23 Co 237/2024 - 835

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [jméno zainteresované společnosti], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátkou [jméno zástupce zainteresované společnosti] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o splnění povinnosti, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. března 2024, č. j. 13 C 171/2015-794, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku I o věci samé potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 886 526 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III o nákladech státu ve vztahu k žalobci mění jen tak, že žalobce je povinen zaplatit státu na náhradě nákladů částku 2 850 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV o nákladech státu ve vztahu k žalovanému mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit státu na náhradě nákladů částku 9 962 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 30 395,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 6. 3. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 342 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 11. 2015 do zaplacení a dále částku ve výši 584 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16. 11. 2020 do zaplacení a dále částku ve výši 61 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 6. 2021 do zaplacení (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů státu částku ve výši 8 906 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů státu částku ve výši 3 906 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).

2. Soud prvního stupně takto v pořadí třetím rozsudkem rozhodl o (dílčím) nároku žalobce na náhradu ušlého zisku, jehož se domáhal za období od 31. 10. 2012 do 31. 5. 2021, kdy nemohl pro vady pronajímat nebytový prostor, jehož je vlastníkem.

3. Poprvé soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 29. 5. 2017, č. j. 13 C 171/2015-158, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl, přičemž tento rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2017, č. j. 23 Co 419/2017-186 a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Podruhé soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 18. 10. 2021, č. j. 13 C 171/2015-530, ve spojení s usnesením ze dne 28. 1. 2022, č. j. 13 C 171/2015-560, kterým uložil žalovanému povinnost do 6 měsíců od právní moci rozsudku provést opravu porušených podzemních hydroizolací budovy č. p. [hodnota], [hodnota], jež stojí na pozemku parc. č. [hodnota], vše zapsané na LV číslo [hodnota] v k. ú. [adresa], ze strany [adresa], odkrytím podzemních konstrukcí budovy a obnovou hydroizolačních prvků zamezit pronikání vlhkosti vnějším pláštěm budovy do vnitřních prostor minimálně do hloubky základů budovy, nahradit staré hydroizolace novou hydroizolací, zakrýt stavební jámy, vyspádování plochy před hranou domu tak, aby dešťová voda odtékala od domu, zprovoznit a udržovat v provozuschopném stavu všechny odtokové svody pro dešťovou vodu a řádně je napojit na obecnou kanalizaci, dále je povinen opravit stavební detaily fasády budovy tak, aby její napojení na okolní zem odpovídalo platným stavebním normám a bránilo průniku vody do budovy a zároveň provést odsolení konstrukcí domu zasažených pronikající vodou skrze porušenou hydroizolaci, jejichž projevem je průnik vody do jednotky č. [hodnota] ve vlastnictví žalobce (výrok I), uložil žalovanému povinnost do 6 měsíců od právní moci rozsudku provést opravu následků poruchy hydroizolace na domě [adresa], v jednotce č. [hodnota] ve vlastnictví žalobce, které vznikly jako důsledek neplnění povinností žalobce, představující odstranění vlhké omítky, sanaci stropu, včetně provedení opravy zkorodovaných železných výztuží stropu, odsolení zdiva a konstrukcí, vysušení zdiva a konstrukcí, opravy vnitřních omítek na stěnách a stropech, opravy, případně výměny zárubní dveří, vymalování a kompletní likvidace plísní vnitřních prostor jednotky č. [hodnota] (výrok II), zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 342 000 spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 11. 2015 do zaplacení, částku ve výši 584 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16. 11. 2020 do zaplacení, a částku ve výši 61 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 6. 2021 do zaplacení (výrok III) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Usnesením ze dne 28. 1. 2022 soud I. stupně doplnil rozsudek ze dne 18. 10. 2021 o výroky V a VI, kdy výrokem V uložil žalovanému povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit [Orgán veřejné moci] na náhradu nákladů vynaložených státem – znalečné ve výši 3 906 Kč (výrok V) a uložil žalobci povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit [Orgán veřejné moci] na náhradu nákladů vynaložených státem – znalečné ve výši 8 906 Kč (výrok VI). K odvolání žalobce byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku III o věci samé a v nákladových výrocích IV, V a VI zrušen a v uvedeném rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve výrocích I a II rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci dne 26. 4. 2022.

5. Po vymezení žalobních tvrzení a obrany žalovaného soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil na základě dokazování provedeného listinami, znaleckými posudky a výslechem svědka [jméno FO], přičemž učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce je vlastníkem nebytové jednotky č. [hodnota], která se nachází v budově č. p. [hodnota], [hodnota] postavené na pozemku parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], část obce [adresa], obec [adresa], k. ú. [adresa], vše zapsáno na LV č. [hodnota] vedeném [Orgán veřejné moci] (dále jen „jednotka“), a to na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum]. Žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek založeným za účelem správy domu a pozemku. V době koupě jednotky žalobcem byla jednotka po rekonstrukci, prostory byly suché a čisté, nenesly jakékoliv známky korozí, nadměrné vlhkosti, plísní a průsaků vody do prostor. Dne 1. 3. 2011 žalobce pronajal jednotku společnosti [právnická osoba]., jejímž je žalobce jediným společníkem a jednatelem, a to za účelem podnikatelských aktivit. Ke dni 31. 5. 2012 byla dána výpověď z důvodu nevyhovujícího stavu prostor. Následně v období od 8. 4. 2013 do 30. 3. 2014 žalobce inzeroval předmětný prostor k prodeji u společnosti [právnická osoba], za tuto dobu měl jednoho zájemce, prodej realizován nebyl. V období od 14. 2. 2014 do 28. 2. 2014, tedy po dobu 14 dní, byl inzerován pronájem jednotky na základě objednávky žalobce u společnosti [právnická osoba], prostřednictvím realitního makléře [jméno FO]. Byla realizována 2x prohlídka prostor s potenciálními zájemci, pronájem nebyl realizován z důvodu stavu prostor. Dne 20. 3. 2014 hlasovalo shromáždění vlastníků o opravách a odstranění příčin zatékání, a přijalo návrh na výdaje do maximální výše 50 000 Kč na dešťový svod vedený venkem do kanálku před hlavním vchodem do domu. Dále bylo přijato rozhodnutí, aby návrh trvalého řešení pronikání vlhkosti do základů domu [adresa] byl předložen nejpozději při opravě fasády domu, výhledová realizace v roce 2016. Dne 4. 2. 2014 byla provedena kontrolní prohlídka jednotky odborem [Orgán veřejné moci], se závěrem, že jednotka je postižena průnikem vody v ohraničeném rozsahu, který se spolupodílí na zvýšené vlhkosti v celé jednotce, jednotka však nadále plní svou základní funkci vyplývající ze způsobu užívání povoleného stavebním úřadem a nadále je způsobilá k využití jako [podezřelý výraz]. To bylo jednoznačně konstatováno ze strany přizvaného pracovníka odboru bezpečnosti a krizového řízení [Orgán veřejné moci]. Dnem 18. 2.2015 byla jednotka vyřazena z [podezřelý výraz]. Na základě žádosti žalobce ze dne 2. 7. 2014 o změnu užívání jednotky – [podezřelý výraz] na sklad, odbor [Orgán veřejné moci] vedl nejprve řízení o změně užívání stavby z původního užívání jako [podezřelý výraz] na dvojúčelové užívání, tj. na [podezřelý výraz] a zároveň sklad, následně po doložení dokladu o vyřazení stálého [podezřelý výraz] z evidence, dne 11. 3. 2015 vydal [Orgán veřejné moci] sdělení, že řízení zahájené podáním ze dne 2. 7. 2014 bude nadále vedeno jako řízení o změně užívání jednotky, a to [podezřelý výraz] na sklad. Odborem [Orgán veřejné moci] bylo dne 19. 5. 2016 rozhodnuto tak, že [Orgán veřejné moci] rozhodl o změně v užívání stavby na základě oznámení změny v užívání stavby ze dne 2. 7. 2014 učiněného žadatelem, a to žalobcem, z původního [podezřelý výraz] na sklad a povolil změnu v užívání stavby nebytové jednotky ze zrušeného [podezřelý výraz] na sklad kancelářských potřeb a prostředků marketingové podpory bez provedení stavebních úprav s tím, že dosavadní účel užívání stavby byl stálý, [podezřelý výraz] sloužící k [podezřelý výraz] za stavu [podezřelý výraz] s tím, že novým účelem užívání stavby je skladování kancelářských potřeb a prostředků marketingové podpory. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 9. 2016. Obvyklé nájemné jednotky, pokud by byla bez vlhkostních závad, bylo znaleckým posudkem stanoveno částkou 150 Kč za m2.

6. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ust. § 2 odst. 1 písm. m) a § 126 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) a ust. § 2910, § 2951 odst. 1 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Poukázal na to, že ušlý zisk spočívá v tom, že poškozený v důsledku škodné události své majetkové hodnoty nerozmnoží, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Škodní událost tak zabránila rozmnožení majetkových hodnot, k němuž by při pravidelném průběhu událostí došlo. Poškozený musí prokázat, že měl zajištěny potřebné předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, tedy byl ochoten, schopen výdělečnou činnost provozovat. Ušlý zisk nelze odvozovat jen z tvrzeného zmaření zamýšleného podnikatelského či jiného výdělečného záměru. V dané věci podle tvrzení žalobce spočívá ušlý zisk v ušlém nájemném, když žalobce nemohl prostor ekonomicky využít, měl v úmyslu ho pronajmout, ale v důsledku stavu jednotky nenašel nájemce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v části období, za nějž je ušlý zisk požadován, předmětný prostor vůbec nesplňoval podmínky pro ekonomicky výdělečný záměr. Nejméně od 22. 9. 2016, kdy nabylo právní moci rozhodnutí [Orgán veřejné moci] o změně účelu užívání stavby z [podezřelý výraz] na sklad, nebylo možné předmětný prostor vůbec pronajmout jako sklad, neboť účel užívání byl v souladu s kolaudačním stavem [podezřelý výraz]. V dalším období od 23. 9. 2016 do 31. 5. 2021 nebylo v řízení prokázáno žádným důkazem, že by žalobce vůbec nemovitost k pronájmu nabízel, natož aby měl reálně uzavřenou smlouvu o pronájmu, která by v důsledku stavu nemovitosti skončila. Podle soudu prvního stupně z ničeho není zřejmé, že pokud se nepodařilo jednotku pronajmout, bylo to právě v důsledku jejího stavu. Poukázal na výpověď svědka [jméno FO], který vypověděl, že pro zájemce není kvalita prostor jediným určujícím kritériem, ale je jím i cena a poloha. Za situace, kdy sám žalobce v podstatě rezignoval na případné ekonomické využití nemovitosti, jednotku k pronájmu nenabízel, ač mohl, nelze, aby jeho potencionální zisk sanoval žalovaný. Rozhodujícím však podle soudu prvního stupně je, že v řízení nebylo prokázáno, že při pravidelném běhu věcí by došlo k tvrzenému zisku. Žalobce neměl s nikým reálně uzavřenou smlouvu o pronájmu, proto nelze hovořit o pravidelném běhu věcí. Žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na částečný úspěch obou účastníků. Žalobce byl částečně úspěšný (výroky I a II rozsudku soudu prvního stupně ze dne 18. 10. 2021, č. j. 13 C 171/2015-530, které nabyly právní moci dne 26. 4. 2022) a částečně neúspěšný (výrok I napadeného rozsudku), což představuje částečný úspěch žalovaného. Soud prvního stupně vycházel z tarifní hodnoty podle zákona (správně vyhlášky – pozn. odvol. soudu) č. 177/1996 Sb., neboť předmětem řízení nebyly konkrétní práce, ale uvedení v předešlý stav. Neztotožnil se tak s názorem žalobce, který argumentoval hodnotou věci ohledně pravomocně uložených povinností jako cenou prací nutných v uvedení v předešlý stav.

8. O nákladech státu soud prvního stupně rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a povinnost k jejich náhradě rozdělil mezi účastníky podle poměru jejich neúspěchu 1:

1. Vzal v úvahu také skutečnost, že žalovaný uhradil zálohu na vypracování znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč. Náklady státu činí celkem 17 812 Kč, přičemž jde o náklady vynaložené na znalečné v průběhu řízení.

