23 C 13/2024 - 55

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Vávrovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o 543 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 543 000 Kč s požadovaným příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 52 272 Kč, k rukám právní zástupkyně žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 543 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. V žalobě uvedla, že je vlastníkem pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota], vedeném [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa], které jsou částí pozemku tehdejšího [Anonymizováno] v [adresa], obec [adresa]. Tvrdila, že je právním nástupcem země [Anonymizováno], což vyvozovala z následujících okolností. Dne [Anonymizováno].- [datum] byla uzavřena smlouva o stavebním právu mezi [adresa], zapsaným společenstvem s ručením omezeným v [adresa]. Předmětem této smlouvy bylo zřízení práva stavby na části pozemku tehdejšího [Anonymizováno] [adresa], obec [adresa], za účelem stavby budov s [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] Právo stavby bylo zřízeno na dobu [Anonymizováno] let ode dne doručení žádosti na vklad práva stavby. V článku [Anonymizováno] této smlouvy bylo sjednáno, že po zániku práva stavby uplynutím doby jeho trvání, tedy od [datum], přestanou být předmětné budovy s byty součástí práva stavby a stanou se součástí předmětného pozemku, tedy vlastníkem budov se stane [Anonymizováno] [adresa], respektive její nástupce, kterým je dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, žalobkyně, která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Dle tvrzení žalobkyně užívala žalovaná uvedené nemovitosti bez právního důvodu v období [datum] až [datum], čímž se bezdůvodně obohatila o žalovanou částku, která dle žalobkyně odpovídá výši obvyklého nájemného v místě a čase. Žalobkyně dále poukázala na řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla v obdobném sporu potvrzena odvolacím soudem její aktivní legitimace. V tomto řízení soud konstatoval prokázání splnění všech tří zákonných podmínek dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, včetně podmínky faktického hospodaření s předmětnými pozemky, a to prostřednictvím žalované a jejích právních předchůdců. Žalobkyně tak byla soudem shledána vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Na posuzovanou věc se podle názoru žalobkyně vztahuje i rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2022, č. j. 70 Co 55/2022-316, vydané v obdobné věci, kde soud uzavřel, že podmínku faktického hospodaření s věcí považuje za splněnou i v případě, že byla předmětná věc přenechána do nájmu, případně do dočasného užívání, čemuž nebránila ani absence požadování úhrady pachtovného.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala ani z části a navrhla zamítnutí žaloby. V prvé řadě uvedla, že žalobkyně není aktivně legitimována, neboť není vlastníkem předmětných nemovitostí, když nesplnila zákonné podmínky přechodu vlastnictví dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Ve svém vyjádření odkázala na množství již rozhodnutých soudních sporů v obdobných případech, ve kterých byl rovněž shledán nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, zejména pak poukázala na řízené vedené u zdejšího soudu vůči žalované pod sp. zn. 35 C 41/2020, sp. zn. 23 C 16/2020 a sp. zn. 11 C 100/2021. Dále upozornila na okolnosti ohledně předmětných nemovitostí, podle nichž mělo užívací právo k nim nulovou hodnotu, neboť pozemky nebylo možné v relevantním období pronajmout. Poukázala na okolnosti, ze kterých lze uzavřít, že žalobkyně s danými pozemky nikdy fakticky nehospodařila, když nevyžadovala pachtovné, nechala promlčet veškeré nároky, nevyužívala práva navýšit stavební činži ani neprohlásila, že stavební právo zaniklo, což mohla učinit poté, co družstvo nezaplatilo pachtovné dva po sobě jdoucí roky.

3. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vede celou řadu obdobných sporů, týkajících se pozemků spadající do dané lokality. Jedná se aktuálně o žaloby na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí (pozemků) bez právního důvodu. Těmto řízením předcházely žaloby na určení vlastnického práva k těmto nemovitostem (resp. stavbám - [Anonymizováno] na pozemcích), které byly pravomocně zamítnuty pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně. U zdejšího soudu jsou nebo byla vedena například řízení sp. zn. 18 C 49/2020 proti [jméno FO] a [jméno FO], sp. zn. 23 C 50/2020 proti [jméno FO] a [jméno FO], sp. zn. 46 C 156/2020 proti [jméno FO] a [jméno FO], sp. zn. 21 C 263/2021 a sp. zn. 12 C 137/2020, v obou posledně uvedených řízeních proti [jméno FO] a [jméno FO]. Žaloby jsou přitom v naprosté většině zamítány pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně a soudy vyšších stupňů tato rozhodnutí potvrzují jako správná. [právnická osoba] rámci geneze soudních řízení je třeba zmínit předchozí související řízení, vedené mezi totožnými účastníky (vůči žalované paní [Jméno zainteresované osoby 0/0]), jehož předmětem byla žaloba o určení vlastnického práva ke [Anonymizováno] jež je součástí pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], kterou zdejší soud projednal a rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č.j. 35 C 41/2020-170, tak, že žalobu zamítl a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení. Soud věc uzavřel s tím, že žalobkyně nesplnila zákonnou podmínku faktického hospodaření s věcí, vlastnické právo na ni nepřešlo a předmětné pozemky zůstaly ve vlastnictví České republiky. Soud také shledal, že došlo ze strany žalované a jejího manžela k vydržení vlastnického práva k předmětné stavbě (rodinnému domu) dne [datum]. K odvolání žalobkyně pak rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. 36 Co 249/2021-238, tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že se v převážné části ztotožňuje s právním hodnocením soudu prvního stupně, měl však odlišný názor, pokud šlo o posouzení splnění podmínek přechodu vlastnického práva předmětných pozemků na žalobkyni. Odvolací soud, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, konstatoval, že podmínku faktického hospodaření s věcí pro potřeby posouzení splnění podmínek § 1 zákona č. 172/1991 Sb., přechodu vlastnického práva ze státu na obce, považuje za splněnou i v případě, že předmětná věc byla přenechána do nájmu, případně do dočasného užívání. Odvolací soud tak v odůvodnění rozhodnutí vyslovil názor, že žalobkyně je vlastníkem předmětného pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], nikoli předmětného domu, neboť žalovaná v době uplynutí sjednané doby trvání stavebního práva již byla spolu se svým manželem vlastníkem předmětné stavby, když vlastnictví získali vydržením dne [datum]. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 6. 2022, č. j. 22 Cdo 1377/2022-268, tak, že dovolání odmítl, návrh na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu zamítl a uložil povinnost žalobkyni nahradit náklady řízení žalované, při shledání nepřípustnosti dovolání. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala ústavní stížnost, o které rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 18. 10. 2022, sp. zn I. ÚS 2762/22, tak, že stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

5. Soud považuje za vhodné na tomto místě dále zmínit podstatu a okolnosti navazujících řízení, která se týkala totožných účastníků, jako v nyní projednávané věci, o zaplacení bezdůvodného obohacení. Předmětem řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 23 C 16/2020, byla žaloba na zaplacení [částka] z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], tedy totožných pozemků jako v projednávané věci, navíc však s uvedenou stavbou, a to za období od [datum] do [datum]. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum], č. j. 23 C 16/2020-190, pravomocným dne [datum] tak, že žaloba byla zamítnuta a žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení. K odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. 55 Co 174/2023-238, pravomocným dne [datum] tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně změnil pouze co do výše náhrady nákladů řízení, jinak zamítavé rozhodnutí potvrdil. Dospěl přitom k závěru, ve shodě se soudem prvního stupně, že na žalobkyni nepřešlo vlastnické právo k nemovitostem a není tak aktivně legitimována k podání žaloby, když nedošlo kumulativně ke splnění všech tří podmínek ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně nedošlo ke splněné podmínky třetí, tj. faktického hospodaření s pozemky v době účinnosti citovaného zákona. Co do částky [částka] s přísl. byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a řízení pro zpětvzetí žaloby v odvolacím řízení zastaveno. V dalším řízení ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 11 C 100/2021, rovněž mezi totožnými účastníky, požadovala žalobkyně po žalované částku [částka] jako bezdůvodné obohacení za užívání totožných nemovitostí s uvedenou stavbou, a to za období od [datum] do [datum]. Soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. 11 C 100/2021-151, tak, že řízení co do částky [částka] zastavil (po částečném zpětvzetí žalobkyní), žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. Shodně jako ve shora citovaném rozhodnutí dospěl soud k závěru o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání, které bylo předloženo odvolacímu soudu k rozhodnutí. V nyní projednávané žalobě se jedná toliko o pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], tedy žalobkyně již neuvádí stavbu a rozhodným obdobím bezdůvodného obohacení za užívání bez právního důvodu je [datum] až [datum].

6. S ohledem na rozhodovací praxi zdejšího soudu a soudů vyšších stupňů, vůči jiným žalovaným i mezi týmiž žalovanými (23 C 16/2020, 11 C 100/2021), kdy byly žaloby v obdobných věcech vždy zamítnuty, se soud při prvním jednání ve věci žalované dotázal, zda má k dispozici nějaká nová tvrzení či důkazy, kterými by podpořila svou aktivní legitimaci v řízení, v otázce faktického hospodaření s pozemky, která nebyla v předchozích řízeních shledána. Právní zástupce žalobkyně na to uvedl, že mu v tomto ohledu není známo nic nového, tedy nic nového netvrdil ani neprokazoval.

7. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení. V rámci dokazování soud provedl k důkazu listiny z připojeného spisu sp. zn. 23 C 16/2020, a to protokolem o jednání před soudem dne [datum], rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], sp. zn. 23 C 16/2020-190, jež nabyl právní moci dne [datum] a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 55 Co 174/2023–238, z nichž zjištění jsou již uvedena výše v rámci vývoje souvisejících řízení. Připojen byl také spis sp. zn. 35 C 41/2020, ze kterého soud provedl následující důkazy a učinil uvedená skutková zjištění.

8. Ze smlouvy o stavebním právu ze dne [Anonymizováno]. a [datum] soud zjistil, že byla mezi [Anonymizováno] v [adresa], zapsaného ve vložce číslo [hodnota] desek zemských o statcích úřadu nejvyššího purkrabství a Družstvem pro postavení [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v [adresa], zapsané [Anonymizováno] a [datum] uzavřena smlouva o stavebním právu, kterou byl pozemek [Anonymizováno] v [adresa] na dobu [Anonymizováno] let od zaknihování zatížen stavebním právem ve prospěch družstva. Části pozemku, které nebyly zabrány pro stavbu samu, měly být použity jako jejich příslušenství. Domky mohly být dány do užívání pouze členům družstva. Za zřízení stavebního práva bylo ve prospěch země České sjednáno roční pachtovné (stavební činže) ve výši [částka], splatné vždy každého prvního měsíce čtvrtletí každého roku s možností zvýšení každých [Anonymizováno] let o [Anonymizováno] %. Tato povinnost byla sjednána jako věcné břemeno. Po ukončení stavebního práva uplynutím doby měly veškeré stavby připadnout do vlastnictví zemského fondu, který byl povinen zaplatit za budovy odškodné maximálně ve výši skutečných nákladů za provedení staveb.

9. Z postupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že mezi [Anonymizováno] jako postupujícím a [Anonymizováno] [jméno FO] a [jméno FO] jako nabývajícími, za souhlasu [Anonymizováno] byla dne [datum] uzavřena postupní smlouva, na základě které bylo stavební právo podle smlouvy o stavebním právu ze dne [Anonymizováno]. a [datum] převedeno na manžele [jméno FO]. Ti se namísto [Anonymizováno] zavázali společně a nerozdílně i s nabyvateli ostatních částí uvedeného pozemku, případně s osobami oprávněnými k výkonu stavebního práva, oproti majiteli [Anonymizováno] v [adresa] plnit povinnosti dle smlouvy o stavebním právu ze dne [datum] postavili manželé Stránští svým nákladem a ze svých prostředků, takže družstvu nepřísluší žádný nárok na cenu materiálu a práce, ani na hodnotu samého domku.

10. Z výpisu z pozemkové knihy, vložka č. [hodnota] - [Anonymizováno] [hodnota] soud zjistil, že byl z fondu [Anonymizováno] vzat a rozdělen pozemek [Anonymizováno] [adresa], evidovaný pod [Anonymizováno]. č[Anonymizováno] katastrální obci [adresa]. Dne [datum] bylo dle smlouvy o stavebním právu ze dne [Anonymizováno]. a [datum] vloženo stavební právo na dobu [Anonymizováno] let na části tohoto pozemku s označením kat. č. [Anonymizováno] Tento pozemek byl dále rozdělen na několik stavebních parcel, mimo jiné i na pozemek [Anonymizováno], tato parcela pak byla rozdělena na pozemky stav. parc. č. k. [Anonymizováno] s [Anonymizováno] č. p. [Anonymizováno] a poz. parc. č. k. [Anonymizováno] Podle nového číslování se pak jednalo o stav. parc. č. [hodnota] s domem č. p. [Anonymizováno] a zahradu parc. č. [hodnota]. Dne [datum] byl vložen zápis převodu stavebního práva na [jméno FO] a [jméno FO], a to na základě postupní smlouvy.

11. Z rozhodnutí [Anonymizováno]. ze dne [datum] je zřejmé, že [Anonymizováno] po [jméno FO] [Anonymizováno] nabyla [Anonymizováno] [jméno FO]. Dne [datum] bylo podle tohoto usnesení vloženo vlastnické právo pro [jméno FO]. Současně byl podle tohoto usnesení zaznamenán ve vložce stavebního práva i převod stavebního práva na [jméno FO].

12. Z rozhodnutí Státního notářství pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vyplývá, že státní notářství dne [datum] potvrdilo nabytí vlastnického práva k budově č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú [adresa] pro [jméno FO] a [jméno FO] jako dědice [jméno FO]. Ty dne [datum] s [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0] uzavřely kupní smlouvu na základě které manželé [jméno FO] nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví právo k domu č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], postaveného právem stavby na pozemcích [Anonymizováno] č. parc. [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

13. Z usnesení Obvodního soudu pro prahu 10 ze dne 22. 1. 2018, č. j. 27 D 1439/2018 - 64, soud zjistil, že na základě dohody dědiců připadlo vlastnické právo k budově č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú [adresa] [Jméno zainteresované osoby 0/0] jako pozůstalé manželce po [jméno FO].

14. Z listu vlastnictví č. [hodnota] soud zjistil, že se jedná o ručně vedený list vlastnictví [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], obec [adresa] [Anonymizováno]. Na straně č. [hodnota] jsou zapsány předmětné pozemky v oddíle s nadpisem „PRÁVO STAVBY“.

15. Z ohlášení přechodu vlastnictví k nemovitostem ze dne [datum] soud zjistil, že zde žalobkyně prohlašuje, že nabyla vlastnické právo k pozemku, mimo jiné parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno], a to podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., když tyto nemovitosti byly ve vlastnictví České republiky a ke dni [datum] právo hospodaření k nim příslušeno [Anonymizováno], jehož práva a závazky přešly na žalobkyni. Dále zde uvedla, že ke dni [datum] s nimi žalobkyně hospodařila a vlastnické právo k uvedeným pozemkům není v ČR veden spor. Dle podacího razítka katastrálního úřadu podala žalobkyně ohlášení přechodu vlastnictví na katastrální úřad až dne [datum].

