30 Af 32/2021 – 138

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: B e H o spol., s. r. o. sídlem Staré Ransko 154, Krucemburk zastoupeného advokátkou JUDr. Sylvou Kopeckousídlem Zborovská 1023/21, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2021, čj. 11701/21/5000–10610–712343 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V předmětné věci jde o odvod za porušení rozpočtové kázně.

2. Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytlo žalobci dotaci ve výši 14 000 000 Kč na realizaci projektu „inovace manipulátoru lahví a jeho uvedení do sériové výroby“. Finanční úřad pro Kraj Vysočina vydal platební výměr čj. 1691314/19/2900–31472–710026 ze dne 21. 10. 2019, kterým žalobci vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 6 280 197 Kč (dále též „platební výměr“).

3. Odvolání žalobce proti citovanému platebnímu výměru zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 24. 5. 2021.

II. Argumentace žalobce

4. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je nezákonné. Žalobce namítá, že jeho postup při zadávání zakázky byl správný. Výběrové řízení bylo transparentně zveřejněno, poskytovatel dotace proti vymezení předmětu zakázky nic nenamítal. Potenciálním zájemcům bylo umožněno plnit dodávku prostřednictvím subdodavatele. Požadavek na štěpení předmětu veřejné zakázky je dle žalobce nepřiměřený, plnění spolu blízce souvisí. Závěry žalovaného o možnostech jiného postupu žalobce považuje za spekulativní a ex post odůvodňování odvodu. Žalobce poukazuje na princip legitimního očekávání a zákaz retroaktivního výkladu, jak uvádí Ústavní soud ve svých nálezech ze dne 8. 6. 1995 sp. zn. IV. ÚS 215/94, ze dne 11. 1. 2008 sp. zn. IV ÚS 814/06, ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. I ÚS 520/06 nebo ze dne 22. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 610/06. V nich se Ústavní soud zabýval znaky právního státu a postavením správních úřadů při výkladu právních předpisů. Výklad provedený v napadeném rozhodnutí a stanovený odvod jsou nepřiměřené. Žalobce poukazuje na předvídatelnost práva dle usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 40/09, přičemž má za to, že nebyla zohledněna základní zásada ovládající veřejné právo (tedy i právo dotační) – zásada in favorem libertatis, tedy že je–li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně zasahuje do základního práva či svobody. Odkazuje také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, čj. 6 Afs 399/2017 k otázce zásady in dubio pro libertate. Žalobce má za to, že zadávací dokumentace splnila všechny zákonné podmínky a její obsah byl odůvodněn objektivními okolnostmi.

5. Žalobci je vytýkáno, že sloučil do jednoho plnění dodávku hydraulických nůžek a provedení stavebních úprav nezbytných pro instalaci a provozování stroje. Tím se měl dopustit diskriminačního omezení potenciálních uchazečů. S tím žalobce nesouhlasí, neboť stavební práce byly důležité pro fungování samotných strojů a štěpení zakázky by bylo neefektivní a ovlivnilo by případná práva z vadného plnění. Výběrové řízení bylo řádně zveřejněno a poskytovatel proti takovému vymezení předmětu zakázky nic nenamítal. Potenciální zájemci mohli zakázku provést prostřednictvím subdodavatele. Obdobnou argumentaci k vymezení předmětu zakázky žalobce zopakoval u dodání tří obráběcích strojů.

6. Dále žalobce nesouhlasí s tím, že vybraný uchazeč Ing. U. měl být vyloučen pro nesplnění kvalifikačních předpokladů. Dodavatel disponoval předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, kam patří i určité stavební práce. Všechny živnosti, které jsou pod tímto předmětem podnikání zahrnuty, nemusí splňovat nějaké zvláštní předpoklady. Závěr, že dodavatel nesplnil kvalifikační předpoklady, je nepřiměřeně přísný a formalistický. Jiný uchazeč nabídku nepodal, tak nemohl být případným nevyřazením uchazeče Ing. P. U. poškozen. Stejný závěr přitom žalovaný zopakoval i u plnění na obráběcí stroje.

7. Pokud jde o stavební práce, které si měl žalobce realizovat sám (výklad pojmu aktivace), nebyl pojem aktivace nijak vysvětlen. Zadávací podmínky jej sice obsahovaly, ale žalobce jeho význam neznal. Žalovaný nyní tento pojem vyložil s pomocí odborné literatury, čímž ovšem podporuje žalobcův názor, že v době soutěže žalobci nikdo pojem aktivace nevysvětlil. Jeho následným vysvětlením proto žalovaný porušil legitimní očekávání a zákaz retroaktivního výkladu. Neurčitost použitého pojmu aktivace má jít k tíži poskytovatele dotace (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, čj. 5 Afs 90/2012 – 33, ze dne 21. 7. 2005, čj. 2 Afs 58/2005 – 90 a ze dne 4. 5. 2011, čj. 1 Afs 24/2011 – 51. Navíc vyhláška č. 500/2002 Sb., která pojem aktivace používá, nabyla účinnosti až 1. 1. 2016.

III. Argumentace žalovaného

8. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem.

IV. Řízení před krajským soudem

9. Ve věci proběhlo dne 21. 12. 2022 na žádost žalobce ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Obě strany při něm setrvaly na svých stanoviscích. Soud na návrh žalobce provedl důkazy znaleckým posudkem znalce Ing. Jiřího Zemánka, č. 011121ZEJ (č. l. 104–119 soudního spisu) a odborným vyjádřením H. P. (č. l. 102–103 soudního spisu). Tyto důkazy soud hodnotí v bodech 61 a 62 tohoto rozsudku.

V. Posouzení věci krajským soudem

10. Žaloba není důvodná. Skutková zjištění 11. Soud nejprve stručně nastíní skutkový stav, jak vyplynul z napadeného rozhodnutí a ze správního spisu (v němž soud ověřoval skutečnosti, které byly podle žalobce sporné), a to jen v rozsahu potřebném pro následné právní posouzení věci.

12. Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo dne 12. 6. 2014 rozhodnutí o poskytnutí dotace čj. 27–14/4.1IN04–2257/14/61200, kterým žalobci přiznalo dotaci ve výši 14 000 000 Kč na projekt s názvem „Inovace manipulátoru lahví a jeho uvedení do sériové výroby“. Projekt měl dvě etapy: a) I. etapa – způsobilé výdaje 10 720 000 Kč, požadovaná dotace 5 360 000 Kč, a b) II. etapa – způsobilé výdaje 17 280 000 Kč, požadovaná dotace 8 640 000 Kč.

13. V rámci projektu vyhlásil žalobce výběrové řízení oznámením v obchodním věstníku dne 20. 5. 2014. Zakázku žalobce rozdělil na následující čtyři plnění a uchazeč, který měl zájem o více oblastí, musel podat samostatné nabídky pro každé z níže uvedených plnění. (i) Hydraulické nůžky, vč. provedení stavebních úprav nezbytných pro instalaci a provozování stroje (dále též „hydraulické nůžky“). Uchazeč měl povinnost dodat statický výpočet, ze kterého bude zřejmá způsobilost základu pro instalaci a provozování stroje. Předpokládaná hodnota této zakázky byla 2 400 000 Kč bez DPH. (ii) Dodání obráběcích strojů – točného soustruhu, frézovacího a vrtacího centra a portálového centra (dále též „obráběcí stroje“). Součástí dodávky jsou stavební úpravy nezbytné pro instalaci a provozování strojů. Pro stavební základy strojů měl uchazeč dodat statický výpočet, ze kterého bude zřejmá způsobilost základů pro instalaci a provozování strojů. Předpokládaná hodnota této zakázky byla 23 480 000 Kč bez DPH. (iii) Dodání dvou kusů svářecích aparátů s pulzním svářecím proudem včetně 2 ks svářecích desek. Předpokládaná hodnota této zakázky byla 1 120 000 Kč bez DPH. (iv) Dodání mostového jeřábu s předpokládanou hodnotou 1 000 000 Kč bez DPH.