9. Proti rozsudku se odvolal žalobce. Vytýkal soudu prvního stupně, že nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu, a po právní stránce neposoudil věc podle starého občanského zákoníku, když k porušení právní povinnosti žalovaného došlo ještě za jeho účinnosti. Vytýkal soudu prvního stupně, že nově a překvapivě rozdělil období, za nějž je požadován ušlý zisk na dvě období, aniž by tyto nároky vyčíslil. Soud neodůvodnil svůj závěr, že ve starším období (od 31. 10. 2012 do 22. 9. 2016) nesplňovala jednotka podmínky pro ekonomicky výdělečný záměr. Poukázal na ust. § 22 odst. 2 vyhlášky č. 380/2002 Sb., podle něhož stálé kryty mají dvouúčelové využití – ochranu obyvatelstva a uskladnění materiálu a věcí. Podle žalobce rozhodnutí o změně účelu užívání stavby bylo bezvýznamným právním úkonem a nelze mu dávat soudem prvního stupně zamýšlené právní účinky; žádost o změnu účelu stavby nebylo vůbec nutné podávat. V [podezřelý výraz] se zcela běžně skladují věci. Namítal, že uvedení účelu nájmu není povinnou náležitostí nájemní smlouvy, a i kdyby byl teoreticky účel užívání v rozporu se stavebním určením jednotky, nemělo by to žádný vliv na platnost uzavřené nájemní smlouvy. V objednávce realitních služeb ze dne 14. 2. 2014 pak nebyl účel pronájmu vůbec uveden. V dalším období jednotku k pronájmu nenabízel, proto nemohl nic takového prokazovat, což ale bylo soudu prvního stupně z provedených důkazů známo. V řízení před soudem prvního stupně ale bylo prokázáno, že jednotku neúspěšně inzeroval k pronájmu počátkem roku 2014 a k jejímu pronájmu nedošlo z důvodu jejího špatného technického stavu. K další inzerci nedošlo také z důvodu příslibu žalovaného, který na svém shromáždění dne 20. 3. 2014 rozhodl o vypracování návrhu konečného řešení pronikání vlhkosti do základů domu s výhledovou realizací této opravy v roce 2016. Je evidentní, že po dobu trvání poměrně rozsáhlé opravy by jednotka nemohla být ani částečně užívána. Z toho důvodu v inzerci jejího pronájmu dále nepokračoval a čekal na provedení její opravy. Namítal, že soud prvního stupně dovodil, že jednotka dne 22. 9. 2016 údajně vůbec nesplňovala podmínky pro ekonomicky výdělečný záměr, přičemž nedal žalobci možnost účinně argumentovat a případně navrhovat důkazy. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že z ničeho není zřejmé, že pokud se jednotku nepodařilo pronajmout, bylo to právě v důsledku jejího stavu. Tato skutečnost byla prokázána svědeckým výslechem [jméno FO], zhoršující se stav jednotky byl prokázán fotodokumentací, zápisy z kontrolních prohlídek stavby a závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 17. 1. 2014 a jeho dodatku ze dne 15. 1. 2018 i obsahem znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 1. 3. 2022. Soud prvního stupně nevzal tyto důkazy vůbec v úvahu. Soud prvního stupně opětovně vykládá pojem „pravidelný běh věcí“ pouze jako situaci, kdy již došlo k uzavření nájemní smlouvy. To je ale v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, např. rozsudkem ze dne 8. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4918/2007, podle kterého postačuje, že poškozený již vedl jednání s partnery, s nimiž hodlal obchodovat. Za nesprávný považuje přístup soudu, kdy nezohlednil smlouvu, kterou žalobce uzavřel se společností [právnická osoba], neboť se jedná o dva odlišné soukromoprávní subjekty. Není proto správný závěr soudu prvního stupně, že údajně reálně neměl s nikým uzavřenou nájemní smlouvu. Z uvedené skutečnosti je však zřejmé, že při pravidelném běhu věcí by jednotku pronajal. O skutečné potřebě pronájmu prostor ze strany společnosti [právnická osoba] svědčí i nájemní smlouvy uzavřené v roce 2008 mezi touto společností jako nájemcem a společností [právnická osoba]. jako pronajímatelem na adrese [adresa]. Pronájem těchto prostor pokračoval nepřetržitě až do roku 2018. Podle žalobce tak bylo prokázáno, že při pravidelném běhu věcí by na jeho straně došlo k tvrzenému ušlému zisku. Pravidelný běh věcí v tomto případě představuje situaci, kdy by jednotka nebyla v důsledku neplnění povinností ze strany žalovaného ve špatném stavu a zájemci o její pronájem by jednání o uzavření nájemní smlouvy neukončili z důvodu špatného stavu jednotky a došlo by k uzavření dlouhodobé nájemní smlouvy a k dosažení zisku v podobě zaplaceného nájemného. Žalobce nesouhlasil ani s rozhodnutím o nákladech řízení, které soud prakticky ani nezdůvodnil a neřídil se judikaturou Ústavního soudu. Nevyrovnal se se skutečností, že pokud údajně nelze jeho částečný úspěch ve sporu vyčíslit v penězích, jakým způsobem by bylo možné jej porovnat s hodnotou jeho částečného neúspěchu. Podle soudu prvního stupně nelze hodnotu částečného úspěchu vyčíslit s odůvodněním, že předmětem řízení údajně nebyly konkrétní práce, ale uvedení v předešlý stav a tak vycházel z tarifní hodnoty sporu podle advokátního tarifu, zřejmě z ust. § 9 odst.

1. Soud prvního stupně však nezval v úvahu, že se jednalo o dvě samostatné věci a měl postupovat podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Tarifní hodnota druhé části sporu (nárok na ušlý zisk) byla jasně vyčíslena částkou 988 000 Kč a v této části měl neúspěch. Úspěch měl ale v části, když žalovanému byly nařízeny opravy, přičemž soud prvního stupně nerespektoval dohodu účastníků při jednání dne 15. 1. 2023, kdy učinili nesporným, že cena očekávaných prací bude činit 5 000 000 Kč. Obdobně nerespektoval dohodu účastníků, kteří při jednání dne 11. 12. 2023 učinili nesporným, že cena prací, prováděných v rozsahu částečného zastavení řízení byla 320 000 Kč, včetně závěru soudu prvního stupně, že k zastavení řízení došlo pro chování žalovaného, pokud k opravě došlo až v roce 2019. I v této části řízení měl tedy žalobce úspěch. Účastníci tak učinili nesporným, že hodnota této části sporu činila částku 5 320 000 Kč. Ohledně otázky ocenitelnosti či neocenitelnosti předmětu sporu a s tím související výpočet odměny advokáta odkázal na judikaturu Ústavního soudu, např. nálezy I. ÚS 1750/23, I. ÚS 2108/21 a další. Poukázal také na skutečnost, že soud prvního stupně nerozhodl o nákladech odvolacího řízení, jak mu bylo uloženo v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2022, č. j. 23 Co 169, 172/2022-653. Žalobce navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a žalobě vyhověl, včetně toho, že uloží žalovanému povinnost k náhradě nákladů vzniklých žalobci, nebo aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Podle žalovaného je rozsudek věcně správný a odvolání žalobce liché. Navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné.

12. Nejvyšší soud shrnul svou rozhodovací praxi týkající se ušlého zisku např. v rozsudku ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 149/2019, když konstatoval, že 1) Ušlý zisk je definován jako ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nebylo došlo ke škodné události, 2) Škoda v podobě ušlého zisku musí být vymezena nejen výší, nýbrž (v případech, kdy nejde o jednorázově ušlý zisk) i obdobím, za které vznikla, 3) Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce. Přitom je nutné vycházet z částky, kterou by poškozený získal za obvyklých podmínek s přihlédnutím k nákladům potřebným k dosažení tohoto zisku, 4) Rozhodující je to, o jaký reálně dosažitelný (nikoli hypotetický) prospěch poškozený přišel, 5) Přitom musí být dána taková skladba okolností (pravidelný běh věcí) svědčící o tom, že jednání vedoucí k zisku se již začalo nebo alespoň nepochybně mělo začít naplňovat, a že – nebýt škodlivého zásahu – výsledek by se dostavil, 6) Nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno – a v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném – že nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti) by se majetkový stav poškozeného zvýšil, 7) Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložený již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, 8) Důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že při pravidelném běhu okolností by získal určitý prospěch, tíží žalobce, který je povinen nepochybně prokázat splnění všech podmínek odpovědnosti za škodu; neunesl-li břemeno v tomto směru, nemůže být ve sporu úspěšný.

13. Soud prvního stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v rozsahu dostatečném pro její právní posouzení, z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění (včetně výslechu svědka [jméno FO]), a po právní stránce dospěl ke správnému závěru o nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku na náhradu ušlého zisku. Na věcnou správnost zamítavého meritorního rozhodnutí nemá vliv skutečnost, že soud prvního stupně (opětovně) posuzoval nárok žalobce na ušlý zisk za období počínající dnem 31. 10. 2012 podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Je tomu tak proto, že předpoklady odpovědnosti za škodu podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 jsou shodné, a tak nesprávná aplikace právního předpisu na posuzovanou věc sama o sobě nemá za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

14. Odvolací soud neshledává pochybení soudu prvního stupně v tom, že rozdělil období, za něž žalobce požadoval ušlý zisk, na dvě části. Naopak, s ohledem na učiněná skutková zjištění ohledně změny účelu užívání stavby v žalovaném období, takový postup činí odůvodnění rozhodnutí, zejména z hlediska učiněných právních závěrů, přehledným a srozumitelným.

15. Soud prvního stupně vzal správně v potaz tu skutečnost, že jednotka byla kolaudována jako [podezřelý výraz], a jako takovou ji žalobce dne 31. 1. 2011 koupil, přičemž správně s odkazem na ust. § 126 odst. 1 stavebního zákona poukázal na to, že stavbu lze užívat jen k účelu vymezenému zejména kolaudačním rozhodnutím. V řízení pak bylo sdělením [Orgán veřejné moci] ze dne 23. 4. 2014 prokázáno, že k účelu, ke kterému byla jednotka skutečně určena, tedy jako [podezřelý výraz], byla i nadále způsobilá a plnila svou funkci.

16. Jednotka byla vedena v evidenci [podezřelý výraz], měla tedy především sloužit účelu, k němuž byla zřízena, tj. k [podezřelý výraz], s čímž se ale neslučuje její případné využívání jako skladu. Lze přisvědčit žalobci, že i v [podezřelý výraz] lze skladovat věci, ale jde o věci mající svou povahou souvislost s účelem stavby a v takovém rozsahu, aby účel stavby nebyl zmařen. Odkaz žalobce na ust. § 22 odst. 2 vyhlášky č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva, je nepřípadný, protože se týká stavebně technických požadavků na nově budované stavby [podezřelý výraz]., což ostatně vyplývá i ze samotného textu ust. § 22 odst. 2 cit. vyhlášky ([podezřelý výraz] se navrhují především jako zcela zapuštěné, s dvouúčelovým využitím, do míst velké koncentrace obyvatelstva s trvalým nebo přechodným pobytem v dosažitelné vzdálenosti do 500 m od těchto míst, v důležitých provozech, ve školských, zdravotnických, sociálních a dalších zařízeních, minimálně 100 m od zásobníků prchavých látek a plynů s toxickými účinky, které by mohly ohrozit bezpečnost ukrývaného obyvatelstva, a mimo záplavovou oblast. Součástí návrhu jsou i požadavky na jejich provoz a údržbu, protiseismická opatření, vzduchotechnická a kyslíková zařízení, elektrická vzduchová soustrojí a k nim příslušející sklady pohonných hmot a olejů, zásobování pitnou a užitkovou vodou a zdravotně technická zařízení.). Tvrzení žalobce, že [podezřelý výraz] měl dvouúčelové využití, tedy ochranu obyvatelstva a uskladnění materiálu a věcí, je dále vyvráceno rozhodnutím [Orgán veřejné moci] ze dne 19. 5. 2016, jímž bylo prokázáno, že nejprve bylo dne 16. 2. 2015 oznámeno zahájení řízení o změně užívání stavby z původního užívání jako [podezřelý výraz] na dvojúčelové užívání, tj. na [podezřelý výraz] a zároveň sklad, a teprve následně, po doložení toho, že [podezřelý výraz] byl vyřazen z evidence, odbor výstavby vedl řízení o změně užívání [podezřelý výraz] na sklad. Po žalobci však požadoval doložení toho, co bude v nebytové jednotce skladováno a změna účelu užívání byla povolena s tím, že se jedná o sklad kancelářských potřeb a prostředků marketingové podpory. Ve světle uvedeného nemůže obstát námitka žalobce, že rozhodnutí o změně užívání stavby bylo bezvýznamným právním úkonem. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že v období od 31. 10. 2012 do 22. 9. 2016, kdy nabylo právní moci rozhodnutí [Orgán veřejné moci] o změně účelu užívání stavby z [podezřelý výraz] na sklad, jednotka nesplňovala podmínky pro ekonomicky výdělečný záměr - její pronájem třetím osobám jako skladu. Skutečnost, že žalobce pronajal jednotku v roce 2011 své společnosti [právnická osoba]. jako sklad, na uvedeném závěru ničeho nemění, jak správně uvedl soud prvního stupně.

17. Pokud žalobce namítal, že v objednávce realitních služeb ze dne 14. 2. 2014 nebyl účel pronájmu vůbec uveden, nic to nemění na tom, že na inzerci o pronájmu se nepřihlásila žádná osoba, která by měla vskutku zájem o pronájem [podezřelý výraz]. Osoby, které si dne 14. 2. a 18. 2. 2014 prostory prohlédly, sháněly prostory ke skladování. Nadto bylo v řízení prokázáno, že žalobce nabízel jednotku k pronájmu jen po dobu 14 dní, což je i podle výpovědi svědka [jméno FO], realitního makléře, doba krátká a sám by doporučil měsíc a půl a více. I přes tak krátkou dobu se ale dva zájemci přihlásili. Svědek [jméno FO] rovněž vypověděl, že pro některé zájemce o pronájem může být skutečnost, že se jedná o [podezřelý výraz] významná. Za situace, kdy žalobce nabízel jednotku k pronájmu jen po dobu 14 dnů, tedy po velmi krátkou dobu a nedal tak prostor případným zájemcům o její pronájem, není možné učinit závěr, že žalobci ušel zisk z důvodu porušení povinnosti ze strany žalovaného. Provedeným dokazováním bylo naopak prokázáno, že žalobce nevyvíjel potřebnou aktivitu k tomu, aby jednotku pronajal a příjmem z jeho pronájmu zvětšil svůj majetek.

18. Výše uvedené platí i pro období od 23. 9. 2016 do 31. 5. 2021, tedy pro období, kdy na základě rozhodnutí o změně účelu užívání nebytových prostor došlo ke změně v užívání z původního [podezřelý výraz] na sklad kancelářských potřeb a prostředků marketingové podpory. Protože v tomto období žalobce nemovitost k pronájmu vůbec nenabízel, nemohl důvodně předpokládat, že při pravidelném běhu věcí, by se jeho majetek rozmnožil, pokud by nebylo porušení povinností ze strany žalovaného. Za situace, kdy jednotka byla v roce 2014 nabízena k pronájmu a během 14 dní se přihlásili dva zájemci, nelze vyloučit, že pokud by žalobce aktivně nabízel jednotku k pronájmu, byl by úspěšný. Svědek [jméno FO] pak vypověděl, že pro nájemce není rozhodná jen kvalita prostor, ale i cena, metráž a dostupnost. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že za situace, kdy žalobce neměl s nikým uzavřenu smlouvu o pronájmu prostor, ani nevedl žádná reálná jednání o jejich pronájmu, nelze hovořit o pravidelném běhu věcí. Pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu k závěru o důvodnosti žaloby nestačí.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku I o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

20. Odvolací soud shledal důvodnými odvolací námitky žalobce ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky. Soud prvního stupně sice správně rozhodoval o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy jak žalobce, tak žalovaný měli v řízení jen částečný úspěch, avšak v důsledku svého právního názoru na ocenitelnost předmětu sporu nezjišťoval míru úspěchu a neúspěchu účastníků, a nezabýval se otázkou, zda je jejich úspěch vskutku obdobný, a zda lze rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K tomu je třeba doplnit, že ve vztahu k částečnému zastavení řízení (z důvodu zpětvzetí části návrhu) je třeba rozhodnout o nákladech řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř., a to podle zavinění na částečném zastavení řízení.

21. Předmětem řízení kromě nároku na náhradu ušlého zisku byl požadavek žalobce na provedení opravy podzemní hydroizolace budovy a na provedení opravy jednotky, kdy dvě posledně uvedené povinnosti byly žalovanému pravomocně uloženy rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 18. 10. 2021, č. j. 13 C 171/2015-530. V průběhu řízení účastníci učinili nespornou hodnotu prací, které je žalovaný povinen na základě pravomocného rozsudku provést. Předmět řízení je penězi ocenitelný a je proto známa i jeho tarifní hodnota (§ 8 odst. 1, § 12 odst. 3 advokátního tarifu). Porovnáním tarifních hodnot jednotlivých žalobou uplatněných nároků lze zjistit poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve sporu. Žalobce byl neúspěšný co do nároku na náhradu ušlého zisku, tedy co do částky 988 000 Kč, žalovaný byl neúspěšný ohledně nároku na provedení prací. Při jednání soudu prvního stupně dne 15. 11. 2023 účastníci s odkazem na smlouvu o dílo č. [hodnota] ze dne 13. 9. 2023 učinili nesporným, že cena prací na opravu představuje částku 5 000 000 Kč. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 8. 2021, č. j. 13 C 171/2015-509, bylo řízení částečně zastaveno co do návrhu na opravu podzemní hydroizolace ze strany zahrady domu, usnesení nabylo právní moci 23. 9. 2021. Při jednání soudu prvního stupně dne 11. 12. 2023 účastníci učinili nesporným, že cena prací, ohledně nichž bylo řízení částečně zastaveno, představuje částku 320 000 Kč. Přitom při jednání soudu prvního stupně dne 15. 11. 2023 soud prvního stupně konstatoval, že k zastavení řízení došlo pro chování žalovaného, neboť k opravě došlo v roce 2019. Hodnota předmětu řízení tedy činí 6 308 000 Kč (5 320 000 + 988 000). Lze uzavřít, že žalobce byl v řízení úspěšný co do předmětu řízení ocenitelného částkou 5 320 000 Kč, tj. v rozsahu 84 % a žalovaný byl úspěšný co do předmětu řízení ve výši 988 000 Kč, tj. v rozsahu 16 %. Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 68 % (84-16).

22. Žalobci vznikly v řízení náklady v souvislosti se zaplacením soudních poplatků ve výši 4 000 Kč (žaloba), 17 100 Kč (rozšíření žaloby), 21 100 Kč (odvolání), 29 213 Kč (rozšíření žaloby), 3 088 Kč (rozšíření žaloby), 49 400 Kč (odvolání), celkem 123 901 Kč.

23. Žalobci dále vznikly náklady v souvislosti s právním zastoupením. V průběhu řízení se měnil předmět sporu v souvislosti s rozšiřováním žaloby a jejím částečným zpětvzetím, měnila se tedy i tarifní hodnota a výše odměny za úkony právní služby. Podle obsahu spisu právní zástupce žalobce učinil v řízení následující úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu.

24. Příprava a převzetí zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], předžalobní výzva ze dne 30. 4. 2015, žaloba [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], podání ve věci samé ze dne 16. 11. 2015, podání ve věci samé ze dne 10. 5. 2016 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], účast na jednání před soudem prvního stupně dne 29. 6. 2016 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], podání ve věci samé ze dne 19. 7. 2016 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]; odměna za jeden úkon právní služby činí 28 300 Kč z tarifní hodnoty 5 000 000 Kč. Za 7 úkonů právní služby náleží odměna ve výši 198 100 Kč.

25. Odvolací soud neshledal účelným úkon právní služby – doplnění repliky k vyjádření žalovaného ze dne 28. 12. 2015, neboť žalobce se vyjádřil k podání žalovaného již podáním ze dne 16. 11. 2015, přičemž v podání ze dne 28. 12. 2015 neuvedl nic, co by nemohl uvést již v podání ze dne 16. 11. 2015, včetně označení důkazů; nadto obsahem podání ze dne 28. 12. 2015 je „rekapitulace dosavadního skutkového a majetkoprávního stavu“. Odvolací soud proto tento úkon právní služby neshledal účelným a náhradu za něj nepřiznal.

26. Účast na jednání před soudem prvního stupně dne 21. 9. 2016 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], podání ve věci samé ze dne 19. 10. 2016 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], účast na jednání před soudem prvního stupně dne 7. 11. 2016, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 5. 12. 2016 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], podání ve věci samé ze dne 20. 1. 2017 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], účast na místním ohledání dne 23. 1. 2017 [§ 11 odst. 2 písm. g) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny], vyjádření ze dne 28. 1. 2017 k odvolání žalovaného proti usnesení nemeritorní povahy [§ 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny], účast na jednání před soudem prvního stupně dne 29. 5. 2017 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 5. 9. 2017 [§ 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu], vyjádření ze dne 13. 10. 2017 k odvolání žalovaného proti výroku o nákladech řízení [§ 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny], podání ve věci samé ze dne 10. 9. 2019 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], účast na jednání před soudem prvního stupně dne 14. 11. 2018 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 31. 7. 2019 [§ 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny], účast na jednání před soudem prvního stupně dne 6. 11. 2019 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], vyjádření ve věci samé ze dne 9. 1. 2020, vyjádření ve věci samé ze dne 29. 4. 2020 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], účast na jednání před soudem prvního stupně dne 15. 6. 2020 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], podání ve věci samé ze dne 3. 12. 2020 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]; odměna za jeden úkon právní služby činí 30 980 Kč z tarifní hodnoty 5 662 000. Odměna za těchto 18 úkonů právní služby činí 495 680 Kč.

27. Účast na jednání před soudem prvního stupně dne 31. 3. 2021 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], vyjádření ve věci samé ze dne 10. 5. 2021 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], účast na jednání před soudem prvního stupně dne 19. 5. 2021 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], podání ve věci samé ze dne 2. 6. 2021 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]; odměna za jeden úkon právní služby činí 33 300 Kč z tarifní hodnoty 6 246 250 Kč. Za 4 úkony právní služby náleží odměna ve výši 133 200 Kč.

28. Účast na jednání před soudem prvního stupně dne 23. 6. 2021 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], podání ve věci samé ze dne 21. 8. 2021[§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]; odměna za jeden úkon právní služby činí 33 510 Kč z tarifní hodnoty 6 308 000 Kč. Za 2 úkony právní služby náleží odměna ve výši 66 300 Kč.

29. Účast na jednání před soudem prvního stupně dne 23. 8. 2021 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], podání ve věci samé ze dne 12. 10. 2021 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], účast na vyhlášení rozsudku před soudem prvního stupně dne 18. 10. 2021 [§ 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny]; odměna za jeden úkon právní služby činí 32 260 Kč z tarifní hodnoty 5 988 000 Kč. Za 3 úkony právní služby náleží odměna ve výši 80 650 Kč.

30. Odvolání ze dne 1. 2. 2022 [§ 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu], podání ve věci samé ze dne 24. 6. 2022 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], účast na jednání před soudem prvního stupně dne 4. 1. 2023 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], podání ve věci samé ze dne 20. 2. 2023 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], účast na jednání před soudem prvního stupně dne 22. 2. 2023, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 26. 4. 2023, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 19. 6. 2023, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 18. 9. 2023, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 15. 11. 2023, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 11. 12. 2023, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 22. 1. 2024, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 28. 2. 2024 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu]; odměna za jeden úkon právní služby činí 12 260 Kč z tarifní hodnoty 988 000 Kč. Za 12 úkonů právní služby náleží odměna ve výši 147 120 Kč.

31. Celkem na odměně za 46 úkonů právní služby náleží 1 121 050 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 13 800 Kč, činí náklady právního zastoupení 1 134 850 Kč. Součástí nákladů není náhrada za DPH, neboť advokát není plátcem.

32. Žalobci dále náleží náklady, které účelně vynaložil na uplatnění svého práva, a to ve výši 30 129 Kč za znalecký posudek vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], ve výši 9 680 Kč za doplněk tohoto posudku a ve výši 5 154,60 Kč za odborný posudek [Orgán veřejné moci], za účelem vyšetření stěrů z prostředí na přítomnost plísní z hlediska ochrany zdraví, označený k důkazu v odvolání žalobce (č. l. 174). Naproti tomu žalobci nenáleží náhrada za náklady vynaložené na znalecký posudek o ceně nájemného vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 6 330 Kč, když s ohledem na neúspěch žalobce ohledně nároku na ušlý zisk je nelze považovat za účelně vynaložené. Žalobci nenáleží ani 5 000 Kč za zprávu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] na základě faktury vystavené dne 23. 7. 2019, resp. technickou pomoc před zpracováním znaleckého posudku k posouzení stavebně technického posouzení jednotky, když tyto náklady nelze posoudit jako účelně vynaložené za situace, kdy ve věci byl na základě rozhodnutí soudu vypracován dne 20. 7. 2018 revizní znalecký posudek a dne 10. 7. 2019 jeho doplněk.

33. Celkem činí náklady žalobce 1 303 719,60 Kč, z toho 68 % činí 886 526 Kč.

34. Odvolací soud z uvedených důvodů změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II o nákladech řízení mezi účastníky podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení, přičemž ke splnění povinnosti stanovil žalovanému obecnou pariční lhůtu (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

35. V závislosti na zjištění míry úspěchu a neúspěchu stran odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. také výroky III a IV o nákladech státu, a to z hlediska výše náhrady. Náklady státu představují náklady vynaložené na znalečné v celkové výši 17 812 Kč (v podrobnostech viz bod 38 odůvodnění napadeného rozsudku). Jestliže žalobce byl v řízení neúspěšný v rozsahu 16 %, je povinen zaplatit státu náklady ve výši 2 850 Kč (tj. 16 % z částky 17 812 Kč). Žalovaný, který byl v řízení neúspěšný v rozsahu 84 %, je povinen zaplatit státu náklady ve výši 9 962 Kč (14 962 Kč – 5 000 Kč zaplacených žalovaným jako záloha). Co do základu povinnosti a lhůtě k plnění byl rozsudek ve výrocích III a IV jako správný potvrzen podle § 219 o. s. ř.

36. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci samé byl v odvolacím řízení procesně úspěšný žalovaný, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl v meritorním rozhodnutí (výrok I napadeného rozsudku) potvrzen. Náklady žalovaného jsou náklady účelně vynaložené na právní zastoupení. Advokátka učinila dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – vyjádřední k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem. Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 12 260 Kč (z tarifní hodnoty 988 000 Kč), za dva úkony náleží 24 520 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč (jeden úkon á 300 Kč) a náhradou za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 5 275,20 Kč, činí náhrada nákladů odvolacího řízení celkem 30 395,20 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalobci stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokátka žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).