25 Co 202/2025 - 275

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO: [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 685 787 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. ledna 2025, č. j. 47 C 169/2024-252, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé co do částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení (I) a ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem (III) potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 431 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

III. Ve výroku o povinnosti žalované zaplatit státu náhradu nákladů řízení (IV) se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že jejich výše činí 7 999 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku 625 776 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 24.8.2024 do zaplacení (výrok I) a zamítl žalobu co do částky 60 011 Kč s příslušenstvím a co do zákonného úroku z prodlení z částky 625 776 Kč od 2. 8. 2024 do 23. 8. 2024 (výrok II). Žalované uložil zaplatit do 15 dnů od právní moci rozhodnutí žalobci zaplatit 47 638 Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok III) a České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] na náhradu nákladů řízení částku 31 289 Kč (výrok IV).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal odškodnění za újmu na zdraví, která mu vznikla v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“). V důsledku trestního stíhání zahájeného usnesením ze dne 22. 7. 2013 byl žalobce již od srpna 2013 v ambulantní psychiatrické péči, přesto u něj došlo k rozvoji akutní stresové poruchy a k rozvoji depresivních stavů, jeho stav je doposud neuspokojivý.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce u ní dne 23. 2. 2024 uplatnil nárok podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), na odškodnění za újmy, jež mu měly vzniknout v souvislosti posuzovaným řízením. Žalobci v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nezákonného trestního stíhání v souhrnné výši 150 000 Kč a náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši 108 750 Kč, přičemž žalobce vznik své nyní tvrzené újmy staví na totožných skutečnostech, na kterých byly postaveny a odškodněny výše uvedené nemajetkové újmy.

4. Obvodní soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce uplatnil své nároky u žalované dne 23. 2. 2024.

5. Ohledně posuzovaného řízení bylo zjištěno, že různí oznamovatelé doručovali Okresnímu státnímu zastupitelství v [adresa] oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl žalobcem spáchán trestný čin, dne 12. 10. 2010 byly zahájeny úkony trestního řízení vůči žalobci, které následně byly rozšiřovány o další skutky. Usnesením ze dne 22. 7. 2013, doručeným žalobci dne 24. 7. 2013, bylo zahájeno vůči žalobci trestní stíhání. Usnesením ze dne 13. 1. 2015, doručeným žalobci dne 20. 1. 2015, bylo zahájeno trestní stíhání pro další trestný čin. Dne 2. 7. 2015 byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, žalobce nesouhlasil s poskytnutím zdravotní dokumentace, jeho námitkám nebylo vyhověno. Dne 4. 8. 2016 byla u Krajského soudu v [adresa] (dále „KS [adresa]“) podána obžaloba, na hlavním líčení konaném dne 2. 3. 2017 byl vyhlášen (ve vztahu k žalobci zprošťující) rozsudek, proti kterému se odvolal státní zástupce a poškození. Usnesením Vrchního soudu v [adresa] (dále jen „VS [adresa]“) ze dne 7. 3. 2018 rozsudek zrušen a vrácen soudu prvního stupně, proti kterému byla podána stížnost pro porušení zákona. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 6. 2019 zrušil části výroků usnesení VS [adresa], jímž se ruší rozsudek soudu prvního stupně pro porušení zákona. KS [adresa] dne 2. 10. 2020 vyhlásil pro žalobce druhý zprošťující rozsudek, proti kterému se odvolal státní zástupce a poškození. VS [adresa] dne 27. 10. 2021 vyhlásil rozsudek, čímž zprošťující rozsudek KS [adresa] ze dne 2. 10. 2020 (ve spojení s rozsudkem VS [adresa]) nabyl právní moci dne 27. 10. 2021.

6. Žalobce dříve hodně sportoval, byl členem atletického oddílu, jezdil na kole, běhal a tréninky měl dvakrát týdně, účastnil se i běžeckých závodů. Dříve pracoval jako [funkce] ve [činnost], v [činnost] měl příjmy 150 až 200 000 Kč měsíčně. Volný čas dříve trávil s kamarády, jezdili na hory, na vodu, staral se o syna, byl aktivní, plný energie, chodil po úřadech, vše vyřizoval. Nyní žalobce pracuje jako [funkce] (OSVČ) cca dvakrát týdně, může pracovat v klidu a může si sám organizovat čas, pokud má například úzkostné stavy nebo na něj jde spavost, může práci ukončit a jít si domů odpočinout, vydělá si zhruba 20 až 25 000 Kč měsíčně, to mu stačí. Od dubna 2014 do října 2015 pobíral doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí, aktuálně žádné dávky nepobírá. Nyní žalobci ve sportu nedovoluje pokračovat medikace a úzkostné ataky, několikrát ho musela odvézt i záchranná služba. Na ambulantní léčbu dochází zhruba jednou za dva měsíce, dle pokynů lékařky. Léky mu předepisuje psychiatrička, na její doporučení jednou zkusil i pravidelné léky vysadit, avšak bylo to ještě mnohem horší. Měl velké deprese, úplně se zhroutil, následně musel brát jeden měsíc silnější léky. Obecně mu nedělá dobře chodit mezi lidi, vyhýbá se společenským kontaktům. Nemá energii, aby sportoval, soustředí se hlavně na to, aby chodil do práce a když má takzvaně lepší den, snaží se například trávit den se synem. Syna již zhruba dva roky neměl u sebe přes noc právě s ohledem na svůj zdravotní stav. Volný čas tráví tím, že odpočívá, čte si, přes den jde občas na procházku s matkou. Velmi mu pomáhá matka, pokud by ji neměl, musel by být i hospitalizován. Dvakrát to došlo tak daleko, že měl pocit, že situaci bude řešit skokem z okna. Snažil se seznámit skrze seznamku, avšak s ohledem na účinky léků a nemoci nemá sílu na aktivnější trávení volného času dle představ partnerek. Opatrovnický soud dne 22. 10. 2018 schválil dohodu rodičů (tj. žalobce a jeho bývalé partnerky) o svěření nezletilého syna do péče matky.

7. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] z 3. 10. 2023, z oboru zdravotnictví, stanovení nemateriální újmy na zdraví, soud zjistil, že kromě spisové a zdravotnické dokumentace bylo podkladem pro jeho zpracování znalecké vyšetření žalobce dne 26. 9. 2023. K ustálení zdravotního stavu žalobce došlo 1 rok od zproštění viny, tj. dne 27. 10. 2022. Žalobce byl postižen psychickými útrapami v důsledku neoprávněného trestního stíhání. Jeho psychické obtíže zahrnovaly emoční a afektivní labilitu, úzkost a strach, nespavost, obavy z budoucnosti, do srpna 2013 byl žalobce zdráv. V souvislosti s neoprávněným trestním stíháním vzniklo žalobci poškození duševního zdraví, projevující se jako posttraumatická stresová porucha, kdy ustálený zdravotní stav žalobce zahrnuje depresivní nálady, úzkost s futurofobií, senzitivní vztahovačnost, zvýšenou unavitelnost a sníženou frustrační toleranci. Úrazovým dějem byla zasažena struktura mozku. Pokud jde o tělesné funkce žalobce, úrazovým dějem jsou zasaženy markanty: sebedůvěra, funkce energie a řízení, množství spánku, kvalita spánku, funkce pozornosti, funkce emociální řešení problému. Při posouzení aktivit a participací znalec nezohlednil žádný facilitátor. Koeficientem dva hodnotil doménu [Označení] - zvládání obtíží a jiných psychických nároků. Doménu [Označení] - péče o zdraví, hodnotil lehce zvýšeným kvalifikátorem jedna, konkrétně 14,5 %, stejně tak doménu [Označení] - složitá mezilidská jednání. Kvalifikátorem dva, konkrétní 37 %, hodnotil téměř všechny domény označované souhrnně jako „zvláštní mezilidské vztahy“, a to: formální společenské vztahy [Označení], neformální společenské vztahy [Označení], rodinné vztahy [Označení] a intimní vztahy [Označení]. Dále zohlednil doménu [Označení] - placené zaměstnání, kde použil kvalifikátor jedna, konečně použil kvalifikátor jedna i v doméně [Označení] rekreace a volný čas. Při výslechu znalec setrval na závěrech znaleckého posudku. Při zpracování znaleckého posudku vycházel z dokumentů předložených žalobcem, datum ustálení zdravotního stavu 27. 10. 2022 zvolil arbitrárně. Celková částka za ztížení společenského uplatnění by při aplikaci Metodiky činila 623 443 Kč, při zohlednění navýšení o 10 % pro věku poškozeného ([věk] let) pak 685 788 Kč.

8. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č. j.: [spisová značka] ze dne 1. 12. 2023 bylo žalobci pravomocně přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nezákonného trestního stíhání v souhrnné výši 150 000 Kč a náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši 108 750 Kč. Ve vztahu k tvrzenému zásahu do zdravotního stavu žalobce soud v odůvodnění pod bodem 39. rozsudku konstatoval, že případná újma ve smyslu poškození psychického zdraví není odškodnitelná v rámci náhrady imateriální újmy, ale v rámci náhrady škody, současně však soud vzal v potaz dopad trestního stíhání na zdravotní stav žalobce. Dle bodu 38. odůvodnění rozsudku č. j.: [spisová značka] soud dospěl při odškodňování újmy způsobené nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení k základní částce ve výši 100 110 Kč, kterou soud navýšil o 10 % pro vyšší význam daného řízení pro zhoršený zdravotní stav žalobce v průběhu řízení.

9. Soud první instance věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 1, § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2 a § 26 OdpŠk, dále dle § 2985 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o. z.“). Soud konstatoval, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je kumulativní splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (zde nezákonného rozhodnutí), 2) vznik újmy a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem újmy.

10. Ohledně odpovědnostního titulu obvodní soud uzavřel, že je dán v podobě nezákonného rozhodnutí, což je nutno dovodit z výsledku trestního stíhání. Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

11. Ohledně újmy obvodní soud vyložil, že satisfakce za ztížení společenského uplatnění se poskytuje za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání, možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Dojde-li k poškození zdraví trvalého rázu, pak nemůže být pochyb o tom, že u poškozeného překážka lepší budoucnosti nastala. Odškodnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

12. Obvodní soud učinil, závěr, že u žalobce došlo k poškození zdraví trvalého rázu (vznik posttraumatické stresové poruchy) a že je ve věci je dána příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce a jeho zhoršeným zdravotním stavem. Uvedený závěr je jednak obsahem znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], a jednak z lékařských zpráv obsažených v nálezu posudku se podává, že žalobce je v ambulantní psychiatrické péči od srpna 2013, což odpovídá době zahájení trestního stíhání.

13. Ohledně výše satisfakce za ztížení společenského uplatnění pak odkázal na systém Metodiky Nejvyššího soudu, která kalkuluje s výchozí částkou odškodnění představující 400násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav žalobce. K ustálení zdravotního stavu žalobce došlo 27. 10. 2022, výchozí rámcová částka tak činí 15 135 600 Kč. Soud se ztotožnil se všemi znalcem hodnocenými položkami, rovněž s výběrem těch, u kterých znalec uvažoval o navýšení kapacity i s užitým kvalifikátorem 1-2, když všechny hodnocené obtíže žalobce jsou přítomny méně než 37 % času života žalobce. Pokud jde o jednotlivé domény, k navýšení došlo u domény [Označení] - zvládání obtíží a jiných psychických nároků, která je hodnocena kvalifikátorem dva s tím, že žalobce dochází na psychiatrickou ambulanci, pobírá psychiatrickou medikaci. Doména [Označení] – péče o zdraví, hodnocena kvalifikátorem jedna s tím, že žalobce předtím byl členem atletického klubu, byl to sportovec, pečoval o své zdraví, měl tréninky dvakrát týdně, účastnil se i běžeckých závodů, přičemž uvedených činností již není dnes schopen. Doména [Označení] - složitá mezilidská jednání, s ohledem na léky a s tím spojené utlumení žalobce (žalobce nemůže reagovat v situacích rychle, bystře, do určité míry se stále izoluje od společnosti), tyto zvláštní mezilidské vztahy jsou hodnoceny zvýšeným kvalifikátorem 2, neboť v důsledku léčby se žalobci nedaří navázat intimní vztah a pokud nějaký měl, tyto po dvou až třech měsících skončily. Pokud jde o rodinu, ztratil možnost každodenně pečovat o svého syna. Kvůli únavě a spavosti je žalobce omezen i ve „formálních vztazích“, např. při vyřizování na úřadech. Stran domény [Označení]- placené zaměstnání, soud vychází ze skutečnosti, že žalobce dříve pracoval jako [funkce], prodával [Předmět], později [činnost]. Vlivem trestního stíhání se z něj stal [funkce], tedy podstatným způsobem mu klesl příjem, když neboť nyní je schopen v podstatě pracovat toliko dva dny v týdnu. Pro vyšší navýšení není dle úvahy soudu prostor, toto by případně mělo být uplatněno jako nárok na náhradu ušlého zisku. Konečně soud provedl korekci u domény – Rekreace, volný čas [Označení]- dříve byl žalobce více společensky aktivní, sportovně založený, jezdil na hory, na vodu, na výlety, nyní se u něj občas projevuje podrážděnost, je až neurotický, unavený, trápí ho spavost. Vyhledává klid, procházky se synem/matkou, případně čte knihy. Poškození žalobce by tak s ohledem na závěry znaleckého posudku odpovídala částka 623 443 Kč.

14. Vzhledem k věku žalobce ([věk] let, v době vyhlášení posledního zprošťujícího rozhodnutí dne 27. 10. 2021) soud rovněž dospěl k závěru, že je na místě tuto částku dále modifikovat, a to zvýšením o 10 % na 685 787,30 Kč. Současně soud musel zohlednit skutečnost, že v rozhodnutí ve věci [spisová značka] soud zhoršený zdravotní stav žalobce vzal v potaz jako skutečnost navyšující význam řízení v rámci odškodnění za jeho nepřiměřenou délku a z tohoto důvodu pak došlo k navýšení základní částky 100 110 Kč o 10 % (tj. navýšení o 10 011 Kč). Soud zohlednil i to, že při odškodnění žalobce z nezákonného trestního stíhání žalobce obdržel 150 000 Kč, neboť soud komplexně nahlížel na situaci žalobce – rozpad partnerského stavu, ztráta každodenního kontaktu s nezletilý, medializace věci, zásah do psychiky žalobce. Z tohoto důvodu obvodní soud za využití volného uvážení snížil částku, která by měla žalobci dle Metodiky o dalších 50 000 Kč, když všechny uvedené skutečnosti se zvýšenou měrou podílely na hodnocení jednotlivých domén. Konečná částka tak činí 625 776 Kč (685 787 Kč - 10 011 Kč - 50 000 Kč).

15. Soud proto žalobě co do částky 625 776 Kč s příslušenstvím vyhověl (výrok I) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

16. Rozhodnutí o úroku z prodlení soud odůvodnil tím, že žalobce předběžně uplatnil nárok dne 23. 2. 2024 a žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, tj. od 24. 8. 2024 (§ 1970 o. z. ve spojení s ust. § 15 odst. 2 OdpŠk, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Výše úroku z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. O delší pariční lhůtě soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, s ohledem na zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů.

18. V odůvodnění rozhodnutí pak obvodní soud vyložil, že výrok III je rozhodnutím o nákladech řízení účastníků, kdy aplikoval § 142 odst. 3 o. s. ř. neboť výše plnění záležela jak na znaleckém posudku, tak na úvaze soudu. Tyto náklady žalobce sestávají z nákladů zastoupení advokátem - odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 625 776 Kč, tj. 10 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, žaloba a účast u jednání dne 14. 1. 2025) a z částky 5 410 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast při vyhlášení rozsudku) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. do 31. 12. 2024, dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. od 1. 1. 2025, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Dle § 31 odst. 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Soud nepřiznal ani požadovanou ztrátu za promeškaný čas, když k vyhlášení rozsudku bylo přistoupeno jen o 25 minut později. Náhrada za ztrátu času totiž náleží za dobu delší 30 minut, a navíc vyhlášení trvalo fakticky 8 min, za něž byl zástupce odškodněn úkonem právní služby, což plnohodnotně kompenzuje i meškání při vyhlášení rozhodnutí ve věci.

19. Výrok IV pak obvodní soud odůvodnil tím, že neúspěšná žalovaná je ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. povinna nahradit státu náklady řízení, které dle obvodního soudu představují dosud neuhrazený soudní poplatek z žaloby, tj. 31 289 Kč.

20. Proti vyhovujícímu výroku I v rozsahu 100 000 Kč a proti akcesorickému výroku o povinnosti zaplatit náklady státu podala žalovaná odvolání. Dle žalované došlo k duplicitnímu odškodnění stejné újmy, soud neměl odečíst jen částku 50 000 Kč, ale celou částku 150 000 Kč přiznanou v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], neboť v rámci prvního sporu byly zohledněny všechny skutečnosti, které jsou odškodňovány v rámci újmy na zdraví. Výrok o povinnosti zaplatit náklady státu odpovídající soudnímu poplatku ze žaloby považuje jednak za nepřezkoumatelný a jednak odporující ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Navrhla, aby odvolací soud vyhovující výrok změnil tak, že v rozsahu 1 000 Kč se žaloba zamítá, žalovaná není povinna zaplatit státu soudní poplatek a žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

21. Žalobce reagoval jen na odvolání do vyhovujícího výroku, který navrhl potvrdit; akcentoval přitom, že žalovaná nebrojí proti závěrům znaleckého zkoumání žalobce. Rozsudek vydaný ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] považuje za dezinterpretovaný, neboť nedošlo k absolutnímu překryvu odškodňovaných skutečností. Nárok na náhradu újmy za nezákonné trestní stíhání a nárok na náhradu újmy na zdraví jsou zcela samostatné, na sobě nezávislé, jeden z nich nelze vynulovat započtením druhého. V předchozím řízení tak soud újmu na psychice žalobce při vyměření náhrady zohlednil jen v dílčím rozsahu. Psychický stav žalobce (tj. rozvinutí posttraumatické stresové poruchy vyžadující dlouhodobou léčbu) měl dopad i v ostatních sférách života žalobce, vč. sfér již odškodněných v předchozím řízení. Podíl tohoto dopadu do jednotlivých sfér života nelze kvantifikovat exaktně, neboť lidská psychika a její poruchy nejsou mechanicky měřitelné veličiny, které by bylo možné izolovat od ostatních domén života žalobce, s absolutní jistotou však lze dovodit, že její podíl na újmě způsobené v těchto sférách, není 100 %, jako fakticky dovozuje žalovaná. Ostatně pokud by tomu tak bylo, úprava řízení o náhradu nemajetkové újmy by vedle řízení o náhradu ztížení společenského uplatnění zcela pozbývala smyslu, což však ze zákona ani výkladové judikatury nevyplývá. Předmětem řízení sp. zn. [spisová značka] nebylo zkoumání obdobných omezení života žalobce „do budoucna“, jako je tomu v tomto řízení, ale již způsobená újma v nemajetkové sféře žalobce, která nastala v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. V souladu s východisky ustálené judikatury tak byla v řízení sp. zn. [spisová značka] zohledněna především povaha samotného obvinění žalobce a jeho dopad do imateriální sféry žalobce, tj. hrozba vysokého trestu odnětí svobody, povinnost podrobit se úkonům trestního řízení a další projevy trestního stíhání. Dále bylo v původním řízení zohledňováno i umocnění intenzity tohoto zásahu v důsledku medializace kauzy, nucená změna profesního zaměření žalobce, neboť trestní stíhání bylo vedeno pro jednání související s výkonem dosavadní podnikatelské činnosti žalobce v oboru [obor]. Rovněž pak byl zohledněn dopad trestního stíhání ve vztahu k rodině žalobce a jeho ostrakizace v širším sociálním okolí v důsledku již zmiňované medializace trestního řízení. Ani jeden z těchto odškodňovaných faktorů přitom ani okrajově nesouvisí se zdravotní sférou žalobce, či omezení jeho společenského uplatnění a vyžití v budoucnu, která je předmětem zdejšího řízení. Nepříznivý zdravotní stav žalobce se projevil toliko částečně ve vztahu k rozpadu vztahu žalobce s jeho tehdejší partnerkou, dopadu do ekonomické sféry žalobce, který i s ohledem na psychické obtíže (vedle enormních časových i finančních nákladů na vedení obhajoby) nebyl po dlouhou dobu vykonávat zcela žádnou výdělečnou činnost. Špatný psychický stav přitom nebyl jedinou příčinou těchto následků. Dle žalobce pak žalované dle ustálené judikatury náhrada nákladů řízení nenáleží (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2929/07).

22. Městský soud v [adresa] jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) – po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.) – přezkoumal podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. napadený rozsudek, včetně postupu soudu prvního stupně předcházejícího jeho vydání, a shledal částečně opodstatněným jen odvolání do akcesorického výroku o náhradě nákladů státu.

23. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z nichž vyvodil správné skutkové závěry, které tak mohly být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat, neboť žádný z účastníků ani proti jednotlivým skutkovým zjištěním a ani z nich vyplývajícímu skutkovému závěru nebrojí.

24. Rovněž právní hodnocení zjištěného skutkového stavu, tak jak je provedl obvodní soud, je naprosto správné, lze tak plně odkázat na aplikované právní normy a jejich citace uvedené obvodním soudem. Odvolací námitky ve věci samé totiž směřují jen do způsobu, jak soud postupem dle § 136 o. s. ř. zohlednil při určení adekvátní náhrady za překážku lepší budoucnosti plnění, které škůdce poskytl žalovanému na uspokojení jiného jeho nároku, které však se ztížením společenského uplatnění souvisí.

25. Odvolací soud tak jen krátce shrnuje, že v posuzovaném případě je splněna podmínka existence nezákonných rozhodnutí představovaná dvěma usneseními o zahájení trestního stíhání žalobce, neboť žalobce byl obžaloby zproštěn. Žalobce prokázal, že utrpěl újmu na zdraví spočívající v posttraumatické stresové poruše a rovněž to, že mezi uvedenými nezákonnými rozhodnutími a uvedenou újmou na zdraví je dán vztah příčiny a následku. Odvolací soud se přitom se závěry obvodního soudu zcela ztotožňuje a s ohledem na absenci jakýchkoliv námitek proti uvedeným závěrům na odůvodnění soudu prvního stupně odkazuje.

26. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] žalobce uplatnil jiné nároky na náhradu újem, které mu vznikly v příčinné souvislosti se stejnými nezákonnými rozhodnutími, a to nárok na náhradu újmy vzniklé mu nezákonným trestním stíháním ve výši 1 500 000 Kč (žalovaná vyplatila dobrovolně 100 000 Kč a soud přiznal dalších 50 000 Kč) a náhradu za újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou tohoto trestního stíhání ve výši 145 000 Kč (žalovaná dobrovolně vyplatila 108 750 Kč, soud nic dalšího nepřiznal). Při úvaze o výši relutární satisfakce v případě obou nároků přitom obvodní soud zohlednil i zhoršený zdravotní stav žalobce – při výpočtu finančního zadostiučinění za újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení navýšením základní částky o 10 % (tj. 10 010 Kč), přičemž způsob zohlednění takto poskytnuté satisfakce na výši odškodnění za újmu na zdraví není mezi účastníky sporný. Odvolací soud přitom úvahu obvodního soudu shledává zcela přiléhavou a ztotožňuje se s ní, na bližší odůvodnění pak odkazuje na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku.

27. Spor mezi účastníky vězí v tom, že žalobce na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním obdržel 150 000 Kč a žalovaná požaduje, aby v tomto řízení celá tato částka poukázaná žalobci na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním byla odečtena od satisfakce příslušející žalobci z titulu ztížení jeho společenského uplatnění. S tímto názorem odvolací soud nesouhlasí. Znamenalo by to totiž mimo jiné i to, že v případě vzniku samostatně odškodnitelná újmy na zdraví žalobci žádná satisfakce za újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním nenáleží. V důsledku nezákonného trestního stíhání může poškozenému vzniknout řada zcela samostatných nároků, kdy existence jednoho nevylučuje vznik i nároku dalšího. Újma v osobnosti poškozeného nastává bez ohledu na to, zda se u žalobce rozvine porucha zdraví, která je diagnostikovatelná jako nemoc, a proto samostatně odškodnitelná. Stejně tak vznik újmy na zdraví nevylučuje, že nezákonným trestním stíháním byly zasaženy i jiné struktury osobnosti poškozeného (důstojnost, čest, soukromí apod.). To, že částečně stejné struktury osobnosti žalobce byly dočasně zasaženy v době vedení posuzovaného řízení, nemůže tak zásadním způsobem limitovat satisfakci za překážky lepší budoucnosti. § 31a OdpŠk 28. Podle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

29. Přístup, kdy je zahájení trestního stíhání, jež neskončilo odsuzujícím rozsudkem, pokládáno na roveň nezákonného rozhodnutí, je důsledkem rozšiřujícího výkladu zákona (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1711/2015, popř. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 6).

30. Nemajetková újma sama je subjektivní kategorií obtížně definovatelnou, objektivně komplikovaně vyjádřitelnou a o to složitěji prokazatelnou. Právní řád a judikatura reflektují skutečnost, že vedení trestního řízení vystavuje poškozeného nejistotě o výsledku řízení, negativně působí na jeho soukromý a osobní život, dotýká se jeho cti a dobré pověsti, vrhá na obviněného špatné světlo, vystavuje poškozeného riziku shromažďování a publicity údajů o jeho osobě (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 554/04). Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) povaha trestní věci, 2) délka trestního stíhání, a 3) následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Posouzení následků způsobených v osobnostní sféře poškozené osoby umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1) a 2). Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit. Je proto úkolem soudů, aby v každém jednotlivém řízení k tvrzení účastníků (a případným důkazním návrhům) toto zjišťovaly. Okolnosti posuzované v rámci tohoto kritéria musí žalobcem tvrzeny a prokazovány, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2773/2011). Vedle toho je však třeba vzít v úvahu i okolnosti, za nichž k nemajetkové újmě došlo, tedy zda případně nebylo trestní stíhání zahájeno zjevně bezdůvodně či excesivně, zda poškozený neměl svůj podíl na trestním stíhání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011.) Výše přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, a že významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 67/2016). Zásadní však je, že tímto způsobem je odškodňovaná imateriální újma vznikající v časovém rozsahu vedení posuzovaného řízení. § 2958 o. z.

31. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

32. Smyslem náhrady za ztížení společenského uplatnění je peněžitou částkou odčinit obtíže a útrapy spojené s trvalým zhoršením zdravotního stavu, pro něž je poškozený zcela nebo zčásti vyřazen z možnosti zapojit se do obvyklých životních činností, zejména v oblasti pracovního či studijního zapojení, rodinných vztahů, obvyklých činností při péči o svou osobu a domácnost, či rekreačních a volnočasových aktivit apod. Náhrada cílí k odčinění nemajetkové újmy vyvolané zásahem do zdraví, které je nejcennější složkou osobnostních práv každého člověka (k povaze jednotlivých nemajetkových dílčích nároků uvedených v § 2958 o. z. blíže zejména usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, publikované pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a sp. zn. [spisová značka], publikované pod č. 39/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustálená judikatura k nemajetkové újmě na zdraví již dříve dovodila, že rozhodující pro posouzení přiměřenosti odčinění újmy není matematický postup, jímž soud ke stanovení náhrady dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální újmy, respektive opatřeny náhradní požitky za ty, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel, a při určení náhrady je podstatné pouze to, zda finální částka odškodnění je s ohledem na následky poškození zdraví přiměřená, a to zejména se zřetelem k významu zdraví v hierarchii obecně uznávaných hodnot, k potřebě naplnění satisfakční i preventivní funkce náhrady a k požadavku srovnatelnosti s výší náhrad jiných nemateriálních újem přiznávaných soudy (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 968/2008, nebo sp. zn. 25 Cdo 2258/2008).

33. Při postupu dle Metodiky publikované pod č. 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek soud podle závěru znalce o celkovém procentu omezení žalobce stanoví příslušnou základní částku finanční náhrady za využití výchozí rámcové částky a výslednou náhradu určí (eventuálně s přihlédnutím k doporučení znalce) po vlastní úvaze o nutnosti či vhodnosti případné úpravy (tzv. modifikace) základní částky (podrobněji viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, publikovaný pod č. 90/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obvodní soud přitom dle uvedené Metodiky postupoval a stanovil odškodnění žalobce při zohlednění modifikace na 685 787,30 Kč, přičemž úvahy a ani závěry obvodního soudu nejsou jakkoli zpochybňovány, proto na ně odvolací soud v plném rozsahu odkazuje.

34. Je tak zjevné, že odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutí sleduje zcela jiný smysl a odvisí od zcela jiných zkoumaných kritérií než odškodnění za újmu na zdraví spočívající v překážce lepší budoucnosti poškozeného, jedná se o zcela samostatné nároky, které se vzájemně nevylučují, byť se zasažená oblast struktury osobnosti poškozeného může částečně překrývat. Ustálená judikatura pak tento souběh řeší tím, že případná újma ve smyslu vzniku překážky lepší budoucnosti není odškodnitelná v rámci náhrady imateriální újmy, ale jen v rámci náhrady újmy na zdraví jako samostatného nároku.

35. Předmětem odvolacích námitek je tedy to, jak zohlednit satisfakci, kterou žalobce obdržel za nemajetkovou újmu vzniklou mu nezákonným trestním stíháním v situaci, kdy se u poškozeného po skončení trestního stíhání rozvine posttraumatická stresová porucha, která je předmětem samostatného odškodnění (a která zasahuje stejné struktury jako útrapy žalobce v době vedení trestního řízení). V rozsudku č. j. [spisová značka] (viz č.l. 90 a násl. tohoto spisu) obvodní soud své rozhodnutí o výši odškodnění odůvodnil tím, že: (bod 39.) „...žalobce své tvrzení o zásazích do podnikatelské sféry prokázal spíše okrajově, když k ukončení jeho podnikatelské činnosti (...) jej vedlo nejprve pracovní přetížení a s tím spojené narušení psychiky, až následně byla psychika žalobce zasažena trestním stíháním. Na rozdíl od tamního poškozeného současný žalobce nepochybně utrpěl zásah do (již dříve narušené) psychiky, nelze však pominout platnou judikaturu, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5490/2017 či sp. zn. 30 Cdo 1673/2010, podle kterých „Pokud by v důsledku nepřiměřené délky řízení došlo k poškození zdraví žalobce (vzniku tělesného či duševního onemocnění), šlo by o nárok se samostatným skutkovým základem a neodškodňoval by se v režimu náhrady nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. ... Pokud lze ze skutkových tvrzení seznat, že žalobce skutečně nárok na náhradu nemajetkové újmy v důsledku poškození zdraví uplatnil, musí uvést, v čem poškození jeho zdraví spočívá a jakou částkou požaduje danou újmu odškodnit. … Případná újma ve smyslu poškození psychického zdraví poškozené pak není odškodnitelná v rámci náhrady imateriální újmy, ale v rámci náhrady škody. ... Soud proto zohlednil skutečnosti zjištěné z výpovědí žalobce i svědků, z nichž vyplynulo, že žalobce se skutečně psychicky změnil. Dále soud zohlednil i skutečnost, že došlo k medializaci dané kauzy (a hlavně žalobce) ...“.

36. Z citované části odůvodnění rozsudku č. j. [spisová značka] jednoznačně plyne, že soud neměl ambice odškodnit žalobce za újmu na zdraví představovanou překážkou lepší budoucnosti, kterou žalobce v souvislosti se stejnou škodnou událostí utrpěl. Přiznaná částka 150 000 Kč není satisfakcí za doživotně zhoršený zdravotní stav představující pro žalobce překážku lepší budoucnosti, ale za újmu pociťovanou v minulosti, tj. za stres vyvolaný nejistotou žalobce, zda v trestním řízení nebude odsouzen za úmyslně způsobený trestný čin, zda mu nebude uloženo nahradit újmu, za zásahy do jeho osobního života završené rozpadem jeho partnerského vztahu, což ve svém důsledku vedlo i k omezení kontaktu s potomkem, za zásahy do širších mezilidských vztahů s přáteli, za to, že osobní život byl zasažen nutností účastnit se jednotlivých úkonů trestního stíhání a řízení se dotklo jeho cti a dobré pověsti (a přihlédnutím ke změnám v psychice poškozeného).

37. Odvolací soud připomíná, že osoba, která byla povinna se podrobit úkonům orgánů činných v trestním řízení, musí mít záruku, že pokud trestnou činnost nespáchala, dostane se jí odškodnění. Pokud by taková perspektiva neexistovala, nebylo by možné trvat na povinnosti jednotlivce taková omezení v rámci trestního stíhání snášet. Tato záruka musí být dána i v případě, jestliže je pro poškozenou osobu výše újmy či příčinná souvislost problematicky prokazatelná (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 417/21). Judikatura se pak obsáhle vyjadřuje k tomu, že vše přiznané peněžité náhrady imateriální újmu způsobenou trestním stíháním zakončeným zprošťujícím rozsudkem nesmí být symbolická, ale musí vždy naplnit požadavky plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Dle nálezu sp. zn. I. ÚS 4293/18 Ústavní soud, jestliže stát zasáhne do života člověka nedůvodným trestním stíháním, poškodí či dokonce zničí jeho postavení ve společnosti a mnohdy i v rodině, musí výše odškodnění odpovídat takovému zásahu. Výše odškodnění nemateriální újmy totiž jistým způsobem vypovídá i o úctě státu k soukromému a veřejnému životu jednotlivých lidí. Stát tedy nesmí závažnost nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním bagatelizovat přiznáním nepřiměřeně nízké nebo dokonce jen symbolické náhrady. Zákon o odpovědnosti státu za škodu „zavazuje stát absolutně, objektivně, a je nezbytné, aby ten pochybením vzniklé újmy nahradil v maximální možné míře“ (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3183/15).

38. Odvolací soud tak vycházel zejména z odůvodnění rozsudku č. j. [spisová značka]; srovnávaný případ, který soud v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] použil k úsudku k adekvátní výši satisfakce, se týkal spoluobžalovaného zdejšího žalobce, který však nepožadoval satisfakci za nepřiměřenou délku a nevznikla mu újma na zdraví. Tento spoluobžalovaný obdržel za újmu vzniklou stejným trestním stíháním jako zdejší žalobce zadostiučinění 121 500 Kč. Ve srovnávaném případě byl tamní žalobce stejnými odpovědnostními tituly zasažen ve stejných doménách jako zdejší žalobce (jen ne stejně intenzivně) s výjimkou toho, že u spoluobžalovaného nedošlo ke změně psychiky. Soud přiznal žalobci vyšší částku než spoluobžalovanému právě proto, že jeho újma byla v důsledku v důsledku medializace kauzy žalobce vyšší, přičemž toto navýšení současně zahrnuje i změny v psychice žalobce v době vedení trestního stíhání a rozpad partnerského vztahu. Odvolací soud tak má, že ani po zohlednění všech paralelních odškodňovacích řízení by žalobcova satisfakce za nezákonné trestní stíhání neměla být nižší než 121 500 Kč (které obdržel spoluobžalovaný), k čemuž však již došlo.

39. Pokud by pak soud celou částku 150 000 Kč přiznanou poškozenému na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním odečetl při odškodňování nároku za ztížení společenského odečtením (jak požaduje žalovaná), znamenalo by to, že za zhoršenou kvalitu života po dobu vedení trestního stíhání žalobce fakticky žádné odškodnění nedostane, což je evidentně v rozporu s principem plné reparace. Bylo by pak totiž otázkou náhody, který z případných kolidujících sporů skončí dříve, přičemž jen těžko si lze představit, že by soud zcela zamítl poškozenému nárok na odškodnění za nezákonné trestní stíhání jen proto, že poškozený utrpěl též újmu na zdraví představovanou překážkou lepší budoucnosti, která byla plně odškodněna.

40. Odvolací soud dodává, že nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění je zásadně jednorázovým, celistvým a nedělitelným. Jeho smyslem je jedinou peněžitou částkou odčinit obtíže a útrapy spojené s trvalým zhoršením zdravotního stavu. Je tak zcela hraniční úvaha krátit tento nárok v důsledku již obdrženého odškodnění za utrpení způsobené poškozenému po dobu trestního stíhání. Částka 150 000 Kč byla totiž určena jako odškodnění za zhoršení kvality života žalobce jen za dobu trestního stíhání. Ztížení společenského uplatnění však sleduje odškodnění za vznik trvajících překážek lepší budoucnosti v době až po skončení trestního stíhání.

41. Odvolací soud však v této souvislosti zdůrazňuje, že nejen vyhovující výrok v rozsahu nad 100 000 Kč s příslušenstvím (I), ale ani zamítavý výrok o věci samé (II) nebyl odvoláním napaden, nabyl proto právní moci, a veškeré úvahy odvolacího soudu o tom, zda by částka přiznaná rozsudkem č. j. [spisová značka] neměla být zohledněna v rozsahu nižším než 50 000 Kč (nebo dokonce vůbec), je pouhou akademickou debatou bez jakéhokoliv efektu pro toto řízení.

42. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto zcela korektně, nikdo z účastníků tuto část výroku rozhodnutí nenapadal, ani proti odůvodnění žádné námitky nevznesl. Odvolací soud v tomto rozsahu na rozsudek soudu prvního stupně zcela odkazuje.

43. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním potvrdil postupem dle ust. § 219 o.s.ř.

44. Odvolací soud si je vědom toho, že písemné vyhotovení znění výroku nákladech řízení mezi účastníky (III) neodpovídá tomu, co obvodní soud vyhlásil dne 23. 1. 2025, neboť chybou v kopírování došlo k vypuštění klíčových slov, že se tímto výrokem rozhoduje o nákladech řízení mezi účastníky. Odvolací soud má však za to, že jednoduchou matematickou operací lze zjistit, že předmět řízení byl zcela vypořádán výroky I a II, dále pak platební místo odpovídá tomu, že bylo rozhodováno o nákladech řízení mezi účastníky a v neposlední řadě z odůvodnění rozhodnutí je uvedená nesprávnost zřejmá. Odvolací soud nevrátil spis obvodnímu soudu k opravě zjevné nesprávnosti, neboť formulací svého výroku I případnou nejasnost dotčený výrok v rozsudku soudu prvního stupně odstranil.

45. Pokud jde o výši nákladů za řízení před soudem prvního stupně, tak odvolací soud plně odkazuje na detailní výpočet provedený obvodním soudem, když ani proti této výši či její odůvodnění nikdo z účastníků neprotestoval, a obvodní soud zcela přiléhavě aplikoval § 142 odst. 3 o. s. ř.

46. O nákladech řízení odvolací řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce tvoří odměna za zastupování advokáta ve výši 10 200 Kč dle § 7 ve spojení s § 9a odst. 2 písm. a) a. t. z tarifní hodnoty 100 000 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 a. t. 900 Kč a náhrada za 21% DPH 2 331 Kč (srov. § 137 odst. 2, 3 o. s. ř.), za 2 účelné úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po 5 100 Kč, celkem tedy 13 431 Kč.

47. Pokud pak jde o výrok IV, tak sice obvodní soud avizoval, že se jedná o výrok o nákladech řízení mezi žalovanou a státem, avšak v odůvodnění uvedl, že se má jednat o soudní poplatek za žalobu. Odvolací soud nevrátil obvodnímu soudu spis k nápravě této nesrovnalosti, neboť z obsahu spisu lze jednoznačně dovodit, že státu vznikly náklady spojené s výslechem znalce 7 999 Kč, které byly zcela uhrazeny ze státního rozpočtu (č.l. 251). Jen na náhradu těchto nákladů má pak stát ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. právo, a to po žalované, které bylo uloženo zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

48. Naopak nelze požadovat postupem dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zaplacení soudního poplatku za žalobu po žalované, která je od poplatku osvobozena ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Odůvodnění

Poučení