14. Zadávací dokumentaci rozeslal žalobce v období od 27. 5. 2014 do 10. 6. 2014 na vyžádání celkem deseti zájemcům.

15. Ze správního spisu dále plyne, že vítězem výběrového řízení (všech čtyř plnění) se stal Ing. P. U. Jeho generálním dodavatelem kompletních dodávek pro všechna čtyři plnění byla společnost Pelarco, s. r. o. Jediným jednatelem a společníkem Pelarco byl M. B., který byl do 30. 4. 2014 zaměstnancem žalobce a zároveň členem projektového týmu (viz čl. 8 studie proveditelnosti inovace manipulátoru lahví a jeho uvedení do sériové výroby, součást plné žádosti). Výběrové řízení zahájil žalobce až 20. 5. 2014, tedy po ukončení zaměstnaneckého poměru M. B.

16. Uchazeč o veřejnou zakázku měl povinnost spolu s nabídkou složit jistotu ve výši 2 % z předpokládané hodnoty zakázky, zde celkem čtyři jistoty. Tuto povinnost měl jen Ing. U., neboť byl jediný uchazeč. Výpisy z účtu Ing. U. ukazují, že 20. 6. 2014 obdržel celkovou částku ve výši 560 000 Kč, kterou odeslal 23. 6. 2014 na bankovní účet žalobce ve formě čtyř záloh – 48 000 Kč, 469 600 Kč, 22 400 Kč a 20 000 Kč. Celou částku Ing. U. zaslala společnost IPU Praha, s. r. o., které Ing. U. tyto prostředky 22. 7. 2014 a 23. 7. 2014 vrátil po tom, co mu je žalobce poslal zpět. Finanční úřad zjistil, že Ing. U. byl jedním ze dvou společníků a jednatelů společnosti IPU Praha.

17. Finanční úřad dále zjistil (odpověď České spořitelny na výzvu finančního úřadu čj. 293252/18), že částku 560 000 Kč na úhradu jistot zaslala společnosti IPU Praha společnost Pelarco, a to dne 20. 6. 2014. Po tom, co společnost IPU Praha obdržela zmíněnou částku zpět od Ing. U. (viz předchozí bod), odeslala ji 25. 7. 2014 a 30. 7. 2014 ve dvou platbách zpět společnosti Pelarco.

18. První část výtek finančního úřadu se týká hydraulických nůžek. Zaprvé žalobce v protokolu ze zkušebního provozu ze dne 11. 3. 2015 tvrdil, že nůžky byly ve zkušebním provozu v období od 25. 11. 2014 do 27. 1. 2015, zatímco ve skutečnosti je žalobce získal až 7. 1. 2015. Zadruhé žalobce při dodání tohoto plnění vyžadoval velmi rozsáhlé stavební práce – zemní práce, betonářské práce, zazdívky otvorů, nosné zdivo, příčky, začištění omítek kolem oken, úprava vnitřních omítek, vnitřní sanační systém, podlahy vč. izolací, lešení, odvoz suti, demolice stávajících stěn a podlah, demontáž rozvodů a instalací, malby stěn, rekonstrukce jeřábové dráhy atd. Ve výkazu stavebních úprav byla též uvedena položka „Repase 2 ks jeřábů 3 t (výměna jeř. kočky, kompletní výměna elektro, repase ocel. částí)“, přičemž tato položka dle finančního úřadu zjevně nesouvisela s předmětem zakázky a šlo o opravu stávajících strojů. Podle finančního úřadu žalobce sloučil nesouvisející zakázky na dodávku stroje a provedení stavebních prací do jednoho plnění.

