25 Co 167/2024 - 264

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [firma]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [právnická osoba] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. ledna 2024, č. j. 27 C 25/2022-204, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (II) mění tak, že žaloba o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (III) potvrzuje.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o nákladech státu (V) mění tak, že žalované se povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu neukládá.

Odůvodnění

1. Obvodní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a [jméno FO] (tj. manžel žalobkyně a v řízení před soudem prvního stupně žalobce b/) úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum] (výrok I), a povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II). Co do částky [částka] s příslušenstvím soud žalobu zamítl (výrok III). Dále soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV) a povinnost zaplatit ČR – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení (pozn.: správně má být soudní poplatek za žalobu) ve výši [částka] (výrok V), vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Takto prvostupňový soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně se svým manželem jako žalobcem b) domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (tj. do [datum]) z titulu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením žalobkyně za období od [datum] do [datum] a dále zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z titulu majetkové újmy vzniklé vynaložením finančních prostředků na zajištění základní obsluhy žalobkyně za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] uzavřela s žalovanou cestovní smlouvu a během zájezdu dne [datum] utrpěla zranění s trvalými následky. V období [datum] do [datum] potřebovala nezbytné úkony pečovatelských služeb, které jí zajišťoval její manžel v rozsahu 16 hodin a 15 minut denně po [částka]/hod (tj. [částka] denně za 184 dnů). Žalovaná částka pak odpovídá rozdílu nároku a již žalovanou uhrazenou částkou [částka] po odečtení příspěvku na péči [částka] dle zákona o sociálních službách.

3. Žalovaná s žalobou co do požadavku na doplatek prostředků na zajištění základní obsluhy žalobkyně nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Sporovala rozsah poskytované péče a odkázala na rozhodování soudů v dalších žalobách žalobkyně za jiné období, tedy setrvala na péči v rozsahu 9,5 hodin denně.

4. Žalovaná dne [datum] zaplatila žalobcům [částka], představující náklady na léky shora uvedené, o částečném zastavení řízení co do částky [částka] bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

5. Soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobci se na základě cestovní smlouvy uzavřené s žalovanou dne [datum] zúčastnili zájezdu do Taby v Egyptě v termínu od [datum] do [datum]. Na výletě do Káhiry dne [datum], zakoupeném žalobci od delegáta žalované, utrpěla žalobkyně v důsledku havárie autobusu zranění tříštivé poranění hrudního obratle s trvalými následky, pro něž byla uznána plně invalidní. Následkem tohoto úrazu u žalobkyně došlo k poškození míchy a neurologicky ověřené paraplegie, poruše svěračů močového měchýře (tj. porucha močení těžkého stupně) a konečníku (tj. nedomykavost řitních svěračů), [podezřelý výraz] dysfunkci, atrofii svalstva dolních končetin, hypotrofii kůže se sklonem k tvorbě proleženin a defektů, omezení hybnosti hrudníku těžkého stupně. Žalobkyně je upoutána na invalidní vozík z důvodu trvalého ochrnutí dolní poloviny těla se všemi z toho plynoucími negativními důsledky, pozbyla možnosti jakékoli seberealizace, musí užívat řadu léků, rehabilitovat a je odkázána na pomoc a péči manžela. Žalobkyně je v důsledku tohoto stavu výrazně nesoběstačná v základních úkonech osobní obsluhy a péče o domácnost, potřebuje pomoc při velkém množství úkonů, jako je přesun na vozík, oblékání, zajišťování a podávání léků, cévkování a manuální vybavování stolice, výměna plen, pomoc při rehabilitaci – usazení na rehabilitační stroje kontrola zde, péče o teplotu dolních končetin (tj. podávání a ohřev speciálních bačkor), vaření, podávání jídla a pití, nákup, pomoc při hygieně (při přesunu do vany a ven), převlékání, přesun na lůžko, otáčení v průběhu noci a pokládání obkladů proti proleženinám. [podezřelý výraz] stav žalobkyně se nezlepšuje a zlepšovat se již ani nebude, a z toho důvodu je žalobkyně odkázána na neustálou pomoc druhých osob (svého manžela), kontinuální rehabilitaci, trvalé užívání léčiv a ostatních léčebných a pomocných prostředků (ortopedických a dalších pomůcek). S ohledem na přibývající věk žalobkyně lze očekávat a dochází ke zhoršování jejího [podezřelý výraz] stavu, schopnost sebeobsluhy se postupně zhoršuje od roku 2011, následně byl stav několik let stacionární a od roku 2018 dochází k dalšímu zhoršení. Zhoršuje se rovněž psychický stav žalobkyně (sebevražedné myšlenky). Žalovaná plně uznává svou odpovědnost za škodu způsobenou žalobkyni.

6. Žalobkyně pobírá příspěvek na péči podle § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, za období od [datum] do [datum] obdržela celkem [částka]. Na sazbě [částka]/hodinu za péči o žalobkyni a) se účastníci shodli. Žalovaná před zahájením řízení žalobkyni vyplatila [částka].

7. Mezi týmiž účastníky bylo a stále je vedeno vícero soudních sporů, kdy postupem let byly mezi stranami vyřešeny téměř všechny původně sporné otázky a spornou zůstala otázka rozsahu honorované péče o žalobkyni (včetně otázky spornosti zařazení některých úkonů do manželské solidarity). Soud se řídil zásadou tzv. legitimního očekávání toho, že by mezi týmiž účastníky v téže věci mělo být rozhodnuto obdobným způsobem (v souladu s ust. § 13 o. z.).

8. Ohledně časové dotace potřebné na jednotlivé úkony péče poskytované žalobcem nad rámec manželské solidarity dospěl soud k závěru o celkovém rozsahu 9,5 hodiny denně, a to podávání jídla a pití v rozsahu 1 hodina denně (žalobkyně snídá pouze čaj, avšak i ten připravuje manžel, ona se vzhledem k tomu, že trpí na časté spasmy, může opařit, oběd rovněž připraví a nachystaný talíř jí donese, neboť ona nic teplého vzhledem k uvedenému nosit nemůže), pomoc při oblékání a svlékání 1 hodina denně, pomoc při přesunech z lůžka na vozík, polohování na posteli 1 hodina denně (když žalobkyni manžel musí při přesunech jistit, opakovaně se stalo, že žalobkyně na vozíku spadla), pomoc při úkonech osobní hygieny 3 hod. denně, žalobkyně si samostatně pouze vyčistí zuby a opláchne obličej, je samostatně schopna pouze hygieny horní poloviny těla, potřebuje pomoc při koupání a další očistě těla. Cévkování probíhá 5x denně, je s tím spojena potřeba 5x denně nové pleny (potřebná doba tohoto úkonu dle zjištění znalců v rozsahu 30-45 minut), pomoc a dohled při cvičení na strojích Motoped a vertikál, kdy dále žalobkyně provádí i rehabilitaci na horní část těla, břišní svaly v rozsahu 2,5 hodiny denně, kdy soud vycházel ze stanoviska znalce Reiniše, že toto cvičení je pro žalobkyni důležité z hlediska udržování alespoň stávajícího [podezřelý výraz] stavu, kdy má za to, že je vzhledem k věku a stavu žalobkyně, kdy tato trpí závratěmi, je zapotřebí přítomnost a dohled jiné osoby, pomoc při samostatném pohybu po bytě a za dovoz a přípravu jídla 1 hod denně (kdy do této doby byl zahrnut nákup, obstarání léků a dalších pomůcek pro žalobkyni a rovněž úkon ohřívání speciálních bačkor, které žalobkyně užívá). Tyto úkony jsou svou povahou činnosti zahrnující jak ošetřovatelskou péči, tak pečovatelské úkony či úkony smíšené pečovatelsko-ošetřovatelské.

9. Jako nikoliv honorované pak shledal společné večerní sledování TV, společné stravování manželů, nákupy a péče o domácnost patří k obvyklým činnostem v rámci manželského soužití, ačkoliv zde veškeré tyto úkony činí manžel a ze strany žalobkyně chybí vzájemnost péče. Soud však zohlednil stanovisko znalce [tituly před jménem] Reiniše o pozitivním dopadu přítomnosti blízké osoby na psychický stav žalobkyně a vyšší věk obou žalobců tak, že navýšil časovou dotaci (kupříkladu příprava čaje či studené večeře trvá řádově pár minut, časová dotace navýšena na hodinu).

10. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně dle § 415, § 420, § 442 a § 449 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do [datum] (dále jen „obč. zák.“), a to vzhledem k § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od [datum] (dále jen „o. z.“), s tím, že základ nároku žalobkyně nebyl mezi účastníky sporný.

11. Pokud jde o výši nároku, pak soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Dodal, že manželská solidarita obsahuje vzájemnou úctu, podporu, zájem na zachovávání důstojnosti manželů a respektu mezi nimi, snahu o zajištění adekvátního prostředí k životu, vzájemnou vyživovací povinnost, ale taktéž péči o [podezřelý výraz] manžela. Manžel žalobkyně obstarává veškerou péči o rodinnou domácnost a poskytuje žalobkyni potřebnou péči zcela nad rámec běžné rodinné solidarity, neboť žalobci je z důvodu celodenního pečování o žalobkyni znemožněno vykonávat jiné činnosti, které by vedly k seberealizaci jeho osoby, například k výkonu svých zálib, či možnému přivýdělku. Některé žalobci uvedené úkony o denní péči žalobkyně je však nutné zahrnout právě do manželské solidarity (kupříkladu společné sledování TV), když i dle závěr znalců je nereálné, aby jedna osoba trvale poskytovala péči po dobu 15-16 hodin denně.

12. Soud postupoval podle § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), zohlednil veškeré provedené důkazy v ostatních řízeních týkajících stejného nároku ale za jiné období a dosavadní rozhodnutí soudů, kdy vycházel zejména z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. V něm odvolací soud dospěl k závěru, že péče, které se žalobkyni dostává od žalobce nad rámec běžné manželské solidarity, je v rozsahu 9,5 hodiny denně. Uvedený denní časový rozsah péče pohybující se nad rámec běžné manželské solidarity jakožto rozhodovací praxi odvolacích senátů uvedl a taktéž se s těmito závěry ztotožnil při svém rozhodování Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. S těmito závěry se dále ztotožnil ve svém rozsudku Městský soud v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který rovněž uvedl, že rozhodovací praxe odvolacích senátů o závěru o časovém rozsahu péče se pohybuje v rozmezí 9 – 9,5 hodiny denně. Kdy zdejší soud rovněž tento rozsah s ohledem na provedené dokazování považuje za odpovídající zjištěným skutečnostem a posouzení všech rozhodných okolností.

13. Nárok žalobkyně za předmětné období činí v celkové výši [částka] (9,5 hodin denně x [částka] za hodinovou denní péči x 184 dnů, po odečtu dobrovolně uhrazené částky na péči [částka]). Jelikož žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou ze dne [datum] k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů, dostala se žalovaná do prodlení od [datum], a z toho důvodu přiznal soud žalobkyni dle § 1970 o. z. zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum]; ve zbytku soud žalobu zamítl.

14. Pokud jde příslušenství nákladů spojených s léčením, tak soud žalobě vyhověl výrokem I., nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 517 obč. zák. od [datum], v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., do [datum], neboť žalovaná dobrovolně hradila.

15. O nákladech mezi žalobkyní a žalovanou soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. a o nákladech státu – představovaných soudním poplatkem za žalobu – dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.

16. Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně i žalovaná včasná a přípustná odvolání. Vyhovující výrok I zůstal odvoláními nedotčen a nabyl tak samostatně právní moci. V odvolacím řízení již tak nebylo možno zhojit nesprávnost spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobce b/ a žalovanou (§ 166 o. s. ř. a contrario).

17. Žalovaná napadla vyhovující výrok II a nákladové výroky (IV a V); vytkla obvodnímu soudu, že opomněl odečíst žalobkyni vyplacený příspěvek na péči [částka] (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], případně ve věcech stejných účastníků rozsudek Nejvyššího soudu a usnesení Ústavního soudu sp zn. II ÚS 359/19). Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná právo na náhradu nákladů řízení. S aplikací § 150 o. s. ř nesouhlasí, protože žalovaná plní dobrovolně a žalobkyně zbytečně zatěžuje soudy dalšími a dalšími žalobami, a i přes ustálení se judikatury trvá na požadavku na proplácení 16 hodin a 15 minut péče denně. Použití § 150 o. s. ř. tak znemožňuje to, aby rozhodování o nákladech řízení plnilo preventivní funkci. Odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1374/17.

18. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že s odečtem příspěvku na péči nesouhlasí. O rozsahu způsobené škody soudy rozhodují dle § 136 o. s. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]) a ani více než 19 let po poškození zdraví žalobkyně nelze dospět k jednoznačnému závěru, jakým způsobem má být její škoda stanovena. Žalobkyni se ustálení praxe na rozsahu 9,5 hodin jeví jako předčasná, a navíc se ustálila až v roce 2023. Pokud jde o náklady řízení, tak má žalobkyně na to, že na žalovanou má být pohlíženo stejně jako na statutární město nebo Českou televizi, že tedy má mít specializované orgány bez nároku na zastoupení advokátem (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2310/13 nebo I. ÚS 344/12) a odkázala na roční obrat mateřské společnosti žalované.

19. Žalobkyně se odvolala do zamítavého výroku III a do výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou (IV), domáhá se jejich zrušení. Žalobkyně dále trvá na tom, že je třeba jí přiznat odškodnění i za společné večerní sledování televize a za obvyklé činnosti v rámci manželského soužití, neboť ze strany žalobkyně-manželky chybí jakákoliv vzájemnost, přičemž přítomnost blízké osoby má pozitivní vliv na psychický stav žalobkyně. Dále ocitovala odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 664/2019 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a zdůraznila, že manžel o žalobkyni pečuje již 15 let a nelze tak jeho péči považovat za vzájemnou. Manžel provádí i úkony, které dříve prováděla spíše žalobkyně a pokud jde o sledování televize, sledují společně pořady, které dle názoru manžela nejspíše zajímají žalobkyni.

20. Žalovaná v replice odkázala na to, že judikatura Městského soudu je od roku 2023 ustálena na rozsahu péče 9,5 hodin denně; a to včetně senátu 23 Co (viz rozsudek sp. zn. [spisová značka]), koncepci žalobkyně o rozsahu péče 15–16 hodin denně nepřisvědčil Nejvyšší soud ani v kasačním rozsudku sp. zn. [spisová značka]. Ve svém odvolání pak žalobkyně neuvádí žádné nové argumenty. V roce 2024 je tak žalobkyně odškodňována na náhradě na nákladech na péči částkou [částka] měsíčně (tj. [částka] měsíčně od žalované a [částka] měsíčně je příspěvek na péči z veřejných zdrojů). Žalobkyně předpokládá, že ji soud nezaváže k úhradě nákladů řízení, proto se jí neúspěch v řízení nijak nedotýká. Navíc zástupce žalobkyně účtuje i úkony, které nelze považovat za účelné (výzva ze [datum] je opakující se formulářovou výzvou, opakovaná vyjádření ve věci samé a sepis závěrečného návrhu, který byl přednesen na závěrečném jednání). Navrhla, aby byl zamítavý výrok III potvrzen a žalované přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

21. Žalobkyně reagovala, že se svého požadavku drží proto, že dosud přiznávané částky neodpovídají principu plného odškodnění. Žalobkyně vypracovala přesnou časovou specifikaci všech úkonů péče manžela, ačkoliv je tento požadavek soudů ve vztahu k žalobkyni zcela nepřiměřený. Celý den manžela žalobkyně je natolik roztříštěn, že manžel rezignoval na svůj osobní život a jeho náplní je péče o žalobkyni. Není ani pravdou, že by spory účastníků byly zcela shodné, protože žalobkyně nepopisuje činnosti manžela vždy zcela shodně, za podstatný pak považuje i stále zvyšující se věk manžela a přetížené soudy tyto rozdíly přehlížejí. Žalobkyně nabízí žalované mimosoudní vyrovnání, které žalovaná odmítá. Důkazem nepředvídatelnosti soudního rozhodování je právě senát [číslo] Městského soudu v Praze. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] pro svou kasační povahu neučinil jednoznačný závěr o rozsahu péče, jen obecné principy. Pokud jde o náklady řízení, zopakovala, že žalovaná jí svou neodbornou činností fatálně zničila zbytek života a za 20 let nebyl nalezen odpovídající princip odškodnění. Navrhuje, aby o nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř.

22. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu napadeném odvoláními, a to včetně řízení, které mu předcházelo (§ 214 odst. 1, § 212, § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné, avšak odvolání žalované je důvodné.

23. Předmětem odvolacího řízení zůstal nárok žalobkyně na náhradu nákladů za osobní péči za období od 1. 7. do [datum], když soud prvního stupně správně po právní stránce posoudil, že jde o nárok vyplývají z § 449 odst. 1, 3 obč. zák. Odpovědnost žalované vyplývá z platně uzavřené cestovní smlouvy uzavřené dne 12. 4 2005 dle § 852b ve spojení s § 852i odst. 2 obč. zák., neboť žalovaná porušila povinnost zajistit bezpečnou dopravu v rámci fakultativního výletu. Základ nároku byl mezi účastníky řízení nesporný, přičemž mezi účastníky řízení (s ohledem na četnost vzájemných sporů v důsledku plynutí času) zůstala v projednávané věci sporná pouze otázka časové dotace rozsahu poskytované péče a s tím související otázka, zda lze v daném případě považovat některé úkony vykonávané manželem žalobkyně za úkony odpovídající úkonům rodinné solidarity, za níž žalobkyni nepřísluší náhrada nákladů na péči.

24. V této souvislosti odvolací soud akcentuje, že skutková zjištění soudu ohledně úkonů činěných manželem pro žalobkyni, částečně čerpaná se souhlasem účastníků z jiných řízení, nejsou mezi účastníky sporná. Sporné je pouze to, jak dlouho by jednotlivé úkony měly trvat a které i nich lze podřadit pod rodinnou solidaritu. S ohledem na shora uvedené a zejména skutečnost, že nárok na náhradu nákladů na osobní péči, která je poskytovaná nad rámec rodinné solidarity osobou blízkou (manželem žalobkyně), se určuje v souladu s § 136 o. s. ř. volnou úvahou soudu, jež se zakládá na zjištění rozsahu potřebných úkonů, jejich časové náročnosti a částky, kterou by i za její provedení v daném místě a čase účtovala profesionální služba, vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně.

25. Nad rámec toho pak odvolací soud ze své úřední činnosti zjistil, že dne [datum] Městský soud v Praze vyhlásil rozsudek v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], jímž soud žalobkyni přiznal náhradu škody za rozsah péče 9,5 hodin denně.

26. Podle konstantní judikatury vztahující se k nároku na náhradu za péči vykonávanou rodinným příslušníkem nárok na náhradu na péči o nesoběstačnou osobu osobou blízkou je dán tehdy, jestliže rozsah činnosti této osoby převyšuje míru únosnou pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu a vymyká se běžné rodinné spolupráci a přirozené bezplatné péči (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž dovolací soud dospěl k závěru, že při úvaze o výši náhrady, která náleží nesoběstačnému poškozenému za osobní péči (§ 449 odst. 1, 3 obč. zák.) poskytovanou mu rodinnými příslušníky nad rámec běžné rodinné spolupráce a solidarity, vychází soud ze zjištění o rozsahu potřebných pečovatelských úkonů, jejich časové náročnosti a z úplaty, která by za ně byla patrně účtována pečovatelskými službami podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. a kterou nepokrývá účelově poskytovaný příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb.

27. Poslední rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] se týká stejného nároku žalobkyně za období od [datum] do [datum], tímto rozhodnutím dovolací soud k dovolání žalované zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (včetně prvostupňového rozsudku) v části, v níž byl žalobkyni přiznán nárok na náhradu nákladů za osobní péči v rozsahu 16 hodin s odůvodněním: „Zákon nedává jasné vodítko pro stanovení výše nákladů osobní péče, která je poskytována nad rámec běžné rodinné solidarity, a nezbývá, než vyčíslit náhradu volnou úvahou soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. ... Nejvyšší soud se v návaznosti na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 664/19, přiklonil k tomu, že v zájmu zajištění objektivního a předvídatelného způsobu stanovení náhrady ve vztahu ke všem poškozeným se lze přidržet podpůrné analogické aplikace předpisů sloužících ke stanovení úplaty profesionálních pečovatelských služeb, tedy zejména zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a jeho prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb. V uvedených rozhodnutích, na něž lze dále odkázat, tak dospěl dovolací soud k tomu, že úvaha soudu stanovící výši náhrady nákladů na péči poskytovanou blízkou osobou by se měla zakládat na zjištění rozsahu potřebných úkonů, jejich časové náročnosti a částky, kterou by si za jejich provedení v daném místě a čase účtovala v souladu se zmíněnými předpisy profesionální pečovatelská služba, tedy že lze vyjít z předpokládaného obsahu smlouvy mezi poškozeným a poskytovatelem pečovatelské služby ve smyslu § 75 zákona č. 108/2006 Sb. a na ni navazujícího vyúčtování. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka], podotkl, že volná úvaha soudu dává rovněž prostor pro zohlednění dalších specifik poskytované péče. ... Není pochyb, že přesné zjištění rozsahu úkonů potřebných k péči o žalobkyni a jejich časové náročnosti a úplaty, kterou by bylo v daném místě a čase patrně třeba vydat na zajištění péče profesionální pečovatelskou službou, je s ohledem na značný časový odstup i míru nesoběstačnosti žalobkyně obtížné a nebylo by na místě v tomto směru klást na žalující stranu neúnosné nároky ohledně unesení břemene tvrzení a břemene důkazního, nicméně přesto je namístě, aby úvaha soudu byla podložena konkrétnějším vymezením poskytované péče (zjištěními jednotlivých úkonů a jejich časové náročnosti) než pouze souhrnem doby trávené společně poškozenou a o ni pečujícím manželem. Poskytuje-li péči spolužijící osoba blízká, je třeba při posuzování nákladů na péči jistým způsobem oddělit společně trávený čas od samotného poskytování péče, neboť kompenzovat je namístě právě až pečovatelské úkony (nikoliv tedy například soudy uvažované společné sledování televize). Takové zohlednění dalších specifik poskytované péče dává nepochybně i prostor, aby soudy přihlédly (jak to v podstatě učinily i v projednávané věci) k tomu, že pečující osoba se daným úkonům musí ze začátku učit, a jsou pro ni tedy obtížnější a časově náročnější. Nicméně i tato úvaha by měla nabýt poněkud konkrétnějších kontur, zejména ve vztahu k délce trvání tohoto období a povaze poskytovaných úkonů (lze například usuzovat, že pečovatelský úkon spočívající v pomoci a podpoře při podávání jídla a pití bude snáze osvojitelný než složitější úkon spočívající v pomoci při přesunu na lůžko nebo vozík či použití WC). Jakkoliv ani v tomto směru nelze mít na náležitou podloženost volné úvahy soudu přehnané požadavky, měl by i zde být přinejmenším nějaký skutkový podklad (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), z nějž by bylo možné postihnout specifika každého jednotlivého případu a dospět k částkám, které budou co nejpřesvědčivěji a nejadekvátněji odpovídat potřebám péče o jednotlivé poškozené. Náležitá formulace úvahy ve smyslu § 136 o. s. ř. a vydání rozhodnutí přiznávajícího odpovídající náhradu nákladů na péči, a to i v rámci sporů obdobných (tedy aby bylo poskytování obdobné péče různým poškozeným kompenzováno relativně srovnatelnými částkami), nemůže vystačit s pouhou akceptací žalobních tvrzení, jakkoliv je nepochybně pro dotčené osoby daná situace obtížná. Rezignace na snahu o objektivizaci a stanovení reálného rozsahu pečovatelských úkonů by byla v rozporu s požadavkem předvídatelnosti rozhodování soudů (vedla by k jejich libovůli) a ve svém důsledku i požadavku na rovnost před zákonem (k různým poškozeným, byť i třeba s obdobným [podezřelý výraz] postižením, by bylo přistupováno rozdílně). Hovoří-li přitom Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 664/19, o referenčním limitu odpovídajícím odměně za šestnáctihodinovou pečovatelskou činnost, formuloval tuto hodnotu v rámci kritiky obecnými soudy uvažovaného pomocného vodítka v podobě minimální mzdy a jejích násobků, jež měl za neúměrně nízké, současně přitom poukázal na opomenutí své předchozí judikatury vyslovující se pro stanovení výše náhrady nákladů na péči v návaznosti na vyhlášku č. 505/2006 Sb. (nálezy Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 46/12, a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2930/13). Použití zmíněného referenčního limitu by tedy mělo navázat právě na věcně podloženou úvahu založenou na přiměřené aplikaci vyhlášky.“ 28. Odvolacímu soudu je pak známo z jeho činnosti, že žalobkyně se domáhá účelných nákladů spojených s léčením za péči v těchto řízeních, přičemž rovněž odvolací soud považuje za relevantní to, jak bylo v těchto řízeních rozhodnuto. [adresa] legitimního očekávání (de similibus idem est iudicandum) se sice stala součástí textu zákona až od [datum] (§ 13 o. z.), její aplikace je však přípustná na základě § 3030 o. z., nadto její použitelnost dovozována za účinnosti obč. zák. judikaturou (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2742/07).

29. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], rozhodné období 2006–2009, o nároku není pravomocně rozhodnuto (viz kasační rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

30. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období [datum] – [datum], přiznána částka [částka] měsíčně pro první období a [částka] měsíčně pro závěrečné období (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

31. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období r. 2013, přiznána péče v rozsahu 8,5 hodin denně (žalobní limit), viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

32. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období 1.1.-[datum], přiznána péče v rozsahu 9,5 hodin denně, viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

33. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období [datum]-[datum], přiznána péče v rozsahu 15,5 hodin denně, viz rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud nerozhodoval.

34. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období 1.7.-[datum], přiznána péče v rozsahu 9 hodin denně, viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

35. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období 1.1.-[datum], přiznána péče v rozsahu 9,5 hodin denně, viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

36. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období 1.7.-[datum], přiznána péče v rozsahu 9,5 hodin denně, viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1819/23.

37. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období 1.1.-[datum], spojeno s řízením vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období 1.1.-[datum], přiznána péče v rozsahu 7 hodin denně, viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2280/23.

38. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období 1.7.-[datum], nepravomocně přiznána péče v rozsahu 9,5 hodin denně, řízení u odvolacího soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka], jednání bylo nařízeno na [datum] a odvolací soud prvostupňový rozsudek potvrdil včetně závěru o rozsahu péče 9,5 hodin denně.

39. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období 1.1.-[datum], přiznána péče v rozsahu 9,5 hodin denně, viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

40. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období 1.7.-[datum], přiznána péče v rozsahu 9,5 hodin denně, viz rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud vede dovolací řízení o dovolání žalobkyně pod sp. zn. [spisová značka], zatím nerozhodnuto, Ústavní soud rozhodoval jen o předčasné ústavní stížnosti žalobkyně do nákladů řízení (sp. zn. III. ÚS 1920/24).

41. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období 1.7.-[datum], přiznána péče v rozsahu 9,5 hodin denně, viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

42. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodné období 1.1.-[datum], nepravomocně přiznána péče v rozsahu 9,5 hodin denně, řízení u odvolacího soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka].

43. To, že žalobkyně popisuje činnosti svého manžela v mírně se měnícím rozsahu (např. v řízení sp. zn. [spisová značka] tvrdila 8,5 hodiny péče denně, v řízení sp. zn. [spisová značka] 15,5 hodiny denně, v tomto řízení a řízení sp. zn. 16,25 hodiny) pak neznamená, že by manžel pro žalobkyni vykonával v různých obdobích různé či zásadně se měnící úkony. Ostatně sama žalobkyně uvádí, že její manžel od předmětné nehody rezignoval na svůj osobní život, který celý zasvětil péči o žalobkyni. Tedy sama skutečnost, že žalobkyně v každém řízení uplatňuje jiný rozsah péče (za současného setrvalého tvrzení, že úkony jsou roztříštěny do celého dne, že zabírají manželovi celý den), pak nemůže působit jako přesvědčivý argument proto, že jí má soud zcela vyhovět. Soudy v předchozích řízeních opakovaně konstatovaly, že péče manžela je příkladná a obětavá, ale přímo v místě bydliště lze u pečovatelské služby zajistit srovnatelnou asistenční péči za částku odpovídající hodnotě péče stanovené soudy (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. č. j. [spisová značka]). Žalobkyně argumentuje, že si nemůže objednat potřebné služby, protože takové nikdo neposkytuje, poskytovatelé pečovatelských služeb nejsou oprávněni poskytovat lékařské služby. Odvolacímu soudu však není zřejmé, jak na základě uvedené argumentace (tedy že za žádné peníze nelze takovou službu objednat), by měl navýšit časový rozsah trvání nezbytných úkonů, anebo dokonce přiznat další peníze nad rámec, když je zřejmé, že by takové peníze nemohly sloužit k odškodnění újmy, kterou mají kompenzovat. Ani odvolací soud pak nepovažuje za reálné, aby jakýkoliv člověk každodenně pracoval více než 16 hodin denně (včetně sobot a nedělí) po dobu delší 15 let, vyšší věk manžela (80 let) pak nelze vnímat jako okolnost, která by takto enormní dlouhodobě pracovní vytížení vysvětlovala (spíše naopak).

44. Odvolací soud se ztotožňuje jak s aplikací s § 136 o. s. ř. včetně § 13 o. z., tak s navazujícím závěrem o rozsahu péče 9,5 hodin denně, a to v časových dotacích popsaných podrobně obvodním soudem (bod 16 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku). Uvedený rozsah péče pro účely rozhodování o nároku žalobkyně považuje za ustálený a neshledává žádné důvody pro odchýlení se od pravomocných rozhodnutí Městského soudu v Praze, která obstála v dovolacím přezkumu, případně též v přezkumu před Ústavním soudem (rozsudky Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], resp. též [spisová značka], kde byl soud limitován žalobkyní uplatněným požadavkem v rozsahu 8,5 hodiny denně) týkajících se stejného nároku a týchž účastníků (pouze za jiné období), jež jsou odvolacímu soudu známy z úřední činnosti. Odvolací soud se nedomnívá, že by průběh řízení v souzené věci vykazoval odlišnosti od shora uvedených (pravomocně skončených) věcí, pro které by bylo namístě se odchylovat, ostatně v tomto směru odvolání žalobkyně žádné nové argumenty nepřináší.

45. Pokud žalobkyně poukazovala na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], jímž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů na péči za období II. pololetí roku 2015 v rozsahu péče 15,5 hod. denně, tak stejný senát se od tohoto svého rozhodnutí distancoval s poukazem na to, že ve zmíněném rozhodnutí nebyly řádně odlišeny úkony rodinné solidarity, popř. úkony související se společným trávením času a úkony, při nichž je poskytována péče, kdy nutnost tohoto rozlišení následně ve vztahu ke stejnému nároku totožných účastníků (pouze za jiné období) zdůraznil Nejvyšší soud ČR již ve shora zmíněném rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] nebylo provedeno dostatečné dokazování ve vztahu k jednotlivým úkonům péče i jejich časové dotaci v takovém rozsahu jako ve věci, kterou stejný senát projednal a rozhodl pod sp. zn. [spisová značka].

46. Pokud pak žalobkyně zdůrazňuje zvyšující se věk svého manžela, tak jednak nelze na žalovanou přednášet odpovědnost za to, jaké osoby si žalobkyně zvolí pro výkon péče, a jednak již v minulosti soudy shledaly, že řada úkonů se stala po naučení se těmto úkonům částečně rutinními úkony, tedy úkony poskytovanými v kratším časovém úseku /např. dopomoc při přesunu na cvičební stroje/. Pokud pak žalobkyně žádá navýšit své odškodnění za to, že manžel rezignoval na svůj osobní život, tak odvolací soud zdůrazňuje, že se jedná o osobní rozhodnutí manžela; soud v tomto (a ostatních) sporech přiznává žalobkyni odškodnění právě proto, aby si mohla zaplatit péči třetích osob a ulevit tak svému manželovi. Pokud se však žalobkyně a její manžel dohodli jinak, nelze pro manžela negativní důsledky této dohody přenášet na žalovanou. Pokud pak jde o sledování televize, tak je vždy na partnerech, aby se dohodli, na jaký program budou hledět, kompromis je pak důsledkem jejich dohody a manželem pociťovanou újmu za to, že upřednostňuje program vybraný žalobkyní, nelze v rámci nároku dle § 449 obč. zák. odškodnit. Odvolací soud pak dodává, že považuje za zcela standardní v rámci rodinné solidarity, že spolu manželé tráví čas (např. i koukáním na televizi), a že v tomto směru žalobkyně nepochybně svému manželovi vzájemnost poskytuje, neboť i ona se s ním na televizi dívá.

47. K nesouhlasu žalobkyně s tím, aby soud odečetl obdržený příspěvek na péči lze uvést následující: V nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 46/2012 Ústavní soud vyslovil, že povinnost k náhradě škody nemůže být snížena proto, že poškozený je příjemcem příspěvku na péči; tento závěr byl však vyvozen z předchozí judikatury Nejvyššího soudu (srov. citované rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]), a nezohledňuje tak dostatečně účel daného příspěvku v rámci odlišně koncipovaných sociálních služeb, které stát osobám v dlouhodobě nepříznivém [podezřelý výraz] stavu prostřednictvím státního rozpočtu zajišťuje. Bylo proto namístě tento právní závěr revidovat (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 301/05) a vycházet z toho, že v rozsahu nákladů na péči hrazených státem v podobě příspěvku na péči jsou potřeby poškozeného saturovány a nemůže mu vzniknout skutečná škoda (§ 442 odst. 1 obč. zák.); příspěvek na péči je tak třeba zohledňovat při stanovení výše náhrady nákladů spojených s léčením podle § 449 odst. 1 obč. zák. Z uvedeného vyplývá, že je-li poškozenému v systému sociálního zabezpečení (služeb) vyplácen příspěvek z důvodu potřeby pomoci jiné fyzické osoby při péči o jeho vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti, je třeba k této skutečnosti přihlédnout při rozhodování o výši náhrady škody na zdraví v podobě účelně vynaložených nákladů spojených s léčením (péčí) a poskytnutý příspěvek od náhrady nákladů péče odečíst (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] vydaný přímo v obdobném zdejších účastníků sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod R 48/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek je pak prostředkem pro zajištění jednotného rozhodování českých soudů ve smyslu § 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích a soudy při svém rozhodování musí zde uveřejněná rozhodnutí respektovat. Od uvedené judikatury, která pak dle Nejvyššího soudu dopadá rovněž přímo posuzovaný vztah) nemá odvolací soud důvod se odklánět; sama žalobkyně žádné nové argumenty do této problematiky rovněž nepřináší.

48. Lze tak shrnout, že nárok žalobkyně byl opakovaně přezkoumán jak Nejvyšším, tak Ústavním soudem a rozhodnutí soudů ohledně rozsahu péče 9,5 hodin denně a nutnosti zohlednit vyplacený příspěvek na péči byly shledány zcela konformní. Obecně pak lze platí, že jestliže tytéž soudy rozhodují ve skutkově totožné věci opačně, aniž se s předchozími právními závěry vypořádají a vysvětlí, jaké okolnosti je vedly ke změně původního právního názoru, porušují čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1663/16). Z nálezu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 387/18 vyplývá, že rozhodne-li soud ve skutkově podobných věcech odlišně, aniž v odůvodnění řádně a přesvědčivě vysvětlil důvody takového následného odlišného rozhodnutí, porušuje princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků, a tím i právo na spravedlivý proces. Odvolacímu soudu pak žádné důvody pro odlišné rozhodnutí o žalobním požadavku známy nejsou.

49. Odvolací soud ohledně výše uvedených sporných otázek shledal, že jejich právní posouzení soudem prvého stupně je naprosto správné, avšak obvodní soud opomněl odečíst příspěvek na péči ve výši [částka], ačkoliv z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že si byl vědom, že tak má s ohledem na ustálenou judikaturu učinit.

50. S ohledem na vše shora uvedené tak odvolací soud shrnuje, že shledal oprávněným nárok žalobkyně v rozsahu 9,5 hodiny denně, když sama žalobkyně požadovala náhradu ve výši [částka]/hod., kdy tuto částku soud I. stupně shledal za adekvátní, přičemž ani žalovaná proti této částce ničeho nenamítala. Nárok žalobkyně tak za rozhodné období činil částku [částka] (9,5 hod. x [částka] x 184 dnů), po zohlednění příspěvku na péči [částka] tedy [částka], přičemž žalovaná žalobkyni na tento nárok zaplatila ještě před podáním žaloby částku [částka], čímž zcela zanikl. Žalobní požadavek na dalších [částka] s úrokem z prodlení je tak neoprávněný.

51. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně ve výroku II postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu i ohledně částky [částka] s příslušenstvím zamítl, a v zamítavém výroku III postupem dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

52. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 150 o. s. ř., kdy žalovaná byla v řízení úspěšnější a měla by tak právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Odvolací soud žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal s ohledem na nepříznivý [podezřelý výraz] stav žalobkyně, kdy tato je závislá na osobní péči manžela, přičemž žalobkyni bylo v řízení po zhodnocení osobních a majetkových poměrů přiznáno úplné osvobození od soudních poplatků. Zejména však odvolací soud přihlédl i ke specifickým okolnostem tohoto konkrétního řízení, kdy obvodní soud opomněl rozhodnout o nákladech řízení žalobce b/, který byl zcela úspěšný (ve smyslu § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř.) a vzniklo mu právo na úplnou náhradu nákladů řízení. Postup dle § 166 o. s. ř. již nebyl možný právě proto, že nárok žalobce b/ nebyl předmětem odvolacího řízení. Odvolací soud pak zohlednil, že žalobkyně a žalobce b/ jsou manželi, takže rozhodování o nákladech řízení dle pravidla úspěchu ve věci (a to i při aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř.) za současného opomenutí rozhodnutí o nákladech žalobce b/ by byli oba poškozeni. S ohledem na to, že rozhodování o nákladech řízení by mělo být spravedlivé a mělo by být odrazem průběhu a výsledku řízení, rozhodl se odvolací soud zohlednit absenci rozhodnutí o nákladech žalobce b/, tak že výjimečně žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (a to i s ohledem na poměry žalobkyně).

53. Odvolací soud pak napadený rozsudek změnil s ohledem na výsledek odvolacího řízení i co do povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek za žalobu (který obvodní soud ve výroku V svého rozsudku nesprávně označil za náklady řízení) postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř.

Poučení