28 Co 10/2025 - 471

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Jaroslavy Homolové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva k nemovitostem o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se vyjma nenapadeného výroku I. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem určil, že budova č. p. [Anonymizováno], stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec a katastrální území [adresa], je součástí zaniklého, dosud nevypořádaného, společného jmění manželů (výrok I.), že pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno], a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec a katastrální území [adresa], je součástí zaniklého, dosud nevypořádaného, společného jmění manželů (výrok II.), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že spoluvlastnický podíl o velikosti na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], budově bez č. p./č. ev., stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno], budově bez č. p./č. ev., stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], na budově bez č. p./č. ev., stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno], budově bez č. p./č. ev., stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno] a budově č. p./č. ev., stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec a katastrální území [adresa], jsou součástí zaniklého, dosud nevypořádaného, společného jmění manželů (výrok III. a VI.), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že budova bez č. p./č. ev. na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], budova bez č. p./č. ev. na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], budova bez č. p./č. ev. na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], budova bez č. p./č. ev. na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec a katastrální území [adresa], jsou součástí zaniklého, dosud nevypořádaného, společného jmění manželů (výrok IV. a VII.), a nakonec rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že účastníci uzavřeli dne [datum] manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne [datum]. Účastníci učinili nesporným, že nemovité věci uvedené ve výroku I. napadeného rozsudku nabyli společně za trvání manželství za podmínek, že se staly součástí společného jmění manželů. Dále soud prvního stupně uvedl, že žalovaný od roku 1991 podnikal v zemědělství, ke dni [datum] jeho živnostenské oprávnění zaniklo, v období od [datum] do [datum] měl živnost přerušenou; od [datum] má žalovaný opět živnostenské oprávnění. Žalobkyni vzniklo živnostenské oprávnění ke dni [datum], zaniklo [datum], přičemž od [datum] do [datum] měla živnost přerušenou. Žalovaný na základě darovací smlouvy ze dne [datum] nabyl nemovité věci v [adresa], které kupní smlouvou ze dne [datum] prodal za [částka]. Takto získané finanční prostředky, kromě zálohy [částka] uhrazené v hotovosti, byly deponovány na účtu č. [č. účtu]. V období od roku 1999 do roku 2011 žalovaný společně s [jméno FO] uzavřeli jedenáct kupních smluv, jimiž získali do spoluvlastnictví, každý s podílem o velikosti , pozemky uvedené ve výroku III. napadeného rozsudku za celkovou kupní cenu [částka] (každý za [částka]). Žalovaný samostatně uzavřel dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byly nemovité věci uvedené ve výroku II. napadeného rozsudku, kupní cena činila [částka], a dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byly pozemky uvedené ve výroku IV. napadeného rozsudku, kupní cena činila [částka]. Soud prvního stupně dále uvedl, že účastníci společně prodali kupní smlouvou ze dne [datum] nemovité věci za [částka], kupní smlouvou ze dne [datum] nemovité věci za [částka] a kupní smlouvou ze dne [datum] nemovité věci za [částka]. Žalovaný v současné době využívá pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa], ke svému bydlení. Nemovitosti uvedené ve výroku III. napadeného rozsudku tvoří oplocený zemědělský areál, který je uzpůsoben chovu koní, pozemky slouží pro pastvu, trénink a ustájení koní. Dále tvoří zpevněné komunikační plochy umožňující pohyb po areálu.

3. Po právní stránce věc soud prvního stupně posuzoval podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle § 143 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „obč. zák.“), podle § 709 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 105 zákon č. 94/1963 Sb., o rodině. Soud prvního stupně v první řadě uzavřel, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení, že nemovité věci jsou součástí zaniklého, dosud nevypořádaného společného jmění manželů, neboť mezi účastníky vznikl spor o vlastnictví ke sporným nemovitým věcem, který nebylo možné odstranit jinak, smyslem žaloby bylo eliminovat stav ohrožení práva a nejistoty v právním vztahu, zejména postavit najisto rozsah zaniklého společného jmění ve vztahu k nemovitým věcem a vyřešení této otázky je podstatné i pro další řízení účastníků vedená u soudu prvního stupně. Soud prvního stupně dále konstatoval, že podle občanského zákoníku účinného ke dni uzavření manželství účastníků nebyly součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů věci, které podle své povahy slouží výkonu povolání jen jednoho z manželů; pokud věc nebyla součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů před novelou občanského zákoníku v roce 1998, nestala se ani součástí společného jmění manželů. V projednávané věci bylo manželství účastníků uzavřeno v říjnu 1997 a žalovaný zahájil podnikatelskou činnost v roce 1991, přičemž soud prvního stupně vzal současně za prokázané, že žalobkyně s žalovaným nepodnikala, proto soud prvního stupně uzavřel, že věci, které žalovaný nabyl v době manželství za účelem podnikání, nebyly součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů, a tedy ani společného jmění manželů, a to bez ohledu na to, kdy byly žalovaným pořízeny. Podle soudu prvního stupně je totiž podstatné, že podnik žalovaného jako věc hromadná vznikl v roce 1991 a všechny věci v budoucnu nabyté za tímto účelem jsou součástí podniku žalovaného. S ohledem na uvedená východiska dospěl soud prvního stupně k závěru, že součástí společného jmění manželů jsou pouze nemovité věci uvedené ve výroku I. a II. napadeného rozsudku. V případě budovy č. p. [Anonymizováno], stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa] účastníci učinili nesporným, že byly pořízeny za trvání manželství za účelem bydlení rodiny, v případě pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p.[Anonymizováno][Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] vzal soud prvního stupně za prokázané, že byly pořízeny za trvání manželství a že smluvní stranou byl pouze žalovaný, nevzal naopak za prokázané, že žalovaný nabyl tyto nemovité věci ze svých výlučných finančních prostředků získaných prodejem nemovitých věcí v [adresa]. Podle soudu prvního stupně žalovaný předložil soudu pouze výpočet, podle kterého na pořízení všech nemovitých věcí vynaložil částku [částka], a tvrzení, že z prodeje nemovitých věcí v [adresa] získal [částka], neprokázal však, že by výlučně z těchto prostředků konkrétní nemovité věci pořídil, že ke dni pořízení nemovitých věcí nějakými finančními prostředky, které by pocházely z prodeje nemovitých věcí v [adresa], disponoval. Soud prvního stupně nevzal za prokázané ani tvrzení žalovaného, že uvedené nemovité věci nabyl za účelem podnikání, neboť tvrzení, že v těchto nemovitých věcech chtěl zřídit karanténní stanici a stavbu zrekonstruovat pro ubytování zaměstnanců, se mu jevilo jako nepřesvědčivé. Soud prvního stupně upozornil, že do doby nabytí těchto nemovitých věcí neměl žalovaný žádné zaměstnance, krátce po uzavření kupní smlouvy provozování živnosti přerušil, a stavební práce směřující k rekonstrukci stavby zahájil až v době, kdy se do objektu chtěl nastěhovat sám, aby ho užíval k bydlení. Soud prvního stupně uvedl, že uvedená tvrzení nebyla prokázána ani výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO], které byly provedeny v řízení o vypořádání společného jmění manželů, neboť oba svědci se v otázce účelu pořízení těchto nemovitých věcí zásadně rozcházejí a je zřejmé, že každý ze svědků se snažil podpořit toho z rodičů, ke kterému má bližší vztah. Z uvedených důvodů nakonec uzavřel, že tyto nemovité věci jsou součástí zaniklého společného jmění účastníků, neboť nebyl prokázán opak. V případě nemovitých věcí, popsaných ve výroku III. a IV. rozsudku, soud prvního stupně naopak uzavřel, že nejsou součástí společného jmění manželů, neboť měl za prokázané, že předmětné nemovité věci pořízené žalovaným společně s [jméno FO] byly nabyty pro potřeby podnikání žalovaného a slouží jeho podnikatelské činnosti. Stavby, které nabyl výlučně žalovaný, jsou umístěny na pozemcích, které jsou součástí ranče a farmy a tvoří s nimi funkční celek. Soud prvního stupně proto uzavřel, že tyto nemovité věci součástí společného jmění účastníků nejsou a žalobu v tomto rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť uzavřel, že v poměrech projednávané věci nelze usuzovat, že jedna nebo druhá strana sporu měla větší úspěch ve věci. Výroky VI. a VII. soud prvního stupně opravil zjevnou nesprávnost rozhodnutí a doplnil do výroků III. a IV. formulaci, že se žalobkyně žalobou domáhala určení, že nemovité věci jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů.

4. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci. Žalobkyně brojila proti výroku III. a IV. rozsudku a namítala, že soud prvního stupně se nevypořádal se zapojením žalobkyně do podnikání žalovaného. Vedle přímého zapojení žalobkyně do provozované činnosti, kterou nalézací soud považoval kvůli absenci živnostenského listu za nevýznamnou, z výpovědi žalobkyně v souvisejícím řízení vyplynulo, že zemědělská produkce byla směřována i do domácnosti účastníků a není tak splněna podmínka výlučného užívání věci pro podnikání žalovaného. Neprovedením žalobkyní navržených důkazů žalobkyně ztratila možnost vést k této skutečnosti dokazování. Žalobkyně odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž dovolací soud dovodil, že předpokladem vyloučení věci z bezpodílového spoluvlastnictví manželů z důvodu, že podle své povahy slouží výkonu povolání jen jednoho z manželů, je také to, že současně neslouží i druhému z manželů. Soud prvního stupně se podle žalobkyně po celé řízení vyhýbal jejímu tvrzení, že nemovité věci nebyly primárně nakoupeny za účelem podnikání žalovaného, ale z tradice a za účelem investic do nemovitého majetku. Pokud by byly koupeny do podniku žalovaného, vyplývalo by to z katastru nemovitostí, kde je však uvedeno rodné číslo, nikoli IČO žalovaného. Žalovaný neuváděl nemovité věci ve svých daňových přiznáních jako dlouhodobý hmotný majetek, což podle žalobkyně znamená, že sporné nemovité věci za součást svého podniku nepovažoval. Žalobkyně dále odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], jeho vztah k § 980 o. z. a rozložení důkazního břemene a namítala, že žalovaný se omezil v řízení pouze na svou účastnickou výpověď a neunesl tak své důkazní břemeno. S ohledem na vše uvedené navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný napadl odvoláním výrok II. a V. rozsudku soudu prvního stupně. Namítal, že pozemek parc. č. st. 4, jehož součástí je stavba č. p. 2, a pozemek parc. č. 51/7 v katastrálním území [adresa], jsou výlučným majetkem žalovaného, jak je správně zapsáno v katastru nemovitostí. Pro posouzení, zda jsou uvedené nemovité věci součástí zaniklého společného jmění manželů, je v daném případě podle žalovaného posouzení, zda jsou součástí podniku žalovaného a otázka, zda byly nabyty za výlučné či společné finanční prostředky účastníků, je relevantní až v okamžiku, kdy bude prokázáno, že součástí podniku žalovaného nejsou. Žalovaný má za to, že prokázal, že uvedené nemovité věci pořídil za účelem svého dalšího podnikání, a to v rámci jeho podnikatelské činnosti v oboru chov jiného skotu. Úmyslem žalovaného bylo rozšířit základnu pro své další podnikání, zejména pokud jde o chov dalších zvířat, parkování stávajících i dalších zemědělských strojů či ubytování některých zaměstnanců či spolupracovníků, kteří se podíleli na zemědělské činnosti žalovaného. Dále měl v úmyslu zřídit v nemovitých věcech karanténní stanici pro zvířata, které bylo nutné izolovat, a tento záměr byl posléze realizován, když tam umístil [podezřelý výraz] osla, nejednalo se tedy o pouhý budoucí záměr žalovaného. V tomto směru žalovaný namítl, že se soud prvního stupně blíže s argumentací žalovaného nevypořádal a v této části podle žalovaného trpí napadený rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. Žalovaný dále namítl, že byl vždy zcela konzistentní ve svých tvrzeních, že rodinný dům nabyl za podnikatelským účelem. Vůle žalovaného, aby dům sloužil k provozování jeho podnikatelské činnosti, byla kontinuálně potvrzována i v jiných řízeních, subjektivní prvek obchodního závodu byl i stran rodinného domu č. p. 2 v [adresa] naplněn. Žalovaný uvedl, že neměl důvod v březnu 2016 kupovat další rodinný dům pro osobní účely, neboť v té době vedl společnou domácnost s žalobkyní v rodinném domě č. p. 120 v [adresa]. Žalovaný namítal, že k prokázání svých tvrzení navrhl před soudem prvního stupně k důkazu fotografie, z nichž je zřejmé, že na předmětných pozemcích parkuje své zemědělské stroje a že na tomto místě byla zřízena karanténní stanice. Důkaz byl proveden na jednání, které se konalo [datum], z napadeného rozsudku však není zřejmé, že by se soud s tímto stěžejním důkazem jakkoli vypořádal. Pokud jde o financování nákupu sporných nemovitých věcí, žalovaný zopakoval, že prodejem nemovitých věcí v [adresa] získal částku [částka], kterou postupně použil na nákup jiných nemovitých věcí sloužících k jeho podnikatelské činnosti. Podle žalovaného prostým součtem lze uzavřít a mít za prokázané, že žalovaný disponoval dostatečnými výlučnými prostředky na koupi pozemku parc. č. st. 4, jehož součástí je stavba č. p. 2, a pozemku parc. č. 51/7 v katastrálním území [adresa]. Z kupní smlouvy vyplývá, že kupní cena byla uhrazena žalovaným z jeho účtu, na který byly dříve výlučné finanční prostředky žalovaného převedeny. Žalovaný připomněl, že i kdyby se na účtu nacházely další finanční prostředky, tvořící společné jmění manželů, nezměnilo by to ničeho na právním režimu finančních prostředků nabytých z prodeje nemovitých věcí v Praze a uložených na tomto účtu. Podle žalovaného nelze opominout ani text kupní smlouvy, kde žalovaný jednoznačně prohlásil, že nemovité věci nabývá do svého výlučného vlastnictví, z prostředků, které byly jeho výlučným vlastnictvím, čímž projevil svou jednoznačnou vůli nabýt tyto nemovité věci do svého výlučného vlastnictví. Žalobkyně s uzavřením kupní smlouvy nevyslovila nesouhlas, ani ho jinak nedala najevo, nepožadovala být účastníkem předmětné smlouvy, ač o jejím uzavírání nepochybně věděla, ani se neohradila proti tomu, že žalovaný nabývá nemovité věci údajně ze společných finančních prostředků. Svědek [jméno FO] uvedl v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], že dům byl pořízen pravděpodobně z firemních peněz (z podnikatelského účtu). Žalovaný navrhoval, aby byla v řízení slyšena svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která sepsala s žalovaným několik notářských zápisů o uzavření kupních smluv a poučila žalovaného o režimu společného jmění manželů. Soud prvního stupně však tento důkaz pro nadbytečnost neprovedl a podle žalovaného tak nedostatečně zjistil skutkový stav potřebný pro rozhodnutí. Nakonec žalovaný nesouhlasil ani s nákladovým výrokem napadeného rozsudku, neboť podle jeho přesvědčení bylo řízení o určení, zda předmětné nemovité věci patří do společného jmění manželů účastníků, zcela nadbytečné, když si tuto otázku jako předběžnou mohl posoudit soud sám v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů. Žalovaný tak vnímá podanou žalobu na určení jako účelové jednání žalobkyně vedoucí k prodloužení doby trvání ostatních soudních sporů. Žalovaný nezavdal svým jednáním příčinu k podání žaloby a mělo by mu být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

6. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že považuje za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně s žalovaným nepodnikala a že nemovité věci byly využívány toliko pro podnikatelskou činnost žalovaného. Pokud jde o tvrzení žalobkyně o opomenutých důkazech, podle žalovaného se soud se všemi důkazními návrhy v odůvodnění rozsudku vypořádal, své závěry o jejich nadbytečnosti odůvodnil a nelze tak uzavřít, že by došlo k porušení procesních zásad. Podle žalovaného je lichá námitka žalobkyně o tom, že v katastru nemovitostí absentuje identifikační číslo žalovaného u předmětných nemovitých věcí, veřejnoprávní údaje nemají žádný vliv na povahu dotčených nemovitých věcí a z této skutečnosti nelze dovozovat, že by žalovaný předmětné nemovité věci nepovažoval za součást svého podniku. Stejně tak nemá vliv námitka, že nemovité věci nebyly zahrnuty jako dlouhodobý hmotný majetek v daňových přiznáních, neboť ani tato skutečnost není pro určení podnikatelského účelu nemovitých věcí rozhodující. Dále namítl, že není na osobě zapsané ve veřejném seznamu jako osobě oprávněné z příslušného zapsaného práva, aby prokazovala správnost uvedeného zápisu, podle žalovaného bylo naopak na žalobkyni, aby prokázala, že zápis ve veřejném seznamu neodpovídá skutečnosti.

7. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně zůstal odvoláním nenapaden, nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu a samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání účastníků nejsou důvodná.

9. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného o nepřezkoumatelnosti části rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se soud prvního stupně podle žalovaného nevypořádal s argumentací žalovaného o pořízení pozemku parc. č. st. 4, jehož součástí je budova č. p. 2, a pozemku parc. č. 51/7 v katastrálním území [adresa] pro účely podnikání. Přezkoumatelným, tj. srozumitelným a řádně odůvodněným je rozhodnutí, jež v souladu s požadavky § 157 odst. 2 o. s. ř. obsahuje stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti měl soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, proč neprovedl další navrhované důkazy a z jakého důvodu neučinil žádná zjištění z některých provedených důkazů. Nezbytným požadavkem řádného odůvodnění rozhodnutí je soudem přijatý závěr o skutkovém stavu věci a na něj navazující právní posouzení věci. Vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by mohl být jen takový nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku, jenž by jej činil pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů nepřezkoumatelný (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný stejně jako dále v textu uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). V tomto případě rozsudek soudu prvního stupně požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř. nepochybně dostál, argumenty žalovaného o tom, že nabyl předmětné nemovité věci pro účely podnikání, nepominul, a z odůvodnění odvolání je zřejmé, že jeho obsah umožnil žalovanému formulovat výhrady proti jeho závěrům.

10. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, na nějž pro stručnost odkazuje, a doplnil dokazování podle § 213 odst. 4 o. s. ř. o výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO] a zopakoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování fotografiemi pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno], a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa].

11. Svědek [jméno FO] při svém výslechu uvedl, že žalobkyně je jeho matkou, žalovaný nevlastním otcem, dříve spolu s žalovaným měli dobrý vztah, ale nyní je mezi nimi odstup. [jméno FO] jde o předmět řízení, svědek s ním byl seznámen svou matkou, věděl, že se týká majetkového vyrovnání účastníků. Konstatoval, že ví, o jaké pozemky se jedná, jedná se o pozemky, jichž je také spoluvlastníkem. Tím se stal v průběhu několika let, asi v době mezi lety 1999 a 2020. Svědek uvedl, že je soukromým zemědělcem, stejně jako žalovaný, začal s ním podnikat v roce 1997 na rodinné farmě, kde s nimi spolupracovala i žalobkyně, což byla informace, kterou svědek uvedl, aniž by na ni byl soudem či zástupci účastníků dotázán. Dostali se k tomu, že mohli nakupovat zemědělské budovy a pozemky v obci [adresa]. Platil je on a žalovaný, každý jednou polovinou. Nebyly kupovány pro rodinnou farmu, spíš jako investice, svědek nevěděl, co s nimi budou konkrétně dělat a jak je využijí, nakupovali je postupně a postupně se vyvíjelo, jak se budou užívat. Kupovali to s tím, že s nimi budou nějak podnikat. Svědek uvedl, že to bere jako osobní majetek, nikdy je nedal do podnikání, pozemky se kupovaly na rodná čísla, ne na IČO, žalovaný to měl podle něj stejně. Svědek sám pak kupoval další pozemky, ty se používaly pro společné hospodaření, otec sám nic nenakupoval. Koupené pozemky se používaly k zemědělství, žalovaný podle svědka hospodařil od roku 1991, svědek se přidal od roku 1997, každý z nich si jel svou část podnikání, ale navzájem si pomáhali, protože každý zvlášť v malém není schopen obsáhnout všechny činnosti. Pozemky se podle svědka používaly jen k zemědělské činnosti, čerpali dotace na hospodaření na pozemcích, pokud jsou orná půda, na část pozemků se dotace získat nedala, ty byly v areálu. Podle svědka byly pozemky nabyty z osobních prostředků žalovaného, z podnikání, z pozemků, které prodali rodiče. V tomto případě svědek sám uvedl konkrétní označení nemovitých věcí, které byly takto účastníky pořízeny, podle svědka před rokem 1995, a následně prodány. Svědek dále uvedl, že nemovité věci nabýval do spoluvlastnictví s žalovaným, aby s ním hospodařil, posléze se opravil, že to bylo z důvodu, aby se s nimi podnikaly nějaké kroky. Podle svědka žalovaný na pozemcích moc nehospodařil, spíš hospodařil svědek, koupili i nějaké ruiny a žalovaný to nedokázal zhodnotit. Pokud byl svědek konfrontován se svým vyjádřením v jiném řízení vedeném u soudu prvního stupně, kde uvedl, že nemovité věci byly nabývány za účelem společného hospodaření, uvedl, že byl uveden v omyl, že to muselo být pro zemědělské podnikání, neboť pozemky nakupoval jako osobní investici a nevěděl dopředu, k čemu je použije, v omyl ho uvedl svými návodnými otázkami zástupce žalovaného.

12. Svědkyně [jméno FO] při svém výslechu uvedla, že účastníci jsou její rodiče, s otcem je svědkyně v každodenním kontaktu, s matkou se nestýká, advokáty zná, zástupce žalovaného je jejím advokátem v [podezřelý výraz] řízení, které má kvůli panu [jméno FO], vedou spolu spor. S předmětem řízení byla před výslechem seznámena, přečetla si také svou výpověď, kterou podala v řízení o vypořádání společného jmění účastníků před soudem prvního stupně, aby si to upamatovala, protokol má k dispozici od svého zástupce. K předmětu výslechu uvedla, že pokud jde o rodinný dům č. p. 2 v obci [adresa], nyní ho obývá otec, musel se tam odstěhovat, dům byl zakoupen do podnikání, aby tam bydleli zaměstnanci, parkovaly se tam stroje a udělala se tam karanténní stanice pro zvířata. Svědkyně uvedla, že to ví proto, že otec má ranč, kde byli potřeba zaměstnanci, veškeré zaměstnance zařizovala ona, podávala všechny inzeráty, zaměstnanci se ozývali jí a vždycky chtěli ubytování. Ranč je velký, byl tam jeden zaměstnanec a potřebovalo se jich do budoucna víc, zaměstnanci nebyli stálí, proto tatínek koupil dům, aby se předělal na ubytování pro budoucí potenciální zaměstnance. Na ranči zaměstnanci byli, ale odešli ze dne na den, potřebovali ubytování. V jednom se to nedá zvládnout, proto se koupil dům, aby se to zřídilo. Dům byl ruina a začal se opravovat, dalo se to dohromady, protože se tam musel nakonec nastěhovat otec a k původnímu účelu to nesloužilo. Všechny informace o záměru, se kterým se dům kupoval, měla od otce a matky, svědkyně uvedla, že se to v rodině probíralo, když se dům kupoval. K bydlení rodičů původně pořizován nebyl, rodiče měli rodinný dům, neměli potřebu řešit své bydlení. Pokud jde o velikost, jedná se o 2+1, počítalo se, že tam bude bydlet jedna rodina nebo čtyři lidé. Podle svědkyně se koupě domu financovala z prodeje domu otce v [adresa], tuto informaci má svědkyně od žalovaného; cenu nezná, ale byla výhodná, s ohledem na stav domu, nepamatuje si, od koho se kupoval, mohlo to být v roce 2016 či 2017, což si pamatuje podle toho, že dceři mohly být dva či tři roky a hrála si tam na písku. Pokud jde o karanténní stanici, byly vybudovány tři boxy na doporučení [tituly před jménem] [jméno FO], který k nim jezdil ke zvířatům. Když jim [podezřelý výraz] osel, tak bylo třeba, aby nebyl mezi ostatními zvířaty.

13. Z předložených fotografií, u nichž žalobkyně potvrdila, že zachycují pozemek parc. č. st. 4, jehož součástí je stavba č. p. 2, a pozemek parc. č. 51/7 v katastrálním území [adresa], odvolací soud zjistil, že na pozemku stojí traktor u hromady větví nebo jiného obdobného materiálu, pozemek je zatravněn, u stavby domu je zřízena konstrukce přístřešku s dřevěnými vzpěrami, střechou a jednou opěrnou zdí.

14. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

15. Podle § 143 odst. 1 obč. zák. tvoří společné jmění manželů a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

16. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

17. Podle § 709 odst. 1 o. z. je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výhradnímu vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

18. Podle § 980 odst. 2 o. z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

19. V první řadě je třeba uvést, že soud prvního stupně správně zkoumal otázku existence naléhavého právního zájmu na určení, že jsou žalobkyní označené nemovité věci součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění účastníků. Pokud je v katastru nemovitostí jako vlastník evidován jen jeden z bývalých manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění, může se domáhat určení, že nemovité věci jsou v zaniklém a doposud nevypořádaném společném jmění (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 1/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

20. K námitkám účastníků týkajícím se rozložení důkazního břemene je třeba uvést, že domněnka uvedená v § 980 odst. 2 o. z. je domněnkou vyvratitelnou. Pokud je právo zapsáno, tak zápis svědčí o tom, že toto právo existuje a že náleží osobě, v jejíž prospěch je zapsáno, že má obsah a rozsah, který ze zápisu vyplývá, že bylo zřízeno na dobu zapsanou ve veřejném seznamu atd. Stav zapsaný v katastru nemovitostí nemusí být v souladu se stavem skutečným a samotný zápis vlastnického práva nezakládá právní stav vlastnictví. Pokud je takový nesoulad v řízení namítán, leží břemeno tvrzení i důkazní na tom, kdo tuto námitku vznesl.

21. V tomto případě žalobkyně tvrdila, že stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému stavu, neboť předmětné nemovité věci tvoří součást společného jmění manželů účastníků; tvrdila, že byly nabyty za trvání manželství účastníků, kupní cena byla hrazena z účtu, na kterém se nacházely finanční prostředky náležející do společného jmění účastníků a že se na ně nevztahuje žádná z výjimek, pro kterou by byly ze společného jmění účastníků vyloučeny. Pak ovšem nelze přehlížet závěr rozhodovací praxe, že pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Na účastníkovi, který tvrdí, že určitá věc je ve společném jmění manželů, leží důkazní břemeno, že věc byla nabyta za trvání manželství; pokud se toto nabytí prokáže a druhý z manželů tvrdí skutečnosti, které věc ze společného jmění vylučují, je na něm důkazní břemeno ohledně těchto skutečností (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 48/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Podle odvolacího soudu proto soud prvního stupně správně uložil žalovanému, aby prokázal svá tvrzení o tom, že nemovité věci, které žalobkyně učinila předmětem řízení, nejsou součástí společného jmění účastníků.

22. Do společného jmění manželů nepatří (kromě jiného) také majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného jmění tohoto manžela (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Věc, která byla pořízena za trvání společného jmění manželů z prostředků patřících výlučně jednomu z manželů (např. z peněz, které měl již v době před uzavřením manželství nebo které sám získal darováním), se nestává předmětem společného jmění manželů, ale je výlučném vlastnictví toho, kdo ji takto pořídil. Tak je tomu v běžných případech koupě věci jedním z manželů z jeho výlučných zdrojů, resp. prostředků, kdy ji od prodávajícího kupuje sám (svým jménem) pro sebe a kdy se druhý z manželů na takové koupi nijak nepodílí.

23. V řízení bylo zjištěno, že manželství žalobkyně a žalovaného bylo uzavřeno dne [datum], pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno], a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], žalovaný nabyl kupní smlouvou ze dne [datum], nemovité věci uvedené ve výroku III. napadeného rozsudku (pozemky a stavby bez č. p./č. ev. v katastrálním území [adresa]) nabyl žalovaný do podílového spoluvlastnictví s [jméno FO] v období let 1999 – 2011, stavby uvedené ve výroku IV. napadeného rozsudku (stavby bez č. p./č. ev. na pozemcích v katastrálním území [adresa]) žalovaný nabyl kupní smlouvou ze dne [datum], tedy za trvání manželství, které bylo rozvedeno [datum].

24. Žalovaný tvrdil, že uvedené nemovité věci nabyl ze svých výlučných prostředků pro účely svého podnikání a že z tohoto důvodu se nikdy nestaly součástí společného jmění účastníků. Oprávnění k podnikatelské činnosti vzniklo žalovanému dne [datum]. V době uzavření manželství účastníků byla účinnou právní úprava řešící majetkové společenství manželů jakožto bezpodílové spoluvlastnictví, kdy v § 143 obč. zák., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., bylo stanoveno, že v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů nejsou mimo jiné věci sloužící k výkonu povolání jen jednoho z manželů, přičemž tím je míněno také podnikání jednoho z manželů jako fyzické osoby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

25. Odvolací soud souhlasí s hodnocením soudu prvního stupně, pokud jde o posouzení otázky, zda žalobkyně podnikala společně s žalovaným a zda tedy podnik mohl sloužit k výkonu povolání oběma manželům. V první řadě nelze pominout, že žalobkyně svá tvrzení o tom, že s žalovaným podnikala a spolupracovala, a to i s [jméno FO], a že v roce 2016 podnikatelskou činnost žalovaného formálně převzala, uplatnila poprvé až v podání ze dne [datum]. Na jednání, které se konalo před soudem prvního stupně dne [datum], byli účastníci poučeni podle § 118b odst. 1 o. s. ř. o koncentraci řízení a byla jim poskytnuta lhůta 30 dnů od doručení protokolu o jednání, aby uvedli rozhodné skutečnosti o věci samé a označili důkazy k jejich prokázání. Žalovaný reagoval na toto poučení podáním ze dne [datum], žalobkyně, které byl protokol o jednání doručen [datum], se v poskytnuté lhůtě nevyjádřila, a svá tvrzení doplnila a důkazy k jejich prokázání označila teprve zmíněným podáním ze dne [datum]. Soud prvního stupně proto správně navržené důkazy, jimiž žalobkyně chtěla prokázat, že spolupracovala s žalovaným a že nemovité věci nebyly pořizovány primárně za účelem podnikání žalovaného, ale z tradice a za účelem investic, neprovedl. Nicméně přesto lze pro úplnost uvést, neboť žalovaný v řízení tvrdil a prokazoval, že jsou splněny podmínky pro uplatnění výluky nabytí pozemků v katastrálním území [adresa] a že s žalobkyní nikdy společně nepodnikal, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně získala živnostenské oprávnění teprve v roce 2016 a že žalobkyně sama v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum] vypověděla, že nějakou dobu byla na mateřské dovolené, následně byla zaměstnána, aby rodina měla jistý finanční přísun, žalovanému pomáhala během žní, když se dělaly balíky slámy, při vybírání brambor, chodila krmit zvířata atd.

26. Výkonem povolání ve smyslu § 143 obč. zák. je třeba rozumět také výkon povolání osobou samostatně výdělečně činnou (mimo závislou činnost k jiné osobě), tj. i (výkon) podnikání jen jednoho z manželů (fyzické osoby) ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, podle kterého se podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Zatímco žalovaný sporné nemovité věci užíval jako podnikatel, žalobkyně je jako podnikatelka neužívala (až do roku 2016 neměla živnostenské oprávnění). Pokud žalobkyně žalovanému, jak sama uváděla, pomáhala, nic to nemění na jejím vztahu ke spornému majetku, neboť pomoc žalovanému z ní nečiní podnikající osobu dle shora uvedených pravidel (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pokud žalobkyně odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], je v první řadě třeba uvést, že byl přijat za jiných skutkových okolností, neboť se týkal nemovitých věcí, které sloužily nejen výkonu povolání žalovaného, ale současně také „společnému“ účelu, a to bydlení obou účastníků tam projednávané věci. Závěr, že pro úvahu o vyloučení věci z bezpodílového spoluvlastnictví manželů z důvodu, že podle své povahy slouží výkonu povolání jen jednoho z manželů (§ 143 obč. zák. ve znění před novelou č. 91/1998 Sb.), není rozhodující, zda byla určena pro výkon povolání jen jednoho z manželů, ale to, k čemu v souladu s vůlí obou účastníků skutečně sloužila a zda nesloužila i druhému z manželů, odvolací soud nijak nezpochybňuje. Společným účelem ve shora uvedeném smyslu však není žalobkyní zdůrazňovaná skutečnost, že zemědělská produkce byla (částečně) směřována i do domácnosti účastníků a že domácnost účastníků brala ze zemědělské produkce užitky.

27. Žalobkyně v roce 2016 získala živnostenské oprávnění, nicméně i kdyby bylo prokázáno její tvrzení, že od tohoto okamžiku převzala podnikatelskou činnost žalovaného, je třeba připomenout, že podnik ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů se nestane součástí společného jmění (bezpodílového spoluvlastnictví) manželů v důsledku toho, že se souhlasem podnikajícího manžela se manželka připojí k výkonu jeho předtím výlučné podnikatelské činnosti. Rozsah společného jmění (bezpodílového spoluvlastnictví) manželů byl dán pravidly § 143 obč. zák. a modifikován mohl být pouze podle § 143a obč. zák. Pokud věc nabyl do výlučného vlastnictví jen jeden z manželů, mohla se stát součástí společného jmění (bezpodílového spoluvlastnictví) manželů pouze postupem předvídaným v § 143a obč. zák., tedy jeho rozšířením. V případě, kdy věc v době nabytí sloužila a mohla sloužit jen k výkonu povolání jednoho z manželů, stala se jeho výlučným vlastnictvím, a jestliže se následně poměry změnily a věc mohla být užita k výkonu povolání i druhého manžela (druhý manžel ji začal užívat), nemohlo to již změnit její právní stav a věc se nestala součástí společného jmění (bezpodílového spoluvlastnictví) manželů (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

28. S ohledem na uvedené také odvolací soud uzavřel, že podnik byl ve vlastnictví žalovaného (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

29. Odvolací soud neshledal žádný důvod pro to, aby se odchýlil od závěru soudu prvního stupně, pokud jde o hodnocení, že nemovité věci (pozemky a stavby bez č. p./č. ev.) zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] a č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], jež byly specifikovány ve výrocích III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, byly žalovaným nabyty pro potřeby jeho podnikání a že k tomuto účelu také sloužily. To, že pozemky byly žalovaným užívány k podnikání, ostatně žalobkyně v řízení nesporovala. Pozemky tvoří oplocený zemědělský areál, který je uzpůsoben chovu koní, stavby na nich slouží jako seníky, jímky, hnojiště. Stavby bez č. p./č. ev., zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], stojí na pozemcích zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota], jsou součástí areálu a rovněž slouží pro účely zemědělského podnikání. O tom, že všechny tyto nemovité věci byly postupně nabývány za účelem hospodaření na nich, nemá odvolací soud, i s ohledem na jejich charakter a dlouhodobé využití, pochybnosti a tento názor nevyvrátil ani v řízení slyšený svědek [jméno FO]. Nelze totiž odhlédnout od toho, že nejprve koupi pozemků pro účely hospodaření s žalovaným potvrdil, a teprve následně konstatoval, že se jednalo o prostou investici do pozemků bez konkrétního záměru na jejich budoucí využití; tato výpověď neodpovídá jeho tvrzením v jiných řízeních vedených mezi týmiž účastníky ani v řízení mezi žalovaným a svědkem o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k těmto pozemkům, kde svědek vystupuje v pozici žalovaného a kde učinil nesporným, že nemovité věci byly nabývány za účelem společného hospodaření na nich.

30. Důvodem pro jiné hodnocení nejsou ani úvahy žalobkyně, že pokud by nemovité věci byly pořízeny pro účely podnikání, byly by v katastru nemovitostí identifikovány nikoli rodným číslem žalovaného, ale prostřednictvím IČO, případně úvahy, že předmětné pozemky žalovaný neuvedl ve svých daňových přiznáních jako dlouhodobý hmotný majetek, a proto je za součást svého podniku nepovažoval. Pouze skutečnost, že podle v řízení předložených listin žalovaný neevidoval pozemky a stavby v katastrálním území [adresa] (spoluvlastnický podíl na nich) v účetních podkladech, případně posouzení, zda žalovaný dodržel všechny své povinnosti vyplývající z daňových předpisů, nemá na posouzení vlastnického práva nemovité věci vliv. Pokud jde o otázku údajů v katastru nemovitostí, podle 3 písm. c) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve spojení s § 10 odst. 1 písm. a), b) vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška), stejně jako podle § 4 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), se do katastru nemovitostí v případě fyzických osob zapisuje jméno, příjmení, rodné číslo, a nemá-li je, datum narození, a adresa místa trvalého pobytu, a nemá-li ji, adresa bydliště. Identifikační číslo osoby nebo jiný obdobný identifikační údaj, je-li přidělen, se zapisuje pouze v případě právnické osoby. Ani z této okolnosti tak nelze otázku, zda se nemovité věci staly či nestaly součástí společného jmění manželů, posuzovat.

31. Z tohoto důvodu také odvolací soud uzavřel, při zohlednění charakteru podniku, jako věci hromadné, že se nemovité věci (pozemky a stavby bez č. p./č. ev.) zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] a č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], jež byly specifikovány ve výrocích III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, nestaly součástí společného jmění účastníků, neboť tvořily podnik žalovaného.

32. Shora uvedené úvahy však ani podle odvolacího soudu nelze vztáhnout také k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Na základě skutkových zjištění učiněných v řízení před soudy obou stupňů nebylo možné v případě těchto nemovitých věcí dospět k závěru, že jsou součástí podniku žalovaného. Pokud jde o jeho tvrzení, že nemovité věci byly nabyty za účelem parkování zemědělských strojů, chovu hospodářských zvířat a provozování další zemědělské činnosti, dále za účelem vybudování záchytného karanténního místa pro zvířata a ubytování pro zaměstnance, odvolací soud uvádí, že při výslechu žalovaného jako účastníka řízení žalovaný sdělil, že neměl v úmyslu skladovat tam zemědělská zařízení nebo stroje, že nebylo kde to tam skladovat. Využívání nemovitých věcí ke skladování či parkování zemědělských strojů nelze bez dalšího dovodit ani z žalovaným předložených fotografií, byť jedna zachycuje traktor stojící na pozemku u hromady větví či obdobného materiálu, nicméně fotografie nedokládá účel využití pozemku k parkování techniky využívané žalovaným k provozování jeho podniku; traktor stojí na pozemku osamocený a mohl být zachycen v situaci, kdy byl využíván k odvozu materiálu z pozemku. Pokud jde o další důvody, jak konstatoval již soud prvního stupně, žalovaný neměl v daném období žádné zaměstnance, nemovité věci byly pořízeny v době, která předcházela útlumu podnikatelských aktivit žalovaného a pro účely podnikání nemovité věci nakonec nesloužily, neboť začaly být rekonstruovány až v souvislosti s tím, že se do nich žalovaný nastěhoval a užíval je k bydlení. Žalovaným tvrzené skutečnosti nebyly prokázány ani výslechem svědkyně [jméno FO], neboť odvolací soud nemohl při hodnocení její věrohodnosti pominout skutečnost, že svědkyně byla dopředu informována o tom, co bude předmětem jejího výslechu a měla k dispozici protokol z jednání v souvisejícím sporu, kde byla rovněž slyšena, aby se mohla na tento výslech připravit.

33. Nelze přitakat argumentaci žalovaného, že pro posouzení věci je podstatné, že žalovaný v kupní smlouvě projevil svou vůli nabýt nemovité věci do svého vlastnictví, a že prohlásil, že použité finanční prostředky jsou jeho výlučné. V první řadě je třeba upozornit, že účastníkem této smlouvy byl jako kupující pouze žalovaný a že z žádného ustanovení smlouvy neplyne, že by shora uvedená prohlášení žalobkyně jakkoli verifikovala. Pokud by nebyly splněny podmínky § 143 odst. 1 obč. zák. nebo § 709 odst. 1 písm. d) o. z., vůle jednoho z manželů, ale ani shodná vůle obou manželů, by nemovité věci ze společného jmění manželů vyloučit nemohla. Vliv tedy nemohla mít ani skutečnost, že žalobkyně při uzavírání smlouvy, ale ani později, neprojevila svůj nesouhlas s obsahem kupní smlouvy, ani to, že žalovaný byl poučen o významu a důsledcích existence společného jmění účastníků při uzavírání jiných kupních smluv. Z tohoto důvodu ani odvolací soud nepovažoval za nutné vyslechnout [tituly před jménem] [jméno FO], která sepsala s žalovaným několik notářských zápisů o uzavření kupních smluv a poučila ho o režimu společného jmění manželů.

34. Z hlediska určení, zda věci slouží výlučně výkonu povolání některého z manželů, a proto nepatří do společného jmění, není rozhodné, zda byly koupeny z prostředků náležejících do společného jmění nebo z výlučných prostředků, tyto skutečnosti mají význam až při vypořádání společného jmění manželů, neboť ten manžel, jehož výkonu povolání věc slouží, je povinen nahradit, co ze společného bylo vynaloženo na tuto věc. Pro vyřešení otázky, zda se pozemky parc. č. st. 4, jehož součástí je stavba č. p. 2, a parc. č. 51/7 v katastrálním území [adresa] staly součástí společného jmění manželů, tak nebylo primární vyřešení otázky financování koupě těchto nemovitých věcí, ale posouzení, zda se staly součástí podniku žalovaného či nikoliv. Přesto je třeba uvést, že odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný neprokázal, že by předmětné pozemky nabyl ze svých výlučných prostředků. O tom, že musí (mimo jiné) prokázat, za jaké finanční prostředky byly pozemky nabyty, byl žalovaný soudem prvního stupně poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání, které se konalo dne [datum], a ve stanovené lhůtě předložil pouze nabývací tituly pro jednotlivé pozemky a kupní smlouvu ze dne [datum], kterou prodal své nemovité věci v [adresa]. Nelze se však ztotožnit s jeho hodnocením věci v tom směru, že bez dalšího postačuje jeho prohlášení v kupních smlouvách, že nemovité věci kupuje do svého vlastnictví, z prostředků získaných prodejem nemovitých věcí v Praze, a s prostou matematickou [podezřelý výraz], podle které kupní ceny pozemků a staveb, které od roku 1998 nakupoval, dosud nedosáhly výše [částka], což byla kupní cena, kterou obdržel za prodej jeho pozemků v [adresa]. Tyto důkazy totiž neprokazují, že na koupi toho kterého konkrétního pozemku byly použity právě výlučné finanční prostředky žalovaného, že v době koupě jednotlivých pozemků ještě výlučnými prostředky disponoval, to vše za situace, kdy finanční prostředky za prodej nemovitých věcí v [adresa] byly složeny na účet žalovaného, na němž se nacházely (nebo mohly nacházet, jak žalovaný připustil) také společné finanční prostředky.

35. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek, vyjma nenapadeného výroku I., jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

36. S ohledem na námitky žalovaného je třeba uvést, že odvolací soud vzal v úvahu, že se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k nemovitým věcem, evidovaným v katastru nemovitostí na čtyřech listech vlastnictví, a poměřoval také rozsah provedeného dokazování k jednotlivým nemovitým věcem nebo jejich souborům, neboť podle jeho přesvědčení nelze mechanicky vycházet pouze z počtu pozemků, které se staly předmětem řízení o určení vlastnického práva. Odvolací soud nemá za to, že žalobu je nutno hodnotit jako nadbytečnou, neboť uzavřel, že žalobkyně měla naléhavý právní zájem na určení, že předmětné nemovité věci jsou součástí zaniklého, avšak dosud nevypořádaného, společného jmění manželů, žalovaný s ní, pokud jde o otázku, zda nemovité věci tvoří součást společného jmění, nesouhlasil, a ani v případě nemovitých věcí, uvedených ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, kde učinil nesporným, že byly nabyty za podmínek, podle kterých jsou součástí společného jmění, v minulosti nečinil žádné kroky ke změně zápisu v katastru nemovitostí. Žalobkyně byla úspěšná, pokud jde o nemovité věci uvedené na dvou listech vlastnictví, přičemž rozsáhlejší dokazování se vedlo především ohledně pozemku parc. č. st. 4, jehož součástí je stavba č. p. 2, a pozemku parc. č. 51/7 v katastrálním území [adresa], neúspěšná u zbývajících, proto také odvolací soud uzavřel, že poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je v zásadě shodný.

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnějšímu žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 1/3, když vzal v úvahu shora uvedená kritéria, zároveň však zohlednil, že předmětem odvolacího řízení již nebyly nemovité věci uvedené ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, a žalobkyně tak byla úspěšná co do jedné třetiny a žalovaný co do dvou třetin předmětu odvolacího řízení. Náklady žalovaného v odvolacím řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši [částka] a náklady na jeho zastoupení advokátem, které v tomto případě sestávají z odměny za dva úkony právní služby dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), a to za odvolání, vyjádření k odvolání žalobkyně, z odměny ve výši [částka] (z tarifní hodnoty [částka]) za jeden úkon právní služby, a to ze účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum], paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po [částka] a za jeden úkon právní služby učiněný po [datum] ve výši [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, a podle § 137 o. s. ř. náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka], celkem [částka]. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka].

38. Pokud jde o určení tarifní hodnoty, Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že primárně je třeba při určení tarifní hodnoty vycházet z § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle kterého není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jež se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (např. z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovité věci a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty, respektive ceny nemovité věci), je nezbytné za tarifní hodnotu mimo jiné ve sporech o určení vlastnictví k nemovité věci považovat fixní tarifní hodnotu ve výši [částka] ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu.

39. V tomto případě v řízení nebyly prováděny důkazy ke zjištění obvyklé ceny nemovitých věcí, účastníci neučinili cenu nemovitých věcí za nespornou. Podle odvolacího soudu nelze vycházet pro účely stanovení tarifní hodnoty sporu ani z kupní ceny nemovitých věcí nebo ze znaleckých posudků vypracovaných v souvisejících řízeních, neboť neodrážejí aktuální hodnotu nemovitých věcí. Zároveň je třeba uvést, že fixní tarifní hodnotu dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu odvolací soud užil pro každý soubor nemovitých věcí uvedených na jednom listu vlastnictví, neboť jde o kumulaci nároků, nikoli však pro každý pozemek nebo stavbu samostatně, což potvrzuje také rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

40. Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud důvody, místo plnění nákladů žalovaného bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.