26 C 200/2018 - 492

Rubrum

Okresní soud v Opavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Vladimíra Tománka a přísedících [jméno FO] a [jméno FO] ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 3 056,51 USD s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 459,779 USD spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 596,731 USD spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 391 315,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Soud v této věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.

2. Žalobkyně se domáhala u soudu podanou žalobou zaplacení částky 15 758,90 USD s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 12. 2017 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] pracovní smlouvu, na jejímž základě pro ni pracoval jako [Anonymizováno], a že dne [datum] uzavřela s žalovaným dohodu o zvýšení kvalifikace, ve které se zavázala umožnit žalovanému zvýšení kvalifikace absolvováním „[Anonymizováno]“ a uhradit „studijní náklady“ ve výši 24 000 USD. V dohodě se žalovaný naopak zavázal setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po dobu tří let po „úspěšném ukončení studia“ a pro případ, že tento svůj závazek nesplní, zavázal se žalobkyni nahradit uvedené náklady; pokud by žalovaný nesplnil svůj závazek setrvat u žalobkyně jako zaměstnavatele po sjednanou dobu jen z části, měla se jeho povinnost k náhradě „studijních nákladů“ poměrně snížit. Žalovaný svůj závazek setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po dobu tří let nedodržel, neboť po úspěšném ukončení výcviku dal dne [datum] výpověď z pracovního poměru, na základě níž pracovní poměr účastníků skončil dne [datum]. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného, aby jí uhradil poměrnou část vynaložených nákladů, k úhradě dlužné částky však nedošlo, a proto se uvedeného nároku domáhala podanou žalobou.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 10. 2021, č. j. 26 C 200/2018-294, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2022 č. j. 16 Co 277/2021-348, které dne 7. 7. 2022 nabyly právní moci byl žalovaný zavázán, aby zaplatil žalobkyni částku 12 702,39 USD spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 702,39 USD za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 8,22 USD. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nad rámec uvedeného byla zamítnuta a rozsudek nalézacího soudu v části, v níž byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 3 056,51 USD spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 854,09 USD za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 202,42 USD za dobu od 1. 2. 2018 do zaplacení, a v odstavci II. výroku, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit procesně úspěšné žalobkyni náklady řízení, byl odvolacím soudem zrušen a věc byla v uvedeném rozsahu vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. V době probíhajícího soudního řízení u nadepsaného soudu bylo u Okresního soudu v Novém Jičíně vedeno z podnětu žalobce (v tomto řízení žalovaného) soudní řízení proti žalované (v tomto řízení žalobkyni) o zaplacení částky 48 032 Kč s příslušenstvím. Předmětná pohledávka měla sestávat z nevyplacených mzdových nároků žalobce, které mu nebyly žalovanou zaplaceny. Jednalo se o pohledávku za 3 odpracované dny v září 2017, kdy měl podle žalované čerpat neplacené volno, přičemž jeho průměrná hodinová mzda za II. čtvrtletí roku 2017 činila 203,32 Kč, což odpovídá částce 4 879,68 Kč (3 dny x 8 hodin x 203,32 Kč), v listopadu 2017 žalovaná žalobci ve výplatnici vykázala neplacené volno 5 dnů a neomluvenou absenci v rozsahu 7 dnů, přičemž ani za tyto dny neobdržel mzdu, ačkoliv třebaže volno nečerpal a žádnou směnu nezameškal a průměrná žalobcova hodinová mzda za III. čtvrtletí roku 2017 pak činila 188,80 Kč, což odpovídá částce 18 124,80 Kč (12 dnů x 8 hodin x 188,80 Kč); žalobce měl dále podle výplatnice za listopad 2017 od žalované v hotovosti obdržet částku 2 372 Kč jakožto zálohu na listopadovou mzdu, což se ovšem nestalo, dluží mu také i náhradu za nevyčerpanou dovolenou v délce 15 dnů, kdy mu ve výplatnicích neprávem vykázala čerpání 4 dnů dovolené v září, 3 dnů v říjnu a 8 dnů v prosinci 2017, což odpovídá částce 22 656 Kč (15 dnů x 8 hodin x 188,80 Kč).

5. Žalovaný v tomto řízení vznesl procesní obranu proti žalované pohledávce kompenzabilní námitkou co do částky 63 873,70 Kč. Tato částka čítala shodné mzdové nároky s nároky uplatněnými v řízení u OS v Novém Jičíně a dále částku 12 705 Kč představující u žalobkynš evidovanou, ale ve skutečnosti žalovanému neproplacenou zálohu na mzdu za měsíc listopad 2017. Protože bylo v době tohoto řízení již u Okresního soudu v Novém Jičíně nepravomocně rozhodnuto o podané žalobě a v tomto řízení by bylo prováděno v podstatě shodné rozsáhlé dokazování, navrhli oba účastníci řízení, aby soud o zatím neskončené části řízení v rozsahu výše uvedené částky 3 056,51 USD s příslušenstvím, řízení podle § 110 o. s. ř., přerušil. Soud návrhu vyhověl. Následně bylo rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 5. 2023, č. j. 13 C 304/2020-232 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2024 č. j. 16 Co 159/2023-348 (dále také jen „rozsudek OS Nový Jičín“) rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci pohledávku ve výši 48 032 Kč s příslušenstvím, zaplatit mu náklady řízení v částce 74 562 Kč a uhradit náklady řízení státu ve výši 433,90 Kč, které mu vznikly.

6. Soud následně pokračoval v tomto řízení o zaplacení pohledávky 3 056,51 USD s příslušenstvím, která byla však žalobkyní v rozsahu rozsudečného výroku OS Nový Jičín žalovanému částečně zaplacena. Předmětem uplatněné kompenzační námitky žalovaným proti žalované částce tak zůstává částka 12 705 Kč (představující nezaplacenou zálohu na mzdu za měsíc listopad 2017) a v částce 3 135,50 Kč, která má být, jak se podává z podání žalovaného ze dne 6. 5. 2024 úrokem z prodlení z částky 12 705 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do 15. 12. 2020.

7. Žalovaný v uvedeném podání z 6. 5. 2024 navrhnul, aby soud v řízení zohlednil oproti žalované pohledávce celou výši uplatněné kompenzační námitky a aby pro případ, že by byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník ve sporu zavázán k náhradě poměrně vysokých nákladů tohoto řízení, požádal, aby mohl tyto zaplatit ve splátkách. Pokud by byl žalovaný zavázán k úhradě nákladů řízení najednou, mohlo by to být pro něj likvidační. Měsíčně totiž platí hypotéku, má tři nezletilé děti a manželka je stále na mateřské dovolené. K tomuto podání měla výhrady žalobkyně. Ta uvedla, že není možné nepřihlédnout v řízení k již zaplacené částce žalovanému ve výši 48 032 Kč a k zaplaceným nákladům řízení ve výši 74 562 Kč podle rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně, neboť v opačném případě by tvrzený dluh žalobkyně zaplatila žalovanému dvakrát. Rovněž nevidí důvod, aby byl žalovaný zavázán k úhradě nákladů řízení ve splátkách, když po celou dobu řízení mu muselo být zřejmé, že náklady tohoto řízení budou v konečné fázi poměrně vysoké a že je bude muset procesně neúspěšný účastník zaplatit.

8. Tvrzení o úhradě dluhu podle rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně žalobkyně podložila výpisy z jejího bankovního účtu, jimiž je tvrzená transakce prokázána. Z oznámení o platbě vyplývá, že žalobkyně platbu ve výši 146 243,18 Kč označenou jako „doplatek jistiny, úroků a náklady řízení – spor [anonymizováno],“ realizovala dne 29. 2. 2024. Uvedenou platbu žalovaný v podání z 6. 5. 2024 nezpochybnil.

9. V řízení bylo žalovaným tvrzeno, že částka 12 705 Kč, kterou v procesní obraně proti žalobě uplatnil, má být nezaplacená záloha na mzdu za měsíc listopad 2017. Nárok na zaplacení této částky žalovanému, jak se podává i z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 159/2023-348 (str. 7) nepochybně vznikl, ale fakticky zaplacen nebyl. Ačkoliv byla žalobkyně v tomto řízení soudem již dříve vyzývána, nechť označeným důkazem prokáže úhradu zaplacení této částky, žádný takový důkaz neposkytla a sama navíc v podání ze dne 17. 6. 2023 uvedla, že o tuto částku žalovaného krátila z důvodu nevrácených služebních oděvů. Tato informace (že se předmětná částka vztahovala k nevráceným oděvům) byla žalobkyní soudu sdělena až poté, co v řízení nastaly účinky koncentrace, a proto nebylo k této argumentaci přihlédnuto. Nicméně na základě dokazování, mj. ze mzdových listů žalovaného za měsíc listopad a prosinec 2017, z výpisu jeho bankovního účtu, z obsahu rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, z výpisu z účtu žalobkyně a s ohledem na předmětné sdělení žalobkyně ze dne 17. 7. 2023 soud uzavřel, že žalobkyně ve sporu neprokázala splnění povinnosti zaplatit žalovanému tuto částku mzdového nároku za listopad 2017, jehož splatnost nastala nejpozději dne 31. 12. 2018 (§ 141 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění – dále jen „zákoník práce“).

10. Důvodnost nároku na zaplacení částky 12 705 Kč soud opírá nejen o dokazování provedené v tomto řízení, ale také o závěry plynoucí z rozsudku OS Nový Jičín ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, podle kterého …“byl žalobce přidělenou práci povinen odvést pouze v řádně rozvržené pracovní době [§ 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce]. Jestliže však žalovaná žalobci pracovní dobu s ohledem na [Anonymizováno] a specifika práce [Anonymizováno] ani nerozvrhla, ba ani neevidovala způsobem, který by sama respektovala, pak žalobci zkrátka nemohla po právu vykázat neomluvenou absenci ani neplacené volno. Žalovaná ostatně nedokázala specifikovat konkrétní dny, kdy měl žalobce čerpat neplacené volno či zaznamenat neomluvenou absenci, ba ani konkrétní důvod, proč mu neplacené volno nařídila. Namísto toho tyto důvody nepřítomnosti v práci žalobci vykázala o své vůli (jak ostatně připustila již v odporu proti platebnímu rozkazu), ačkoli např. neplacené volno může zaměstnanec čerpat pouze na základě dohody se zaměstnavatelem, uzavřené typicky na žádost zaměstnance, jak správně uvedl prvostupňový soud. V tom případě nastala jiná překážka v práci na straně zaměstnavatele, čímž žalobci vznikl nárok na zaplacení náhrady mzdy, a to ve výši, jež odpovídá průměrnému výdělku za hodiny podle fondu pracovní doby (§ 208 část věty před středníkem ve spojení s § 207 zákoníku práce per eliminationem)... .“ 11. Pokud se pohledávka žalobkyně na úhradu poměrné části nákladů z kvalifikační dohody stala splatnou ke dni [datum], pak se vzájemné pohledávky žalobkyně a žalovaného staly způsobilými k započtení ke dni 31. 12. 2017 (§ 1982 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále také jen „o. z.“). Podle kurzu devizového trhu amerického dolaru ke dni 31. 12. 2017 vyhlašované Českou národní bankou byl kurz ve výši 21,291 Kč za 1 USD. Ke dni 31. 12. 2017 částka 12 705 Kč představovala částku 596,731 USD. S ohledem na tuto skutečnost posoudil soud jako důvodnou žalobu v rozsahu částky 2 459,779 USD, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a co do částky 596,731 USD žalobu zamítl.

12. Na tomto místě soud poznamenává, že částka 3 135,52 Kč uplatněná v tomto řízení jako procesní obrana žalovaného proti žalobě není příslušenstvím pohledávky, jak se domníval žalovaný, ale jedná se o rozdíl v jeho průměrném výdělku v žalované době, kterým poměřoval žalované mzdové nároky. V řízení u zdejšího soudu žalovaný veškeré nároky porovnával s hodinovým průměrným výdělkem ve výši 203,32 Kč, avšak podle rozsudku OS Nový Jičín byla část náhrady stejných mzdových nároků posouzena nikoli podle jednoho, ale podle dvou období předcházejících jednotlivým nárokům. Průměrný hodinový výdělek žalovaného byl následně v rozhodných obdobích zjištěn ve výši 203,32 Kč a ve výši 188,80 Kč. Žalovaný v tomto řízení uplatnil obranu proti žalobě co do nároků na zaplacení mzdových náhrad ve výši 48 796,80 Kč a jako žalobce u OS Nový Jičín se ze stejného důvodu domáhal zaplacení náhrad ve výši 45 660,50 Kč. Rozdílem těchto částek, o nichž však bylo rozhodnuto rozsudkem OS Nových Jičín, je pak shora uvedená částka, kterou žalovaný označil jako úrok z prodlení. Z důvodu zániku této pohledávky zaplacením dle rozsudku OS Nový Jičín žalobkyní žalovanému již soud v tomto řízení k této částce v rámci procesní obrany žalovaného nepřihlížel.

13. Z hmotněprávního hlediska soud opět posoudil spor podle § 234 a 235 zákoníku práce. Nárok na zákonné úroky z prodlení svědčí žalobkyni podle § 1968 a § 1970 o. z. Výše požadovaného úroku z prodlení pak odpovídá výši regulované vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

14. Soud měl v záměru předmětné řízení do doby skončení řízení vedeného týmiž účastníky u OS Nový Jičín podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit. Ovšem proto, že v průběhu řízení byl po právu nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky představující poměrnou část nákladů na zvýšení kvalifikace shledán až v návaznosti na právní názor dovolacího soudu, nebylo do té doby postaveno najisto, zda žaloba byla důvodná či nikoliv, a proto podmínky přerušení řízení nebyly splněny. Námitku započtení uplatnil žalovaný v řízení pouze jako procesní obranu podle § 98 o. s. ř. Soud se proto nejdříve zabýval otázkou důvodnosti pohledávky žalobkyně, pročež až následně mohl posuzovat důvodnost započtení (blíže viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2512/2015, veřejnosti dohledatelné např. na www.nsoud.cz). Vzhledem k tomu, že o pohledávce ve výši 48 032 Kč s příslušenstvím, která byla předmětem procesní obrany proti žalobě již bylo rozhodnuto v jiném soudním řízení, přičemž žalovaná (v toto řízení žalobkyně) na základě tohoto rozhodnutí splnila v rozsudku jí stanovenou povinnost a žalobci (v tomto řízení žalovanému) zaplatila tuto dlužnou pohledávku a uhradila mu i náklady řízení, nebylo namístě se co do uvedené částky procesní obranou a tím, zda pohledávka zanikla započtením anebo zaplacením, dále zabývat. Naopak částku 12 075 Kč s příslušenstvím představující nevyplacenou zálohu na mzdu za měsíc listopad 2017, která nebyla předmětem řízení u OS Nový Jičín, musel soud v tomto řízení zohlednit, jak je blíže popsáno v bodu 12. tohoto rozsudku. Protože o nároku na zaplacení náhrady mzdy bylo v celém rozsahu rozhodnuto v řízení vedeném u OS Nový Jičín, má soud za to, že není namístě zohlednit v tomto řízení kompenzační obranu žalovaného co do částky 3 135,52 Kč, k jejíž výši dospěl na základě nesprávného výpočtu svého průměrného výdělku.

15. Co se týká nákladů řízení, tak soud při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby vycházel z tarifní hodnoty 371 831,25 Kč. Jelikož občanský soudní řád ani tzv. advokátní tarif (vyhláška č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) neurčuje, podle jakého směnného kurzu se provede přepočítání cizí měny na českou korunu, je třeba per analogiam vyjít z ustanovení § 3 odst. 6 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, avšak byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. zrušena dnem 7. 5. 2013. Podle zmiňovaného ustanovení, je-li peněžitá částka vyjádřena v cizí měně, stanoví se předmět řízení v české měně podle kurzu platného pro nákup valut, který je uveden v kurzovním lístku České národní banky vydaném k prvnímu dni měsíce, v němž se rozhoduje o náhradě nákladů řízení. V daném případě byla předmětem řízení částka 15 758,90 USD s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že o náhradě nákladů tohoto řízení se rozhoduje ke dni 20. 8. 2024, soud provedl přepočtení podle kurzu amerického dolaru, který byl uveden v kurzovním lístku ČNB vydaném ke dni 1. 8. 2024, který činil 23,595 Kč.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 391 315,76 Kč přičemž tato částka představuje 93,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 3,42 %). Náklady řízení čítají poměr na A) zaplaceném soudním poplatku ve výši 49 328 Kč (17 443 Kč žaloba, 2 653 Kč + 15 232 Kč odvolání, 14 000 Kč dovolání, celkem tak 45 954 Kč, tj. 49 328 Kč x 0,9316 %), B) částku 149 044,32 Kč čítající náklady řízení od podání žaloby do 26. 2. 2019, kdy byl zástupce žalobkyně plátcem DPH (zást. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokát, č. l. 7 spisu, Advokátní kancelář [Anonymizováno], č. l. 63 spisu) a C) částku 196 317,44 Kč představující náklady řízení žalobkyně od 29. 3. 2019, kdy již právní zástupce plátcem daně z přidané hodnoty nebyl. Tyto náklady pak sestávají z odměny advokáta podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a. t. z tarifní hodnoty ve výši 371 831,25 Kč sestávající ad. B) 1. z částky 9 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 12. 12. 2017, 2. z částky 9 820 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 12. 2017, 3. z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 6. 2018, 4. z částky 4 910 Kč za účast při přípravě jednání (účast u ústního jednání, které nebylo zahájeno čtením žaloby a bylo z podnětu účastníků odročeno za účelem uzavření mimosoudní dohody) dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ze dne 25. 9. 2018, 5. z částky 9 820 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 2. 11. 2018, 6. z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření žalobkyně k vyjádření žalovaného) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 11. 2018, 7., 8. z částky 19 640 Kč (2 x 9 820 Kč) za účast na jednání soudu (ústní jednání přesahující 2 hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 11. 2018, 9. z částky 9 820 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 22. 11. 2018, 10. z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (plnění skutkových tvrzení) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 23. 11. 2018, 11. z částky 9 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 1. 2019, 12. z částky 9 820 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 13. 2. 2019 a 13. z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání odvolání) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 2. 2019 včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 5 571,04 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 9. 2018 náhrada 1 318,74 Kč za 116 ujetých km v částce 718,74 Kč (30,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 11. 2018 náhrada 522,19 Kč za 52 ujetých km v částce 322,19 Kč (30,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 11. 2018 náhrada 1 318,74 Kč za 116 ujetých km v částce 718,74 Kč (30,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 11. 2018 náhrada 522,19 Kč za 52 ujetých km v částce 322,19 Kč (30,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 1. 2019 náhrada 1 352,05 Kč za 116 ujetých km v částce 752,05 Kč (33,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 2. 2019 náhrada 537,13 Kč za 52 ujetých km v částce 337,13 Kč (33,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 132 221,04 Kč ve výši 27 766,42 Kč a ad. C) 14. z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k odvolání žalovaného) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 29. 3. 2019, 15. z částky 9 820 Kč za účast na jednání soudu (jednání u odvolacího soudu) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 5. 2019, 16. z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění skutkových tvrzení na výzvu nalézacího soudu v rámci právního názoru odvolacího soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 7. 2019, 17., 18., 19. z částky 29 460 Kč (3 x 9 820 Kč) za účast na jednání soudu (jednání přesahující 4 hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 11. 2019, 20., 21. z částky 19 640 Kč (2 x 9 820 Kč) za účast na jednání soudu (jednání přesahující 2 hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 1. 2020, 22. z částky 9 820 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 11. 2. 2020, 23. z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (odvolání) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 2. 2020, 24. z částky 9 820 Kč za účast na jednání soudu (jednání u odvolacího soudu) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., 25. z částky 9 820 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 7. 9. 2020, 26. z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (dovolání) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 9. 2020, 27., 28. z částky 19 640 Kč (2 x 9 820 Kč) za účast na jednání soudu (jednání přesahující 2 hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 10. 2021, 29. z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného ve věci samé) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 12. 2021, 30. z částky 9 820 Kč za účast na jednání soudu (jednání u odvolacího soudu) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 2. 2022, 31. z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření žalobkyně k dovolání žalovaného) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 10. 2022, 32. z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření žalobkyně výzvě nalézacího soudu na základě právního názoru dovolacího soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 6. 2023 a 33. z částky 9 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 10. 2023 včetně dvaceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 8 331,46 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 5. 2019 náhrada 537,13 Kč za 52 ujetých km v částce 337,13 Kč (33,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 11. 2019 náhrada 1 352,05 Kč za 116 ujetých km v částce 752,05 Kč (33,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 1. 2020 náhrada 1 354,46 Kč za 116 ujetých km v částce 754,46 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 2. 2020 náhrada 538,21 Kč za 52 ujetých km v částce 338,21 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 8. 2020 náhrada 538,21 Kč za 52 ujetých km v částce 338,21 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 9. 2020 náhrada 538,21 Kč za 52 ujetých km v částce 338,21 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 10. 2021 náhrada 1 342,59 Kč za 116 ujetých km v částce 742,59 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 2. 2022 náhrada 583,30 Kč za 52 ujetých km v částce 383,30 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 10. 2023 náhrada 1 547,30 Kč za 116 ujetých km v částce 947,30 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t.

17. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů za 5 úkonů právní služby spočívající v: i. písemném podání (vyjádření k vyjádření žalovaného z 19. 12. 2018 a z 30. 4. 2021), neboť takové listiny nebyly ve spise nalezeny, ii. v písemném podání ze dne 30. 9. 2021, které neobsahuje žádné tvrzení anebo označení důkazních prostředků na výzvu soudu, ale je pouze reakcí na kritiku žalovaného k rozhodnutí dovolacího soudu, iii. za další poradu s klientem přesahující 1 hodinu a cestové s tímto úkonem souvisejícím ze dne 22. 4. 2021, neboť se jednalo o poradu před vyhlášením rozsudku o mimořádném opravném prostředku a nebylo tudíž v té době zřejmé, jaký právní názor bude v rozhodnutí Nejvyšší soud presentovat; v této fázi řízení proto nebyla známá žádná závažná okolnost (strategie), která by měla být předmětem této porady, iv. za další písemné podání ze dne 27. 6. 2024, v němž žalobkyně pouze zaujala názor na obsah předchozího písemného podání žalovaného a ve kterém na výzvu soudu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím v této fázi řízení bez osobní účasti účastníků řízení.

18. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř., splatnost nákladů řízení je vázána k rukám advokáta podle § 149 1 o. s. ř.

19. Žalovaný v obsahu jednoho ze svých posledních podání zpochybnil účelnost některých úkonů právní služby zástupce žalobkyně. Uvedl, že je obecnou povinností strany žalující tvrdit rozhodné skutečnosti a označovat důkazní prostředky již v žalobě a pokud tak činí následnými podáními, nejedná se o účelně vynaložené náklady. Rovněž nepovažuje za účelně vynaložené náklady advokáta, který v rámci poskytované právní služby dojíždí na porady za klientem, ačkoliv by měl mít dostatečné zázemí na to, aby se porady mohly uskutečnit v sídle jeho advokátní kanceláře a nikde jinde. Narozdíl od žalovaného soud shledal jako neúčelné náklady řízení pouze ve vztahu k 5 úkonům právní služby popsaným v bodu 17. tohoto rozhodnutí a nikoli k úkonům dalším, které byly v jeho podání specifikovány. Je namístě poznamenat, že v tomto řízení bylo o věci několikrát rozhodnuto nalézacím soudem a následně i odvolacím a dovolacím soudem. Rozhodnutí o úspěšnosti žaloby (mimo částku 3 056,51 USD) bylo vyhlášeno až po cca 4 letech od zahájení řízení na základě závazného právního názoru dovolacího soudu. Jestliže se v mezidobí konaly porady mezi žalobkyní a jejím zástupcem stran procesní strategie a žalobkyně byla procesně úspěšná až na základě dovolání, lze shora uvedené porady advokáta se zastoupeným považovat za účelné. Žádný právní předpis nestanoví povinnost vést porady advokáta a zastoupeného v advokátní kanceláři. Pokud má advokát např., sídlo svého podnikání v bytě, v němž bydlí, pak je naprosto přirozené, že se tyto porady mohou (ale vždy nemusí) uskutečnit na jiném místě než v bytě advokáta.

20. Soud neshledal žádný důvod hodný zvláštního zřetele, kterým by odůvodnil nepřiznání nákladů řízení z větší části procesně úspěšné žalobkyni. Žalobkyně podle názoru soudu netěžila z protiprávního stavu, který vyvolala a nejednala vůči žalovanému nepoctivě. V průběhu řízení vyšlo najevo, že to byl právě žalovaný, kdo dal podnět k zahájení soudního řízení z důvodu nedodržení podmínek kvalifikační dohody. Teprve až poté, co žalovaný zveřejnil svoji vůli ukončit svůj pracovní poměr před uplynutím sjednané doby v kvalifikační dohodě a následném požadavku žalobkyně na zaplacení alikvotní části nákladů z této kvalifikační dohody, začalo mezi nimi docházet k vzájemným střetům. Ačkoliv měl žalovaný možnost jakékoliv pochybení žalobkyně v rámci pracovněprávních či [Anonymizováno] předpisů oznámit příslušným úřadům anebo se dříve domáhat případných nároků u soudu, do té doby tak neučinil a přesto, že nebyl povinen splnit pracovní zadání příčící se zákonu, až do skončení pracovního poměru zejména pracovní úkoly [Anonymizováno] plnil. Co se týká žalovaným vytýkané délky tohoto řízení, je nutné zmínit, že právo na soudní ochranu se řadí mezi základní práva, která jsou zaručeny ústavně. Možnost soudní ochrany v České republice zahrnuje různé procesní postupy, které umožňují účastníkům řízení chránit svá práva a zájmy před rozhodnutími soudů nižších soudních instancí, konkrétně v rámci odvolacího a dovolacího řízení. Tyto mechanismy účastníkům řízení žádat o soudní ochranu na základě podaného odvolání, dovolání, popř. ústavní žaloby zajišťují proces přezkumu rozhodnutí, čímž se zvyšuje spravedlnost a správnost soudních rozhodnutí. Pokud v tomto sporu účastníci využili veškerých takových procesních možností při uplatnění či bránění subjektivních práv u soudu, bylo namístě důvodně předpokládat, že právě z toho důvodu nelze ve věci očekávat závěrečné rozhodnutí krátce po podání žaloby, ale až na základě skončeného odvolacího či dovolacího řízení. Soud se proto neztotožnil s názorem žalovaného, že by délka tohoto řízení měla být důvodem, pro který by neměl být žalobkyni přiznán vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení.