30 A 14/2015 - 59

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: CARWEST s.r.o., se sídlem Plzeň, Línská 1054/1, zastoupený Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem Plzeň, Malická 11, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. ledna 2015, č. j. ČOI 35475/14/O100/2200/14/15/Hy, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 8. ledna 2015, č. j. ČOI 35475/14/O100/2200/14/15/Hy, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 728,- Kč, k rukám zástupce žalobce Mgr. Romana Seidlera, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Předmět řízení Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 8. 1. 2015 č. j. ČOI 35475/14/O100/2200/14/15/Hy, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Plzeňského a Karlovarského ze dne 27. 1. 2014 č. j. ČOI 12258/14/2200 (dále též „prvoinstanční rozhodnutí), tak, že prvoinstanční rozhodnutí bylo v souladu s ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“) částečně změněno tak, že slova: „ kterého se dopustila tím“ byla nahrazena slovy: „ kterého se v postavení zprostředkovatele dopustila tím“ a slova: „ nabídka vázaného spotřebitelského úvěru prostřednictvím reklamy na webových stránkách www.carwest.cz/splatky-leasing“ byla nahrazena slovy: „ nabídka vázaného spotřebitelského úvěru prostřednictvím reklamy na webových stránkách www.carwest.cz/splatky-leasing obsahující údaj o nákladech úvěru(RPSN od 9%).“ V souladu s ust. § 90 odst. 5 věta druhá správního řádu bylo prvoinstanční rozhodnutí ve zbytku potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobci pro porušení povinností uvedených v ust. § 4 zákona č. 145/2010 Sb. (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“), naplňující skutkovou podstatu správního deliktu uvedenou v ust. § 20 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, uložena v souladu s ust. § 20 odst. 5 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pokuta ve výši 50.000,- Kč. K porušení těchto povinností došlo tím, že nabídka vázaného spotřebitelského úvěru prostřednictvím reklamy na uvedených webových stránkách neobsahovala jasným, výstižným a zřetelným způsobem formou reprezentativního příkladu informace uvedené v příloze č. 1 písm. b), c) d), e) f) a g)k citovanému zákonu, tj.: - výpůjční úrokovou sazbu, a to spolu s údaji o veškerých poplatcích, které jsou součástí celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, - celkovou výši spotřebitelského úvěru, - výši jednotlivých splátek a celkovou částku splatnou spotřebitelem, - dobu trvání spotřebitelského úvěru (tento údaj nebyl uveden konkrétně-uvedeno pouze “délka splácení obvykle 6 – 72 měsíců“). II. Žaloba Žalobce v prvé řadě v žalobě namítal, že byl již od počátku správního řízení krácen na svých procesních právech, když nebyl v rozporu s ust. § 4 správního řádu, poučen o svých právech a povinnostech. Žalobce nebyl především poučen o možnosti namítat podjatost úředních osob dle ust. § 14 odst. 2 správního řádu, o možnosti nechat se v řízení zastoupit dle ust. § 33 správního řádu, o možnosti nahlížet do spisu dle ust. § 38 správního řádu a rovněž nebyl poučen o svých procesních právech dle ust. § 10 odst. 1 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole. V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 6 Ads 57/2007-42 (rozhodnutí je dostupné na www.nssoud.cz ). Žalobce dále namítal, že žalovaná odmítla provést navrhované důkazy, kterými mělo být prokázáno porušení poučovací povinnosti, aniž by tento postup odůvodnil. Tímto postupem bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z výše uvedených důvodů pokládá žalobce postup správního orgánu prvního a druhé stupně a rovněž prvostupňové i druhostupňové rozhodnutí za nezákonné. Žalobce dále namítal věcnou nepříslušnost správních orgánů rozhodujících ve správním řízení. Věcná příslušnost svěřená žalované se, dle názoru žalobce, vztahuje pouze na kontrolu v oblasti sjednávání spotřebitelského úvěru dle ust. § 5 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru a nikoli na oblasti informační povinnosti před sjednáním úvěru dle ust. § 4 zákona o spotřebitelském úvěru, která patří dle žalobce do pravomoci České národní banky. Další námitka žalobce směřuje proti postupu žalované, když žalovaná postupovala v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48ES, ze dne 28. dubna 2008. Konkrétně má žalobce za to, že správní