22 Co 90/2022- 286

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Novosada, soudce Mgr. [jméno] [příjmení] a soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení], Dr., [anonymizováno] věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] za niž jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy včetně škody na [anonymizováno] k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se [anonymizováno] výroku VI. zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se [anonymizováno] výroku I. a IV. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se [anonymizováno] výroku V. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku [anonymizováno] výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VI. Česká republika – Obvodní soud pro Prahu 1 nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy včetně náhrady škody na [anonymizováno], a to na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodech 1 a 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobní požadavek, aby se žalovaná zdržela tvrzení, že se žalobce dopouštěl [anonymizována dvě slova] a šikany pracovnic žalované (výrok I); uložil žalované povinnost zajistit na vlastní náklady v deníku [anonymizována dvě slova] a na portálu [anonymizováno] uveřejnění omluvy v následujícím znění:„ [anonymizováno] a [anonymizováno] služba [země] se omlouvá Mgr. [jméno] [příjmení] za to, že o něm nepravdivě uvedla, že se dopustil [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ (výrok II); zamítl požadavek na omluvu v rozsahu textu„ a šikany“ (výrok III); uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku [částka] (výrok [příjmení]); zamítl žalobu co do požadované náhrady nemajetkové újmy v částce [částka] (výrok V); uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě škody na [anonymizováno] částku [částka] s příslušenstvím (výrok [příjmení]); zamítl žalobu co do požadované náhrady škody na [anonymizováno] v částce [částka] s příslušenstvím (výrok VII) a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení (výrok VIII). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli žalobce (v rozsahu výroku I a V) i žalovaná (v rozsahu výroku IV, VI a VIII) včasným a přípustným odvoláním. Výrok II, III a VII rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

5. Žalobce nesouhlasí s důvody, které vedly soud prvního stupně k zamítnutí zdržovacího nároku. Žalovaná dle žalobce opakovaně v průběhu řízení uváděla tytéž skutečnosti, vůči kterým se žalobce domáhá uložení zdržovací povinnosti. Lze tedy předpokládat, že by je neváhala zopakovat ani v budoucnu. Žalobce též poukazuje na skutečnost, že žalovaná dosud neprojevila ani sebemenší reflexi stran počínání svých zaměstnanců. Obavy žalobce, že žalovaná bude [anonymizováno] svých výrocích v určitě podobě pokračovat, proto stále přetrvávají. [anonymizováno] vztahu k zamítnuté části požadovaného peněžitého zadostiučinění žalobce namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o tom, že žalovaná neodpovídá za medializaci případu. Je logické, že případ musela medializovat žalovaná, jelikož nikdo jiný informace o okamžitém zrušení pracovního poměru neměl. Není pak podstatné, který konkrétní zaměstnanec tak učinil. Žalobce též upozorňuje na skutečnost, že tehdejší ředitel [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) a jeho zástupkyně přímo novinářům potvrdili, že žalobce byl skutečně propuštěn [anonymizována tři slova] podřízených. Žalobce dále vytýká soudu prvního stupně, že při úvaze o přiměřeném zadostiučinění zohledňoval náhrady vyplacené ze strany médií (což soud prvního stupně uvedl v rámci ústního odůvodnění rozsudku), aniž by však znal okolnosti uzavření mimosoudní dohody s médii. Žalobce vysvětluje, že [anonymizováno] něj bylo prioritou odstranění článků z internetu v co nejkratším čase, jelikož nutně potřeboval práci, a proto ze svých původních požadavků ustoupil. Současně si žalobce nemohl dovolit soudit se se dvěma stranami, které mají neomezeně času, peněz i energie. Podle žalobce je požadovaná částka [částka] zcela adekvátní s ohledem na důsledky, které v jeho životě způsobilo jednání žalované. Žalobce se ze dne na den ocitl bez zaměstnání, bez vyhlídek na jakoukoliv odpovídající pracovní pozici, bez nároku na příspěvek z úřadu práce a současně se zničenou pověstí a zničeným zdravím. Je třeba též zohlednit, že žalovaná se žalobci dobrovolně neomluvila a v rámci řízení dokonce pokračovala [anonymizováno] svých tvrzeních. Takové chování se neslučuje s postavením žalované, její zamýšlenou funkcí a úlohou [anonymizováno] společnosti. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že žalobě vyhoví.

6. Žalovaná v odvolání předně uvedla, že akceptovala soudem prvního stupně uloženou povinnost zveřejnit omluvu, přestože se i nadále domnívá, že za medializaci případu žalobce nikterak neodpovídá. Učinila tak s ohledem na rozsudek vydaný v řízení vedeném o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, který respektuje (ačkoliv výsledek byl určen nesplněním kvalifikované výzvy). Rovněž v minulosti vůči žalobci vyrovnala veškeré závazky vzniklé z neplatného rozvázání pracovního poměru. Žalovaná dále namítá, že soud prvního stupně dostatečně neodůvodnil přiznanou výši peněžitého zadostiučinění, která je nadto zcela nepřiměřená. Žalovaná poukazuje na případy, [anonymizováno] kterých soudy přiznaly žalobcům za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [anonymizována dvě slova] peněžité zadostiučinění v obdobných, případně i nižších částkách. Dopady do života nezákonně stíhaných osob byly však výrazně závažnější než v případě zdejšího žalobce. Soud prvního stupně též pochybil, když nezohlednil, že oba mediální domy ([příjmení] a [anonymizována dvě slova]) poskytly žalobci zadostiučinění pouze [anonymizováno] výši [částka]. Žalobce tuto částku akceptoval a zjevně považoval za dostačující. Byly to přitom mediální domy, které zveřejnily informaci o„ onanii“, což nepochybně představovalo závažnější zásah do osobnostní sféry žalobce, než samotné ukončení pracovního poměru. Žalovaná dále vytýká soudu prvního stupně, že nedostatečně odůvodnil, proč při stanovení výše náhrady škody na [anonymizováno] vycházel ze znaleckého posudku vypracovaného podle [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno]. Znalecký posudek MUDr. [příjmení] nadto postrádá podrobnější popis postupu, kterým lékař dospěl k bodovému ohodnocení. Znalkyně [příjmení] [příjmení] pak při své výpovědi výslovně uvedla, že bodové ohodnocení je za celou stresovou situaci, tedy i včetně medializace, přičemž nelze říci, co mělo větší vliv na psychiku žalobce. Žalovaná se domnívá, že z hlediska obecného vnímání musely mít informace zveřejněné v médiích mnohem závažnější dopady na [anonymizována dvě slova] žalobce než okamžité zrušení pracovního poměru, o kterém v podstatě nikdo nevěděl. Dle žalované tedy nebylo v řízení prokázáno, že za [anonymizována dvě slova] žalobce odpovídá výlučně žalovaná. Žalovaná má za to, že jí může být přičítáno pouze označení jednání žalobce, které bylo popsáno v okamžitém zrušení pracovního poměru. Od zpráv zveřejněných v médiích se žalovaná opakovaně distancovala a újma, která měla být takto žalobci způsobena, nemůže jít k její tíži. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že žalobu zamítne, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Odvolání žalované považuje žalobce za nedůvodné. Domnívá se, že tvrzení žalované obsažená v odvolání jen potvrzují důvodnost zdržovacího nároku, když žalovaná evidentně nemá žádnou sebereflexi či objektivní náhled na věc. Pokud žalovaná namítá, že k medializaci případu nijak nepřispěla, pak to není evidentně pravdou, neboť články obsahují informace, které věděla pouze ona. Okolnosti uzavření dohody s médii již žalobce vysvětlil [anonymizováno] svém odvolání. Na rozdíl od žalované však mediální domy alespoň k věci přistoupily odpovědně, uznaly své pochybení a projevily snahu po nápravě. Žalovaná nejenže celou situaci zavinila, ale nadto jakoukoliv odpovědnost odmítá. Odkazy na náhrady nemajetkové újmy v případech nezákonného [anonymizována dvě slova] jsou podle žalobce nepřijatelné, neboť se jedná o rozhodnutí [anonymizováno] skutkově a právně zcela odlišných [anonymizováno]. Žalovaná si dle žalobce dosud zjevně nepřipustila, že již samotné nezákonné zrušení pracovního poměru mělo závažný dopad do osobnostní sféry žalobce, když v jejím odvolání tyto úvahy zcela chybí. Závěry soudu prvního stupně [anonymizováno] vztahu k přiznané náhradě škody na [anonymizováno] považuje žalobce za správné a odůvodněné všemi [anonymizováno] věci provedenými znaleckými posudky i následnými výslechy znalců.

8. Odvolací soud při jednání dne [datum] seznámil účastníky se svým předběžným názorem na věc, zejména upozornil žalobce na nedostatky [anonymizováno] znaleckých posudcích, ze kterých vycházel soud prvního stupně při posouzení nároku na náhradu škody na [anonymizováno], a na spornou otázku příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a eventuální škodou na [anonymizováno] vzniklou žalobci. Rovněž odvolací soud zdůraznil, že žalobcem uplatňované okolnosti ([anonymizována dvě slova] výslovně zmiňované občanským zákoníkem, zák. č. 89/2012 Sb., a soudní praxí reflektované již za účinnosti předešlého občanského zákoníku) odpovídají spíše závažnosti zásahu do obecných osobnostních práv, než vzniku konkrétní újmy na [anonymizováno]. Žalobce na to vzal žalobu částečně zpět v rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody na [anonymizováno]. Žalovaná proti zpětvzetí žaloby ničeho nenamítala.

9. Odvolací soud tak postupem podle § 222a odst. 1 o. s. ř. v daném rozsahu zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (výrok I).

10. Odvolací řízení o věci samé bylo následně vedeno a o odvolání [anonymizováno] věci samé bylo rozhodnuto již jen ohledně zdržovacího nároku a požadavku žalobce na poskytnutí zadostiučinění v penězích za způsobenou nemajetkovou újmu.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení před soudem prvního stupně podle ustanovení § 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř., zvážil všechny námitky žalobce i žalované a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné, odvolání žalované důvodné není.

12. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, aplikoval správné normy objektivního práva (tyto řádně cituje v napadeném rozsudku a odvolací soud je proto již neopakuje) a věc v základu správně posoudil též po stránce právní. Odůvodnění napadeného rozsudku je vyjma pasáže o výši přiměřeného peněžitého zadostiučinění správné. Odvolací soud jen doplňuje, že v projednávané věci jde o spor z pracovněprávního vztahu mezi žalobcem a žalovanou, přičemž příslušné normy zák. č. 40/1964 Sb. se aplikují na základě ust. § 4 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

13. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého žalovaná neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobce nezákonným okamžitým zrušením pracovního poměru s ohledem na uvedení nepravdivých konkrétních důvodů, které k okamžitému zrušení vedly. Žalovaná nyní fakticky tento výchozí závěr ani nezpochybňuje, když v podaném odvolání brojí pouze proti nepřiměřenosti výše peněžitého zadostiučinění přiznaného žalobci. Nelze však souhlasit s tím, že by žalovaná (vůbec) neodpovídala za medializaci případu. V řízení sice nebylo zjištěno (a ani tvrzeno), že by žalovaná medializaci sama přímo iniciovala, vysocí představitelé [anonymizována dvě slova] však s médii aktivně komunikovali a informace médiím potvrzovali včetně důvodů, které vedly ke zrušení pracovního poměru s žalobcem (viz vyjádření ředitele [anonymizována dvě slova] a jeho zástupkyně citovaná v článcích, které byly k důkazu provedeny již soudem prvního stupně). To vše za situace, kdy žalované bylo známo, že žalobce údajné jednání, kterým bylo odůvodněno rozvázání pracovního poměru, popírá, aktivně se rozvázání pracovního poměru brání a dokonce i podal [anonymizována dvě slova]. Takový postup žalované je neakceptovatelný. Žalované pochopitelně nelze přičítat výlučnou odpovědnost za zveřejnění předmětných článků a jejich obsah, lze však konstatovat, že se žalovaná významným způsobem na medializaci podílela.

14. Odvolací soud za účelem posouzení závažnosti újmy vzniklé žalobci a též i dalších okolností případu zopakoval k důkazu postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. účastnický výslech žalobce. Z něj odvolací soud zjistil: Žalobce pracoval [anonymizována dvě slova] v [obec] již od roku 2000. Pravidelně si zvyšoval kvalifikaci, absolvoval řadu školení a seminářů. K práci žalobce nebyly po celou dobu jeho působení žádné výhrady, měl jedno z nejvyšších osobních ohodnocení. Stížnosti začala na žalobce podávat teprve kolegyně, kterou odmítl jmenovat do funkce úředníka [anonymizováno]. Stížnosti vyvrcholily v [anonymizováno] [rok], kdy se zmíněná kolegyně se třemi dalšími podřízenými žalobce sešly (bez přítomnosti žalobce) s přímým nadřízeným žalobce – Mgr. [příjmení]. Žalobce byl domluven s Mgr. [příjmení], že se bude moci ke stížnostem vyjádřit. [obec] toho se dne [datum] za žalobcem dostavil Mgr. [příjmení] s PhDr. [příjmení] a předali mu okamžité zrušení pracovního poměru odůvodněné dlouhodobým závažným [anonymizována dvě slova] podřízených. Žalobce byl zcela v šoku, na jeho dotazy, jak konkrétně měl kolegyně [anonymizována dvě slova], nijak neodpověděli. Na žalobce byl vyvíjen nátlak, aby dokument podepsal, což nakonec učinil, avšak s dovětkem, že se zrušením pracovního poměru nesouhlasí. Následně odevzdal všechny své věci a byl z pracoviště vykázán. Druhý den žalobce podal [anonymizována dvě slova] na neznámého pachatele [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [příjmení], kdo o něm co řekl. Dále se žalobce zaevidoval na úřadu práce, kde mu bylo řečeno, že žádnou podporu nedostane s ohledem na důvody ukončení pracovního poměru. Následně po několika dnech se žalobce z médií dozvěděl, co měl údajně [anonymizováno] svém zaměstnání provádět (že si měl zvát podřízené do své kanceláře a masturbovat před nimi). Články vyšly dva – jeden v deníku [příjmení] a jeden v [anonymizována dvě slova]. Následně žalobce dohledal další článek na slovenském serveru. V důsledku zveřejněných článků žalobce upadl do deprese, měl pocit, že články všichni četli, že ho budou lynčovat, ukazovat si na něj. Žalobce se bál vycházet z bytu, nebyl schopen si dojít ani na nákup. Tento [anonymizováno] trval přibližně měsíc, poprvé vyšel žalobce ven až se svou sestrou. Žalobce též trpěl nespavostí, zdály se mu zlé sny. Žalobce se snažil nalézt si novou práci, což se mu však nedařilo, ať už s ohledem na tehdejší situaci na pracovním trhu, či z důvodu zveřejněných článků (o čemž se může jen domnívat). Kvůli nedostatku financí musel žalobce vypovědět všechny pojistky a spoření. Nakonec mu kamarád zprostředkoval práci finančního poradce, což však žalobci nevyhovovalo. Nadto měl žalobce stále obavy, jestli si někdo jeho jméno nespojí s předmětnou aférou. V [anonymizováno] [rok] byla žalobci diagnostikována leukemie. To již žalobce psychicky nevydržel, musel vyhledat pomoc psychologa a byla mu nasazena antidepresiva, která bere dosud. Pokud jde o jeho sociální situaci, [anonymizováno] mu paradoxně pomohla, jelikož dostal invalidní důchod a měl alespoň stálý příjem. Po uzdravení žalobce opět hledal zaměstnání, což bylo [anonymizováno] něj velice náročné vzhledem k jeho úzké specializaci. V oblasti sociální práce nadto žalobce nemohl (dodnes nemůže) pracovat, jelikož sám není stále psychicky v pořádku (a nemůže tedy pomáhat jiným lidem). Nakonec byl přijat u dopravní [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova], kde jako řidič sanitky (nikoliv však v rámci záchranné [anonymizováno]) pracuje dosud. Podané [anonymizována dvě slova] skončilo odložením případu s tím, že dle policie došlo ke komunikačnímu šumu, když si vedení [anonymizováno] špatně vyložilo vyjádření kolegyň žalobce. Teprve v rámci [anonymizováno] spisu se žalobce dostal k zápisu ze schůzky, na které si tři kolegyně měly na žalobce stěžovat a mimo jiné uvedly, že žalobce měl mít na poradách ruku v kapse a tak nějak s ní„ šmrdlat“. Zápis však byl vytvořen až poté, co byl s žalobcem ukončen pracovní poměr, přičemž žalobce neměl možnost se k němu jakýmkoliv způsobem vyjádřit. Nadto čtvrtá z kolegyň, která se schůzky účastnila, odmítla zápis podepsat a žalobci též poslala omluvnou SMS, [anonymizováno] které uvedla, že s celou kauzou nesouhlasí. Poté, co žalobce uspěl s podanou žalobou na neplatnost rozvázání pracovního poměru, mu žalovaná vyplatila náhradu ušlého platu i další související nároky. Pracovní poměr u žalované byl následně ukončen z důvodu [anonymizováno] nezpůsobilosti žalobce (v důsledku prodělané leukémie). Žalobce dále uvedl, že před ukončením pracovního poměru ze strany žalované byl zdráv (v říjnu [rok], tj. bezprostředně předtím, absolvoval celkovou preventivní prohlídku u lékaře), psychicky se cítil dobře. V běžném životě fungoval zcela normálně, spolupracoval s ženským pěveckým sborem [příjmení] canto, jezdil na koni apod. Normální měl i vztahy s přáteli a se ženami, s kolegy z práce se vídal i [anonymizováno] svém volném čase (např. spolu chodili na bowling). Po předmětné aféře se žalobce ženám vyhýbá, má problém s nimi navazovat vztahy, jelikož se obává, že bude znovu nařčen ze [anonymizováno] obtěžování. O řadu přátel žalobce přišel, pravděpodobně kvůli tomu, co se o něm psalo v médiích. Rodina žalobce podpořila psychicky i finančně. V žalobci dodnes přetrvává pocit křivdy, celou událost nosí stále v hlavě, myslí na ni. Žalobce těžce nese přístup žalované k celé kauze. Žalovaná se mu dobrovolně neomluvila, nedementovala zveřejněné články, stále odmítá jakoukoliv odpovědnost. Jeho bývalým spolupracovníkům nikdo nic nevysvětlil, naopak jim byla celá situace interpretována tak, že kdyby [anonymizováno] sporu o neplatnost ukončení pracovního poměru žalovaná podala vyjádření včas, jistě by zvítězila. Předmětné články byly z internetu odstraněny až poté, co žalobce uzavřel s mediálními domy mimosoudní dohodu, tj. na přelomu roku [rok] a [rok]. Média zároveň poskytla prostor žalobci, aby se k celé věci vyjádřil.

15. Při zvážení veškerých skutkových okolností zjištěných jak soudem prvního stupně, tak v průběhu odvolacího řízení (z výše uvedeného účastnického výslechu žalobce), dospěl odvolací soud k závěru, že přiměřeným peněžitým zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci je částka celkem [částka]. V této částce odvolací soud zohlednil, že žalovaná zasáhla do osobnostních práv žalobce hrubým způsobem, kdy protiprávně zrušila pracovní poměr na základě nepravdivých a [anonymizováno] žalobce značně dehonestujících důvodů. Nadto žalovaná významným způsobem přispěla k medializaci celé kauzy, jak již odvolací soud popsal výše, což žalobci způsobilo značnou újmu.

16. Uvedený neoprávněný zásah žalované vyvolal závažné následky v soukromém i profesním životě žalobce. Žalobce prožíval (a dodnes prožívá) významné [anonymizována dvě slova], což vyplývá jak z jeho výpovědi, tak i ze znaleckých posudků, které byly k důkazu provedeny soudem prvního stupně. K tomu odvolací soud dodává, že uvedené znalecké posudky sice nedávají dostatečný podklad k prokázání vzniku [anonymizována dvě slova], nicméně popisují (na základě psychologického vyšetření žalobce) psychické [anonymizováno] žalobce evidentně spojené s protiprávním jednáním žalované. Odvolací soud nepřehlíží, že nelze s jistotou určit, z jaké (přesně) části se na psychických obtížích žalobce podílela (vedle jednání žalované) též prodělaná závažná [anonymizováno] (leukémie), případně i excesivní informování o kauze médii. Zcela nepochybně lze ale konstatovat, že jednání žalované představovalo významnou příčinu psychických potíží žalobce již v době před tím, než vůbec žalobci byla leukémie diagnostikována.

17. Odvolací soud dále zohlednil i neadekvátní jednání žalované, a to jak v souvislosti se samotným rozvázáním pracovního poměru žalobce, tak i v době následující poté, co bylo pravomocným soudním rozhodnutím stanoveno, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobce byl dlouholetým zaměstnancem žalované, stál přímo u založení [anonymizováno] v [obec] a k jeho práci nebyly po celou dobu žádné výhrady. Přesto žalovaná nedala žalobci žádnou možnost, aby se jakkoliv vyjádřil ke stížnostem na jeho chování, ani k samotnému zrušení pracovního poměru. Žalovaná ostatně žalobci ani nesdělila, jaké konkrétní jednání je mu vytýkáno. Žalovaná vycházela pouze z tvrzení jiných osob, aniž by ji stanovisko žalobce zajímalo. Takový přístup žalované byl v dané situaci zcela nepatřičný a do značné míry bezohledný. Žalovaná ani poté, co bylo zrušení pracovního poměru shledáno neplatným, neprojevila žádnou sebereflexi ani rozumný náhled na věc. Žalobci se neomluvila a nepokusila se o smírné vyřešení věci, čímž dále umocnila újmu žalobci způsobenou.

18. Námitka žalované, že výše peněžitého zadostiučinění neodpovídá částkám přiznávaným jako odškodnění za nezákonné [anonymizována dvě slova], není namístě. Jedná se o případy, které jsou postaveny na jiných skutkových i právních základech, zohledňovány jsou též zcela jiné okolnosti. Stát v případě trestních [anonymizováno] postupuje (typicky) zcela v souladu s trestněprávními normami, přičemž je povinností státního zástupce v pochybnostech podat obžalobu (zjednodušeně řečeno). Naopak soud má povinnost podle zásady in dubio [anonymizováno] reo obžalovaného zprostit obžaloby [anonymizováno] případ, pokud i po proběhlém řízení před soudem pochybnosti o vině obžalovaného přetrvají. Takový model je nesrovnatelný s příběhem žalobce, v němž s ním žalovaná neoprávněně rozvázala pracovní poměr z nepravdivých velmi dehonestujících důvodů, kdy žalobci coby svému dlouhodobému bezproblémovému zaměstnanci ani neumožnila se k věci vyjádřit a obhájit se a kdy se navíc dokonce podstatně podílela na medializaci těchto důvodů v celostátně šířených médiích. 19. [anonymizováno] účely porovnání vycházel odvolací soud z případu řešeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a následně Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], který je v určitých aspektech podobný projednávané věci. V odkazovaném případě bylo zasaženo do osobnostních práv známé novinářky a moderátorky nepravdivými a hrubě difamačními články zveřejněnými v celostátně šířeném tisku (v [anonymizováno] roku [rok]). Zásah způsobil tehdejší žalobkyni závažné následky včetně významných psychických útrap (obdobně jako v případě žalobce). Přiměřené zadostiučinění bylo stanoveno v částce [částka]. Je však třeba říci, že v této částce byla (oproti zde projednávané věci) do značné míry zohledněna preventivně-sankční funkce odškodnění, neboť žalovaný mediální dům se obdobných zásahů do osobnostních práv fyzických osob dopouštěl opakovaně. Z tohoto důvodu odvolací soud stanovil přiměřené zadostiučinění [anonymizováno] (zdejšího) žalobce v o něco nižší částce.

20. Odvolací soud dodává, že částku peněžitého zadostiučinění nelze navyšovat z důvodu, že k zásahu došlo již téměř před osmi lety, tj. v době, kdy cena peněz byla výrazně vyšší. Běh času a případné znehodnocení peněz v důsledku inflace kompenzují úroky z prodlení, které však žalobce v projednávané věci nežádal.

21. Pokud jde o zdržovací nárok, pak nezbytnou podmínkou [anonymizováno] úspěšné domáhání se upuštění (zdržení se) od neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby podle § 13 odst. 1 (původního) občanského zákoníku je, aby neoprávněný zásah trval, popř. aby existovalo bezprostřední nebezpečí (hrozba) jeho uskutečnění či opakování v budoucnu. Právní prostředek tohoto druhu nemá místo tam, kde neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby byl již ukončen (dokonán) a netrvá, popř. kde neexistuje žádné bezprostřední nebezpečí (hrozba) jeho uskutečnění či opakování v budoucnu. Tím tento občanskoprávní prostředek, který směřuje k tomu, aby žalovaný upustil od neoprávněného zásahu, a tak bylo zabráněno újmě na osobnosti fyzické osoby, nabývá výrazně preventivního charakteru (k tomuto závěru dospěla soudní praxe již v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. z. [spisová značka], který byl uveřejněn v časopise Soudní rozhledy [číslo]; shodně s odkazem na Vážný [číslo] a [spisová značka] uvedeno v [příjmení], I., [příjmení], P. [příjmení] zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, [rok], 494: Z povahy zdržovacího nároku vyplývá, že jej nelze uplatnit za situace, kdy již škodlivý [anonymizováno] netrvá).

22. Žádná z výše uvedených podmínek nezbytných [anonymizováno] vyhovění zdržovacímu nároku však v projednávané věci naplněna není. Tvrzení, [anonymizováno] vztahu k němuž se žalobce domáhá uložení zdržovací povinnosti, bylo uvedeno v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne [datum] a současně je žalovaná zopakovala (potvrdila) [anonymizováno] média bezprostředně poté (několik dní po rozvázání pracovního poměru). K těmto událostem však došlo již před mnoha lety, přičemž z ničeho neplyne, že by žalovaná tvrzení jindy opakovala. Žalovaná se naopak za uvedení nepravdivého tvrzení žalobci veřejně omluvila. Pokud tedy neoprávněný zásah již skončil a netrvá, přičemž nehrozí ani reálné a bezprostřední nebezpečí jeho opakování, není požadavek na zdržení se šíření předmětného tvrzení důvodný. 23. [anonymizováno] světle uvedeného odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně [anonymizováno] výroku I a IV jako věcně správný potvrdil. [anonymizováno] výroku V jej postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. částečně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [anonymizováno] výši [částka], a [anonymizováno] zbývajícím rozsahu tohoto výroku (co do zamítnutí částky [částka]) jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 o. s. ř.). Tím je odklizen výrok VIII rozsudku soudu prvního stupně.

25. Před soudem prvního stupně se žalobce domáhal finančního plnění, omluvy a uložení zdržovací povinnosti. V odvolacím řízení již omluva předmětem řízení nebyla. [anonymizováno] posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řízení je podstatné, že z žalobních tvrzení vyplývá, že újma, kterou žalobci žalovaná způsobila na [anonymizována dvě slova], spočívá v psychických útrapách, nikoli [anonymizováno] vzniku konkrétního [anonymizována dvě slova] (což žalobce potvrdil při jednání před odvolacím soudem). Požadované finanční plnění (tedy včetně částky původně požadované z titulu náhrady škody na [anonymizováno]) je tak třeba posuzovat jako požadavek na náhradu nemajetkové újmy, jejíž výše záležela na úvaze soudu, a na žalobce hledět [anonymizováno] účely rozhodnutí o nákladech řízení stejně, jako by byl v této části předmětu řízení plně úspěšný (142 odst. 3 o. s. ř.). Totéž platí ohledně omluvy, která byla předmětem řízení jen před soudem prvního stupně a žalobce ohledně ní uspěl až na nepatrnou část (142 odst. 3 o. s. ř.). Ohledně zdržovací povinnosti plně uspěla žalovaná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

26. V řízení před soudem prvního stupně tak má žalobce podle § 142 odst. 2 o. s. ř. [anonymizováno] spojení s § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. právo na náhradu třetiny nákladů řízení (na žalobce se hledí jako by uspěl [anonymizováno] 2/3 a žalovaná uspěla v 1/3).

27. V odvolacím řízení byl úspěch účastníků stejný, každý uspěl v polovině předmětu řízení, proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. [anonymizováno] spojení s § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

28. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně sestávaly z odměny za [anonymizováno] advokátem v rozsahu 15 úkonů právní [anonymizováno]: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) předžalobní výzva, 3) žaloba, 4) odvolání [anonymizováno] věci osvobození od soudních poplatků, 5) vyjádření ze dne [datum], 6) vyjádření ze dne [datum], 7) účast na jednání soudu dne [datum], 8) doplnění tvrzení a důkazů ze dne [datum], 9) vyjádření ze dne [datum], 10) účast na jednání soudu dne [datum], 11) replika k vyjádření žalované ze dne [datum], 12) účast na jednání soudu dne [datum], 13) vyjádření ze dne [datum], 14) -15) účast na jednání soudu dne [datum] (jednání přesahovalo 2 hodiny, a proto je počítáno jako dva úkony právní [anonymizováno]). Pokud žalobce požadoval přiznání odměny za účast jeho právní zástupkyně na jednání u mediátora, pak k tomu odvolací soud uvádí, že mezi náklady řízení dle § 137 odst. 1 o. s. ř. patří pouze odměna mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2 o. s. ř. Žádný z dalších nákladů, jejichž náhradu žalobce požaduje [anonymizováno] vztahu k mediaci (tj. jak již zmíněnou odměnu advokáta, tak ani cestovné a odměnu mediátora za další setkání), nelze považovat za náklad placený v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně a náhrada za něj tedy nenáleží (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3658/17, a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 150/20). S každým z výše uvedených úkonů vyjma úkonu ad 4) je spojena odměna advokáta [anonymizováno] výši [částka] (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a/ a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - dále jen „advokátní tarif“). S úkonem ad 4) je spojena poloviční odměna [anonymizováno] výši [částka] (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a/ a § 11 odst. 2 advokátního tarifu). Se všemi úkony se pojí paušální náhrada hotových výdajů [anonymizováno] výši 300 [spisová značka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalobci dále vznikly náklady v souvislosti s cestou jeho zástupkyně na 4 jednání soudu konaná [anonymizováno] dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. Cestu na první jednání zástupkyně žalobce vykonala osobním vozidlem Škoda Octavia, [registrační značka] s průměrnou spotřebou paliva motorová nafta 5,9 l [číslo] km. Cestu na další tři jednání zástupkyně žalobce vykonala osobním vozidlem Škoda Octavia, [registrační značka] s průměrnou spotřebou paliva motorová nafta 5 l [číslo] km. Vzdálenost mezi sídlem zástupkyně žalobce a soudem prvního stupně činí 93 km, tj. 186 km se zpáteční cestou; čas strávený na cestě pak činí 6 započatých půlhodin. Cestovné vzhledem k výše uvedeným údajům činí za cestu na jednání dne [datum] – [částka], na jednání dne [datum] – [částka], na jednání dne [datum] – [částka] a na jednání dne [datum] – [částka] (uvedené částky zahrnují navýšení náhrady za amortizaci vozidla o 21% DPH, jíž je zástupkyně žalobce plátcem; k nahrazované ceně paliva se DPH nepřičítá). Za promeškaný čas pak žalobci náleží náhrada [anonymizováno] výši [částka] (4*6*100). Náhrada odměny advokáta, paušální náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas se navyšuje dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o 21 % DPH, jíž je zástupkyně žalobce ke dni rozhodování odvolacího soudu plátcem. Žalobci dále náleží náhrada hotových výdajů [anonymizováno] výši [částka] vynaložených na znalecký posudek vypracovaný PhDr. [jméno] [příjmení] Náklady na znalecké posudky MUDr. [jméno] [příjmení] neshledal odvolací soud účelně vynaloženými, jelikož tyto posudky byly vypracovány výhradně za účelem posouzení náhrady škody na [anonymizováno], avšak s ohledem na jejich nedostatky a na to, že MUDr. [příjmení] není lékařkou v oboru [anonymizováno], a též s ohledem na to, že žalobce nakonec ani netrval na tom, že u něj došlo následkem jednání žalované ke vzniku konkrétního [anonymizováno], nebylo možné z nich vycházet. [anonymizováno] vztahu k proběhlé mediaci pak odvolací soud přiznal žalobci náhradu za odměnu [anonymizováno] mediátora za první setkání v rozsahu 3 hodin, a to [anonymizováno] výši 484 [spisová značka] včetně DPH, tj. celkem [částka] (v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 277/2012 Sb.). Celkem náklady žalobce činí [částka] ([číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] (14* [číslo] [číslo] [číslo])). S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu [anonymizováno] věci je žalovaná povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku [anonymizováno] výši [částka] ([číslo]).

29. Pokud jde o náklady řízení placené státem, tj. znalečné za znalecký posudek vypracovaný PhDr. [jméno] [příjmení] a za účast PhDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], pak odvolací soud tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, neboť ani jedna z uvedených znalkyň není lékařkou v oboru [anonymizováno], a z tohoto důvodu nebylo od samého počátku možné z jejich závěrů při posouzení nároku na náhradu škody na [anonymizováno] vycházet. S ohledem na to odvolací soud náhradu nákladů [anonymizováno] nepřiznal.