30 A 43/2022–92

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobkyně: TCM POINT s. r. o., IČ 28785517 sídlem Příčná 1892/4, Praha 1 zastoupena advokátem JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M. sídlem Na Stráži 1306/5, Praha 8 proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce Ústřední inspektorát sídlem Květná 15, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. června 2022, č. j. SZPI/AN615–42/2021, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne ze dne 6. 6. 2022, č. j. SZPI/AN615–42/2021, se zrušuje co do části, ve které bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzen výrok I. rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2021, č. j. SZPI/AN615–37/2021, v níž byla žalobkyně uznána vinou ze spáchání skutku č. 4, tedy že: „Dne 19. 8. 2020 uváděla na trh prostřednictvím e–shopu provozovaném na webových stránkách www.mycomedica.cz, doméně mycomedica.cz níže uvedenou potravinu (doplněk stravy), u které byly uváděny informace, které připisovaly potravině vlastnosti, z nichž bylo možné navodit dojem, že může zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo vyléčit nebo na ně bylo odkazováno: Agarikon v optimálním složení, doplněk stravy uváděný na trh komunikačními prostředky na dálku z produktové stránky e–shopu https://www.mycomedica.cz/eshop–agarikon.html, doména mycomedica.cz. V rámci textů u předmětné potraviny bylo mimo jiné uvedeno: „Houba není jedovatá, ale vzhledem ke své konzistenci a chuti, která je poměrně hořká, se nevyužívá v kuchyni, pouze jako prostředek tradičního léčitelství. V tradičních medicínách je využíván tisíciletí…“ Obviněná tak uvedením shora uvedené potraviny se zavádějícími informacemi na trh, které připisovaly potravině vlastnosti, z nichž bylo možné navodit dojem, že mohou zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo vyléčit nebo na ně bylo odkazováno, nedodržela zákaz stanovený v čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1169/2011, podle kterého s výhradou odchylek stanovených v právních předpisech Unie, které se vztahují na přírodní minerální vody a na potraviny určené pro zvláštní výživu, nesmějí informace o potravině připisovat jakékoli potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, ani na tyto vlastnosti odkazovat, čímž byla naplněna skutková podstata přestupku uvedená v § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., ve znění platném a účinném ke dni spáchání přestupku, kdy provozovatel potravinářského podniku se dopustí přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie upravujícími požadavky na potraviny uvádí na trh potravinu klamavě označenou nebo opatřenou zavádějícími informacemi anebo ji nabízí klamavým způsobem,“ a v tomto rozsahu se věc vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí žalované ze dne ze dne 6. 6. 2022, č. j. SZPI/AN615–42/2021, se zrušuje co do části, ve které bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzen výrok I. rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2021, č. j. SZPI/AN615–37/2021, v níž byla žalobkyni uložena podle § 17f písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., v souladu s ustanovením § 41odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, úhrnná pokuta ve výši 400 000 Kč, a v tomto rozsahu se věc vrací žalované k dalšímu řízení.

III. Ve zbytku se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. června 2022, č. j. SZPI/AN615–42/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Hradci Králové (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 8. 2021, č. j. SZPI/AN615–37/2021, (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyně shledána vinnou spácháním celkem osmi přestupků, o nichž bude pojednáno níže, za což jí byla uložena pokuta ve výši 400 000 Kč, stejně jako povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.

II. Shrnutí obsahu žaloby

2. Po shrnutí dosavadního průběhu správního řízení žalobkyně postupně uvedla námitky vztahující se ke všem osmi skutkům, jejichž spácháním byla uznána vinou. První skutek spočíval v tom, že žalobkyně zadala pro sociální síť Instagram reklamu na potraviny uváděné na trh prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku (z e–shopu na doméně mycomedice.cz), ve které byly v rozporu s § 5d odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o regulaci reklamy“), uvedeny informace připisující potravinám vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, a to v případech uvedených pod písm. a) a b) v napadeném rozhodnutí. Tímto jednáním měla porušit zákaz stanovený v článku 7 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen „nařízení 1169/2011“). Podle zmíněného ustanovení nesmějí, s výhradou odchylek, které se vztahují na přírodní minerální vody a na potraviny určené pro zvláštní výživu, informace o potravině připisovat jakékoli potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, ani na tyto vlastnosti odkazovat. Uvedeným jednáním žalobkyně naplnila jednání popsané v § 8a odst. 2 písm. j) zákona o regulaci reklamy. Žalobkyně pak napadá právě uvedenou právní kvalifikaci, jelikož má za to, že skutek popsaný v napadeném rozhodnutí pod bodem b), může naplňovat toliko znaky uvedené v § 8a odst. 2 písm. i) zákona o regulaci reklamy. Její přesvědčení vychází z toho, že text předmětné reklamy mohl navodit dojem, že nabízený produkt může předcházet oslabení, resp. nerovnováze žaludku. Tyto žaludeční problémy však nelze podle žalobkyně považovat za nemoc a může se tak jednat pouze o nepovolené zdravotní tvrzení. Podle žalobkyně tak mohlo popsaným jednáním dojít ke spáchání přestupku podle § 8a odst. 2 písm. i) zákona o regulaci reklamy. Žalobkyně též poukázala na vysoké nároky kladené na zadavatele reklamy, přičemž není v jejích možnostech, aby každý její jednotlivý příspěvek prošel odborným právním posouzením. Následně však žalobkyně odstranila příspěvek ve lhůtě stanovené správním orgánem, přičemž při kontrole řádně spolupracovala.

3. Druhým skutkem pak žalobkyně na profilu „MycoMedica“ na sociální síti Facebook, v případech uvedených v napadeném rozhodnutí pod písm. a) až e), uvedením potravin „Reischi“, „MycoComplex“, „Polyporus“, „Mycoclean“ a „Kurkumin“ se zavádějícími informacemi, které mohly navodit dojem, že výrobky mohou zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo vyléčit, naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 8a odst. 2 písm. j) zákona o regulaci reklamy. Proti tomu žalobkyně opět namítla, že není v jejích možnostech, aby každý její jednotlivý příspěvek prošel odborným právním posouzením a dostál tak vysokým nárokům kladeným na zadavatele reklamy.

4. Třetí postihované jednání žalobkyně spočívalo v tom, že pro sebe zadala reklamu na sociální síť Instagram (prokázáno ke dni 14. 8. 2020), a to na potraviny uváděné na trh prostřednictvím e–shopu provozovaného na internetových stránkách mycomedica.cz. Ve zmíněné reklamě byla v rozporu s §5d odst. 1 zákona o regulaci reklamy uvedena zdravotní tvrzení, která byla v rozporu s požadavky čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1924/2006, o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (dále jen „nařízení 1924/2002“). Tím žalobkyně naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 8a odst. 2 písm. i) zákona o regulaci reklamy. K tomu žalobkyně opět namítla toliko, že není v jejích možnostech, aby každý její jednotlivý příspěvek prošel odborným právním posouzením a dostál tak vysokým nárokům kladeným na zadavatele reklamy a příspěvek ve lhůtě stanovené správním orgánem odstranila, přičemž při kontrole řádně spolupracovala.

5. Čtvrtý skutek spočíval podle správních orgánů v tom, že dne 19. 8. 2020 žalobkyně uváděla na trh prostřednictvím e–shopu potravinu „Agarikon“, u níž byly uvedeny informace připisující této potravině vlastnosti, z nichž bylo možné nabýt dojem, že potravina může zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo vyléčit. Konkrétně byl uveden text „houba není jedovatá, ale vzhledem ke své konzistenci a chuti, která je poměrně hořká, se nevyužívá v kuchyni, pouze jako prostředek tradičního léčitelství“ a „v tradičních medicínách je využíván tisíciletí…“. Popsaným jednáním měla žalobkyně porušit zákaz stanovený v čl. 7 odst. 3 nařízení 1169/2011, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o potravinách a tabákových výrobcích“). Žalobkyně k tomu uvádí, že jí uvedená tvrzení jsou konstatováním faktu, že zmíněná houba se nevyužívá v kuchyni pro svoji hořkost, ale své využití nachází toliko v tradičním léčitelství, a to již po tisíce let. K tomu žalobkyně poukazuje na český název houby „Verpáník lékařský“, přičemž latinská verze názvu odkazuje právě na tradiční léčitelství. Text, jímž měl být spáchán přestupek, tak podle žalobkyně neobsahuje nic nad rámec informace obsažené v názvu houby.

6. Žalobkyně podle svých slov neporušila zákaz stanovený výše uvedeným nařízením. Text podle ní dané potravině nepřipisoval žádné léčivé vlastnosti, tím spíše je nevztahoval k určité lidské nemoci, nýbrž pouze konstatoval historická fakta. Rozhodnutí spotřebitele nemohlo být podle žalobkyně uvedeným textem ovlivněno, neboť běžně informovaný a obezřetný spotřebitel nezaměňuje pojmy jako léčitelství a tradiční medicína s konvenční medicínou. Nadto byl produkt vyobrazen s nápisem „AGARIKON doplněk stravy“. V projednávaném případě tak správní orgány vykládaly zmíněná ustanovení extenzivně a uvádění popsaných informací tak nemůže být považováno ani za odkazování na léčivé vlastnosti. Žalobkyně tak nemohla naplnit skutkovou podstatu, jejímž spácháním ji správní orgány uznaly vinou.

7. Žalobkyně též namítla porušení zásady legitimního očekávání, jelikož jednání, kterým měl být čtvrtý skutek spáchán, naplňuje skutkovou podstatu popsanou v § 17 odst. 2 písm. c) zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Nadto žalobkyně namítla absenci materiálního znaku přestupku, tj. společenské škodlivosti, a to zejména s ohledem na český a latinský název dané houby. Nemohlo tak dojít k ohrožení spotřebitelů. Žalovaná se také podle žalobkyně nevypořádala s argumentací uvedenou již ve vyjádření k oznámení o zahájení řízení. Napadené rozhodnutí tak považuje za nezákonné. Žalobkyně odkázala též na publikaci vydanou žalovanou, podle níž mohou být informace na webových stránkách, na kterých je možné uzavřít smlouvu distančním způsobem, hodnoceny jako informace o potravinách nebo jako reklama. Žalovaná by tak měla odůvodnit, proč dané informace nehodnotila jako reklamu.

8. Pátého skutku se měla žalobkyně dopustit tím, že výše popisovaného jednání naplňující skutkovou podstatu popsanou v § 8a odst. 2 písm. j) zákona o regulaci reklamy se dopustila i na doméně cinskyherbar.cz (která obsahovala textový odkaz na stránky mycomedica.cz) a to ve dnech 3. a 7. 12. 2020 ve vztahu k potravinám „Cordyceps“, „Maitake“ a „Reishi“. Ve vztahu k tomuto přestupku žalobkyně namítá neprokázání skutečnosti, že by předmětnou reklamu zadala ona. Podle jejího názoru není dostačující vycházet ze zjištěné IP adresy, ta totiž nevypovídá o tom, jaká osoba je provozovatelem stránek cinskyherbar.cz, anebo zadavatelem reklamy na těchto stránkách. Není tak zřejmé, z čeho byla správními orgány dovozena odpovědnost žalobkyně za obsah posledně uvedených internetových stránek.

9. Žalobkyně dále namítla, že předmětné články nemohly porušit ustanovení § 5d odst. 2 zákona o regulaci reklamy. Zmíněné články byly podle žalobkyně toliko nezávislým edukativním zdrojem informací o houbách, bylinách a jiných účincích, který je volně dostupný. Podle žalobkyně nebylo ani prokázáno, že by provozování zmíněných internetových stránek byla podpora spotřeby nebo prodeje zboží, uváděného na trh žalobkyní. Textové odkazy na stránce cinskyherbar.cz nebyly aktivní a správními orgány bylo konstatováno, že se nejednalo o e–shop žalobkyně. Nadto při dřívější kontrole nebylo správními orgány uloženo opatření v situaci, kdy došlo k deaktivaci prokliku v průběhu kontroly, přičemž zmíněný server byl správními orgány označen jako informativní. Své závěry žalobkyně podpořila odkazem na materiál „Internetový prodej potravin“ vydaný žalovanou. S ohledem na to, že stránky cinskyherbar.cz neodkazovaly na konkrétní potravinu a konkrétního výrobce či prodávajícího, ani na ně nevedl z e–shopu mycomedica.cz aktivní odkaz. Stránky by tak neměly být považovány za internetový obchod ani za stránky reklamní. Žalobkyně též poukázala na odkaz na internetových stránkách žalované, podle kterého nejsou herbáře v působnosti nařízení 1169/2011 i nařízení 1924/2006.

10. Propojení článků na stránce cinskyherbar.cz s konkrétními potravinami uváděnými na trh je žalovanou postaveno pouze na uvedení neaktivní adresy jako možného informačního zdroje, kdy adresa domovské stránky byla umístěna v textu popisu potravin na stránkách mycomedica.cz a dále pak na uvedení neaktivní adresy na konci videí vložených do článků z platformy Youtube.com. Videa přitom podle žalobkyně nebyla určena k vložení do článků a do webové stránky je mohl vložit kdokoli. Žalobkyně má též za to, že ani jedno z uvedených propojení nemohlo změnit povahu nereklamního obsahu (herbáře) na reklamu na konkrétní potravinu. Opačný závěr by totiž vedl k uplatňování právní regulace reklamy na obsah, který reklamou nikdy být neměl, což by vedlo k omezení svobody projevu poskytovatele obsahu a postihu osob, které na předmětný obsah nemají žádný vliv. Takový postup považuje žalobkyně za nezákonný. Proto má za to, že nebyla zadavatelem reklamy a nemohla tedy porušit ustanovení § 5 odst. 2 zákona o regulaci reklamy.

11. Dále měla být otázka odpovědnosti za obsah internetových stránek cinskyherbar.cz podle žalobkyně řešena jako předběžná otázka. Do rozhodnutí o tom, kdo je skutečným poskytovatelem obsahu či provozovatelem stránek, nemělo být rozhodováno o uložení pokuty. Žalobkyně tak zdůraznila, že pokud nebylo mimo jakoukoli pochybnost prokázáno, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přestupku, nemohl být učiněn závěr o spáchání přestupku. Jelikož se tak stalo, považuje rozhodnutí žalované za nezákonné.

12. Šestým skutkem pak žalobkyně pro doménu houbovamedicina.cz zadala (prokázáno ke dni 14. 12. 2020) reklamu na potraviny uváděné na trh prostřednictvím e–shopu mycomedica.cz, se zavádějícími informacemi, které mohly navodit dojem, že výrobky mohou zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo vyléčit. Zmíněným jednáním naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 8a odst. 2 písm. j) zákona o regulaci reklamy. Proti tomu žalobkyně opět namítla, že se v daném případě jednalo o historický a dlouhodobě nepoužívaný web se zcela zanedbatelným dosahem, který z vlastní vůle odstranila dne 7. 1. 2021, tedy ještě před doručením rozhodnutí o zahájení kontroly. Žalobkyně neměla o aktivní využívání předmětné domény zájem, o čemž svědčí datum zveřejnění posledního příspěvku, 10. 5. 2017. Neaktuálnost obsahu pak svědčí o neužívání internetových stránek, jelikož aktuálnost článků je klíčová pro umístění ve vyhledávačích na předních místech a tedy i pro návštěvnost stránek. Měla–li by žalobkyně zájem o aktivní využívání stránek, jistě by předmětný web aktualizovala.

13. Sedmý skutek žalobkyně spočíval v tom, že pro sebe zadala reklamu na doméně rakovinahelp.cz (prokázáno ke dni 14. 12. 2020), a to na potraviny uváděné na trh prostřednictvím e–shopu provozovaného na internetových stránkách mycomedica.cz. Ve zmíněné reklamě byly v rozporu s §5d odst. 2 zákona o regulaci reklamy uvedeny informace, které mohly navodit dojem, že výrobky mohou zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo vyléčit. Žalobkyně tak uvedením potraviny „Chaga“ v optimální koncentraci se zavádějícími informacemi naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 8a odst. 2 písm. j) zákona o regulaci reklamy. Stejně jako v předchozím případě argumentuje neaktuálností předmětného odkazu a jeho dobrovolným odstraněním dne 7. 1. 2021.

14. Posledního skutku se žalobkyně dopustila taktéž tím, že pro sebe zadala reklamu na doméně imunitahelp.cz (prokázáno ke dni 14. 12. 2020), a to na potraviny uváděné na trh prostřednictvím e–shopu provozovaného na internetových stránkách mycomedica.cz. Ve zmíněné reklamě byly v rozporu s §5d odst. 2 zákona o regulaci reklamy uvedeny informace, které mohly navodit dojem, že výrobky mohou zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo vyléčit. Žalobkyně tak uvedením potraviny „Hericum“ v optimální koncentraci se zavádějícími informacemi naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 8a odst. 2 písm. j) zákona o regulaci reklamy. Stejně jako v předchozím případě argumentuje žalobkyně neaktuálností předmětného odkazu a jeho dobrovolným odstraněním dne 7. 1. 2021.

15. Žalobkyně dále brojí proti pokutě a nezákonnosti jejího vyměření. K tomu připomněla, že jí byla napadeným rozhodnutím uložena pokuta podle § 17f písm. d) zákona o potravinách a tabákových výrobcích ve výši 400 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Dále konstatovala, že za přestupek podle § 8a odst. 2 písm. j) zákona o regulaci reklamy může být uložena pokuta až do 2 000 000 Kč. Stejná maximální výše pokuty platí i pro přestupek podle § 8a odst. 2 písm. i) téhož zákona. Proti tomu za spáchání přestupku podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích může být podle § 17f písm. d) uložena pokuta až do výše 50 000 000 Kč. Rozpor s právními předpisy pak žalobkyně spatřuje v tom, že s ohledem na neexistenci skutku popsaného pod bodem 4 nemohlo dojít k naplnění posledně zmíněné skutkové podstaty a tím nemohlo být aplikováno ustanovení umožňující uložení pokuty až 50 000 000 Kč.

16. Ačkoli žalobkyně dále připustila, že výše popsané reklamy mohly v některých případech připisovat nabízeným potravinám vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo vyléčit, je nezbytné posoudit důkazy ve vzájemných souvislostech a kontextu jejich celkové prezentace. Předmětné informace byly z velké části převzaty ze zahraniční literatury z veřejně dostupných zdrojů. Je proto otázkou, zda jsou tyto informace způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, jelikož průměrný spotřebitel nemá a ani nemůže mít od potravinových doplňků taková očekávání jako u léčiv. K definici průměrného spotřebitele žalobkyně poukázala na směrnici č. 2005/29/ES ze dne 11. 5. 2005, přičemž k této problematice v řízení vedeném pod sp. zn. 32 Odo 29/2006 se vyjádřil i Nejvyšší soud.

17. Žalobkyně má za to, že nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí. Správní orgány podle ní došly k nesprávným skutkovým zjištěním, na jejichž základě věc nesprávně právně posoudily. K tomu poukázala zejména na to, že průměrný spotřebitel, i v případě že se jedná o spotřebitele zvlášť zranitelného, je dostatečně informován o předmětných produktech a to zvláště o dávkování a užívání, přičemž o této skutečnosti je informován i jinými soutěžiteli. Podle žalobkyně tak nelze poukazovat toliko na formální porušení právních předpisů, jež ani nemohlo mít negativní dopad na zájmy průměrného spotřebitele. Nadto se závěry žalované opírají o sporné výkladové stanovisko, jež podle žalobkyně přesahuje rámec správního uvážení. Za nesprávný považuje žalobkyně i závěr žalované o ohrožení práva spotřebitelů na informace, jelikož je v přímém rozporu se závěrem o plné informovanosti spotřebitelů o produktech žalobkyně zajištěného sítí internet, včetně návodu dávkování a užívání a to nejen žalobkyní, ale i dalšími subjekty působícími na trhu.

18. Dále žalobkyně pojednala o výši pokuty a jejím požadovaném souladu s principy generální a individuální prevence. K tomu poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydané v řízení vedeném pod sp. zn. 6 As 25/2006 a shrnula závěry tam vyřčené. Za nesprávně vymezenou pak považuje intenzitu svého jednání ve vztahu ke skutkové podstatě a uložené pokuty neodpovídají konkrétním skutkovým zjištěním. Dále pak žalovaná ignorovala veškeré polehčující okolnosti, zejména že žalobkyně řádně spolupracovala při kontrole a reagovala na všechna uložená opatření. Stejně tak nebylo přihlédnuto k dobrovolnému odstranění některých zmíněných stránek ještě před zahájením kontroly. Proti tomu bylo přihlédnuto k okolnostem přitěžujícím. Žalobkyně též poukázala na to, že uložením pokuty v nyní projednávaném případě došlo ke zjevnému a neodůvodněnému porušení zásady rovnosti, když v obdobných případech byla rozhodnutím žalované ze dne 12. 10. 2018, č. j. SZPI/AU185–26/2018, společnosti PHARMACOPEA CZ s. r. o., uložena pokuta pouze ve výši 100 000 Kč, přičemž se jednalo o 6 přestupků a horní hranice sazby pokuty činila 50 000 000 Kč.

19. Další námitkou žalobkyně vyjádřila své přesvědčení, že provádění kontrol žalovanou trvale ovlivňuje hospodářskou soutěž na trhu s čínskými houbami a z nich vyrobenými potravinovými doplňky. Podle žalobkyně žalovaná tím, že některá jednání soutěžitelů na trhu zakazuje a u jiných soutěžitelů taková jednání toleruje, vytváří významnou nerovnováhu na trhu, a to k újmě spotřebitele. Ukládáním pokut jen některým soutěžitelům zvyšuje náklady právě těchto soutěžitelů na uvádění kvalitních produktů na trh. Tím se současně omezuje nabídka a přístup spotřebitelů k informacím o těchto produktech. Jelikož jiní soutěžitelé (např. na stránkách superionherbs.cz) mohou informace, jejichž šíření je žalobkyni zakazováno, šířit bez postihu. Žalobkyně též poukázala na právní úpravu v nařízení 1169/2011 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, připomněla též závěr Nejvyššího správního soudu z rozsudku č. j. 7 As 52/2008–67, který uzavírá, že doplněk stravy je podle platné legislativy potravinou a reklamní sdělení, která tuto potravinu způsobem prezentace a charakteristikou přiblíží k léčivům, či dokonce vyvolají dojem, že se o léčivo jedná, jsou zakázána. Žalobkyně však své produkty jako léčiva neprezentuje, ani se nepokouší je s léčivem zaměňovat. Rozhodnutí, kterým žalovaná takové jednání postihuje, je tak nesprávné a nezákonné.

20. Žalobkyně pak odkázala na další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle kterých je rozhodný celkový dojem, jaký reklama vyvolává. Stejně tak je nutné spotřebitele informovat o tom, že se v daném případě jedná o doplněk stravy a nikoli o léčivo. Informovaný spotřebitel by tak nemohl mít pochybnost o tom, že se v projednávaném případě jedná o potravinový doplněk. Žalobkyně dále uvedla, že spotřebitele v souladu s právními předpisy informovala o povaze výrobku, účincích a působení látek v doplňku obsažených a zřetelně uvedla, že se nejedná o léčivo.

21. Žalobkyně má též za to, že postup žalované je v rozporu s unijním právem. K této problematice žalobkyně odkazuje na řadu nařízení evropského parlamentu a Rady, zejména pak na nařízení 1169/2011. Žalobkyně se pak podle svých tvrzení nemohla dopustit porušení potravinového práva, neboť v souladu s čl. 6 nařízení 1924/2006, byla jí uvedená výživová a zdravotní tvrzení založena na všeobecně uznávaných vědeckých údajích. Žalobkyně taktéž tvrdila, že svá tvrzení doplňuje o odkazy na konkrétní vědecké studie a zdroje. Žalobkyně opětovně odkázala na právní úpravu definující průměrného spotřebitele a uzavřela, že takovému spotřebiteli muselo být zřejmé, že se v posuzovaném případě jedná o doplněk stravy. Žalovaná proti tomu vycházela z toho, že uváděné informace je třeba chápat jako tzv. „léčebné tvrzení“. Takový postup žalované však žalobkyně chápe jako přesahující míru správního uvážení a jdoucí nad rámec požadavků čl. 7 odst. 3 nařízení 169/2011. Žalobkyně dále uvádí množství příkladů pojmů, jejichž užití coby informace o potravině je zakázáno, přičemž vždy je nutné tato slova posuzovat v celkovém kontextu. Poté učinila součástí své žaloby rozsáhlé teoretické pojednání o institutu správního uvážení, jeho mezích a správném užití, přičemž na uvedené navazuje výklad o „neurčitém pojmu“. Žalobkyně pak navázala, že žalovaná svým postupem fakticky znemožňuje uvádět jakékoli informace o účincích tradiční čínské medicíny v souvislosti s houbami. Žalovaná by měla všechny uváděné informace posuzovat v celkovém kontextu, jelikož žalobkyně se pouze snaží přenést starší informace do současnosti a dává spotřebitelům objektivní kritéria, na jejichž základě se lze rozhodnout o zakoupení produktu a zvážit všechny aspekty koupě.

22. Podle názoru žalobkyně žalovaná chybovala též v právním posouzení předmětných reklam. K tomu žalobkyně podala obecný výklad o právní úpravě příslušných nařízení Evropského parlamentu a Rady, stejně tak zmínila i některá ustanovení zákona o regulaci reklamy vztahující se k poskytování informací o potravinách. Adaptační ustanovení zákona o regulaci reklamy pak stanoví, že reklama na potraviny musí splňovat požadavky dané přímo použitelným předpisem EU týkajícím se poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Žalobkyně však uvádí, že své produkty jako léčivo v reklamě neprezentuje, ani se je s léčivy nepokouší zaměňovat. Dále podala výklad k pojmu „nekalá obchodní praktika“ a „průměrný spotřebitel“ a uzavřela, že zejména s ohledem na množství informací poskytovaných jí a dalšími soutěžiteli spotřebitelům je zřejmé, že každý přiměřeně dobře informovaný, rozumně pozorný a opatrný spotřebitel je schopen rozpoznat, že se v posuzovaných případech jedná o doplněk stravy. S ohledem na vše výše uvedené navrhla žalobkyně zrušení napadeného rozhodnutí.

III. Podstata vyjádření žalované

23. Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu správního a soudního řízení v projednávané věci žalovaná k první námitce žalobkyně uvedla, že nedovolená léčebná tvrzení představují informace obsahující mimo jiné názvy nemocí, symptomů nebo slova jinak spojená s nemocemi a zdravotními problémy. V případě přestupku uvedeného pod bodem 1) byla žalobkyně potrestána za použití slov „onemocnění“ a „bolestem“. Text s těmito slovy byl propojen s konkrétní potravinou a žalovaná tak nemůže uzavřít, že by se nejednalo o porušení předpisů, jelikož s potravinou nelze spojovat jakákoli léčebná tvrzení. Dále žalovaná uvedla, že pokud žalobkyně své produkty propaguje zveřejňováním většího množství textů na sociálních sítích, nemůže následně tvrdit, že není v jejích silách kontrolovat, zda jsou uvedené texty v souladu se zákonem. Za nedůvodné považuje žalovaná i námitky týkající se napravení závadného stavu způsobeného protiprávním jednáním žalobkyně, jelikož k takovému postupu je žalobkyně povinna.

24. K námitkám uvedeným u přestupku pod bodem 4 žalovaná předně uvedla, že se jimi zabývala již v napadeném rozhodnutí. Ve stručnosti pak konstatovala, že uvedla–li žalobkyně, že houba se nevyužívá v kuchyni, ale využití nachází pouze v tradičním léčitelství, konstatovala, že daný produkt nemá využití jako potravina (což by doplněk stravy měl mít) a nelze než uzavřít, že produktu připisuje léčebné vlastnosti. Tímto žalobkyně porušila ustanovení čl. 7 odst. 3 nařízení 1169/2011. Žalovaná nesouhlasí ani s tím, že by postupovala chybně, když kvalifikovala protiprávní jednání žalobkyně jako přestupek podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Celý čl. 7 nařízení 1169/2011 je nadepsán jako „Uvádění nezavádějících informací“ a porušení v něm stanovených povinností tak lze kvalifikovat jako uvádění zavádějících informací o potravině. Žalovaná též uvedla, že již v napadeném rozhodnutí vypořádala námitku žalobkyně, že jí není zřejmé, na základě čeho dovodily správní orgány nehodnocení jednání žalobkyně podle zákona o regulaci reklamy. Učinila tak, jelikož předmětné informace byly uvedeny přímo na stránce, kde bylo možné předmětný produkt koupit a sdělení tak žalovaná hodnotila jako informaci o potravině.

25. K dalším námitkám týkajícím se přestupku popsaného pod bodem 5 žalovaná nejprve odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, zejména na strany 44 až 46 napadeného rozhodnutí a další konkrétní části prvoinstančního rozhodnutí. Výslovně pak připomněla, že bylo prokázáno propojení mezi stránkami cinskyherbar.cz a e–shopem žalobkyně. Žalovaná nemůže rovněž souhlasit s tím, že by předchozí nesprávná aplikace práva nemohla vyvolat pozdější nemožnost změny správní praxe. Dřívějším nesprávným postupem nemůže být ani vyvoláno budoucí očekávání postupu, který by byl v rozporu se zákonem. Žalovaná též upozornila na rozsudek Nejvyššího správního soudu, podle kterého v případě, že dojde správní orgán k závěru o nezákonnosti své dosavadní praxe, je oprávněn tuto praxi do budoucna změnit. Svůj nesouhlas projevila i s výkladem textu uvedeného v příručce žalované. Z žalobkyní uváděného textu totiž podle žalované nevyplývá, že v případě, kdy na stránkách bude neaktivní proklik, nemůže být za obsah stránek odpovědný provozovatel stránek, na jejichž obsah je odkazováno. Rovněž nelze dovozovat, že by absence aktivního odkazu způsobila, že na stránky nebude nahlíženo jako na stránky reklamní.

26. K námitkám žalobkyně k přestupkům pod body 6 až 8, že se jednalo o dlouhodobě aktivně nepoužívané weby, se žalovaná vyjádřila v tom smyslu, že skutečnost, že spotřebitelům zabere více času se k obsahu posuzovaných stránek dostat, nemůže zbavit žalobkyni odpovědnosti za zveřejněný obsah.

27. K námitkám týkajícím se uložené pokuty a nezákonnosti jejího vyměření žalovaná vyjádřila své přesvědčení, že maximální možnou výši pokuty vyměřila podle odpovídajícího ustanovení. Dále pak uvedla, že její postup není formalismem, ale postihem za uvádění vlastností produktů, jimž nesmí být žalobkyní sdělované informace přisuzovány. K tomu žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2014, č. j. 1 As 82/2014–38, který pojednává o zvláště zranitelných spotřebitelích a uzavírá, že průměrný spotřebitel nemocný určitou chorobou, je nepochybně více náchylný uvěřit určitému tvrzení o vyléčení jeho choroby, než průměrný, zcela zdravý spotřebitel. Žalovaná též zhodnotila postup správního orgánu I. stupně při ukládání pokuty a uzavřela, že její postup byl správný. Pokuta byla uložena v zákonném rozmezí a byly zohledněny všechny rozhodné skutečnosti. K námitce porušení zásady rovnosti žalovaná popsala rozdíly oproti žalobkyní uvedenému případu. V nyní projednávaném případě se jedná o souběh více přestupků, tyto byly spáchány ve větším rozsahu, přičemž ani poměry žalobkyně nejsou stejné jako v jí uváděném případě, jelikož žalobkyně je malou účetní jednotkou a společnost PHARMACOPEA CZ s. r. o. byla v době ukládání pokuty účetní micro jednotkou. Nadto se výše pokut vyvíjí i v čase, jelikož setrvání výše ukládaných pokut na stejné úrovni by vedlo k jejich postupné neúčinnosti.

28. Žalovaná nesouhlasí ani s námitkou rozdílného postupu proti některým kontrolovaným osobám. Ke svému tvrzení o rozdílném postupu vůči jednotlivým subjektům žalobkyně navíc nepředložila ani žádné podklady.

29. K námitce, že žalobkyně neprezentuje své produkty jako léčiva, ani je s nimi nezaměňuje, žalovaná odkázala na stranu 49 napadeného rozhodnutí a konstatovala, že žalobkyně není trestána za vydávání svých produktů za léčiva, ale za uvádění léčebných tvrzení v rozporu s platnou právní úpravou. Žalobkyně se své odpovědnosti nemůže zprostit ani tím, že u svých produktů uvede, že se jedná o doplňky stravy, když těmto produktům přisuzuje vlastnosti a účinky, o kterých informovat nesmí. Zvláště pokud tyto informace podpoří odkazy na zahraniční zdroje a studie, kterým zejména zranitelný spotřebitel může přikládat velkou váhu.

30. K námitkám týkajícím se rozporu napadeného rozhodnutí a postupu žalované s unijním právem vyjádřila žalovaná taktéž svůj nesouhlas. Odkázala přitom na příslušná nařízení Evropské unie, podle kterých postupovala. Vyjádřila i své přesvědčení, že nemůže být v rozporu s unijním právem postup, kterým je postihováno porušování povinností stanovených právě unijním právem. Žalovaná nesouhlasí ani s tím, že by při svém rozhodování překročila meze správního uvážení, přičemž tvrzení o produktech uváděná žalobkyní považuje za nepovolená. Žalovaná není podle svého přesvědčení oprávněna posuzovat, zda jsou zdravotní tvrzení náležitě podložena výsledky odborných studií. Její oprávnění se vztahuje toliko na posouzení, zda se jedná o léčebné tvrzení, které je zakázáno uvádět ve vztahu k potravinám či o tvrzení zdravotní, a následně jestli se jedná o zdravotní tvrzení zahrnuté do seznamu povolených tvrzení. Nadto žalovaná uvedla, že by nebyla oprávněna trestat žalobkyni, pokud by provozovala stránku typu herbáře s jakýmikoli informacemi, pokud by takové stránky nebyly propojeny se stránkami s výrobky žalobkyně.

31. K námitce nesprávného právního posouzení pak žalovaná pouze opětovně odkázala na své vyjádření k otázce vnímání průměrného spotřebitele, jakož i významu prezentace výrobků žalobkyně nikoliv jako léčiv, ale jako doplňku stravy. Dále připomněla, že žalobkyně nebyla trestána za nekalé obchodní praktiky, ale za uvedení léčebných a zdravotních tvrzení v rozporu s platným právem. S ohledem na to, že žalovaná považuje napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení za zákonné, navrhla zamítnutí žaloby.

IV. Replika žalobkyně

32. K procesní obraně žalované se opětovně vyjádřila žalobkyně, konkrétně v replice doručené krajskému soudu dne 24. 9. 2022. V této se věnovala argumentačně pouze výše popsanému spáchanému čtvrtému skutku. Žalobkyně se argumentačně vymezila vůči tvrzení žalované uvedenému v článku II v části „Ad 2)“ na straně č. 4 vyjádření k žalobě – toto argumentačně řeší popis potraviny (doplňku stravy), který byl u této uveden. V zásadě jde ale o podobná tvrzení, jako již byla uvedena v žalobě (k tomu srov. str. 75 p. v. – 76 p. v. soudního spisu).

V. Jednání krajského soudu

33. Dne 24. 1. 2023 bylo ve věci konáno jednání, kterého se zúčastnil zástupce žalobkyně a pověřená pracovnice žalované. Zástupce žalobkyně odkázal na obsah žaloby s tím, že zdůraznil argumentaci tam uvedenou a vztahující se zejména ke čtvrtému skutku. Okrajově však následně zopakoval i argumentaci ze žaloby vztahující se ke skutkům zbývajícím. Pověřená pracovnice žalované odkázala na obsah žalobou napadeného rozhodnutí a v návaznosti na tvrzení zástupce žalobkyně stručně uvedla základní argumentaci tam uvedenou ve vztahu k jednotlivým skutkům. Žalobkyně k dotazu krajského soudu uvedla, že trvá na provedení v žalobě uvedených důkazních návrhů – těmito byly odkazy na webové stránky, konkrétně: https://cs.wikipedia.org/wiki/Verpáník_lékařský,https://en.wikipedia.org/wiki/Laricifomes_officinalis,https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/21657104/,https://www.szpi.gov.cz/soubor/14–2021–redigovano–pdf.aspx, https://www.szpi.gov.cz/soubor/prodej–potravin–na–internetu–prirucka–pro–ppp.aspx, https://www.szpi.gov.cz/clanek/voditka–k–problematice–zdravotnich–a–vyzivovych–tvrzeni.aspx, https://support.google.com/youtube/answer/171780?hl=cs, „Google hodnotí, zda je obsah aktuální, zda je uveden autor či jak často je obsah aktualizován. Tento faktor je důležitý především u obsahu, který se týká zdraví nebo peněz (například stránky o lécích, půjčkách atd.)“. Viz: https://www.webnode.cz/blog/2020/10/zaklady–seo–uvod.

34. Krajský soud uvedené důkazní návrhy zamítl a to pro jejich nadbytečnost, neboť v nyní souzené věci jde o přezkum zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, a to stran (v návaznosti na obsah žaloby) právního posouzení a výkladu právních pojmů jednotlivých skutkových podstat přestupků, pod které byla podřazena jednotlivá a výše popsaná jednání žalobkyně. Žalobkyně v žalobě a replice nesporovala skutkové okolnosti nyní projednávané věci (stran skutkového dění).

35. V závěrečných návrzích setrvali zástupce žalobkyně i pověřená pracovnice žalovaného na svých dosavadních procesních stanoviscích.

VI. Právní závěry krajského soudu

36. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu věci ke dni vydání napadeného rozhodnutí dle § 75 odst. 1 s. ř. s. Dospěl přitom k následujícím závěrům.

37. Pokud jde o právní posouzení věci, považuje na tomto místě krajský soud za vhodné připomenout, že povinnost posoudit všechny žalobní námitky neznamená, že krajský soud je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit, když jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013–19).

38. Dále platí, že samu okolnost, že soud nepřisvědčil argumentaci účastníka řízení, nelze bez dalšího považovat za porušení jeho práv. Právo na spravedlivý proces nelze vykládat tak, že jde o právo jednotlivce na vyhovění jeho návrhu či na rozhodnutí v jeho prospěch (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2773/11, dostupné /stejně jako všechna v tomto rozsudku citovaná rozhodnutí Ústavního soudu/na http://nalus.usoud.cz).

39. Soud úvodem předesílá, že formulace žalobních bodů v žalobě se z valné většiny shoduje s argumentací, kterou žalobkyně uplatnila již v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Na obsah odvolacích námitek reagovala žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž v této souvislosti soud konstatuje, že žalovaná tak učinila u většiny žalobčiných tvrzení dostatečným způsobem. [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005–130 (k dispozici na www.nssoud.cz), podle kterého „(…) je–li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují–li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází–li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.“].

40. Žalobkyně již ve svém odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí namítala u prvního skutku žalobní námitku, že správní orgán I. stupně uplatnil extenzivní výklad čl. 7 odst. 3 nařízení 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, protože napadené tvrzení – „Nerovnováha (nedostatečnost) žaludku je příčinou nejrůznějších onemocnění. Jeho oslabení poznáte, jelikož dochází k nechutenství, nadýmání a bolestem“ – dle jejího přesvědčení nepřipisuje potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, ani na tyto vlastnosti neodkazuje dle dikce předmětného ustanovení. Žalovaná na str. 40 napadeného rozhodnutí vysvětluje, že mezi nedovolená léčebná tvrzení lze podřadit taktéž slova jinak spojená s nemocemi a zdravotními problémy a v případě tohoto skutku byla žalobkyně trestána za slova „onemocnění“ a „bolestem“. Ačkoliv si žalovaná je vědoma, že porušení předmětného ustanovení může mít různou intenzitu, nemůže konstatovat, že by se o něj v daném případě nejednalo. V souvislosti s tím žalovaná taktéž doplnila, že správní orgán I. stupně by taktéž mohl hodnotit jako nepřípustné léčebné tvrzení i informace o nadýmání (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2018, č. j. 57 A 94/2017–73). S touto námitkou se dle krajského soudu žalovaná vypořádala precizně, logicky a v dostatečné míře, krajský soud proto na její závěry v daném směru zcela odkazuje. Zároveň v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné při posuzování nepřípustnosti tvrzení nahlížet na celkové vyznění reklamy ve vztahu nikoliv (jen) k průměrnému spotřebiteli, ale optikou průměrného člena dané zvlášť zranitelné skupiny spotřebitelů (v kontextu níže citované judikatury jde tedy o pohled de facto přísnější).

41. Potravinami jsou dle čl. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (dále jen „nařízení 178/2002“), „jakákoli látka nebo výrobek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat“. Doplňkem stravy je dle § 2 odst. 1 písm. g) zákona o potravinách a tabákových výrobcích „potravina, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určená k přímé spotřebě v malých odměřených množstvích“. Krajský soud podotýká, že žádný z účastníků nerozporuje, že by produkty žalobkyně nebyly potravinou nebo doplňkem stravy ve smyslu výše citovaných předpisů.

42. V rozsudku č. j. 4 As 98/2013 – 88 Nejvyšší správní soud dále upozornil na to, že podle legislativy EU nelze vnímat průměrného spotřebitele jako statický pojem. Naopak je nutné zohlednit specifické charakteristiky konkrétní cílové skupiny, které tuto skupinu spotřebitelů činí zvláště zranitelnou. Podle čl. 5 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) „obchodní praktiky, jež mohou podstatně narušit ekonomické chování pouze určité jednoznačně vymezitelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti zvlášť zranitelní takovou praktikou nebo produktem, který propaguje, způsobem, který může obchodník rozumně očekávat, se hodnotí z pohledu průměrného člena dané skupiny.“ 43. V tomto kontextu je třeba předně uvést, že se Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku zabýval výkladem pojmu průměrného spotřebitele pro potřeby posuzovaní reklamy mířené na spotřebitele: „

36. Navzdory tvrzení stěžovatelky ovšem žalovaná ani městský soud použití hlediska průměrného spotřebitele nepopřely, naopak z tohoto hlediska výslovně vycházely. Přitom je však třeba upozornit, že chápání průměrného spotřebitele stěžovatelkou je značně zkreslené. Není totiž pravdou, že průměrný spotřebitel je informovaný a obezřetný, nýbrž, jak vyplývá z citované judikatury Soudního dvora, je toliko průměrně informovaný, pozorný a rozumný. Průměrnost spočívá ve vyloučení extrémních poloh: na jedné straně se nejedná o spotřebitele, který by měl být „nesoudný, a proto je zapotřebí jej chránit jako malé dítě, aby se mu náhodou něco nestalo, protože nemá vlastní rozum a je závislý toliko na tom, co za něj rozhodne moudře RRTV“, jak žalované (neprávem) podsouvá stěžovatelka, na druhé straně se ovšem ani nejedná o osobu natolik kritickou, která by byla zcela imunní vůči reklamním sdělením, jak stěžovatelka uvádí. Chování průměrného spotřebitele je zajisté reklamou, zejména pak televizní, ovlivňováno, v opačném případě by výrobci doplňků stravy i jiného zboží nevynakládali na reklamu vysoké prostředky, jak v reálném světě činí. Výklad pojmu průměrného spotřebitele, který by byl imunní vůči reklamě, by ostatně činil zcela nadbytečným jakýkoli zákaz klamavé reklamy. Pokud však unijní i český zákonodárce výslovně zakázal reklamu, která tvrdí či vyvolává dojem léčivých účinků doplňků stravy, pak zjevně vycházel z toho, že průměrný spotřebitel takovouto reklamou ovlivněn být ke své újmě může. Jestliže stěžovatelka uvádí, že jejímu reklamnímu sdělení, že multiIMUN AKUT vyléčí chřipku, přece průměrný spotřebitel nemůže uvěřit, protože je obecně známo, že chřipku prakticky léčit nelze, a z tohoto důvodu se domnívá, že jde o reklamní nadsázku, pak se s tímto názorem Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Naopak Nejvyšší správní soud pokládá za přiléhavou úvahu městského soudu, který uvádí povědomost průměrného spotřebitele o vědeckém pokroku v oblasti léčivých přípravků, v jehož důsledku se na trhu objevují stále nové prostředky umožňující léčit i nemoci, proti nimž starší léčiva nebyla účinná.“ 44. K hledisku zvlášť zranitelného spotřebitele dále odkazuje rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2014, č. j. 1 As 82/2014–38: „Nelze vnímat průměrného spotřebitele jako statický pojem. Naopak je nutné zohlednit specifické charakteristiky konkrétní cílové skupiny, které tuto skupinu spotřebitelů činí zvláště zranitelnou. Podle čl. 5 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) „obchodní praktiky, jež mohou podstatně narušit ekonomické chování pouze určité jednoznačně vymezitelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti zvlášť zranitelní takovou praktikou nebo produktem, který propaguje, způsobem, který může obchodník rozumně očekávat, se hodnotí z pohledu průměrného člena dané skupiny.“ V návaznosti na uvedené právní předpisy zdejší soud dovodil, že skupina osob nemocných určitou chorobou je obzvláště zranitelná jako cílová skupina reklamy na produkt slibující vyléčení, resp. odstranění příznaků této choroby;„[p]růměrný spotřebitel nemocný určitou chorobou je totiž nepochybně více náchylný uvěřit určitému tvrzení ohledně vyléčení jeho choroby než průměrný zcela zdravý spotřebitel.“ 45. Nyní přezkoumávané skutky, zejména skutek první (který je co do své zákonnosti – stran otázky naplnění znaků sutkové podstaty přestupku – sporován), je tak nutné hodnotit výše uvedenou optikou – jak ostatně správně žalovaná učinila.

46. Žalobkyně taktéž ve své žalobě opětovně (dříve již ve svém odvolání proti napadenému rozhodnutí) u prvního, druhého i třetího skutku poukázala na to, že na zadavatele reklamy jsou kladeny vysoké nároky a že není v jejich možnostech, aby každý jednotlivý příspěvek prošel odborným právním posouzením. S tímto názorem však žalovaná nesouhlasí, uvádí, že když už se provozovatel potravinářského podniku rozhodne pro jakoukoliv formu reklamy, musí zajistit, aby tato reklama odpovídala právním předpisům. Podle žalované je na stránkách SZPI (žalované) k dispozici Stanovisko k problematice výživových a zdravotních tvrzení ze dne 21. 5. 2018.

47. Při hodnocení tvrzení žalobkyně vztahujícímu se k vysokým nárokům na zadavatele reklamy lze pouze konstatovat, že je jen na žalobkyni, zda a případně jakým způsobem bude prezentovat sebe i své produkty. Do tohoto posouzení by měla zahrnout i skutečnosti, že uvádí na trh výrobky, které mohou cílit na zvlášť zranitelné spotřebitele dle výše uvedené definice, a zda je schopna i ochotna vyvinout v tomto důsledku při jejich prezentaci zvýšené úsilí.

48. Žalobkyně ve své žalobě nerozporuje, že by k výše uvedeným jednání (první, druhý a třetí skutek), tak jak jsou popsány ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu I. stupně a potvrzeny žalovanou, z její strany nedošlo, ba naopak se k těmto skutkům doznává a na svou obranu uvádí, že se správním orgánem I. stupně spolupracovala a z její strany byla dodržena lhůta k odstranění protiprávního stavu. Krajský soud je přesvědčen, že žalobkyní uváděné skutečnosti nemohou ovlivnit u předmětných skutků výroky o vině žalobkyně, nicméně mohou mít teoreticky vliv na výši ukládaného trestu, k naplnění skutkových podstat přestupků v daných případech (skutky 1–3) došlo a odstraněním informací o výrocích byl jen sladěn faktický stav se stavem právním.

49. K tomu krajský soud dále podotýká, že žalobkyně ve své žalobě pouze u prvního skutku sporuje naplnění znaků skutkové podstaty (jak již bylo uvedeno výše), ačkoliv tuto skutečnost v případě, že je postihována za totožné znění textu [viz bod 3 písm. b) prvoinstančního rozhodnutí, za slova „nechutenství“ a „nadýmání“ v tvrzení „Nerovnováha (nedostatečnost) žaludku je příčinou nejrůznějších onemocnění. Jeho oslabení poznáte, jelikož dochází k nechutenství, nadýmání a bolestem.“], uznává.

50. Problematikou zdravotních tvrzení se též zabýval Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, který ve svém rozsudku ze dne 28. 3. 2019, č. j. 65 A 69/2017–63, konstatoval, že „každé tvrzení, z něhož vyplývá, že existuje souvislost mezi potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím, je tzv. zdravotním tvrzením ve smyslu čl. 2 bodu 2 odst. 5) Nařízení č. 1924/2006. Jedním z typů zdravotních tvrzení jsou tzv. funkční zdravotní tvrzení, upravená v čl. 13 odst. 1 písm. a) Nařízení č. 1924/2006, jejichž pojmovým znakem je, že popisují význam živiny nebo jiné látky pro růst a vývoj organismu a jeho fyziologické funkce…“, nebo jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 25. 9. 2008, č. j. 7 As 48/2008 – 72, dostupný na www.nssoud.cz), již samotné přisouzení potravině vlastností prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo naznačování takových vlastností v reklamě je samo o sobě považováno za uvádění v omyl ve smyslu § 5d odst. 2 písm. d) zákona o regulaci reklamy.

51. S ohledem na vše výše uvedené se proto krajský soud ztotožňuje s postižením jednání žalobkyně specifikovaného ve skutcích 1 – 3 rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Ke všem tam uvedeným jednáním se žalobkyně doznala, pouze u jednání specifikovaného v prvním skutku sporovala právní kvalifikaci, respektive naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Krajský soud se však ztotožňuje se žalovanou (a správním orgánem I. stupně) v tom, že výše popsaná jednání naplnila skutkové podstaty výše popsaných přestupků a žalobkyně tak byla uznána vinou. Na její jednání je nutno nahlížet nejen optikou tzv. průměrného spotřebitele, ale optikou tzv. průměrného spotřebitele zvláště zranitelné skupiny (jak plyne z výše uváděné judikatorní činnosti správních soudů).

52. Krajský soud se taktéž zabýval závěrem žalované, že žalobkyně měla uvádět na trh výrobek s tvrzením „houba není jedovatá, ale vzhledem ke své konzistenci a chuti, která je poměrně hořká, se nevyužívá v kuchyni, pouze jako prostředek tradičního léčitelství“ a „v tradičních medicínách je využíván tisíciletí…“ (ve výroku prvoinstančního i napadeného rozhodnutí označované jako čtvrtý skutek), čímž měla naplnit skutkovou podstatu přestupku uvedenou v ust. § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, přičemž žalobkyně je toho názoru, že se v daném případě jednalo pouze o konstatování faktu, že se daná houba nevyužívá v kuchyni a že není možné z uvedeného tvrzení usuzovat, že by daný produkt měl vlastnosti, které mohou zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo vyléčit. Krajský soud se s takovým závěrem žalované neztotožnil, z vytýkaného tvrzení vyplývá pouze obecná informace o tom, že jde o prostředek tradičního léčitelství a v průměrném spotřebiteli nemůže evokovat myšlenku, že by produkt měl léčivé vlastnosti.

53. K tvrzenému porušení čl. 7. odst. 3 nařízení 1169/2011, dle kterého „nesmějí informace o potravině připisovat jakékoli potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, ani na tyto vlastnosti odkazovat.“ krajský soud uvádí, že pojmy „prostředek tradičního léčitelství“ či „tradiční medicíny“ nepředstavují žádnou informaci, pokud jde o obsah a vlastnosti prodávaného produktu. S ohledem na uvedenou definici krajský soud konstatuje, že spotřebitel, tak jak je definován výše, nemůže nabýt na základě výše uvedeného citátu dojmu, že by tomuto produktu byla připisována jakákoliv uváděná vlastnost.

54. Ve vztahu ke shora uvedenému krajský soud konstatuje, že žalobkyně tím, že na trh uvedla produkt s výše uvedeným tvrzením, neporušila čl. 7 odst. 3 nařízení 1169/2011, podle kterého s výhradou odchylek stanovených v právních předpisech Unie, které se vztahují na přírodní minerální vody a na potraviny určené pro zvláštní výživu, nesmějí informace o potravině připisovat jakékoliv potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, ani na tyto vlastnosti odkazovat, a nenaplnila tedy znaky skutkové podstaty přestupku uvedené v § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích.

55. Úvahu žalobkyně o tom, že požadavek správního orgánu I. stupně o nemožnosti uvádění zcela obecných informací o terapeutickém využití přesahuje rámec správního uvážení, a toto tvrzení dále v čl. IV bodu 14 žaloby rozvíjí tak, že se jedná o kombinaci institutu správního uvážení a neurčitých právních pojmů, považuje krajský soud za nesprávnou. U termínu tzv. léčebných tvrzení správní orgán nemůže uplatnit svou diskreční pravomoc, nicméně při jeho aplikaci je nutné jeho obsah dostatečně konkretizovat. Postup správního orgánu při výkladu neurčitých právních pojmů je potom podporován (v konzistentnosti) v tom, že je vytvořena metodika, ze které správní orgány vycházejí.

56. V usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014 č.j. 8 As 37/2011–154, je správní uvážení interpretováno jako „Pojem správního uvážení není v doktríně jednoznačně definován, v obecné rovině však o něm lze hovořit všude tam, kde zákon poskytuje správnímu orgánu ve stanovených hranicích určitý volný prostor k rozhodnutí. Tento prostor, v němž s existencí určitého skutkového stavu není jednoznačně spojen jediný právní následek a zákonodárce dává správnímu orgánu možnost zvolit po zvážení daných okolností jedno z více řešení předvídaných právní normou, bývá typicky vymezen formulací „správní orgán může“, „lze“ apod.“ V. Sládeček ho definuje jako zákonem umožněný postup, v rámci kterého vykonavatel veřejné správy na základě zhodnocení skutkového a právního stavu věci samostatně vybírá jednu ze dvou či více alternativ rozhodnutí, přičemž tato volba není nutně vždy zcela nezávislá, neboť mohou existovat více či méně konkrétní direktivy pro takové (SLÁDEČEK, Vladimír. Obecné správní právo. 3., aktualiz. a upr. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. ISBN 978–80–7478–002–8 140 s.), S. Skulová považuje správní uvážení za právem předpokládaný postup správního orgánu umožňující volbu určitého postupu, řešení či rozhodnutí, a je tedy na něm, zda něco učiní nebo nikoli, popř. jaký obsah bude jeho rozhodnutí mít (SKULOVÁ, Soňa. Správní uvážení: základní charakteristika a souvislosti pojmu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003 ISBN 80–210–3237–5., s. 36).

57. Nejvyšší správní soud se k termínu neurčitého právního pojmu vyjádřil v rozsudek ze dne 28. 4. 2004, č.j. 7 A 131/2001–47, tak, že „neurčitý právní pojem zahrnuje jevy nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat, protože jejich obsah a rozsah se může měnit, být podmíněn např. úrovní poznání v technických vědách, časem i místem aplikace právního předpisu. Použití neurčitého právního pojmu je dáno rozmanitostí a proměnností vztahů a nutností vzít v úvahu všechny možné podmínky aplikace s ohledem na měnící se okolnosti.“ 58. K soudnímu přezkumu neurčitých právních pojmů se vyjadřuje např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2015, č.j. 5 Az 36/2014–45 „Výklad tohoto neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na konkrétní skutkový stav je soudem plně meritorně přezkoumatelný. Soud se proto zaměřil na otázku, zda žalovaný ve vztahu k tomuto neurčitému právnímu pojmu neučinil nesprávný úsudek a nepominul některý z případů hodných zvláštního zřetele, který by mohl ovlivnit jeho výslednou úvahu o udělení či neudělení azylu.“ Nejvyšší správní soud se v rozsudku k aplikaci neurčitého právního pojmu správním orgánem taktéž vyjadřuje ve svém rozsudku ze dne 20. 10. 2004, č. j. 1 As 10/2003–58 takto: „Teprve poté, kdy správní orgán tento neurčitý právní pojem vyloží, může jej konfrontovat se skutkovými zjištěními konkrétního případu a usoudit, zda jednání žalobce spočívající v porušení shora uvedených právních předpisů dosáhlo takové intenzity, že naplňuje zákonný znak závažného porušení či nikoliv.“.

59. Ve vztahu ke správnímu uvážení správní soud postupem dle ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. zkoumá, zdali správní uvážení nebylo zneužito nebo nedošlo při jeho aplikaci k překročení zákonných mezí pro jeho uplatnění. Ustanovení § 78 odst. 2 s. ř. s. je aplikovatelné na případy správního trestání (jde tedy o podmnožinu rozhodnutí s uplatněním diskreční pravomoci), přičemž zmocňuje soud k upuštění či moderaci uloženého trestu v případě, že byl tento uložen v nepřiměřené výši (za předpokladu, že takový postup navrhl žalobce). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002–46: „Úkolem soudu tak není nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, nýbrž posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem.“ 60. V nyní posuzovaném případě tedy nejde o přezkum správního uvážení, ke kterému jsou soudy rozhodující ve správním soudnictví povolány jen zřídka (tam, kde to připouští zákon), ale o otázku zákonnosti při výkladu neurčitých právních pojmů.

61. S výkladem a podřazením jednání popsaného ve čtvrtém skutku pod tam uvedenou právní kvalifikaci se však krajský soud neztotožnil. Daný výklad žalované je v tomto skutku skutečně výkladem extenzivním a vymykajícím se i z kontextu posuzování všech zbylých skutků a tam hodnocených výrazů (sdělení a informací).

62. Krajský soud je toto názoru, že výrazy či termíny „tradiční léčitelství“ a „tradiční medicína“ nemohou v onom průměrném spotřebiteli (ani v tom z tzv. zvláště zranitelné skupiny průměrných spotřebitelů) navodit dojem, že nabízený výrobek (potravina) je schopen zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit. Tradiční léčitelství a tradiční medicína jsou alternativní směry k medicíně jako takové, což dle názoru krajského soudu musí být osobě tzv. průměrného spotřebitele zřejmé.

63. V případě jednání žalobkyně, které bylo specifikováno pod skutkem čtvrtým, dospívá krajský soud k závěru, že tímto nedošlo k naplnění skutkové podstaty přestupku, respektive že tam uváděnými termíny (tvrzeními) nedošlo k porušení pravidel daných čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1169/2011.

64. Při hodnocení námitky žalobkyně vztahující se k pátému skutku je nutné posoudit, zda je možné dovodit ze skutkových závěrů správního orgánu I. stupně odpovědnost žalobkyně jako zadavatele předmětné reklamy za porušení povinnosti stanovené v § 5d odst. 2 zákona o regulaci reklamy.

65. Správním orgánem I. stupně bylo zjištěno, že závadné texty z domény cinskyherbar.cz jsou s eshopem žalobkyně propojeny prostřednictvím tzv. neaktivních prokliků s informací „Na těchto stránkách se o účincích […] příliš nedozvíte. Hledejte ve veřejně dostupných zdrojích třeba na www.cinskyherbar.cz.“. Tento způsob prezentace produktu dle krajského soudu přímo navádí spotřebitele při úvahách o nákupu produktu k otevření nabízeného odkazu, tuto doménu žalobkyně užila jako nositele informací k prodávanému produktu ve smyslu jiné prezentace dle § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy.

66. Krajský soud taktéž uvádí, že z jazykového výkladu textu ve výkladovém materiálu SZPI „…Pokud je však na tyto stránky aktivní link z e–shopu nebo reklamních stránek, odpovídá za informace na nich provozovatel stránek, ze kterých vede odkaz, obdobně jako za informace přímo na vlastních stránkách.“ není možné vyvodit závěr, že provozovatel e–shopu uvedením neaktivního prokliku odpovědnosti za odkazovaná tvrzení v žádném případě nemůže nést.

67. Ačkoliv ze stránek e–shopu žalobkyně nevedl na články na doméně cinskyherbar.cz aktivní odkaz, lze mu optikou spotřebitele na roveň postavit i formu neaktivního prokliku, zejména jedná – li se o doménu, která je na produktové stránce spotřebiteli vyloženě nabízena a na níž lze najít odkaz zpět na e–shop žalobkyně.

68. S ohledem na výše uvedené je tedy možné dovodit odpovědnost provozovatele e–shopu za informace uváděné na doméně cinskyherbar.cz.

69. Nadto krajský soud zdůrazňuje, že žalobkyně byla s doménou cinskyherbar.cz spojena a správními orgány bylo prokázáno, že ji fakticky ovládala. Správní orgány obou stupňů dostatečně popsaly (viz str. 23 až 25 prvoinstančního rozhodnutí, str. 47 napadeného rozhodnutí), jakým způsobem bylo zjištěno propojení mezi žalobkyní a doménou cinskyherbar.cz,. Správní orgány uvedly (a důkazně podložily), že od společnosti IGNUM, s.r.o., bylo zjištěno, že doména cinskyherbar.cz byla objednána dne 1. 2. 2018 žalobkyní, dne 23. 2. 2018 se stala novým plátcem, tj. subjektem spravujícím doménu u výše uvedené společnosti MUDr. H. S., APRM z.s., změna byla zahájena z účtu žalobkyně a potvrzena z e–mailu plátce z IP adresy 91.225.85.114 (dále jen „uvedená IP adresa“). Dne 13. 3. 2018 se stala MUDr. H. S., APRM z.s., taktéž vlastníkem domény, autorizace proběhla prostřednictvím e–mailu, IP adresa původního i nového vlastníka odpovídá výše uvedené IP adrese. Ke změně vlastnictví domény došlo 26. 3. 2018 v čase 8:19 na nového vlastníka J. B. (e–mail) opět z uvedené IP adresy, 26. 3. 2018 v čase 9:01 na nového vlastníka – P. V. (e–mail) a autorizace vlastníků proběhla v obou případech z uvedené IP adresy. Dne 7. 6. 2018 se opětovně stala vlastníkem MUDr. H. S., APRM z.s., obě strany autorizovaly převod domény z uvedené IP adresy. Doména byla dne 24. 6. 2019 a 10. 8. 2020 převedena na zahraniční fyzické osoby, nicméně tyto převody byly autorizovány z uvedené IP adresy. Dle sdělení ze dne 16. 10. 2020 je stávajícím vlastníkem i plátcem domény A. A., nicméně změna plátce byla autorizována z e–mailu, změna vlastníka z e–mailu, byla učiněna opětovně z uvedené IP adresy. Společnost VIRIDIUM.CZ s.r.o. dne 16. 10. 2020 správnímu orgánu I. stupně sdělila, že uvedená IP adresa byla v předcházejících šesti měsících od její žádosti užívána žalobkyní a tato služba je poskytována na adrese jejího sídla (toho času) s tím, že údaje starší šesti měsíců není oprávněna uchovávat.

70. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá propojení se žalobkyní a tudíž její možnost ovlivňovat (a tudíž i odpovědnost) obsah uvedených webových stránek.

71. Námitka žalobkyně, že se jedná pouze o nezávislý edukativní zdroj informací o houbách, bylinách a jejich účincích, se s ohledem na výše uvedená zjištění jeví jako irelevantní. Doména cinskyherbar.cz sloužila jako nositel reklamních tvrzení k produktům, které žalobkyně uváděla na trh. Ba naopak by způsob prezentace výrobků prostřednictvím „nezávislého edukativního zdroje“ mohl ve spotřebiteli (optikou zvlášť zranitelného spotřebitele) vyvolávat na první pohled dojem, že se o reklamu nejedná, nicméně ho tvrzení uváděná na tomto portálu při rozhodování o koupi konkrétního produktu mohla k jejich nákupu přesvědčit. Otázka pravdivosti informací není žalobkyní namítána, nicméně krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 7 As 48/2008–72, a to zejména na pasáž: „Spotřebitel je tak způsobem prezentace reklamy, v níž jsou tyto léčivé účinky přípravku naznačeny, uveden v omyl, neboť přípravek je pouze doplňkem stravy, nikoliv léčivem, a proto podle § 5d písm. d) zákona o regulaci reklamy nesmí preventivní či léčivé účinky přípravku přisuzovat či na ně odkazovat, bez ohledu na to, zda je obsah reklamního sdělení pravdivý, či nikoliv. Nejvyšší správní soud konstatuje, že citované ustanovení je dostatečně jednoznačné a zřetelně a jasně konkretizuje, čím reklama na potraviny nesmí potenciální spotřebitele uvádět v omyl. Stěžovatelova argumentace, že přípravek VARIXINAL má konkrétní účinky, proto nemůže obstát. Možnost dvojího výkladu předmětného ustanovení, s ohledem na konkrétní určení skutkové podstaty klamání (uvádění v omyl), nepřichází tudíž v úvahu. Gramatický, jakož i logický výklad sousloví „nesmí uvádět v omyl“, které je dále blíže určeno demonstrativním výčtem skutkových podstat, nedává prostor k alternativnímu výkladu ustanovení ve smyslu posuzování pravdivosti v reklamě uvedených informací. Nejvyšší správní soud proto shledává výstižnou argumentaci městského soudu, která se týká nálezu Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 487/2000*), že tento nález dopadá pouze na případy „neurčitosti“ ustanovení právního předpisu. V dané věci jej aplikovat nelze, neboť se týká principu legitimního očekávání a výkladu neurčitého práva v případech, kdy je právní norma nesrozumitelná nebo umožňuje dvojí výklad. Jak bylo již shora uvedeno, § 5d písm. d) zákona o regulaci reklamy neobsahuje nesrozumitelnou skutkovou podstatu jednání a smysl právní normy je zřetelný a jasný.“ 72. Krajský soud podotýká, že jednání spočívající v propagování doplňků stravy prostřednictvím odkazů na stránky, které se svou povahou tváří jako nezávislý a edukativní zdroj a které mohou ve spotřebiteli vyvolat dojem, že jejich obsah je tvořen vědeckými autoritami, popř. informace z něj jsou vědeckého rázu, obdobně jako učebnice, encyklopedie apod., ale de facto jsou reklamním obsahem nabízených produktů, je nepřípustné. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2014, č. j. 4 As 98/2013 –88, uvádí, že „Tolerovat porušení zákona v tak citlivé oblasti jako je reklama, která se přímo dotýká lidského zdraví, by znamenalo rezignovat na základní funkce státu při ochraně zdraví a života, které v rámci právem chráněných hodnot zaujímají přední místa.“ 73. Tvrzení SPZI o vyjmutí „herbářů“ z dozoru uvedené ve Vodítcích k problematice zdravotních a výživových tvrzení (čímž argumentovala žalobkyně) považuje krajský soud za zobecněná a je nutné je posuzovat individuálně, v tomto konkrétním případě jejich provázáním s další doménou žalobkyně v souvislosti s účelovou podporou prodeje. To vše tak naplňuje znaky obchodního sdělení dle čl. 1 odst. 3 nařízení 1924/2006.

74. Při hodnocení argumentu žalobkyně týkajícího se legitimního očekávání a předvídatelnosti postupu správního orgánu, které je žalované vytýkáno s konstatováním, že při předchozí kontrole SZPI neaktivní prokliky akceptovala, na základě čehož žalobkyně dospěla k závěru, že tento způsob odkazu je v souladu s čl. 7 odst. 3 nařízení 1169/2011, krajský soud uvádí, že existuje ustálená judikatura vztahující se k otázce aplikovatelnosti ochrany legitimního očekávání, kdy dřívější nesprávná aplikace práva při existenci jednoznačné právní úpravy nemůže vyvolat nemožnost přijetí pozdějšího kontrolního opatření při zjevné nezákonnosti, ani nemůže založit právo na porušování právních norem vyplývajících z národních a evropských právních předpisů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2009, č. j. 7 As 43/2009–52).

75. Žalobní námitky směřující do problematiky pátého výše uvedeného skutku tak krajský soud hodnotí rovněž jako nedůvodné.

76. Krajský soud dále hodnotil tvrzení žalobkyně, která shodně uvádí u šestého, sedmého a osmého skutku, spočívající ve skutečnosti, že se jednalo o historicky a dlouhodobě neužívané weby se zcela zanedbatelným dosahem. Skutečnost, že dle žalobkyně došlo ještě před doručením oznámení o zahájení kontroly k jejich dobrovolnému odstranění, nemá dle soudu vliv na naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 8a odst. 2 písm. j) zákona o regulaci reklamy.

77. Žalobkyně ve své žalobě nerozporuje, že by k jednání popsanému ve výroku prvoinstančního rozhodnutí označeném jako šestý, sedmý a osmý skutek došlo. Na doménách provozovaných žalobkyní houbovamedicina.cz, rakovinahelp.cz, imunitahelp.cz se prokazatelně k datu 14. 12. 2020 nacházela nepřípustná léčebná tvrzení, u kterých bylo odkazováno na produktové stránky výrobků, které žalobkyně na svém e–shopu prodává.

78. Odpovědnost za přestupek dle § 8a odst. 2 písm. j) zákona o regulaci reklamy je konstruována jako odpovědnost objektivní, tj. nevyžaduje se jakákoli forma zavinění na straně přestupce, nicméně s ohledem na § 21 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákona“), který stanoví, že „[p]rávnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila“, není možné ji považovat za absolutní. Právě institut liberačního důvodu představuje ve vztahu k absolutní odpovědnosti jakousi protiváhu. Má–li totiž ukládání správních trestů plnit též funkci preventivní, nelze je ukládat za jednání v situaci, kterou odpovědný subjekt nemohl nijak ovlivnit, nemohl škodlivému následku zabránit, kdy zamezení vzniku škodlivého následku leželo naprosto mimo možnosti subjektu (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2013, č. j. 30 A 9/2012–46).

79. Tím, že tyto stránky byly spotřebiteli k výše uvedenému datu přístupné, a tedy způsobilé mu předat závadný obsah, byla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty přestupků. Námitku, že žalobkyně neměla zájem na jejich dalším provozování a že poslední článek na těchto stránkách byl uveřejněn k datu 10. 5. 2017, považuje soud za nedůvodnou.

80. Dále žalobkyně namítala nezákonnost vyměřené pokuty, která jí byla uložena v souladu s § 41 odst. 1 přestupkového zákona v úhrnné výši 400 000 Kč. Trestání bylo v tomto případě ovládáno absorpční zásadou, v souladu s níž trestní sazba za nejpřísnější delikt pohlcuje sazby za delikty mírnější (viz již rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 12. 1997, č. j. 6 A 226/95 – 22, č. 835/2001 Soudní judikatury ve věcech správních, nebo např. rozsudky ze dne 22. 9. 2005, č. j. 6 As 57/2004 – 54, č. 772/2006 Sb. NSS; a ze dne 23. 9. 2005, č. j. 6 As 8/2005 – 66).

81. V souladu s ní byla žalobkyni uložena pokuta za jednání vyjádřené ve výroku prvoinstančního rozhodnutí jako čtvrtý skutek, které bylo dle správního orgánu I. stupně i žalovanou posouzeno jako přestupek dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, za který může být ve spojení s § 17f písm. d) téhož zákona uložena pokuta až do výše 50 000 000 Kč. Za ostatní skutky, které jsou kvalifikovány jako přestupky dle § 8a odst. 2 písm. j) zákona o regulaci reklamy, by mohla být s ohledem na § 8a odst. 6 písm. b) téhož zákona uložena pokuta do výše 2 000 000 Kč.

82. Vzhledem ke skutečnosti, že krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně jednáním označovaným jako čtvrtý skutek nenaplnila znaky skutkové podstaty přestupku dle 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích (z důvodů, jak jsou popsány výše), a tuto část výroku napadeného rozhodnutí krajský soud zrušil, zrušil rovněž akcesorickou část výroku o uložené správní sankci. V tuto chvíli proto krajský soud nebude argumentačně vypořádávat žalobní námitky směřující do výše uložené pokuty. O pokutě totiž bude muset být správními orgány rozhodnuto opakovaně s tím, že tato bude uložena za výše uvedená jednání (skutky 1 – 8, vyjma skutku č. 4).

83. Krajský soud taktéž podotýká, že žalobní tvrzení vztahující se ke zjevnému a neodůvodněnému porušení zásady rovnosti, když v zcela obdobných případech byly v minulosti uloženy pokuty nesrovnatelně nižší, které žalobkyně uplatnila již dříve ve svém odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí (viz str. 15 odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí – doplnění odvolacích důvodů ze dne 7. 9. 2021), nebylo v napadeném rozhodnutí žalovanou žádným způsobem vypořádáno – v rámci nového rozhodování o uložení správní sankce by se žalovaná měla argumentačně s těmito námitkami žalobkyně vypořádat. Na uvedené žalovaná částečně reagovala v rámci procesní obrany při jednání před soudem, tím však již nemůže suplovat případné nedostatky v odůvodnění svého rozhodnutí.

84. Žalobkyně v žalobě rovněž namítala, že způsobem provádění kontrol žalovaná ovlivňuje hospodářskou soutěž na trhu s čínskými houbami a potravinovými doplňky z těchto hub, jakož i spotřebitelské chování a dopady do rozsahu nabídky těchto produktů a informací určeným spotřebitelům. Dle žalobkyně žalovaná některá jednání soutěžitelů na trhu svými opatřeními zakazuje a současně totožná jednání jiným soutěžitelům toleruje, na základě čehož vzniká významná nerovnováha na trhu s těmito specifickými potravinovými doplňky. Žalobkyně tvrdila, že SZPI bez ospravedlnitelného důvodu zakazuje některým soutěžitelům uveřejňovat určité informace, čímž negativně ovlivňuje základní (výsledkové) parametry hospodářské soutěže.

85. Žalovaná k tomu uvedla, že jí není známo, že by některé inspektoráty SZPI nepostupovaly nestranně či záměrně a bezdůvodně kontrolovaly přednostně pouze určité subjekty a žalobkyně k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Jeden z důkazních návrhů žalobkyně spočíval z odpovědi na její žádost položenou podle zákona č. 106/1999 Sb., kde však šlo o otázku výše pokut ukládaných jednotlivým přestupcům. Tento důkazní návrh krajský soud hodnotil jako nadbytečný, neboť výrok o pokutě byl jako akcesorický zrušen. S uvedenou argumentací žalobkyně (a v této souvislosti jí předkládanými dokumenty) by se žalovaná měla vypořádat v dalším řízení při opětovném ukládání správní sankce.

86. Dále k namítanému tvrzení žalobkyně, že své produkty jako léčivo v reklamě neprezentuje a ani se nepokouší své produkty za léčivo zaměňovat, krajský soud uvádí, že žalobkyně v prvostupňovém rozhodnutí, potažmo v napadeném rozhodnutí, není postihována za jednání, kterým by prezentovala své výrobky jako léčivo, ale za uvádění léčebných tvrzení v rozporu s platnou právní úpravou.

87. Žalobkyně má dále za to, že napadené rozhodnutí a postup žalované ve správním řízení je v rozporu s unijním právem, odkazuje na několik bodů odůvodnění nařízení 1169/2011 týkajících se volného pohybu bezpečných a plnohodnotných potravin, práva na informace spotřebitelů, zásad subsidiarity, proporcionality a udržitelnosti, uvádění spotřebitele v omyl, odpovědnosti provozovatelů potravinářských podniků za poskytování informací o potravinách, seznamu povinných informací, které by měly být uvedeny téměř na všech potravinách určených pro konečného spotřebitele, a konečně výživových profilů. K tomu žalobkyně uvádí, že jí uvedená interpretační vodítka, potažmo i jednotlivé články je nutné vykládat z hlediska průměrného člena skupiny, kterému je určena, tedy z hlediska tzv. průměrného spotřebitele.

88. Dle názoru žalobkyně ve svém důsledku vedou opatření žalované, provádění kontrol a ukládání pokut k omezování její podnikatelské činnosti a k újmě spotřebitelů. Nicméně krajský soud uvádí, že žalovaná je dle § 3 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, orgánem oprávněným posuzovat, zda se nejedná o léčebná tvrzení ve smyslu čl. 7 odst. 3 nařízení 1169/2011. Z postupu žalované není možné dovodit, že by smyslem prováděných kontrol byla šikana žalobkyně a faktické omezování její podnikatelské činnosti (k tomu srov. nález ÚS ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 1835/07).

89. S ohledem na vše výše uvedené proto krajský soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Krajský soud tedy částečně zrušil rozhodnutí žalované, ve které tato potvrzovala rozhodnutí správního orgánu I. stupně co do závěru o vině žalobkyně skutkem popsaným pod č. 4 a co do uložení správní sankce. V tomto rozsahu krajský soud věc žalované vrátil k dalšímu řízení (k tomu srov. § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). V dalším řízení žalovaná opětovně – v kontextu výše uvedeného – rozhodne o uložení úhrnného trestu, respektive správní sankce.

90. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má–li účastník jen částečný úspěch, přizná mu soud právo na nákladu nákladů v jejich poměrné části. Procesně úspěšnější je žalovaná – v rozhodnutí správních orgánů neobstál při přezkumu pouze 1 z celkem 8 skutků (jednání) žalobkyně. Uložení sankce je součástí výroku I. rozhodnutí správního orgánu I. stupně a jde o akcesorickou část výroku k výroku I. rozhodnutí správního orgánu I. stupně zabývající se vinou žalobkyně. Krajský soud je proto toho názoru, že žalovaná je úspěšná co do (7/8 – 1/8 = 6/8 úspěchu ve věci). Žalovaná se nicméně u jednání krajského soudu náhrady nákladů řízení vzdala. Z obsahu soudního spisu nadto neplyne, že by žalované nějaké náklady nad rámec její běžné úřední činnosti vznikly.

Poučení

I. Předmět řízení II. Shrnutí obsahu žaloby III. Podstata vyjádření žalované IV. Replika žalobkyně V. Jednání krajského soudu VI. Právní závěry krajského soudu