29 Co 290/2022-79

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudců Mgr. Adély Kaftanové a JUDr. Tomáše Vejnara ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 23 C 133/2021-60 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na zaplacení doplatku finanční kompenzace (požadované v částce [částka] s příslušenstvím), jíž žalobce žádal dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo]. Nárok byl dne [datum] dle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. uplatněn u Ministerstva financí; ministerstvo v dopise ze dne [datum] konstatovalo nesprávný úřední postup finančního arbitra (spočívající v tom, že celkovou délku správního řízení lze považovat za nepřiměřenou) a poskytlo žalobci odškodnění ve výši [částka].

3. Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění o průběhu namítaného řízení před finančním arbitrem: Žalobce jako navrhovatel zahájil dle ust. § 1 odst. 1, písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, řízení proti [právnická osoba] jako instituci. Žalobce se domáhal vydání bezdůvodného obohacení (podle návrhu ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení), jež měla instituce získat na jeho úkor plněním podle neplatné smlouvy o investičním životním pojištění. Návrh byl podán dne [datum]. Dne [datum] (v oznámení o zahájení řízení) finanční arbitr navrhovatele vyzval, aby se vyjádřil k návrhu smírného řešení sporu, které mu instituce nabídla v dopise ze dne [datum] před zahájením řízení, a aby návrh doplnil a doložil důkazní prostředky, které dosud nedoložil (návrh měl být doplněn o sdělení, zda„ pojištění založené pojistnou smlouvou stále trvá“ a zda navrhovatel obdržel provizi za sjednání pojistné smlouvy a pokud ano, v jaké výši). Navrhovatel odpověděl dne [datum] – sdělil, že„ pojištění trvá“, že provizi za sjednání pojistné smlouvy neobdržel a že již k návrhu předložil veškerou dokumentaci, kterou má k dispozici. Současně upravil svůj požadavek tak, že žádá vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím (neboť při vyčíslení výše bezdůvodného obohacení došlo k překlepu). Dne [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení instituci, vyzval ji k poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Instituce se k návrhu vyjádřila a veškeré podklady dle výzvy finančnímu arbitrovi předložila ve dnech [datum] a [datum] (předtím instituce dvakrát požádala o prodloužení lhůty k vyjádření a předložení podkladů). Dne [datum] finanční arbitr poučil navrhovatele o právu na právní pomoc a o náhradě nákladů řízení před finančním arbitrem. Dne [datum] finanční arbitr sdělil navrhovateli, jak předběžně posoudil shromážděné podklady, a vyzval jej, aby zvážil další procesní postup (s ohledem na námitku promlčení, kterou instituce v řízení vznesla, byl finanční arbitr toho názoru, že nelze přiznat právo na vrácení těch plateb pojistného, které byly zaplaceny do dne [datum], tj. dříve, než tři roky před zahájením řízení před finančním arbitrem; dle názoru finančního arbitra by tedy v případě posouzení předmětné smlouvy jako neplatné bylo možné vrátit toliko částku [částka], která je však nižší, než jakou se zavázala instituce vyplatit v případě řešení sporu smírnou cestou; finanční arbitr současně vysvětlil, že ujednání o správních nákladech ve výši [částka] měsíčně a [částka] na počáteční náklady pokládá za určité a srozumitelné). Dne [datum] se navrhovatel vyjádřil k výzvě finančního arbitra – sdělil, že je ochoten přistoupit na smírné řešení sporu, pokud částka vyplacená institucí bude odpovídat zaplacenému pojistnému, od něhož mimo rizikového pojistného nebudou odečítány žádné další položky (např. část správních nebo počátečních nákladů či sankce za sjednání smlouvy), že instituce vyplatí navrhovateli úrok z prodlení v zákonné výši od data doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení instituci do zaplacení, že instituce vyplatí prémii za doložku mlčenlivosti ve výši 25 % z nároku navrhovatele a současně uhradí 4 úkony advokáta odpovídající sporné částce. Navrhovatel vyjádřil nesouhlas s předběžným posouzením sporu finančním arbitrem a setrval na své argumentaci, současně žádal, aby finanční arbitr bezodkladně ve věci rozhodl. Dne [datum] vyzval finanční arbitr instituci, aby se vyjádřila k možnosti smírného řešení sporu. Instituce dne [datum] sdělila, že se smírným řešením sporu nesouhlasí. Dne [datum] se instituce vyjádřila k předběžnému právnímu názoru finančního arbitra. Dne [datum] vyzval finanční arbitr účastníky k seznámení s podklady (a to dne [datum]), současně instituci vyzval k předložení aktuálních podkladů podstatných pro rozhodnutí (tj. aby sdělila, zda„ pojištění sjednané předmětnou pojistnou smlouvou stále trvá“, pokud ne, kdy a v jaké výši vyplatila navrhovateli odkupné, případně zda navrhovatel provedl mimořádný výběr z kapitálové hodnoty pojištění, a aby předložila aktuální výpis zaplaceného pojistného). Dne [datum] instituce předložila aktuální výpis zaplaceného pojistného a sdělila, že pojištění dále trvá a mimořádný výběr nebyl navrhovatelem proveden. Dne [datum] předložil navrhovatel finančnímu arbitrovi písemné vyjádření ke shromážděným podkladům, navrhl doplnění důkazů (o mediální kampani„ Takové lepší spoření“) a doplnil svoji právní argumentaci (především vyjádřil názor, že námitka promlčení vznesená pojišťovnou je v rozporu s dobrými mravy); současně s ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva stále trvá, upravil svůj návrh tak, že vedle požadavku na vrácení veškerého zaplaceného pojistného spolu s úrokem z prodlení požadoval určení, že předmětná pojistná smlouva je neplatná. Vyjádření navrhovatele ze dne [datum] zaslal finanční arbitr instituci dne [datum], současně žádal instituci o předložení aktualizovaného výpisu zaplaceného pojistného, příp. vyplacených mimořádných výběrů. Dne [datum] instituce předložila žádaný aktualizovaný výpis zaplaceného pojistného a sdělila, že mimořádné výběry nebyly provedeny. Dne [datum] byl vydán nález, jímž finanční arbitr ve výroku I. určil, že pojistná smlouva uzavřená mezi navrhovatelem a institucí dne [datum] je od počátku neplatná, ve výroku II. nálezu bylo instituci uloženo zaplatit navrhovateli částku [částka] a ve zbývající části byl návrh navrhovatele zamítnut (výrok III. nálezu); výrokem IV. nálezu bylo instituci uloženo uhradit sankci ve výši [částka] na účet Kanceláře finančního arbitra. Proti nálezu podala námitky instituce dne [datum] a navrhovatel dne [datum]. Instituce se k námitkám navrhovatele vyjádřila dne [datum]. Dne [datum] vyzval finanční arbitr navrhovatele a instituci k předložení aktuálních podkladů pro rozhodnutí (sdělení, zda nedošlo k „ zániku pojištění“ a k výplatě odkupného, a předložení aktualizovaného výpisu zaplaceného pojistného a provedených případných mimořádných výběrů). Současně byli účastníci informováni, že nejpozději do 30 dnů bude vydáno rozhodnutí ve věci. Dne [datum] instituce předložila požadovaný aktualizovaný výpis předepsaného a zaplaceného pojistného. Dne [datum] podal žalobce návrh na provedení opatření proti nečinnosti podle ust. § 60 správního řádu. Finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách dne [datum]. Nález byl zčásti změněn tak, že instituci byla uložena povinnost zaplatit navrhovateli částku [částka], námitkám obou účastníků vyhověno nebylo (dle ust. § 12 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi byly zohledněny další platby pojistného v průběhu řízení před finančním arbitrem). Rozhodnutí o námitkách nabylo právní moci dne [datum].

4. Zjištěné skutečnosti posuzoval soud I. stupně dle ust. § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věta třetí a odst. 2 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti. Konstatoval, že pro namítané správní řízení před finančním arbitrem platí článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 206/2009 Sb. (dále jen„ Úmluva“). Podle tohoto článku má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích, nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Řízení před finančním arbitrem, jehož celkovou délku zákon nestanoví, tedy musí být skončeno v přiměřené lhůtě, resp. účastníci řízení mají právo na rozhodnutí o záležitosti řešené v namítaném řízení v přiměřené lhůtě dle článku 6 odst. 1 Úmluvy. Soud I. stupně proto při úvaze o existenci tvrzeného odpovědnostního vztahu vycházel ze zásad vyjádřených ohledně základních otázek souvisejících s takovým typem odpovědnosti státu ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“).

5. Řízení trvalo 44 měsíců a 17 dnů a soud I. stupně dovodil, že tato doba překračuje dobu nezbytně potřebnou pro takové řízení. Dle soudu I. stupně tedy v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb. a k porušení práva žalobce na rozhodnutí v přiměřené lhůtě dle článku 6 odst. 1 Úmluvy. Soud I. stupně presumoval vznik nemajetkové újmy na straně žalobce a dospěl k nutnosti poskytnutí finanční náhrady, neboť pouhé konstatování porušení práva se v daném případě nejeví adekvátní formou odškodnění (význam předmětu řízení pro poškozeného žalobce nebyl zanedbatelný). Potud se soud I. stupně shodoval s právními závěry obou účastníků.

6. Při stanovení výše peněžního zadostiučinění vycházel soud I. stupně z celkové délky řízení, základní zadostiučinění stanovil v částce [částka], tj. za prvé dva roky řízení částka [částka], za dalších dvacet měsíců částka [částka] ([částka] x 20 měsíců) a za sedmnáct dní částka [částka] ([částka] x 17).

7. Základní zadostiučinění bylo navýšeno na částku [částka], tj. cca o 7,9 % p. a. V odůvodnění rozsudku je však uvedeno, že základní odškodnění bylo zvýšeno o 20 % z důvodu nevydání nálezu a rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a sníženo o 10 % pro složitost věci, tj. celkem zvýšeno o 10%. Pro další modifikaci základní částky neshledal soud I. stupně opodstatnění. Vzhledem k tomu, že na zadostiučinění již byla zaplacena částka [částka], přiznal soud I. stupně ještě částku [částka] a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. byl žalobci přiznán i požadovaný úrok z prodlení z přiznané částky za dobu od prvého dne prodlení do zaplacení. Výše úroku vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. s odůvodněním, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Protože byl žalobce se svým požadavkem na zaplacení doplatku finančního zadostiučinění úspěšný, náleží mu náhrada nákladů řízení v plné výši. Přiznaná částka [částka] zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání soudu I. stupně dne [datum]) dle ust. § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 9 odst. 4, písm. a) vyhlášky, 5x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky, náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním vozidlem z [obec] do [obec] a zpět ve dnech [datum] a [datum] (k jednáním soudu I. stupně) vypočtenou dle ust. § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., tj. 2x [částka], úhradu za ztrátu času advokáta při cestě k jednáním soudu a zpět dle ust. § 14 odst. 1, písm. a) odst. 3 vyhlášky, tj. 2x 6 půlhodin po [částka] a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

9. Rozsudek napadla žalovaná včasným odvoláním ve vyhovujícím výroku I. a v závislém výroku o nákladech řízení (výrok III.). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil vyhovující výrok tak, že žaloba bude zamítnuta. Dle žalované soud I. stupně nepřihlédl ke všem jí tvrzeným skutkovým okolnostem, v důsledku čehož došel k nesprávným (neúplným) skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. V posuzovaném případě byl žalobce dostatečně odškodněn zaplacením částky [částka] při předběžném projednání nároku. Dle žalované soud I. stupně chybně modifikoval základní částku odškodnění (kterou stanovil ve víceméně shodné výši jako žalovaná). Základní částka odškodnění měla být ponížena o 20 % pro složitost věci a o 50 % pro malý význam věci pro poškozeného žalobce.

10. Složitost řízení vyplývá již ze samotného průběhu řízení, ve kterém musí finanční arbitr neustále komunikovat s oběma účastníky s primární snahou dosáhnout smíru; ke kterémukoliv jeho návrhu se obě strany vyjadřují, doplňují svá vyjádření, dodávají nové podklady a teprve pak může být rozhodnuto. Tyto okolnosti soud I. stupně ve své úvaze nijak nezohlednil a jeho ponížení základní částky o pouhých 10 % je nedostatečné. Žalovaná poukázala na argumentaci obsaženou v rozhodnutí Městského soudu v Praze v obdobné věci (o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou podobného řízení před finančním arbitrem) sp. zn. 20 Co 154/2021 (..Předmětem řízení byla platnost pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a související otázka vydání bezdůvodného obohacení a náhrady škody ve formě ušlého zisku, finanční arbitr řešil též otázku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, pasivní legitimaci instituce ve sporu o náhradu škody a otázku promlčení včetně souladu vznesené námitky s dobrými mravy. Složitost věci se odráží v precizním odůvodnění nálezu finančního arbitra vycházejícím z pečlivého rozboru předložených důkazů a obsáhle reflektujícím judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Procesní složitost se projevila zejména v potřebě shromáždění velkého množství podkladů pro rozhodnutí od obou sporných stran, které bylo nutno opakovaně vyzývat k jejich předložení…).

11. Zcela nedůvodné je dle žalované navýšení základního odškodnění o 20 % pro postup finančního arbitra. S odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze v obdobné věci sp. zn. 29 Co 417/2020 žalovaná zdůraznila, že zvýšení základního odškodnění pro postup finančního arbitra není na místě, neboť již byl příčinou posouzení celkové délky namítaného řízení jako nepřiměřené. Byla-li by základní částka odškodnění zvýšena při využití uvedeného kritéria, došlo by k duplicitnímu odškodnění.

12. Soud I. stupně pak zcela ignoroval to, že význam předmětu řízení pro žalobce je v posuzovaném případě minimální (a chybně nesnížil základní částku odškodnění z tohoto důvodu). Původní předmět správního řízení je totožný jako nabídka úhrady částky institucí před zahájením správního řízení. Nabídnutá částka činila [částka], žalobce tuto jistou částku odmítl, vzápětí zahájil u arbitra řízení, ve kterém se dožadoval částky nižší ([částka]). Žalovaná je dokonce přesvědčena, že v posuzovaném případě může minimální význam řízení pro žalobce vyvrátit domněnku vzniku nemajetkové újmy.

13. Žalobce navrhl potvrzení napadené části rozsudku soudu I. stupně jako věcně správné. Uvedl, že soudem zvolená modifikace základního odškodnění odpovídá rozhodovací praxi Městského soudu v Praze v obdobných případech (viz rozsudky vydané v řízeních vedených pod sp. zn. 68 Co 98/2020, 19 Co 371/2021, 58 Co 136/2022 a 55 Co 131/2022). K žalovanou tvrzenému nízkému významu předmětu řízení před finančním arbitr podotkl, že správní řízení se primárně týkalo určení platnosti či neplatnosti smlouvy za účelem vyjasnění právního postavení žalobce (žalobce s ohledem na své nejisté právní postavení nadále hradil pojistné). Předmětem smlouvy nebyla toliko investice, kterou lze finančně kompenzovat vyplacením částky, ale také pojištění, příp. plnění ve prospěch obmyšlené osoby a daňové úlevy atd.

14. Odvolací soud přezkoumal dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. napadenou část rozsudku včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo. Podle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. znovu provedl k důkazu část spisového materiálu finančního arbitra, a to dopis [právnická osoba] zástupci žalobce ze dne [datum] spolu s připojeným návrhem dohody o narovnání a sdělení zástupce žalobce finančnímu arbitrovi ze dne [datum], které finančnímu arbitrovi došlo dne [datum]. Poté došel k závěru, že odvolání důvodné není.

15. Výše popsaný skutkový stav (o průběhu řízení před finančním arbitrem) ve spojení se zjištěním odvolacího soudu představuje dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci. Odvolací soud zjistil, že [právnická osoba] žalobci před zahájením řízení před finančním arbitrem (o vrácení pojistného zaplaceného dle pojistné smlouvy [číslo] o životním pojištění PROFI Invest) de facto nabídla (za dále uvedených podmínek) vrácení zaplaceného pojistného ve výši [částka] po odečtení rizikového pojistného za smrt ve výši [částka], části správných nákladů ve výši [částka] a podílu na sjednání smlouvy ve výši [částka], tj. zaplacení částky [částka], s tím, že je ochotna přistoupit i k dobrovolné úhradě nákladů na právní zastoupení ve výši [částka] včetně DPH. Pojišťovna žalobci nabídla uzavření dohody o narovnání o textu, který mu současně zaslala. V dohodě mělo být smluveno narovnání vztahů mezi smluvními stranami tak, že pojistná smlouva se ruší od počátku a že pojišťovna se zaváže uhradit slíbená plnění, čímž dojde k vypořádání vzájemných práv a povinností ze smlouvy. Současně mělo být dohodnuto (článek III. bod 3.), že dohoda včetně související korespondence má důvěrný charakter, že žádná ze stran dohody není oprávněna bez souhlasu druhé zpřístupnit informace třetím osobám a že v případě porušení této povinnosti vzniká druhé smluvní straně nárok na smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalobce k dotazu finančního arbitra vysvětlil, že pro něho návrh smírného řešení nebyl akceptovatelný, neboť instituce hodlala jeho nárok (na vrácení veškerého zaplaceného pojistného) nedůvodně krátit o nějakou provizi a dále o část údajných správních nákladů (na které instituce s ohledem na tvrzenou neplatnost smlouvy nemá právní nárok). V podání ze dne [datum] žalobce současně opravil vyčíslení svého požadavku v návrhu tak, že žádá vrácení částky [částka] s příslušenstvím.

16. Se stěžejním právním posouzením, které učinil soud I. stupně v napadeném rozsudku, odvolací soud souhlasí. Soud I. stupně správně předpokládal, že na řízení před finančním arbitrem dopadá ochrana článku 6. odst. 1 Úmluvy a že v předmětném správním řízení je jeho účastníkům garantováno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Správně dovodil, že v případě namítaného řízení jsou splněna kritéria formulovaná judikaturou Nejvyššího soudu nutná pro podřazení správního řízení pod věcnou působnost zmíněného článku (viz především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2019 sp. zn. 30 Cdo 344/2014 uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nepřiměřené délce správního řízení lze uvažovat, jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy. Odvolací soud v této souvislosti zdůrazňuje, že právo uplatněné žalobcem v namítaném řízení, tj. právo na vydání bezdůvodného obohacení získaného institucí na úkor žalobce plněním podle neplatné pojistné smlouvy beze sporu má původ ve vnitrostátním hmotném právu. Zcela nerozhodné pro naplnění uvedených kritérií je, zda původ ve vnitrostátním právu má či nemá procesní úprava správního řízení, v němž se o opravdovém a vážném právu nebo závazku soukromoprávní povahy s původem ve vnitrostátním právu rozhoduje. Pro úplnost je třeba dodat, že po vydání rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020 sp. zn. 31 Cdo 2402/2020 již není pochyb o tom, že použitelnost článku 6 odst. 1 Úmluvy nelze u správních řízení omezovat podmínkou, že na rozhodné správní řízení navazoval soudní přezkum výsledku řízení před správním orgánem (jak je ostatně odvolacímu soudu známo z úřední činnosti, na předmětné správní řízení soudní přezkum dle části páté o. s. ř. navazoval).

17. Soud I. stupně správně respektoval zásady vyjádřené ve stanovisku občanskoprávní a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010 (a v navazující judikatuře). Určil tedy celkovou délku namítaného řízení a posuzoval i přiměřenost délky řízení ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu se zohledněním základních kritérií, které je třeba v potaz vzít vždy – složitost případu (procesní i hmotněprávní), chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného. V posuzovaném případě finanční arbitr nedodržel ani zákonnou lhůtu pro vydání nálezu dle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, ani zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách dle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi, přičemž lhůta pro vydání nálezu byla překročena o dva roky a sedm měsíců a lhůta pro vydání rozhodnutí o námitkách byla překročena o tři měsíce. V této situaci nelze celkovou délku namítaného řízení, která zákonem přesně normována není, hodnotit jako přiměřenou.

18. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží nejvýše o dalších 90 dní. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce. Podle ust. § 16 odst. 2 věta druhá téhož zákona arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může jí arbitr přiměřeně prodloužit.

19. V posuzovaném případě měl finanční arbitr nezbytné podklady pro rozhodnutí již ke dni [datum], kdy od instituce obdržel veškerou dokumentaci rozhodnou pro právní posouzení. Nutno zdůraznit, že následně dokládané podklady institucí (na základě výzev finančního arbitra) byly jen aktualizací již předložených podkladů, kterou bylo nutno vyžádat pouze proto, že řízení neskončilo v zákonem stanovené lhůtě pro shromáždění prvotních podkladů. Šlo přitom o jednoduché sdělení o tom, zda navrhovatel nadále hradí pojistné podle pojistné smlouvy, o jejíž platnosti byl mezi účastníky spor, kolik na pojistném v průběhu trvání řízení před finančním arbitrem uhradil a zda bylo institucí v průběhu trvání řízení před finančním arbitrem navrhovateli podle pojistné smlouvy poskytnuto nějaké finanční plnění. Na žádost finančního arbitra o poskytnutí dalších podkladů o plněních poskytovaných účastníky v průběhu řízení před finančním arbitrem neměl žádný vliv návrh žalobce ze dne [datum] na doplnění dokazování (žalobcem navržené důkazy o finanční arbitr vůbec neopatřil a neprovedl je) a změna požadavku žalobce tak, že se vedle bezdůvodného obohacení domáhal ještě výslovného určení neplatnosti pojistné smlouvy.

20. Otázku, kdy dochází k shromáždění podkladů pro účely aplikace ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, tj. otázku, kdy počíná běh devadesátidenní lhůty pro vydání nálezu, vyjasnila judikatura Nejvyššího správního soudu (viz rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Nejvyšší správní soud jednoznačně vyložil, že okamžik shromáždění všech podkladů je objektivně určitelnou skutečností, kterou je možné přezkoumat nezávisle na vůli finančního arbitra. Nejvyšší správní soud se rovněž jednoznačně vyjádřil k otázce, jaké dokumenty zahrnuje pojem podklady dle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi. Je jím, ve smyslu článku 8 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/11/EU, o alternativním řešení spotřebitelských sporů, úplný spis stížnosti, tj. veškeré dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti, nikoliv vyjádření stran sporu. Z uvedeného plyne, že počátek shromáždění podkladů nemůže finanční arbitr na základě své úvahy posunout na dobu, kdy obdrží další vyjádření účastníků obsahující jen právní argumentaci (byť arbitr taková vyjádření sám pokládá za důležitá). Získá-li arbitr k dispozici veškeré dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti, počíná běh devadesátidenní lhůty k vydání nálezu.

21. Z výše popsaného průběhu řízení před finančním arbitrem pak plyne zcela jednoznačně, že byla překročena i zákonná (delší šedesátidenní) lhůta pro vydání rozhodnutí o námitkách dle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi. Nutno pak připomenout i fakt, že k vydání rozhodnutí o námitkách došlo až poté, co žalobce uplatnil opatření proti nečinnosti podle ust. § 80 správního řádu.

22. Právní závěr soudu I. stupně, že žalobci přísluší dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. odškodnění za imateriální újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou předmětného řízení, neboť žalobce se délka řízení spolu se stavem nejistoty, který přinesla, dotkla a logicky mu tedy délkou tohoto řízení vznikla nemajetková újma (viz bod V. Stanoviska – nepřiměřená délka řízení znamená pro účastníka morální újmu, žádné důkazy se v tomto směru zásadně nevyžadují), je rovněž správný. Totéž platí pro závěr, že žalobci vzniklo právo na odškodnění v penězích. Předmětné řízení pro žalobce bez pochyby nemělo význam zanedbatelný, neboť bylo rozhodováno o trvání dlouhodobého smluvního vztahu (založeného smlouvou o životním pojištění) a o poměrně vysoké finanční povinnosti instituce vůči žalobci (o sumě, která již v době podání návrhu k finančnímu arbitrovi převyšovala každodenní transakce v životě fyzických osob). Proto nepřipadá v úvahu zadostiučinění jen ve formě konstatace porušení práva, příp. omluvy.

23. Soud I. stupně správně přihlédl podle ust. § 31a odst. 3, písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. k celkové délce řízení a základní zadostiučinění správně stanovil v součinu částky [částka] a počtu let trvání řízení, přičemž za první dva roky počítal s polovinou částky [částka] Tomu odpovídá částka základního odškodnění [částka], kterou (zřejmě) uvažoval soud I. stupně a která zahrnuje částku [částka] za prvé dva roky řízení, [číslo] z částky [částka] za každý další měsíc trvání řízení (20 měsíců) a [číslo] z částky [částka] za každý další den trvání řízení (17 dní).

24. Odvolací soud za racionální pokládá snížení základního odškodnění toliko o 10 % pro procesní složitost spočívající ve shromáždění většího množství podkladů, jak odpovídá části rozhodovací praxe Městského soudu v Praze v obdobných věcech (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 72 Co 148/2021, sp. zn. 29 Co 417/2020 a sp. zn. 68 Co 98/2020). Skutkovou a právní složitost věci pak odvolací soud hodnotí jako standardní. Odvolacímu soudu je známo z úřední činnosti (rozhodnutí finančního arbitra jsou pravidelně napadána žalobami dle části páté o. s. ř.), že finanční arbitr před vedením namítaného řízení řešil desítky skutkově i právně téměř totožných sporů o vydání bezdůvodného obohacení, které mělo být získáno [právnická osoba] plněním dle obdobných formulářových smluv o životním pojištění. Nelze také přehlédnout, že finanční arbitr je na tento typ sporu specializován. Odvolací soud může souhlasit s hodnocením řízení jako natolik právně a skutkově složitého, že je třeba onu složitost promítnout do významného snížení finančního odškodnění za nepřiměřenou délku. Obecně lze souhlasit s tím, že v předmětném správním řízení bylo hmotněprávní posouzení složitější (oproti běžnému civilnímu sporu o vydání bezdůvodného obohacení), není tu však žádný racionální důvod pro to, aby se tato hmotněprávní složitost promítla do větší časové náročnosti řízení před finančním arbitrem, u něhož zákon předpokládá vydání rozhodnutí ve výše uvedených (objektivně splnitelných) lhůtách.

25. Dle odvolacího soudu je pak plně na místě zvýšení základního odškodnění o 20% pro postup finančního arbitra, který spočívá v překročení zákonných lhůt pro vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách. V posuzovaném případě rozhodně nelze využít argumentaci obsaženou v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 417/2020 (o tom, že takové zvýšení není případné, neboť postup finančního arbitra byl příčinou posouzení celkové délky namítaného řízení jako nepřiměřené). Ve věci vedené pod sp. zn. 29 Co 417/2020 nebylo další zvýšení na místě proto, že finanční arbitr v řízení, které trvalo 14 měsíců a 7 dnů, postupoval plynule a celkově řízení netrvalo neúnosně dlouho; řízení bylo zhodnoceno jako nepřiměřeně dlouhé jen a pouze proto, že finanční arbitr překročil zákonnou lhůtu pro vydání nálezu. V tomto případě je situace jiná; finanční arbitr vydal nález až 2 roky a 4 měsíce po uplynutí maximální přípustné lhůty pro rozhodnutí dle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, tj. po uplynutí 90 dnů s prodloužením o dalších 90 dnů. Postup finančního arbitra v posuzovaném případě rozhodně nelze hodnotit jako plynulý, přičemž finanční arbitr i rozhodnutí o námitkách vydal až po uplatnění opatření proti nečinnosti.

26. Soud I. stupně pak správně nepřistoupil k modifikaci základního odškodnění pro význam předmětu řízení pro žalobce. Tento význam odvolací soud hodnotí (zřejmě stejně jako soud I. stupně) jako standardní, protože nevyšly najevo žádné skutečnosti, pro které by bylo možné význam posoudit jako zvýšený či snížený. Jak vyplynulo z výše učiněných zjištění odvolacího soudu, zahájení řízení před finančním arbitrem nelze hodnotit jako zbytečné z toho důvodu, že žalobce zahájil řízení o plnění, které mohl získat od instituce přijetím její nabídky. Žalobce se návrhem podaným k finančnímu arbitrovi domáhal vrácení veškerého plnění, které instituci na základě pojistné smlouvy (o jejíž platnosti byl mezi účastníky správního řízení spor) zaplatil; z dopisu pojišťovny ze dne [datum] a z připojené dohody o narovnání jednoznačně plyne, že právě tento požadavek instituce nehodlala dobrovolně uspokojit. Chtěl-li tedy žalobce vrátit veškeré plnění poskytnuté podle pojistné smlouvy, nezbývalo mu, než vyvolat řízení před finančním arbitrem, příp. řízení před soudem dle části třetí o. s. ř.

27. I dle názoru odvolacího soudu tedy žalobci náleží odškodnění ve výši základní částky zvýšené o 10 %. Správná výše konečného odškodnění činí [částka] a vzhledem k tomu, že bylo zaplaceno [částka], zbývá doplatit [částka] (tj. částka vyšší než částka [částka], kterou díky řadě chybných výpočtů přiznal soud I. stupně). Protože zákonný úrok z prodlení (z přiznané částky) byl přiznán od správného data (do zaplacení) a ve správné výši, byl rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I. dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen jako věcně správný, přičemž současně byl potvrzen i věcně správný výrok III. o nákladech řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, kde byl vysloven závěr, že dosáhne-li žalobce satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, jde ve smyslu zásady úspěchu ve věci o plný úspěch).

28. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. I v této fázi řízení byl úspěšný žalobce a odvolací soud mu proto proti žalované přiznal právo na plnou náhradu nákladů. Přiznaná částka [částka] zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po [částka] dle ust. § 7 a § 9 odst. 4, písm. a) vyhlášky, 2x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky, jednu polovinu náhrady cestovních výdajů za cestu advokáta osobním vozidlem z [obec] do [obec] a zpět k jednání odvolacího soudu (a zpět) vypočtenou dle ust. § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., tj. částky [částka] (Citroën C4 Picasso s průměrnou spotřebou 5,9 l nafty [číslo] km; 202 km; cena nafty [částka] l a sazba základní náhrady [částka]), jednu polovinu náhrady za ztrátu času advokáta při cestě k jednání odvolacího soudu a zpět dle ust. § 14 odst. 1, písm. a), odst. 3 vyhlášky, tj. z 6 půlhodin po [částka], a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH (s výjimkou ceny paliva, neboť ta již DPH zahrnuje) v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

29. Dne [datum] zástupce žalobce cestoval do [obec] osobním automobilem za účelem účasti na dvou jednáních Městského soudu v Praze. Do nákladů, které byly žalobcem vynaloženy v souvislosti s odvolacím řízením v této věci, proto byla zahrnuta jedna polovina vynaložených cestovních nákladů jeho zástupce a jedna poloviny náhrady za ztrátu času jeho zástupce. Mechanismus výpočtu uvedených nákladů je shodný jako ve věci vedené pod sp. zn. 22 Co 221/2022, kde se konalo odvolací jednání tentýž den a kde byla žalobkyni zastoupené stejným právním zástupcem přiznána náhrada týchž nákladů.

Poučení