16. Dále soud provedl dokazování následujícími listinami předloženými účastníky řízení a učinil z nich následující skutková zjištění.

17. Z informace o pozemku parc. č. [hodnota], obec [adresa], katastrální území [adresa] a pozemku parc. č. [hodnota], [adresa], katastrální území [adresa], zapsané na listu vlastnictví číslo [hodnota], soud zjistil, že jako vlastník těchto pozemků je v katastru nemovitostí zapsána žalobkyně.

18. Z předpisu náhrady za faktické užívání pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] ze dne [datum] adresovaném žalované ze strany žalobkyně, včetně doručenky ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě [částka] jako bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání uvedených pozemků, které vlastní žalobkyně, a to za období od [datum] do [datum]. Dále žalobkyně informovala žalovanou o tom, že požadovaná částka byla stanovena znaleckým posudkem a vyzval žalovanou k jejímu uhrazení do 30 dnů.

19. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] z oboru [Anonymizováno] zpracovaného znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], soud zjistil, že obvyklá cena ročního nájmu pozemků, mimo jiné parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], a dalších zde uvedených pozemků o celkové výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 pro rok [Anonymizováno] je [částka]. Konkrétně pro rodinný dům č. p. [Anonymizováno] s pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v období [datum] až [datum] je stanovena částka zaokrouhleně na [částka]. V písemném vyjádření ze [datum] znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] upřesnila, že se jedná o nájmy pouze za pozemky zde uvedené, nikoliv za stavby rodinných domů na nich postavených. Popisná čísla rodinných domů jsou zde uváděna pouze pro lepší orientaci.

20. Z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne [datum], včetně doručenky, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou prostřednictvím její právní zástupkyně k uhrazení částky [částka] jako náhrady za faktické užívání pozemku parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] za období [datum] do [datum] bez právního důvodu, a to do 7 dnů ode dne obdržení této výzvy, což dopisem ze dne [datum] právní zástupkyně žalované odmítla, s tím, že má za to, že žalobkyně není vlastníkem předmětných nemovitostí, a proto nebude ze strany žalované ničeho hrazeno.

21. Dopisem ze dne [datum] žádala právní zástupkyně žalované žalobkyni o informaci ohledně nakládání s pozemkem parc. č. [Anonymizováno], zapsaným na listu vlastnictví č. [hodnota] v obci [adresa], k. ú. [adresa] v období od roku [Anonymizováno] do současnosti. Dále žádala informaci o tom, zda byly hrazeny náhrady za faktické užívání této parcely. Z odpovědi [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že v době od roku [Anonymizováno] do [datum] nebyl ohledně předmětného pozemku uzavřen žádný smluvní vztah. Tento pozemek spravovala [právnická osoba], která neeviduje žádné vyúčtované platby za jeho faktické užívání. Od [datum] byla správa pozemku předána městské části [adresa].

22. Z dopisu právní zástupkyně žalované ze dne [datum] adresového městské části [adresa] a odpovědi na tento dopis ze dne [datum], je zřejmé, že od [datum] byl pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] svěřen městské části [adresa] do správy. V této době není evidována žádná uzavřená smlouva opravňující tento pozemek užívat, taktéž nejsou evidovány ani žádné vyúčtované platby za faktické užívání pozemku.

23. Žalobkyně byla soudem na prvním jednání poučena podle ust. § 118 a) odstavec 1 a 3 o. s. ř. o tom, že musí tvrdit a prokázat to, že je v řízení aktivně legitimována, tedy že v době, za kterou žádá bezdůvodné obohacení, byla vlastníkem či měla jiný titul, na základě kterého může po žalované žádat bezdůvodné obohacení a pokud tvrdí, že na ni pozemky přešly dle zákona č. 172/1991 Sb., pak musí tvrdit a prokázat, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro přechod vlastnického práva. Zároveň soud žalobkyni poučil o následcích nesplnění této výzvy, tedy o riziku neunesení břemene tvrzení a důkazního a neúspěchu ve sporu. Již v úvodu jednání byla žalobkyně upozorněna, na to, že není dána její aktivní legitimace, která nebyla shledána ani v předchozích řízeních. Na poskytnuté poučení zástupce žalobkyně požádal o lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů. Soud této žádosti nevyhověl a lhůtu žalobkyni neposkytl, a to s ohledem na množství obdobných sporů, které žalobkyně vede, včetně sporu již pravomocně skončeného ve vztahu k žalované, kdy podstatou sporu jak ve zmiňované věci sp. zn. 23 C 16/2020 tak ve věci sp. zn. 11 C 100/2021 bylo posuzování stejných otázek jako v tomto řízení. Žalobkyně tak již byla seznámena s průběhem řízení v obdobných sporech, ve kterých byla obdobně poučována, mohla tak reagovat a doplnit tvrzení případně návrhy na doplnění dokazování přímo při jednání, což neučinila. Poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazů by tak bylo v daném případě v rozporu se zásadou procesní ekonomie.

