28 CO 69/2022 - 584

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové žalobců: a) [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizováno], [země] b) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizováno], [země] oba zastoupení advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] za účasti: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] vedlejší účastník na straně žalované zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 17. prosince 2021, č. j. 3 C 178/2018-297, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tohoto znění: [země] - [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále je Převodce) a [příjmení] [jméno] [příjmení], narozen [datum], bytem [adresa], [anonymizováno] [číslo], [země] (dále jen Nabyvatel a)) [jméno] [příjmení], narozen [datum], bytem [adresa], [anonymizováno] [číslo], [země] (dále jen Nabyvatel b)) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen zákon o půdě) tuto Smlouvu o bezúplatném převodu pozemků:

1. Převodce vlastní pozemek p. [číslo] v [katastrální uzemí].

2. K uspokojení restitučního nároku Nabyvatele a) touto smlouvou Převodce převádí bezúplatně na Nabyvatele a) spoluvlastnický podíl o velikosti k pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] a Nabyvatel a) tento spoluvlastnický podíl přijímá do svého vlastnictví.

3. K uspokojení restitučního nároku Nabyvatele b) touto smlouvou Převodce převádí bezúplatně na Nabyvatele b) spoluvlastnický podíl o velikosti k pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] a Nabyvatel b) tento spoluvlastnický podíl přijímá do svého vlastnictví.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 47 483 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 7 618 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha-východ shora uvedením rozsudkem zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem a) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. k uspokojení restitučního nároku žalobce a) ohledně ideální spoluvlastnického podílu k pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí], (výrok I.), zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem b) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. k uspokojení restitučního nároku žalobce b) ohledně ideální spoluvlastnického podílu k pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze situace, kdy se se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalované, a to uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen„ zákon o půdě“) ve vztahu k v žalobě označeným pozemkům, v průběhu řízení pak k pozemku v [katastrální uzemí]. Tvrdili, že uplatnili nárok na vydání pozemků v roce [rok], o jejich nároku však bylo rozhodnuto až v roce [rok], takže se nemohli účastnit nabídek pozemků pro uspokojení jejich nároku. Taktéž tvrdili, že žalovaná nezařazuje do veřejných nabídek dostatečný počet náhradních pozemků, zejména odpovídající výměry a kvality. Žalovaná (právní předchůdce Pozemkový fond ČR) podle názoru žalobců postupovala svévolně a liknavě. Žalobci taktéž namítali, že jejich restituční nárok nebyl oceněn správně.

3. Žalovaná nerozporovala postavení žalobců jako oprávněných osob. Uvedla, že u každého z nich eviduje restituční nárok ve výši 36 419,48 Kč, namítala však, že oprávněné osoby se mohou domáhat převedení konkrétního pozemku jen výjimečně a pouze za předpokladu, že nárok na převod není dlouhodobě uspokojován a současně je shledán liknavý, svévolný či s jinými nesrovnatelný postup žalované, který v nyní projednávaném případě není dán. Žalobci se totiž neúčastnili žádné veřejné nabídky, přestože od doby nabytí převážné části jejich restitučního nároku ([datum]) v nich bylo nabídnuto 5 350 pozemků.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Státní pozemkový úřad vydal [datum] rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o tom, že žalobcům se jako oprávněným osobám nevydávají pozemky v [katastrální uzemí] dle PK část [parcelní číslo], PK [parcelní číslo], domu [adresa], PK [parcelní číslo], PK [parcelní číslo], PK [parcelní číslo], PK [parcelní číslo], PK [parcelní číslo], PK [parcelní číslo], PK [parcelní číslo], PK p. [číslo] dle § 11, odst. 1, písm. a), c) zákona o půdě. Žalovaná je vlastníkem pozemku [číslo] o výměře 7296 m2, [katastrální uzemí], příslušný k hospodaření s tímto majetkem státu je Státní pozemkový úřad. Pozemek je užíván k zemědělské rostlinné výrobě, jeho obvyklá cena činí 510 720 Kč. Restituční nárok žalobce a) byl podle rozhodnutí ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum], vyčíslen ve výši 36 419,98 Kč, restituční nárok žalobce b) ve výši 36 419,98 Kč, dále byl podle rozhodnutí ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum], vyčíslen restituční nárok žalobce a) ve výši 60 138,90 Kč a žalobce b) ve výši 60 183,09 Kč. Žalobci se mohli od [datum] účastnit veřejných nabídek, od tohoto data bylo vyhlášeno [anonymizováno] kol, nabízeno bylo 5 350 pozemků o výměře celkem 10 359 142 m2 a nabídkové ceně celkem 41 142 250,04 Kč, z toho na území hlavního města 704 adekvátních pozemků o celkové výměře 807 116 m2 za celkem 4 778 325,19 Kč. Žalobci se žádné z těchto veřejných nabídek neúčastnili.

