249 C 6/2023 - 129

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön., Ph.D., v právní věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně], bytem v [Adresa žalobkyně], zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem [adresa], proti žalované:[Anonymizováno], IČO [IČO], se sídlem v [adresa], za niž jedná [Jméno žalované] se sídlem v [Adresa žalované], o 320.000 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 70.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 250.000 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22.570 Kč k rukám [Jméno Zástupce], advokáta se sídlem v [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se původně domáhala, aby soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku ve výši 400.000 Kč. V důsledku částečného plnění po zahájení řízení (platba provedená dne 5. 6. 2023) vzala žalobkyně do částky 80.000 Kč žalobu částečně zpět. V tomto rozsahu bylo řízení zastaveno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2023, které nabylo právní moci téhož dne, neboť oba zástupci se obratem vzdali práva odvolání (srov. protokol z jednání 14. 11. 2023). Žalobkyně zdůvodnila žalobu zejména tím, že proti žalobkyni bylo vedeno nezákonné trestní stíhání pro skutek spočívající v tom, že žalobkyně v době od [datum] do [datum] (…) umožnila vést zahálčivý život svému nezletilému synu [jméno FO] tím, že nezajistila jeho řádnou přípravu a docházku do základní školy, se školou a s příslušených OSPOD nedostatečně spolupracovala, v důsledku toho její syn vykázal mimo velkého počtu omluvených hodin i 54 neomluvených vyučovacích hodin, v důsledku toho nebyl ve školním roce klasifikován ani z jednoho z patnácti vyučovacích předmětů a za neomluvené absence mu byl uložen 3. stupeň z chování, přičemž během prázdnin žalobkyně měla dohlédnout na synovu řádnou přípravu na komisionální přezkoušení, což neučinila, a nezletilý se k přezkoušení vůbec nedostavil. Žalobkyni byl doručen trestní příkaz Městského soudu v Brně, č. j. [spisová značka], jímž byla shledána vinnou a byl jí uložen trest odnětí svobody v délce pěti měsíců, tento byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Žalobkyně se proti trestnímu příkazu bránila odporem, od počátku svou vinu popírala, poukazovala na svou těžkou životní situaci a psychické onemocnění syna, jež rozvedla. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. [spisová značka] však byla uznána vinnou a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce čtyř měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce osmnácti měsíců. Tento rozsudek žalobkyně napadla odvoláním, její odvolání bylo zamítnuto Krajským soudem v Brně (usnesení č. j. [spisová značka]), k dovolání žalobkyně bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno (usnesením Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka]), následně bylo odvolacím soudem (usnesení Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka]) zrušeno prvostupňové rozhodnutí a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. [spisová značka] byla žalobkyně zproštěna návrhu na potrestání. Nezákonným rozhodnutím žalobkyni vznikla nemajetková újma, kdy se vážně zhoršil její psychický stav, byly poškozeny její přátelské vztahy s několika osobami a též vztah se synem, což žalobkyně rozvedla. Žalobkyně uplatnila nárok vůči žalované dne 12. 9. 2023, do podání žaloby žalovaná její žádost nevyřídila.

2. Žalovaná uvedla, že skutečně v případě žalobkyně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (záznam o sdělení podezření ze dne [datum]), shodně se žalobkyní popsala průběh trestního stíhání včetně zproštění návrhu na potrestání rozsudkem Městského soudu v Brně, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2022. Za sporný označila toliko rozsah újmy, která žalobkyni vznikla. Zdůraznila, že žalobkyni fakticky nehrozil nepodmíněný trest, již od vydání trestního příkazu byl žalobkyni ukládán vždy „toliko podmíněný trest“, čehož si žalobkyně musela být vědoma, neboť byla v trestní věci zastoupena obhájkyní, že věc nebyla medializována, nedošlo k vazebnímu stíhání, délku řízení (tři roky a čtyři měsíce) nelze považovat za nepřiměřenou (žalobkyně si ostatně ani na průtahy nestěžovala, nepodávala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu). Psychické obtíže žalobkyně byly již v době před trestním stíháním (k psychiatričce docházela od [datum], k psychologovi od [datum]), její duševní útrapy byly dány komplikovaným vztahem se synem. Trestním stíháním žalobkyně došlo k „navýšení stresové zátěže“, nešlo však o jediný a zásadní faktor ovlivňující psychický stav žalobkyně. Žalovaná poukázala na okolnost, že každé trestní stíhání může do života stíhané osoby zasáhnout v řadě rovin s větší či menší intenzitou. Proto žalovaná konstatovala nezákonnost rozhodnutí, omluvila se žalobkyni a přiznala jí zadostiučinění v částce 80.000 Kč, kterou vnímá jako dostatečnou. Ve zbývající části navrhla zamítnutí žaloby. Pokud jde o výši přiměřeného zadostiučinění, odkázala žalovaná na judikaturu v obdobných věcech (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 10. 2021, č. j. 47 C 61/2021-89, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2022, č. j. 68 Co 101/2022-127, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 12. 2016, č. j. 25 C 165/2016-81, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017, č. j. 30 Co 68/2017-104).

3. K dotazu soudu žalobkyně neoznačila žádnou jinou, další judikaturu, kterou by bylo možno použít za účelem komparace s projednávanou věcí.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že proti žalobkyni bylo vedeno trestní stíhání a že toto bylo skončeno zproštěním návrhu na potrestání.

5. Nad rámec toho, co bylo mezi účastníky nesporné, soud z listin zjistil:

6. Z návrhu na potrestání ze dne [datum] soud zjistil, že tímto podáním Městské státní zastupitelství v [adresa] navrhlo potrestání žalobkyně pro spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte, kterého se žalobkyně měla dopustit tím, že v době od [datum] do [datum] umožnila vést svému nezletilému synu [jméno FO] zahálčivý život, když nezajistila jeho řádnou přípravu a docházku do základní školy, kde byl zapsán jako žák [Anonymizováno]. třídy, se školou a příslušným OSPOD nedostatečně spolupracovala, v důsledku toho její syn vykázal velký počet omluvených hodin a 54 hodin neomluvených, což mělo za následek, že nebyl klasifikován ani z jednoho z patnácti vyučovacích předmětů a za neomluvené absence mu byl uložen 3. stupeň z chování, přičemž během prázdnin měla dohlédnout na jeho řádnou přípravu na komisionální přezkoušení, což neučinila, a její syn se k přezkoušení vůbec nedostavil, tedy žalobkyně z nedbalosti ohrozila rozumový, citový a mravní vývoj dítěte tím, že mu umožnila vést zahálčivý život.

7. Z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2019, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že jím soud vyhověl návrhu na potrestání žalobkyně.

8. Z připojeného trestního spisu soud zjistil, že návrh na potrestání a trestní příkaz byl žalobkyni doručen dne 22. 1. 2019.

9. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2019, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že jím žalobkyně byla shledána vinnou, pokud jde o skutek popsaný v návrhu na potrestání, tj. že z nedbalosti ohrozila rozumový, citový a mravní vývoj dítěte tím, že mu umožnila vést zahálčivý život, a tím spáchala trestný čin ohrožování výchovy mládeže. Žalobkyně byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, tento jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Z rozsudku (srov. bod 34, 35 odůvodnění) soud dále zjistil, že žalobkyně v minulosti nebyla soudně trestána.

10. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2019, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že jím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně.

11. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2020, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že jím (mj.) bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2019, č. j. [spisová značka].

12. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2021, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že jím byl zrušen rozsudek Městského osudu v Brně ze dne 6. 5. 2019, č. j. [spisová značka], a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že jím žalobkyně byla zproštěna podaného návrhu na potrestání, neboť na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a důkazů doplněných soudem v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

14. Z ostatních provedených důkazů soud učinil tato skutková zjištění:

15. Ze zprávy rehabilitačního oddělení [právnická osoba] ze dne 9. 7. 2019 soud zjistil, že k uvedenému dni lékařka konstatovala dlouhodobou zvýšenou stresovou zátěž žalobkyně.

16. Ze zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], psychologa (srov. razítko „psychologická ambulance“) ze dne 30. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně byla odeslána do jeho péče [tituly před jménem]. [jméno FO], že na psychoterapii dochází od [datum], trpí stavy úzkosti a deprese, intenzita jejích potíží je negativně ovlivňována stresovými situacemi, jímž je v životě vystavena. V červenci 2017 přišla žalobkyně s informací, že na ni bylo podáno trestní oznámení kvůli absencím jejího syna ve škole, byl to pro ni šok, protože se dlouhodobě snažila nejrůznějšími způsoby problémy s docházkou syna řešit. V té době měla žalobkyně další stresující faktory (problémy s rekonstrukcí kuchyně, synovo dokončení [Anonymizováno]. třídy, nástup do učiliště), byla z toho vyčerpaná, zvýšení dávek léků nepomáhalo. Psychické potíže jejího syna se začaly zhoršovat, jeho chování u žalobkyně vyvolávalo strach a syna a později i strach ze syna. Na setkáních s psychologem žalobkyně opakovaně uváděla téma trestního stíhání, zejména po svém odsouzení, což vnímala jako krajně nespravedlivé. Při jednáních soudu byla žalobkyně velmi vystresovaná a vyčerpaná, nemohla spát, měla strach, že „to u soudu nezvládne, že se tam psychicky zhroutí“. Stěžovala si, že se cítí stále hůře, má úzkosti, nemůže se na nic soustředit. Současně měla finanční výdaje na právní pomoc, dostala se do situace, kdy si musela půjčovat peníze, což jí způsobovalo další stresy. Odvolací soud později sice „zrušil její obvinění“, ale „pocity křivdy v (žalobkyni) zůstávají dodnes“.

17. Ze zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se uvedeného dne podrobila komplexnímu psychiatrickému vyšetření pro dlouhodobé psychické potíže v kolísavé intenzitě. Již v této zprávě je zmiňováno, že žalobkyně má mj. problém s tím, že syn, který je léčen pro ADHD a pro úzkostnou poruchu, má problém chodit do školy. Ze zprávy je zřejmé, že žalobkyni byla předepsána medikace.

18. Z dalších zpráv [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně byla u jmenované lékařky na vyšetřeních v roce 2016 ještě třikrát, následně několikrát v roce 2017 a 2018. Při vyšetření dne [datum] žalobkyně hodnotila stav jako výrazně zhoršený, uvedla, že dostala trestní oznámení za to, že umožnila synovi nechodit do školy, podala to sociální pracovnice, pro žalobkyni to byl šok, zhroutila se, protože po celou dobu dělá vše proto, aby syn do školy chodil, nebyla schopna jej tam dostat, nyní je doma, má z něj strach a je to vše velmi náročné, neví, co bude, chce se očistit, necítí se být vinná. Následovala další vyšetření v roce 2019 ([datum], [datum], [datum], [datum], ve všech záznamech je zmiňována otázka trestního řízení), 2020 – 2022, při kontrole dne [datum] je zapsáno, že v březnu byla osvobozena od obžaloby, což jí přineslo úlevu.

19. Z přípisu žalobkyně ze dne 12. 9. 2022 soud zjistil, že jím uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy u [právnická osoba].

20. Z detailu odeslané zprávy soud zjistil, že žádost byla doručena [právnická osoba] dne 12. 9. 2022. Totéž soud zjistil z přípisu [právnická osoba] ze dne 13. 9. 2022.

21. Ze stanoviska [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] konstatovalo, že v případě žalobkyně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (záznam o sdělení podezření ze dne 12. 12. 2018) a že se z tohoto důvodu žalobkyni omluvilo a přiznalo jí zadostiučinění v částce 80.000 Kč, to vše s přihlédnutím k povaze trestní věci, délce trestního řízení a následkům způsobeným trestním řízením v osobnostní sféře žalobkyně.

22. Mezi účastníky bylo nesporné, že částka 80.000 Kč byla žalobkyni zaplacena dne 5. 6. 2023 (srov. nesporná tvrzení účastníků při jednání dne 14. 11. 2023).

23. Z mailové korespondence mezi účastníky, týkající se možnosti mimosoudního jednání, soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

24. Z doplnění odvolání žalobkyně ze dne 22. 5. 2019 a ze dne 9. 7. 2019, z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne [datum] a [jméno FO] ze dne [datum] (jež byly přílohou dovolání žalobkyně v trestní věci), z lékařské zprávy rehabilitačního oddělení [právnická osoba] ze dne [datum], z dovolání žalobkyně v trestní věci ze dne [datum] a ze znaleckého posudku k osobě [jméno FO] (posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]) soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

25. Výslechem svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně bývala blízkou kamarádkou žalobkyně, znaly se od dětství svých dětí (ze školky). Svědkyně znala i syna žalobkyně, věděla, že má závažné psychické problémy. Žalobkyně podle svědkyně „žila pro to dítě“, neměla (vlivem tragických událostí v rodině, jež svědkyně rozvedla) nikoho jiného, a stejně tak její syn neměl než matku – žalobkyni. Žalobkyně se snažila o syna starat nejlépe, jak mohla, což bylo komplikované vzhledem k jeho psychickému onemocnění, celý svůj život podřizovala synovi (například i vlastní operaci plánovala tak, aby proběhla v době, kdy syn byl na škole v přírodě). Když bylo zahájeno trestní stíhání, žalobkyně to velmi těžce nesla, pociťovala to „jako hroznou křivdu“ a vnímala to tak, že „jí s [jméno FO] nikdo nepomůže“. Z žalobkyně „se v podstatě stal stín“, přestala se o sebe starat. Svědkyně jí tehdy doporučila advokátku, o níž věděla, že „je skvělá“. Po odsouzení žalobkyně nicméně i svědkyně začala mít pochybnosti o nevině žalobkyně (protože věděla, že ta advokátka „je skutečně dobrá“). Vztahy mezi žalobkyní a svědkyní tehdy ochladly, přestaly se stýkat (svědkyně neměla sílu na žalobkyni a její starosti, vyjma toho měla sama náročné období). Dřívější vztah již později neobnovily (v současné době „si napíší k Vánocům“). Jak se vyvíjely vztahy s jinými přáteli žalobkyně, svědkyni známo nebylo.

26. Výslechem svědka [jméno FO] soud zjistil, že jmenovaný byl přítelem žalobkyně, znal i jejího syna, věděl, že s ním žalobkyně měla problémy, částečně jí se synem pomáhal (vozil ho do kroužku, do ústavů ve [adresa], v [adresa]). Po začátku trestního stíhání vztah mezi svědkem a žalobkyní „postupně vyšuměl“, žalobkyně nemluvila o ničem jiném, žila tím, což svědka postupně obtěžovalo. V roce 2019 svědek nastoupil do výkonu trestu, vrátil se za asi dva roky, v mezidobí si psali. Když se vrátil, již dřívější vztah neobnovili, žalobkyně „byla jiná“, svědkovi se jevila, že „zestárla o deset let fyzicky i psychicky“, „těžce nesla tu nespravedlnost“. O vztazích žalobkyně s jinými přáteli a vlivu trestního stíhání na tyto vztahy svědkovi nebylo známo ničeho.

27. Výslechem svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že jmenovaná byla dříve velmi blízkou přítelkyní žalobkyně, žijí ve stejném bytovém domě, znají se delší dobu. Svědkyně ví, že žalobkyně měla již dříve starosti („kvůli rodičům… a ten syn to tím chováním vždycky dorazil“). Podle svědkyně má žalobkyně se synem „pěkný vztah, na rukou by honosila, udělá pro něj, co může, maximálně se o něj starala“. Žalobkyně se svědkyní dříve vídala velmi často („každý druhý den na kafíčko“), svědkyně péči žalobkyně o syna hodnotila jako velmi dobrou, nicméně po vynesení odsuzujícího rozsudku to svědkyni „začalo vrtat hlavou“ a „říkala si, zda jí třeba (žalobkyně) v něčem nelhala“. Jejich vztahy ochladly, svědkyně se začala žalobkyni vyhýbat, nevídaly se již tak často, svědkyně nebrala třeba žalobkyni telefon. Svědkyně ví, že „to později bylo zrušeno“, snaží se k žalobkyni opět „najít cestu“ a domnívá se, že žalobkyně „to má stejně“. Svědkyně hovořila nedávno s další dřívější přítelkyní žalobkyně ([jméno FO], příjmení svědkyně neznala), ta říkala, že ji to rozhodnutí soudu zklamalo a že neví, co si o tom má myslet. Svědkyně ví, že žalobkyně měla dříve ještě další přítelkyně ([jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], jejichž příjmení nezná), s těmito nehovořila, ale od žalobkyně ví, že i tyto vztahy dopadly podobně. O vztahu žalobkyně se synem a vlivem trestního stíhání svědkyni ničeho známo nebylo.

28. Výslechem svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že tato je psychiatričkou, která od roku 2016 poskytuje péči žalobkyni. Žalobkyně trpěla úzkostmi a depresemi, bylo to dáno zejména péčí o psychicky nemocného syna, ale též dalšími faktory (ztráta rodičů, tragická smrt partnera – otce syna žalobkyně), dominoval však problém se synem. Svědkyně nasadila žalobkyni antidepresiva, stav se postupně zlepšoval, byl kompenzovaný. Ke změně došlo v roce 2018, kdy žalobkyně zkolabovala „snad u nějaké přestupkové komise“ ve věci týkající se syna a trestního stíhání (svědkyni přesné okolnosti nebyly známy). Zásadní změna pak nastala, když žalobkyni došlo „trestní oznámení, že ona může za to, že syn nechodí do školy“. Ten stav byl tak vážný, že svědkyně podle svého záznamu v lednu 2019 zvažovala, resp. doporučovala hospitalizaci žalobkyně, a tato realizována nebyla pouze proto, že by se neměl kdo postarat o syna žalobkyně. Byly proto navýšeny dávky antidepresiv, zvýšena četnost návštěv, svědkyně žalobkyni poskytovala podpůrnou psychoterapii. Na podzim 2019 se stav nelepšil, došlo ke změně medikace. Na žalobkyni „to leželo jako balvan, mluvila o tom pokaždé, když přišla na kontrolu, vnímala to jako velkou nespravedlnost, protože vždycky dělala maximum pro to, aby ten syn do školy chodil“. Podle záznamů svědkyně v březnu 2022 žalobkyně přišla na kontrolu a deklarovala „velkou úlevu, že byla zproštěna obžaloby“. Po dobu trestního stíhání žalobkyně neměla na přátele čas, při kontrolách si svědkyni stěžovala na ztrátu přátel. Přesný vliv trestního stíhání na vztah mezi žalobkyní a jejím synem svědkyni znám nebyl, nicméně s ohledem na vliv na stav žalobkyně dovozuje, že „změna jejího stavu ovlivnila i stav syna, který s ní žije, a jejich vzájemný vztah“. Sama svědkyně „to trestní stíhání vnímala jako velmi zvláštní, protože (žalobkyně) se opravdu snažila a měla to s tím synem velmi těžké“. Svědkyně „nevěděla, co si o tom má myslet,“ a „přišlo jí to nespravedlivé.

29. Výslechem shora uvedených svědků soud vzal za zcela nepochybně prokázané, že u žalobkyně v důsledku trestního stíhání (a zejména pak vlivem odsuzujícího rozsudku) došlo k výraznému zhoršení již dříve nedobrého psychického stavu. Svědčí o tom nejenom výpovědi (dřívějších) přátel, ale zejména výpověď lékařky [tituly před jménem] [jméno FO], která podrobně popsala, jak se stav žalobkyně výrazně zhoršil, jak doporučovala její hospitalizaci (a od této upustila pouze z důvodu nutnosti zajištění péče o syna žalobkyně), jak musela navýšit dávky antidepresiv, jak žalobkyně doslova žila probíhajícím trestním řízením, vnímala to jako křivdu, nespravedlnost, mluvila o tom při každé návštěvě lékařky, mluvila též o ztrátě přátel. Toto zásadní zhoršení stavu žalobkyně podle lékařky mělo velmi pravděpodobně vliv i na stav rovněž psychicky nemocného syna žalobkyně a jejich vzájemný vztah.

30. Byť je možné, že výpovědi prvních tří svědků (přátel, ať již současných, či dřívějších, žalobkyně) mohly být ovlivněny snahou „pomoci“ žalobkyni (svědkyně [jméno FO] dokonce zcela spontánně až bezelstně uvedla, že by si přála, aby „[jméno FO] vyhrála“), jejich výpovědi jsou zcela ve shodě s výpovědí ošetřující lékařky a s obsahem zdravotní dokumentace žalobkyně. Soud nemá důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi svědků, pokud jde o jejich popis prudkého zhoršení psychického stavu žalobkyně a ztrátě přátel po zahájení trestního stíhání, a zejména po odsuzujícím rozsudku. Výpověď všech svědků je totiž v této části zcela ve shodě s výpovědí svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a obsahem zdravotní dokumentace žalobkyně z doby, kdy bylo stíhání vedeno. Obsah zdravotní dokumentace ani obsah výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] pak žádný z účastníků nezpochybňoval.

31. Důkaz výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO], psychologa, které poskytoval péči žalobkyni, soud neprovedl, neboť jmenovaný svědek se nedostavil k jednání soudu dne 21. 3. 2024, za účelem výslechu by bylo nutno jednání odročit, avšak tvrzení žalobkyně (o narušení vztahů s přáteli a se synem) vzal soud za prokázané jinými provedenými důkazy (zejména výslechem svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]). Za této situace se výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO] jevil jako nadbytečný, soud jej s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení neprovedl a jednání za tímto účelem neodročoval.

32. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

33. Žalobkyně žije se svým synem, u obou je delší dobu diagnóza psychického onemocnění. Žalobkyně se o syna stará výlučně sama, žádnou jinou blízkou osobu, která by o syna mohla pečovat, nemá (rodiče žalobkyně již nežijí, partner, tj. otec syna, zemřel tragicky, všechny tyto okolnosti rovněž měly nepříznivý vliv na psychické zdraví žalobkyně). Péče o syna žalobkyně je v důsledku jeho diagnózy velmi problematická, žalobkyně z toho důvodu vyhledala pomoc psychiatričky, která jí od roku 2016 poskytovala péči. Byl problém mj. se školní docházkou syna, který někdy odmítal jít do školy a žalobkyně navzdory maximálnímu úsilí nebyla schopna jej tam dostat, což řešila s psychiatričkou. Dne [datum] bylo žalobkyni sděleno podezřené ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte. V lednu 2019 byl žalobkyni doručen návrh na potrestání a trestní příkaz právě z důvodu nedostatečné péče o syna, resp. nezajištění jeho školní docházky (jednání žalobkyně bylo kvalifikováno jako přečin ohrožování výchovy dítěte). Žalobkyně se v důsledku toho zhroutila. Její duševní stav se zhoršil do té míry, že psychiatrička doporučovala její hospitalizaci, ta však nebyla možná, protože by se neměl kdo postarat o syna žalobkyně. Lékařka proto tehdy navýšila dávky antidepresiv, zvýšila četnost kontrol a poskytovala žalobkyni sama podpůrnou psychoterapii. Žalobkyně žila probíhajícím trestním řízením, hovořila o tom vždy při návštěvě u lékařky, stěžovala si též na ztrátu přátel. Lékařka považuje též za velice pravděpodobné, že vzhledem k tomu, jak trestní stíhání ovlivnilo negativně psychický stav žalobkyně, měla tato změna negativní vliv i na stav syna, a na vztah mezi žalobkyní a jejím synem. Během trestního řízení, a zejména po vyhlášení odsuzujícího rozsudku, došlo ke ztrátě přátel žalobkyně (srov. výpovědi těchto přátel a též lékařky [tituly před jménem] [jméno FO]), dřívější přátelské vztahy nebyly později obnoveny, a to ani po zproštění návrhu na potrestání, k čemuž došlo v březnu 2022. V mezidobí mezi sdělením podezření ([datum]) a zprošťujícím rozsudkem (březen 2022) uplynula doba 39 měsíců.

34. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

35. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, či nesprávným úředním postupem.

36. Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

37. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

38. Podle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

39. Podle ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

40. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně nárok uplatnila u [právnická osoba] dne [datum], že stanoviskem ze dne [datum] [právnická osoba] existenci nezákonného rozhodnutí, konstatovalo porušení práva a přiznalo žalobkyni zadostiučinění v částce 80.000 Kč, která byla následně žalobkyni skutečně vyplacena.

41. Mezi účastníky bylo nesporné to, že v projednávané věci je dána podmínka nezákonného rozhodnutí, které bylo následně zrušeno (sdělení podezření ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte, kdy žalobkyně byla později zproštěna návrhu na potrestání rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2022). Sporná mezi účastníky byla toliko výše zadostiučinění, které v této souvislosti je namístě žalobkyni přiznat.

42. Ustanovení § 31a OdpŠk je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Ustanovení § 31a OdpŠk hovoří pouze o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení výše však ponechává na volném uvážení soudu. Zákon tedy nevymezuje žádnou případnou hranici (minimální nebo maximální) pro určení výše zadostiučinění. Soud je při úvaze o přiměřenosti výše finančního odškodnění povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska, kterými jsou především závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo. Zvažovány mají být zejména dopady nezákonného rozhodnutí do osobnostní sféry poškozeného, nepříznivost jejich vlivu na pověst poškozeného, jeho dosavadní způsob života a podobně (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, a mnohé další).

43. Mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporu o tom, že ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které bylo později zrušeno (rozsudkem, kterým byla žalobkyně zproštěna návrhu na potrestání), a nebylo sporu ani o tom, že žalobkyni nezákonným rozhodnutím vznikla nemajetková újma (částku 80.000 Kč žalovaná z důvodu vzniku nemajetkové újmy žalobkyni přiznala a vyplatila). Sporná byla mezi účastníky výše zadostiučinění, jež by měla být žalobkyni přiznána podle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk.

44. Při zvažování výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel – s ohledem na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 – z dostupné judikatury, která se zabývala otázkou výše přiměřeného zadostiučinění ve skutkově obdobné věci, a to z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 12. 2016, č. j. 25 C 165/2016-81, a navazujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017, č. j. 30 Co 68/2017-104. Účastníci nepoukázali na rozhodnutí, které by se skutkově projednávané věci více blížilo, a ani soudu takové rozhodnutí známo není.

45. Ve věci sp. zn. 25 C 165/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 2 (sp. zn. 30 Co 68/201 u Městského soudu v Praze) trestní stíhání trvalo 38 měsíců, šlo o stíhání pro přečin ohrožování výchovy dítěte, žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se projednávaný skutek stal. Žalobce po celou dobu nebyl omezen na svobodě, nebyl ohrožen vysokou sazbou trestu, věc nebyla medializována. V době probíhajícího trestního řízení se žalobce stranil veřejnosti (což však bylo dáno i jeho obavou, že mu ublíží bývalá družka a její syn, nikoli tedy výlučně trestním stíháním), rodina a přátelé se však od něj neodvrátili, podporovali jej, a to i finančně. V důsledku vedení trestního stíhání žalobce přišel o některé dřívější klienty, trestní stíhání mělo nepříznivý vliv na psychiku žalobce, vedlo k poškození jeho dobré pověsti. Za těchto okolností žalobci bylo přiznáno zadostiučinění v částce 76.000 Kč.

46. V projednávané věci lze sledovat určitou podobnost, pokud jde o typ trestné činnosti, pro který byla žalobkyně stíhána (přečin ohrožování výchovy dítěte, byť u žalobkyně na jiném skutkovém základu než ve věci sp. zn. 25 C 165/2016), či dobu, po kterou bylo trestní stíhání vedeno (dne [datum][Anonymizováno]bylo žalobkyni sděleno podezření ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte, návrh na potrestání a trestní příkaz pak byly žalobkyni doručeny v lednu 2019, zprošťující rozsudek je z března 2022, tedy mezi sdělením obvinění a zprošťujícím rozsudkem uplynula doba 39 měsíců).

47. V projednávané věci nicméně je evidentní zcela zřejmý výrazně vyšší nepříznivý dopad nezákonného rozhodnutí do psychické sféry žalobkyně a nepřiznivý vliv na rodinné vazby (vztah se synem) a přáteli. V tomto soud spatřuje zásadní odlišnosti od věci sp. zn. 25 C 165/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 2.

48. Žalobkyně již před zahájením trestního stíhání měla psychické problémy (úzkosti, deprese), pro něž byla od roku 2016 v péči psychiatra. Tyto problémy souvisely mj. s psychickým onemocněním[Anonymizováno]jejího syna, které se projevovalo mj. neplněním povinné školní docházky (syn odmítal chodit do školy). Tyto otázky se žalobkyně snažila za pomoci psychiatra řešit (srov. obsah lékařských zpráv), evidentně však onemocnění jejího syna tuto její snahu značně limitovalo. Za této situace bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání, kdy jí bylo kladeno za vinu právě to, že umožnila synovi neplnit povinnou školní docházku. Žalobkyně tomu nerozuměla, vnímala to jako nespravedlnost, snad i selhání státu, který nejenom že jí v její situaci nepomohl, ale naopak jí ještě absence syna ve škole dával za vinu a dovozoval její trestní odpovědnost (srov. výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], obsah lékařských zpráv; sama lékařka přitom situaci naprosto nerozuměla, nedokázala si to vysvětlit, jak uvedla ve své výpovědi). Po sdělení podezření ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte a po seznámení se s obsahem návrhu na potrestání a trestního příkazu nastalo v lednu 2019 velmi prudké zhoršení zdravotního stavu žalobkyně po psychické stránce, kdy její ošetřující lékařka doporučovala hospitalizaci, od toho bylo upuštěno výhradně proto, že by se neměl kdo postarat o syna žalobkyně. Žalobkyni byly proto „pouze“ navýšeny dávky medikace, byla zvýšena četnost kontrol u lékaře a lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni poskytovala podpůrnou psychoterapii. Je zde zřejmá příčinná souvislost mezi sdělením podezření (vedením trestního stíhání) a zhoršením psychického stavu žalobkyně. Toto zhoršení psychického stavu žalobkyně podle [tituly před jménem] [jméno FO] velmi pravděpodobně mělo též negativní vliv na již tak nepříznivý psychický stav syna žalobkyně a na vzájemný vztah žalobkyně a jejího syna.

49. Odlišně od věci sp. zn. 25 C 165/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 2 tak v projednávané věci mělo trestní stíhání negativní dopad též na rodinné vazby žalobkyně, konkrétně na vztah se synem, který byl nejbližší příbuznou osobou žalobkyně, žalobkyně s ním měla nejužší vztah a na synovi a vztahu s ním jí záleželo do té míry, že mu podřizovala své vlastní zájmy (srov. vyloučení hospitalizace z důvodu nutnosti péče o syna, jak o tom hovořila svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], realizace lékařského zákroku v době pobytu syna na školní akci, o čemž hovořila svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]). Intenzita zásahu do nemajetkové sféry žalobkyně je zde dána právě specifickým charakterem trestné činnosti, která byla žalobkyni dávána za vinu, kdy se jednalo o otázku péče a výchovy syna. Tato otázka byla pro žalobkyni zvlášť významná. Na synovi a vztahu k němu jí velmi záleželo. Problémy se synem a jeho psychickým onemocněním se snažila maximálně podle svých sil řešit, a to též za odborné pomoci psychiatra. O to úkorněji pak vnímala hodnocení svého výchovného působení ze strany orgánů státu - nikoli pouze jako selhání, ale dokonce jako trestné činnosti, jíž se měla dopustit. Jednalo se o zásah v rovině, která byla pro žalobkyni mimořádně důležitá, jak o tom svědčí obsah lékařských zpráv i výpověď [tituly před jménem] [jméno FO].

50. Rovněž odlišně od věci sp. zn. 25 C 165/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 2 mělo v projednávané věci nezákonné rozhodnutí značně negativní vliv na vztahy mezi žalobkyní a jejími dřívějšími přáteli. Tyto vazby byly zpřetrhány či poškozeny (srov. výpovědi tří přátel). K omezení vztahů s přáteli došlo z iniciativy přátel (nikoli žalobkyně), kteří se začali žalobkyně stranit, když začali mít pochybnosti o její nevině, případně když neměli sílu s ní situaci sdílet a podporovat žalobkyni dále (srov. výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], svědka [jméno FO] i svědkyně [jméno FO]). Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že skutečně žalobkyně toto subjektivně pociťovala již v průběhu trestního řízení, konzultovala to s lékařkou [tituly před jménem] [jméno FO]. Evidentně ji to tedy trápilo (srov. výpověď [tituly před jménem] [jméno FO]). Poškození vztahů s přáteli je nepochybně negativní okolností obecně, natož pak v situaci, v níž se nacházela žalobkyně, tj. psychické onemocnění vlastní, psychické onemocnění syna, absence jiných rodinných příslušníků, s nimiž by bylo lze nepříznivou životní situaci sdílet a kompenzovat. Ztráta přátel se opět negativně promítla do psychického stavu žalobkyně (srov. obsah lékařských zpráv a výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]).

51. Všechny tyto okolnosti projednávanou věc podstatně odlišují od věci vedené pod sp. zn. 25 C 165/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 2.

52. Jestliže ve věci 25 C 165/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 76.000 Kč, dospěl soud v projednávané věci k závěru, že s přihlédnutím k významně větší újmě žalobkyně (závažný negativní dopad do psychické sféry žalobkyně v míře, jež se zcela vymyká běžnému negativnímu působení vedeného trestního řízení na psychiku obviněného za obvyklých okolností, poškození vztahů s přáteli, poškození vztahu se synem, k jednotlivým těmto bodům srov. shora) je namístě přiznat zadostiučinění v přibližně dvojnásobné výši, a to 150.000 Kč.

53. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni poskytla částku 80.000 Kč, zbývá vydat částka ve výši 70.000 Kč. Zaplacení této částky tedy soud žalované uložil. O třídenní pariční lhůtě přitom bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

54. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

55. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť jde o řízení, v němž výše plnění závisela na úvaze soudu, a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 15.500 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za pět úkonů právní služby po 3.100 Kč, dále za pět náhrad hotových výdajů po 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, účast u jednání soudu dne 14. 11. 2023, dne 18. 1. 2024 a dne 21. 3. 2024, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 3.570 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

56. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 22.570 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).