29 Co 220/2025-329

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kupkové a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Alexanderem Petričkem sídlem Chrastavská 188/27, 460 01 Liberec 2 proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A 3. Jméno žalované C , narozená dne Datum narození žalované C bytem Adresa žalované A zastoupená advokátem Mgr. Ing. Davidem Veselým sídlem Adresa advokáta B 4. Jméno advokáta C , narozený dne Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C 5. Jméno advokáta D , narozená dne Datum narození advokáta D bytem Adresa advokáta C o vyklizení bytu, o odvolání žalovaných 1) 2) 4) a 5) proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 8. 2024, č. j. 24 C 210/2022-154 I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích III, IV, V a VI mění tak, že žalovaní 1), 2), 4) a 5) jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to každý ve výši 2 440 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Alexandra Petrička.III. Žalovaní 1), 2), 4) a 5) jsou povinni zaplatit žalobci v plném rozsahu náhradu nákladů odvolacího řízení, a to každý ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Alexandra Petrička.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným 1), 2), 4) a 5) povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží domu na adrese , adresa, (výrok I), ve vztahu k žalované 3) žalobu zamítl (výrok II), žalovaným 1), 2), 4) a 5) stanovil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, a to každému ve výši 3 050 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III-VI), a žalobci povinnost zaplatit žalované 3) náhradu nákladů soudního řízení ve výši 11 637,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalovaní 1), 2) – rodiče a 4), 5) – jejich děti užívají ode dne 6. 4. 2022 byt č. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, domu na adrese , adresa, (dále též jen „byt“), do nějž se nastěhovali v průběhu exekučního vyklizení bytu č. , Anonymizováno, v témže domě, který obývali dříve, když soudnímu exekutorovi tvrdili, že jim k bytu svědčí na základě předložené nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2013, uzavřené mezi žalovanými 1) a 2) a za žalobce paní , jméno FO, a , jméno FO, , nájemní právo. Právo užívat byt žalovaní 1), 2), 4) a 5) dále odvozovali z tvrzené skutečnosti, že žalovaným 1) a 2) byl přidělen dne 3. 8. 2008, 3. 11 .2008, 4. 12. 2008 a 15. 1. 2009 představenstvem a dne 20. 12. 2008 členskou schůzí žalobce k bytu členský družstevní podíl. V této době sice ještě nemohla být k bytu uzavřena nájemní smlouva, neboť byt měla v nájmu jiná osoba, ale stalo se tak následně v letech 2013, 2016, 2017 a 2019, kdy nájemní smlouvy za žalobce vždy uzavírala paní , jméno FO, a , jméno FO, , a to kromě poslední nájemní smlouvy z roku 2019, kterou za žalobce podepsala namísto paní , jméno FO, sama žalovaná 1). Následně v srpnu 2020 měla dle tvrzení žalovaných uzavřít žalovaná 1) ohledně užívání bytu ústní nájemní smlouvu s předsedkyní představenstva žalobce, paní , jméno FO, , jejímž obsahem se stalo rovněž ujednání, že žalovaná 1) bude za byt od prosince 2020 platit členský podíl ve výši , částka, a po rekonstrukci plnou částku. Od dubna 2022 tak žalovaná 1) platí částku , částka, . Dle mínění žalovaných nájemní smlouva k bytu rovněž vydrželi. Výpověď z bytu jim pak nikdy dána nebyla. V neposlední řadě měli žalovaní za to, že je k užívání bytu opravňuje dosavadní dluh žalobce vůči nim za nevyplacené vypořádací podíly k bytovým jednotkám č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, v souvislosti s ukončením členství a rovněž uzavření smlouvy o půjčce dne 20. 12. 2008 mezi žalobcem a žalovanou 1).

3. Okresní soud objasnil, že žalovaní 1), 2), 4) a 5) shora označený byt č. , Anonymizováno, ke dni vyhlášení rozsudku ode dne 6. 4. 2022 obývají. Žalovaná 3) nikoliv. Při nastěhování v průběhu exekuce vyklizením z jiného bytu žalovaní tvrdili, že mají k bytu č. , Anonymizováno, uzavřenu řádnou nájemní smlouvu, což přítomná zástupkyně žalobce, paní , jméno FO, , rozporovala. Představenstvo žalobce na své schůzi konané dne 3. 8. 2008 rozhodlo o přidělení členského podílu k bytu, který měla v té době v nájmu paní , jméno FO, , žalovaným 1) a 2). Na schůzi konané dne 3. 11. 2008 představenstvo žalobce schválilo vypracování smlouvy o půjčce poskytnuté žalobci přednostně členy družstva, mezi kterými byla uvedena i žalovaná 1). Zároveň bylo rozhodnuto o tom, že výtěžek z nájmu, placený nájemkyní paní , jméno FO, , bude náležet žalované 1). Usnesením členské schůze žalobce ze dne 3. 7. 2009, potvrzené rozhodnutím představenstva, bylo rozhodnuto o vyloučení žalované 1) z družstva a zániku jejího členství. Platnost vyloučení stvrdil svým usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, č. j. 39 Cm 150/2009-128 ze dne 25. 11. 2010, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, č. j. 14 Cm 75/2011-67 ze dne 20. 3. 2012. Následně zaniklo členství v družstvu v důsledku vyloučení i žalovanému 2). Ustavující schůze žalobce, jak vyplývá z notářského zápisu sp. zn. NZ 185/2007, sepsaného dne 5. 10. 2007, rozhodla o přijetí stanov. Tyto upravují jednání představenstva žalobce tak, že za představenstvo jedná navenek předseda nebo místopředseda s tím, že pro právní úkon, který představenstvo činí, je předepsána písemná forma a je třeba podpisu dvou členů představenstva, z nichž alespoň jeden je předseda nebo místopředseda. Uvedené koresponduje také se zápisem v obchodním rejstříku. Předsedou představenstva je ode dne 11. 6. 2009 až dosud paní , jméno FO, , místopředsedou představenstva ode dne 30. 7. 2009 až dosud paní , právnická osoba, , členem představenstva byla ode dne 3. 7. 2009 do 19. 6. 2013 paní , jméno FO, a ode dne 19. 6. 2013 až dosud paní , jméno FO, . , jméno FO, při soudním jednání před okresním soudem uvedla, že mezi ní a žalovanou 1) panují od roku 2009 napjaté vztahy, vše spolu řeší písemně, s žalovanou 1) se v srpnu 2020 o ničem ústně rozhodně nedohodla.

4. Okresní soud uzavřel, že vznik členství žalovaných 1) a 2) v bytovém družstvu neznamenal současně i vznik nájemního práva ke konkrétnímu družstevnímu bytu. K tomu bylo potřeba uzavření nájemní smlouvy, tak jak předpokládá § 742 písm. a) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Žalovaná 1) však již ode dne 3. 7. 2009 členkou družstva není a právo na uzavření nájemní smlouvy z titulu jejího členství v družstvu tak nemohlo po tomto datu vzniknout. Jestliže žalovaná 1) tvrdila, že jí i ostatním žalovaným vzniklo právo užívat byt na základě nájemních smluv uzavřených v roce 2013, 2016, 2017 a 2019 a podepsaných za žalobce paní , jméno FO, a , jméno FO, , jednalo se o smlouvy absolutně neplatné, neboť byly za žalobce podepsány někým, kdo za něj jednat nemohl. K tomuto soud musel přihlédnout dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) i bez návrhu. Užívání bytu na základě ústní dohody uzavřené mezi žalovanou 1) a předsedkyní představenstva , jméno FO, v roce 2020 paní , jméno FO, zcela popřela. Bez významu shledal okresní soud rovněž argumentaci žalovaných vydržením nájemního práva k bytu, když vysvětlil, že nájemní právo není právem věcným, ale obligačním a jako takové nelze vydržet. Pokud žalovaní poukazovali na to, že dle stanov žalobce sice zánikem členství osoby v družstvu zaniká i nájemní vztah k bytu, ale nájemce není povinen se z bytu odstěhovat, nejde-li o dohodu mezi ním a družstvem nebo o vystoupení člena družstva, dokud mu není zajištěna bytová náhrada za podmínek stanovených v § 712 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), pak toto ustanovení dle okresního soudu na projednávaný případ nedopadá, neboť žalovaným nájemní vztah k bytu nikdy nesvědčil. Stejně tak nemá dle okresního soudu na výsledek řízení vliv ani skutečnost, zda žalovaná 1) měla s žalobcem uzavřenu nějakou smlouvu o půjčce. Jelikož okresní soud dospěl k závěru, že žalovaní 1), 2), 4) a 5) užívají byt bez právního důvodu a dle § 1040 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal, žalobě ve vztahu k těmto žalovaným vyhověl. Vůči žalované 3) okresní soud žalobu zamítl, neboť měl za prokázáno, že v bytě již ke dni podání žaloby nebydlela a nebydlí a není proto ve věci pasivně legitimována.

5. Proti výroku I, III, IV, V a VI podali včasné odvolání žalovaní 1), 2), 4) a 5) a proti výroku II a VII žalobce. Ten posléze vzal své odvolání zpět, proto krajský soud usnesením č. j. 29 Co 220/2025-261 ze dne 4. 8. 2025 řízení o odvolání žalobce směřujícího do výroku II napadeného rozsudku zamítajícímu žalobu vůči žalované 3) zastavil, ve výroku VII o nákladech nalézacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 3) napadený rozsudek potvrdil a o jejich nákladech vynaložených v odvolacím řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu právo nemá. Nyní vydaným rozsudkem krajský soud již rozhodoval jen o odvolání žalovaných.

6. Žalovaní v odvolání namítají, že okresní soud k tvrzením žalovaných nepřihlédl, respektive neprovedl všechny žalovanými navrhované důkazy, aniž by k tomu byly splněny zákonné důvody. Okresní soud dle žalovaných dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, skutkový stav nezjistil úplně a dospěl tak k nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalovaní okresnímu soudu konkrétně vyčítají, že pochybil, když poskytl právní ochranu výkonu práva žalobci přesto, že tento výkon představuje zásadní rozpor s dobrými mravy, žaloba je v celém rozsahu promlčená, neboť byt byl žalovaným předán žalobcem již od 27. 2. 2013, výpověď z bytu žalovaným nikdy dána nebyla a žalovaná 1) byla z družstva vyloučena neplatně. Okresní soud se dále dle žalovaných nevypořádal s jejich námitkou, že nájemní smlouvu k bytu uzavřenu mít nemuseli, protože nájem vznikl na základě smlouvy o půjčce finančních prostředků ze dne 18. 12. 2008, jež nájemní smlouvy nahradila, s právem přednostního přidělení bytu, který žalobce žalovaným 1) a 2) přidělil rozhodnutím členské schůze ze dne 20. 12. 2008. Za zásadní žalovaní považují také skutečnost, že žádný z členů družstva k přiděleným bytům nájemní smlouvy neuzavíral. Žalovaní okresnímu soudu dále vyčítají, že se měl primárně zabývat stanovami žalobce, ale neučinil tak. Poukázali také na fakt, že byt užívají 11 let. Posléze doplnili, že jim nalézací soud neposkytl dostatečnou ochranu, pokud uložil vyklidit byt žalovaným 4) a 5), kteří v době podání žaloby ještě studovali, čímž porušil, jak stanovy žalobce, tak občanský zákoník. Žalovaní 4) a 5) se navíc v domě narodili, o byt i dům se řádně starají. Žalovaní 1) a 2) byt i společné prostory na vlastní náklady v řádech statisíců zrekonstruovali, pravidelně žalobci hradí měsíčně částku 4 300 Kč na členský podíl. Placením členského podílu dle jejich mínění také žalovaná 1) vydržela své členství v bytovém družstvu zpět. Žalovaní mají dále za to, že prokázali své tvrzení, že uzavřeli v roce 2020 ohledně bytu ústní nájemní smlouvu s předsedkyní představenstva paní , jméno FO, . Soud nepřihlédl ani k tomu, že jim žalobce stále nevyplatil vypořádací podíly za bytové jednotky č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , z nichž byli vyklizeni. O záměru podat žalobu na vyklizení bytu je žalobce neinformoval. Pokud by tak učinil, prokázali by mu obratem nedostatek své aktivní legitimace ve sporu a nedůvodné žalobě by bylo předejito. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání.

7. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve výroku I žalobu zamítajícím jsou pro věcnou správnost dány důvody pro jeho potvrzení, ve výrocích III-VI o nákladech řízení je odvolání žalovaných částečně důvodné.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na jeho základě správně zjistil skutkový stav, že žalovaní 1), 2), 4) a 5) užívají ode dne 6. 4. 2022 byt č. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . , Anonymizováno, domu na adrese , adresa, , v němž bylo na ustavující schůzi konané dne 4. 10. 2007 založeno bytové družstvo-žalobce, řízené stanovami přijatými dne 5. 10. 2007. Dle nich má člen družstva právo užívat spolu se členy své domácnosti na základě smlouvy o užívání družstevního bytu konkrétní družstevní byt, s nímž jsou spojena jeho členská práva a povinnosti, a společné prostory domu (čl. 11 odst. 1 písm. c)). Dále má člen právo poskytnout družstvu přednostní půjčku na úhradu podílu kupní ceny přiděleného bytu nečlena. Pro ten případ přísluší členovi, který půjčku poskytl, výtěžek z nájemného z tohoto bytu nečlena (čl. 11 odst. 1 písm. j)). Zánikem členství osoby v družstvu zaniká nájemní vztah k bytu (čl. 19 odst. 1). Za představenstvo žalobce jedná navenek předseda nebo místopředseda. Je-li pro právní úkon, který činí představenstvo, předepsána písemná forma, je třeba podpisů dvou členů představenstva, z nichž alespoň jeden je buď předseda nebo místopředseda (čl. 31 odst. 6). Zakládající členkou žalobce se stala žalovaná 1), která byla zvolena ostatními členy předsedkyní představenstva. Na schůzi konané dne 3. 8. 2008 představenstvo žalobce odsouhlasilo přidělení bytové jednotky č. , Anonymizováno, a členský podíl vztahující se k této bytové jednotce za nájemnici , jméno FO, , jež se stát členkou žalobce nechtěla (tzv. nečlen), žalovaným 1) a 2). Členská schůze žalobce konaná dne 20. 12. 2008 odsouhlasila dání výpovědi z nájmu bytu č, , Anonymizováno, paní , jméno FO, , která byt žalobci předala dle zápisu ze schůze představenstva z 8. 3. 2011 dne 5. 3. 2011. Tento byt byl od 10. 3. 2011 přidělen panu , jméno FO, . Žalované 1) zanikla funkce předsedkyně představenstva žalobce dne 11. 6. 2009, od této doby funkci plní paní , jméno FO, . Funkci místopředsedy představenstva zastávala do 17. 6. 2009 paní , jméno FO, , ta poté do 3. 7. 2009 působila jako členka představenstva. Následně se od 30. 7. 2009 stala místopředsedkyní představenstva paní , právnická osoba, , která ve funkci setrvává doposud. , jméno FO, -, Anonymizováno, nevykonávala u žalobce nikdy žádnou funkci, nikdy nebyla ani členkou představenstva. Žalobce dne 3. 9. 2009 žalovanou 1) z družstva vyloučil. Platnost vyloučení potvrdil svými rozhodnutími Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, č. j. 39 Cm 150/2009-128 ze dne 25. 11. 2010, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, č. j. 14 Cm 75/2011-67 ze dne 20. 3. 2012. Dne 1. 3. 2013 byla sepsána a podepsána za žalobce paní , tituly před jménem, , jméno FO, -, Anonymizováno, jako předsedkyní představenstva a , jméno FO, jako členkou představenstva na jedné straně a žalovanými 1) a 2) (podepsáno jen žalovanou 1)) nájemní smlouva na dobu neurčitou na nájem bytu č. , Anonymizováno, . Dle tvrzení žalovaných došlo shodnými osobami k sepisu a podpisu nájemních smluv k předmětnému bytu i v roce 2016, 2017. Nájemní smlouvu v roce 2019 uzavřela za žalobce paní , jméno FO, -Hunczak a žalovaná 1). Žalobce namítl neplatnost těchto nájemních smluv, když rozhodně neodrážely vůli žalobce a byly uzavřeny někým, kdo za žalobce nebyl oprávněn jednat. Tvrzení žalované 1) o uskutečnění jednání mezi žalovanou 1) a předsedkyní představenstva žalobce , jméno FO, , jehož výsledkem měla být ústně uzavřená nájemní smlouva k bytu, důkazně doloženo i přes poučení okresním soudem dle § 118a o. s. ř. nebylo.

9. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

10. V projednávané věci nebylo mezi účastníky řízení sporné, že žalobce je vlastníkem předmětného bytu a že žalovaní 1), 2), 4) a 5) tento byt ode dne 6. 4. 2022 obývají. Žalované pak stíhalo důkazní břemeno k prokázání právního důvodu užívání bytu.

11. Odvolací soud po doplnění řízení přečtením článku 11 odst. 1 písm. c) stanov žalobce z 5. 10. 2007, který stanoví, že člen družstva má právo zejména užívat spolu se členy své domácnosti konkrétní družstevní byt, s nímž jsou spojena jeho členská práva a povinnosti, a společné prostory domu na základě smlouvy o užívání družstevního bytu, shledal správným závěr okresního soudu, že získání členství v bytovém družstvu žalobce neznamenalo současně vznik nájemního práva (užívacího práva) člena družstva ke konkrétnímu bytu, když uvedený článek stanov spojuje vznik tohoto práva teprve s uzavřením smlouvy o užívání bytu. K uvedenému lze doplnit, že přímo pojem smlouvy o užívání bytu právo platné v době přijetí stanov neznalo (dřívější právo osobního užívání bytu bylo již v 90. letech změněno na nájem bytu, viz § 871 obč. zák. ve znění novely č. 509/1991 Sb.), je tak nutno vycházet z toho, že užitím tohoto označení ve stanovách bylo myšleno uzavření smlouvy nájemní. Dále lze uvést, že individuální práva a povinnosti člena žalobce se v souladu se stanovami a zákonem vztahují jednak k samotnému bytovému družstvu (zejména právo volit, být volen, rozhodovat o otázkách družstva atd.) a jednak ke konkrétnímu bytu a jsou souhrnem subjektivních práv a povinností člena družstva, vyplývajících v případě tzv. bydlícího člena především z nájemní smlouvy uzavřené mezi členem družstva a družstvem (upravené v době do 31. 12. 2013 zejména § 663 a násl. obč. zák a v době od 1. 1. 2014 zákonem č. 90/2012, o obchodních korporacích – zejména § 741/dále též jen „z. o. k.“/ a dále zejména § 2235 a násl. o.z.). Oba okruhy práv a povinností člena bytového družstva (práva a povinnosti vůči družstvu a vůči bytu) lze dobrovolně, či nedobrovolně oddělit. Jak je zřejmé ze stanov a z předložených zápisů ze schůzí představenstva a členské schůze, počítal žalobce při svém vzniku se situací, kdy někteří z nájemců nebudou mít zájem se členem žalobce, tj. bytového družstva, stát. V takovém případě byl přidělen odpovídající členský podíl spojený s právem užívání konkrétního bytu, tak jako v projednávané věci, členovi družstva, a příjem z nájmu od nečlena připadl určenému členovi (čl. 11 odst. 1 písm. j)). Jestliže by nájemní vztah nečlena zanikl, jako se to stalo dle zápisu z představenstva u předmětného bytu v roce 2011 (nájemnice paní , jméno FO, byt předala žalobci), vzniklo by členovi družstva, kterému byl byt přidělen, právo na uzavření nové smlouvy o užívání bytu, tj. právo na uzavření nové nájemní smlouvy. Bez této nebylo a není možné byt členem družstva, natož někým, kdo členem družstva není, (nečlenem) užívat.

12. Správně okresní soud v této situaci zhodnotil, že žádná z nájemních smluv tvrzená žalovanými jim vznik nájemního vztahu k předmětnému bytu přivodit nemohla, a to nerozhodno, zda by žalovaní 1) a 2) byli v letech 2013 a následujících stále členy žalobce či nikoliv. Pokud jde o nájemní smlouvy, které měli žalovaní 1) a 2) dle svých tvrzení uzavřít s žalobcem v letech 2013, 2016, 2017 a 2019, ztotožňuje se krajský soud s právním názorem soudu okresního, že je nelze považovat za smlouvy uzavřené platně a že by žalobce jakýmkoliv způsobem zavazovaly. První z nájemních smluv sepsaná roku 2013 byla uzavírána v právních poměrech občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. zák.“), účinných do 31. 12. 2013. Podle § 243 odst. 3 věty druhé a třetí obch. zák. nevyplývá-li ze stanov něco jiného, jedná za představenstvo družstva navenek předseda nebo místopředseda. Je-li však pro právní úkon, který činí představenstvo družstva, předepsána písemná forma, je třeba podpisu alespoň dvou členů představenstva. Stanovy žalobce v čl. 31 odst. 1 a 6 určují, že statutárním orgánem družstva je představenstvo, za které jedná navenek předseda nebo místopředseda a je-li pro právní úkon, který činí představenstvo, předepsána písemná forma, je třeba podpisů dvou členů představenstva, z nichž alespoň jeden je buď předseda nebo místopředseda. Podle § 686 odst. 1 věty druhé obč. zák. musí mít nájemní smlouva písemnou formu. Podle § 39 obč. zák. je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům, neplatný. V daném případě měl být založen nájemní vztah nájemní smlouvou, pro niž zákon předepsal v § 686 odst. 1 obč. zák. písemnou formu. Dle § 243 odst. 3 obch. zák. ve spojení s čl. 31 odst. 6 stanov žalobce tak bylo pro platnost smlouvy nezbytné, aby za žalobce jednali a smlouvu uzavřeli a podepsali předseda nebo místopředseda družstva a další jeden člen představenstva. K tomu však nedošlo, neboť žalovanými předloženou nájemní smlouvu z 1. 3. 2013 za žalobce podepsaly paní , jméno FO, -Hunczak a paní , jméno FO, , které v té době, jak je zřejmé z obchodního rejstříku, členkami představenstva, natož předsedkyní či místopředsedkyní žalobce, nebyly. Tato skutečnost jim přitom, stejně jako žalované 1) (žalovaný 2) smlouvu nepodepsal), musela být dobře známa. Žalovaná 1) a paní , jméno FO, totiž věděly, že v představenstvu žalobce působily, a to společně, jen do června roku 2009, a že paní , jméno FO, -Hunczak funkci v představenstvu žalobce nezastávala nikdy. Nájemní smlouvu z roku 2013 je proto nutno hodnotit ve smyslu § 39 obč. zák. pro rozpor s § 243 odst. 3 obch. zák. jako neplatnou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 3479/2007). Neplatnost právního úkonu podle § 39 obč. zák. je neplatností absolutní, tj. s právními účinky ex tunc (od počátku) a působí přímo ze zákona (ex lege), takže subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou. Soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2064/2006). Ačkoliv není na rozdíl od neplatnosti relativní potřebné, aby byla namítnuta, žalobce námitku neplatnosti všech nájemních smluv v projednávané věci vznesl.

13. Na nájemní smlouvy z let 2016, 2017 a 2019, které žalovaní k důkazu sice nepředložili, ale tvrdili, že byly uzavřeny mezi shodnými osobami jako nájemní smlouva z roku 2013, již dopadá právní úprava účinná po 1. 1. 2014, konkrétně o. z. a z. o. k. Podle § 705 z. o. k., je statutárním orgánem družstva představenstvo. Za družstvo jedná představenstvo způsobem, který určí stanovy (zákon o obchodních korporacích na rozdíl od obchodního zákoníku již přímo nestanoví, že za družstvo navenek jedná předseda nebo místopředseda), a který se zapisuje do obchodního rejstříku (§ 25 odst. 1 písm. g) zákona č. 304/2013, o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů). Jak shora opakovaně konstatováno, stanovy žalobce v čl. 31 odst. 1 a 6 určují, že statutárním orgánem družstva je představenstvo, za které jedná navenek předseda nebo místopředseda a je-li pro právní úkon, který činí představenstvo, předepsána písemná forma, je třeba podpisů dvou členů představenstva, z nichž alespoň jeden je buď předseda nebo místopředseda. Podle § 741 z. o. k. není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem družstevního bytu ustanovení občanského zákoníku upravující nájem, nájem bytu nebo nájem prostoru sloužícího podnikání, a popřípadě ujednání stanov, která nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona. Podle § 2237 o. z. vyžaduje nájemní smlouva o nájmu bytu písemnou formu. Platí zde tedy totéž jako v případě nájemní smlouvy z roku 2013, a to, že stanovy, které zůstaly od 5. 10. 2007 beze změn, zmocňovaly k jednání a uzavření nájemní smlouvy k bytu v letech 2016, 2017 a 2019 pouze předsedu nebo místopředsedu představenstva a případně jednoho dalšího člena představenstva družstva, jimž však žádná z žen, která měla smlouvu uzavřít, ani v této době dle výpisu z obchodního rejstříku nebyla. Žalovaní svá tvrzení o sepisu a podpisu nájemních smluv v letech 2016, 2017 a 2019 důkazy nepodložili. Jelikož však měly být tyto nájemní smlouvy již na základě tvrzení sjednány za žalobce osobami, které nebyly dle stanov a výpisu z obchodního rejstříku oprávněny za žalobce jednat, a žalovaní netvrdili, že by žalobce jejich uzavření ratihaboval (dodatečně schválil), a naopak z protokolu soudního exekutora plyne, že již v době nastěhování žalovaných dne 6. 4. 2022, předsedkyně představenstva existenci jakéhokoliv platného právního titulu k obývání bytu žalovanými popírala a snažila se nastěhování bránit, přičemž žalovaná 1) tento den dokládala soudnímu exekutorovi jako důkaz nároku k užívání bytu toliko nájemní smlouvu z 1. 3. 2013, nepovažoval krajský soud shodně se soudem prvního stupně pro rozhodnutí ve věci prokazování uzavření těchto nájemních smluv za podstatné. Pokud by žalovanými tvrzené nájemní smlouvy skutečně existovaly, bylo by, jak shora vyloženo, zřejmé, že je za žalobce uzavřely osoby, které k tomu nebyly oprávněny a jako takové by byly nájemní smlouvy způsobilé žalobce zavázat podle § 440 odst. 1, 2 o. z. jen tehdy, jestliže by žalobce právní jednání těchto neoprávněných osob bez zbytečného odkladu řádně schválil (srovnej též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017, či ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1640/2022). Nic takového však žalovaní ani žalobce netvrdili. Žalobce naopak tvrdil, že od roku 2009 má vztahy s žalovanou 1) významně narušeny a z provedených důkazů je evidentní, že se žalobce dlouhodobě snaží žalovaným v užívání všech dříve přidělených bytů zabránit. Uvedené nájemní smlouvy proto žalobce nijak nezavazují a nelze je považovat za platně uzavřené.

14. Pokud žalovaní opírali své právo k užívání bytu z tvrzené ústní nájemní smlouvy uzavřené žalovanou 1) s předsedkyní představenstva žalobce , jméno FO, v roce 2020, nebylo, jak okresní soud správně zhodnotil, ani přes poučení soudem podle § 118a o. s. ř., prokázáno, že by paní , jméno FO, s žalovanou 1) o nájemní smlouvě k bytu vůbec kdy hovořila. Naopak, předsedkyně představenstva žalobce ústní komunikaci s žalovanou 1) od roku 2009 při soudním jednání zcela vyloučila. Nikdo jiný podle žalované 1) pak rozhovoru přítomen nebyl. Podle § 2237 o. z. navíc nájemní smlouva o nájmu bytu vyžaduje písemnou formu. K tomu odvolací soud doplňuje, že bylo-li by možné přesto alespoň případně uvažovat o tolerování bydlení, pak dal žalobce jednoznačně již při nastěhování a následně podanou žalobou najevo, že na dalším užívání bytu žalovanými zájem nemá. Před odvolacím soudem pak neobstála ani další argumentace žalovaných poukazující na vznik nájmu k bytu na základě smlouvy o půjčce uzavřené s žalobcem dne 18. 12. 2008. V této době totiž jednak byt nesporně užívala na základě řádné nájemní smlouvy ještě paní , jméno FO, a jednak z textu předložené smlouvy o půjčce, kterou odvolací soud při jednání k důkazu přečetl, právo žalovaných užívat byt nevyplývá, a tato svým obsahem nájemní smlouvě nijak neodpovídá.

15. Nic nelze vytknout okresnímu soudu ani ohledně závěru o žalovanými namítaném vydržení nájemního práva k bytu. V této části odvolací soud plně odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 44). Jde-li o žalovanými v odvolacím řízení namítané „promlčení žaloby“, je nutno konstatovat, že žaloba na vyklizení je žalobou, která chrání vlastnické právo, a vlastnické právo se dle § 614 o.z. nepromlčuje, tudíž nelze dovodit ani promlčení práva podat žalobu na vyklizení. K odvolacím námitkám žalovaných dále krajský soud uvádí, že podání žaloby na vyklizení bytu ze strany žalobce v projednávané věci neshledává ani za šikanózní a ani v rozporu s dobrými mravy. Žalovaní se do bytu nastěhovali dne 6. 4. 2022 v průběhu jejich exekučního vyklizení z jiného bytu žalobce, a to, jak vyplývá z protokolu soudního exekutora, přes odpor žalobce, který již tehdy prostřednictvím předsedkyně představenstva paní , jméno FO, tvrdil, že žalovaným žádné právo byt užívat nesvědčí a již dne 25. 11. 2022 podal proti žalovaným projednávanou žalobu na vyklizení bytu. Dle tvrzení žalobce v žalobě žalovaní navíc řádně neplnili a neplní úhrady za užívání bytu ani za služby spojené s užíváním bytu, což odpovídá i zápisům ze členských schůzí. Soud přihlédl i k námitkám týkajícím se postavení nezletilých žalovaných 4) a 5), avšak vzhledem k tomu, že i oni byt užívají bez právního titulu, nelze jim poskytnout ochranu, která by odporovala právnímu řádu, navíc s ohledem na podání žaloby dne 25. 11. 2022 měli žalovaní dostatek prostoru si nové bydlené zajistit. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že žalovanými tvrzené nevypořádání členských podílů, a to i k jiným bytům žalobce, nelze řešit v projednávaném řízení, v němž nebyla žádná práva z tohoto důvodu uplatněna. Nevypořádání tak nemá na povinnost k vyklizení bytu žádný vliv.

16. Jelikož, jak bylo shora vysvětleno, byla a je pro vznik nájmu bytu ve vlastnictví žalobce nezbytná platná nájemní smlouva, kterou žalovaní nedisponují, nezabýval se okresní soud již nijak detailně členstvím žalovaných 1) a 2) v bytovém družstvu. Přesto lze říci, že okresní soud správně konstatoval, že k vyloučení žalované 1) z družstva došlo usnesením členské schůze žalobce již dne 3. 7. 2009. Platnost vyloučení následně stvrdil svým usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, č. j. 39 Cm 150/2009-128 ze dne 25. 11. 2010, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, č. j. 14 Cm 75/2011-67 ze dne 20. 3. 2012. Následně zaniklo členství v družstvu v důsledku vyloučení i žalovanému 2) (z úřední činnosti je krajskému soudu známo, že k vyloučení došlo členskou schůzí dne 14. 6. 2010). Žalovaným 1) a 2) tedy dle stanov družstva a v souladu s § 735 odst. 3 věty první z. o. k., dle kterého zánikem členství v bytovém družstvu zaniká také právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, právo k uzavření jakékoliv nájemní smlouvy v letech 2013, 2016, 2017, 2017 ani 2020 nesvědčilo. To dokládá i zápis ze schůze představenstva ze dne 8. 3. 2011, jež přidělilo byt č. 359/2 s členským podílem po jeho předání nájemnicí paní , jméno FO, dne 5. 3. 2011 žalobci, ode dne 10. 3. 2011 členovi žalobce, panu , Anonymizováno, . , jméno FO, . Tvrzení žalovaných, že žalobce s uživateli bytů nájemní smlouvy neuzavíral, pak popírá nejen samotná skutečnost, že žalovaní k jiným bytům nájemní smlouvy uzavřeny měli, jak sami uváděli, ale také obsah žalovanými předložených zápisů z členských schůzí a představenstva.

17. Odvolací soud tedy neshledal žádné pochybení soudu prvního stupně, které by odůvodňovalo zrušení či změnu výroku I rozsudku. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaní neprokázali, že by jim k bytu č. , Anonymizováno, nájemní, případně jiné užívací právo, svědčilo, a žalobce je tak coby vlastník předmětného bytu oprávněn dle § 1040 odst. 1 o. z. požadovat, aby mu žalovaní neoprávněně užívaný byt vydali. Krajský soud proto podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek okresního soudu ve výroku I jako věcně správný potvrdil.

18. Krajský soud rovněž přezkoumal k odvolání žalovaných správnost nákladových výroků III-VI napadeného rozsudku, kdy dospěl k závěru, že okresní soud správně rozhodl o přiznání náhrady nákladů řízení žalobci k účelnému uplatňování práva vůči neúspěšným žalovaným 1), 2,) 4) a 5) podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s 142a odst. 2 o. s. ř, když žalobce sice žalovaným před podáním žaloby neposlal předžalobní výzvu k plnění, ovšem s ohledem na historii vztahů mezi účastníky řízení i jednání žalovaných v průběhu řízení, kteří odmítají byt vyklidit a i ke dni rozhodnutí krajského soudu jej stále obývají, jsou zde dány pro přiznání náhrady nákladů soudního řízení důvody hodné zvláštního zřetele. Odvolací soud rovněž v tomto směru poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, který zaujal stanovisko (např. usnesení sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 ze dne 19. 2. 2015 či usnesení sp. zn. 29 Cdo 2620/2014), že „má-li být naplněn účel občanského soudního řízení, je nezbytné – při respektování zásady rovnosti účastníků před soudem (viz čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky) – posuzovat otázku případného (ne)přiznání práva na náhradu nákladů řízení s akcentem na hledisko vyvážené ochrany základních práv dotčených osob (žalobce a žalovaného). V tomto směru nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o „opomenutí“ dlužníka), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. Jinými slovy, jelikož (i) pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění.“ Uvedené závěry lze jistě obecně vztáhnout i na případy jiného než peněžního plnění.

19. Jde-li však o výši přiznaných nákladů řízení, okresní soud nepřihlédl k tomu, že úspěch lze žalobci v řízení přiznat jen ve vztahu k žalovaným 1), 2), 4) a 5), kdežto ohledně žalované 3) žalobce úspěšný nebyl a tento neúspěch je nezbytné při stanovení výše náhrady nákladů řízení zohlednit. Celkové náklady žalobce proto nelze podělit čtyřmi, jak učinil okresní soud, nýbrž pěti a 1/5 z celkových nákladů žalobci nepřiznat. Z celkové částky nákladů řízení vzniklých žalobci před soudem prvního stupně ve výši 12 200 Kč (v této části odvolací soud odkazuje na správné vyčíslení v odst. 54 napadeného rozsudku) tak připadá na každého z žalovaných 1), 2), 4) a 5) povinnost k úhradě částky 2 440 Kč. Krajský soud proto výroky III-VI napadeného rozsudku co do výše přiznané náhrady nákladů řízení u každého z žalovaných 1, 2, 4 a 5 podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení o odvolání žalovaných 1), 2), 4) a 5) zcela úspěšný a přísluší mu tak náhrada účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto spočívají v odměně za zastoupení advokátem ve výši 4 600 Kč (z tarifní hodnoty 30 000 Kč) za dva úkony právní služby á 2 300 Kč (sepis vyjádření k odvolání, účast na soudním jednání), dle ust. § 11 odst. 1 písm. d), g) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění po 1. 1. 2025 (advokátní tarif), dále paušální náhradě hotových výdajů 900 Kč za dva shodné úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem 5 500 Kč. Vyděleno čtyřmi žalovanými, připadá na každého z nich na náhradě nákladů soudního řízení částka 1 375 Kč.

21. Náhradu nákladů řízení jsou žalovaní povinni zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.