19. V rámci plnění na hydraulické nůžky finanční úřad ještě žalobci vytkl, že Ing. U. nedoložil splnění profesních kvalifikačních předpokladů, neboť předmětem zakázky byly též stavební práce. Přitom Ing. U. doložil pouze živnostenské oprávnění na předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Žalobce měl správně vyloučit Ing. U. pro nesplnění kvalifikačních předpokladů.

20. Za jednání pod předchozími dvěma body vyměřil finanční úřad odvod ve výši 10 %, tedy 131 418,50 Kč za sloučení nesouvisejících zakázek (nedostatečné vymezení předmětu zakázky) a odvod ve výši 25 %, tedy 328 546,25 Kč, za nevyloučení vítězného uchazeče. Druhý odvod je vyšší, proto v souhrnu za tyto dva popsané nedostatky při zakázce na hydraulické nůžky uložil finanční úřad žalobci odvod ve výši 328 546,25 Kč.

21. Jak soud uvedl výše, součástí hydraulických nůžek byly též stavební práce. Finanční úřad však zjistil, že tyto práce v hodnotě 1 240 000 Kč prováděl sám žalobce (v podrobnostech viz str. 53 zprávy o daňové kontrole). Žalobce a Pelarco spolu uzavřeli smlouvu o dílo č. 201404 ze dne 23. 9. 2014 na stavební práce ve výrobní hale SO–07 (pracoviště pro hydraulické nůžky), místnost č. 220–101, s cenou díla 1 240 000 Kč bez DPH. Tyto práce tak žalobce fakticky předal a vyfakturoval společnosti Pelarco, která je dle předávacího protokolu předala Ing. U., který následně cenu dodaných hydraulických nůžek a stavebních prací přefakturoval žalobci v ceně stroje.

22. Druhá část výtek finančního úřadu se týká plnění na dodávku obráběcích strojů o předpokládané hodnotě 23 430 000 Kč. Toto plnění sestávalo z: (i) soustruh včetně základu ve výši 3 000 000 Kč, (ii) portál včetně základu ve výši 12 800 000 Kč, (iii) frézovací a vrtací centrum včetně základu ve výši 4 500 000 Kč, a (iv) celkové stavební práce ve výši 3 130 000 Kč. Soud považuje za nadbytečné podrobně rekapitulovat průběh výroby a dodání předmětných výrobků, který finanční úřad popsal ve zprávě o daňové kontrole (str. 24–30). I v tomto případě platí, že vítěz soutěže Ing. U. veškeré dodané stroje získal od společnosti Pelarco (pochybnosti k této společnosti viz výše) a je zde nesoulad mezi okamžiky dodání a převzetí strojů. Frézovací a vrtací centrum měl žalobce od Ing. U. převzít dle protokolu 27. 11. 2014, zatímco ve skutečnosti zboží obdržel o den později. Portálové centrum měl žalobce obdržet 6. 1. 2015, přičemž se u něj stroj nainstaloval až 15. 1. 2015 a stavební práce předal žalobce subdodavateli Pelarco až 31. 3. 2015. Žalobce však v rozporu s tím uváděl ve zkušebním protokolu, že portálové centrum bylo ve zkušebním provozu již dne 7. 1. 2015. Stejně tak točný soustruh, který žalobce reálně obdržel 8. 12. 2014, zatímco v protokolu ze zkušebního provozu uváděl datum 18. 11. 2014.

23. Žalobce podle finančního úřadu sloučil do jednoho plnění dodávku tří obráběcích strojů, které však nejsou součástí výrobní linky (tedy nejsou na sobě závislé) a běžně se jako celek dohromady nedodávají. Jde o samostatně fungující CNC obráběcí stroje. I žalobce pro jejich ocenění za účelem vypsání zakázky oslovil dvě různé společnosti. Tím žalobce sloučil nesouvisející plnění a neumožnil dílčí plnění pro potenciálního dodavatele. I do této zakázky zahrnul žalobce stavební práce, které fakticky řešily stavební úpravy nevyhovující budovy žalobce.

24. I v případě dodání výše označených obráběcích strojů a stavebních prací finanční úřad vytkl, stejně jako v předchozím plnění, že žalobce nevyloučil Ing. U. ze soutěže pro nesplnění kvalifikačních předpokladů.

25. Za jednání pod body 23 a 24 tohoto rozsudku vyměřil finanční úřad odvod ve výši 10 %, tedy 1 177 581,50 Kč (za nedostatečné vymezení předmětu zakázky) a odvod ve výši 25 %, tedy 2 973 953,75 Kč, z částky dotace použité na financování dílčího výběrového řízení „obráběcí stroje včetně stavebních úprav nezbytných pro instalaci a provozování strojů“ za nevyloučení vítězného uchazeče. Odvod za nevyloučení vítězného uchazeče je vyšší, proto finanční úřad uložil v souhrnu za zakázku obráběcích strojů odvod ve výši 2 973 953,75 Kč.

26. Zde rovněž platí, že stavební práce realizoval pro Pelarco sám žalobce na základě smluv o dílo č. 201401 (soustruh) s cenou 2 000 000 Kč bez DPH, č. 201402 (vertikální centrum) s cenou 1 130 000 Kč bez DPH a č. 201403 (portálové centrum) s cenou 1 675 000 Kč bez DPH. Tyto práce pak Pelarco vyfakturovalo Ing. U., který je fakticky přefakturoval žalobci (ačkoliv stavební práce nebyly na faktuře mezi Ing. U. a žalobcem výslovně uvedeny). Ke stavebním úpravám má finanční úřad další pochybnosti, které se týkají jejich vyčíslení. Společnost Pelarco totiž Ing. U. v cenové nabídce uvedlo cenu s rozdělením na jednotlivé stroje včetně stavebních úprav, a tedy z cen není zřejmé, jaká část připadá na stavební úpravy. Navíc společnost Pelarco v dodatku č. 2 ke smlouvě s Ing. U. uvádělo rozpisy stavebních prací na jednotlivé stroje. Žalobce a Ing. U. však nejsou schopni doložit a odůvodnit částky stavebních prací, ačkoliv spolu uzavřeli dodatek smlouvy o dílo, v němž toto rozlišení učinili. To ve finančním úřadu vzbudilo podezření, že společnost Pelarco, která se soutěže nezúčastnila z kapacitních důvodů, ví o zakázce více než žalobce a jeho dodavatel Ing. U. I tyto stavební práce prováděl žalobce sám a obešel tím zákaz pořízení majetku aktivací tím, že působil jako subdodavatel Pelarco. Tyto stavební práce proto žalobce nepotřeboval řešit dodávkou jiného subjektu.

27. Třetí část výtek finančního úřadu se dotýká stavebních prací, které soud výše popsal. Výdaje si žalobce uplatňoval podle podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace, pravidel způsobilosti výdajů verze čj. 35815/12/61100 a pravidel způsobilosti výdajů – zvláštní část inovace verze čj. 46163/13/61100/61000. V pravidlech způsobilosti se na str. 10 uvádí, že aktivace není způsobilým výdajem, pokud text programu nestanoví něco jiného. Finanční úřad k tomu uvádí, že aktivace znamená provedení určitých prací na svém majetku vlastními silami a žalobce zákaz aktivace obešel. Pokud jde o výši odvodu za toto porušení, vypočítal ji finanční úřad z poskytnuté dotace. Žalobce v první etapě projektu uplatnil výdaje ve výši 10 720 000 Kč, z čehož 50 % hradil poskytovatel dotace. Do výdajů však žalobce zahrnul 4 370 000 Kč na stavební práce, které nejsou způsobilým výdajem kvůli výše zmíněné aktivaci. Proto finanční úřad určil odvod ve výši 2 185 000, tedy 50 % z nesprávně zahrnutých výdajů na stavební práce. Ve druhé etapě projektu žalobce uplatnil výdaje ve výši 17 280 000 Kč a 50 % z této částky opět hradí poskytovatel dotace. Do uplatněných výdajů druhé etapy žalobce zahrnul částku 1 617 394 Kč na stavební práce. Tady stanovil finanční úřad odvod ve výši 808 697 Kč, tedy opět 50 % z nesprávně uplatněných výdajů. Celkově tak finanční úřad stanovil odvod ve výši 2 993 697 Kč.

