27 Co 30/2021-125

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2020, č. j. 252 C 19/2020-70, takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání žalobce proti části III. výroku rozsudku soudu prvního stupně se co do částky [částka] zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části III. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do [částka] s 10% úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do zaplacení, potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v části IV. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do [částka] a 20% úroků z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky [částka], potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se v V. výroku potvrzuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalované zaplacení částek z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaná podepsala [datum]; žalobce následně žalované zaslal oznámení o schválení úvěru. Sjednaný úvěr ve výši [částka], který byl vyplacen [datum], se žalovaná zavázala spolu s 129,64% úroky (efektivní sazba) splatit ve 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje březnem 2019. Žalobce uvedl, že schopnost žalované úvěr řádně hradit prověřil na základě dokladů a informací získaných od žalované (zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalované), z nichž zjistil, že volné zdroje ke splácení má dostatečné. Žalobce rovněž ověřoval úvěrovou historii žalované v databázích [příjmení] a NRKI. Žalovaná uhradila v nepravidelných splátkách celkem [částka]. V důsledku prodlení žalované s placením sjednaných splátek vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši [částka] (2 x [částka] za prodlení o délce 30 dnů v případě splátek [číslo]) a v souladu s bodem 6.2 smlouvy nárok na náhradu nákladů spojených s prodlením v celkové výši [částka] (4 x [částka] za prodlení o délce 15 dnů v případě splátek [číslo]). Z důvodu prodlení o délce více jak 65 dnů u splátky [číslo] splatné [datum] došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru k datu [datum] (bod 6.3 smlouvy). Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru. Ta činila [částka] (původní dlužná jistina úvěru [částka] a úroky přirostlé ke dni zesplatnění ve výši [částka]), a protože žalovaná nesplnila povinnost uhradit ji nejpozději v den zesplatnění úvěru, vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu (bod 6.5 smlouvy) ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou; žalobce uplatnil žalobou nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] za dobu od [datum] do dne vyhotovení žaloby ([datum]). Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila v nepravidelných splátkách celkem [částka]. Žalobce se proto žalobou domáhal zaplacení částky [částka] s 10% (zákonnými) úroky z prodlení od [datum] do zaplacení (se zohledněním plateb žalované), smluvní pokuty ve výši [částka] a 86,08% úroků (nominální sazba) z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky [částka]. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět co do částky [částka], kterou žalovaná uhradila v nepravidelných splátkách po podání žaloby; poslední platba [datum].

2. Soud prvního stupně při jednání žalobce opakovaně poučil, že dosud neprokázal splnění své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy (zejména prověření výdajů), proto smlouvu hodnotí jako neplatnou. V reakci na poučení soudu žalobce uvedl, že podle jeho názoru probíhalo ověřování výdajové stránky žalované přiměřeně a nadto občanský zákoník předpokládá i poctivost jednání ze strany žalované.

3. Žalovaná v písemném vyjádření ve věci samé (soudu doručeno až po jednání ve věci) uvedla, že si je svého dluhu vědoma a ráda by ho zaplatila ve lhůtě do jednoho roku, neboť na jednorázovou úhradu nemá finanční prostředky.

4. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení zastavil co do částky [částka] (I. výrok) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s 10% úroky z prodlení od [datum] (se zohledněním jednotlivých plateb) do zaplacení, a to ve lhůtě šesti měsíců od právní moci rozsudku (II. výrok). Žalobu zamítl co do částky [částka] s 10% úroky z prodlení od [datum] (se zohledněním jednotlivých plateb) do zaplacení (III. výrok). Dále žalobu zamítl co do smluvní pokuty [částka] a 86,08% úroků z částky [částka] od [datum] (se zohlednění jednotlivých plateb) do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky [částka] (IV. výrok). Žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] (V. výrok) a rozhodl, že žalobci se část zaplaceného soudního poplatku nevrací (VI. výrok). V odůvodnění zrekapituloval skutková tvrzení žalobce a uvedl zjištění z jednotlivých listinných důkazů. Věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ – III“). Konstatoval, že dle žalobních tvrzení měla být mezi účastníky na základě návrhu žalované uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (§ 2395 o. z.) a vzal za prokázané, že žalobce [datum] vyplatil žalované částku [částka]; naproti tomu žalovaná za dobu od [datum] do [datum] na dluh zaplatila [částka]. S odkazem na rozsudek SDEU ve věci C [číslo] OPR – Finance se soud v prvé řadě zabýval posouzením, zda žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, která ve smluvním vztahu vystupovala jako spotřebitelka. K tomu uvedl, že věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) a součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 1 As 30/2015-39). Soud konstatoval, že žalobce při hodnocení solventnosti žalované vycházel ze skutečnosti, že nebyla vedena v žádné databázi dlužníků (viz výpis záznamů z registru [příjmení]), její měsíční příjmy činily [částka] a výdaje [částka]; po započtení rezervy [částka] stanovil volné zdroje žalované ke splácení úvěru ve výši [částka] (správně [částka] – pozn. odvol. soudu) při měsíční splátce [částka]. Žalované by tak zbývala na další výdaje (ať již relativně běžné či mimořádné) částka [částka] měsíčně (viz listina - hodnocení klienta). Současně však byla žalovaná vyhodnocena jako rizikový klient, kterému neměl být úvěr poskytnut (viz výpis z registru NRKI). Soud uvedl, že tyto informace vytvářejí nesoulad, který měl žalobce logicky vést k podrobnějšímu zkoumání úvěruschopnosti žalované. Výdaje žalované uvedené v hodnocení klienta (životní minimum [částka], [částka] na dvě děti a [částka] na bydlení) označil za velmi nízké. K tomu soud dále zdůraznil, že značná část příjmů žalované je tvořena dávkou státní sociální podpory vyplácenou na výživu dětí a žalovaná tak nemohla disponovat celou částkou pouze pro své potřeby. Soud uzavřel, že žalobce do listiny – hodnocení klienta sepsal výdaje žalované formálně, aniž by se zabýval jejich prověřením. Dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSÚ – III) a rovněž pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z.). Podotkl, že by bylo možno dovodit i částečnou neplatnost pro lichvu, neboť ve smlouvě byly sjednány úroky ve výši 129,64 % ročně a soudu je z úřední činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklé úroky za daný typ úvěru pohybovaly ve výši cca 10 % ročně. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutno na plnění poskytnuté žalobcem ([částka]) hledět, nikoliv jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.). Za situace, kdy dle tvrzení žalobce uhradila žalovaná celkem [částka], soud posoudil jako důvodný nárok žalobce na zaplacení částky [částka] spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení úspěšnější žalované však žádné náklady nevznikly, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. S ohledem na výši zaplaceného soudního poplatku soud neshledal důvod pro vrácení poměrné části soudního poplatku žalobci v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby.

5. Proti části III. výroku, části IV. výroku a proti V. výroku rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce. Navrhl, aby odvolací soud změnil část III. výroku rozsudku a žalované uložil povinnost zaplatit [částka] s 10% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, změnil část IV. výroku a žalované uložil povinnost zaplatit [částka] s 20% úroky z částky [částka] od [datum] do zaplacení (se zohledněním jednotlivých plateb) a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. K tomu doplnil, že odvolání je podáváno co do částky [částka] odpovídající rozdílu mezi požadovanou původní dlužnou jistinou úvěru a částkou odpovídající přiznanému bezdůvodnému obohacení, co do nepřiznané smluvní pokuty ve výši [částka] a nepřiznaných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka]. Ohradil se proti názoru soudu prvního stupně, že řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Naopak v tomto případě úvěruschopnost žalované řádně zhodnotil na základě údajů uvedených ve formuláři„ hodnocení klienta“ a dospěl k závěru o volných zdrojích ke splácení ve výši [částka] měsíčně oproti sjednané měsíční splátce [částka]. Vyžádal si doklady k ověření příjmů, prověřil registry dlužníků i insolvenční rejstřík. Navíc žalovaná měla se žalobcem již dříve uzavřenou úvěrovou smlouvu, kterou v době uzavření nové smlouvy řádně splácela. Při stanovení výdajů vycházel ze zákona o životním a existenčním minimu. Další výdaje byla povinna uvést žalovaná a v případě, že je zatajila, dopustila se porušení § 6 o. z. Namítl, že § 87 odst. 1 ZSÚ - III nedává soudu možnost vyslovit absolutní neplatnost smlouvy, pokud žalovaná nevznese námitku neplatnosti. Takový postup je v rozporu se zákonem. Zdůraznil, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] není přímo aplikovatelná a vůbec nezakotvuje sankci neplatnosti v případě, že úvěruschopnost není zkoumána. Vyslovil přesvědčení, že smlouva o úvěru je platná a jím nyní požadované úroky ve výši 20% by mu měly být (a to i v kontextu výše obvyklých úroků zejména v nebankovní sféře) přiznány.

6. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila.

7. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce své odvolání směřující proti části III. výroku rozsudku soudu prvního stupně co do částky [částka] zpět. Uvedl, že žalovanou zaplacenou částku [částka] (žalovaná platila v nepravidelných splátkách v době od [datum] do [datum]) započetl jednak na částku [částka], která mu byla přiznána pravomocným I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně a co do [částka] na původní jistinu úvěru, která je předmětem podaného odvolání.

8. Dle § 207 odst. 2 věta první o. s. ř., dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.

9. Odvolací soud proto postupoval dle citovaného ustanovení a řízení o odvolání žalobce proti části III. výroku rozsudku soudu prvního stupně co do částky [částka] zastavil.

10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně vyplývá, že peněžní prostředky ve výši [částka] byly žalované vyplaceny [datum] na základě smlouvy o úvěru [číslo].

12. Daný vztah je proto nutno posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) za současného použití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZSÚ-III“).

13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ-III, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Z dikce § 87 odst. 1 ZSÚ-III vyplývá, že těmito otázkami by se soud měl zabývat toliko k námitce žalované (a nutno dodat, že v posuzovaném případě žalovaná takovou námitku nevznesla), tedy že neplatnost smlouvy stanovená ve větě prvé tohoto ustanovení má být posuzována pouze jako tzv. relativní neplatnost. S takovým postupem však odvolací soud nesouhlasí, neboť relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele nemůže být považována za dostatečnou pro vyvážení fakticky nerovného postavení spotřebitele (slabší strany) ve vztahu k podnikateli, znamená popření smyslu a účelu zákonné povinnosti úvěrujícího zkoumat úvěruschopnost vůbec a ve svém důsledku vede k významnému snížení úrovně dosavadní ochrany spotřebitele tím, že její uplatnění je podmíněno jeho vlastní aktivitou. Navíc za účinnosti předchozího zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb. – účinný od 1. 1. 2011 do [datum]), judikatura dospěla k jednoznačnému závěru, že se má jednat o neplatnost absolutní (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z uvedených důvodů proto odvolací soud dne [datum] podal ve skutkově obdobné věci k Ústavnímu soudu podle článku 95 odst. 2 Ústavy České republiky návrh na zrušení § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ-III (návrh byl u Ústavního soudu veden pod sp. zn. Pl. ÚS 3/20) a do rozhodnutí Ústavního soudu toto řízení přerušil (usnesení ze dne 18. 5. 2021, č. j. 27 Co 30/2021-99).

16. Přestože Ústavní soud usnesením ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 3/20, návrh na zrušení § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ-III odmítl, k aplikaci tohoto ustanovení zákona se vyslovil, když z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, že uvedené ustanovení se v mezidobí stalo neaplikovatelným pro rozpor s evropským právem; konkrétně odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK). Z tohoto rozsudku SDEU vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. SDEU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“.

17. Citovaný rozsudek SDEU tedy jasně stanoví, že soudy jsou povinny zabývat se otázkou prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr z úřední povinnosti, tzn. i bez výslovné námitky úvěrovaného. Uvedený postup je v souladu s evropským právem, které má aplikační přednost před právem členských států, tedy i před právem České republiky (v daném případě před vnitrostátní úpravou zakotvenou v § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ-III). Aplikační přednost evropského práva ostatně konstatoval i Ústavní soud např. v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v němž uvedl, že národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. V posuzovaném případě odvolací soud takto postupoval ve vztahu k § 87 odst. 1 větě druhé ZSÚ-III.

18. Ohledně otázky posuzování úvěruschopnosti žalované se odvolací soud ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho závěrem, že důkazy předložené žalobcem neprokazují, že by žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru dostál své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalované, ani to, že na základě těchto listin bylo možno dospět k závěru o neexistenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Úvěr tedy žalované neměl být poskytnut a smlouva je proto neplatná (§ 87 odst. 1 věta první ZSÚ – III). Žalobci tak v rámci řízení nemohlo být přisouzeno více, než odpovídá částce, kterou žalované vyplatil, navýšené o příslušenství (zákonné úroky z prodlení). Pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011).

19. Odvolací soud s ohledem na svůj závěr nedoplňoval dokazování listinami předloženými žalobcem spolu s odvoláním, a to to informacemi ČNB o zápůjčních úrokových sazbách na trhu, dopisem ČNB z [datum] (sp. zn. Sp [číslo]), zprávou [právnická osoba], z [datum], zprávou [právnická osoba] (sp. zn. EQ/021585).

20. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části III. výroku (se zohledněním částečného zpětvzetí odvolání), v odvoláním napadené části IV. výroku a v V. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, jako věcně správný potvrdil.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto by byl povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované v průběhu odvolacího řízení nějaké účelně vynaložené náklady vznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

22. Pro úplnost odvolací soud podotýká, že žalobce nebyl oprávněn započíst žalovanou v průběhu odvolacího řízení zaplacenou částku [částka] na původní jistinu úvěru, neboť - vzhledem k právnímu posouzení žalobou uplatněného nároku jako bezdůvodného obohacení - nebyla žaloba v tomto rozsahu soudem prvního stupně ani soudem odvolacím shledána důvodnou.