28 C 220/2011 - 472

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobce: [Anonymizováno] – [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalované: [Jméno žalované] [anonymizováno] [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro zaplacení částky 714 363 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 326 700 Kč s úrokem z prodlení z částky 326 700 Kč v zákonné výši 8 % ročně za období od 1. 5. 2010 do 30. 6. 2010 a dále s úrokem z prodlení z částky 326 700 Kč v zákonné výši odpovídajícím ročně výši repo sazby, stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů a platné pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení žalované, a to za období od 1. 7. 2010 do zaplacení, a to vše do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení částky 387 663 Kč s úrokem z prodlení z částky 387 663 Kč v zákonné výši 8 % ročně za období od 1. 5. 2010 do 30. 6. 2010 a dále s úrokem z prodlení z částky 387 663 Kč v zákonné výši odpovídajícím ročně výši repo sazby, stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů a platné pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení žalované, a to za období od 1. 7. 2010 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 soudní poplatek za žalobu ve výši 16 335 Kč, a to ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet Obvodního soudu pro Prahu 4.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 24. 8. 2011 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 714 363 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. [hodnota] (dále též „pozemek 1“) a par. č. [hodnota] (dále též „pozemek 2“), oba zapsané na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [anonymizováno], Katastrální pracoviště [název města], pro obec a k.ú. [adresa]. Na pozemku 1 stojí stavba [adresa], č.p. [hodnota], provozovaná jako hotel [anonymizováno] (dále též „hotel“), jež není součástí pozemku 1 a její vlastnicí je žalovaná. Pozemek 1 je dle tvrzení žalobkyně v celé výměře [hodnota] m2 využíván žalovanou jakožto vlastnicí stavby, kde je provozován hotel. Pozemek 2 je v rozsahu výměry [hodnota] m2 využíván jako příjezdová a obslužná komunikace k hotelu. Pozemek 2 je v uvedené výměře využíván jako hotelové parkoviště a jako sportoviště. Rozsah užívání pozemku 2 žalovanou dokládá dle žalobkyně zaměření zpevněných ploch a zeleně v okolí hotelu [anonymizováno], které dne 4. 8. 2009 zpracoval [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná tedy dle žalobních tvrzení v období od 1. 9. 2009 do 31. 12. 2009 užívala oba pozemky ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu, aniž by za toto užívání platila žalobkyni jakoukoliv peněžitou částku. Tím se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila toto bezdůvodné obohacení by měla žalobkyni vykompenzovat v penězích. Žalobkyně dále uvedla, že roční nájemné za užívání pozemků se odvozuje od ceny těchto nemovitostí a pohybuje se v rozmezí 5 – 10 % jejich ceny. Žalobkyně vzhledem k atraktivitě místa (pozemky se nachází v [název města] a navíc v rekreační oblasti) v žalobě požadovala částku rovnající se 8 % z ceny pozemků (jedná se o částku 273,83 Kč/m2 /rok, tj. za 122 dnů žalovaného období 714 363 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni nevydala ani přes výzvy žalobkyně ze dne 19. 3. 2010 a 8. 6. 2010, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud.

2. Žalovaná zprvu se žalobou nesouhlasila. Vznesla námitku promlčení žalovaného nároku a zpochybnila aktivní věcnou legitimaci žalobkyně. Dále žalovaná uvedla, že ona sama hotel neprovozuje, a že pozemky jsou přístupné komukoliv ze široké veřejnosti. Dále žalovaná namítla, že předmětné pozemky vydržela, a že žalovaná svůj nárok neodvíjí od vyčíslení obvyklé ceny pozemků.

3. Při jednání konaném dne 24. 7. 2024 strany sporu učinily nesporným, že v předmětném období od 1. 9. 2009 do 31. 12. 2009 žalovaná vlastnila stavbu č. p. [hodnota], stojící na pozemku p. č. [hodnota], který je ve vlastnictví žalobkyně. Nesporným bylo učiněno také to, že byl v daném období pozemek p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalobkyně o výměře [hodnota] m užíván žalovanou. V řízení tedy nebylo sporné, že žalovaná po dobu od 1. 9. 2009 do 31. 12. 2009 užívala pozemky 1 a 2 ve vlastnictví žalobkyně, tj. celý pozemek p. č. [hodnota] ve výměře [hodnota] m a část pozemku p. č. [hodnota] ve výměře [hodnota] m. Spornou tedy zůstala pouze výše obvyklé úplaty za užívání pozemků 1 a 2, kterou by měla žalovaná uhradit žalobkyni (tj. výše bezdůvodného obohacení, které by měla žalovaná vydat žalobkyni).

4. Za účelem zjištění výše obvyklé ceny za užívání pozemků 1 a 2 (resp. části pozemku 2 v rozsahu výměry [hodnota] m2) byl soudem ustanoven znalec [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] a bylo provedeno listinné dokazování. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] soudu předložil znalecký posudek č. [hodnota] a jeho dodatek č. [hodnota]. Znalec byl také ohledně svých závěrů dvakrát vyslýchán, a to při jednáních konaných dne 10. 4. 2024 a 24. 7. 2024. Dle názoru soudu znalec své závěry dostatečně vysvětlil a soud je pokládá za zcela objektivní, správné a srozumitelné.

5. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutkové poznatky:

6. Ve znaleckém posudku č. [hodnota] ze dne 14. 2. 2024 ve znění dodatku č. 1 ze dne 4. 4. 2024 a při výsleších konaných při jednáních dne 10. 4. 2024 a 24. 7. 2024 znalec [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl k závěru, že obvyklá cena za užívání pozemků 1 a 2 (resp. části pozemku 2 v rozsahu výměry [hodnota] m2) v období od 1. 9. 2009 do 31. 12. 2009 dosáhla po zaokrouhlení částky 326 700 Kč. Znalec obvyklou cenu určil podle vyhlášky č. 3/2018 Sb. a dle zákona č. 151/1997 sb., o oceňování majetku. Znalec pozemky 1 a 2 ocenil jako pozemky stavební, a to podle Cenové mapy k roku [adresa]. K určení obvyklé ceny znalec využil porovnávací znaleckou metodu.

7. Právní vady porovnávaných pozemků (včetně té, že na nich stojí stavba cizího vlastníka) znalec zohlednil v koeficientu K6, který ohledně vzorkových pozemků V1, V2 a V3 aplikoval (u všech vzorků se pak jedná o pozemky srovnatelné, neboť jsou taktéž zastaveny stavbou jiného vlastníka a nacházejí se v lokalitě bezprostředně přiléhající k pozemkům předmětným, přičemž jejich zastavěnost je srovnatelná s pozemky předmětnými). V rámci koeficientu K6 byla zohledněna i komerční využitelnost porovnávaných pozemků a další právní vady. Velikost a tvar vzorkových pozemků pak znalec zohlednil v rámci koeficientu K3. Zastavěnost pozemků je pak hodnocena a zohledňována ve znalcem aplikovaném koeficientu K5.

8. Ohledně vzorkového pozemku V1 znalec konstatoval, že tento pozemek je sice výměrou menší, nežli pozemky předmětné, avšak že jeho zastavěnost (poměr zastavěné plochy) je s předmětnými pozemky srovnatelná – proto znalec při stanovení obvyklé ceny za užívání předmětných pozemků tento vzorkový pozemek využil. Poměr zastavěnosti vzorkového pozemku V1 a pozemků předmětných znalec dle svých slov uvedených při jednání dne 24. 7. 2024 zohlednil právě v rámci koeficientu K3. Znalec uváděl, že si je vědom toho, že srovnávané pozemky V1, V2 a V3 nejsou svou výměrou zcela totožné pozemkům předmětným, ale že si stojí za tím, že vyhledal v rámci možností jediné srovnatelné pozemky v okolí pozemků předmětných. Znalec v tomto kontextu také uváděl, že zcela totožné vzorkové pozemky, které by měly stejnou výměru jako pozemky, ohledně nichž se má stanovovat obvyklá cena za jejich užívání, nelze nalézt prakticky nikdy. Ke zohlednění rozdílů mezi pozemky pak slouží právě koeficienty, které znalec aplikoval i v tomto případě. K těmto jím aplikovaným koeficientům pak znalec při doplňujících výsleších mj. uvedl, že je stanovoval na základě své odborné úvahy a svých odborných zkušeností, a že zcela logicky není schopen předložit matematickou konstrukci toho, jak k finálnímu stanovení těchto koeficientů dospěl. Dle slov znalce by také takovýto matematický mechanismus posudek znepřehlednil a byl by v jeho celkovém kontextu spíše matoucím faktorem.

9. Vztažmo ke koeficientu K6 znalec při výsleších doplnil, že v rámci tohoto koeficientu zohlednil všechny vady porovnávaných pozemků, včetně té, že jsou tyto pozemky zastavěny stavbou cizího vlastníka, stejně jako pozemek 1 (znalec uváděl, že například u pozemku V2 hodnotil jako právní vadu i to, že je na tento pozemek možno vstoupit pouze po pozemku jiného vlastníka).

10. Znalec také vysvětlil, z jakého důvodu neaplikoval ve svém posudku výnosovou metodu, nýbrž metodu porovnávací. Znalec jednak zopakoval, že se mu podařilo v okolí předmětných pozemků 1 a 2 vyhledat pozemky obdobné (zastavěností i vlastnostmi), a dále doplnil, že výnosovou metodu ocenění v tomto případě nepokládá za zcela adekvátní, neboť v dané lokalitě by bylo velmi obtížné zajistit porovnávací vzorky jiných obdobných staveb (hotelových zařízení) a jejich ročních zisků.

11. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se v rámci svého znaleckého zkoumání vyjadřoval i ke znaleckým posudkům kanceláře [právnická osoba], které se věnují stanovení obvyklého nájemného za užívání stejných pozemků, avšak vztažmo k jiným časovým obdobím (znalecký posudek č. [hodnota], který se vztahuje k období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 a znalecký posudek č. [hodnota], který se vztahuje k období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015). Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se vyjadřoval mj. k tomu, že kancelář [právnická osoba] v jejích posudcích snížila výsledné ocenění o 50 % z důvodu, že na předmětných pozemcích je postavena stavba jiného vlastníka. [tituly před jménem] [jméno FO] uváděl, že padesátiprocentní snížení úplaty, které aplikoval [tituly před jménem] [jméno FO], hodnotí jako příliš razantní a že uvažuje ve vztahu k jeho posudkům o tom, že adekvátní by byla spíše redukce úplaty na 75–90 % obvyklé výše nájmu. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] doplňoval, že padesátiprocentní redukci pokládá za příliš razantní, že koeficient K6, který aplikoval on, komplexně zohledňuje právní vady jednotlivých vzorkových pozemků, a že slouží k porovnání jejich hodnoty s oceňovanou nemovitostí. Úvahy [tituly před jménem] [jméno FO] o přílišné razanci padesátiprocentní redukce a o tom, že by mělo být v obdobných případech uvažováno o snížení na 75–90 % obvyklé výše nájmu, se pak netýkají znaleckých závěrů [tituly před jménem] [jméno FO], ale jedná se o jeho vyjádření ke znaleckým posudkům kanceláře [právnická osoba], které zpracoval [tituly před jménem] [jméno FO].

12. Znalecké posudky kanceláře [právnická osoba] č. [hodnota] a č. [hodnota] byly v řízení provedeny jako listinné důkazy, neboť se vztahují k ocenění pozemků 1 a 2 v jiném (pozdějším) časovém období, nežli jak je tomu v souzené věci. Oba posudky se věnovaly posouzení otázky, jaká je ve vztahu k pozemkům 1 a 2 obvyklá výše nájemného, a to za období let 2013 a 2015. V obou posudcích byla použita výnosová metoda ocenění vycházející z tržního ocenění předmětných pozemků 1 a 2, neboť dle znalecké kanceláře je velmi obtížné dostat se k reprezentativnímu vzorku obdobných nájmů, kde je potřeba stejný pozemek a stejná budova, navíc k minulému datu. Obvyklý nájem za období roku 2013 byl stanoven na 641 025 Kč s tím, že koeficientem 0,5 bylo zohledněno, že na pozemku stojí stavba cizího vlastníka (absolutní nájem bez redukce byl stanoven na 1 282 049 Kč). Při ocenění bylo vycházeno z přístupu, za jakou tržní cenu lze pozemky zatížené stavbou cizího vlastníka prodat a znalecká kancelář použila k výpočtům placené cenové mapy INEM, nikoliv cenové mapy veřejně dostupné. Soud doplňuje, že za rok 2015 byla hodnota absolutního nájmu stanovena na částku 1 256 683 Kč, za použití koeficientu 0,5 byla výše obvyklého nájmu stanovena na částku 628 342 Kč. Znalecká kancelář odvozovala obvyklou výši nájmu od zjištěné tržní hodnoty pozemků 1 a 2 (ta byla stanovena za použití cenových map INEM).

13. K vydání bezdůvodného obohacení za sledované období byla žalovaná vyzvána dopisy žalobkyně z 19. 3. 2010 a ze dne 8. 6. 2010. V dopise ze dne 19. 3. 2010, který byl žalované doručen dne 22. 3. 2010, pak byla žalované k vydání bezdůvodného obohacení stanovena lhůta do 30. 4. 2010 (prokázáno: výzvou č. j. [č. účtu] ze dne [datum] spolu s doručenkou a výzvou č. j. [č. účtu] ze dne [datum]).

14. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 občanského soudního řádu tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Pokud soud provedl jiné důkazy, nežli ty, které jsou popsány výše, nezjistil z nich skutečnosti pro rozhodnutí ve věci stěžejní. Další revizní znalecký posudek soud nezadával, neboť provádění tohoto důkazu pokládal za zcela neekonomické a nadbytečné, jak bude podrobněji vysvětleno níže.

15. Právní posouzení je následující:

16. Vztah mezi účastníky řízení se řídí zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též „obč. zák.“), a to dle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle něhož platí, že (cit.) „Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti“, neboť žalobce požaduje vůči žalované vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků 1 a 2 za rok 2013, kdy byl účinný obč. zák.

17. Dle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. platí, že „Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Ustanovení § 456 obč. zák. uvádí, že „Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.“ Dle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. platí, že „Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Dle § 548 odst. 1 obč. zák. platí, že „Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.“ Ustanovení § 517 odst. 1 a 2 stanoví, že „Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. (2) Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.“ 18. Dle § 3 odst. 2 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, platí, že „Organizační složka není právnickou osobou. Tím není dotčena její působnost nebo výkon předmětu činnosti podle zvláštních právních předpisů a její jednání v těchto případech je jednáním státu.“. Ustanovení § 11 odst. 2 téhož zákona potom stanoví, že „V ostatních případech s majetkem uvedeným v ustanovení § 10 hospodaří [Jméno žalobce] (dále jen „[Anonymizováno]“).15a).“ V souladu s § 1 odst. 1 – 3 zák. č. 201/2002 Sb., o [právnická osoba], platí, že „(1) Zřizuje se [Jméno žalobce] (dále jen „[Anonymizováno]“). (2) [Anonymizováno] je orgánem České republiky (dále jen „stát“), který a) jedná v řízení před soudy, rozhodci nebo stálými rozhodčími soudy (dále jen „rozhodčí orgány“), správními úřady a jinými orgány… (3) [Anonymizováno] je organizační složkou státu (dále jen „organizační složka“) a účetní jednotkou.“ 19. Žalobkyně je aktivně legitimovaným subjektem k vymáhání inkriminovaného nároku po žalované, neboť pozemky 1 a 2 jsou ve vlastnictví státu, jehož jménem v těchto záležitostech jedná [Jméno žalobce], jako jeho organizační složka, jak plyne ze zákonných ustanovení citovaných výše.

20. Žalovaná je v tomto řízení pasivně legitimována, neboť je vlastníkem staveb nacházejících se na pozemcích 1 a 2, a to bez ohledu na to, zda je provozovatelem hotelu a k němu přináležejících staveb či nikoli, neboť povinnost vydat bezdůvodné obohacení stíhá vlastníka těchto staveb, jak plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 584/2013 ze dne 6. 8. 2013 „Otázkou vzniku bezdůvodného obohacení na straně vlastníka stavby zbudované na cizím pozemku se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již zabýval. Dospěl přitom k závěru, že k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje.“ 21. Pozemek 1 o ploše [hodnota] m2 je celý zastavěn hotelem. Ohledně užívání pozemku 2 potom soud vychází z geodetického zaměření [tituly před jménem] [jméno FO], dle něhož z celkové plochy pozemků 1 a 2 o výměře [hodnota] m2 využívá žalovaná dohromady plochu o výměře [hodnota] m2. Soud má tedy za to, bylo prokázáno, že žalovaná užívá pozemky 1 a 2 o celkové rozloze [hodnota] m2. Pozemky je 1 a 2 pak jsou ve vlastnictví žalobkyně, jak již bylo opakovaně uvedeno výše. Strany sporu ostatně veškeré tyto skutečnosti označily jako nesporné.

22. Soud na tomto místě uvádí, že judikatura Nejvyššího soudu se ustáleně přiklání k názoru, že protiprávním užitím cizí hodnoty je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo. K obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku přitom dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem a v jaké intenzitě své vlastnické právo ke stavbě realizuje, nebo zda užívání stavby přináší zisk, případně komu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 672/2012, ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1644/2019, a ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017). Jde-li současně o pozemky funkčně související s určitou stavbou, je obohacujícím se subjektem ve smyslu shora řečeného právě její vlastník (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4558/2014, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3348/2015, ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2113/2016, ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1265/2018, či ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1688/2023).

23. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je pak ustálena na tom závěru, že peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši (zpravidla) obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 53/2000, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99, a ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002). Určování výše bezdůvodného obohacení, které v konkrétním případě odpovídá obvyklému nájemnému v daném místě a čase, se neobejde bez skutkových zjištění podpořených spolehlivými podklady, jež jsou zpravidla představovány znaleckými posudky. Obecně bývá úsudek o v místě a čase obvyklém nájemném založen na ceně užívacího práva srovnatelných nemovitostí. Za předpokladu, že nelze porovnávací metody využít, musí soud, respektive znalec, nedostatek obdobných nemovitostí reflektovat a s ním se vypořádat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3138/2012, či ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1265/2018). Uvedené absenci komparativního materiálu je zapotřebí též přizpůsobit kritéria ocenění a při stanovení obohacení získaného bez právního důvodu vycházet i z jiných reálně zjistitelných faktů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4022/2011, či ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1526/2009, nebo ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 946/2013). Nejvyšší soud připustil i eventualitu opřít se za naznačených okolností mimo jiné i o tržní hodnotu užívané věci (srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2359/2012, a ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 946/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3465/2018).

24. Dle závěrů ustálené rozhodovací praxe se pak soudy při hodnocení důkazu znaleckým posudkem zabývají tím, zda posudek má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů; soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, má-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 589/2014, či obdobně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, a ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007).

25. Jak již tedy bylo výše konstatováno, spornou zůstala výše bezdůvodného obohacení, které má žalovaná žalobkyni za předmětné období od 1. 9. 2009 do 31. 12. 2009 vydat. V tomto ohledu soud vychází ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který pokládá za správný a úplný a znalcem také dostatečně ústně vysvětlený a obhájený takovým způsobem, že nebylo nutné a hospodárné zadávat další (revizní) znalecký posudek, který by přezkoumával závěry jmenovaného znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

26. Žalovaná ve vztahu k posudku [tituly před jménem] [jméno FO] uváděla, že nemá námitky proti metodě, kterou znalec [tituly před jménem] [jméno FO] aplikoval, ale že má námitky ve vztahu ke znalcem užitému koeficientu K6. Dle názoru žalované strany byla v rámci posudku [tituly před jménem] [jméno FO] nedostatečně zohledněna skutečnost, že na pozemcích se nachází stavba jiného vlastníka. Dle žalované strany není přezkoumatelné, jakou redukci v tomto kontextu znalec učinil v rámci svého znaleckého posudku ve znění dodatku č. [hodnota]. Žalovaná pokládá za nepřezkoumatelné, jakou hodnotu v rámci koeficientu K6 znalec přisoudil vadě spočívající v tom, že se na pozemcích nachází stavba jiného vlastníka a jakou hodnotu přiřadil komerční využitelnosti pozemků. Žalovaná má tedy za to, že skutečnost, že na pozemku 1 stojí stavba cizího vlastníka, byla [tituly před jménem] [jméno FO] zohledněna jen zcela minimálně. V tomto kontextu žalovaná odkázala mj. na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2124/19 ze dne 28. 7. 2020, v němž se mj. uvádí, že „Stěžovatelka se posléze ztotožnila s tím, že nebylo možné použít tzv. porovnávací metody pro určení výše obvyklého nájemného v daném místě a čase, avšak nesouhlasí s tím, že obecné soudy, vycházejíce z tržní hodnoty užívané věci, použily redukční koeficient 50 % s vysvětlením, že jde o zastavěný pozemek. Takový postup je však v souladu s dosavadní rozhodovací praxí a nelze mu nic vytknout. Obecné soudy přesvědčivě vysvětlily, že snížení výše obvyklého nájemného zde bylo odůvodněno zohledněním faktických poměrů představovaných zejména tím, že je vlastník pozemku ve svém užívacím právu značně limitován na něm situovanou stavbou ve vlastnictví jiného subjektu, neboť tento prakticky trvale determinovaný vztah podstatně omezuje či spíše znemožňuje plnohodnotné užívání pozemku. Uvedený závěr obstojí z pohledu logiky a je mimo jiné podpořen dlouhodobou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, konkrétně například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013 sp. zn. 28 Cdo 3138/2012 označil soud za správný závěr obecných soudů, který vyšel ze znaleckého posudku, jenž při stanovení výše obvyklého nájemného přihlédl k tomu, že se jedná o pozemky „se závadou“, jelikož jsou omezeny stavbami jiného vlastníka. Stejně tak uvedené zohlednění zastavění pozemku při stanovení výše obvyklého nájemného výslovně vyžadoval Nejvyšší soud v předchozím rozhodování v této věci (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2013 sp. zn. 28 Cdo 900/2012)“.

27. Zdejší soud k argumentaci žalované předně konstatuje, že zastává názor, že z žádné judikatury citované v bodech 20. – 24. tohoto odůvodnění, ani z usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2124/19 ze dne 28. 7. 2020, ani např. z judikatury velmi recentní (viz např. usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 672/2024-736 ze dne 6. 5. 2024), explicitně nevyplývá, že by bylo v obdobných případech vždy automaticky případné snižovat zjištěnou hodnotu obvyklého nájemného o 50 % jen z důvodu, že je předmětný pozemek zastavěn stavbou jiného vlastníka. Z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3138/2012 je v tomto ohledu např. patrno, že při stanovení výše obvyklého nájemného je třeba vycházet z pozemků obdobných, z čehož plyne i to, že by se mělo jednat o pozemky zastavěné stavbou jiného vlastníka. Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším (zde posudek [tituly před jménem] [jméno FO]), vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 915/2019). Zákon (§ 127 odst. 2 občanského soudního řádu) pak nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1008/2015, ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5391/2014, či ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 23 Cdo 212/2021).

28. Zdejší soud má za to, že těmto výše akcentovaným judikaturním zásadám se v tomto řízení nezpronevěřil, neboť při posuzování výše bezdůvodného obohacení vzniklého protiprávním užitím cizí hodnoty (v důsledku bezesmluvního užití cizích zastavěných pozemků) vycházel z obvyklého nájemného za užívání obdobných pozemků v daném místě a čase zjištěného pomocí znaleckého dokazování; při absenci odpovídajícího komparativního materiálu (při nedostatku realizovaných pronájmů srovnatelných pozemků) vzal soud přitom za základ svých úvah znalecké závěry [tituly před jménem] [jméno FO] dosažené za užití metody zohledňující realizované prodeje pozemků v dané lokalitě a čase i jejich zatížení konkrétní výstavbou. Ve vztahu k vzorkovému pozemku V1 pak lze doplnit, že zde dokonce znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vycházel přímo z nájemní smlouvy uzavřené mezi Statutárním městem [adresa] a spol. [právnická osoba]. ze dne 3. 7. 2020. Vzorkové pozemky V1 a V2 se nacházejí jen několik set metrů od inkriminovaných pozemků 1 a 2; vzorek V3 pak reflektuje obchodní případ, kdy byly obchodovány pozemky p. č. [hodnota], [hodnota] a [hodnota], zapsané na LV č. [hodnota] – zde se jedná o pozemky, které jsou v naprosto bezprostřední blízkosti dotčených pozemků 1 a 2 a jsou také zastavěny stavbou cizího vlastníka.

29. Zdejší soud tedy zastává názor, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] splnil zadání soudu, a že ve svém znaleckém posudku zohlednil skutečnost, že pozemek 1 (a pozemky označené jako vzorky V1, V2 a V3) jsou zastaveny stavbou jiného vlastníka. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] z pohledu soudu postupoval zcela v intencích současné judikatury, jelikož určení výše obvyklého nájemného postavil na porovnání srovnatelných pozemků (srovnatelných obchodních případů), tj. pozemků nacházejících se ve stejné lokalitě a zastavěných stavbou cizího vlastníka. Lze doplnit, že stanovení bezdůvodného obohacení v případech bezesmluvního užívání cizího pozemku se řídí pomocí hladiny obvyklého nájemného srovnatelných pozemků. Je-li realizováno skrze stavbu, pak je zapotřebí porovnávat pozemky zastavěné. Současně lze založit úvahu o výši bezdůvodného obohacení na znaleckém posudku, jejž za využití porovnávací metody konfrontoval hodnoty adekvátního počtu pozemků patřičných charakteristik (viz usnesení Nejvyššího soudu 28 Cdo 62/2019).

30. Takovýto znalecký posudek, jak je naznačeno výše, pak [tituly před jménem] [jméno FO] dle názoru zdejšího soudu v tomto řízení vypracoval. Pokud žalovaná nesouhlasí se znalcem aplikovaným koeficientem K6 a argumentuje tím, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] nedostatečně zohlednil skutečnost, že pozemek 1 je zastavěn stavbou cizího vlastníka, má soud i s ohledem na opakované výslechy jmenovaného znalce za to, že znalec tuto skutečnost (že se jedná o pozemky zastavěné stavbou cizího vlastníka) naopak jednoznačně zohlednil, a to právě aplikací koeficientu K6, v jehož rámci zohledňoval právní vady pozemků, včetně té, že se jedná o pozemky zastavěné stavbou cizího vlastníka. Vysvětlení znalce, že ohledně koeficientu K6 není schopen předložit matematický mechanismus toho, jakým číselným vyjádřením se v tomto koeficientu ta která právní vada daných pozemků odráží, a že znalec hodnoty tohoto koeficientu stanovil na základě svých znalostí a odborných zkušeností z praxe, pak soud pokládá za zcela logické a dostačující a rozhodně nikoliv za nepřezkoumatelné (tyto závěry lze eventuálně bez obtíží revidovat úsudkem jiného znalce). Soud také zastává názor, že pokud by bylo lze na každou problematiku aplikovat přesné matematické vzorce, odborná činnost znalců by v zásadě postrádala smysl. Soud pokládá za zcela standardní, že znalec v rámci své činnosti v ohledu posouzení právních vad srovnatelných pozemků, které vyhledal, aplikuje korektiv spočívající v užití koeficientu, jako tomu bylo v tomto případě (zde se jedná o zmíněný koeficient K6). Soud uzavírá, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] opakovaně potvrdil, že v rámci koeficientu K6 zohlednil i právní vadu spočívající v tom, že na pozemcích se nachází stavby jiného vlastníka. Ohledně mechanického a automatického snižování obvyklého nájemného v obdobných případech o 50 % (jak to činila kancelář [právnická osoba] v posudcích č. [hodnota] a č. [hodnota]) pak znalec také uvedl, že se dle jeho názoru jedná o přístup, který není souladný se zdejším tržním prostředím. Soud tedy neseznal žádné důvody k tomu, pokládat znalecké závěry [tituly před jménem] [jméno FO] za nejasné a nepřezkoumatelné a vzhledem k tomu, že neměl o jeho znaleckých závěrech pochybnosti, nezadával ani další revizní znalecké zkoumání stejných záležitostí, jimž se již dostatečně obšírně věnoval znalec [tituly před jménem] [jméno FO].

31. Ohledně koeficientu K3 a vzorku V1 (který je výměrou o dost menší, nežli předmětné pozemky 1 a 2) pak soud toliko pro úplnost opakuje, že znalec vysvětlil, že míra zastavěnosti vzorkového pozemku V1 a pozemků 1 a 2 je srovnatelná, a že tedy není důvodu toliko pro jeho menší výměru vzorkový pozemek V3 ze zkoumání vypustit. Zastavěnost pozemků je pak hodnocena a zohledňována ve znalcem aplikovaném koeficientu K5, jehož prostřednictvím je výsledná cena také modifikována a který znalec [tituly před jménem] [jméno FO] taktéž aplikoval na základě svých odborných znalostí a zkušeností z praxe, což soud pokládá za zcela adekvátní, obdobně jako je tomu u koeficientu K6.

32. Vztažmo ke znaleckým posudkům kanceláře [právnická osoba] č. [hodnota] a č. [hodnota] pak soud opakuje, že se jedná o posudky, které se zabývají jiným časovým obdobím, a doplňuje, že znalecká kancelář se v těchto posudcích ani nesnažila postupovat judikaturou preferovaným způsobem, tj. vyhledat v rámci svého znaleckého zkoumání pozemky obdobné inkriminovaným pozemkům 1 a 2. [právnická osoba] v odkazovaných posudcích pouze povšechně uvedla, že v obdobných případech je vyhledání srovnatelných pozemků prakticky vyloučeno (což evidentně není, neboť znalec [tituly před jménem] [jméno FO] srovnatelné pozemky v okolí pozemků předmětných bez větších obtíží dohledal) a aplikovala metodu vycházející z tržní hodnoty inkriminovaných pozemků, aniž by z pohledu zdejšího soudu tento postup v rámci odkazovaných znaleckých posudků šířeji vysvětlila. Ve světle znaleckých závěrů [tituly před jménem] [jméno FO] má tedy zdejší soud za to, že v odkazovaných posudcích č. [hodnota] a č. [hodnota] se znalecká kancelář [právnická osoba] dostatečně odborně nevypořádala s tím, proč neaplikovala standardní porovnávací metodu a proč nebyla schopna zajistit dostatečný vzorek srovnatelných pozemků, jako to učinil [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] také navíc v tomto ohledu při jeho výslechu vysvětlil, proč nepoužil výnosovou, nýbrž porovnávací metodu. Také z těchto důvodů soud při stanovení obvyklého nájemného v tomto případě vyšel ze závěrů [tituly před jménem] [jméno FO] a další revizi jeho znaleckých závěrů neindikoval.

33. Zdejší soud také v návaznosti na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] doplňuje, že výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který zpracovával posudky znalecké kanceláře [právnická osoba] č. [hodnota] a č. [hodnota], v tomto řízení neprováděl z toho důvodu, že tyto znalecké posudky se sice týkají předmětných pozemků p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], ale vztahují se k jinému časovému období, a to konkrétně k období let 2013 a 2015. Co se týče vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] k těmto posudkům, pokládá ho soud sice za určitý podpůrný poznatek pro konečné rozhodnutí v této souzené věci, avšak dle názoru soudu je toto vyjádření již spíše nadbytečné, a to vzhledem k tomu, že předmětné posudky nestanovují výši bezdůvodného obohacení za období roku 2009 (další žalovanou předkládané posudky [tituly před jménem] [jméno FO] se pak týkají jiných pozemků). Žádné oponentní znalecké posudky, které by se vztahovaly k inkriminovanému období od 1. 9. 2009 do 31. 12. 2009, tedy nebyly v rámci tohoto řízení stranami sporu předkládány, a proto má zdejší soud za to, že nebylo potřebné ani hospodárné ustanovovat a vyslýchat v tomto řízení jiné znalce, nežli [tituly před jménem] [jméno FO]. Jak již soud výše uvedl, znalecké posudky znalecké kanceláře [právnická osoba] č. [hodnota] a č. [hodnota] byly v tomto řízení prováděny toliko jako listinné důkazy (neboť se nevztahují k období řešenému v této souzené věci) a i to je tedy důvodem, proč soud [tituly před jménem] [jméno FO] (zpracovatele těchto posudků) v tomto řízení jako znalce neustanovoval a nevyslýchal.

34. Na základě všeho výše uvedeného tedy zdejší soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku tak, že žalované uložil povinnost žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši, ke které dospěl znalec [tituly před jménem] [jméno FO] (326 700 Kč). Bezdůvodné obohacení je splatné k výzvě věřitele (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána dopisem žalobkyně ze dne 19. 3. 2010, a to ve lhůtě do 30. 4. 2010. Ode dne následujícího po uplynutí této lhůty (od 1. 5. 2010) je tedy žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud tak žalobkyni přiznal také nárok na úrok z prodlení z částky 326 700 Kč v zákonné výši za období od 1. 5. 2010 dále. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

35. Stran nákladového výroku zdejší soud předně uvádí, že z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu plyne, že poměřovat úspěch či neúspěch ve věci nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale je třeba jej posuzovat v širších souvislostech a brát zřetel na konkrétní okolnosti případu [viz např. nález ze dne 9. 12. 2004 sp. zn. II. ÚS 228/04 (N 189/35 SbNU 479), shodně i nález ze dne 22. 9. 2011 sp. zn. I. ÚS 1441/11 (N 168/62 SbNU 481), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 22 Cdo 2059/2015, ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, ze dne 26. 1. 2016 sp. zn. 22 Cdo 3730/2015, ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 22 Cdo 2625/2016 či ze dne 11. 9. 2017 sp. zn. 22 Cdo 1829/2017]. V této věci pak zdejší soud ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení právě po zhodnocení jejích širších souvislostí neaplikoval ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (které v obdobných případech může, ale nemusí použít), dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, nýbrž ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

36. Z úřední činnosti je zdejšímu soudu známo, že stejné účastnice řízení se o naprosto totožné materii soudí opakovaně již přes 10 let (za všechna další řízení se stejným předmětem, kdy se liší toliko období, za něž je vydání bezdůvodného obohacení žalováno, lze zmínit např. řízení [Anonymizováno] soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]). Za tuto dobu bylo vypracováno několik znaleckých posudků, které se věnují stanovení výše obvyklé úplaty za užívání (mj.) pozemků 1 a 2, a bylo objektivizováno, že výše obvyklé úplaty za užívání pozemků 1 a 2 zdaleka nedosahuje částek, na kterých žalobkyně lpí v podávaných žalobách, včetně té, která byla řešena v tomto řízení sp. zn. 28 C 220/2011. Žalobkyně si je tedy dlouhodobě vědoma toho, že v plném rozsahu (nebo aspoň v rozsahu převážném) nemá šanci v obdobných řízeních uspět, přesto však svůj nárok v tomto předmětném řízení nikterak nezredukovala, ani nevyvinula v zásadě žádnou iniciativu směřující k tomu, aby byla věc se žalovanou vyřešena komplexně a mimosoudně, a aby se tak strany sporu nemusely téměř každoročně soudit ohledně zcela totožného věcného meritu (s největší pravděpodobností tomu tak je také proto, že žalobkyně je v těchto řízeních ze zákona osvobozena od placení vysokých soudních poplatků). Vzhledem ke svému vrchnostenskému postavení pak žalobkyně dle názoru soudu mohla takovouto iniciativu bez větších obtíží projevit, a to zejména za situace, kdy bylo toto řízení dlouhodobě přerušeno do skončení souvisejícího řízení, a kdy již tedy bylo zřejmé, že žalobkyní požadovaná částka obvyklé úplatě za užívání pozemků 1 a 2 zdaleka neodpovídá. Žalovaná pak svou povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v obvyklé úplatě za užívání pozemků 1 a 2 ani nesporovala, pouze nehodlala žalobkyni platit jí jednostranně určenou žalovanou částku, která objektivně neodpovídá realitě. Je však na místě podotknout, že i žalovaná případně mohla žalovaný nárok s ohledem na již dříve v souvisejících věcech učiněná zjištění alespoň částečně uspokojit, a tím přispět k eventuálnímu komplexnímu vyřešení celé záležitosti, aby tato již nemusela být napříště řešena soudně.

37. Za výše popsané situace tak připadá zdejšímu soudu spravedlivé, aby žalobkyni právo na náhradu nákladů přiznáno nebylo a aby v této věci nebylo aplikováno ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že strany sporu byly v řízení úspěšné v zásadě stejně (žalovaná byla pouze nepatrně úspěšnější), tedy soud za použití ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu nepřiznal právo na náhradu nákladů žádné ze stran sporu.

38. Povinnost žalované zaplatit soudní poplatek z částky, která byla žalobkyni finálně přisouzena tímto rozsudkem (tj. z částky 326 700 Kč), pak vyplývá z ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, dle něhož je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Tuto povinnost nemá žalovaný též v řízení o zrušení, neplatnosti nebo o určení, zda tu registrované partnerství je či není. Žalobkyně byla v tomto řízení od placení soudních poplatků osvobozena dle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích. Toto osvobození od placení soudních poplatků se však nevztahuje na náklady státu dle ust. § 148 odst. 1 občanského soudního řádu (viz také např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 10. 2. 2005 sp. zn. 22 Co 2937/2004), a proto byla i žalobkyně v průběhu řízení vyzývána, aby zaplatila zálohu na důkaz znaleckým posudkem. Soudní poplatek je třeba zaplatit na bankovní účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].

39. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických i fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovanou velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (ust. § 160 občanského soudního řádu).