5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 229/1991 Sb., konkrétně podle § 4, § 11a odst. 1, § 14 odst. 1 a § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě a uzavřel, že žalobci jsou osobami oprávněnými ve smyslu § 4 zákona o půdě, pozemek v [katastrální uzemí] je však ke dni [datum] vyloučen z převodu. Co se týče liknavost či svévolného postupu na straně žalované, vyšel soud prvního stupně ze závěrů přijatých v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 39/2018 (jež bylo vedeno mezi týmiž účastníky a rovněž na nahrazení projevu vůle žalované), založených na názoru vysloveném Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 24. 2. 2021, č. j. 28 Cdo 287/2021-352, a návazně v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2021, č. j. 30 Co 215/2018-508, spočívajícím v tom, že žalobci neposkytli žalované potřebnou součinnosti při uspokojování jejich nároků adekvátní účastí ve veřejných nabídkách, tj. zákonem předvídatelným způsobem, ačkoli legitimní důvod pro pasivitu žalobců není dán, nelze tak na straně žalované shledat pochybení ve vztahu k možnosti uspokojit nárok žalobců. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. Nákladový výrok odůvodnil procesním úspěchem žalované, která provedla v řízení 9 úkonů.

6. Proti rozsudku podali včas odvolání žalobci. Namítali, že na straně žalované je jednoznačně dána liknavost a svévole při uspokojování restitučních nároků žalobců. Poukazovali na nesprávné ocenění nevydaných pozemků a soud prvního stupně vytýkaly, že nevyčkal, zda a jakým způsobem dojde k přecenění restitučního nároku žalobců. Už jen nesprávné ocenění nároku je důvodem objektivně bránícím žalobcům v účasti ve veřejných nabídkách týkajících se adekvátních pozemků, problém spatřují žalobci i v tom, že o jejich nárocích je rozhodováno postupně. Dodali také, že do veřejných nabídek nejsou zařazovány vhodné pozemky co do výměry, lokality či hodnoty, případně jsou vhodné pozemky nabízeny v režimu převodu podle zákona č. 95/1999 Sb., žalovaná rovněž upřednostňuje převody pozemků na jiné osoby neveřejného sektoru. Žalobci v odvolacím řízení tvrdili, že o přecenění restitučního nároku žádali žalovanou dopisem ze dne [datum], v mezidobí byl nárok skutečně přeceněn, jeho výše v současnosti činí pro každého z žalobců 813 320,53 Kč, jejich nárok nebyl dosud ani z části uspokojen. Namísto původně požadovaného pozemku v [katastrální uzemí] žádali o nahrazení projevu vůle žalované o převodu spoluvlastnického podílu o velikosti na pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] na každého z žalobců. K účasti vedlejšího účastníka na návrh žalované nespatřovali žalobci důvod a rozporovali možnost poměřovat nároky jejich a dalších osob optikou tzv. lepšího práva. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

7. Žalovaná k odvolání uvedla, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně i právně správné a navrhuje jeho potvrzení. V odvolacím řízení shodně s žalobci tvrdila, že došlo k přecenění části restitučního nároku žalobců, a to na základě jejich žádosti ze dne [datum], evidovaná výše restitučního nároku nyní činí pro každého z žalobců 813 320,53 Kč, nárok žalobců nebyl dosud uspokojen ani z části. Pozemek p. [číslo] v [katastrální uzemí] je i dle žalované vhodný k převodu, sama jej zařadila v březnu letošního roku do veřejné nabídky. Navrhovala, aby do řízení jako vedlejší účastník vstoupili účastníci řízení vedených u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 392/2019 ([jméno] [anonymizováno]) a u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 52/2022 ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]), neboť jako oprávněné osoby de zákona o půdě vznesli nárok na převod stejného pozemku v [katastrální uzemí]. [jméno] [příjmení] nechtěl v pozici vedlejšího účastníka vystupovat a uvedl, že pozemek v [katastrální uzemí] již není předmětem jím vedeného řízení. 8. [ulice] účastník tvrdil, že o jeho restitučním nároku bylo rozhodnuto [datum], jeho dosud nevypořádané výše činí 6 314,50 Kč (z původní výše 42 161,50 Kč). Učinil již řadu pokusů o vypořádání svého nároku ve veřejných nabídkách. Úvahy o konkrétním hospodářském využití pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] považuje nyní za předčasné, soustředí se na jeho získání. Ve veřejné nabídce zveřejněné žalovanou [datum] se ucházel právě o tento pozemek, jde také o jediný pozemek, jehož převodu se domáhá v soudním řízení zahájeném u kompetentního soudu, návrh na jeho převod uplatnil dříve než žalobci, kteří jej označili až v odvolacím řízení, návrh na změnu žaloby by proto neměl být odvolacím soudem připuštěn. [ulice] účastník dále namítal, že žalobci se měli převodu uvedeného konkrétního pozemku domáhat u věcně a místně příslušného soudu, tedy novým návrhem u Okresního soudu v Příbrami.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 odst. 2 a contr. o. s. ř.) přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř., stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě) oprávněnou osobou je státní občan [obec] a Slovenské federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedených v § 6 odst. 1.

11. Podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od [datum] do [datum] do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany [obec] a Slovenské federativní republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti.

12. Podle § 5 odst. 1 zákona o půdě povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitosti drží, s výjimkami uvedenými pod písmeny a) a b).

13. Podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě oprávněnými osobami budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona o půdě nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do šedesáti dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.

15. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

16. Podle § 11a odst. 7 zákona o půdě žádost o nabídnutý pozemek musí obsahovat nezaměnitelné údaje o nároku, který má být převodem označeného pozemku zcela nebo zčásti uspokojen, musí být doručena na určenou adresu včas a musí mít písemnou formu. Jinak je neplatná. Neplatná je i žádost o pozemky, jestliže celkový nárok v ní uplatněný je nižší než součet cen žádaných pozemků. Pokud osoba, která žádá o převod pozemku, v rámci jedné veřejné nabídky podá jednu nebo více žádostí, přičemž součet cen žádaných pozemků v nich je vyšší, než činí celková výše nároků této osoby uplatněných v těchto žádostech, jsou všechny tyto žádosti neplatné.

17. Podle § 11a odst. 13 zákona o půdě se cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

18. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

19. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním o tom, že žalobci jsou oprávněnými osobami z konkrétních rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha, které pozemky nebyly vydány a z jakých důvodů. Na tato skutková zjištění proto odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Odvolací soud doplnil dokazování žalobou ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 57/2022, z níž zjistil, že řízení bylo zahájeno [datum], žalobce (vedlejší účastník) zároveň podal návrh na nařízení předběžného opatření s požadavkem na zákaz nakládání s pozemkem v [katastrální uzemí]. Jeho návrhu bylo usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum] vyhověno, k odvolání žalované Krajský soud v Praze usnesením ze dne [datum] rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a návrh zamítl. Z rozhodnutí ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že bylo určeno, že vedlejší účastník jako oprávněná osoba není vlastníkem tam specifikované nemovitosti.

20. Výpisem účasti žalobců ve veřejných nabídkách bylo v odvolacím řízení prokázáno, že žalobci se v době od října [rok] do března [rok] účastnili celkem 14 nabídek, vždy neúspěšně. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] bylo zjištěno, že jím byla stanovena cena odňatých a mimo jiné žalobcům nevydaných pozemků celkem ve výši 29 944 490 Kč, podílu žalobců odpovídá částka 813 320,53 Kč. Ze znaleckého posudku ze dne [datum] [číslo] bylo zjištěno, že cena pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] činí 16 194 Kč.

21. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobci jsou osobami oprávněnými podle ustanovení § 4 zákona o půdě k vydání náhradních pozemků v hodnotě pozemků nevydaných podle příslušných rozhodnutí, zákonnou překážkou jejich vydání restituentům podle § 11 odst. 1 zákona o půdě byla zastavěnost pozemků a z části zřízené právo osobního užívání. Nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu.

22. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4190/2015, anebo ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 108/2018) je uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), považováno za výjimečné, uplatnitelné v situaci, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž podkladě lze postup Pozemkového fondu ČR (resp. žalované) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační a kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv. Také Ústavní soud dovodil (například ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2770/10, nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1835/08, či usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3370/19), že není otevřena možnost výběru a vydávání konkrétního pozemku oprávněným osobám bez dalšího; pouze ve výjimečném případě, jestliže by se konkrétní oprávněná osoba nemohla určitou dobu, po vlastní marné snaze, domoci uspokojení svého nároku na vydání náhradního pozemku stanoveným postupem.

23. Liknavost či svévole nebo diskriminační přístup povinné osoby a aktivní přístup osoby oprávněné musí být pro každou soudem projednávanou věc posouzeny individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním zjištěným okolnostem. Případná prokázaná pochybení povinné osoby mohou vést k závěru o její liknavosti či svévoli jen v případě, že bude zřejmý negativní vliv takového pochybení na konkrétní nárok povinné osoby (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 23. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5016/2014). Delší doba, po niž nárok oprávněné osoby nebyl uspokojen, byť jinak nežádoucí, nedokládá sama o sobě, že by postup Fondu (žalované) byl nekorektní a bránící úspěšnému uplatnění jejích nároků (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1807/2013, jeho usnesení ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3002/2016, nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020, vydané v této věci).

24. Aktivní přístup oprávněné osoby předpokládá zejména její účast ve veřejných nabídkách náhradních pozemků, tedy trvalou snahu a součinnost při uspokojení jejího nároku zákonem předvídaným způsobem. Nedostatek takové aktivity na straně oprávněné osoby lze s úspěchem odůvodnit jen legitimními důvody, pro které se oprávněná osoba veřejných nabídek neúčastnila vůbec anebo jen zcela nedostatečně, zejména pokud veřejná nabídka nemohla nárok oprávněné osoby uspokojit anebo takovému uspokojení bránila jiná překážka.

25. Soud prvního stupně převzal závěry o nedostatečné aktivitě žalobců při uspokojování jejich restitučního nárok z rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu ve věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 39/2018-52 mezi stejnými účastníky. Uvedená rozhodnutí však vycházela z jiných skutkových zjištění. Žalobci sice i v předchozím řízení uplatňovali námitku nesprávného ocenění, avšak v rozporu s § 205a o. s. ř. až v odvolacím řízení, k tvrzení o nesprávně evidované výši restitučního nároku proto nebylo možné přihlížet. V tomto řízení však žalobci včas tvrdili, že žalovaná eviduje nesprávnou výši jejich restitučního nároku a také doložili, že o přecenění nároku žalovanou požádali, v době rozhodnutí soudu prvního stupně bylo také zřejmé, že žalobci se od roku [rok] začali účastnit veřejných nabídek a že ani tato jejich snaha k uspokojení jejich restitučního nároku zákonem předvídaným způsobem nevedla. V průběhu odvolacího řízení učinili účastníci nesporným, že došlo k přecenění nároku žalobců na řádově vyšší částku. Judikatura dovolacího soudu je přitom ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce - Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat účast (či další účast) ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015). Nesprávné ocenění nevydaných pozemků považuje odvolací soud i v tomto případě za skutečnost, která žalobcům objektivně zásadním způsobem ztížila přístup k získání náhradních pozemků cestou veřejných nabídek. [ulice] míru aktivity při součinnosti při uspokojení restitučního nároku dle zákona o půdě proto není možné na žalobcích vyžadovat a jsou dány důvody pro možnost výjimečného uspokojení nároků žalobců převodem konkrétního pozemku mimo veřejnou nabídku.

26. Řízení o uspokojení nároku převodem náhradního pozemku oprávněné osobě je řízením o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. Nárok oprávněné osoby lze uspokojit vícero způsoby a soud v řízení není žalobním návrhem vázán. Ukáže-li se v průběhu řízení, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku, pokud s takovým plněním oprávněná osoba souhlasí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze 4. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3453/2007). Označení jiného vhodného pozemku proto nelze považovat ani za nový nárok, který by dle § 216 odst. 2 o. s. ř. nebyl přípustný, ani za změnu žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř., o které by bylo nutné rozhodovat, ale o vyjádření takového ze způsobů uspokojení, se kterým oprávněná osoba vyslovuje souhlas (neboť ten je v případě nahrazení projevu vůle k uspokojení restitučního nároku dle zákona o půdě vyžadován – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3453/2007). Judikatura, na kterou vedlejší účastník v tomto směru odkazoval, se netýkala řízení dle § 153 odst. 2 o. s. ř., a není proto přiléhavá. Nahrazení projevu vůle o převodu pozemku v [katastrální uzemí] nebránila ani místní nebo věcná nepříslušnost odvolacího soudu. Pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Žalobou žalobce uplatnil nárok na vydání pozemku, který se nacházel v obvodu soudu prvního stupně, tím byla založena místní příslušnost Okresního soudu Praha-východ. Přestože nově označený pozemek se nachází mimo obvod soudu prvního stupně, nebrání to vypořádání vztahu účastníků převodem uvedených pozemků v tomto řízení, neboť změna okolností, které nastaly po zahájení řízení a které nevyvolávají potřebu rozhodnutí o změně žaloby, nemůže založit ani místní nepříslušnost. Věcná příslušnost je založena § 9 odst. 1 o. s. ř., neboť nejde o řízení, které by bylo v § 9 odst. 2 o. s. ř. výslovně označeno jako řízení, ve kterém rozhodují jako soudy prvního stupně soudy krajské.

27. Je nesporné, že pozemek p. [číslo] v [katastrální uzemí] je ve vlastnictví státu s příslušností hospodaření pro Státní pozemkový úřad. Nebyly shledány žádné překážky, pro které by tento pozemek byl vyloučen z převodu, žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, pro které by byl převod tohoto pozemku nepřípustný nebo nevhodný, nesporná je i jeho cena (16 194 Kč).

28. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda při konkurenci práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního zemědělského pozemku svědčí žalobcům tzv. lepší právo. V takovém případě je třeba komplexně hodnotit, které z oprávněných osob k uspokojení jejího restitučního nároku vydáním požadovaného náhradního zemědělského pozemku takové právo svědčí. Významným přitom může být zejména okamžik zahájení soudního řízení tím kterým z oprávněných, hospodářský význam požadovaného náhradního zemědělského pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž tyto nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách apod. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020, nebo z 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 553/2021). 29. [jméno] [příjmení] se již převodu shodného pozemku nedomáhá. [ulice] účastník sice uplatnil nárok na převod shodného pozemku asi o měsíc dříve než žalobci, avšak výše jeho restitučního nároku je výrazně nižší, než výše restitučního nároku žalobců, jeho restituční nárok byl již z větší části uspokojen a neuspokojená výše jeho restitučního nároku nedosahuje ani poloviny hodnoty označeného náhradního pozemku. K plánovanému hospodářskému využití pozemku vedlejší účastník neuvedl žádné skutečnosti, a odvolací soud tak dospěl k závěru, že je při převodu náhradního pozemku namístě upřednostnit žalobce, jejichž restituční nárok zůstává dosud zcela neuspokojen, a to v nedávno přeceněné výši celkem 1 626 641,06 Kč.

30. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně tak, že nahradil projev vůle žalované o bezúplatném převodu pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] na žalobce, kteří se tak stanou rovnodílnými spoluvlastníky tohoto pozemku a restituční nárok každého z nich tím bude uspokojen co do 8 097 Kč.

31. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli zcela úspěšní, a soud jim tak vůči žalované přiznal právo na náhradu nákladů, které vynaložili na zálohu (5 220 Kč) a právní zastoupení (odměna advokáta za 10 úkonů právní služby po 2 848 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu - příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 1 424 Kč dle § 11 odst. 2 a 3 advokátního tarifu za písemná podání z [datum] a [datum], 12 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 7 335 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobců, dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 47 483 Kč. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastenství se vztahovalo jen k pozemkům v [katastrální uzemí], které nebyly předmětem řízení před soudem prvního stupně, byla povinnost k náhradě nákladů řízení uložena jen žalované, nikoli také vedlejšímu účastníkovi na její straně.

32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná ani vedlejší účastník nebyli v odvolacím řízení úspěšní, odvolací soud jim proto uložil společnou a nerozdílnou povinnost k náhradě nákladů, které žalobci vynaložili v odvolacím řízení (odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 2 848 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu – odvolání, účast při jednání před odvolacím soudem), 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 600 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobců, dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 7 618 Kč.

33. Lhůta k plnění byla u nákladových výroků stanovena podle § 160 odst. 1, věta před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty nebyly shledány důvody, místo plnění bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení