25 Co 225/2025 - 132

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vyloučení věci z exekuce o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 5. 2025, č. j. 16 C 222/2024-83, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje, ve vztahu k výroku I. ve správném znění, že se z exekuce vedené soudním exekutorem [jméno FO], pod sp. zn. [spisová značka], na základě pověření Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. 12. 2015, č. j. 206 EXE 8248/2015, vylučuje nemovitá věc – vedlejší stavba pod pultovou střechou krytá standardní povlakovou krytinou IPA, na pozemku parc. č. [Anonymizováno], zapsaném na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], navazující na přední část rodinného domu č. p.[Anonymizováno][Anonymizováno] (pohled z ulice), postaveném na st. parc. č. [hodnota].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení 5 553,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2025, č. j. 16 C 222/2024-83, rozhodl, že z exekuce - dražby nařízené Exekutorským úřadem [adresa], soudním exekutorem [jméno FO], [adresa], dražební vyhláškou č.j. [spisová značka] ze dne [datum], o provedení elektronické dražby nemovité věci se vylučuje přístavek - stavba pod pultovou střechou krytou standardní povlakovou krytinou IPA, navazující na přední část rodinného domu čp. [Anonymizováno], postaveném na par. č. St. [Anonymizováno], v k.ú. [adresa], jak je uvedeno v článku I, dražební vyhlášky (výrok I.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobci řádně uplatnili právo k majetku, které nepřísluší výkon rozhodnutí, když předmětný přístavek byl ve vlastnictví žalobců a zároveň není součástí budovy č. p. [Anonymizováno] ve vlastnictví povinných (§ 505 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, a contrario) a zároveň přístavek není ve vlastnictví povinných (§ 267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Předmětný přístavek byl zřízen až v roce 2007 pro uskladnění věcí, povinní jako vlastníci přilehlé parcely dali žalobcům souhlas k jeho zřízení. Přístavek není žádným způsobem propojen s hlavní budovou, tedy žádným vchodem, ani žádnými médii, tj. vodou nebo odpadem, plynem či topením. Elektřina je řešena prodlužovacím kabelem ze zásuvky v domě č. p. [Anonymizováno]. Z důvodu naprosté nepropojenosti přístavku s hlavní budovou se nemůže jednat o součást hlavní věci. Přístavek pak s ohledem na jeho konstrukci může být od hlavní věci oddělen, aniž se nemovitost č. p. [Anonymizováno] znehodnotí.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalovaná z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Poukázala na to, že věc je posuzována podle právní úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Předmětný přístavek je spojen se zemí betonovým základem a zároveň přiléhá k hlavní budově, ačkoliv by dle svědeckých výpovědí oddělením nedošlo k přímému poškození hlavní stavby, přístavek by byl zásahem fakticky znehodnocen. Oddělení není jednoduché a nejedná se o dočasnou a snadno přemístitelnou stavbu, ale o část, která je s domem stavebně propojena a vytváří s ním jeden technický celek. Soud prvního stupně opřel své rozhodnutí výlučně o výpovědi osob blízkých, důkazní stav je tak zcela nedostatečný a nesvědčí o faktickém stavu. V řízení nebyl přibrán žádný znalec z oboru stavebnictví, nebyla vyžádána stavební dokumentace, ani kolaudační rozhodnutí, nebylo provedeno ani místní šetření k posouzení charakteru stavebního propojení. Absence návrhů na doplnění dokazování znaleckým posudkem nebo místním šetřením nezbavovala soud prvního stupně povinnosti zjistit skutkový stav věci úplně a správně. K závěru o oddělitelnosti stavby dospěl pouze na základě výpovědí žalobců a jejich blízkých, aniž by měl k dispozici odborné podklady. Soud prvního stupně měl podle § 120 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 127 o. s. ř. zvážit přibrání znalce z oboru stavebnictví, a to i bez návrhu účastníků. Soud prvního stupně tak skutkový stav nezjistil úplně, a proto jej ani nemohl správně právně posoudit. Žalobci jsou příbuzní povinných v exekučním řízení a jejich postup je dlouhodobě účelový, když ve věci realizace prodeje nemovité věci jsou opakovaně podávány vylučovací žaloby na různé části nemovitosti s cílem zmařit nebo alespoň zdržet dražbu, případně znehodnotit nemovitost natolik, aby se stala neprodejnou. Přístavek dle žalované tvoří s domem jeden stavební a funkční celek, měl by být posouzen jako součást nemovitosti povinných. Žalobci dále neprokázali, že by k předmětné stavebně měli jakýkoliv vlastnický nebo jiný právní titul. Nepředložili žádnou písemnou smlouvu s vlastníky pozemku, z níž by vyplýval jejich právní vztah k této stavbě. Pakliže žalobci tvrdí, že zřídili stavbu se souhlasem povinných, jde o ničím nepodložené tvrzení a není zřejmé, zda šlo o oprávněnou stavbu. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud žalobu na vyloučení předmětného přístavku z exekuce zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobci se k odvolání žalované vyjádřili s tím, že navrhují potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Poukázali na to, že soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování a zjištěný skutkový stav věci správně právně posoudil. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na provedených důkazech, konkrétně na svědeckých výpovědích, listinných důkazech, fotodokumentaci a videozáznamu, kdy se pečlivě zabýval věrohodností svědků. Žalobce byl před soudem prvního stupně zcela pasivní, měl plnou možnost navrhovat provedení důkazů, které nyní postrádá, včetně znaleckého posudku či místního šetření, což neučinil a nevznesl žádné relevantní důkazní návrhy. Žalobci své vlastnické právo prokázali jediným možným způsobem – důkazem o originárním nabytí vlastnictví, tedy jeho zřízením (výstavbou). Bylo jednoznačně prokázáno, že přístavek postavili žalobci v roce 2007, stavba byla provedena s výslovným souhlasem vlastníků pozemku, veškerý materiál na stavbu zakoupili i uhradili žalobci a stavbu provedl žalobce b) s pomocí svého zetě.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

6. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění: [jméno FO] nabyli předmětné nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] koupí od předchozí vlastnice [jméno FO], kdy právním titulem byl notářský zápis sepsaný na Státním notářství [adresa], pod sp. zn. [datum] státní notářkou [Anonymizováno]. Nemovitosti nabyli rovným dílem manželé [Anonymizováno] a [jméno FO]. Kupní cena byla stanovena na částku 408 000 Kč a byla zaplacena tak, že částku 34 212 Kč zaplatili manželé [Anonymizováno] v hotovosti před podpisem předmětné kupní smlouvy a zbylou část kupní ceny uhradili manželé [Anonymizováno] z půjčky [právnická osoba] v okresní pobočce v [Anonymizováno]. Druhá kupující [jméno FO] uhradila částku 54 208 Kč v hotovosti, druhou část ve výši 100 000 Kč uhradila prostřednictvím půjčky [právnická osoba] okresní pobočky v [Anonymizováno] a zbylá částka 50 004 Kč měla být v souladu s podmínkami kupní smlouvy uhrazena do jednoho roku uzavřením smlouvy. V té době byl dům obyvatelný, měl okna, neměl ještě hotovou fasádu, tedy vnější omítku a malbu, a zároveň nebyl přistavěn předmětný přístavek, který je předmětem řízení. Vlastníky pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba čp. [Anonymizováno], pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno], v katastrálním území [adresa] jsou povinní [jméno FO]. Žalobcům a [jméno FO], manželu dcery žalobců, bylo zřízeno smlouvou sepsanou ve formě notářského zápisu ze dne [datum] notářkou [jméno FO] věcné břemeno doživotního užívání bytové jednotky 3+1 v prvním nadzemním podlaží rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Toto věcné břemeno bylo vloženo do katastru nemovitosti.

7. Před přistavením přístavku, který je předmětem řízení, se v místě přístavku nenacházely žádné dveře nebo okno apod. V roce 2007 požádali žalobci vlastníky nemovitosti, tj. jejich dceru [jméno FO], zetě [jméno FO] a druhou dceru [jméno FO], o možnost postavení přístavku, aby měli prostor pro skladování zahradnických potřeb a zmínění vlastníci nemovitosti s tím souhlasili. Uvedený přístavek je dřevěný, stejně tak i jeho krov, je pobitý cetrisovými deskami bez základů, pouze s vybetonovaným podložím, které je zpevněno ocelovým roštem. Přístavek je připojen k hlavní stavbě tak, že na hlavní stavbu se připevnily za pomoci vrutů latě, a na ně byly následně připevněny trámky, které jsou nosnou konstrukcí uvedeného přístavku. Materiál byl zakoupen výhradně ze strany žalobců. Stavbu realizoval žalobce b) sám pouze s pomocí [jméno FO], svého zetě. Uvedený přístavek není žádným způsobem připojen na infrastrukturu domu, nemá přívod vody ani napojení na odpad. Připojení elektřiny je řešeno prodlužovacím kabelem vyvedeným z domu. Předmětný přístavek není nějakým způsobem vnitřně propojen s hlavním objektem, tedy s domem č. p. [Anonymizováno].

8. Odvolací soud však shledal zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně neúplným a nepřesným ve vztahu ke stavu a průběhu exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] na majetek povinných [jméno FO] kde soud prvního stupně vycházel z neúplných nesporných tvrzení účastníků. Proto odvolací soud doplnil ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 120 odst. 2 o. s. ř. dokazování příslušným citovaným spisem soudního exekutora. Z pověření Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. 12. 2015, č. j. 206 EXE 8248/2015, plyne, že uvedený exekuční soud pověřil soudního exekutora [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], vedením exekuce proti povinným [jméno FO] k vymáhání pohledávky ve výši 13 768 844,79 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozhodnutí Městského soudu Praha č. j. 42 Cm 59/97-348 ze dne 22. 3. 2010 a rozhodnutí Městského soudu Praha č. j. 42 Cm 59/1997-373 ze dne 22. 6. 2010. Exekučním příkazem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodl soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], o provedení exekuce prodejem nemovitých věci povinných zapsaných na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], konkrétně podílu (SJM) [jméno FO] a [jméno FO] na pozemku st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba [adresa], č. p. [Anonymizováno], rod. dům, st. parc. č. [hodnota], na němž stojí stavba [adresa], rod. dům, zapsaná na LV č. [hodnota], a pozemku parc. č. [Anonymizováno] – zahrada, a podílu [jméno FO] na uvedených nemovitostech. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nařídil soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] (nástupce [jméno FO], elektronickou dražbu předmětných nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] na 21. 8. 2024, přičemž jako příslušenství nemovité věci, kterých se exekuce týká, byla pod bodem a) uvedena vedlejší stavba pod pultovou střechou krytou standardní povlakovou krytinou IPA, která navazuje na přední část rodinného domu (pohled z ulice). Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], udělil soudní exekutor [jméno FO] Exekutorský úřad [adresa], příklep vydražitelce [právnická osoba], na vydražené nemovité věci zapsané na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], s vymezením příslušenství v podobě citované vedlejší stavby v přední části domu (pohled z ulice). Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2025, č. j. 18 Co 401/2024, bylo mimo jiné změněno usnesení soudního exekutora [jméno FO], Exekutorský úřad, ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tak, že se příklep vydražitelce [právnická osoba], neuděluje s tím, že soudní exekutor nařídil další dražební jednání na [datum] i přes to, že před konáním dražby byly podány vylučovací žaloby, k nimž vůbec nepřihlédl, byť se stále jednalo o první dražební jednání. Dražbu provedl a vydražitelce udělil příklep, čímž došlo k porušení zákona. Konstatoval, že povinní, resp. 3. povinná a třetí osoby se svými opakovanými návrhy snaží oddálit prodej předmětných nemovitých věcí a jejich příslušenství, nelze ovšem akceptovat popsaný nesprávný postup soudního exekutora. Dle ortofotomapy se přístavek nachází na pozemku parc. č. [Anonymizováno] když pozemek st. parc. č. [hodnota] je pozemek zastavený domem č. p. [Anonymizováno].

9. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle o. z., obč. zák. a o. s. ř.

10. Podle § 505 o. z. součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

11. Podle § 120 odst. 1 obč. zák. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

12. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

13. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

14. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu zastává k ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) [pro poměry zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) je dosavadní judikatura v zásadě i nadále použitelná, neboť obecné vymezení součásti věci podle § 505 o. z. odpovídá obecnému vymezení podle § 120 odst. 1 obč. zák. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1501/2020)], názor, že právní institut součásti věci je zákonným vyjádřením skutečnosti, že existují věci, jakožto hmotné předměty, které lze z hlediska právní teorie charakterizovat jako věci složené, tedy věci, které jsou vnitřně strukturovány a tvořeny relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými. Zákon staví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné na dvou kritériích: 1) na vzájemné sounáležitosti věcí a 2) na míře jejich oddělitelnosti. První kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, neboť to, co k věci podle její povahy náleží, se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. Míra sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující, a tedy ve vztahu více věcí za věc tzv. hlavní. Druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Definici součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení kterýmkoliv z uvedených způsobů znamená pro věc hlavní (nikoliv též pro její oddělovanou součást) újmu na její hodnotě (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2176/2023).

15. Žalobci se žalobou podanou u soudu prvního stupně proti žalované podle § 267 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 exekučního řádu domáhají vyloučení nemovité věci – přístavku, nezapsaného do katastru nemovitostí, z exekuce vedené na majetek povinných [jméno FO], z důvodu nepřípustnosti vedení exekuce na základě jejich vlastnického k této věci. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s poukazem na skutečnost, že žalobci zneužívají tohoto procesního institutu k blokování průběhu exekuce, když žalobu k různým věcem podali před konáním dražby opětovně, a dále z důvodu neprokázání vlastnického práva žalobců k vylučované věci. Soud prvního stupně po řádně provedeném dokazování vzal správně za prokázané, že dotčený přístavek - vedlejší stavba pod pultovou střechou krytou standardní povlakovou krytinou IPA, která navazuje na přední část rodinného domu č. p. [Anonymizováno] (pohled z ulice) byl zhotoven žalobcem b) za pomoci [jméno FO] (jednoho z povinných) někdy v roce 2007, tj. po vzniku vlastnického práva povinných k věci hlavní, z materiálu zajištěného žalobcem b), zjevně za trvání manželství se žalobkyní a). Stalo se tak na základě souhlasu povinných jako vlastníků domu č. p. [Anonymizováno], i pozemků parc. č. [Anonymizováno] kde je umístěn, a pozemku st. parc. č. [hodnota], jehož je dotčený dům součástí. Tento přístavek není jakkoliv trvale propojen s domem č. p. [Anonymizováno] (absence průchodu do domu, vodovodního či kanalizačního napojení, stabilního přívodu elektřiny). K domu pouze přiléhá vlastní konstrukcí, kdy jsou nosné trámy připojeny ke stěně domu vruty.

16. S námitkou žalované, že soud prvního stupně opřel své rozhodnutí výlučně o výpovědi osob blízkých, důkazní stav je tak zcela nedostatečný a nesvědčí o faktickém stavu, se nelze ztotožnit. Břemeno důkazní k tvrzení, že vlastnická práva k předmětné stavbě jako samostatné věci náleží žalobcům a je tak nepřípustné vedení exekuce na majetek povinných vůči této věci, leželo na žalobcích. Ti vedle listinných důkazů navrhli též důkazy výslechy svědků a účastnickou výpovědí žalobce b), které soud prvního stupně řádně provedl a řádně také hodnotil. Soud prvního stupně hodnotil uvedené důkazy i po stránce jejich věrohodnosti, kdy neshledal z jejich obsahu a chování jednotlivých osob při výslechu, proč by tyto výpovědi neměly obstát z hlediska jejich věrohodnosti a tím i použitelnosti (jako celek nebo v dílčích částech). To, že je svědek v příbuzenském poměru k účastníku nebo se jej věc přímo dotýká, jej bez dalšího nevylučuje z podání svědecké výpovědi jako použitelného důkazu. Nic nebránilo žalované, aby navrhla důkazy k prokázání opaku nebo na podporu jejího tvrzení o nepoužitelnosti toho kterého z důkazů, čehož v rámci koncentrace řízení a neúplné apelace nevyužila. Pokud soud prvního stupně shledal z těchto důkazů (svědeckých výpovědí, videozáznamu a fotografií) dostatečně zjištěný skutkový stav věci v otázce stavebně-technického řešení daného přístřešku a jeho sounáležitosti s domem i jeho oddělitelnosti od věci hlavní (ve vlastnictví povinných), pak nebylo nezbytné tyto skutečnosti podrobit znaleckému zkoumání. V opačném případě by bylo jeho povinností vést žalobce jako osoby stižené důkazním břemenem k prokázání rozhodných skutečnosti za pomoci poučovací povinnosti ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud nemůže z moci úřední při aplikaci § 120 odst. 2 věty první o. s. ř. přistoupit bez dalšího k zajištění znaleckého posudku ke zjištění skutečnosti, která se mu jeví jako neprokázaná nebo prokázaná nedostatečně. S ohledem na zásadu kontradiktornosti civilního řízení může soud doplňovat dokazování svou aktivitou jen výjimečně v případech, kdy je kumulativně splněna podmínka potřebnosti důkazu ke zjištění skutkového stavu věci a podmínka, že tento důkaz vyplývá ze spisu. Zde však nebyla naplněna minimálně druhá z podmínek, a to, že by někdo z účastníků znalecké zkoumání navrhoval nebo jeho potřebnost alespoň tvrdil.

17. Na základě shora zjištěného skutkového stavu pak lze uzavřít (ve shodě se soudem prvního stupně), že uvedený přístavek je samostatnou věcí v právním slova smyslu, když z hlediska kritéria vzájemné sounáležitosti s věcí hlavní je třeba zohlednit, že žalobce b) vystavěl a užíval uvedenou stavbu na základě časově neomezeného souhlasu vlastníků pozemku, na němž stavba stojí (tj. jde o stavbu oprávněnou), a to pro potřeby žalobců (skladování věcí žalobců). Žalobci věc hlavní – dům č. p. [Anonymizováno] užívají na základě věcného břemene a v souvislosti s tím pak vystavěli a užívají i danou vedlejší stavbu (pro skladování svých movitých věcí). Tato stavba pak stavebně přiléhá k domu, avšak stavebně-technicky s ním není nijak trvale propojena. Pokud jde o kritérium míry jejich oddělitelnosti, pak je zjevné z dokazování (zejm. z videozáznamu a fotografie stavu před výstavbou), že by uvedený přístřešek šlo oddělit, aniž by výrazněji utrpěla jak hodnota vlastního domu (věci hlavní), tak i estetická stránka domu, jeho využitelnost apod. Aniž by bylo potřeba provádět znalecké ocenění je patrné, že přístavek nijak vlastní hodnotu domu neovlivňuje, i bez něj by šlo dům řádně a bez omezení užívat. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že nejde o součást domu č.p. [Anonymizováno] na st. parc. č. [hodnota], ale o samostatnou věc (stojící na parc. č. [Anonymizováno], ve vlastnictví povinných), kterou originárně nabyli žalobci zhotovením (do SJM) a kteří ji vlastní i v době rozhodování o dané vylučovací žalobě. Je tak nepřípustné vedení exekuce na majetek shora uvedených povinných i k této věci a je nezbytné ji z exekuce vyloučit. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně o důvodnosti žaloby je správný. Odvolací soud pak shledal důvod pro úpravu vyhovujícího výroku v podobě zpřesnění rozhodných skutečností v rámci jeho znění, a to i oproti rozsudečnému návrhu žalobců (z moci úřední).

18. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

19. Dále se odvolací soud zabýval otázkou náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, kde soud prvního stupně aplikoval § 150 o. s. ř. a procesně úspěšným žalobcům výjimečně náhradu těchto nákladů nepřiznal. Soud prvního stupně správně s odkazem na obecně aplikovaný nález Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 292/07, zohlednil zvláštní povahu daného sporného řízení, které bylo vyvoláno v důsledku postupu soudního exekutora, a skutečnost, že věřitelka - žalovaná v daném případě vznik nákladů řízení úspěšné straně nezavinila. Zde je dle názoru odvolacího soudu pak nezbytné zohlednit pro aplikaci citovaného ustanovení i okolnosti případu, kdy žalobci, ačkoliv si jsou vědomi rozsahu postihu majetku povinných předmětnou exekucí (žijí s nimi v jednom domě), využívají resp. zneužívající svého procesního práva prostřednictvím postupně uplatňovaných excindačních žalob v návaznosti na jednotlivé nařízené dražební jednání a tím fakticky oddalují uspokojení žalované jako věřitelky z postižitelného nemovitého majetku ve vlastnictví povinných. I dle odvolacího soudu tak byla zcela na místě aplikace dotčeného ustanovení, neboť v daném případě by bylo nespravedlivé, aby žalobci jako ti, kdo důvodně hájil svá ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdrželi náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložili.

20. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku I. i v navazujícím výroku II. o náhradě nákladů řízení účastníků dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I. ve správném znění).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s ř. Žalobci byli v odvolacím řízení zcela úspěšní, proto jim náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Odvolací soud neshledal v odvolacím řízení již důvody pro výjimečnou aplikaci § 150 o. s. ř. na daný případ, když to byla žalovaná, kdo vyvolal dané řízení o opravném prostředku za situace, kdy znala závěry rozhodnutí soudu prvního stupně. Nelze tak již zohledňovat případné zneužití procesní úpravy žalobci, či skutečnost, že se jako účastnice řízení ocitla nezaviněně, když uplatnila vykonatelný exekuční titul vůči povinným subjektům v exekuci. Bylo již plně na jejím zvážení, zda podstoupí řízení o opravném prostředku a riziko povinnosti nést náklady řízení v případě procesního neúspěchu. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta stanovené dle § 9 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve výši 4 140 Kč (z tarifní hodnoty 30 000 Kč, při zastupování dvou osob) za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu (sepis vyjádření k odvolání), jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění od 1. 1. 2025) a 21 % DPH. Celkem tedy činí náhrada nákladů odvolacího řízení na straně žalobců 5 553,90 Kč.

Poučení