orgán postupoval nesprávně, když na danou věc neaplikoval přímo aplikovatelný bod 24 této směrnice. Žalovaná v rozporu s ust. § 27 správního řádu nejednala v rámci správního řízení se všemi účastníky, kteří mohli být rozhodnutím žalované dotčeni na svých právech a povinnostech. Žalobce uvedl, že nebyl přímým poskytovatelem spotřebního úvěru, když těmito byly společnosti Autoleasing a.s., GE Money Auto s.r.o., Creditum, a.s. a CASPER Consumer Finance a.s., a mělo tak být s nimi jednáno jako s účastníky řízení. Shora uvedený postup správního orgánu tak založil nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce dále považuje napadené rozhodnutí a rovněž prvoinstanční rozhodnutí za nepřezkoumatelné, jelikož nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobce namítá, že správní orgány při dokazování vycházely pouze z jediného důkazu, a to z tištěné podoby webových stránek žalobce. Žalobce v této souvislosti poukazuje především na to, že vytištěná webová stránka použitá v rámci dokazování není dostatečně autentická, když takováto podoba webové stránky je po grafické stránce podstatně zredukována a mohla by ji prakticky jakákoli osoba pořídit bez vědomí žalobce v programu Word. Žalobce rovněž nesouhlasí s postupem, kdy žalovaná v odvolacím řízení posuzovala dokument, jenž tvoří jediný důkaz proti žalobci, a to z elektronického skenu, který si pořídil žalovaný sám a bez vědomí žalobce. Důkaz – výtisk webové stránky – pořízený žalovanou během prováděné kontroly považuje žalobce za důkaz pořízený v rozporu s právními předpisy, za důkaz nepravdivý a zavádějící. K prokázání těchto skutečností žalobce navrhl v odvolání provedení důkazů, avšak tyto žalovaná neprovedla s tím, že nepokládá za nutné všechny navržené výslechy svědků provádět. Žalobce označuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné rovněž proto, že v řízení nebylo provedeno dokazování dle ust. § 53 správního řádu, tedy, že nebyl proveden důkaz listinou. Žalovaná v napadeném rozhodnutí sama uvádí, že ze spisu nevyplývá, že by orgán prvního stupně písemné důkazy prováděl postupem dle ust. § 53 správního řádu. Dle názoru žalované není nutné provádět dokazování ve smyslu ust. § 53 správního řádu, pokud má žalobce možnost se s podklady seznámit a vyjádřit se k nim. S tímto názorem žalobce nesouhlasí. Žalobce rovněž namítl, že správní orgán postupoval v rozporu s ust. § 51 odst. 2 správního řádu, když žalobci neumožnil účastnit se prováděného dokazování a pouze žalobci zaslal podklady pro vydání rozhodnutí písemně s možností se k nim vyjádřit. V návaznosti na shora uvedené poukazuje žalobce na porušení procesních práv stanovených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce dále v žalobě namítal, že z rozhodnutí žalované ani z prvostupňového rozhodnutí není vůbec patrné, jakým jednáním konkrétně spáchal správní delikt. Správní orgán prvního stupně neuvedl žádné skutečnosti, které žalobce v reklamě na spotřebitelský úvěr uvedl nesprávně. Žalobce má za to, že ve správních rozhodnutích mělo být uvedeno, jaké závadné údaje na reklamě žalobce měly být zjištěny, z jakého důvodu jsou tyto závadné a jaké údaje tam měl žalobce správně uvést. Správní orgány však pouze uvedly, že: „ ….porušení právních předpisů (resp. právních povinností) bylo inspektory ČOI jednoznačně prokázáno.“ Žalovaná rovněž uvedla, že v reklamě na spotřebitelský úvěr absentovala drtivá většina povinných údajů a že z těchto důvodů má žalovaná za to, že jednání žalobce vykazuje společenskou škodlivost dostatečnou pro naplnění materiální stránky správního deliktu. Žalobce se s tímto závěrem neztotožňuje a poukazuje na skutečnost, že žalovaná posuzuje skutečnosti, které nemají oporu v provedeném dokazování. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalované a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále uvedla následující. Za stěžení žalovaná považuje, že žalobce je zprostředkovatelem spotřebitelských úvěrů a provozuje webové stránky, na nichž své služby propaguje. Jeho reklamní nabídka přitom obsahovala údaj o nákladech úvěru, absentoval v ní však reprezentativní příklad se všemi dalšími povinnými údaji stanovenými přílohou č. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhled webové stránky byl zachycen při kontrole a jeho autenticita nebyla žalobcem nijak napadána v rámci kontroly ani později, a to přes to, že byl žalobce informován o svém právu podat námitky proti kontrolnímu protokolu, o právu navrhovat důkazy a činit návrhy, i o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, pro které mu byla orgánem prvního stupně stanovena přiměřená lhůta. Žalovaná se nedomnívá, že by skutečnost, že písemné důkazy žalovaná neprováděla postupem upraveným v ust. § 53 správního řádu, mohla zakládat nezákonnost rozhodnutí. Žalobci byl znám obsah všech písemností založených ve spisu a dostal možnost se k nim vyjádřit, proto jejich předčítání v žalobcově přítomnosti pokládá žalovaná za nadbytečné. Žalovaná dále uvedl, že z výroku napadeného rozhodnutí ve spojení s výrokem prvoinstančního rozhodnutí je, dle žalované, zcela zřejmé, jaký údaj o nákladech byl v reklamě na spotřebitelský úvěr uveden i jaké údaje zde naopak absentovaly. Žalovaná nepovažuje argumenty obsažené v žalobě s ohledem na shora uvedené za dostatečný důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, kterými byly výroky rozhodnutí řádně napadeny (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). Při posouzení důvodnosti žaloby vycházel soud z obsahu správního spisu, ze kterého zjistil následující skutečnosti. Dne 16.4.2013 Česká obchodní inspekce, Inspektorát Plzeňský a Karlovarský, oznámila žalobci, že dne 15.4.2013 byla provedena v provozovně této společnosti kontrola, které zástupce společnosti nebyl přítomen. Přílohou byl zaslán této společnosti stejnopis protokolu o provedené kontrole. Z obsahu kontrolního protokolu čj. ČOI 44576/13/2200 vyplynulo, že dne 15.4.2013 u firmy Carwest s.r.o. se sídlem Plzeň – Skvrňany, Línská 1054/1, byla za přítomnosti zaměstnance společnosti Petra Navrátila provedena kontrola zaměřená na dodržování zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a na dodržování zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Protokol obsahuje kontrolní zjištění učiněná ve vztahu k předmětu kontroly a doložená přílohou protokolu, kterým byl výtisk webové stránky http://www.carwest.cz/splatky.leasing ze dne 15.4.2013. Součástí správního spisu je příkaz z 15.10.2013, čj. ČOI117280/13/220000, vydaný Českou obchodní inspekcí, Inspektorátem Plzeňským a Karlovarským se sídlem v Plzni, který byl zrušen v důsledku odporu podaného žalobcem. Dne 27.1.2014 Česká obchodní inspekce, Inspektorát Plzeňský a Karlovarský se sídlem v Plzni vydala rozhodnutí čj. ČOI 12258/14/220000, které odvoláním napadl žalobce. V tomto odvolání, kromě jiných námitek žalobce namítal nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí z důvodu, že učiněná skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, neboť v rámci správního řízení nebyl mimo tištěné podoby webových stránek společnosti proveden žádný důkaz, ze kterého by bylo možné dovozovat závěr, že žalobce svým jednáním správní delikt spáchal. Z existence pouze jedné tištěné podoby webových stránek žalobce, které byly pořízeny bez vědomí žalobce, nelze dovozovat relevantní důkazní materiál, který by byl objektivní a byl by v souladu s právními předpisy získaným podkladem pro zkoumání materiálních a formálních znaků předmětného správního deliktu. Soud přednostně, jednak z moci úřední, ale současně na podkladě vznesené žalobní výtky, posuzoval, zda rozhodnutí správního orgánu I. stupně a následně rozhodnutí žalovaného není zatíženo nicotností pro absolutní nedostatek věcné příslušnosti. V této souvislosti soud se plně ztotožnil s právní argumentací žalovaného obsaženou v odůvodnění jeho rozhodnutí na str. 4, na kterou v tomto rozsahu plně odkazuje. Česká obchodní inspekce má založenou věcnou příslušnost ke kontrole nad dodržováním povinností vyplývajících z § 4 zák. o spotřebitelském úvěru. Ust. § 2 odst. 2 písm. f) zák. o České obchodní inspekci vyplývá, že Česká obchodní inspekce provádí kontrolu nad dodržováním povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru, což zahrnuje i kontrolu dodržování povinností plynoucích z ust. § 4 cit. zákona za situace, kdy dozor nevykonává Česká národní banka. Tento výklad podporuje též ust. § 19 zák. o spotřebitelském úvěru. Z ust. § 44a odst. 1 zák. o České národní bance č. 6/1993 Sb. vyplývá, že ČNB vykonává dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru při výkonu činností, které jsou vykonávány na základě povolení, licence nebo registrace České národní banky. Zprostředkování spotřebitelských úvěrů u nebankovních institucí povolení, licenci, ani registraci u ČNB nevyžaduje a proto ke kontrole dodržování citovaného ust. § 4 zák. o spotřebitelském úvěru je příslušná Česká obchodní inspekce. Žalobní výtka poukazující na nicotnost přezkoumávaného rozhodnutí není proto důvodná. Další zásadní žalobní námitkou bylo tvrzení žalobce, které poukazovalo na nepřezkoumatelnost vydaných rozhodnutí v důsledku nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Toto žalobní tvrzení soud vyhodnotil jako důvodné. Jediným podkladem pro zjištění stavu věci a pro doložení naplnění znaků správního deliktu byla listina , která byla tištěnou podobou webových stránek www.carwest.cz/splatky-leasing publikovaných ke dni 15.4. 2013. Tato tištěná verze však neodpovídá faktickému stavu webových stránek tak, jak se spotřebiteli reálně zobrazuje. Toto žalobní tvrzení bylo totožné s odvolací námitkou napadající rozhodnutí správního orgánu I. stupně, se kterým se žalovaný vypořádal vlastním tvrzením, že podoba webových stránek, která je ve správním spisu založena a jejíž pravost je zpochybňována, není dokumentem formátu „Word“. Podle kontrolního protokolu se jedná o podobu stránky, která vznikla přímým vytištěním z webového prohlížeče. V takovém případě je zachycen pouze obsah webové stránky s uvedením doménového jména, data a přesného času vytištění na každé straně s tím, že grafické prvky jsou podstatně zredukovány. Tato vytištěná webová stránka byla následně naskenována a uložena ve formátu „Pdf“. Přesto, že nebyla zachycena obrazovka s webovou stránkou odvolatele otevřenou v prohlížeči, považoval žalovaný skutkový stav za dostatečně zdokumentovaný uvedeným postupem. Tento způsob argumentace však soud nepovažuje za dostatečný a vznesenou žalobní námitku hodnotí jako důvodnou, neboť zajištěný výtisk webových stránek není přesným obrazem stránky otevřené v prohlížeči s pomocí funkce „printscreen“. Úřední činností si soud zajistil z archivu webových stránek nejstarší možnou dokumentovanou podobu předmětných webových stránek žalobce a to ve stavu ke dni 22.8. 2013 a ověřil tak rozdíl mezi stránkou zobrazenou v prohlížeči počítače dostupnou spotřebiteli a stránkou dosaženou jejím vytisknutím. Na adrese http://web.archive.org/web/20130822055857/http://www.carwest.cz/splatky -leasing shledal tyto podoby dvou stránek: Stránka žalobce na adrese www.carwest.cz/splatky-leasing ve stavu ke dni 22.8. 2013: Totožná stránka po jejím vytištění: Soud si ověřil, že otisk webových stránek není přesným otiskem ve smyslu pořízených snímků obrazovky pomocí funkce „printscreen“. Jedná se o vytištění obsahu webových stránek, při kterém dochází k deformaci samotného obsahu a především může dojít k nepřesnému zobrazení právě implementovaných prvků. Tištěná webová stránka, která v řízení o správním deliktu se stala jediným podkladem, přitom svým obsahem ani nevylučuje, zda některá z částí textu a grafiky ze zobrazené webové stránky v předmětné webové adrese nebyla interaktivní a neumožňovala otevřít cestu k dalším souborům s dalšími informacemi. Předmětná odvolací námitka žalobce obsažená v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebyla žalovaným dostatečným způsobem vypořádána. Závažnost této procesní vady podtrhuje další žalobcem tvrzená vada řízení. Žalobce tvrdil, že v řízení nebylo provedeno dokazování listinou, jak vyplývá z ust. § 53 správního řádu, neboť žalobci byl zaslán pouze listinný důkaz s možností se k němu vyjádřit a žalobce se ani nemohl účastnit prováděného dokazování, ke kterému nebyl ve smyslu § 51 odst. 2 správního řádu ani přizván. Tato žalobní výtka míří na porušení zásady ústnosti a bezprostřednosti. Žalovaný k této výtce již v odůvodnění svého rozhodnutí zastával názor, že správní orgán I. stupně skutečně neprováděl písemné důkazy postupem uvedeným v § 53 správního řádu, nicméně dovodil, že tato skutečnost nemá vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí. Žalobci byly zaslány všechny podklady řízení, včetně kontrolního protokolu a jeho přílohy a byl vyrozuměn o možnosti se k nim vyjádřit. Čtení těchto listinných důkazů v přítomnosti účastníka a řízení se již žalovanému jevilo nadbytečným. Při posouzení důvodnosti tohoto žalobního tvrzení soud vycházel z vlastního předmětu řízení před správními orgány, které projednávaly věc spadající do oblasti správního trestání a při posuzování předmětného správního deliktu byly povinny postupovat tak, aby stav věci byl zjištěn způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak vyplývá z § 3 správního řádu. V souladu se zásadou vyšetřovací správní orgány byly povinny i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobce ve smyslu § 50 odst. 3 správního řádu. Takovéto rozhodné skutečnosti se přitom zjišťují z podkladů, které se za tímto účelem opatřují. Nejdůležitějšími podklady pro vydání rozhodnutí jsou pak zejména důkazy ve smyslu § 50 odst. 1 správního řádu. Uznat konkrétní subjekt vinným ze spáchání správního deliktu lze pouze na základě závěru, že o tom svědčí dostatek důkazů, které byly provedeny před správním orgánem rozhodujícím o správním deliktu. Tato zásada bezprostřednosti vyplývá z ust. § 52, věty druhé, správního řádu, podle něhož správní orgán vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Pro jednání před správním orgánem platí rovněž ust. § 49 odst. 1 správního řádu, podle něhož ústní jednání nařídí správní orgán tehdy, kdy to stanoví zákon a tehdy, jestliže to ke splnění účelu řízení o uplatnění práv účastníků je nezbytné. Provádění důkazů lze ve smyslu § 51 odst. 2 správního řádu provádět i mimo jednání, ale i tehdy má účastník řízení právo, být tomuto provádění důkazu přítomen. Citované ustanovení uvádí, že o provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá vůči správnímu orgánu či účastníkovi, který se vzdal práva účasti při dokazování. V daném případě ze správního spisu přitom neplyne, že by se žalobce tohoto svého práva být přítomen provádění dokazování, byť i mimo jednání, vzdal. V projednávaném případě soud proto shledává porušení zásady bezprostřednosti i zásady ústnosti, což představuje vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Tuto vadu lze odstranit pouze provedením důkazů v přítomnosti žalobce a to bud při jednání, nebo při provádění důkazů mimo jednání ve smyslu § 51 odst. 2 správního řádu. Žalobce se dále trestní vady kuponu šíření poučovací povinnosti správním orgánem, konkrétně tvrdil, že nebyl poučen o možnosti namítat podjatost, nechat v řízení zastoupit, nahlížet do spisu, požadovat ověření kontrolující osoby ke kontrole a seznámit se s obsahem protokolu o kontrole. Ve smyslu § 4 odst. 2 správního řádu správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytuje dotčené osobě měřené poučení o jejích právech a povinnost je-li to vzhledem k povaze úkonu osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Obsah správního spisu dokládá, že žalobce byl poučen o svých procesních právech a povinnostech adekvátně s úkony, které dílčích fázích řízení byly správním orgánem prováděny. Ani žalobcem tvrzené porušení poučovací povinnosti by však nemohlo představovat vadu řízení, která by měla přímý vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, neboť řízení bylo zatíženo vážnější procesní vadou, která byla výše soudem prezentována. K dalšímu tvrzení žalobce, že správní orgán nejednal se všemi osobami, kterým právní řád přiznává postavení účastníků řízení, soud neshledal porušení ustanovení § 27 správního řádu. Předmětem vedeného řízení bylo řízení ve věci správního deliktu žalobce založeného na objektivní odpovědnosti, u kterého dochází k naplnění znaků skutkové podstaty shledaným porušením konkrétní povinnosti, tato objektivní odpovědnost směřuje výlučně vůči žalobci a není dělená s odpovědností dalších subjektů. Tyto žalobní výtky mířící na porušení citovaných procesních ustanovení vyhodnotil soud jako nedůvodné. Na podkladě nedostatečně zjištěného stavu věci a z důvodu porušení zásad bezprostřednosti a ústnosti, bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno pro vady řízení podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení na podkladě § 78 odst. 4 s.ř.s. V. Náklady řízení Rozhodnutí o nákladech řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Žalobci, který v řízení dosáhl procesního úspěchu, soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 10 728,- Kč. Tato náhrada je představována uhrazeným soudním poplatkem v žádané výši 2 500,- Kč a dále odměnou za právní zastoupení žalobce za dva úkony po 3.100,- Kč, dva režijní paušály po 300,- Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), navýšenou o 21 % DPH. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení byla žalovanému určena pariční lhůta podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.

Poučení