za úplatu, přísnější veřejnoprávní regulaci (včetně např. určení zákonem stanovené formy úpravy poplatků za studium) a tím zajišťuje ochranu práv (zejména práva na vzdělání) jiných osob. Tomu pak odpovídá i náhled na poplatky za studium pouze jako podílu studenta na nákladech studia (nikoliv reciproční úplaty za službu). Nelze tedy zákonem stanovenou povinnost úpravy poplatku za studium tímto způsobem obcházet.

23. Na závěr poukazuje odvolací soud na to, že Nejvyšší soud ve vztahu k smlouvě o studiu uzavřené se soukromou vysokou školou přijal závěr, že pro posouzení smlouvy o studiu z hlediska § 1810 o. z. (jako smlouvy spotřebitelské) nestačí jen zjištění, že žalobkyně je soukromou školou zřízenou ve formě společnosti s ručením omezeným, tedy obchodní korporací založenou za účelem podnikání a vytváření zisku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 nebo usnesení ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1054/2023). Žalovaný byl v řízení před soudem prvního stupně zcela nečinný, netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by oproti obecným judikaturním závěrům vyplýval případný spotřebitelský charakter smlouvy a nenavrhl k tomu žádné důkazy. Soud prvního stupně tak neměl důvod se při posouzení smlouvy od této judikatury odchýlit. Možnost předkládat ve sporném řízení tvrzení a důkazy není zcela bezbřehá, podléhá naopak zákonným omezením. Pokud žalovaný v rámci řízení před soudem prvního stupně tuto svou možnost nevyužil, nelze se tím s ohledem na § 205a o. s. ř. zabývat v odvolacím řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 22. 5. 2024, sp. zn. 25 Cdo 979/2024). Na výsledek odvolacího řízení však uvedená skutečnost neměla dopad.

24. Na základě shora uvedeného, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 180 000 Kč zamítl.

25. Protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval opětovně o nákladech řízení u soudu prvního stupně podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 věty před středníkem a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení procesně úspěšný, náleží mu tak plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vypočtená z tarifní hodnoty ve výši 180 000 Kč, v sazbě 8 300 Kč. Zástupce žalovaného učinil 4 úkony právní pomoci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, převzetí zastoupení, odvolání, vyjádření k vyjádření žalobkyně a účast na jednání odvolacího soudu konaném 1. 10. 2024. Dále mu náleží 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty, které je plátcem společnost [právnická osoba], jejíž společníkem je zástupce žalovaného (§ 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř). Součástí nákladů řízení je i zaplacený soudní poplatek za odvolání v částce 7 000 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalovaného činí částku 48 824 Kč.

27. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení