30 A 78/2016 - 67

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci žalobce: K.. sídlem …………………………….. proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2016, č. j. JMK 41230/2016, sp. zn. S-JMK 4068/2016 OÚPSŘ takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Předmětem přezkumu v projednávané věci je zamítnutí žádosti žalobce ze dne 30. 9. 2015 o povolení předčasného užívání stavby podle § 123 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“).

2. Na základě žádosti žalobce ze dne 12. 10. 2011 vydal Městský úřadu Bzenec, stavební úřad (dále jen „stavební úřad“), dne 14. 11. 2011 pod č. j. 11/07364/STAV/STEJ, sp. zn. STAV/11/1235, rozhodnutí, kterým žalobci povolil předčasné užívání stavby „Výrobna suchých maltových směsí“ na pozemcích parc. č. …………………………………………… v katastrálním území B. (dále též „stavba“). Doba předčasného užívání stavby byla stanovena do 5. 10. 2012.

3. Dne 3. 9. 2012 žalobce doručil stavebnímu úřadu žádost o prodloužení předčasného užívání stavby, a to z důvodu přetrvávajících technických problémů při výrobě, zejména z důvodu neoptimálně seřízeného hořáku a z důvodu problematické funkčnosti filtračního zařízení. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 19. 10. 2012, č. j. 12/05721/STAV/STEJ, sp. zn. STAV/12/0243, prodloužení předčasného užívání stavby povolil do 5. 10. 2013.

4. Dne 21. 8. 2013 byla stavebnímu úřadu doručena v pořadí druhá žádost žalobce o prodloužení předčasného užívání stavby, a to z důvodu problému příjmu surovin (vlhkost písku). Stavební úřad rozhodnutím ze dne 7. 10. 2013, č. j. 13/05513/STAV/STEJ, sp. zn. STAV/13/0185, povolil prodloužení předčasného užívání stavby do 5. 10. 2014.

5. Dne 8. 8. 2014 byla stavebnímu úřadu doručena třetí žádost žalobce o prodloužení zkušebního provozu a to z důvodu přetrvávajících technických problémů u zařízení. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 20. 10. 2014, č. j. 14/05720/STAV/STEJ, sp. zn. STAV/14/0210, prodloužení zkušebního provozu pro předmětnou stavbu povolil do 5. 10. 2015.

6. Dne 30. 9. 2015 pak stavební úřad obdržel čtvrtou žádost žalobce o prodloužení předčasného užívání předmětné stavby, jejímž důvodem byly provozně-technické problémy závodu, tj. fakt, že software diferenciálních vah plně nespolupracuje se softwarem ovládání výrobny a vykazuje nahodilé odchylky, což vede k reklamacím. Příliš velký průměr dávkových šneků pro dávkování pojiv dále vede k nepřesnému vážení, což u složitějších a náročnějších výrobků nevyhovuje. Je tedy nutné šneky vyměnit za menší průměry.

7. Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2015, č. j. 15/06114/STAV/STEJ, sp. zn. STAV/15/0288, stavební úřad žádost žalobce ze dne 30. 9. 2015 o prodloužení doby předčasného užívání stavby zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že od roku 2011 bylo předčasné užívání pro předmětnou stavbu prodlouženo celkem třikrát a že stavebník své zařízení provozuje již 4 roky. Své opakované žádosti o prodloužení předčasného užívání odůvodňuje přetrvávajícími technickými problémy, které se však netýkají požadavků vznesených dotčeným orgánem – Krajskou hygienickou stanicí Jihomoravského kraje (dále také jen „KHS JMK“), uplatněných při kontrolní prohlídce dne 1. 11. 2011. Dále stavební úřad podotkl, že po dobu 4 let, po kterou stavebník stavbu provozoval, měl dostatek času a finančních prostředků ke splnění požadavku dotčeného orgánu vyplývajícího ze stanoviska odboru životního prostředí Městského úřadu Kyjov (dále také jen „MúK OŽP“), zapracovaného do územního rozhodnutí a stavebního povolení pro předmětnou stavbu.

8. K odvolání žalobce žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil rozhodnutí stavebního úřadu tak, že upřesnil, že žádost byla zamítnuta podle § 123 odst. 1 stavebního zákona (nikoliv podle § 124 stavebního zákona); ve zbytku odvolání jako nedůvodné zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

II. Obsah žaloby

9. Žalobce v podané žalobě popsal průběh dosavadního řízení před správními orgány a namítal, že žalovaný (stejně jako stavební úřad) vydal nepodložené a nezákonné rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení předčasného užívání stavby, rozhodnutí zatížil jak vadnými skutkovými zjištěními, tak i nesprávnými právními závěry. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné.

10. Dle žalobce se žalovaný dostatečně nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Závěr o nadbytečnosti dalšího prodloužení předčasného užívání stavby není ničím podložen, žalovaný i stavební úřad rezignovali na řádné posouzení věci a řádné zjištění skutkového stavu. Věnovali se výhradně problematice barevnosti fasády, ačkoliv tato otázka nebyla relevantní. Podmínka barevnosti opláštění uvedená v prvním rozhodnutí o povolení předčasného užívání stavby byla pouze jednou ze tří a bez posouzení ostatních podmínek postrádá napadené rozhodnutí relevantní skutkový základ. Zcela tak absentuje skutkové posouzení splnění podmínek stanovených v povolení předčasného užívání stavby. Stanovisko KHS JMK ze dne 11. 3. 2015 s předmětem věci nesouvisí, neboť bylo vydáno šest měsíců před podanou žádostí a pro žádost není závazné.

11. Žalobce dále upozornil, že správní orgány ve svých rozhodnutích poukázaly na nedodržení podmínek závazného stanoviska MúK OŽP, které odkazovalo na stanovisko téhož dotčeného orgánu ze dne 2. 2. 2009. Předmětné stanovisko bylo vydáno pro účely řízení o umístění stavby a pro účely žádosti o prodloužení předčasného užívání stavby jej nebylo možné vůbec využít. Navíc podmínky dané tímto stanoviskem žalobce již splnil a provedl opláštění stavby ve firemní tlumené barvě.

12. Dle žalobce je dále napadené rozhodnutí v rozporu s § 123 stavebního zákona. Za nezákonné považuje žalobce nevyhodnocení potřeby dalšího předčasného užívání stavby. Nesprávný byl rovněž postup stavebního úřadu při vydání napadeného rozhodnutí, který vycházel ze závazných stanovisek dotčeného orgánu MúK OŽP, ačkoli odkazoval na vyjádření KHS JMK. Vyjádření KHS JMK ve spise absentuje.

13. V neposlední řadě žalobce namítal porušení zásady legitimního očekávání. Zamítnutí jeho žádosti bylo v rozporu s předchozími rozhodnutími stavebního úřadu. Za nepřípustný považuje žalobce postup žalovaného a stavebního úřadu, kteří v rozporu s taxativně stanoveným okruhem účastníků řízení dle § 123 stavebního zákona aprobovali vyjádření dotčených orgánů při řešení žádosti o prodloužení předčasného užívání stavby.

14. S ohledem na vše uvedené žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu, zrušil, věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

III. Vyjádření žalovaného

15. Žalovaný ve vyjádření setrvává na svém stanovisku, že v daném případě stavební úřad i žalovaný postupovali správně, pokud uzavřeli, že nebyly zjištěny žádné relevantní důvody pro opakované prodlužování předčasného užívání stavby.

16. Žalobce provedl opláštění stavby z výrazně červeného profilovaného plechu a doposud nesplnil podmínku stanovenou v rozhodnutí o povolení předčasného užívání stavby, že do doby závěrečné kontrolní prohlídky stavby bude barevné opláštění objektu provedeno v tlumených firemních barvách. Další činnost žalobce by tak měla směřovat ke splnění této podmínky.

17. Žalovaný je názoru, že žalobcem uvedené technické nedostatky technologie provozního zařízení lze odstraňovat za běžného provozu v rámci trvalého užívání stavby. Opakovaným prodlužováním předčasného užívání stavby by v daném případě docházelo k nezákonnému postupu a k záměrnému obcházení stavebního zákona, neboť principem § 123 stavebního zákona je vydání časově omezeného povolení k předčasnému užívání stavby před jejím dokončením. Prodlužování lhůty předčasného užívání stavby stavební zákon neumožňuje.

IV. Posouzení věci soudem

18. Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného.

19. Soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).

20. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

21. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného správního rozhodnutí [bod IV. A) rozsudku]. Poté se zabýval námitkou nesprávného posouzení podmínek pro prodloužení předčasného užívání stavby [bod IV. B) rozsudku] a námitkou ohledně nepoužitelnosti stanoviska krajské hygienické stanice [bod IV. C) rozsudku]. Závěrem se soud věnoval námitce porušení legitimního očekávání [bod IV. D) rozsudku].

IV. A) Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného

22. Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti, soud se nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí žalovaného způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) by totiž byla vadou natolik závažnou, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35).

23. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Obecně lze za nesrozumitelné považovat takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jakým způsobem bylo rozhodnuto, jehož výrok je vnitřně rozporný nebo nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, dále takové rozhodnutí, z něhož není patrné, které osoby jsou jeho adresátem a kdo byl rozhodnutím zavázán, apod. V případě nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů soud posuzuje, zda se žalovaný v rozhodnutí vypořádal se všemi žalobcem uplatněnými okolnostmi a zda srozumitelným způsobem uvedl, jaké skutečnosti vzal při svém rozhodování za prokázané a kterým naopak nepřisvědčil, jakými úvahami byl ve svém rozhodování veden, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a které důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76, publikované pod č. 1566/2008 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 – 44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS).

24. Žalobce uvádí, že žalovaný řádně nevypořádal námitky vznesené v odvolání. V něm žalobce namítal, že správní orgán nevzal v úvahu originalitu zařízení a potřebu jeho provozu dalšího ve zkušebním režimu. Dále uváděl, že správní orgán oslovil nad rámec požadavků zákona dotčené orgány či jiné subjekty. V neposlední řadě žalobce namítal, že stavební úřad pochybil, pokud v zamítavém rozhodnutí odkázal na podmínky vyplývající ze závazného stanoviska MúK OŽP.

25. Žalovaný na straně 7 rozhodnutí uvedl, že „přetrvávající technické problémy technologie zařízení se netýkají požadavků vznesených dotčenými orgány KHS JMK, z důvodu, kterých byl v roce 2011 zároveň povolen zkušební provoz a odborem životního prostředí MÚ Kyjov, na základě kterých bylo povoleno předčasné užívání stavby. V daném případě nebyly zjištěny žádné relevantní důvody pro opakované prodlužování doby trvání předčasného užívání předmětné stavby.“ Zabýval se rovněž námitkou vztahující se k závaznému stanovisku MúK OŽP. Na str. 8 rozhodnutí konstatoval, že požadavek na barevné provedení opláštění vycházel jak ze závazného stanoviska vydaného pod č. j. OŽP4090/09/1201/2009 ze dne 2. 2. 2009, tak ze zjištění při kontrolní prohlídce ze dne 1. 11. 2011. Dále žalovaný uvedl, že při posuzování žádosti žalobce ze dne 30. 9. 2015 o prodloužení předčasného provozu přihlédl zejména ke stanovisku MúK OŽP ze dne 26. 10. 2015, č. j. OŽPÚP50861/15/385, v němž prodloužení předčasného užívání stavby nebylo doporučeno, neboť není známo, že by odvolatel vyvíjel aktivitu směřující k odstranění nežádoucího stavu dle podmínek výše uvedeného závazného stanoviska. Žalovaný dále uvedl, že by vydáním dalšího povolení k předčasnému užívání stavby došlo k obcházení zákona. Z popsaného vyplývá, že se žalovaný v odůvodnění rozhodnutí vypořádal s namítanými technickými problémy a reagoval i na námitku ohledně závazného stanoviska MúK OŽP. Výše zmíněné vypořádání odvolacích námitek považuje soud za dostatečné.

26. Podle žalobce se žalovaný nevěnoval námitce, že nemělo být vyžadováno stanovisko MúK OŽP jako podklad pro vydání rozhodnutí. K tomu žalovaný na straně 8 rozhodnutí uvedl, že „zjištěná skutečnost, že nad rámec zákona, tj. nad rámec § 123 odst. 1 stavebního zákona, jednal a doručoval ještě dalším subjektům a dotčeným orgánů, a vyjádření dotčených orgánů pak využil jako podpůrné argumenty pro zamítnutí žádosti, Krajský úřad nepovažuje za postup rozporný s právními předpisy, které by odůvodňoval zrušení napadeného rozhodnutí stavebního úřadu“ (k tomu více bod 41 a násl.). I na tuto výtku žalovaný v rozhodnutí reagoval a vysvětlil, proč námitku nepovažuje za důvodnou.

27. K potřebě prodloužení předčasného užívání stavby s ohledem na nutnost prodloužení zkušební doby provozu stavby stavební úřad na straně 2 prvostupňového rozhodnutí uvedl: „Ve svých žádostech uvádí (pozn.: rozuměj žalobce) přetrvávající technické problémy. Technické problémy týkající se např. příjmu suroviny, kde je problémové zajistit konstantní vlhkost písku a problémy při pytlování suroviny, software diferenciálních vah plně nespolupracuje se softwarem ovládání výroby a vykazuje odchylky a velký průměr dávkovacích šneků pro dávkování pojiv. Tyto technické problémy se netýkají požadavků vznesených od dotčeného orgánu - Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje při kontrolní prohlídce k prozatímnímu užívání zkušebního provozu, konané dne 1. 11. 2011. Pro odstranění technických problémů vedených v žádostech není třeba prodlužovat rozhodnutí o předčasném užívání.“ Obdobně žalovaný na straně 7 rozhodnutí konstatoval, že přetrvávající technické problémy technologie zařízení se netýkají požadavků vznesených dotčenými orgány a že nebyly zjištěny žádné relevantní důvody pro opakované prodlužování doby trvání předčasného užívání stavby. Lze tak konstatovatl, že správní orgány se zmíněnou námitkou ve svých rozhodnutích dostatečně zabývaly a svůj názor o její nedůvodnosti odůvodnily.

28. Vychází-li soud z výše uvedených předpokladů pro vyslovení nepřezkoumatelnosti, jakož i ze základních zásad vztahujících se k obsahovým náležitostem odůvodnění rozhodnutí, pak je zřejmé, že žalobou napadené rozhodnutí základní obsahové náležitosti nepostrádá. Žalovaný se v odůvodnění rozhodnutí řádně zabýval všemi námitkami uplatněnými v odvolání. Je možno seznat, jakými úvahami byl žalovaný ve své rozhodovací činnosti veden, jakými skutečnostmi se zabýval a jaké důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí. Žalobce ostatně se závěry žalovaného v podané žalobě polemizuje, což by nebylo možné, pokud by vydané rozhodnutí bylo vadou nepřezkoumatelnosti zatíženo.

29. Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného proto není důvodná.

IV. B) Námitka nesprávného posouzení podmínek pro prodloužení předčasného užívání stavby

30. Žalobce uvádí, že stanovené podmínky předčasného užívání stavby dle prvního rozhodnutí byly tři, přičemž barevnosti opláštění se týkala pouze druhá podmínka. Stavební úřad ani žalovaný však neposuzovali splnění třetí podmínky, tj. finální dokončení stavby a splnění podmínek územního rozhodnutí a stavebního povolení. Žalobce namítá, že bez posouzení splnění těchto podmínek postrádá napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí stavebního úřadu relevantní skutkový základ.

31. Dle § 123 odst. 1 stavebního zákona „[s]tavební úřad může na žádost stavebníka vydat časově omezené povolení k předčasnému užívání stavby před jejím úplným dokončením, pokud to nemá podstatný vliv na uživatelnost stavby, neohrozí to bezpečnost a zdraví osob nebo zvířat anebo životní prostředí. U stavby prováděné dodavatelsky stavebník k žádosti připojí dohodu se zhotovitelem stavby, obsahující jeho souhlas, popřípadě sjednané podmínky předčasného užívání stavby; u ostatních staveb navrhne stavebník podmínky předčasného užívání stavby v žádosti. Účastníkem řízení je stavebník, zhotovitel stavby a vlastník stavby.“ 32. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že o předčasné užívání stavby může stavebník požádat před úplným dokončením stavby. Jedná se tedy o stavbu (nebo její část), která není ještě zcela dokončena a povolení k předčasnému užívání ji umožňuje v určitém rozsahu užívat. Povolení k předčasnému užívání stavby nemůže nahradit kolaudační rozhodnutí ani kolaudační (či jiný) souhlas s užíváním stavby. Z ustanovení § 123 odst. 1 stavebního zákona vyplývají tři podmínky, které musí být splněny pro vydání povolení k předčasnému užívání stavby: předčasné užívání nemá podstatný vliv na uživatelnost stavby, neohrozí to bezpečnost a zdraví osob nebo zvířat anebo životní prostředí. Naplnění těchto požadavků je povinen prokázat stavebník (srov. MACHAČKOVÁ, J. Stavební zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 618 – 620). Při nesplnění zákonných podmínek a kritérií pro předčasné užívání stavby musí stavební úřad podanou žádost zamítnout.

33. Lze souhlasit se žalovaným, že účelem § 123 stavebního zákona je vydání časově omezeného povolení k předčasnému užívání stavby před jejím úplným dokončením. Stavebník je povinen činit kroky ke splnění podmínek územního rozhodnutí, stavebního povolení, případně rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením. Smyslem uvedeného ustanovení není obcházení stavebního zákona, oddalování žádosti o kolaudační rozhodnutí a nedůvodné prodlužování stavu, kdy stavba není dokončena a nachází se v režimu výstavby před vydáním kolaudačního rozhodnutí. Datum stanovené v rozhodnutí o povolení k předčasnému užívání stavby nemůže přesahovat platnost stavebního povolení.

34. V otázce, zda předčasné užívání stavby může být k žádosti stavebníka prodlouženo, se soud se žalovaným neztotožňuje. Přestože stavební zákon výslovně možnost prodloužení předčasného užívání nepřipouští, soud má za to, že budou-li podmínky vyplývající z § 123 odst. 1 stavebního zákona splněny, může být rozhodnuto o prodloužení doby předčasného užívání stavby. Důvodem může být např. prodloužení doby platnosti stavebního povolení.

35. Realizace a užívání předmětné stavby byla podmíněna souladem s územně plánovací dokumentací a dále vydáním několika aktů vzájemně se řetězících, na sobě do určité míry závislých a navzájem se doplňujících. Poté, co byla stavba umístěna územním rozhodnutím (ze dne 15. 4. 2009, č. j. 0900777/2500/STEJ/STU/002), bylo pro ni vydáno stavební povolení (ze dne 20. 7. 2009, č. j. 0902925/2500/STEJ/STU/002), a rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením (ze dne 2. 5. 2011, č. j. 11/02919/STAV/STEJ, a ze dne 16. 8. 2012, č. j. 12/04619/STAV/TOMJ). Dne 14. 11. 2011 vydal stavební úřad pod č. j. 11/07364/STAV/STEJ, sp. zn. STAV/11/1236, rozhodnutí o předčasném užívání stavby.

36. Předčasné užívání stavby bylo povoleno za následujících podmínek (citace viz strana 4 – 5 rozhodnutí o povolení předčasného užívání ze dne 14. 11. 2016): I. Předčasné užívání stavby se povoluje do 5. 10. 2012. II. Barevné provedení opláštění bude provedeno do doby závěrečné kontrolní prohlídky stavby v souladu se závazným stanoviskem MěÚ Kyjov odborem ŽP Kyjov a územním rozhodnutím vydaným SÚ Bzenec tzn. barevné opláštění objektů bude provedeno ve firemních barvách, jejich odstíny budou voleny jako nevýrazné, málo syté (dle předložené PD pro územní řízení barevné provedení stavby mělo být realizováno v odstínech dvou modrých barev, žluté a sokl červený). III. Po dokončení stavby (…) požádá stavebník v souladu s ust. § 122 stavebního zákona o vydání kolaudačního souhlasu.

37. Při rozhodování o žádosti o povolení předčasného užívání stavby (§ 123 odst. 1 stavebního zákona) zohlední stavební úřad v rámci posuzování možného ohrožení životního prostředí i ochranu krajinného rázu dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Barva opláštění stavby byla důležitým faktorem při posuzování ochrany krajinného rázu, proto správně byla zohledněna při posuzování žádosti žalobce ze dne 30. 9. 2015. Stěžejním argumentem pro vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení předčasného užívání bylo nedodržení podmínky č. II (barevnost opláštění). Tato podmínka vyplývala již z územního rozhodnutí. Dle dotčeného orgánu nebyla dodržena a nesouladný postup ani přes opakované upozorňování stavebníka nebyl napraven.

38. Z obsahu správního spisu vyplývá, že důvody poslední žádosti o prodloužení povolení k předčasnému užívání byly technického charakteru související s ovládáním výrobny. Je tak nutné souhlasit se žalovaným, že tyto důvody nejsou relevantní ve vztahu k podmínkám vyplývajícím z § 123 odst. 1 stavebního zákona a podmínkám stanoveným v rozhodnutí o povolení předčasného užívání stavby ze dne 14. 11. 2011. Z obsahu správního spisu je taktéž zřejmé, že důvod pro povolení předčasného užívání stavby do jisté míry souvisel se zkušebním provozem. Žalobce podal dne 30. 9. 2015 společnou žádost o prodloužení zkušebního provozu a předčasného užívání. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 10. 11. 2015, č. j. 15/06030/STAV/STEJ, sp. zn. STAV/15/0288, byla jeho žádost o prodloužení zkušebního provozu zamítnuta. Následně byla dne 11. 11. 2015 zamítnuta i žádost o prodloužení předčasného užívání stavby. Odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení zkušebního provozu žalovaný dne 7. 3. 2016, pod č. j. JMK 37579/2016, zamítl (zákonnost citovaného rozhodnutí byla potvrzena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2018, č. j. 30 A 77/2016-76). Vzhledem k tomu, že zkušební provoz nebyl prodloužen, pominul částečně i důvod pro povolení předčasného užívání stavby.

39. Žalobce nesouhlasil s okruhem účastníků řízení o povolení předčasného užívání stavby i s vyrozuměním dotčených orgánů.

40. Účastníkem řízení o povolení předčasného užívání stavby podle § 123 odst. 1 stavebního zákona je pouze stavebník, zhotovitel a vlastník stavby. V tomto lze argumentaci žalobce přisvědčit. Správní orgán I. stupně neměl jako s účastníky řízení jednat s osobami, jež byly účastníky předcházejícího územního, resp. stavebního řízení. Popsaná vada však žádným způsobem do práv žalobce nemohla zasáhnout, neboť žádný z nesprávně oslovených účastníků se k žádosti žalobce o prodloužení předčasného užívání stavby nevyjádřil. Práva žalobce tak zahrnutím účastníků územního (stavebního) řízení i do řízení o prodloužení předčasného užívání stavby nebyla nijak dotčena.

41. Oproti tomu ve vyžádání vyjádření dotčených orgánů, konkrétně vyjádření Městského úřadu Kyjov, odboru životního prostředí a územního plánování, k ochraně krajinného rázu, soud žádné pochybení neshledal. Dle § 123 odst. 2 stavebního zákona „[s]tavebník k žádosti o předčasné užívání stavby doloží závazná stanoviska, popřípadě stanoviska dotčených orgánů a údaje určující polohu definičního bodu stavby a adresního místa. Pokud stavební úřad vydá povolení k předčasnému užívání stavby, stavební úřad postupuje obdobně podle § 121 odst. 2.“ Z uvedeného plyne povinnost pro stavebníka doložit k žádosti o předčasné užívání stavby mj. stanoviska dotčených orgánů, jsou-li uvedená stanoviska důležitá pro posouzení podmínek vyplývajících z § 123 odst. 1 stavebního zákona. Stavebnímu úřadu v nyní souzené věci proto nelze vyčítat, pokud si k žádosti žalobce o prodloužení předčasného užívání stavby ze dne 30. 9. 2015 vyžádal přípisem ze dne 20. 10. 2015 vyjádření dotčených orgánů.

42. Na výzvu stavebního úřadu vyjádřil toliko MúK OŽP (podáním ze dne 26. 10. 2015, č. j. OŽPÚP50861/15/385), a to jako příslušný dotčený orgán na úseku ochrany přírody a krajiny. Považoval prodloužení předčasného užívání za akceptovatelné pouze za předpokladu, že žalobce již činí kroky ke splnění podmínky závazného stanoviska ze dne 2. 2. 2009, č. j. OŽP4090/09/1201/2009 (tj. provedení opláštění objektu z tenkého profilovaného plechu ve firemních barvách, jejichž odstíny budou voleny jako nevýrazné, z důvodu nerušení okolního - převážně lesního - prostředí). V opačném případě prodloužení předčasného užívání stavby nedoporučil. Dotčený orgán dodal, že mu není známo, že by investor vyvíjel aktitivu směřující k odstranění nežádoucího stavu. Jak již bylo zmíněno výše, oslovení dotčených orgánů a vyžádání jejich stanovisek nelze považovat za nezákonné. Pro posouzení žádosti, tedy zejména posouzení možného ohrožení životního prostředí užíváním stavby dle § 123 odst. 1 stavebního zákona (jak ostatně vyplývalo z podmínek prvního rozhodnutí o povolení předčasného užívání stavby) bylo stanovisko Městského úřadu Kyjov, odboru životního prostředí a územního plánování, ze dne 26. 10. 2015 relevantní a představovalo zásadní podklad pro rozhodnutí stavebního úřadu.

43. Žalobce dále spatřoval nesprávné právní posouzení v tom, že podle žalovaného i stavebního úřadu byla stavba provedena v rozporu se závazným stanoviskem MúK OŽP ze dne 2. 2. 2009. Konkrétně uvádí: „V předmětném Stanovisku se pod bodem 3 stanoví, že má být provedeno opláštění stavby ve firemních barvách, tlumených, a to bylo také žalobcem splněno. Barevné provedení je tlumené ve škále barvy červené RAL 3020, přitom červená je firemní barvou žalobce. Bližší podmínky ve Stanovisku OŽP stanoveny nebyly, jak se snaží nyní dotčený orgán opakovaně dovolat provedení v barvě modré a žluté, toto předmětem podmínky pod bodem 3 Stanoviska OŽP nebylo. Žalobci nemůže jít k tíži nedostatečné vymezení podmínky dotčeným správním orgánem, což byl prvopočátek problému s barevným provedením, nehledě na to, že to nemá vliv na Žádost o prodloužení předčasného užívání Stavby v důsledku potřeby déle trvajícího zkušebního provozu Stavby.“ 44. Ve stanovisku ze dne 2. 2. 2009 dotčený orgán stanovil celkem 6 podmínek. Podle podmínky č. III týkající se barevnosti stavby měly všechny nové objekty mít podobu ocelové haly opláštěné z tenkého profilovaného plechu ve firemních barvách, jejichž odstíny budou voleny jako nevýrazné, z důvodu nerušení okolního, převážně lesního prostředí. Žalobce namítá, že mu nemůže jít k tíži nedostatečné vymezení podmínek. Jeho tvrzení však není přiléhavé. Dotčený orgán ve svém stanovisku reagoval na předloženou projektovou dokumentaci, podle níž byla stavba navržena ve dvou odstínech modré, se žlutým pruhem a červeným soklem (viz vizualizace stavby I., pořadové č. 8 projektové dokumentace zpracované společností E. spol. s r. o. založená ve správním spise). Stanovisko dotčeného orgánu nelze interpretovat izolovaně, ale v kontextu s kompletní projektovou dokumentací, jejíž součástí je i vizualizace stavby, tak jak byla navrhována. Ostatně i dle podmínky č. I závazného stanoviska měla být výstavba provedena v souladu s projektovou dokumentací. Nerespektoval-li žalobce projektovou dokumentaci a stavbu zhotovil v barvě červené, namísto v odstínech modré a žluté, nemůže se s úspěchem dovolávat nekonkrétnosti či nejasnosti vydaného stanoviska. Z podmínek I. a III. závazného stanoviska žalobci muselo být zřejmé, že dotčený orgán souhlasí s realizací stavby v tlumených odstínech modré a žluté barvy, jak vyplývalo z projektové dokumentace. Argumentace, že žalobce nemohl vědět, jaké barevné odstíny má zvolit, je podle soudu účelová.

45. O tom svědčí i následný vývoj správního řízení. Žalobce uváděl, že „[a]ni k opakovaným dotazům (…) neobdržel relevantní odpověď, v jakém barevném provedení má být opláštění provedeno.“ Z obsahu spisu, konkrétně pak ze stanoviska MúK OŽP ze dne 26. 10. 2011, č. j. OŽP41765/11/5083/2010, kterým se dotčený orgán vyjadřoval k první žádosti žalobce o povolení předčasného užívání stavby, je zřejmé, že otázka barevného provedení opláštění stavby byla jednoznačná. Na straně 1 stanoviska dotčený orgán uvedl, že barevné provedení stavby mělo být „v odstínech dvou modrých barev, žluté a sokl červený,“ jak vyplývalo z projektové dokumentace. Městský úřad dále zmínil, že opláštění objektů je provedeno z výrazného červeného profilovaného plechu a silně narušuje krajinný ráz z pohledů vzdálených desítky kilometrů od místa stavby. Stejné upřesnění podmínky je taktéž uvedeno i v pořadí prvním rozhodnutí o povolení prozatímního užívání ke zkušebnímu provozu ze dne 14. 11. 2011, č. j. 11/07289/STAV/STEJ, sp. zn. STAV/11/1235. I následně se tak žalobci dostalo přesného popisu barevnosti opláštění. Z obsahu správního spisu je patrné, že MúK OŽP na nesplnění uvedené podmínky žalobce opakovaně upozorňoval (např. i výzva Městského úřadu Bzenec, stavebního úřadu, ze dne 22. 2. 2011, č. j. 11/00531/STAV/STEJ, sp. zn. STAV/11/0037). Dne 8. 12. 2010 MúK OŽP stavebnímu úřadu zaslal podnět týkající se neodržení podmínek závazného stanoviska (č. dok. OŽP47492/10/5083/2010 496), v němž uvedl, že nedodržením podmínek (barevnost opláštění) došlo k narušení krajinného rázu místa i rozlehlého okolí. Vyzval k odstranění závadného stavu a k postupu dle § 129 stavebního zákona (odstranění stavby).

46. Jak již bylo zmíněno výše, ochrana krajinného rázu a s ní související barva opláštění povolená dotčeným orgánem, byla důležitou okolností při posuzování možného ohrožení životního prostředí předčasným užíváním stavby (viz bod 37 shora). Z obsahu spisu vyplývá, že stavba se nachází v převážně lesním prostředí ve vyhlášené ptačí oblasti D. – S. P. a další evropsky významné lokality se nacházejí v její blízkosti (závazné stanovisko MúK OŽP ze dne 2. 2. 2009, č. J. OŽP4090/09/2009 496). K ochraně krajiného rázu dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, vydal MúK OŽP toto závazné stanovisko s podmínkou č. III, vztahující se k opláštění budov a jejich barevnému provedení. Prostřednictvím ochrany krajinného rázu “je poskytována ochrana přírodní, kulturní a historické charakteristice určitého místa či oblasti. Koncepce ochrany krajinného rázu vychází z myšlenky, že krajina je tvořena prvky přírodními (živými i neživými) a kulturními (tj. výsledky lidské přítomnosti v krajině), které společně prošly určitým historickým vývojem a existují spolu na určitém území ve vzájemné shodě a harmonickém uspořádání. Narušením této vzhledové harmonie pak může dojít k narušení přirozených, ustálených vztahů v daném území” (VOMÁČKA V. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Praha: C. H. Beck, 2018, s 125). Opláštění budov realizované v jiném barevném provedení, než jaké bylo zamýšleno v projektové dokumentaci a následně schváleno v územním řízení, může vést k narušení krajinného rázu a tím i vztahů v území. Ze spisového materiálu vyplývá, že stavba se nachází v lesním prostředí a z tohoto důvodu mají být barvy voleny jako nevýrazné. Zmíněnému požadavku neodpovídá skutečné provedení opláštění v barvě jasně červené s přechodem k “jahodové” (protokol z kontrolní prohlídky ze dne 10. 2. 2011). Rovněž dle vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny barevné řešení (červené) z hlediska ovlivnění krajiny už tak území vévodící stavbu v jejím dominantním postavení podporuje a zároveň jednoznačně rozšiřuje plochu dotčenou jejím působením, a to včetně území chráněných z hlediska krajinného rázu (přírodní park, chráněná krajinná oblast; viz odborné vyjádření ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 0089/BRN/2010). Při posouzení žádosti o prodloužení předčasného užívání stavby tak správně zohledněny i okolnosti související s ochranou krajinného rázu v kontextu podmínky případného ohrožení životního prostředí.

47. Soud tak uzavírá, že při posuzování žádosti o prodloužení předčasného užívání stavby správní orgány správně hodnotily naplnění podmínek souvisejících s ochrannou krajinného rázu vyplývající z podmínky II. rozhodnutí ze dne 14. 11. 2011 o předčasném užívání stavby (reagující na podmínky stanovené v závazném stanovisku MúK OŽP ze dne 2. 2. 2009). Nebyla-li podmínka barevnosti opláštění splněna, nemohlo být žádosti žalobce o prodloužení předčasného užívání vyhověno a správní orgány ji správně v souladu s § 123 odst. 1 stavebního zákona zamítly. K výtce žalobce, že správní orgány nezkoumaly naplnění podmínky č. III rozhodnutí ze dne 14. 11. 2011, soud uvádí, že pokud správní orgány shledaly, že není naplněna druhá podmínka citovaného rozhodnutí (barevnost opláštění), nebylo jejich povinností dále zkoumat naplnění podmínek dalších. Ani případné naplnění třetí podmínky by na rozhodnutí o zamítnutí žádosti nemohlo ničeho změnit, nebyla-li druhá podmínka, tj. uvedení barevného opláštění stavby do souladu se závazným stanoviskem MúK OŽP splněna. Správnost závěru žalovaného o nesplnění podmínky č. II rozhodnutí ze dne 14. 11. 2011 přitom soud potvrdil.

48. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že žádosti o prodloužení předčasného užívání stavby nemohlo být vyhověno ani s ohledem na skutečnost, že v době podání žádosti již platnost stavebního povolení vypršela (viz bod 33). Ostatně stavba v této době patrně již byla dokončena, jak uváděl žalovaný na straně 7 napadeného rozhodnutí.

49. Námitka nesprávného posouzení podmínek pro prodloužení předčasného užívání stavby tak není důvodná.

IV. C) Stanovisko Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje

50. Žalobce dále namítá, že argumentace jak správního orgánu, tak žalovaného stanoviskem Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje ze dne 11. 3. 2015, č. j. KHSJM 09817/2015/HO/HP, nesouvisí se žádostí o prodloužení povolení k předčasnému užívání stavby. Podle žalobce předmětné stanovisko ani není založeno ve spise.

51. Žalobci je možno přisvědčit, že poukaz stavebního úřadu na stanovisko Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje nebyl v daném případě relevantní. Zmíněné stanovisko se přímo netýkalo předčasného užívání předmětné stavby; bylo předloženo v rámci kolaudačního řízení. Stavební úřad jej však v rozhodnutí zmínil toliko podpůrně, pro dokreslení celkové situace. V případě zamítnutí žádosti o prodloužení předčasného užívání stavby nepředstavovalo citované stanovisko stěžejní důvod, o který by správní orgány opíraly své závěry. Ten spočíval v nesplnění podmínky č. II rozhodnutí o povolení předčasného užívání stavby ze dne 14. 11. 2011. V tomto ohledu tedy nelze zmínku stavebního úřadu o tomto stanovisku pokládat za vadu způsobující nezákonnost správních rozhodnutí.

52. Nelze však souhlasit se žalobcem, že předmětné stanovisko není ve spisu obsaženo. Soud má k dispozici správní spis obsahující kompletní dokumentaci k předmětné stavbě, jehož součástí je i stanovisko krajské hygienické stanice (žalovaným bylo předloženo jako doplnění části správního spisu ve věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 30 A 77/2016, týkající se zkušebního provozu předmětné stavby).

53. Uvedená námitka proto není důvodná.

IV. D Námitka porušení legitimního očekávání

54. Závěrem žalobce uváděl, že zamítnutí žádosti bylo v rozporu s předchozími rozhodnutími stavebního úřadu, jimiž mu bylo prodloužení předčasného užívání stavby povoleno.

55. V souladu se zásadou legitimního očekávání zakotvenou v § 2 odst. 4 správního řádu jsou správní orgány povinny dbát, aby při rozhodování skutkově shodných či obdobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Tato zásada nastoluje požadavek vytváření ustálené rozhodovací praxe, jež by měla být ze strany správních orgánů měněna jen v odůvodněných případech. Pokud správní orgán zamýšlí rozhodnout v obdobném či shodném případě jiným způsobem, může tak učinit pouze, pokud je takový postup odůvodnitelný. Jinými slovy, zásada legitimního očekávání účastníka správního řízení nemá v žádném případě absolutní hodnotu a je např. omezena jinými zásadami, jež je v rámci správního řízení správní orgán povinen respektovat (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 1 Afs 50/2009-233). Zásada legitimního očekávání je omezena zejm. zásadou legality (§ 2 odst. 1 a 2 správního řádu) či zásadou účelnosti a souladu zvoleného řešení s veřejným zájmem (§ 2 odst. 4 správního řádu). Jedním ze závažných důvodů, na jejichž základě může správní orgán prolomit předchozí správní praxi je rozpor dosavadní praxe s právními předpisy (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 50/2009-233). Obdobně i podle odborné literatury platí, že „[ú]častník řízení se před správním orgánem může dovolávat obdobného zacházení jako v předchozích srovnatelných případech jen tehdy, byl-li tento předchozí postup správního orgánu v souladu se zákonem. To znamená, že účastník řízení se nemůže domáhat, aby správní orgán nadále dodržoval svoji předchozí nezákonnou správní praxi, i když nebyla relevantně napadena či jinými mechanismy uvedena do souladu se zákonem, ale může se domáhat pouze toho, aby správní orgán dodržoval takovou správní praxi, která se pohybuje v mezích prostoru pro uvážení, jenž je mu zákonem dán” (Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D. Správní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 32-49).

56. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce požádal o povolení k předčasnému užívání stavby poprvé v roce 2011. K jeho žádosti se vyjádřil MúK OŽP dne 26. 11. 2011 (č. l. 5 správního spisu), který nesouhlasil s povolením předčasného užívání stavby z důvodu nedodržení podmínek barevnosti stavby vyplývající ze závazného stanoviska ze dne 2. 2. 2009 a rovněž z projektové dokumentace. Dle názoru soudu proto již v roce 2011 nemělo být první žádosti o povolení k předčasnému užívání stavby vyhověno. Následující prodloužení povolení k předčasnému užívání již byla vydávána bez vyjádření dotčených orgánů i přesto, že k nápravě vadného stavu nedošlo a to ani na výzvu stavebního úřadu ze dne 22. 2. 2011. MúK OŽP vydal své stanovisko až ke čtvrté žádosti a v tomto případě již stavební úřad stanovisko respektoval a žádost žalobce zamítl. Soud tedy má za to, že předchozí praxe, jíž stavební úřad vyhovoval žádostem žalobce o povolení předčasného užívání stavby, byla v rozporu se zákonem. Nemohla tak žalobci založit legitimní očekávání shodného postupu v nyní projednávané věci.

57. Soud dodává, že obligatorní náležitostí povolení k dočasnému užívání stavby je dočasnost, tj. stanovení doby, na kterou se povolení vydává. Jak již soud zmínil v bodě 33 výše, časové omezení povolení k předčasnému užívání nemůže přesáhnout dobu pro dokončení stavby stanovenou ve stavebním povolení. Z obsahu správního spisu vyplývá, že podle stavebního povolení měla být stavba dokončena do konce prosince roku 2010. Následně došlo k prodloužení do 31. 12. 2011, resp. do konce 31. 3. 2013. Ani z tohoto důvodu nemohla být žádost žalobce o prodloužení doby předčasného užívání ze dne 30. 9. 2015 důvodná.

58. Došlo-li k zamítnutí žádosti o prodloužení k povolení k předčasnému užívání stavby „Výroba suchých maltových směsí“ ze dne 30. 9. 2015, nelze v takovém postupu správních orgánů spatřovat porušení zásady legitimního očekávání. Stavební úřad podle názoru soudu v případě prvního a následně i dalších povolení k předčasnému užívání stavby postupoval v rozporu s právními předpisy (§ 123 odst. 1 stavebního zákona).

59. Námitka porušení legitimního očekávání žalobce je proto nedůvodná.

V. Závěr a náklady řízení

60. Krajský soud tak na základě všech výše uvedených skutečností neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

61. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení