25 C 103/2024 - 94

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.Miloslava Sládka a přísedících JUDr.Zdeňka Nopa a Mgr.Jiřiny Slavíkové v právní věci žalobce [Jméno žalobce A], narozeného [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem [Anonymizováno], proti žalovanému [Jméno žalovaného A]., IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalovaného A], zastoupenému [Jméno žalovaného B], advokátkou se sídlem [Anonymizováno], o zaplacení 66.072,- Kč s přísl., takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 66.072,- Kč spolu se 14,75 % úrokem z prodlení p.a. z částky 22.492,50 Kč od 21.2.2024 do zaplacení a z částky 43.579,50 Kč od 21.3.2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladu řízení částku 12.240,- Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného [Jméno žalovaného B], advokátky se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 29.5.2024 došlou soudu téhož dne domáhá na žalovaném zaplacení částky 66.072,- Kč spolu se 14,75% úrokem z prodlení z částky 22.492,50 Kč od 21.2.2024 do zaplacení a z částky 43.579,50 Kč od 21.3.2024 do zaplacení jako plnění z konkurenční doložky.

2. V žalobě uvádí, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného na základě uzavřené pracovní smlouvy ze dne 16.1.2023 na pozici „[právnická osoba]“ od 16.1.2023 do 15.1.2024. Pracovní poměr nebyl dále prodloužen. V článku 9 pracovní smlouvy byla sjednána konkurenční doložka, kdy se zaměstnanec zavázal po dobu 12 měsíců po skončení pracovního poměru zdržet se výkonu výdělečné činnosti na území ČR a SR konkurenční povahy a zaměstnavatel se naopak zavázal zaměstnanci vyplácet peněžité vyrovnání ve výši 50 % průměrného měsíčního výdělku zaměstnance za každý měsíc plnění závazků zaměstnance. Toto peněžité vyrovnání bylo splatné vždy k 20. dni v měsíci následujícího měsíce. Žalovaný pracovní poměr s žalobcem neprodloužil. Před uplynutím doby, na kterou byl pracovní poměr sjednán, zaslal žalovaný žalobci odstoupení od konkurenční doložky. Žalobce považuje tento úkon za účelové jednání s cílem vyhnout se finančnímu plnění pro žalobce, ke kterému se žalobce zavázal v uzavřené pracovní smlouvě. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR č.j. 31 Cdo 2955/2023-368 ze dne 13.12.2023 je dle názoru žalobce odstoupení od konkurenční doložky neplatné. Zároveň žalovaný krátce po zaslání zmíněného odstoupení žalobce cíleně přesunul do statusu tzv. překážek v práci a neumožnil mu již dále vykonávat svoji práci. Pracovní poměr žalobce pak skončil dne 15.1.2024. Žalobce svůj závazek nekonkurovat dle pracovní smlouvy splnil a žalobci nekonkuroval. Žalobcův průměrný měsíční výdělek činil 87.159,- Kč. Polovina této částky je tak 43.579,50 Kč. Za odpracované období u žalovaného (leden 2023 – leden 2024) činil dle výplatních pásek průměrný měsíční příjem žalobce 87.159,- Kč. Dle uzavřené pracovní smlouvy má žalobce po skončení pracovního poměru nárok na 50% průměrného měsíčního výdělku tedy 43.579,50 Kč (87.159,- : 2 = 43.579,50 Kč) měsíčně. Pracovní poměr žalobce skončil ke dni 14.1.2024, za měsíc leden tedy náleží žalobci náhrada za 16 dní tj. 22.492,50 Kč (43.579,50 : 31 x 16 = 22.492,50). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobci peněžité vyrovnání za období od 16.1.2024 do 31.1.2024 v částce 22.492,50 Kč splatné dne 20.2.2024 a za období od 1.2.2024 do 29.2.2024 v částce 43.579,50 Kč splatné dne 20.3.2024. Za žalované období (16.1.2024 – 31.01.2024 a únor 2024) tedy celkem 66.072,- Kč.

3. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Učinil nesporné, že žalovaný se žalobcem uzavřel dne 16.1.2023 pracovní smlouvu, na jejímž základě vykonával žalobce pro žalovaného práci na pozici „[právnická osoba]“. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 15.1.2024. V ustanovení čl. 9 pracovní smlouvy sjednaly strany konkurenční doložku, kterou se žalobce jakožto zaměstnanec zavázal po dobu 12 měsíců po skončení pracovního poměru zdržet se výkonu výdělečné činnosti na území ČR a SR konkurenční povahy, a žalovaný jakožto zaměstnavatel se zavázal žalobci vyplácet peněžité vyrovnání ve výši 50 % průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku z konkurenční doložky ze strany žalobce, a to vždy k 20. dni v kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, kdy byl závazek žalobce z konkurenční doložky splněn. Za doby trvání pracovního poměru žalobce u žalovaného žalovaný od konkurenční doložky odstoupil. Žalobci byly ze strany žalovaného oznámeny překážky v práci na straně žalovaného a až do dne skončení pracovního poměru mu nebyla ze strany žalovaného přidělována práce a žalobce nedocházel na pracoviště. Pracovní poměr žalobce skončil ke dni 15.1.2024 uplynutím sjednané doby. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 17.4.2024 k zaplacení žalované částky. Žalovaný na tvrzený nárok žalobce ničeho neuhradil.

4. Žalobce opírá existenci svého nároku na zaplacení peněžitého vypořádání z konkurenční doložky o tvrzenou neplatnost odstoupení od konkurenční doložky ze strany žalovaného. Žalovaný skutečně v rámci existence pracovního poměru od konkurenční doložky odstoupil, a to proto, že dospěl k závěru, že s ohledem na své obchodní zájmy, pracovní zkušenosti žalobce a informace, poznatky, znalosti pracovních a technologických postupů, které žalobce získal za trvání pracovního poměru, nemá již nadále na dodržení sjednané konkurenční doložky zájem. K odstoupení od konkurenční doložky žalovaný tedy přistoupil ve smyslu ustanovení čl. 9.5 pracovní smlouvy. Žalovaný od konkurenční doložky odstoupil doručením písemného oznámení žalobci, jehož součástí byla taktéž informace, že v důsledku odstoupení ze strany žalovaného již žalobce není nikterak limitován při výběru svého dalšího zaměstnání. K doručení předmětného oznámení došlo ze strany jednatele žalovaného osobně dne 1.11.2023 na pracovišti žalobce a za přítomnosti dvou svědků. Žalobce odmítl jednateli žalovaného převzetí předmětného oznámení potvrdit. S ohledem na tuto skutečnost sepsal žalovaný téhož dne 1.11.2023 Záznam o odmítnutí potvrzení převzetí písemnosti, kterým odmítnutí potvrzení převzetí oznámení o odstoupení od konkurenční doložky ze strany žalobce potvrdil. Záznam byl podepsán všemi osobami přítomnými doručování předmětného oznámení žalobci, tj. jednatelem žalovaného panem [jméno FO] a dvěma svědky panem [jméno FO] a paní [jméno FO] („[jméno FO]“). V návaznosti na výše uvedené žalovaná dále přistoupil k tomu, že předmětné oznámení o odstoupení od konkurenční doložky zaslal žalobci taktéž dne 7.11.2024 doporučeným dopisem (podací číslo zásilky RR562621388CZ). Předmětné oznámení bylo žalobci doručeno dne 27.11.2023.

5. Po skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného se žalobce dne 17.4.2024 obrátil na žalovaného s předžalobní výzvou, kterou ho vyzval k úhradě žalované částky. Na tuto výzvu reagoval žalovaný tak, že s účinností ke dni 1.11.2023 došlo k odstoupení od konkurenční doložky a že neexistuje žádný právní důvod, který by tvrzený nárok na požadované peněžité vyrovnání zakládal. Na toto sdělení reagoval žalobce dne 3.5.2024 krátkou zprávou prostřednictvím datové schránky svého právního zástupce, ve které sdělil, že odstoupení od konkurenční doložky považuje za neplatné, neboť dle judikatury není zaměstnavatel oprávněn od konkurenční doložky odstoupit, pokud nedojde k porušení ze strany zaměstnance. Žalovaný na toto sdělení žalobce reagoval téhož dne, když s odkazem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR (zejména rozsudek ze dne 13.12.2023 č. j. 31 Cdo 2955/2023) setrval na svém stanovisku ohledně zániku konkurenční doložky v důsledku odstoupení. Žalovaný i nadále trvá na tom, že odstoupení od konkurenční doložky je přípustné a účinné, neboť k němu došlo v zákonem předvídané době (před skončením pracovního poměru) a z důvodů výslovně sjednaných mezi žalobcem a žalovaným v pracovní smlouvě, které navíc, v podstatě ve shodném znění výslovně připouští Nejvyšší soud ČR i Ústavní soud ČR. Konkurenční doložka tak byla zrušena oznámením doručeným žalobci dne 1.11.2023 a jako taková nezpůsobila vznik nároku na peněžité vyrovnání, které žalobce uplatnil žalobou. Žalovaný odkázal na ustanovení § 310 odst. 4 zákoníku práce a na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, podle níž ve smyslu ustanovení § 310 odst. 4 zákoníku práce je zaměstnavatel oprávněn od konkurenční doložky odstoupit po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance.

6. Při jednání dne 15.11.2024 žalobce doplnil, že situace u žalované společnosti byla taková, že žalobce k této společnosti nastoupil na pracovní smlouvu na dobu určitou na pozici HR manažera, na níž působil určitou dobu společně s panem [jméno FO] a po odchodu pana [jméno FO] jako jeho nástupce. [jméno FO] začal uplatňovat po žalované společnosti nároky z konkurenční doložky, žalovaný tedy zadal žalobci jako HR manažerovi, aby dohodou konkurenční doložky z pracovních smluv zrušil. Na předmětem pracovišti žalovaného, původně tedy společnosti [Anonymizováno]., měli konkurenční doložku v pracovní smlouvě všichni zaměstnanci, kterých bylo asi 20. Žalobce dle pokynu žalovaného dohodou tyto konkurenční doložky s těmi 20 zaměstnanci zrušil. Konkurenční doložku měl zakotvenou v pracovní smlouvě i žalobce. Se žalobcem však za žalovaného nikdo o zrušení konkurenční doložky dohodou nejednal, nýbrž žalovaný postupoval tak, že asi měsíc a půl před skončením pracovního poměru od konkurenční doložky odstoupil a těsně na to pak dal žalobci překážky v práci na straně zaměstnavatele s tím, že už žalobce potom nechodil do zaměstnání a takto bylo vyčkáváno skončení pracovního poměru uplynutím lhůty, na kterou byl pracovní poměr sjednán, ač žalobce předpokládal, že dojde k prodloužení pracovní smlouvy, k čemuž nakonec nedošlo, a to patrně z finančních důvodů žalovaného. Možnost odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky byla v pracovní smlouvě žalobce zakotvena, nicméně tato možnost odstoupení tam byla zakotvena pouze pro žalovaného zaměstnavatele, nikoliv pro žalobce jako zaměstnance. Žalobce v odstoupení žalovaného od konkurenční doložky spatřuje zneužití své smluvně zakotvené možnosti odstoupit od konkurenční doložky, spatřuje v tom tedy svévolné jednání žalovaného jako zaměstnavatele a zneužití práva. Žalobce konkurenční doložku respektuje a respektoval, když nastoupil do společnosti [právnická osoba] jako jednatel. Předmětem činnosti této společnosti je správa nemovitostí, tedy činnost nekonkurující žalovanému. Učinil nesporné, že 1.11.2023 žalobce odmítl převzít odstoupení žalovaného od konkurenční doložky, takže tímto okamžikem došlo k doručení písemnosti, která ostatně žalobci následně přišla i poštou. Konkurenční doložky byly ve smlouvě celkem [hodnota] osob. Žalobce nerozhodoval o tom, že tam konkurenční doložky budou a u koho budou. Dostal to pokynem od pana [jméno FO] a od paní [jméno FO]. K žalovanému nastoupil 15.1.2023, dne 16.1.2023 obdržel od paní [jméno FO] vzor pracovní smlouvy, který měl používat. Konkurenční doložky nebyly neobvyklé, používaly se i dříve u žalovaného. Setkával se s nimi i u jiných zaměstnavatelů v předchozích zaměstnáních. Stávalo se, že někteří konkurenti přetahovali zaměstnance, nabídli jim lepší podmínky a tímto způsobem se vylučovala možnost přetažení zaměstnanců konkurencí. Žalobce přicházel do kontaktu s citlivými informacemi žalované společnosti. Konkurenční doložka tedy podle jeho názoru byla účelná.

7. Žalovaný doplnil, že žalovaná společnost byla převzata srbskou společností. Ne všechny pracovní smlouvy na ústředí společnosti uzavíral jednatel žalovaného. Společnost samotná jinak provozuje síť prodejen sportovních potřeb. Žalobce a další zaměstnanci včetně pana [jméno FO] pracovali na ústředí společnosti. Nějakým ne úplně jasným způsobem, používáním nesprávného vzoru či nějakým reziduem z minulosti se do pracovních smluv zaměstnanců na tomto ústředí dostala konkurenční doložka. Celkem na ústředí pracovalo 18 zaměstnanců, konkurenční doložku ve smlouvě mělo 15 z nich, mezi nimi pan [jméno FO], který pracovní smlouvy sjednával, a žalobce. To, že pracovní smlouvy zaměstnanců obsahují konkurenční doložky, zjistil žalovaný paradoxně až v říjnu 2023, kdy se na něj obrátil pan [jméno FO], který pracoval u žalovaného na pozici „country ředitele“, tedy na pozici asi vyšší, než byla pozice žalobce, který pracoval jako HR manažer, tedy personální ředitel. Vesměs se jednalo o zaměstnance na pozicích jako asistent, marketingový pracovník, informatik, účetní, pracovníci na finančním oddělení a podobně, což rozhodně nejsou pozice standardně kryté konkurenční doložkou, kde by se zaměstnanci setkávali s nějakými zásadními informacemi, které by zaměstnavatel potřeboval chránit. Poté, co tedy žalovaný zjistil, že 15 zaměstnanců má smlouvy s konkurenční úložkou, zvážil, zda tato konkurenční doložka je smysluplná a účelná z pohledu žalovaného, přičemž dospěl k jednoznačnému závěru, že nikoliv, že je zcela neúčelná. Z tohoto důvodu pověřil žalovaný žalobce jako personálního ředitele, aby uzavřel s dotčenými zaměstnanci dohodu o změně pracovní smlouvy, v rámci níž konkurenční doložka bude vypuštěna. To proběhlo v polovině října roku 2023. Všichni zaměstnanci s výjimkou žalobce souhlasili a uzavřeli dodatky k pracovním smlouvám. Žalovaný se obrátil i na žalobce s výzvou k uzavření dodatku k pracovní smlouvě v průběhu října 2023, žalobce však uzavření dodatku k pracovní smlouvě odmítl. Dne 1.11.2023 proto za žalobcem přišel jednatel žalované společnosti pan [jméno FO] spolu s dalšími dvěma zaměstnanci jako svědky panem [jméno FO] a paní [jméno FO], kteří žalobci předali odstoupení od konkurenční vložky ve smyslu článku 9 odstavec 5 pracovní smlouvy a § 310 odst. 4 zákoníku práce. Žalobce si odstoupení převzal, ale odmítl podepsat převzetí, proto bylo žalobci zasláno ještě dodatečně poštou, kdy mu bylo doručeno 27.11.2023. Žalobce je personalista, personální ředitel, konkurenční doložka v jeho případě se jeví skutečně jako nesmyslná, když žalobce nedisponuje žádnými zvláštními informacemi či vědomostmi. Žalovaný tedy nemá potřebu žalobci jakýmkoliv způsobem bránit v dalším pracovním uplatněním. Odstoupení od konkurenční doložky bylo žalobci doručováno 2,5 měsíce před skončením pracovního poměru, který byl uzavřen na dobu určitou do 15.1.2024. Po doručení tohoto odstoupení od konkurenční doložky bylo žalobci sděleno, že dále nemá docházet do zaměstnání, takže až do skončení pracovního poměru byl doma a pobíral náhradu mzdy v plné výši, a to z toho důvodu, že žalovaný byl nespokojen s pracovními výsledky a výkony žalobce. Z ustanovení § 310 odst. 4 zákoníku práce vyplývá, že konkurenční doložka je doložkou sjednávanou ve prospěch zaměstnavatele za účelem ochrany práv zaměstnavatele, zákoník práce výslovně zakotvuje možnost zaměstnavatele od této konkurenční doložky odstoupit. Nelze tedy očekávat rovnost v právech zaměstnavatele a zaměstnance a nelze ani požadovat možnost odstoupení konkurenční doložky pro zaměstnance, neboť by to zcela negovalo smysl institutu konkurenční doložky, pokud by zaměstnanec od ní mohl odstoupit, když by to bylo pro něj výhodné.

8. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: pracovní smlouva mezi žalobcem jako zaměstnancem a společností [Anonymizováno] jako zaměstnavatelem z 16.1.2023, oznámení žalovaného z 1.11.2023 o odstoupení od konkurenční doložky, dopis právního zástupce žalobce ze 17.4.2024 žalovanému nazvaný výzva k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby včetně detailu zprávy ze systému datových schránek ze 17.4.2024, výpis obchodního rejstříku žalovaného, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalobce, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalobce, výplatní pásky žalobce žalovaného za leden až prosinec 2023, pracovní smlouva z 16.1.2023, záznam o odmítnutí potvrzení převzetí písemnosti z 1.11.2023, oznámení o odstoupení od konkurenční doložky z 1.11.2023, sledování zásilek na pošta online, podací lístek ze 7.11.2023, výzva právního zástupce žalobce žalovanému k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby ze 17.4.2024, odpověď právní zástupkyně žalovaného ze 3.5.2024, odpověď na výzvu k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby z 2.5.2024, emailová komunikace právního zástupce žalobce s právní zástupkyní žalovaného, dopis právní zástupkyně žalovaného právnímu zástupce žalobce z 13.5.2024, dodatek číslo jedna k pracovní smlouvě mezi žalovaným jako zaměstnavatelem a zaměstnanci [Anonymizováno] z 16.10.2023, [jméno FO] 16.10.2023, [jméno FO] z 16.10.2023, [jméno FO] z 16.10.2023, [jméno FO] z 16.10.2023, [jméno FO] z 16.10.2023, [jméno FO] z 16.10.2023, [adresa], [jméno FO] z 16.10.2023, [jméno FO] ze 16.10.2023, [jméno FO] z 26.10.2023, [jméno FO] z 16.10.2023, [jméno FO] z 16.10.2023, [jméno FO] z 16.10.2023, [jméno FO] z 16.10.2023 a [jméno FO] s 12.10.2023, výpis z obchodního rejstříku společnosti [Anonymizováno]

9. Pokud účastníci navrhovali další důkazy (žalobce svůj účastnický výslech k prokázání toho, že žalobce neporušil konkurenční doložku, a k otázce, jakým způsobem nyní pracuje, jaký má zdroj obživy, výslech jednatele žalované společnosti pana [jméno FO] ohledně důvodů pro zrušení konkurenčních doložek, proč k tomu žalovaný přistoupil, jaká byla jeho motivace i ohledně práce žalobce pro žalovaného, výslech pana [jméno FO] k okolnostem sjednávání konkurenčních doložek v pracovních smlouvách, emailovou komunikaci mezi žalobcem a žalovaným, v níž bylo žalobci nabízeno pokračování spolupráce formou práce žalobce na IČO i emailová komunikace zachycující domlouvání ohledně konkurenčních doložek pracovních smlouvách - komunikace s paní [jméno FO], žalovaný pak výslech jednatele žalovaného pana [jméno FO], pana [jméno FO], který byl v té době na pozici generálního ředitele žalovaného a předmětné konkurenční doložky řešil, paní [jméno FO], která rovněž konkurenční doložky řešila a byla přítomna doručování odstoupení od konkurenční doložky žalobci), považuje soud tyto důkazní návrhy za nadbytečné, neboť z provedených důkazů vyplývá skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a další důkazy by byly nadbytečné.

10. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům (skutkový stav je mezi účastníky nesporný, sporná je pouze otázka právního posouzení platnosti odstoupení od konkurenční doložky žalovaným): Z pracovní smlouvy soud zjistil, že dne 16.1.2023 uzavřel žalovaný jako zaměstnavatel se žalobcem jako zaměstnancem pracovní smlouvu, na základě níž dne 16.1.2023 nastoupil žalobce u žalovaného na hlavní pracovní poměr na dobu určitou od 16.1.2023 do 15.1.2024 jako „HR manager“ na 40 hodin týdně za základní měsíční mzdu, jež byla uvedena v písemném mzdovém výměru a vnitřním mzdovém předpisu žalovaného. Byla sjednána zkušební doba 6 měsíce. Podle článku 9 smlouvy bodu 9.1 Zaměstnanec se zavazuje, že se po dobu 12 měsíců ode dne skončení pracovního poměru zdrží výkonu výdělečné činnosti na území České republiky a Slovenské republiky, která je předmětem činnosti Zaměstnavatele nebo která má vůči Zaměstnavateli soutěžní povahu. Podle bodu 9.3 Zaměstnavatel se zavazuje, že Zaměstnanci poskytne peněžité vyrovnání ve výši 50 % průměrného měsíčního výdělku Zaměstnance za každý měsíc plnění závazku Zaměstnance dle tohoto článku. Toto peněžité vyrovnání je splatné obdobným způsobem jako mzda, tedy v pravidelném výplatním termínu Zaměstnavatele následující kalendářní měsíc. Podle bodu 9.4 jestliže Zaměstnanec poruší povinnost stanovenou v článku 9.1 bude povinen zaplatit Zaměstnavateli smluvní pokutu ve výši dvojnásobku základní mzdy za každé takové porušení, resp. za každý i započatý měsíc trvání porušení, a to do jednoho měsíce ode dne doručení písemné výzvy Zaměstnavatele k její úhradě, ve které bude vymezeno porušení Zaměstnance. Podle bodu 9.5 zaměstnavatel je oprávněn po dobu trvání pracovního poměru Zaměstnance u Zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky z důvodu, pokud dojde k závěru, že s ohledem na své obchodní zájmy, pracovní zkušenosti Zaměstnance a informace, poznatky, znalosti pracovních a technologických postupů, které Zaměstnanec získal za trvání pracovního poměru, nemá zájem na dodržení této konkurenční doložky. V případě odstoupení Zaměstnavatele nebude Zaměstnanec vázán konkurenční doložkou a Zaměstnavatel nebude povinen vyplatit Zaměstnanci peněžní vyrovnání.

11. Z oznámení o odstoupení od konkurenční doložky ze dne 1.11.2023 soud zjistil, že žalovaný ve smyslu ustanovení čl. 9.5 pracovní smlouvy od konkurenční doložky odstupuje, neboť dospěl k závěru, že s ohledem na své obchodní zájmy, pracovní zkušenosti a informace žalobce, poznatky, znalosti pracovních a technologických postupů, které žalobce získal za trvání pracovního poměru, nemá zájem na dodržení sjednané konkurenční doložky. Mezi stranami je nesporné, že odstoupení bylo žalobci doručeno dne 1.11.2023. Dále je mezi stranami nesporné, že žalobci byly ze strany žalovaného oznámeny překážky v práci na straně žalovaného a až do dne skončení pracovního poměru mu nebyla ze strany žalovaného poté přidělována práce a žalobce nedocházel na pracoviště. Pracovní poměr žalobce skončil ke dni 15.1.2024 uplynutím sjednané doby. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 17.4.2024 k zaplacení žalované částky. Žalovaný na tvrzený nárok žalobce ničeho neuhradil.

12. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy neměly žádný vliv. Podle § 2401 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru upravuje jiný zákon. Totéž platí v rozsahu stanoveném jiným zákonem o smlouvách o výkonu závislé práce zakládajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek. Podle odst. 2 na práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele se nepoužijí ustanovení tohoto zákona o ochraně spotřebitele. Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Podle § 310 odst. 1 zák.č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění účinném do 27.12.2023 novely provedené zákonem č. 413/2023 byla-li sjednána konkurenční doložka, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí konkurenční doložky závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období, pokud se smluvní strany nedohodly na jiné době splatnosti. Podle odst. 2 konkurenční doložku může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat, jestliže to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při činnosti uvedené v odstavci 1 by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost. Podle odst. 3 byla-li v konkurenční doložce sjednána smluvní pokuta, kterou je zaměstnanec zaměstnavateli povinen zaplatit, jestliže závazek poruší, zanikne závazek zaměstnance z konkurenční doložky zaplacením smluvní pokuty. Výše smluvní pokuty musí být přiměřená povaze a významu podmínek uvedených v odstavci 1. Podle odst. 4 zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance. Podle odst. 5 zaměstnanec může konkurenční doložku vypovědět, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil peněžité vyrovnání nebo jeho část do 15 dnů po jeho splatnosti; konkurenční doložka zaniká prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. Podle odst. 6 konkurenční doložka musí být uzavřena písemně; to platí obdobně pro odstoupení od konkurenční doložky a pro její výpověď. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce není důvodná.

14. Žalobce jako zaměstnanec se podanou žalobou domáhá na žalovaném jako svém (bývalém) zaměstnavateli peněžitého vyrovnání podle konkurenční doložky zakotvené v článku 9 pracovní smlouvy.

15. Mezi účastníky není sporu, že žalovaný od konkurenční doložky odstoupil dopisem ze dne 1.11.2023 doručeným žalobci téhož dne, žalobce však namítá neplatnost tohoto odstoupení. Soud se však s právním názorem žalobce neztotožňuje, když neshledal žádný důvod, pro něž by bylo možné dovodit neplatnost předmětného odstoupení. Jak totiž vyplývá z ustanovení § 310 zák.č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, konkurenční doložka je institutem, jehož smyslem je ochránit zájmy zaměstnavatele u zaměstnanců disponujících s mimořádnými informacemi, poznatky, znalostmi pracovních a technologických postupů zaměstnavatele, jejichž využití by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost a znevýhodnit ho v konkurenčním boji, pokud by dotyčný zaměstnanec přešel ke konkurenci zaměstnavatele (srov. odst. 2 uvedeného ustanovení). Je tedy zcela na úvaze zaměstnavatele, zda se rozhodne konkurenční doložku do pracovní smlouvy začlenit (resp. navrhnout – zaměstnanec má možnost na sjednání konkurenční doložky při uzavírání pracovní smlouvy nepřistoupit), u kterých zaměstnanců a popř. již sjednanou konkurenční doložku v době trvání pracovního poměru zrušit odstoupením (srov. § 310 odst.4 zákoníku práce). V daném případě byla možnost odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky kromě zakotvení v § 310 odst. 4 zákoníku práce navíc výslovně sjednána dohodou stran v pracovní smlouvě. Soud proto neshledává nic nezákonného na tom, že žalovaný možnost zákonnou i smluvní využil a od konkurenční doložky odstoupil, když zjevně vyhodnotil, že žalobce jako personalista nedisponuje jakýmikoliv znalostmi, které by mohly ohrozit jeho zájmy, pokud by přešel ke konkurenci. Ostatně ke stejným závěrům došel žalovaný i u ostatních zaměstnanců a přistoupil ke zrušení konkurenčních doložek ve všech případech, nejen v případě žalobce. Rozhodně se tak nemůže jednat o diskriminační jednání. Zda došlo ke zrušení doložky dohodou zaměstnance a zaměstnavatele anebo jednostranným právním úkonem (odstoupením) pak už není podstatné.

16. Lze odkázat na rozhodnutí uvedená žalovaným, tj. Ústavního soudu ČR ze dne 21.5.2021 sp. zn. II. ÚS 1889/19, podle něhož je zapotřebí v souvislosti s posuzováním odstoupení od konkurenční doložky a jeho podmínek ve smyslu shora citovaného ustanovení zákoníku vycházet z následujícího: 1. konkurenční doložka slouží „primárně k ochraně práv a zájmů zaměstnavatele. Naopak v zájmu zaměstnance zásadně je, aby konkurenční doložkou vázán nebyl. Konkurenční doložka je totiž právním institutem, který zaměstnance po skončení pracovního poměru omezuje v dalším pracovním uplatnění, omezuje využitelnost jeho speciálních a z pohledu pracovního trhu cenných vědomostí, zručností nebo schopností, v jistém smyslu „snižuje jeho cenu" na trhu práce a typicky jej vystavuje nebezpečí, že v případě byť i nepatrného porušení konkurenční doložky po něm zaměstnavatel může požadovat zaplacení smluvní pokuty.“; 2. v rámci trvání pracovního poměru zaměstnance „mohou nastat situace, kdy se vázanost stran tímto smluvním ujednáním začne jevit jako nepřiměřená, zbytečná, nežádoucí nebo z jiného důvodu neudržitelná. K tomu může dojít z rozličných příčin, kupříkladu v důsledku plynutí času (např. zastarání informací, jejichž úniku měla konkurenční doložka předcházet), vývoje na trhu (např. ztráta lukrativnosti těchto informací), z důvodů na straně zaměstnavatele nebo z důvodu na straně zaměstnance (např. zaměstnanec v průběhu pracovního poměru nepřišel do kontaktu se žádnými informacemi, které by bylo nezbytné chránit konkurenční doložkou). K řešení naznačených situací slouží možnost vyvolat zánik závazků plynoucích z konkurenční doložky jinak než jejich splněním. (…) Ve vztahu k jiným způsobům zániku těchto závazků ale podrobnější právní úprava chybí (viz zákonná úprava možnosti zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky dle § 310 odst. 4 zákoníku práce, u níž je zákonem vymezeno pouze časové období, v němž je odstoupení přípustné), takže stranám je ponechána možnost, aby si tyto otázky upravily smluvně. Právě v tomto volném prostoru, který § 310 odst. 4 zákoníku práce ve spojení s § 2001 občanského zákoníku vytváří v oblasti úpravy podmínek pro možnost zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky, se naplno uplatní ústavní garance svobodného jednání, autonomie vůle a smluvní svobody dle čl. 2 odst. 3 Listiny (srov. [adresa], P., Randlová, N., Doležílek, J., Roučková, D., Vysokajová, M., Doudová, S., Košnar, [právnická osoba], V. Zákoník práce. Komentář. 6. vyd. [adresa]: [právnická osoba], 2020. s. 661, dle něhož by podmínky odstoupení od konkurenční doložky měly být výslovně sjednány v samotné konkurenční doložce). V rámci limitů vytyčených citovanými ustanoveními si zaměstnavatel a zaměstnanec mohou ve smlouvě volně upravit vzájemná práva a povinnosti (…). Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.12.2023 č. j. 31 Cdo 2955/2023 pak vyplývá, že 1. zaměstnavatel je oprávněn „od konkurenční doložky po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance odstoupit i na základě smluvního ujednání, podle kterého je zaměstnavatel v uvedené době oprávněn od konkurenční doložky odstoupit bez uvedení důvodu nebo z jakéhokoliv důvodu, popřípadě i na základě jinak obdobně sjednané možnosti odstoupení. 2. „Smluvnímu ujednání, podle kterého je zaměstnavatel po dobu trvání pracovního poměru oprávněn odstoupit od konkurenční doložky bez uvedení důvodu nebo z jakéhokoliv důvodu, odpovídá (představuje obdobně sjednanou možnost odstoupení) i účastníky sjednaná možnost žalované v uvedené době od konkurenční doložky odstoupit, jestliže „podle svého volného uvážení dojde k závěru, že vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které zaměstnanec získal v zaměstnání u zaměstnavatele či jinak, by nebylo přiměřené a/nebo účelné, aby zaměstnavatel vůči zaměstnanci sjednaný zákaz konkurence vynucoval či na něm trval a hradil mu sjednané peněžité vyrovnání“. Slouží-li konkurenční doložka primárně k ochraně práv a zájmů zaměstnavatele, je v souladu s tímto jejím účelem, sjednali-li účastníci možnost žalované posoudit, zda žalobce v průběhu svého zaměstnání u žalované získal informace, poznatky, znalosti pracovních a technologických postupů, které mají povahu obchodního tajemství nebo které jsou takového charakteru, že jsou (s ohledem na jejich povahu, rozsah či aktuálnost) způsobilé zjednat konkurenčnímu podnikateli v hospodářské soutěži výraznou výhodu a tím závažným způsobem ztížit činnost žalované. Skutečnost, zda úvaha žalované, že žalobce takové informace a poznatky nezískal, byla s ohledem na všechny okolnosti správná, není z hlediska posouzení platnosti právního jednání žalované, jímž od konkurenční doložky odstoupila, významná; sjednaná možnost odstoupení ponechává volné úvaze žalované, zda se bude potencionálnímu konkurenčnímu střetu zájmů mezi žalovanou a žalobcem, k němuž by mohlo po skončení pracovního poměru účastníků dojít zneužitím informací a poznatků nabytých žalobcem v souvislosti s výkonem zaměstnání, konkurenční doložkou bránit.“ 17. Konečně za podstatné považuje soud I.stupně tu skutečnost, že od konkurenční doložky žalovaný odstoupil za trvání pracovního poměru žalobce u žalovaného, a to s dostatečným předstihem 2,5 měsíce před jeho skončením. Žalobce tedy nebyl nijak poškozen a omezen při hledání nového zaměstnání. Žaloba žalobce je tak zcela zjevně nedůvodná, když žalobci nárok na peněžité vyrovnání z konkurenční doložky nenáleží, neboť závazek z ní byl platně zrušen odstoupením žalovaného od konkurenční doložky. Soud proto žalobu žalobce zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, náleží mu proto náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 3.780,- Kč za úkon dle § 7 bod 5 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast na jednání dne 15.11.2024; sdělení z 11.9.2024 není úkonem právní služby) a tři režijní paušály po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů řízení žalovaného tak činí 12.240,- Kč.

Poučení