28 C 229/2023 - 337

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0], Ph.D.[Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem Mgr. Janem Vargou sídlem Fügnerovo náměstí 1808, 120 00 Praha 2 - Nové Město proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 800 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 120 000 Kč 15% úrokem z prodlení ročně od 25.11.2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 680 000 Kč s příslušenstvím a příslušenství za dobu od 23.9.2023 do 24.11.2023 z částky 120 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 28 922,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Jana Vargy, advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání proti jeho osobě. Žalobce uvedl, že usnesením Policie České republiky ze dne 15. 2. 2021, č. j. [Anonymizováno] bylo proti němu zahájeno trestní stíhání jednak pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1, 3 tr. zák. a jednak pro zločin podvodu podle § 209 odstavec 1, 4 písm. d) tr. zák. Proti uvedenému usnesení podal žalobce stížnost, přičemž usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 12. 4. 2021, č.j. [Anonymizováno] státní zástupce zrušil napadené usnesení a to v části v níž bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1, 3 tr. zákoníku a následně toto trestní stíhání bylo ukončeno, přičemž žalobce se domáhal za tuto část trestního stíhání nemajetkové újmy v samostatném řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn 27 C 57/2022. V tomto řízení byl žalobce za nezákonně vedené trestní stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku odškodněn částkou ve výši 200 000 Kč. Předmětnou žalobou proto žalobce nárokuje toliko odškodnění za trestní stíhání pro zločin podvodu podle § 209 odstavec 1, 4 písm. d) tr. zák. V této části trestního řízení byl žalobce rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2022, čj. [Anonymizováno] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2022, čj. [Anonymizováno] zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové nabylo právní moci dne 30. 11. 2022. U žalobce [datum] [Anonymizováno] avšak tato byla v souvislosti s prověřováním zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1, 3 tr. zák. I když došlo ke skončení trestního stíhání pro daný trestný čin, u žalobce i nadále zůstaly obavy v budoucnosti za situace, kdy bylo vedeno trestní stíhání ve věci zločinu podvodu. Žalobce vykonával dříve pozici [jméno FO]., kde [Anonymizováno] [Anonymizováno] a byl tak a stále je veřejně známou a mediálně zajímavou osobou. V této souvislosti docházelo k rozsáhlé medializaci celé věci, která se tak dostala do povědomí široké veřejnosti, v důsledku čehož došlo k porušení dobrého jména žalobce a jeho důvěryhodnosti nejen v očích veřejnosti, nýbrž i v očích jeho kolegů a obchodních partnerů. U žalobce z důvodu vedeného trestního stíhání došlo k zásahu do pracovní oblasti, tj. [Anonymizováno], ve kterém byl žalobce zvyklý se pohybovat a kde bylo jeho jméno velice váženo. Žalobce se také [Anonymizováno] chtěl účastnit [jméno FO], přičemž výběrová komise z původních pěti uchazečů doporučila [Anonymizováno] právě žalobce. [právnická osoba] však bylo z politických důvodů nakonec zrušeno, [Anonymizováno] bylo vyhlášeno druhé výběrové řízení. V rámci tohoto výběrového řízení byl žalobce opětovně vybrán jako nejúspěšnější kandidát, nicméně dne [jméno FO] Žalobce byl totiž právě z důvodu trestního stíhání [Anonymizováno] kandidátem nepřijatelným, a toto bylo hlavním důvodem jeho neúspěchu ve výběrovém řízení, neboť z důvodu vedeného trestního stíhání byl žalobce vnímán jako nedůvěryhodná a aktuálně v dané době exponovaná osoba. Žalobce proto pozici [jméno FO] nemohl získat právě z důvodu svého nezákonného trestního stíhání pro trestný čin podvodu (posléze, kdy byl žalobce zproštěn obžaloby, byl jmenován [jméno FO]). Trestní stíhání mělo dopad i na rodinný život žalobce, [podezřelý výraz] Žalobce vlivem trestního stíhání trpěl [právnická osoba]. Žalobce se také stáhl z veřejného života, ač býval poměrně společenský člověk, Žalobce se předběžně se svým nárokem na nemajetkovou újmu ve výši 900 000 Kč obrátil dne 24. 5. 2023 na žalovanou, přičemž tato mu poskytla zadostiučinění ve výši 100 000 Kč a zároveň se žalobci omluvila. Žalobce má za to, že toto odškodnění je neadekvátní a požaduje proto doplatit zbytek nárokované částky.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne 24. 5. 2023 předběžně uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 900 000 Kč v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním pro trestný čin podvodu, v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná po projednání této žádosti žalobci vyhověla částečně a jako náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu mu poskytla částku 100 000 Kč a omluvu, což mu sdělila stanoviskem ze dne 22. 9. 2023. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [Anonymizováno], jak jej ve své žalobě popsal žalobce. Zdůraznila, že trestní stíhání žalobce pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku bylo odloženo na základě usnesení Policie České republiky ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] a trestní stíhání žalobce pro trestný čin podvodu skončilo zproštěním obžaloby rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum]. Žalovaná zdůraznila, že pokud žalobce argumentuje medializací věci, nelze toto předčítat k tíži státu, neboť podle judikatury Nejvyššího soudu zde dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedeným trestním stíháním a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje (sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Žalovaná sdělila, že ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu provedla komparaci s věcí vedenou Městským soudem v Praze pod sp. zn. 58 Co 126/2022, kde byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1, 2, trestního zákona, trestný čin pletichy při veřejné soutěži a dražbě podle § 128a odstavec 1, 2 písmeno a), b) trestního zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona, za což mu hrozil trest odnětí svobody až na osm let. Trestní stíhání tohoto poškozeného trvalo zhruba 6,5 roku a poškozený byl stíhán v pozici [Anonymizováno] [právnická osoba]. I jeho trestní stíhání bylo medializováno na regionální i celostátní úrovni, čímž byl narušen jeho společenský život. Tento poškozený [podezřelý výraz]. V této věci byl poškozený odškodněn částku 150 000 Kč. Žalovaná proto vzala v potaz, že trestní stíhání žalobce trvalo kratší dobu než u tohoto poškozeného a žalobce také samostatně uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1, 3 trestního zákoníku, které skončilo odložením věci. O tomto nároku bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 57/2022 a žalobce byl v tomto řízení odškodněn částku 200 000 Kč. S ohledem na to, že tvrzené negativní dopady do života žalobce nastalé před zahájením trestního stíhání byly již předmětem žaloby, o které bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 57/2022, k nim nelze přihlížet v tomto řízení, neboť by tytéž zásahy byly odškodňovány dvakrát.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně dne 24.5.2023 ve znění doplnění ze dne 15.9.2023 uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 900 000 Kč, která mu měla být způsobena v důsledku nezákonně vedeného trestního řízení u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce pro trestný či podvodu, za což žalobci poskytla přiměřené zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Toto pak žalobci sdělila stanoviskem ze dne 22.9.2023. Dále není mezi účastníky řízení sporný průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [Anonymizováno] tedy, že usnesením [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku a zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Na základě stížnosti podané žalobcem bylo usnesení o zahájení trestního stíhání částečně zrušeno usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne [datum], konkrétně v části, v niž bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku a policejním orgánem bylo odloženo dne 8.12.2021. Dne 19.8.2021 podal policejní orgán návrh na podání obžaloby pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a následně Vrchní státní zastupitelství v Praze podalo dne 7.2.2022 k Okresnímu soudu v Hradci Králové obžalobu. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu.

4. Soud provedl dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11.5.2023, čj. 27 C 57/2022-265 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8.12.2023, čj. 14 Co 299/2023-308. Z těchto rozhodnutí vzal soud za prokázané, že žalobci byla na nemajetkové újmě z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání na základě téhož usnesení Policie ČR ze dne 15.2.2021, přiznána částka 200 000 Kč. Soudy dospěly k závěru, že zásah do osobnostní sféry života žalobce trval od 15.2.2021 do 9.4.2021, tedy necelé dva měsíce. Zásah do osobní sféry života žalobce tento pociťoval významněji tím, že mu byl zajištěn téměř veškerý majetek až do výše tvrzené škody, a že v souvislosti se zahájením trestního stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku byla provedena domovní prohlídka. Nezákonným trestním stíháním došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce v podobě poškození jeho cti a dobré pověsti, což mělo dopady do jeho osobního, společenského, rodinného a profesního života. Soudy také přihlédly k tomu, že žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání dva až osm let, byla u něj provedena domovní prohlídka, jejíž provedení bylo značně medializováno, a i když se uskutečnila před zahájením trestního stíhání a nebyla nezákonná, měla s trestním stíháním souvislost. Také soudy přihlédly k tomu, že žalobce nebyl stíhán vazebně. Jako věc vhodnou ke komparaci soudy shledaly věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 6/2016, kde se dostalo poškozenému odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání ve výši 460 000 Kč pro tentýž trestný čin v délce trvání trestního stíhání tři roky a deset měsíců se zásahem do profesní sféry poškozeného a hrozby náhrady rozsáhlé škody ve výši 337 000 000 Kč, a dále s věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. 27 C 61/2019 pro stejnou trestnou činnost, rozsáhlou škodu ve výši 20 000 000 Kč a dopady do rodinného a profesního života poškozeného, s délkou trestního stíhání po dobu pěti let, za které byl tento poškozený odškodněn částkou 260 000 Kč. Jako přiměřené odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání žalobce pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku byla zvolena částka 200 000 Kč.

5. Soud provedl dokazování novinovými články: [jméno FO]“, [Jméno zainteresované osoby 0/0]).

6. Z výslechu žalobce vzal soud za prokázané, že v souvislosti se zahájením trestního stíhání došlo k zastavení jeho majetku, které bylo posléze částečně uvolněno. Ve věci zažíval rozsáhlou medializaci, začal méně chodit mezi lidi, když například předtím chodil na zápasy fotbalu a hokeje, kde měl zařízenu permanentku, posléze z důvodu nepříjemného pocitu, že je v zájmu lidí, na tyto zápasy chodit přestal. Také se k němu doneslo, že si o něm negativně lidé povídali například v hospodě, nicméně konkrétně ničemu přítomen nebyl. Jinak ze strany rodiny negativa spojená s trestním stíháním nezaznamenal, rodina vždy držela pohromadě, věřili mu a podporovali ho. Také ze strany sousedů nezaznamenal negativní reakce, tito mu vyjadřovali podporu. Negativně se snad o jeho osobě měli vyjadřovat sousedé, kteří bydleli dále (nikoliv bezprostřední sousedé). V době trestního stíhání pracoval u [právnická osoba]. [Anonymizováno], zde započal pracovní poměr od [datum]. Následně dne [datum] se účastnil [jméno FO] přičemž ještě týž den dostal oznámení o podání obžaloby ze dne 3.2.2022. Osobně pak na žádost [jméno FO] znal již z minula, tykal si s ním, tudíž rozhovor mezi nimi byl velmi otevřený. [Anonymizováno] mu sdělil, že v případě, že dojde ke zrušení výběrového řízení, získají čas a může být proto vyčkáno na výsledek trestního řízení žalobce. Dále [Anonymizováno] vyjádřil názor, že v druhé polovině roku 2022 již snad bude znám výsledek trestního řízení a pakliže bude žalobce očištěn, bude se moci do výběrového řízení přihlásit. [Anonymizováno] se proto rozhodl výběrové řízení zrušit a do funkce jej nejmenovat. [Anonymizováno] mu přislíbil, že [Anonymizováno] bude výběrové řízení opakováno s tím, že se žalobce do něj může opětovně přihlásit s předpokladem, že jeho trestní stíhání bude vyřešeno. Zprošťující rozsudek byl vynesen dne 28.4.2022, přičemž koncem srpna bylo stanoveno datum pro výběrové řízení. Žalobce proto s ohledem na zprošťující rozhodnutí do něj podal přihlášku a následně byl pozván k výběrovému řízení. Poté postoupil do dalších kol a závěrem do [datum]. Začátkem října 2022 jej [Anonymizováno] požádal o schůzku. Na této schůzce mu [jméno FO] jmenovat bez ohledu na výsledek odvolacího řízení v jeho věci. V této souvislosti proto žalobce uvědomil stávajícího zaměstnavatele - [právnická osoba]. a požádal jej o ukončení pracovního poměru. Dohoda o skončení pracovního poměru byla k 31.12.2022. Odvolací jednání v jeho věci bylo nařízeno na den 30.11.2011 a touto informací disponoval i [Anonymizováno]. V polovině listopadu 2022 mu však volal [Anonymizováno] a sdělil žalobci, že na post nemůže být jmenován z důvodu [Anonymizováno] byl žalobce nepřijatelným kandidátem z důvodu probíhajícího trestní řízení. [jméno FO] by tento post vzhledem k trestnímu stíhání žalobce mohl být obsazen někým jiným. [jméno FO]; žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby při veřejném zasedání konaném u Krajského soudu v Hradci Králové dne [datum]. Následně [Anonymizováno] žalobce znovu kontaktoval, zda nechce pracovat [jméno FO]. Poté se žalobce sešel [jméno FO] a tento mu nabídl post [Anonymizováno]. Posléze, když se uvolnilo místo na [adresa] o které měl žalobce již předtím zájem, o tuto pozici požádal a bylo vyhověno. Od [datum] působí žalobce na této pozici. V době trestního stíhání žalobce také pociťoval výraznější stres a kvalita jeho života v souvislosti s trestním stíháním se zhoršila. Veškeré jeho myšlenky se pojily k trestní kauze, měl obavy o svou budoucnost, zhoršil se mu spánek. Nicméně kvalita spánku byla zapříčiněna i tím, že v té době měl problémy s kyčlí, která jej bolela.

7. Účastnickou výpověď žalobce potvrdila svědecká výpověď [jméno FO] a [jméno FO]. Tito potvrdili, že žalobce pracoval ve firmě [právnická osoba]. Svědek [Anonymizováno] zde působil jako [Anonymizováno] a svědek [jméno FO] jako [Anonymizováno] této společnosti. V říjnu 2022 je žalobce kontaktoval z důvodu, že na podkladě pohovoru s [Anonymizováno] [jméno FO] měl být jmenován [jméno FO] přičemž předtím se účastnil výběrového řízení na tento post, což bylo někdy [Anonymizováno]. Mezi [Anonymizováno] se hovořilo o tom, že žalobce by měl být [jméno FO]. Rovněž se v této komunitě vědělo o tom, že žalobce je trestně stíhán. Dohoda s žalobcem byla taková, že tento u nich ukončí pracovní poměr [Anonymizováno] k čemuž následně došlo. Posléze je žalobce informoval o tom, že [jméno FO] nebude, přičemž důvodem zřejmě bylo trestní stíhání žalobce, popř. i další politické záležitosti. Nic bližšího však svědci o důvodu neobsazení žalobce na místo [Anonymizováno] nevěděli. I když žalobce na místo [jméno FO] nenastoupil, v jejich firmě skončil ke konci roku 2022 a začal působit jako [jméno FO]. Svědek [jméno FO] u žalobce zaznamenal, že v době vedeného trestního stíhání byl žalobce více zkroušený, bez nálady, obával se, jakým způsobem pro něj trestní stíhání dopadne.

8. Z protokolu o jednání ze dne 6.12.2022 a ze dne 23.2.2023 ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 57/2022 soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO], ve věci, jež se týkala odškodnění žalobce za nezákonně vedené trestní stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, vypověděla, že je rodinnou přítelkyní žalobce. Žalobce znala jako člověka sportovního, vtipného. Zpočátku trestního stíhání byl žalobce [podezřelý výraz] a to ještě před tím, než byla ukončena druhá větev trestní stíhání (tj. trestní stíhání pro trestný čin podvodu). Z výpovědi svědka [Anonymizováno] [jméno FO] soud zjistil, že tento je přítel a soused žalobce, před provedením domovní prohlídky byl žalobce velmi silnou osobností, vnímal ho jako čestného, silného a pozitivního člověka. Trestní řízení jej poznamenalo fyzicky i psychicky, tento nespal, [Anonymizováno] Rovněž se setkal s negativními ohlasy na trestní stíhání žalobce, když se jej jeho známí na žalobce vyptávali. Z výpovědi manželky žalobce [jméno FO] soud zjistil, že se jí na žalobce a jeho trestní stíhání (myšleno trestní stíhání pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku) mnoho lidí z okolí včetně učitelů dcer vyptávalo. [podezřelý výraz]. S negativními narážkami na trestní stíhání žalobce se setkala například na pedikúře nebo u vzdálenějších sousedů. Sama svědkyně měla [podezřelý výraz]. Z výpovědi svědka [jméno FO] v rámci tohoto řízení soud zjistil, že [právnická osoba]. Pokles pracovní výkonnosti u něj svědek zaznamenal po provedení domovní prohlídky, která se u žalobce uskutečnila předtím, než došlo k zahájení trestního stíhání.

9. Z rozsudku Obvodního soudu ze dne 11.5.2023, čj. 27 C 57/2022 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8.12.2023. čj. 14 Co 299/2023-308 má soud za osvědčené, že žalobci byla na nemajetkové újmě z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku přiznána částka ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení před soudy obou stupňů. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání pro tento trestný čin byla u žalobce provedena domovní prohlídka a byl mu zajištěn téměř všechen majetek, přičemž následně rozsah zajištění byl významně omezen po částečném zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání právě pro spáchání uvedeného zločinu na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.2.2021, čj. [Anonymizováno]. Toto trestní řízení probíhalo pouze v přípravném řízení a trvalo necelé dva měsíce. Jako zásahy do osobního života žalobce v souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku soudy shledaly zásah v rodinném, společenském a profesním životě. Žalobce se před započetím trestního stíhání věnoval sportům, vyhledával společenské a sportovní události, s čímž přestal. Tyto zásahy soudy daly do souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním pro tento trestný čin, neboť žalobce se postupně vrátil ke svým aktivitám, a to již v době, kdy trestní stíhání pro trestní činy podvodu nebylo ještě skončeno. Rovněž i nedostatky v profesní oblasti se vylepšily, když poté, co skončilo trestní stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, se soustředění žalobce a plnění pracovních úkolů zlepšilo. Také soudy v souvislosti s tímto trestním stíháním zjistily, [Anonymizováno]. Po skončení stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku se žalobcovo plnění pracovních úkolů zlepšilo, což soudy daly do souvislosti právě s trestním stíháním pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku. Soud pak dopady do života žalobce hodnotil především v souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, a to jednak pro vyšší hrozící sazbu trestu než u trestného činu podvodu a rovněž pro výši škody, kterou měl žalobce způsobit právě v souvislosti s trestným činem porušení povinnosti při správě cizího majetku, v důsledku čehož byl žalobci primárně zajištěn majetek.

10. Naposledy soud provedl dokazování rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum], čj. [Anonymizováno], usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], čj. [Anonymizováno] a usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum]. Z těchto rozhodnutí vzal soud za prokázané, že žalobce byl podle § 226 písm. a) trestního zákoníku zproštěn obžaloby pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl žalobce stíhán. Rozsudek nabyl právní moci dne 30.11.2022, přičemž usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum] bylo zrušeno zajištění nároku poškozené [jméno FO]. na nemovitostech ve vlastnictví žalobce. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.11.2022 bylo odvolání státního zástupce zamítnuto, přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne 30.11.2022 a následně usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.6.2023 bylo dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnuto. Z uvedených rozhodnutí soud nezjistil, že by trestní stíhání žalobce pro zmíněný trestný čin podvodu bylo zahájeno jako účelové či že by v rámci postupu orgánů činných v trestním řízení došlo k excesivní činnosti, či že by toto trestní stíhání bylo zahájeno zcela bezdůvodně.

11. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový děj: usnesením [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku a zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Na základě stížnosti žalobce bylo usnesení o zahájení trestního stíhání částečně zrušeno usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne [datum], konkrétně v části, v níž bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin porušování povinnosti při správě cizího majetku a trestní stíhání pro tento trestný čin bylo odloženo dne 8.12.2021. Následně byl k Okresnímu soudu v Hradci Králové podán návrh na obžalobu pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku dne [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. V souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním pro trestný čin podvodu došlo zejména k částečnému zásahu do pracovní oblasti u žalobce, k částečnému zásahu do osobního života žalobce a k medializaci trestní věci. V souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku byl žalobce odškodněn částkou ve výši 200 000 Kč na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11.5.2023, čj. 27 C 57/2022-265 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8.12.2023, čj. 14 Co 299/2023-308. Žalobce předběžně dne 24.5.2023 ve znění doplnění žádosti ze dne 15.9.2023 uplatnil u žalované nárok na nemajetkovou újmu ve výši 900 000 Kč, která mu měla být způsobena v důsledku trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu, za což žalobci poskytla přiměřené zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Toto mu následně sdělila stanoviskem ze dne 22.9.2023.

12. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky sporu o tom, že rozsudek zprošťující obžaloby podle ust. § 226 písm. a) tr.ř. je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely „nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jakž již bylo zmíněno i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 1, 2 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení trestního stíhání či vazbu zavinil sám, ten kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existence jakýchkoliv shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul, nebyla dána, a žalovaný ji ani ve své obraně nepoužil. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním je tedy v posuzované věci nepochybně dán.

14. U existence odpovědnostního předpokladu představované vznikem nemajetkové, morální újmy je situace složitější, neboť újma na straně poškozeného se nepresumuje (na rozdíl od nepřiměřené délky řízení, což platí i v případě vazby), ale musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 255/2009, ze dne 3.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 428/2011). V souzené věci soud vycházel z toho, že vznik imateriální újmy (jakkoliv je trestní stíhání spojeno s jistým individuálním „diskomfortem“ trestně stíhaných osob, viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/2005), není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžní odškodnění. Při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména rozh. sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11.1.2012, či sp. zn. 30 Cdo 914/2011 ze dne 31.5.2012), jež formuluje zásadní závěr, že „při úvaze o formě a výši odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou povaha trestní věci, celková délka trestního řízení a následky v osobní sféře poškozené osoby“.

15. Soud vyšel ze shora nastíněných kritérií Nejvyššího soudu a uzavřel, že žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku (když za souběžně vedené trestní stíhání pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl žalobce v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 57/2022 odškodněn). Podkladové trestní řízení trvalo od 15.2.2021 do 30.11.2022, tedy od doby, kdy bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání do doby právní moci usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], kterým byl potvrzen zprošťující rozsudek žalobce, celkem jeden rok, devět měsíců a čtrnáct dní. Žalobci hrozil trest odnětí svobody od dvou do osmi let, tedy trest středního charakteru. Nicméně vzhledem k tomu, že byl žalobce osobou do té doby bezúhonnou, nebylo reálné, že by mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Také trestný čin, pro který byl žalobce trestně stíhán, obecně ve společnosti nepůsobí přílišné společenské odsouzení a dehonestaci, oproti trestným činům proti životu a zdraví nebo trestným činům týkající se nezletilých dětí. Touto skutečností je proto míra intenzity vzniku nemajetkové újmy u žalobce do určité míry snížena. Rovněž tak žalobce nebyl vystaven negativům vedeného trestního stíhání po nikterak dlouhou dobu, když řízení trvalo jeden a tři čtvrtě roku, tedy po dobu přiměřenou.

16. Naposledy se soud zabýval vlivem nezákonně vedeného trestního stíhání pro trestný čin podvodu do osobního života žalobce, když soud připomíná, že negativa spojená s tímto trestním stíháním se částečně překrývala i s negativy spojenými s trestním stíháním pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, které však trvalo nepoměrně kratší dobu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce v důsledku podkladového trestního stíhání trpěl [podezřelý výraz] Nicméně tyto zásahy žalobce vzpomínal a popsal již v souvislosti s trestním stíháním pro porušení povinnosti při správě cizího majetku, přičemž v tomto řízení žalobce nezmiňoval, že by se situace v době vedeného trestního stíhání pro trestný čin podvodu nějak horšila či vyhrotila. Žalobce v podstatě jako hlavní zásah do osobního života v souvislosti s nezákonným trestním stíháním pro trestný čin podvodu zmínil a popisoval hlavně příkoří v pracovní oblasti, a to konkrétně[jméno FO] Zejména svědkyně [jméno FO] popsala, že žalobce trpěl [Anonymizováno], nicméně v souvislosti s tím, že obžaloba pro trestný čin podvodu byla podána k Okresnímu soudu v [adresa], byl rád, že se tato trestní kauza již řeší, což ostatně žalobce rovněž popsal ve svém účastnickém výslechu. Svědkyně [jméno FO] také uvedla, že žalobce v době, kdy ještě trestní stíhání pro trestný čin podvodu nebylo ukončeno, se již vracel ke svým zálibám a rovněž plnění pracovních úkolů žalobce v jeho zaměstnání se po skončení trestního stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, zlepšilo. Ostatně k těmto závěrům dospěl na podkladě zmíněných důkazů i soud ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 57/2022, jak vyplývá z odstavce 46 rozsudku ze dne 11.5.2023, ve kterém soud tyto negativní zásahy dával do spojitosti s nezákonně vedeným trestním stíháním pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku. Tudíž soud v této souvislosti došel k přesvědčení, že situace žalobce se plynutím času zlepšovala, a že žalobce trestní stíhání pro trestný čin podvodu vnímal lépe poté, kdy již stíhání pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku bylo skončeno (odloženo). Soud proto uzavřel, že hlavní zásah v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání pro trestný čin podvodu, byl v oblasti pracovní. Částečně zásahy soud shledal i v oblasti rodinné a zdravotní ([Anonymizováno]), které u žalobce přetrvávaly z období, které bylo spojováno s nezákonně vedeným trestním stíháním pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku.

17. Pokud jde o medializaci a s tím spojenou tvrzenou dehonestaci osoby žalobce na veřejnosti, soud sděluje, že samozřejmě lze souhlasit s tím, že nebýt nezákonně zahájeného (vedeného) trestního stíhání pro daný trestný čin, k medializaci by nedošlo, nicméně způsob jakým média o trestním stíhání žalobce informovala, nelze orgánům činným v trestním řízení přičítat. V tomto rozsahu proto došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nezákonně vedeným trestním stíháním a vznikem újmy (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Pokud informace o trestní stíhání žalobce pro trestný čin podvodu se ve veřejnosti rozšířila a toto vedlo k negativním reakcím ze strany okolí, či vyhýbání se žalobce aktivitám v podobě účasti na sportovních utkáních, nelze to přičítat k tíži státu. Státu nelze dávat za vinu, že lidé (veřejnost) vlivem medializace o trestním stíhání žalobce věděli, a z toho plynuly i negativní pocity, které žalobce vnímal ze strany veřejnosti (například „pohledy občanů“, které žalobce na sportovních utkáních vnímal). Stran zásahů do rodinného života žalobce, vyšlo v řízení najevo, že zásadní vliv na jeho rodinný život měla domovní prohlídka, což podstatným způsobem narušilo jeho osobní život a rodinnou pohodu, o čemž svědčí výpověď jeho [Anonymizováno] svědkyně [jméno FO] a svědka [jméno FO] v rámci řízení vedeném pod sp. zn. 27 C 57/2022, kteří oba vypovídali o zlomovém okamžiku – domovní prohlídce, a na to konto o zajištění podstatného majetku žalobce (v souvislosti s trestným činem porušení povinnosti při správě cizího majetku). Od tohoto okamžiku jak žalobce, tak jeho manželka vnímali podstatné problémy v jejich osobním životě, tedy skutečnost, že začalo docházet mezi nimi k hádkám a tito i uvažovali o rozvodu (což oba zmiňovali v odškodňovacím řízení z důvodu nezákonně vedeného trestního stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku). K zásahům do rodinného života žalobce nelze přičítat [Anonymizováno], které měly nastat po zahájení trestního stíhání, neboť v zásadě je možné odškodnit jen újmu, která vznikla samotnému poškozenému, tedy ne jeho rodinným příslušníkům.

18. Jak již soud zmínil výše, pokud žalobce v tomto řízení vypovídal o negativech a zásazích do osobního života z důvodu trestního stíhání pro trestný čin podvodu, směřoval vše především do oblasti profesní, tj. [jméno FO] Soud měl za prokázané, ať již z výpovědi žalobce či z výslechu svědka [jméno FO] a svědka [jméno FO] a rovněž i z novinových článků, že minimálně jedním z důvodů (a to důvodem podstatným), proč žalobce poté, co první výběrové řízení vyhrál, avšak toto bylo zrušeno a následně po úspěšném absolvování vypsaného druhého výběrového řízení, se je [Anonymizováno] [Anonymizováno] rozhodl do funkce nejmenovat, bylo právě vedené trestní stíhání pro trestný čin podvodu. Žalobce se účastnil výběrových řízení, v nichž se umístil a měl tak velmi dobrý předpoklad pro to, aby se stal [jméno FO] což ostatně podporuje i fakt, že ukončil pracovní poměr u společnosti [právnická osoba]., kde do té doby působil. Skutečnost, že žalobce neměl být jmenován na danou pozici pouze z důvodu trestního stíhání, však vyplynula jen z jeho výslechu a jeho výpověď v tomto směru nebyla podpořena žádným dalším důkazem, když svědkové [jméno FO] a [Anonymizováno] tuto informaci měli pouze z „doslechu“ (hovořilo se o tom v [Anonymizováno] a od samotného žalobce. Nicméně podle provedeného dokazování, důvodem, proč žalobce nebyl do uvedené funkce jmenován, mohly být také další politické záležitosti, které nastínil svědek [Anonymizováno]. Tomuto může nasvědčovat i sdělení v novinových článcích, jež naznačovalo, [jméno FO] Otázkou tedy zůstává, zda jediným důvodem, proč žalobce nebyl na tento post dosazen, bylo jeho trestní stíhání či to byl jen jeden z důvodů (i když podstatný) daný určitými politickými zájmy. Soud proto zásah do pracovního života žalobce shledal jako částečný, tedy, že nezákonně vedené trestní stíhání pro trestný čin podvodu bylo zcela jistě jednou z příčin, proč nebyl na dané místo dosazen, avšak nemuselo se jednat o příčinou jedinou.

19. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne 14.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, jež navazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 je zřejmé, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Za tímto účelem si soud opatří odpovídající zjištění. Žalobce by primárně měl zvolit přesvědčivé srovnání, podle něhož jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.

20. Pro úplnost soud, k obraně žalované, doplňuje, že je sice pravdou, že obě trestní stíhání spolu věcně souvisela (byla zahájena jedním usnesením), avšak tato probíhala samostatně a s jiným průběhem (když trestní stíhání pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku bylo ukončeno již ve fázi přípravného řízení a trestní stíhání pro trestný čin podvodu zproštěním obžaloby po projednání věci samé před soudem I. a II. stupně). Z obou trestních stíhání také vzešly částečně rozdílné následky a je tak na místě posuzovat každé z trestních stíhání a z nich plynoucí újmy samostatně a případné překryvy zohlednit právě v odlišení jednotlivých následků, které lze přičítat tomu kterému trestnímu stíhání (či oběma), jako součást té které nemajetkové újmy.

21. Ke srovnání s jednotlivými případy, je třeba podotknout, že žalobce soudu nenabídl komparaci s žádnou podobnou věcí. Soud proto provedl srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pro sp. zn. 19 C 218/2018; zde byl poškozený stíhán pro trestný čin podvodu podle § 201 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, tedy pro trestný čin shodný jako žalobce a hrozil mu stejný trest odnětí svobody v trvání dva až osm let. Trestní stíhání trvalo delší dobu než u žalobce, celkem 1165 dní. Jako zásahy do osobního života tohoto poškozeného vlivem nezákonně vedeného trestního stíhání bylo zjištěno poškození dobré pověsti, stres a nejistota. Tento poškozený byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1. 8.2019 čj. 19 C 218/2018 - 133 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23.1.2020, čj. 22 Co 256/2019 - 173 odškodněn částkou 100 000 Kč. Další komparaci soud provedl s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 51/2019; v tomto případě byl poškozený stíhán pro trestný čin zpronevěry, za což mu hrozil trest odnětí svobody pět až deset let, tedy trestní sazba vyšší než v případě žalobce a také trestní stíhání v tomto případě trvalo nepoměrně delší dobu než u žalobce – více jak osm let. Poškozený v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání musel omezit podnikatelské aktivity, tedy byly shledány zásahy do profesního života, dále měl rodinné problémy a zdravotní obtíže, se kterými byl hospitalizován. Jako další negativum v případě tohoto poškozeného bylo shledáno, že byl pravomocně odsouzen po určitou dobu. Tomuto poškozenému se dostalo odškodnění ve výši 150 000 Kč, a to v souvislosti s rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11.7.2019 č.j. 15 C 51/2019 – 243 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18.2.2020, č. j. 35 Co24/2020 – 324 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12.4.2022, č.j. 30 Cdo 2004/2021 – 532 (a usnesením Ústavního soudu ze dne 18.7.2023, sp. zn. II. ÚS 1797/2022 a ze dne 25.7.2023, sp. zn. III. ÚS 1798/2022). Poslední a hlavní případ, který soud zvolil, jako vhodný ke srovnání byla věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 90/2019, v níž byl poškozený odškodňován za nezákonně vedené trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, za což mu hrozilo uložení trestu ve výměře dva roky až osm let. Délka tohoto trestního stíhání trvala tři roky a jedenáct měsíců. Současně byl tento poškozený stíhán i pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody ve výměře dva až osm let a toto trestní stíhání trvalo tři roky a dva měsíce. U trestního stíhání pro tento trestný čin mu hrozila i povinnost uhradit způsobenou škodu ve výši 18 629 874 Kč. V souvislosti s uvedenými trestními stíháními bylo zasaženo do pracovní oblasti poškozeného, kdy tento přišel o stávající klientské portfolio a rovněž s ním chtěla firma [Anonymizováno] ukončit spolupráci, což poškozený špatně vnímal. Dále poškozený trpěl nervozitou, obavami o budoucnost své rodiny, měl hluboký pocit křivdy. Poškozený měl v souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku po celou dobu trestního stíhání a ještě čtyři měsíce po jeho skončení zablokovanou podstatnou část majetku a dostával se tak do obtížné finanční situace. I toto poslední zmíněné trestní stíhání poškozeného (tj. pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku) prošlo medializací. Poškozenému na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 27.11.2020, čj. 11 C 90/2019-133 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20.4.2021, č.j. 35 Co 111/2021 - 161 se dostalo odškodnění ve výši 350 000 Kč v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním pro trestný čin porušení povinnosti pří správě cizího majetku a částky 70 000 Kč v souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin zpronevěry, celkem tedy částky 420 000 Kč.

22. Na podkladě uvedeného je soud závěru, při porovnání s obdobnými případy, že odškodnění za trestní stíhání pro trestný čin s obdobnou trestní sazbou a s podobnými dopady do osobní sféry života poškozeného se pohybuje mezi částkou 100 000 Kč až částkou 350 000 Kč. Soud je přesvědčen, že nejvhodnější srovnání (za podpůrného porovnání s věcí vedenou pod sp. zn. 19 C 218/2018 a sp. zn. 15 C 51/2019) se jeví porovnání s věcí vedenou pod sp. zn. 11 C 90/2019, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že i v tomto případě byl poškozený stíhán pro dva trestné činy, tedy pro souběžně vedené trestní stíhání, kdy v případě tohoto poškozeného došlo k zásahům do profesní, společenské oblasti a rovněž i k zásahům do rodinného života a do oblasti zdraví, stejně jako v případě žalobce. I v tomto případě byla věc medializována, tedy došlo k určité veřejné známosti případu poškozeného a i v popsaném případě byl zajištěn v podstatě celý majetek poškozeného. Jelikož tento poškozený byl celkem za obě trestní stíhání (s obdobnými zásahy) odškodněn částkou 420 000 Kč, je soud přesvědčen, že žalobci by se mělo dostat stejného odškodnění.

23. Také protože žalobce za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, které po určitou dobu souběžně běželo vedle podkladového nezákonného trestního stíhání, obdržel podle rozsudku zdejšího soudu ze dne 11.5.2023, čj. 27 C 57/2022 a Městského soudu v Praze ze dne 8.12.2023, čj. 14 Co 299/2023-308 odškodnění ve výši 200 000 Kč, mělo by se žalobci dostat podobného zadostiučinění i za nezákonně vedené trestní stíhání pro trestný čin podvodu. Soud přihlédl k tomu, že v tomto řízení nově (navíc) odškodňoval hlavně částečný zásah do pracovní oblasti života žalobce, když naopak zásah do rodinného, osobního života žalobce a do oblasti zdraví nebyl již tak výrazný jako v souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku (resp. postupně se zlepšoval). Odškodnění v tomto řízení za nezákonně vedené trestní stíhání pro trestný čin podvodu by mělo být o něco vyšší než odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku. Současně by toto odškodnění mělo být nižší než odškodnění ve výši 350 000 Kč poskytnuté ve věci 11 C 90/2019 za trestní stíhání pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku, neboť zásahy do života tohoto poškozeného byly výraznějšího charakteru než v případě žalobce, dané zejména tím, že toto trestní stíhání trvalo déle než u žalobce a zásahy do osobního života byly větší, dané zejména hrozbou extrémní náhrady škody, která tomuto poškozenému hrozila a zablokováním podstatné části majetku poškozeného po celou dobu vedeného trestního řízení resp. ještě několik měsíců po jeho skončení, což vedlo i k finančním problémům poškozeného. Také v souvislosti s uvedeným trestním stíháním došlo ke zhoršení zdravotního stavu poškozeného a tento musel být hospitalizován. U žalobce lze sice hovořit na základě výše vyjeveného, že trestní stíhání přispělo k tomu, že nebyl jmenován na tak lukrativní post [Anonymizováno], nicméně tuto újmu částečně reparovalo i to, že žalobci byl po skončení trestního řízení nabídnut [adresa], o což usiloval. Výše sdělenému podpůrně odpovídá i odškodnění poškozeného ve výši 150 000 Kč za nezákonně vedené trestní stíhání pro trestný čin podvodu ve věci vedené pod sp. zn. 15 C 51/2019, kde rovněž byly celkové zásahy do osobního, rodinného a pracovního života poškozeného a do oblasti jeho zdraví obdobné jako v případě žalobce, avšak soud v případě žalobce zohlednil právě skutečnost, že v pracovní oblasti přišel žalobce částečně v důsledku vedeného trestního stíhání o toto lukrativní místo a také to, že žalobce jako [Anonymizováno] byl osobou veřejně známou, s čímž souvisela i proběhlá medializace.

24. Soud proto uzavírá, že vzhledem k tomu že poškozenému ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 90/2019 za obě souběžně vedená trestní stíhání byla celkem přiznána částka ve výši 420 000 Kč, žalobci byla za první větev nezákonně vedeného trestního stíhání (tj. tr. čin porušování povinnosti při správě cizího majetku) poskytnuta v odškodňovacím řízení vedeném pod sp. zn. 27 C 57/2022 částka 200 000 Kč, za toto trestní stíhání (tj. tr. čin. podvodu) mu žalovaná mimosoudně hradila částku 100 000 Kč, přiznal mu soud ještě částku 120 000 Kč výrokem I. rozsudku.

25. Úrok z prodlení žalobci náleží podle § 15 odst. 2 zákona, neboť žalovaná má zákonnou šestiměsíční lhůtu pro projednání předběžně uplatněného nároku a teprve až uplynutím této lhůty se může dostat do prodlení. Jelikož žalobce předběžně svůj nárok uplatnil u žalované dne 24.5.2023, mohla se žalovaná dostat do prodlení až po uplynutí šestiměsíční lhůty, tedy dnem 25.11.2023. Výše úroku z prodlení pak odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení.

26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování, nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobce má proto ve vztahu k žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 20 150 Kč podle § 11 odst. 1, ustanovení § 7 a ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (6 úkonů právní služby po 3 100 Kč – převzetí a příprava věci, sepsání žaloby a účast u jednání dne 15.1.2024, dne 21.2.2024, dne 28.2.2024 a dne 18.3.2024 a 1 úkon právní služby po 1 550 Kč – účast na vyhlášení rozsudku dne 27.3.2024), z náhrady hotových výdajů ve výši 2 100 Kč podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (7 úkonů právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a 5x účast u jednání) ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 4 672,50 Kč (21%), jít je právní zástupce plátcem.

27. Lhůtu k plnění pak soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že finanční prostředky žalované jsou vázány na státní rozpočet, kdy je nutná delší doba pro jejich uvolnění. Tuto skutečnost soud reflektoval v poskytnutí delší lhůty k plnění.

Poučení