24. Po zhodnocení všech uvedených důkazů podle ust. § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ve dnech [Anonymizováno]. a [datum] byla mezi [Anonymizováno], [Anonymizováno] v [adresa], a [Anonymizováno] uzavřena smlouva o stavebním právu na dobu [Anonymizováno] let od zaknihování (pozn. tj. do [datum]), jíž byl zatížen pozemku zemského statku č. k. [Anonymizováno] [adresa], zapsaného ve vložce čís. [Anonymizováno] desek [Anonymizováno] právem ve prospěch [Anonymizováno], za účelem zastavení nemovitosti domky s malými byty dle podmínek smlouvy. [Anonymizováno] se zavázalo za zřízení stavebního práva ve prospěch [Anonymizováno] [Anonymizováno] platit roční pachtovné (stavební činži) ve výši [částka], splatné vždy každého prvního měsíce čtvrtletí každého roku s možností zvýšení každých [Anonymizováno] let o [Anonymizováno] %. Tato povinnost byla sjednána jako věcné břemeno. Po ukončení stavebního práva uplynutím doby měly podle smlouvy veškeré stavby na něm připadnout do vlastnictví [Anonymizováno] [Anonymizováno], který měl zaplatit odškodné. Dne [datum] bylo dle smlouvy o stavebním právu ode dne [datum] vloženo stavební právo na dobu [Anonymizováno] let na části tohoto pozemku s označením kat. č. [Anonymizováno]. Tento pozemek byl dále rozdělen na několik stavebních parcel, mj. i na pozemek [Anonymizováno], tato parcela pak byla rozdělena na pozemky stav. parc. č. k. [Anonymizováno] s domem č. p. [Anonymizováno] a poz. parc. č. k. [Anonymizováno] Podle nového číslování pozemků se pak jednalo o stav. parc. č. [hodnota] s domem č. p. [Anonymizováno] a zahradu parc. č. [hodnota]. Dne [datum] byla mezi [Anonymizováno] jako postupujícím a manželi [jméno FO] a [jméno FO] jako nabývajícími, za souhlasu [Anonymizováno], uzavřena postupní smlouva, na základě které bylo převedeno na manžele [jméno FO] stavební právo podle smlouvy o stavebním právu ze dne [Anonymizováno]. a [datum]. Nabývající se zavázali plnit povinnosti dle smlouvy o stavebním právu, zejména platit pachtovní činži a převzít veškeré povinnosti stanovené pro družstvo podle uvedené smlouvy. Na základě této postupní smlouvy byl dne [datum] byl vložen zápis převodu stavebního práva na [jméno FO] a [jméno FO]. Na listu vlastnictví č. [hodnota] obce [adresa] [Anonymizováno], jsou vedeny předmětné pozemky ve vlastnictví [Anonymizováno]. Dědictví po [jméno FO] Stránském nabyla dne [datum] paní [jméno FO], což bylo vloženo do katastru nemovitostí současně s převodem stavebního práva. Následně, dne [datum], nabyla vlastnické právo k domu č. p. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] paní [jméno FO] a [jméno FO], jako dědičky [jméno FO]. Ty dne [datum] s [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0] uzavřely kupní smlouvu na základě které manželé [jméno FO] nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví právo k domu č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], postaveného právem stavby na pozemcích družstva č. parc. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum], č. j. 27 D 1439/2018-64 připadlo vlastnické právo k budově č. p. [Anonymizováno][Anonymizováno]na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú [adresa] [Jméno zainteresované osoby 0/0] jako pozůstalé manželce po [jméno FO]. Žalobkyně učinila dne [datum] listinou ze dne [datum] u katastrálního úřadu [adresa] – město ohlášení přechodu vlastnického práva mimo jiné k pozemkům parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota]. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě [částka] za bezesmluvní užívání uvedených pozemků v období od [datum] do [datum]. V letech předchozích ji vyzvala k úhradě částky [částka] a [částka], o kterých již bylo soudně rozhodnuto v neprospěch žalobkyně. [adresa] [Anonymizováno] Kč vychází ze znaleckého posudku, který si žalobkyně nechala vypracovat ohledně obvyklé ceny ročního nájmu pozemků v dané lokalitě. Dne [datum] žalobkyně žalovanou vyzvala znovu, tentokrát předžalobní výzvou, k zaplacení žalované částky, coby bezdůvodného obohacení, což žalovaná odmítla. Žalobkyně je v současnosti zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných pozemků.

25. Soud se nejprve zabýval jako předběžnou otázkou aktivní věcnou legitimací žalobkyně, jako nezbytnou podmínkou pro úspěšnosti žaloby, neboť její nedostatek by byl důvodem k jejímu zamítnutí. Podstata tohoto sporu proto spočívala ve vyřešení otázky, zda žalobkyně byla v rozhodném období vlastníkem předmětných nemovitostí (pozemků), tedy zda na žalobkyni přešlo vlastnické právo k předmětným pozemkům zákonem stanoveným způsobem. Okolnost, že je žalobkyně v současné době zapsána jako vlastník předmětných pozemků v katastru nemovitostí, ještě nemusí znamenat, že jde o zápis učiněný po právu, neboť katastrální úřady zapisovaly vlastnictví obcí podle zák. č. 172/1991 Sb. po ohlášení a nezkoumaly přitom splnění podmínek podle § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb.

26. Navzdory absenci shodných tvrzení účastníků, nebylo ohledně pasivní legitimace žalované sporu. Právní zástupkyně žalované potvrdila, že žalovaná předmětné nemovitosti užívá dlouhodobě k bydlení, má zde dle registru Centrální evidence obyvatel, který má soud k dispozici též zapsáno trvalé bydliště. Na základě jakého titulu žalovaná pozemky a stavbu na nich užívá soud nyní z důvodu hospodárnosti nezkoumal.

27. Při právním posouzení věci vyšel soud z příslušných ustanovení zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu vlastnického práva ze státu do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů.

28. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.: „do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě Praze též na městské části, pokud obce a v hlavním městě Praze též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily“.

29. Dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 30. Ustálená soudní praxe dlouhodobě vykládá ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. tak, že k přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí je třeba nejen existence vlastnického práva státu a formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce, ale též moment faktický, totiž aby obce s danými věcmi ke dni účinnosti zákona také skutečně hospodařily. Požadavek, aby obce s věcmi uvedenými v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. hospodařily, je třeba chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, tedy nakládá s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Nemusí přitom jít vždy jen o hospodaření ve smyslu užívání věci, ale i ostatními zákonu neodporujícími dispozicemi, zahrnujícími např. držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními předpisy upravujícími právo hospodaření, či možnost uvedené věci pronajmout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2000, sp. zn. 29 Cdo 962/99, ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 896/2012, a ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1768/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4227/2013, a ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3042/2010, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5020/2007, a ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3987/2010, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4365/2010, a ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3302/2010). K výkladu citovaného ustanovení se již dříve vyslovil též Ústavní soud, který v nálezu ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 131/1996, dospěl k závěru, že k přechodu věcí z majetku státu do vlastnictví obcí je třeba kumulativního naplnění všech tří stanovených podmínek, včetně podmínky realizace práva hospodaření. V nálezu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 600/11, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 116/2013, pak zaujal rovněž názor, že pojem „hospodaření“ uvedený v ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. lze chápat jako opozici k pojmu „právo hospodaření“, a to v tom smyslu, že „právo hospodaření“ představuje určitou formální podmínku, zatímco „hospodaření“ podmínku materiální, coby faktické užívání majetku. Podle názoru Ústavního soudu tak zákonodárce vyjádřil vůli převést do vlastnictví obce podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. toliko ten majetek, který právní předchůdci obcí fakticky využívali k plnění svých úkolů (srovnej obdobně též usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 1105/07, ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. III. ÚS 1399/11, nebo ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2566/14).

31. Z uvedeného plyne, že k přechodu věcí z majetku státu do vlastnictví obcí je třeba kumulativního naplnění všech tří stanovených podmínek, a to existence vlastnického práva České republiky ke dni 23. 11. 1990, existence práva hospodaření svědčící obci ke dni 23. 11. 1990 a reálné hospodaření s tímto majetkem ke dni účinnosti citovaného zákona, tedy ke dni 24. 5. 1991.

32. K prvé a druhé zákonné podmínce soud uvádí následující. Vlastnické právo k předmětným pozemkům a kontinuita jeho přechodu ze země České na právní nástupce vyplývá z ust. § 9 odst. 2 zákona č. 126/1920 Sb., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, dle kterého jmění, fondy i závazky země České přešly do vlastnictví státu a do správy státní; dle ust. § 149 ústavního zákona č. 150/1948 Sb., dle kterého byl vymezen národní majetek, který je zásadně v rukou státu s tím, že části národního majetku, které nejsou celostátního významu a slouží veskrze nebo převážně obyvatelstvu některého správního celku (obce, okresu, kraje), mohou být v rukou svazků lidové správy (komunální vlastnictví); dle ust. § 29 a § 31 zákona č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, správu národního majetku i majetku lidové správy převzaly národní výbory; byly povolány, aby udržovaly a zvelebovaly národní majetek svěřený do správy. Národní výbor mohl nemovitý národní majetek jemu svěřený i zcizit, zatížit nebo pronajmout/propachtovat. Dle ust. čl. 4 odst. 4 a čl. 7 úst. zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci byl vlastnictvím České a Slovenské Federativní Republiky majetek ve státním vlastnictví, který sloužil k zabezpečování jejích úkolů v oblastech svěřených do její působnosti a vlastnictvím České republiky a vlastnictvím Slovenské republiky byl ostatní majetek ve státním vlastnictví. Do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky patřila zahraniční politika, uzavírání mezinárodních smluv s výjimkou těch, jejichž uzavírání patří do působnosti České republiky a Slovenské republiky, zastupování České a Slovenské Federativní Republiky v mezinárodních vztazích a rozhodování o otázkách války a míru, obrana a ekonomické zabezpečení obranyschopnosti České a Slovenské Federativní Republiky s výjimkou civilní ochrany obyvatelstva, měna, federální státní hmotné rezervy, federální zákonodárství a správa v rozsahu působnosti federace a kontrola činnosti federálních orgánů).

33. Na základě výše uvedených zákonných ustanovení má soud za to, že se předmětné pozemky nestaly vlastnictvím České a Slovenské Federativní Republiky, bez ohledu na to, kdy byl založen list vlastnictví č[Anonymizováno] [hodnota], na kterém je jako vlastník předmětných pozemků uveden [Anonymizováno], neboť nijak nesouvisel s úkoly svěřenými do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky (do které patřila zahraniční politika a uzavírání mezinárodních smluv) a byl tak ve vlastnictví České republiky. Předmětné pozemky byly ve vlastnictví České republiky a [Anonymizováno] příslušelo právo hospodaření, jak bylo zjištěno z listu vlastnictví č. [hodnota].

34. Ohledně splnění třetí podmínky vyplývající ze zákona pro přechod vlastnického práva na žalobkyni bylo nutné se zabývat výkladem pojmu „hospodaření“. Dle ustálené judikatury, na níž je odkazováno výše, je k přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí třeba nejen existence vlastnického práva státu a formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce (k tomu srov. § 68 odst. 1 zákona o obcích), ale též moment faktický, totiž aby obce s danými věcmi ke dni účinnosti zákona také reálně hospodařily. Požadavek, aby obce s věcmi uvedenými v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. hospodařily, je třeba chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, tedy nakládá s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Jistě přitom nemusí jít vždy jen o hospodaření ve smyslu užívání věci, tj. např. výkon zemědělské činnosti, ale i v ostatním právním smyslu, zahrnujícím držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními předpisy upravujícími právo hospodaření, či možnost uvedené věci pronajmout.

35. Pokud měla žalobkyně v řízení tvrdit a prokazovat podmínky reálného hospodaření s předmětnými nemovitostmi, uváděla, že toto vykonávala prostřednictvím žalované a jejich právních předchůdců a nerušila výkon jejich výlučného užívacího a požívacího práva do [datum]. K tomu odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. 36 Co 249/2021-238, ve věci sp. zn. 35 C 41/2020, které podle názoru žalobkyně potvrzuje její aktivní věcnou legitimaci a závěry tohoto rozhodnutí lze aplikovat i na projednávanou věc. Kromě toho žalobkyně poukázala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 70 Co 55/2022-316 ve věci žaloby o určení vlastnického práva k nemovitosti v předmětné lokalitě, zatíženém shodně stavebním právem zřízeným shora citovanou smlouvou o stavebním právu ze dne [datum]. Mezi žalobkyní citované závěry patří mimo jiné nazírání Městského soudu v Praze na splnění podmínky reálného hospodaření s pozemky. Podle jeho názoru je daná podmínka splněna i v případě, kdy byly nemovitosti dány do nájmu, případně do faktického užívání třetí osobě, přičemž v daném případě bránila reálnému hospodaření s předmětnými pozemky citovaná smlouva, kterou bylo zajištěno výhradní užívání pozemků žalovanou ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., aniž by žalobkyně měla možnost do tohoto užívání jakkoli zasáhnout. Díky smlouvě o stavebním právu sice užívali pozemky žalovaní, nicméně nikdo nesporoval, že se jedná o užívání pozemků v majetku státu, tedy stát jako vlastník realizoval to, na čem se právní předchůdce České republiky a právní předchůdci žalovaných dohodli ohledně využití majetku státu, čímž byla naopak na rozdíl od knihovní držby podmínky skutečného, faktického ovládání věci v rozhodné době naplněna. Rovněž v nepožadování pachtovného nelze shledat absenci splnění podmínky hospodaření. Žalobkyně stavěla podstatnou část své argumentace odkazem na odůvodnění citovaného rozhodnutí a v návaznosti na poučení poskytnuté jí soudem podle ust. § 118 a odst. 1 a 3 o.s.ř. již ničeho nového neuvedla. S ohledem na množství vedených sporů vždy s podstatnou právní otázkou aktivní legitimace žalobkyně soud žalobkyni v návaznosti na poučení dle § 118 a o.s.ř. lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů neposkytl. Na poučení mohla reagovat v jednací síni, což neučinila.

36. Soud k citovaným rozhodnutím uvádí, že se jedná o ojedinělý názor odvolacího soudu, neboť ve vztahu k žalobkyni bylo v mnoha dalších řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10 (např. sp. zn. 18 C 49/2020, 35 C 41/2020, 23 C 50/2020, 46 C 156/2020, 23 C 16/2020, 11 C 100/2021) shledáno, že s pozemky jednoznačně fakticky nehospodařila, což bylo potvrzeno i odvolacím soudem v daných řízeních. To se týká i konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu, která následně obstála i v rovině ústavněprávního přezkumu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 1377/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 1061/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 204/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1110/2023, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. I. ÚS 2762/22, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. I. ÚS 133/2 a usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2023, sp. zn. II. ÚS 882/23). Soud podotýká, že odvolací soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], č. j. 36 Co 249/2021-238, sice uvedl, že žalobkyně je vlastníkem pozemku, avšak toliko v rámci odůvodnění svého rozhodnutí, v části výrokové přitom potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ke stavbě (z důvodu vydržení vlastnického práva ke stavbě žalovanou). V této souvislosti soud odkazuje na ust. § 13 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

37. V tomto směru lze odkázat i na výstižné vypořádání se s námitkami žalobkyně (shodnými jako v tomto řízení) v rozsudku odvolacího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zejména bod [Anonymizováno], v právní moci dne [datum].

38. V projednávaném případě neměl soud důvod odchylovat se od již ustáleného rozhodování v obdobných případech a shodně jako v citovaných rozhodnutích konstatuje, že žalobkyně ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tedy ke dni [datum], s pozemky fakticky nehospodařila, když neprokázala žádnou aktivitu ve vztahu k předmětným pozemkům, kterou by bylo možné za hospodaření považovat. Naopak o určité nevědomosti a pasivitě žalobkyně svědčí skutečnost, že ohlásila katastru nemovitostí přechod vlastnictví k nemovitostem až [datum] (dopisem ze dne [datum]). Žalobkyně de facto neprojevila o předmětné pozemky zájem ani v době, kdy mělo, podle jejího tvrzení, dojít k přechodu vlastnického práva k nim na její osobu. [adresa] toho nemovitosti bez dalšího po dobu necelých [Anonymizováno] let nikterak neobhospodařovala, nepečovala o ně a ani jiným způsobem s nimi nehospodařila, uživatele pozemků a domu nekontaktovala, přičemž celou věc začala řešit až v roce [Anonymizováno] (resp. [Anonymizováno]), a to spíše v souvislosti s koncem původně zřízeného práva stavby než s tvrzeným přechodem vlastnického práva. K absenci hospodaření předmětnými pozemky uvádí soud, obdobně jako v jiných svých rozhodnutích, následující.

39. Předmětné pozemky byly v rozhodné době fakticky užívány žalovanou a jejími právními předchůdci v rámci práva stavby, a to nejpozději od [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno]do současnosti. Je tedy zřejmé, že žalobkyně nemohla vykonávat hospodaření ve smyslu užívání věci. Hospodaření však vyloučeno nebylo, žalobkyně mohla vybírat pachtovné dle smlouvy o stavebním právu, k čemuž však v daném případě nedošlo. Ze smlouvy o stavebním právu z [Anonymizováno]. a [datum] je zřejmé, že smlouva byla sjednána jako úplatná ve smyslu ust. § 3 odst. 2 zákona č. 86/1912 ř. z., o stavebním právu, a jednalo se tedy o synallagmatický vztah. Pachtovné navíc bylo možno zvýšit každých [Anonymizováno] let o [Anonymizováno] %. Význam povinnosti k úhradě ročního pachtovného je pak zřejmý ze skutečnosti, že pro nesplnění této povinnosti po dobu dvou let mělo stavební právo zaniknout, prohlásil-li zemský správní výbor, že tohoto práva použije. Povinnost platit pachtovné včetně 5 % úroku z prodlení byla navíc sjednána jako věcné břemeno stavebního práva. Povinnost k úhradě pachtovného pak byla zdůrazněna i v postupní smlouvě ze dne [datum]. V řízení pak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně hospodařila s nemovitostmi, které užívala žalovaná (její právní předchůdci), nějakým jiným způsobem. Současně tak není pro prokázání faktického hospodaření dostačující, že stát byl zapsán v evidenci nemovitostí. Ke skutečnosti, že knihovní držba neznamená faktické hospodaření s nemovitostí se vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1573/2010, ve kterém uvedl, že pojem „hospodaření“ bylo možné odvodit např. z vyhlášky č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, ukládající hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře, nejen tedy tento majetek evidovat, ale také pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat. Je tedy nezbytné prokázat v soudním řízení též skutečnost, že k rozhodnému datu obec s nemovitostmi také hospodařila; důkazní břemeno tu nese obec.

40. Dočasné užívání jiným subjektem či ponechání věci do nájmu nemůže být chápáno jako faktické hospodaření, když proti němu nestojí odpovídající protiplnění ani jiná aktivita směřující k jeho vymožení. Existence žalobkyní namítaného hospodaření [Anonymizováno] formou „dočasného přenechání do užívání zřízením práva stavby“, tedy institutu, jehož znakem je užívání za úplatu, je totiž vyloučena právě tou (prokázanou) skutečností, že ze strany [Anonymizováno] bylo sice respektováno právo stavby, avšak nebylo požadováno, natož vymáháno, tomu odpovídající protiplnění, ani trváno na jeho zvýšení dle sjednaných pravidel.

41. Po právním posouzení výše uvedených skutkových zjištění, s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů k otázce faktického (ne)užívání pozemků žalobkyní v dané lokalitěk rozhodnému datu, soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, když na ni vlastnické právo k pozemkům dle příslušného zákona nepřešlo. Z tohoto důvodu se tak soud ani nezabýval výší uplatněného nároku, neboť základ nároku nebyl dán.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52 272 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 543 000 Kč sestávající z částky 10 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. [1 x podle písm. a) převzetí a příprava právního zastoupení, 2 x podle písm. d) replika ze dne [datum] a vyjádření žalované ze dne [datum] a 1 x podle písm. g) účast na ústním jednání před soudem dne [datum]], včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty 21 % z částky 43 200 Kč ve výši[Anonymizováno]9 072 Kč. Celkem tedy zcela úspěšné žalované vznikly náklady ve výši 52 272 Kč a jejich náhrada jí byla přisouzena na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení