13 C 304/2020-232

Rubrum

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Hozy a přísedících Olgy Pallové a Boženy Bilerové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 48 032 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinna zaplatit žalobci částku 48 032 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši - 8,05 % ročně z částky 4 879,68 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, - 8,05 % ročně z částky 20 496,80 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, - 8,5 % ročně z částky 22 656 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 85 575,94 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 48 032 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným dne [datum] pracovní smlouvu na základě které vykonával pro žalovanou práci na pozici pilot. Jeho pracovní poměr skončil ke dni [datum] na základě výpovědi zaměstnance ze dne [datum]. Od žalovaného však nedostal řádně zaplacenou mzdu za měsíc září 2017. Konkrétně nebyla proplacena mzda za údajné čerpání neplacené dovolené v rozsahu 3 pracovních dnů, přičemž ale žádnou neplacenou dovolenou nečerpal. Jeho průměrná hodinová mzda žalobce za II. čtvrtletí roku 2017 vypočtená v souladu s § 351 a násl. zákoníku práce činila 203,32 Kč/hod. Při výpočtu náhrady mzdy vycházel z průměrného výdělku za II. čtvrtletí roku 2017 a 8 hodinové pracovní doby sjednané v pracovní smlouvě, proto požaduje za neproplacenou mzdu v září 2017 částku ve výši 4 879,68 Kč (3x8x203,32). Tato částka mu měla být zaplacena v termínu výplaty mzdy, který byl ve mzdovém výměru určen na 20. den následujícího měsíce, tj. [datum]. Obdobně v měsíci listopadu 2017 byl krácen na své mzdě tím, že mu ve výplatnici bylo vykázáno neplacené volno 5 dnů a v tomto měsíci se měl též dopustit neomluvené absence v rozsahu 7 dnů. Za těchto 12 dnů pak nedostal zaplaceno. V daném měsíci neplacené volno nebral ani se nedopustil neomluvené absence. Do práce řádně chodil a ze strany žalované se jednalo pouze o sankci za výpověď z pracovního poměru. Průměrná hodinová mzda žalobce za III. Čtvrtletí roku 2017 vypočtená v souladu s § 351 a násl. zákoníku práce činila 188,80 Kč/hod. Při výpočtu náhrady mzdy za listopad 2017 vychází z průměrného výdělku za III. čtvrtletí roku 2017 a 8 hodinové pracovní doby sjednané v pracovní smlouvě, proto požaduje za neproplacenou mzdu v listopadu 2017 částku ve výši 18 124,80 Kč (12x8x188,80). Tato částka mu měla být zaplacena [datum]. Podle výplatnice 11/ 2017 měl od žalované obdržet v hotovost 2 372 Kč jakožto zálohu na mzdu v tomto měsíci. Rozporuje však, že by tuto částku od žalovaného obdržel jako zálohu na mzdu. Vzhledem k tomu, že o tuto částku byla následně ponížena jeho mzda skutečně vyplacená, tak nadále eviduje tuto částku jako nezaplacenou a požaduje po žalovaném, aby mu ji nahradil. Tato částka mu měla být zaplacena [datum]. Žalovaný dále žalobci v období [číslo] 2017 vykázal ve výplatnicích čerpání dovolené, aniž by reálně dovolenou měl, čímž byl zkrácen po skončení pracovního poměru, protože mu nebyla vyplacena náhrada za nevyčerpanou dovolenou. Celkem tak žalovaný zkrátil žalobce o 4 dny dovolené v měsíci září 2017 a 3 dny v měsíci říjnu 2017 v obou měsících neoprávněně označené jako čerpaní dovolené. Z výplatnice za listopad 2017 pak vyplývá, že mu zbývalo 8 dnů nevyčerpané řádné dovolené. Ve výplatnici za prosinec 2017 je přitom bez dalšího odůvodnění uvedeno, že mu nezbývají žádné dny řádné dovolené. V prosinci 2017 přitom žádnou řádnou dovolenou nečerpal, protože byl od [datum] v pracovní neschopnosti a pobíral nemocenskou, takže žalovaný ho o náhradu za 8 dnů řádné dovolené jednoduše neoprávněně zkrátil. Proto měl nárok po skončení pracovního poměru na náhradu za nevyčerpanou řádnou dovolenou ke dni [datum] ve smyslu § 222 odst. 2 zákoníku práce za celkem 15 dnů (4 + 3 + 8). Při výpočtu náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou vychází žalobce opět z průměrného výdělku za III. čtvrtletí roku 2017, tj. z 188,80 Kč, proto požaduje za neproplacenou mzdu za nevyčerpanou dovolenou částku ve výši 22 656 Kč (15x8x188,80).

2. Žalovaný namítal, že pracovní povinností žalobce bylo být denně přítomen na svém pracovišti v [obec], být připraven k provádění pokynů zaměstnavatele, účastnit se různých činností, a to včetně případného pilotování letadla v režimu cvičných letů. Žalobce však hned prvý sjednaný den [datum] do práce nenastoupil, a i pro následné období si vymyslel o své vůli svůj vlastní režim plnění pracovního závazku. Pracovní povinnosti žalobce tedy bylo pro každý den se nejpozději 7.30 hodin dostavit na pracoviště. O docházce žalobce na pracoviště vedl žalovaný evidenci. Žalobce však oproti předpokladům, zákonu i smlouvě trávil dobu pracovní pohotovosti v pohodlí svého domova. Vykazoval také létání pro jiného provozovatele, což však účtoval žalovanému. V měsíci září vykázal za dny 2. a 3. létání pro jiné provozovatele, na dny od [číslo]. čerpal náhradní volno a poté čerpal formou dovolené své právo na zasloužený odpočinek, který vykázal jako [příjmení]. Na dny [číslo] následuje pracovní pohotovost doma, [číslo] létal – vykázáno zkratkou LZIB/LKPR. Na výplatní pásce bylo žalobci vykázáno v souladu s jeho pracovním výkazem období od [číslo] jako řádná dovolená, další týden od 25. opět jako řádná dovolená, avšak zde došlo u zaměstnavatele k chybě a jako den dovolené mu byl vykázán den [číslo], zároveň byl ovšem vynechán den [číslo]. V součtu tedy vše souhlasí, akorát dne [číslo] žalovaný výjimečně nečerpal žádný ze sebou samým zvolených způsobů setrvání ve své domácnosti, neboť vykázal již výše popsaný let. Za říjen vykázal žalovaný ve svém výkazu celkem 8 dnů v režimu [příjmení] off (náhradní volno), ačkoliv nelze zjistit, za co. Po zbývající dny jsou vykázány lety. Na výplatní pásce zaměstnavatel vykázal dovolenou ve dnech 27., 30. a [číslo], celkem 19 odpracovaných dnů. V listopadu po podání výpovědi trávil dle vlastního výkazu žalobce 5 pracovních dnů v režimu náhradního volna, 9 dnů v režimu pracovní pohotovosti bez upřesnění místa, takže u sebe doma, vykázal celkem 170,5 pracovních hodin. Žalovaný na výplatní pásce vykázal žalobci neplacené volno na jeho žádost v počtu 5 dnů, neomluvenou absenci 7 dnů a odpracovaných 10 dnů. Ze mzdového listu 2017 lze zjistit celkem 209 odpracovaných dnů, 12 dnů dovolené, 8 dnů svátků a 22 dnů nemocenských dávek (v prosinci omarodil). Ode dne [datum] zavedl žalovaný pouze kvůli i žalobci na pracovišti elektronickou knihu docházek, která byla aktivována otiskem palce. Žalobce pak přestal docházet do práce úplně. Z uvedených důvodů má za to, že žalobce uplatňuje nároky, kterému nevznikly, když vychází ze své vlastní evidence, které jsou v rozporu se skutečností.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu na práci pilota s místem výkonu práce Česká republika. Ve smlouvě se účastníci dále dohodli, že žalobce souhlasí s vysíláním na pracovní cesty mimo sjednané místo výkonu práce, to je mimo [obec] (pracovní smlouva ze dne [datum]). Žalobci byla stanovena základní měsíční mzda ve výši 35 000 Kč s týdenním rozsahem 40 hodin, denním rozsahem 8 hodin s tím, že začátek pracovní doby je od [číslo] až 7.30 hodin nebo jinak podle dohody (mzdový výměr ze dne [datum]). Dne [datum] pak žalobce získal typovou kvalifikaci pro letoun Beechcraft Premier 1. Tato kvalifikace platila pouze do konce roku 2017, neboť nebylo doloženo, že byly splněny požadavky pro prodloužení její platnosti (sdělení Úřadu pro civilní letectví okresnímu soudu v [obec] ze dne [datum]). Plánování letu a komunikaci se zákazníkem měli na starosti letový dispečeři. Když přišel požadavek na let, tak ho zpracovali, poté zavolali pilotům, jestli mohou letět nebo ne a podle toho se zařídili. Piloti byli doma a většinou se to dělalo tak, že to věděli několik dní dopředu. Nestalo se, že by byl naráz požadavek letět ze dne na den. Pokud nebyla zrovna zakázka, tak měl piloti volno v režimu pohotovosti a mohli odjet kam chtěli a zavolalo se jim, když bylo potřeba, zda mohou letět. Pokud byl vypracován rozpis 14 dní dopředu, nebyly v něm definovány pohotovosti, tedy režim STBY. Byla jen ústní dohoda, že 14 dnů budou ve službě a 14 dnů ne. O dovolenou žádali piloti u dispečerů buďto osobně anebo telefonicky. Dovolené schvaloval jednatel žalovaného pan [příjmení]. Nikdy se nestalo, že by dispečer musel nahánět žalobce ať přijde do práce, že se na něj čeká (výslech svědkyně [titul]. [jméno] [příjmení] a výslech svědka [jméno] [příjmení]). Dle ředitelky žalovaného to nebylo tak, že by měl žalobce písemně nařízeno, že ve dnech od do je v STBY a musí být k dispozici 24 hodin a musí letět. Co se týče dovolených, případně neplaceného volna to řešil pan [příjmení]. Žádanky o dovolenou podepisoval on. Ty pohotovostní dny nebyly dopředu plánovány, protože se jedná o společnost, která je charterová a dopředu se neví, kdy se poletí. Pohotovost tedy nebyla, bylo to pouze na domluvě. Zavolalo se tedy pilotovi, jestli může nebo nemůže letět. Písemně tedy nebyl v režimu pohotovosti. Rozpisy pohotovosti se neřešily, neměli se jak řešit. Od [datum] byla na základě požadavku majitele společnosti nainstalována elektronická evidence docházky na otisk prstu. Už v září byl naveden otisk prstu žalobce do této evidence. Do doby, než byla elektronická evidence se evidence prováděla tak, že si to psal každý sám. Tedy v režimu pohotovosti jako takovém nikdy nikdo z pilotů nebyl. Domnívala se, že v žádném případě se nemůže brát, že každý den, který ten pilot stráví na cestách, se mu ten další měsíc dá jako náhradní volno. Je to pouze za dny kdy ten pilot strávil v pohotovosti v zahraničí. Pokud bylo letadlo v údržbě měl docházet do kanceláře (výslech svědkyně [jméno] [příjmení] výkonné ředitelky žalovaného). Publikace plánu služeb je v České republice stanovená minimálně na dobu 14 dnů pro notifikaci plánu služeb členům posádek, která je určena zákoníkem práce, a to § 84. Plán služeb nemusí bezpodmínečně obsahovat konkrétní lety a činnosti, ale zejména musí být jasně určeny dny volna a dny, ve kterých může člen posádky předpokládat přidělení letové či jiné služby, aby si mohli naplánovat adekvátní odpočinek (dopis z Úřadu pro civilní letectví žalobci ze dne [datum]). Dle pracovních výkazů žalobce v měsíci září roku 2017 ve dnech 2. a 3. září měl let, od 4. do 15. měl náhradní volno, v dalším týdnu je uvedeno čerpání dovolené, ode dne 25. do 28. pracovní pohotovost a dne 29. let do Bratislavy. V měsíci říjnu dle výkazu 2. 10. let, 3. 10. pohotovost v Bratislavě, 4. 10. přeprava na letiště, 5. 10. náhradní volno, 6. 10. přeprava na letiště, 7. 10. pohotovost, 8. 10. let, 9. 10. let, 10. 10. let, od 11. do 13. náhradní volno, 15. 10. přeprava na letiště, 16. 10. let, 17. 10. náhradní volno, 18. 10. let, 19. a 20. náhradní volno, 22. až 24. lety, 25. 10. náhradní volno, 26. a 27. října lety, 28. 10. vyčkávání na odlet, 29. 10. let, 30. 10. přeprava na letiště do [obec]. V listopadu od 1. do 3. 11. náhradní volno, 4. 11. přeprava na letiště do [obec], 5. a 6. 11. let, 7. a 8. 11. náhradní volno, 9. až 21. listopadu pohotovost, 22. 11. přeprava na letiště v Augsburgu, 23. 11. let, 24. a 25. pohotovost na letišti Avignon, 26. 11. let 27. a 28. listopadu pohotovost na letišti v Dublinu, 29. a 30. 11. let. V měsíci prosinci 1. prosince let, 4. a 5. 12. pohotovost, 6. 12. přeprava na letiště do Bratislavy, 7. 12. let a od 8. 12. do konce měsíce nemocenská (pracovní výkazy žalobce za období září až prosinec 2017). V elektronické evidenci docházky žalobce je v období září až prosinec roku 2017 pouze jeden časový záznam dne 27.

9. Kdy je příchod i odchod zaznamenán v době 15.41 hodin (evidence docházky žalobce v období od září do prosince 2017). Evidence docházky [jméno] [příjmení] ve stejném období obsahuje časové údaje příchodu a odchodu ze zaměstnání od pátku 22. 9., až do konce roku (evidence docházky [jméno] [příjmení]). Žalovaný obdržel v roce 2017 hrubou mzdu ve výši 37 961 Kč za měsíc duben, ve výši 35 000 Kč za měsíce květen, červen, červenec a srpen, ve výši 28 181 Kč za měsíc září, ve výši 38 770 Kč za měsíc říjen, ve výši 14 915 Kč za měsíc listopad a ve výši 8 334 Kč za měsíc prosinec. Pouze u měsíce listopadu je uvedeno, že žalobce obdržel v hotovosti částku 2 372 Kč a u měsíce prosince měl obdržet v hotovosti celou čistou mzdu. V ostatních případech je uvedeno, že mzdu obdržel bezhotovostně. V měsíci září je žalobci vykázáno 9 dní dovolené a 3 dny neplaceného volna na žádost, v měsíci říjnu jsou žalo vykázány 3 dny dovolené a v měsíci listopadu je žalobci vykázáno 7 neomluvených absencí a 5 dnů neplaceného volna na žádost. V měsíci listopadu je u vás má zůstatek dovolené 8 dnů a v měsíci prosinci již 0 dnů. V měsíci dubnu měl odpracovat 160 hodin +11 hodin přesčasu, v měsíci květnu 184 hodin, v měsíci červnu 176 hodin, v měsíci červenci 168 hodin, v měsíci srpnu 184 hodin a v měsíci září 65 hodin +31 hodin neplaceného volna a 72 hodin řádné dovolené (výplatnice žalobce za období duben až prosinec 2017). Pracovní poměr žalobce u žalovaného byl ukončen výpovědí žalobce ze dne [datum]. Tuto výpověď žalobce odůvodnil tím, že byly porušovány pracovněprávní a letecké předpisy, nebyl mu zasílán rozvrh práce alespoň 14 dnů předem, nalétal nízký počet hodin za posledních 12 měsíců a rovněž se mu nelíbilo nízké finanční ohodnocení (výpověď z pracovního poměru ze dne [datum]). Žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, že by měl mít neplacené volno za měsíc listopad v délce 5 dnů, neboť o něj nežádal a rovněž nesouhlasil s tím, že měl neomluvenou absenci, když docházel na lety tak, jak byl zavolán a jinak byl v pohotovosti. Rozporoval také to, že obdržel hotovost ve výši 2 372 Kč (emailová korespondence mezi žalobcem a jednatelem žalovaného ve dnech [datum] až [datum]). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky do [datum] (předžalobní výzva).

4. Pokud se týká účastnických výslechů provedených soudem, tak tyto výslechy nepřinesly nic nového, když obě strany pouze podrobně uvedly své již dříve prezentované názory a argumenty. Skutkový stav byl již prokázán dříve provedenými důkazy a právní posouzení věci soudem nemohly názory účastníků ovlivnit.

5. Soud dospěl k závěru, že žalovaný měl správně, tak jak o tom hovoří Úřad pro civilní letectví ve svém vyjádření ze dne [datum], v souladu s ustanovením § 84 zákoníku práce žalobci předložit minimálně čtrnáctidenní plán služeb, kde by bylo naplánováno kdy pilot má volno, kdy drží službu, tedy které dny může letět a z toho vyplývá i případné náhradní volno. Žalovaný to však, jak vyplývá z výslechu jeho zaměstnanců, nečinil a lze říci, že měl v tomto směru naprostý chaos a jednal v rozporu jak se zákoníkem práce, tak s předpisy o civilním letectví, což je především vyhláška číslo 466/2006 Sb., a to v tomto případě konkrétně část třetí týkající se obchodní letecké dopravy. Tato vyhláška upravuje dobu služby, dobu letu, dobu letové služby a s tím související požadavky na odpočinek leteckého personálu. Na druhé straně není nutné a u tohoto typu letecké společnosti ani i možné, aby byly v plánu služeb uvedeny konkrétní lety, jak to tvrdila žalující strana, byť Úřad pro civilní letectví žalobci k dotazu výslovně sdělil že:„ Plán služeb nemusí bezpodmínečně obsahovat konkrétní lety a činnosti, ale zejména musí být jasně určeny dny volna a dny, ve kterých může člen posádky předpokládat přidělení letové či jiné služby.“. Postačí tedy rozpis, kdy drží pilot službu, a kdy tedy může letět, bude-li takový požadavek. Držení pohotovosti je pak konání práce, za kterou dostává zaměstnanec mzdu. Z tohoto důvodu v době trvání této pohotovosti nemůže zaměstnanec odmítnout dostavit se do zaměstnání, tedy v tomto případě nemohl žalobce odmítnout přijet na letiště a pilotovat, pokud se v den, kdy držel pohotovost objevil požadavek na let. Žalobce a zřejmě i žalovaný (viz výslech svědkyně [titul] [příjmení]) se mylně domnívali, že je pouze na rozhodnutí pilota, zda takovou zakázku v době držení pohotovosti přijme či nikoliv. Případné odmítnutí lze hodnotit jako porušení pracovní kázně, což může mít i za následek ukončení pracovního poměru. Nicméně z výpovědi svědků vyplynulo, že se nikdy nestalo, že žalobce odmítl let. Mezi stranami byl spor o to, zda v době držení této pohotovosti se má žalobce zdržovat osobně na svém domovském letišti, či je pouze na telefonu a nachází se v přiměřené dojezdové vzdálenosti, co žije vzhledem k jeho bydlišti nepochybně i jeho domov. Žalovaný tuto otázku neměl upravenu v žádné vnitřní normě, tedy lze říci, že z ničeho nevyplývalo, že by v době trvání této pohotovosti se měl žalobce fyzicky nacházet na letišti. Takto to chápali i dispečeři, kteří měli s leteckou dopravou zkušenosti. Navíc nebylo zřejmé, kdy žalobce tuto pohotovost má a kdy má volno. Byť s tím žalobce nesouhlasil, tak zaměstnavatel může po pilotovi požadovat vykonávání administrativní práce i v kanceláři (§ 16 odst. 1 písm. f) vyhl. č. 466/2006 Sb.), ale opět to naráželo na absenci jasného plánu služeb, takže nebylo zřejmé, kdy má žalobce volno a kdy ne, kdy by tedy bude-li potřeba, mohl vyřídit potřebnou administrativu.

6. Jako pochybení žalobce pak soud hodnotí to, že až na jeden případ neevidoval své příchody a odchody na domovské letiště a v tomto jednom případě šlo o minutovou návštěvu, kdy je čas příchodu a odchodu vyznačen ve stejnou dobu. Pokud bylo u zaměstnavatele v září 2017 nainstalováno zařízení evidující na základě otisku prstu zaměstnance příchod a odchod zaměstnance, byl povinen se tomu podřídit a svůj pohyb v sídle zaměstnavatele takto evidovat, a to i v případě že odletěl na několikadenní služební cestu z domovského letiště, či se na něj vracel. Nepřípadná však byla snaha žalovaného srovnávat neevidenci docházky žalobce s tím, že letoví dispečeři i ředitelka řádně evidovali své příchody a odchody. Povaha jejich práce spočívá v administrativních úkonech v sídle společnosti a lze ji těžko srovnávat s prací pilota, který v případě zakázky je mimo sídlo zaměstnavatele i několik dní.

7. Pokud se týká období, kdy letadlo, se kterým létal žalobce bylo servisováno v Německu tak z výpovědi leteckého dispečera [jméno] [příjmení] vyplynulo, že bylo k dispozici stejné letadlo u partnerské slovenské společnosti [právnická osoba] V případě požadavku na let tímto typem letadla tedy mohl žalobce letět a nejednalo se tudíž o překážky v práci na straně zaměstnavatele.

8. Žalovaná společnost tedy evidentně nedbala zákonného rámce, ve kterém může své podnikání provozovat, když nerespektovala obecné ustanovení zákoníku práce ani speciální předpisy týkající se civilní letecké dopravy. Především výkonná ředitelka žalovaného [jméno] [příjmení] vykazovala značný informační deficit ohledně předpisů upravujících fungování letecké společnosti. Několikrát výslovně potvrdila že piloti neměli, respektive měli pohotovost, která nebyla plánována, což fungovalo tak, že v případě požadavku na let obvolávala příslušné piloty, zda mohou či nemohou letět. Její odůvodnění že charterová letecká společnost jako je žalovaný nemůže jiným způsobem fungovat je nesmyslné, v rozporu se sdělením Úřadu pro civilní letectví. Její tvrzení, že v době takzvané pohotovosti – nepohotovosti měl pilot docházet do kanceláře a provádět kancelářskou práci je zcela v rozporu s výpověďmi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pracujících na pozici letových dispečerů, kteří se evidentně na rozdíl od výkonné ředitelky v příslušných předpisech alespoň částečně orientovali. V tomto je třeba opětovně odkázat na sdělení Úřadu pro civilní letectví, na vyhlášku číslo 466/2006 Sb. o bezpečnostní letové normě a na § 84 zákoníku práce. Kdy má zaměstnanec– pilot nárok na náhradní volno vyplývá právě z těchto předpisů. Popsaný chaos, kdy piloti ani nevěděli, jestli mají pohotovost nebo ne a dispečeři je v případě poptávky na let obvolávali s dotazem, zda může letět (to by měli vědět především dispečeři), nelze počítat k tíži žalobce. Pokud žalovaná strana odkazovala na nějakou aplikaci, ve které mohli piloti zjistit, kdy mají pohotovost, let nebo volno, nikdy ji soudu nepředložila, žalobce její existenci rozporoval a skutečnost, že letoví dispečeři obvolávali piloty s dotazem, jestli mohou letět, o její existenci, či minimálně funkčnosti nesvědčí. Žalovaný na jedné straně ani nesledoval u pilotů doby služby a předepsaný čas na odpočinek, ale nechával to na pilotech samotných, na druhé straně se domáhal toho, aby žalobce chodil do sídla zaměstnavatele i když neměl let a pokud tak nečinil, psal mu o své vůli náhradní volno, dovolenou nebo neomluvenou absenci. Výběr byl zřejmě podmíněn momentálním rozpoložením a mírou naštvanosti na žalobce. Popsané nedostatky nelze tolerovat ani u spediční společnosti provozující mezinárodní kamionovou přepravu, natož u společnosti provozující, byť malou, ale stále leteckou společnost, na kterou dopadají přísné předpisy civilního letectví. Soud má tudíž za to, že žalovaný neoprávněně žalobci vykazoval neplacené volno, dovolenou, či neomluvenou absenci v rozsahu 30 dnů.

9. Uplatněné nároky lze rozdělit do čtyř skupin. Prvou skupinou jsou nároky vyplývající z nezaplacené mzdy v době kdy zaměstnavatel evidoval neplacené volno žalobci. Jde o 3 dny v měsíci září a 5 dnů v měsíci listopadu 2017 Celkem tedy 8 dní. Zde je nutno jednoznačně souhlasit s argumentací žalobce, že zaměstnavatel není oprávněn jednostranně o neplacené dovolené rozhodnou. Jakákoliv neplacená dovolená je možná pouze na základě oboustranné dohody, to jest zaměstnanec o ni požádá a zaměstnavatel s tímto souhlasí. Žádná žádost žalobce o neplacené volno však v řízení předložena nebyla. Sám žalovaný evidenci neplaceného volna odůvodňoval tím, že takto reagoval na situaci, kdy se žalobce nedostavil do zaměstnání. Pokud by se tak opravdu stalo, měl žalovaný evidovat tuto skutečnost jako neomluvenou absenci, ale v žádném případě ne jako neplacené volno. Lze tedy uzavřít, že žalovaný evidoval v měsících září a listopadu roku 2007 u žalobce neplacené volno v celkové délce 8 dnů neoprávněně a žalobci tudíž náleží zaplatit i těchto 8 dnů. Výši náhrady spočítal žalobce dle soudu zcela správně to jest 3 dny v měsíci září násobil 8 hodinami pracovní doby a dále násobil dle § 351 a následujících zákoníku práce průměrnou hodinovou mzdou žalobce za II. čtvrtletí roku 2017 ve výši 203,32 Kč (107 961 Kč: 531 hodin = 203,32 Kč). Chybně vykázaných 5 dnů neplaceného volna v měsíci listopadu pak násobil opět 8 hodinami a průměrnou hodinovou mzdou žalobce za III. čtvrtletí to jest částkou 188,80 Kč (98 181 Kč: 520 hodin = 188,8 Kč). Žalovaný má proto žalobci zaplatit za neoprávněně vykázané dny neplaceného volna celkem 12 431,68 Kč (3 x 8 x 203,32 = 4 879,68 Kč, 5 x 8 x 188,8 = 7 552 Kč a 4 879,68 + 7 552 = 12 431,68 Kč)

10. Druhou skupinu tvoří neomluvené absence, kterých žalovaný evidoval 7 dnů v měsíci listopadu, což je důsledek rozporného nazírání na způsob držení pohotovosti, tedy na to, zda se v této době má žalobce nacházet fyzicky na letišti nebo postačí, je-li připraven ve svém bydlišti na případný telefonický požadavek zaměstnavatele na let. Jelikož soud z důvodů shora uvedených má za to, že se žalobce neomluvených absencí nedopustil, když nebyl povinen trávit pohotovost čekáním na případný let v sídle zaměstnavatele, náleží mu náhrada i za tyto dny. Výše náhrady činí 10 572,80 Kč (7 dnů x 8 hodin x 188,80 Kč, což je opět průměrná hodinová mzda žalobce za III. čtvrtletí).

11. Třetí skupinu tvoří dny dovolené, které nebyly jako nevyčerpané žalobci proplaceny, neboť žalovaný opět v důsledku rozdílného nazírání na způsob držení pracovní pohotovosti nevyčerpanou dovolenou krátil s odůvodněním, že se žalobce dopustil neomluvené absence, když v tyto dny nepřišel na letiště. Jedná se celkem o 15 dnů, z toho 4 dny v měsíci září, 3 dny v měsíci říjnu a 8 dnu které nebyly do konce roku vybrány. Žalobci tudíž náleží 15 x 8 x 188,80 = 22 656 Kč.

12. A čtvrtou skupinu tvoří pohledávka ve výši 2 372 Kč, což představuje část mzdy za měsíc listopad, kterou měl žalobce obdržet v hotovosti, což ale rozporoval. To, že měl žalobce tuto částku obdržet v hotovosti jako zálohu na mzdu je uvedeno pouze ve výplatnici, ale žalovaný nemá podepsán od žalobce žádný doklad, že tuto částku přebírá. Pro soud je nepředstavitelné, že by zaměstnavatel vyplatil zálohu na mzdu zaměstnanci jen tak, bez toho, že by si podpisem nechal tuto skutečnost potvrdit. Jelikož žádný výdajový pokladní doklad či jiný podobný doklad podepsaný žalobcem neexistuje, je možno říci, že tato část mzdy nebyla skutečně žalobci vyplacena.

13. Takto tedy soud posuzoval uplatněné nároky, když kromě již uvedených důvodů přihlédl i k tomu, že žalobce je jako zaměstnanec slabší smluvní stranou, která je chráněna a sporné otázky se tudíž vykládají v její prospěch (§ 18 zákoníku práce) Celkem tak nároky žalobce činí 12 431,68 + 10 572,80 + 22 656 + 2 372 = 48 032,48 Kč. Žalobce uplatňuje nárok zaokrouhlený na celé koruny dolů tedy 48 032 Kč. Z uvedených důvodu soud žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jež určovalo v době prodlení žalovaného výši úroků z prodlení.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 85 575,94 Kč Tyto náklady sestávají v prvé řadě ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 922 Kč. Dále sestávají z nákladů zastoupení advokátem ve výši 78 697,48 Kč, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 032 Kč sestávající z částky 3 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 1 530 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne [datum], z částky 3 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 3 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (reakce na vyjádření žalovaného k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 3 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 3 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 3 060 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum], z částky 3 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění tvrzení a důkazů na výzvu soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 3 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 3 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění tvrzení a důkazů na výzvu soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 3 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 3 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění tvrzení a důkazů na výzvu soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 6 120 Kč za účast na jednání soudu (jednání přesahující 2 hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla z původní částky 3 060 Kč podle § 12 odst. 1 a. t. o polovinu zvýšena, z částky 3 060 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum], z částky 3 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění tvrzení a důkazů na výzvu soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 3 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 3 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (písemný závěrečný návrh) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně sedmnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 6 389,24 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 975,59 Kč za 98 ujetých km v částce 575,59 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 053,30 Kč za 98 ujetých km v částce 653,30 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 053,30 Kč za 98 ujetých km v částce 653,30 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 091,73 Kč za 98 ujetých km v částce 691,73 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 091,73 Kč za 98 ujetých km v částce 691,73 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 123,59 Kč za 98 ujetých km v částce 723,59 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 65 039,24 Kč ve výši 13 658,24 Kč. Soud žalobci také přiznal náhradu nákladů na cestu osobním motorovým vozidlem ve výši 4 956,46 Kč, a to vzhledem ke vzdálenosti jeho bydliště od sídla soudu a možnostem jiného způsobu dopravy. Žalobci byla přiznána v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 699,71 Kč za 116 ujetých km (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 796,46 Kč za 116 ujetých km (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 796,46 Kč za 116 ujetých km (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 873,02 Kč za 116 ujetých km (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 873,02 Kč za 116 ujetých km (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 917,79 Kč za 116 ujetých km (45,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t.

Poučení