22 Co 170/2024 - 422

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozená dne [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o odvolání žalobců a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 5. 2024, č. j. 12 C 63/2023-316 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. mění tak, že žaloba na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p. č. [Anonymizováno] zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. mění tak, že soud nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků: [Jméno žalované] IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] (dále též „převodce“) a a) [Jméno žalobce A], r. č. [RČ], bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], r. č. [RČ], bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], r. č. [RČ], bytem [adresa] (dále též „nabyvatelé“) uzavírají podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen „zákon o půdě“) tuto smlouvu o převodu pozemků 1) [Jméno žalované], IČO [IČO žalované], se sídlem [Adresa žalované] (dále též jen „[Jméno žalované]"), je příslušný hospodařit s pozemky ve vlastnictví státu p. č. [Anonymizováno] zapsanými na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. 2) Žalobci a) vznikl nárok na bezúplatný převod jiného pozemku z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] č. j. [Anonymizováno] ze dne 17. 2. 2011, žalobkyni b) vznikl nárok na bezúplatný převod jiného pozemku z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] č. j. [Anonymizováno] ze dne 17. 2. 2011 a žalobkyni c) vznikl nárok na bezúplatný převod jiného pozemku z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha č. j. [Anonymizováno] ze dne 17. 12. 2007. 3) Žalovaná, k uspokojení nároků žalobců na náhradu za pozemky v restituci nevydané, touto smlouvou bezúplatně převádí žalobcům do spoluvlastnictví pozemky p. č. [Anonymizováno] zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] a žalobci tyto pozemky do svého spoluvlastnictví přijímají, a to žalobce a) v podílu o velikosti [Anonymizováno], žalobkyně b) v podílu o velikosti [Anonymizováno] a žalobkyně c) v podílu o velikosti [Anonymizováno] vzhledem k celku.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává.

IV. Žalované se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

V. Žalobci jsou povinni zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 4 989,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Nymburce.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 4 989,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Nymburce.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků do podílového spoluvlastnictví žalobců, s vymezenou výší podílů, a to pozemků p. č. [Anonymizováno] zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], výrokem II. zastavil řízení v části týkající se nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě ve vztahu k pozemkům p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], výrokem III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 246 840 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců a výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit České republice-na účet Okresního soudu v Nymburce náklady řízení, jejich výše bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku, a to do části výroku I., podali žalobci včasné odvolání. Vytýkají soudu prvního stupně, že jim vnutil uspokojení jiného restitučního nároku, než požadovali. Žalobce a) požadoval uspokojení restitučního nároku z rozhodnutí 6. ve výši 9 473,15 Kč, žalobkyně b) požadovala uspokojení restitučního nároku z rozhodnutí 6. ve výši 41 724,86 Kč a nároků osvědčených regionálními přehledy ve výši 207 411 Kč ([adresa]) a ve výši 292 589 Kč ([adresa]) a žalobkyně c) požadovala uspokojení restitučního nároku z rozhodnutí 2. ve výši 43 181,20 Kč Dále nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že nároky postoupené žalobkyni b), které představují nároky ve smyslu § 18a zákona o půdě, podléhají tzv. restituční tečce. Na rozdíl od nároků podle § 11 zákona o půdě totiž restituční tečce nepodléhají. Závěrem namítají nesprávné ocenění náhradních pozemků v obci [adresa], kde nikdy nepůsobil [právnická osoba], a proto podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků (dále též jen „oceňovací vyhláška“) měla jednotková cena za m2 činit 20 Kč a nikoliv 70 Kč.

3. Proti rozsudku podala včasné odvolání i žalovaná, a to do výroků I. a III. Namítá, že žalobci nesplnili podmínky mimořádného postupu mimo rámec § 11a zákona o půdě vymezené judikaturou Ústavního soudu (dále též jen „ÚS“) a Nejvyššího soudu (dále též jen „NS“), když na základě dokazování nelze uzavřít, že by žalobci či jejich právní předchůdci vyvíjeli dlouhodobou marnou aktivní snahu získat náhradní pozemky ve veřejných nabídkách (aktivní přístup oprávněné osoby předpokládá trvalou snahu o uspokojení nároku ve veřejných nabídkách) a že by se žalovaná dopustila konkrétně vůči žalobcům či jejich právním předchůdcům liknavého či svévolného postupu. Žalobci se věcné náhrady prostřednictvím soudní žaloby domáhali již v roce 2018 a po přecenění nároku v roce 2020 byl restituční nárok téměř vyčerpán v soudních řízeních vedených u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 15 C 34/2018 a 9 C 211/2018. Žalovaná proto nesouhlasí se závěrem, že by se k žalobcům chovala liknavě, svévolně či jinak diskriminačně. Žalobci a) a b) zdědili restituční nárok po zemřelé [adresa] z rozhodnutí 5. a 6. a po uspokojení restitučního nároku v předmětných soudních řízeních již k dalšímu čerpání nároku prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách nedocházelo. Žalobci přitom neprokázali nemožnost uspokojit svůj nárok ve veřejných nabídkách. Soud prvního stupně přitom k této nemožnosti nic neuvedl, pouze odkázal na předchozí soudní řízení. V tomto řízení nebyla aktivita žalobců tvrzena ani prokázána a důvody, které žalobce vedly k neúčasti na veřejných nabídkách, nepovažuje žalovaná za legitimní. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok I. změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobci k odvolání uvedli, že nesouhlasí s názorem žalované, že ač porušení povinnosti ze strany žalované při vypořádání restitučních nároků žalobců bylo již v jiných řízeních zjištěno a prokázano, musí žalobci v každém dalším řízení tuto skutečnost prokazovat. Rovněž nesouhlasí s argumentací, že ve vztahu ke zděděným nárokům po [adresa] by bez ohledu na její postup při uspokojování nároku museli znovu prověřovat, zda žalovaná nezměnila svou praxi. [jméno FO] byla účastníkem soudních řízení, v nichž bylo konstatováno porušení povinností žalované i ve vztahu k ní, a proto je třeba žalobcům přičítat i tu aktivitu, kterou za účelem uspokojení svého nároku vyvinula sama zůstavitelka.

5. Výrok II. nebyl odvoláním dotčen a samostatně tak nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. ve výroku I. a závislých nákladových výrocích III. a IV. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro změnu výroku ve věci samé.

7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 21. 2. 2023 žalobci jako oprávněné osoby podle zákona o půdě podali k soudu žalobu, jíž se vůči žalované domáhali bezúplatného převodu 26 náhradních pozemků za účelem uspokojení jejich nároku, který jim vznikl tím, že v rámci restitučního řízení jim nebo jejich právnímu předchůdci nebyly vydány původní (v minulosti na stát převedené) pozemky pro některou ze zákonem stanovených překážek. Poté, co ohledně šesti náhradních pozemků byla žaloba vzata zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno, zůstalo předmětem vydání 20 náhradních pozemků. Žalobci jsou držiteli restitučních nároků plynoucích z níže popsaných správních rozhodnutí 1. až 6. Jelikož restituční nároky žalobců z rozhodnutí 1. až 6. ve výši 588 689 Kč měly být uspokojeny v dříve zahájeném řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 8 C 285/2022, v tomto řízení uspokojení restitučních nároků zastropovali s tím, že žalobce a) požadoval uspokojit restituční nárok z rozhodnutí 6. poskytnutím věcné náhrady s limitem 9 473,15 Kč, žalobkyně b) požadovala uspokojit restituční nárok z rozhodnutí 6. poskytnutím věcné náhrady s limitem 41 724,86 Kč a žalobkyně c) požadovala uspokojit restituční nárok z rozhodnutí 2. poskytnutím věcné náhrady s limitem 43 181,20 Kč, celkem 94 379,21 Kč. Žalobkyně b) pak ještě požadovala uspokojit formou věcného plnění restituční nárok ve výši 500 000 Kč postoupený společností [právnická osoba]

8. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Nezpochybňovala, že žalobci jsou držiteli restitučního nároku, měla však za to, že nejsou splněny podmínky pro to, aby svůj nárok uplatnili náhradovou žalobou mimo postup, který předvídá ustanovení § 11a zákona o půdě (nedostatečná aktivita žalobců ve veřejných nabídkách po přecenění nároku).

9. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění z nesporných tvrzení účastníků, listinných důkazů a znaleckých posudků.

10. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu Praha č. j. PÚ [Anonymizováno] ze dne 2. 11. 2007 (dále též „rozhodnutí 1.“) nebyla [adresa] (1/6), [adresa] (1/6), žalobkyni c) (2/6), [jméno FO] (1/6) a [jméno FO] (1/6) vydána PK parcela č. [hodnota] role o výměře 2 042 m2, PK parcela č. [hodnota] role o výměře 2 562 m2, PK parcela č. [hodnota] role o výměře 2 034 m2 v k. ú. [adresa] z důvodu překážky zastavěnosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Vlastnictví přešlo na stát na základě rozhodnutí odboru výstavby ONV v [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne 28. 12. 1965 a č.j. Výst. [Anonymizováno] ze dne 31. 1. 1966 pro účely výstavby teplárny [adresa]. Hodnota byla evidována ve výši 1 659 500 Kč (původně evidovaná hodnota 1 327 600 Kč dle sdělení PF ze dne 21. 3. 2008, následně 1 659 500 Kč dle sdělení PF ze dne 10. 11. 2010)

11. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu Praha č. j. PÚ [Anonymizováno] ze dne 17. 12. 2007 (dále též „rozhodnutí 2.“) nebyla [adresa] [Anonymizováno]), Evě [adresa] (19/96), žalobkyni c) ([Anonymizováno]), [jméno FO] ([Anonymizováno] a [jméno FO] ([Anonymizováno]) vydána PK parcela č. [hodnota] role o výměře 2 153 m2 k. ú. [adresa] z důvodu překážky zastavěnosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Vlastnictví přešlo na stát na základě vyvlastňovacího rozhodnutí odboru výstavby ONV v [adresa] č. j. [Anonymizováno] ze dne 22. 1. 1969 za účelem uskutečnění průmyslové výstavby a komunikace. Hodnota nároku byla evidována ve výši 430 600 Kč (evidovaná hodnota 430 600 Kč dle sdělení [Anonymizováno] ze dne 21. 3. 2008).

12. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 2008, č. j. 34 D 3168/2008-97 byla schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví, na jejímž základě se právními nástupci [adresa], narozeného 8. 9. 1948 a zemřelého dne 8. 11. 2008, staly pozůstalé děti – žalobce a) a žalobkyně b) stejným dílem.

13. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu [adresa] č. j. [Anonymizováno] ze dne 27. 1. 2010 (dále též „rozhodnutí 3.“) nebyla žalobci a) (1/12), žalobkyni b) (1/12), [adresa] ([Anonymizováno]), žalobkyni c) ([Anonymizováno]), [jméno FO] ([Anonymizováno]) a [jméno FO] ([Anonymizováno]) vydána PK parcela č. [hodnota] role o výměře 6 014 m2 k. ú. [adresa] z důvodu překážky zastavěnosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Vlastnictví na stát přešlo na základě rozhodnutí oboru výstavby ONV v [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne 28. 12. 1965 a č.j. [Anonymizováno] ze dne 31. 1. 1966. Hodnota nároku byla evidována ve výši 1 503 500 Kč (evidovaná hodnota 1 503 500 Kč dle sdělení [Anonymizováno] ze dne 26. 7. 2010).

14. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu Praha č. j. PÚ [Anonymizováno] ze dne 18. 2. 2010 (dále též „rozhodnutí 4.“) nebyla žalobci a) ([Anonymizováno]), žalobkyni b) ([Anonymizováno]), [adresa] ([Anonymizováno]), žalobkyni c) ([Anonymizováno], [jméno FO] ([Anonymizováno] a [jméno FO] ([Anonymizováno]) vydána PK parcela č. [hodnota] role o výměře 3 704 m2 k. ú. [adresa] z důvodu překážky zastavěnosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Vlastnictví na stát přešlo na základě rozhodnutí oboru výstavby ONV v [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne 28. 12. 1965 a č.j. [Anonymizováno] ze dne 31. 1. 1966. Hodnota nároku byla evidována ve výši 818 340 Kč (evidovaná hodnota 818 340 Kč dle sdělení [Anonymizováno] ze dne 26. 7. 2010).

15. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu [adresa] č. j. PÚ [Anonymizováno] ze dne 22. 11. 2010 (dále též „rozhodnutí 5.“) nebyla žalobci a) ([Anonymizováno]), žalobkyni b) ([Anonymizováno]), [adresa] ([Anonymizováno]), žalobkyni c) ([Anonymizováno]), [jméno FO] ([Anonymizováno] a [jméno FO] ([Anonymizováno]) vydána PK parcela č. [hodnota] role o výměře 11 127 m2 k. ú. [adresa] z důvodu překážky zastavěnosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Vlastnictví přešlo na stát na základě kupní smlouvy ze dne 27. 1. 1970, neboť pozemek se nacházel v areálu staveniště [Anonymizováno] a souvisejících staveb. Hodnota nároku byla žalovanou evidována ve výši 53 600 Kč. Žalobci žádali o přecenění nároku dopisem ze dne 16. 5. 2018, žádosti nebylo vyhověno, k přecenění nároku došlo až v průběhu níže popsaného soudního řízení. Dle přehledu nároků oprávněných osob evidovaných žalovanou ke dni 25. 2. 2019 došlo k přecenění nároku z částky 53 600 Kč na částku 2 781 750 Kč.

16. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 10. 2020, č. j. 27 D 1190/2019-136 byla schválena dohoda dědiců zůstavitelky [jméno FO], narozené [datum] a zemřelé dne [datum], podle níž pohledávku z rozhodnutí 5. a 6. zdědili její vnuci žalobce a) a žalobkyně b) rovným dílem.

17. Restituční nárok žalobců a [jméno FO] z rozhodnutí 5. byl uspokojen vydáním náhradních pozemků u žalobce a) v hodnotě 10 608 Kč a v řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 211/2018 v hodnotě 536 933 Kč; u žalobkyně b) v hodnotě 10 608 Kč a v řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 211/2018 v hodnotě 536 933 Kč; u žalobkyně c) v hodnotě 21 216 Kč a v řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 211/2018 v hodnotě 1 073 866 Kč. V tomto řízení bylo konstatováno, že v rámci veřejných nabídek se žalobce a) zúčastnil 5 kol veřejných nabídek, žalobkyně b) 8 kol, žalobkyně c) 8 kol a [jméno FO] 7 kol a sama žalovaná uznala, že žalobci se do veřejných nabídek aktivně zapojovali. V řízení bylo revidováno ocenění nároku, když jeho evidence ze strany žalované ve výši 53 600,30 Kč nebyla správná z důvodu nesprávného určení charakteru pozemku jako nestavebního, přestože pozemek byl územním plánem určen k zastavění. Hodnota nároku byla v průběhu řízení přeceněna z částky 53 600 Kč na částku 2 781 750 Kč. V řízení byl učiněn skutkový závěr, že žalovaná dlouhodobě nesprávně vyčíslovala restituční nárok, v důsledku čehož bylo žalobcům znemožněno dosáhnout uspokojení jejich nároku prostřednictvím veřejných nabídek a současně bylo zdůrazněno, že žalovaná již ze správního rozhodnutí měla vědomost o tom, že nevydaný pozemek byl určen k zástavbě jakožto součást staveniště teplárny. Z důvodu úmrtí [jméno FO] činil podíl z rozhodnutí 5. u žalobce a) [Anonymizováno], u žalobkyně b) [Anonymizováno] a u žalobkyně c) [Anonymizováno].

18. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu [adresa] č. j. PÚ [Anonymizováno] ze dne 17. 2. 2011 (dále též „rozhodnutí 6.“) nebyla žalobci a) ([Anonymizováno]), žalobkyni b) ([Anonymizováno]), [adresa] ([Anonymizováno]), žalobkyni c) ([Anonymizováno]), [jméno FO] ([Anonymizováno]) a [jméno FO] ([Anonymizováno]) vydána PK parcela č. [hodnota] role o výměře 10 871 m2 k. ú. [adresa] z důvodu překážky zastavěnosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Vlastnictví přešlo na stát na základě kupní smlouvy ze dne [datum], č.j. [tituly za jménem] za účelem výstavby stavby komunikace [Anonymizováno] [adresa]. V důsledku úmrtí [jméno FO] činil podíl z rozhodnutí 6. u žalobce a) [Anonymizováno], u žalobkyně b) [Anonymizováno] a u žalobkyně c) [Anonymizováno]. Hodnota nároku byla žalovanou evidována ve výši 45 429,90 Kč, když charakter nevydaného pozemku byl určen jako zemědělský. K přecenění došlo až v důsledku rozhodnutí vydaného v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení byla hodnota restitučního nároku z rozhodnutí 6. určena částkou 2 717 750 Kč [žalobce a) 537 888 Kč, žalobkyně b) 537 888 Kč, žalobkyně c) 1 075 776 Kč] s odůvodněním, že pozemek byl v době odnětí státem určen k zástavbě. V tomto řízení rovněž soudy dospěly k závěru, že žalovaná postupovala při uspokojování nároku žalobců liknavě a svévolně, když bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala, i přes aktivní přístup žalobců, jejich uspokojení předpokládaným způsobem, tj. prostřednictvím veřejných nabídek, nesprávným oceněním restitučního nároku a zejména nerespektováním ustálené soudní judikatury k oceňování nevydaných pozemků určených ke stavbě. V důsledku tohoto postupu nedošlo k plnému uspokojení nároku žalobců, který byl uplatněn již v roce 1991.

19. Ke dni 25. 3. 2024 činil dle přehledu nárok žalobce a) z rozhodnutí 6. - 269 188,59 Kč, žalobkyně b) z rozhodnutí 6. - 269 187,91 Kč a žalobkyně c) z rozhodnutí 2. - 43 950,83 Kč.

20. V řízení vedenému u Okresního soudu v Nymburce vedeném pod sp. zn. 8 C 285/2022 bylo požadováno uspokojení nároku ve výši 588 689 Kč. Restituční nárok byl uspokojen vydáním náhradního pozemku (lesního) v hodnotě 41 241,90 Kč.

21. Žalobkyně b) má u žalované evidován nevypořádaný postoupený restituční nárok dle § 18a zákona o půdě v [adresa] ve výši 207 411 Kč a v [adresa] ve výši 292 589 Kč, který vznikl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2018 uzavřené s postupitelem [právnická osoba] (sdělení SPÚ ze dne 4. 11. 2022 a 9. 11. 2022).

22. Soud prvního stupně učinil skutkový závěr, že postup žalované při vypořádání restitučního nároku žalobců (jejich předchůdců) je třeba hodnotit jako liknavý a svévolný, když vycházel z toho, že přes účast ve veřejných nabídkách žalobci (jejich předchůdci) nebyli schopni i s ohledem na kvalitu a kvantitu nabízených pozemků domoci se uspokojení svých nároků v přiměřené lhůtě. Proto aplikoval ustanovení § 11a odst. 1, 2 zákona o půdě a k němu přijatou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a shledal, že jsou splněny podmínky pro vydání náhradních pozemků mimo postup předpokládaný v ustanovení § 11a zákona o půdě. Přitom poukázal na to, že základ nároku žalobců byl jako důvodný shledán v rámci rozhodování soudů všech stupňů a ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) odkázal na jednotlivá soudní řízení, v nichž bylo nároku na vydání věcné náhrady mimo veřejnou nabídku z předmětných správních rozhodnutí vyhověno. Soud prvního stupně odmítl poskytnout věcnou náhradu za nároky, které byly žalobkyni b) postoupeny podle § 33a odst. 1 zákona o půdě s tím, že bylo třeba vycházet z právního stavu nastoleného nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, jímž byl zrušen článek VI. zákona č. 253/2003 Sb. výslovně pouze ve vztahu k původně oprávněným osobám, a proto dle závěru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2259/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2008, podle zákona č. 253/2003 Sb. jiným subjektům nárok na náhradní pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě zaniká. Žalobkyně b) pak netvrdila žádné výjimečné okolnosti, na základě nichž by bylo možné i přesto nároku vyhovět.

23. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně co do základu nároku na vydání věcné náhrady a co do hodnoty nároku, která zbývá k uspokojení s tím, že zjištěné skutečnosti mají oporu ve správně provedeném dokazování a v souladu se závěry Nejvyššího soudu vyslovenými v řízení sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 na ně odvolací soud plně odkazuje.

24. Pouze bylo doplněno dokazování přehledy žalované ve vztahu k nárokům žalobců, z nichž bylo zjištěno, že k datu 23. 9. 2025 činil nárok žalobce a) z rozhodnutí 6. - 263 727,22 Kč, žalobkyně b) z rozhodnutí 6. - 269 187,91 Kč a žalobkyně c) z rozhodnutí 2. - 43 950,83 Kč.

25. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

26. Podle § 13 odst. 6 zákona o půdě oprávněná osoba má právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do 2 let ode dne právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu.

27. Podle § 13 odst. 7 zákona o půdě po uplynutí doby uvedené v odstavci 6 právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniká.

28. Podle § 13 odst. 8 zákona o půdě odstavce 6 a 7 se nevztahují na a) oprávněnou osobu, které vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 tohoto zákona, ve znění zákona č. 183/1993 Sb., a její dědice, b) příbuzného v řadě přímé, manžela, partnera nebo sourozence osoby uvedené v písmenu a), která na něj právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 tohoto zákona, ve znění zákona č. 183/1993 Sb., převede. Ustanovení § 11a se pro postup při převodu jiného pozemku použije obdobně.

29. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

30. Podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky cena za jeden m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady anebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí: 250 Kčs v hlavním městě Praze. Cena se upraví podle přílohy č. 7.

31. Právní postavení žalobců jako osob oprávněných podle zákona o půdě (§ 4 odst. 4 a § 11a odst. 1 věta druhá zákona o půdě) k vydání náhradních pozemků nebylo zpochybňováno. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1091/96 odvolací soud uvádí, že mimo rámec správního soudnictví soudu ani nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost správních rozhodnutí, a proto je třeba vycházet ze správních rozhodnutí nejen co do otázky, kdo je osobou oprávněnou k vydání věcné náhrady, ale i v otázce rozsahu tohoto nároku. Soudu přísluší posoudit toliko, zda se nejedná o tzv. pakt, tedy že správní rozhodnutí nebylo vydáno v mezích pravomoci příslušného správního orgánu, přičemž z tohoto pohledu není správním rozhodnutím co vytknout.

32. Ve vztahu k odvolací námitce týkající se uspokojení postoupených nároků odvolací soud uvádí, že se zcela ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že žalobou uplatněný restituční nárok postoupený společností [právnická osoba], nelze uspokojit formou věcné náhrady, neboť je dotčen tzv. restituční tečkou zakotvenou v ustanovení § 13 odst. 6, 7 a 8 zákona o půdě (zákon č. 253/2003 Sb. novelizující zákon o půdě ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05 uveřejněným pod č. 531/2005 Sb.), podle níž po uplynutí stanovené lhůty postupníkům (osobám, které získaly nárok na vydání náhradního pozemku postoupením od jiných subjektů) zaniká právo na převod náhradního pozemku, nelze tedy přiznat uspokojení postoupeného restitučního nároku formou věcné náhrady, ale pouze formou náhrady peněžní. Nejvyšší soud se ohledně předmětného postoupeného nároku vyslovil v usnesení ze dne 23. 2. 2021, č. j. 28 Cdo 306/2021-170 (ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1325/21), kde učinil závěr, že žalobkyně b) získala nárok na převod náhradních pozemků v době, když již byl účinný nejenom zákon č. 253/2003 Sb. novelizující zákon o půdě, ale kdy i Ústavní soud svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 6/05 zřetelně rozlišil práva postupníků a práva původních oprávněných osob a již z tohoto důvodu nebylo možno u žalobkyně b) usuzovat na absenci legitimního očekávání při uspokojení jejího nároku poskytnutím naturálního plnění namísto subsidiárně poskytované náhrady v penězích. Ve vztahu k § 18a zákona o půdě uvedl, že z doslovného znění § 16 odst. 3 zákona o půdě je patrný dopad tzv. restituční tečky i na nároky na náhradu za zaniklé stavby dle § 18a zákona o půdě, jež byly nabyty postoupením. Ústavní soud ve shora uvedeném usnesení doplnil, že náhrada podle § 14 odst. 1 a § 16 zákona o půdě může mít za určitých podmínek formu poskytnutí nemovitosti a v takovém případě se uplatní režim převodu jiného zemědělského pozemku podle § 11a zákona o půdě, včetně tzv. restituční tečky, jak lze dovodit z odkazu na § 13 zákona o půdě, který je obsažen v § 16 odst.

3. Ať již jde o převod podle § 11a či § 18a zákona o půdě, jeho smysl je stejný, a to poskytnout náhradu za odňatý majetek, který nelze již vydat. Ústavní soud tento názor vyslovil, přestože stejně jako v tomto řízení žalobkyně b) argumentovala aktuálním potvrzením SPÚ o tom, že nároky podle § 18a zákona o půdě eviduje a nemá je za zaniklé. Odvolací soud pak doplňuje, že rozhoduje na základě zákona a případným nesprávným postupem žalované není vázán.

33. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že restituční nárok postoupený žalobkyni b) v hodnotě 500 000 Kč nelze uspokojit vydáním věcné náhrady, a proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části týkající se požadavku na vydání náhradních pozemků k uspokojení tohoto nároku podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobu na nahrazení projevu vůle v této části zamítl (výrok I.).

34. Po právu pak shledal odvolací soud zbývající žalobní požadavek.

35. Soud prvního stupně správně odkázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu o tom, že nárok oprávněné osoby na poskytnutí jiného (náhradního) pozemku podle zákona o půdě je majetkovým právem, které je vymahatelné a je soudem chráněno. Rozhodovací soudní praxe je dnes již ustálena na závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu státu (či jeho předchůdce – [právnická osoba] ČR) může oprávněná osoba tento nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost žaloby bylo třeba vázat na podmínku předchozího zahrnutí takového pozemku do veřejné nabídky (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podmínkou úspěšnosti žaloby však je, že oprávněná osoba se nemůže dlouhodobě domoci svých práv přes svůj aktivní přístup (rozsudek NS sp. zn. 28 Cdo 5389/2014). Nejvyšší soud také ve svých rozhodnutích opakuje, že naznačené řešení situace, v níž oprávněná osoba v důsledku zjištěných nedostatků v postupu žalované není s to dosáhnout uspokojení svého nároku na vydání náhradních pozemků, nepovažuje za diskriminační vůči jiným restituentům, jelikož je jím pouze dán průchod soukromoprávnímu principu, podle něhož práva náležejí bdělým (rozsudek NS sp. zn. 28 Cdo 1324/2014).

36. V souzeném případě odvolací soud souhlasí s tím, že postup žalované při vypořádání nároku žalobců vykazoval prvky liknavosti a svévole, které vedly k tomu, že žalobci či jejich právní předchůdci po dlouho dobu nebyli schopni domoci se uspokojení svého nároku. Jednak z důvodu nesprávně evidované hodnoty restitučního nároku, který žalobce z účasti na veřejných nabídkách vylučoval a žalobci se museli správného zaevidování nároku domáhat žalobou u soudu a jednak v minulosti nedostatečné nabídky náhradních pozemků, pro kterou nebyli žalobci (právní předchůdci), ač ve veřejných nabídkách aktivní, schopni dosáhnout uspokojení svého nároku v plném rozsahu a v přiměřené lhůtě. Za situace, kdy žalovaná byla následkem neplnění svých povinností v dlouholetém prodlení, nelze skutečnost správné evidence hodnoty nároku pod tlakem soudního rozhodnutí (ta měla být správně evidována od vzniku nároku), hodnotit jako narovnání vztahů účastníků při vypořádání restitučního nároku, v jehož důsledku by žalobci měli být bez dalšího odkázáni se svým nárokem zpět jen do veřejných nabídek. Ve smyslu ustanovení § 13 o. z. tak ani odvolací soud neshledal žádné nové relevantní okolnosti, které by odůvodňovaly, aby se při posuzování základu nároku žalobců odchýlil od skutkového závěru, který byl přijat v předchozích soudních rozhodnutích.

37. Odvolací námitku žalobců, že soud prvního stupně překročil jejich žalobní požadavek, považuje odvolací soud za důvodnou. Řízení o uspokojení restitučního nároku převodem náhradního pozemku je sice řízením o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. a soud tak není vázán žalobním petitem co do způsobu vypořádání, pokud však držitel restitučního nároku vzniklého na základě konkrétního správního rozhodnutí (o nevydání v minulosti odňatých pozemků) u soudu uplatní pro převod náhradního pozemku nikoli celý zbývající neuspokojený nárok, ale jen konkrétní částku, je tím soud vázán a při svém rozhodnutí o vydání věcné náhrady ji nemůže překročit. Pokud soud prvního stupně vydal žalobcům pozemky v hodnotě převyšující částky 9 473,15 Kč u žalobce a), 41 724,86 Kč u žalobkyně b) a 43 181,20 Kč u žalobkyně c), překročil tím žalobní požadavek. V tomto směru je možno poukázat na to, že shodně je postupováno i v případě žádosti oprávněné osoby o převod náhradních pozemků ve veřejné nabídce, v níž musí být uvedena částka, která je ze správního rozhodnutí uplatněna.

38. Odvolací soud proto žalobcům vydal pouze sedm náhradních pozemků, konkrétně pozemky p. č. [Anonymizováno] v hodnotě 94 277,90 Kč, a to jednotlivým žalobcům v podílech tak, aby hodnota těchto spoluvlastnických podílů nepřesáhla žalobou stanovený limit.

39. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že uvedených sedm náhradních pozemků je ve vlastnictví státu s právem hospodaření [právnická osoba], že jde o pozemky k uspokojení restitučního nároku žalobců vhodné a že jejich vydání nebrání žádná zákonem či judikaturou upravená překážka. Hodnota náhradních pozemků byla zjištěna na podkladě znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa] (hodnota pozemku p. č. [Anonymizováno] – 258 Kč, p. č. [Anonymizováno] – 63 Kč, p. č. [Anonymizováno] – 81 Kč, p. č. [Anonymizováno] – 87 Kč, p. č. [Anonymizováno] – 5 482,50 Kč, p. č. [Anonymizováno] – 1 976 Kč a p. č. [Anonymizováno] – 86 330,40 Kč, celkem 94 277,90 Kč) a jeho závěry byly mezi účastníky nesporné (viz protokol z jednání před soudem prvního stupně ze dne 31. 10. 2023 čl. 210) vzhledem k tomu, že tyto pozemky byly oceněny podle § 14 odst. 3, 4 anebo 5 oceňovací vyhlášky a odvolací námitka vztahující se k § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky se tak ve vztahu k nim neuplatní (námitka, že náhradní pozemky v obci [adresa] určené k zastavění měly být podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky oceněny částkou 20 Kč/m2 a nikoliv částkou 70 Kč/m2).

40. Na základě shora vyložených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil i zbývající část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, když bylo nezbytné do rozhodnutí promítnout právě to, že věcná náhrada se u jednotlivých žalobců vztahuje ke konkrétnímu správnímu rozhodnutí a s ohledem na žalobou nastavený limit pro uspokojení restitučního nároku stanovit žalobcům odpovídající spoluvlastnické podíly k vydávaným náhradním pozemkům (výrok II.).

41. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla ve věci procesně úspěšnější při zohlednění poměru mezi žalobou požadovanými a soudem vydanými náhradními pozemky a důvodu nevydání a měla by tak právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Současně však odvolací soud shledal předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017). Ustanovení § 150 o. s. ř. má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, resp. k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 191/06). V souzeném případě odvolací soud přihlédl k povaze sporu a že důvodem zahájení tohoto řízení je mnohaleté prodlení žalované s uspokojením restitučního nároku žalobců, který dosud nebyl v plném rozsahu uspokojen a žalobci tak musí za účelem jeho uspokojení vynakládat prostředky na právní pomoc. A byť z pohledu celkového výsledku tohoto řízení byla žalovaná úspěšnější, jeví se odvolacímu soudu jako nespravedlivé, aby za těchto okolností byla žalobcům uložena povinnost k zaplacení jejích nákladů řízení, a to i s přihlédnutím k tomu, že v poměrech nezastoupené žalované by se toto rozhodnutí nemělo nijak negativně promítnout.

42. V řízení vznikly státu náklady v souvislosti s vyplacením znalečného ve výši 6 503,75 Kč (usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 11. 2023, č. j. 12 C 63/2023-232) a ve výši 3 475 Kč (usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. 12. 2024, č. j. 12 C 63/2023-370) tj. celkem 9 978,80 Kč, na jejichž náhradu má podle výsledku řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř. právo. Vzhledem k povaze sporu a výsledku řízení odvolací soud uložil účastníkům tuto náhradu zaplatit napolovic, tj. žalobcům i žalované částkou 4 989,40 Kč.

Poučení