28. A konečně za čtvrté finanční úřad vytkl žalobci, že zaúčtoval do pořizovací ceny jednotlivých strojů stavební náklady, které nevstupují do ocenění dlouhodobého hmotného majetku, neboť jde o technické zhodnocení stavby. Tím podle finančního úřadu žalobce porušil § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a tedy porušil rozpočtovou kázeň podle § 44 odst. 1 písm. j) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Finanční úřad stanovil žalobci odvod za špatné účtování ve výši 14 000 Kč (0,1 % z poskytnuté částky). Proti tomuto zjištění a odvodu za něj však žalobce nijak nebrojí.

29. Celkově tak finanční úřad stanovil žalobci odvod ve výši 6 280 197 Kč do Národního fondu. Právní úprava 30. Podle § 44 odst. 1 písm. j) zákona o rozpočtových pravidlech je porušením rozpočtové kázně: „…porušení povinnosti stanovené právním předpisem, rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace.“ 31. Podle hlavy I článku II bodu 2 písm. d) rozhodnutí o poskytnutí dotace vydaného na základě žalobcovy žádosti platí, že: „Při realizaci projektu je příjemce dotace povinen postupovat při výběru dodavatelů v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách … nebo podle Pravidel pro výběr dodavatelů, které tvoří přílohu PODMÍNEK.“ 32. Podle hlavy I článku III bodu 2 rozhodnutí o poskytnutí dotace „způsobilým výdajem může být jen takový náklad projektu, který nezakládá zakázanou veřejnou podporu. Za způsobilé lze uznat pouze ty výdaje projektu, jež splňují podmínky uvedené v Pravidlech způsobilých výdajů, která jsou přílohou PODMÍNEK.“ 33. Dle hlavy I článku VIII bodu 1 rozhodnutí o poskytnutí dotace pak platí, že: „Porušení rozpočtové kázně spočívající v nesplnění čl. II odst. 1 písm. a) a písm. c), odst. 2 písm. a) a e), odst. 3 a odst. 4, čl. VI odst. 1 a odst. 2 PODMÍNEK bude postiženo odvodem ve výši celkové částky dosud vyplacené dotace za každý jednotlivý případ.“ Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 5. 2018, čj. 2 Afs 366/2017 – 33 uvádí, že: „Pokud poskytovatel dotace stanovil pravidla pro výpočet odvodu za porušení rozpočtové kázně a příjemce dotace na ně přistoupil, nemůže následně požadovat, aby tyto podmínky nebyly dodrženy, byť to je pro něj nevýhodné. Primárně to byl totiž on, kdo nesplnil podmínky dotace, za což musí nést odpovědnost v podobě odvodu za porušení rozpočtové kázně (viz také rozsudek ze dne 13. 9. 2017, čj. 6 Afs 1/2017 – 27).“ 34. Podle hlavy I článku VIII bodu 3 rozhodnutí o poskytnutí dotace se odvody za porušení rozpočtové kázně řeší takto: „Výše odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení pravidel pro zadávání zakázek bude vyměřena dle dokumentu Kategorizace nedostatků při zadávání zakázek se stanovením výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, který je přílohou těchto PODMÍNEK.“ 35. Podle bodu 6 pravidel pro výběr dodavatelů platí: „Výběr dodavatel musí být transparentní, nediskriminační a dodržovat rovný přístup …“ Obdobnou povinnost stanoví § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, podle kterého má zadavatel postupovat transparentně, rovně a nediskriminačně.

36. Ve specifických ustanoveních pravidel způsobilosti výdajů čj. 35815/12/61100 (str. 10) se uvádí, že: „Aktivace není způsobilým výdajem, pokud text programu nestanoví jinak.“ Podle pravidel způsobilosti výdajů – zvláštní část inovace – čj. 46163/13/61100/61000 platí, že způsobilé jsou „výdaje na pořízení a technické zhodnocení strojů a zařízení a provozních souborů zahrnovaných i nezahrnovaných do rozpočtů novostaveb, technického zhodnocení budov a staveb. Způsobilým výdajem nejsou výdaje na pořízení použitých strojů a zařízení, tj. těch, které již byly předmětem odpisu. Pro MSP i VP. Poznámka: Do této kategorie způsobilých výdajů nemohou být zahrnovány výdaje na stavební práce a dodávky související s instalací strojů a zařízení. Tyto výdaje je nutno uvádět do kategorie ‚Technické zhodnocení staveb‘ či případně ‚Novostavby‘.“ Právní posouzení 37. V nyní řešeném sporu lze identifikovat tři hlavní okruhy námitek: (i) sloučení nesouvisejících zakázek, (ii) odbornost vybraného uchazeče Ing. U. a (iii) uplatněné výdaje na stavební práce vykonané vlastní činností žalobce (aktivace).

38. Podle finančního úřadu žalobce u hydraulických nůžek a obráběcích strojů (plnění i. a ii. dle bodu 13 tohoto rozsudku) úmyslně sloučil více nesouvisejících zakázek do jedné – stavební práce a stroje. V případě obráběcích strojů pak navíc sloučil do jedné zakázky několik nesouvisejících obráběcích strojů. Žalobce se brání tím, že naopak šlo o související plnění důležitá pro naplnění účelu zakázky – bez stavebních prací by stroje nemohly fungovat. Nutno poznamenat, že žalobcova argumentace je v žalobě zmatená. Od bodu 46 začíná jeho argumentace k plnění hydraulických nůžek a spojitostí se stavebními pracemi. V bodě 65 pak mluví o plnění obráběcích strojů, ačkoliv jde o zkopírovanou argumentaci k hydraulickým nůžkám (dokonce se v textu této argumentace několikrát hydraulické nůžky chybně objevují).

39. Klíčovým problémem v této části je, zda skutečně zadané stavební práce tak úzce souvisely s veřejnými zakázkami na hydraulické nůžky a obráběcí stroje, že je bylo nezbytné zadat v jednom řízení. Žalobce byl povinen při výběru dodavatele postupovat podle zákona o veřejných zakázkách nebo podle pravidel pro výběr dodavatelů stanovených v příloze podmínek pro poskytnutí dotace.

40. Ve chvíli, kdy zadavatel slučuje do jedné veřejné zakázky nesouvisející plnění, postupuje diskriminačně, a tedy v rozporu s § 6 zákona o veřejných zakázkách. Krajský soud ve svém dřívějším rozsudku ze dne 2. 3. 2010, čj. 62 Af 7/2010 – 150 zdůraznil, že při hodnocení, „zda zadavatel byl povinen v daném případě veřejnou zakázku rozdělit či nikoliv, je tedy třeba posoudit, zda povaha předmětu veřejné zakázky rozdělení připouštěla. Rozdělení veřejné zakázky na části přichází v úvahu obecně tehdy, pokud plnění v rámci jednotlivých částí budou plněními svým charakterem odlišnými. Naopak rozdělení veřejné zakázky na části vhodné nebude zejména tehdy, pokud bude předmět zakázky tvořen plněními navzájem se neodlišujícími nebo plněními, která na sebe úzce navazují. K rozdělení veřejné zakázky na části lze přistoupit zásadně tehdy, pokud je důvod předpokládat, že za plnění po částech bude zadavatel platit v součtu nižší cenu. Tak tomu zpravidla může být právě v situaci, kdy rozdělení veřejné zakázky na části může přinést více nabídek a tedy i větší soutěž konkurujících si dodavatelů a z toho vyplývající nižší nabídkovou cenu.“ Uvedené dále rozvedl krajský soud v rozsudku ze dne 26. 9. 2018, čj. 30 Af 105/2016 – 68: „V důsledku široce vymezeného předmětu veřejné zakázky přitom může dojít k situaci, že nabídku podá méně dodavatelů, než pokud by jednotlivá plnění byla poptávána samostatně, čímž dochází k omezení konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Takové omezení pak zpravidla může způsobit skrytou diskriminaci. V případě, kdy zadavatel vymezí předmět veřejné zakázky příliš široce (tzn. v rámci jedné veřejné zakázky požaduje plnění, která nejsou vzájemně propojená a na sobě závislá), a v důsledku toho nabídku podá méně dodavatelů než v situaci, kdy by byla tato jednotlivá plnění poptávána samostatně, může se zadavatel dopouštět skryté diskriminace.“ 41. Ze zadávací dokumentace k předmětným zakázkám, rozhodnutí o poskytnutí dotace a ostatních podkladů vyplývá, že žalobci šlo o dodání různých strojů. To je základ celého výběrového řízení a na to byla určena poskytnutá dotace. Proto lze předpokládat, že do výběrového řízení se budou primárně hlásit společnosti se specializací na výrobu strojů. Při dodání strojů samozřejmě lze nějaké přípravné stavební práce předpokládat – zejména práce spojené se zapojením a zprovozněním strojů, tedy skutečně nezbytné pro jejich provoz. I výše zmíněná pravidla způsobilosti výdajů počítají se stavebními pracemi souvisejícími s instalací strojů. Žalobce ovšem zahrnul do zakázky na hydraulické nůžky a obráběcí stroje takové stavební práce, které tato kritéria nezbytnosti značně přesahují.

42. V příloze č. SP8 (zadání s výkazem výměr hydraulické nůžky – stavební úpravy) k zadávací dokumentaci jsou vyjmenovány práce jako: demolice stávajících svislých konstrukcí (stěn) a stávajících podlah včetně podkladových vrstev, dovoz a montáž průmyslových vrat, izolace podlah, otlučení stávajících omítek, zakládání zdiva, dodání drátkobezonové základní desky, zámečnické práce apod. Navíc se tam vyskytuje repase stávajících jeřábů, což s dodanými stroji už vůbec nijak nesouvisí. Příloha č. SP9 (zadání s výkazem výměr obráběcí stroje – stavební úpravy) obsahovala obdobné stavební práce jako příloha č. SP8.

43. I kdyby soud odhlédl od skutečnosti, že tyto práce realizoval žalobce sám, nejde ani o doplňkové stavební práce k hlavnímu předmětu, jak tvrdí žalobce. Jde o rozsáhlé práce související se samotnou stavbou a udržovací práce na ní. Z popisu prací neplyne, že by byly nezbytné pro instalaci nebo fungování poptávaných strojů. Žalobce pouze v obecné rovině mluví o jejich nezbytnosti, ale nijak konkrétně neuvádí, v čem spočívala. Vyrozumět lze pouze to, že jednotlivé fáze projektu (byť podle soudu věcně nesouvisející) na sebe podle žalobce musely navazovat a nebylo proto vhodné jejich rozdělení, neboť by pak nebylo zřejmé, kdo nese odpovědnost za případné chyby. Je to ovšem zadavatel veřejné zakázky, kdo má smluvní dokumentaci s dodavateli nastavit tak, aby jasně řešila termíny realizace, sankce při jejich nesplnění a odpovědnost za kvalitu poskytnutého plnění. Proto i zvlášť zadané veřejné zakázky na sebe pochopitelně mohou časově navazovat a tuto návaznost lze zajistit i mírnějšími prostředky než omezením hospodářské soutěže. Soud má na základě výše provedeného shrnutí skutkového stavu jednoznačně za to, že motivací žalobce nebylo co nejefektivnější zadání a realizace stavebních prací. Tím jen dodatečně obhajuje své jednání, jehož skrytým smyslem bylo podle všeho to, aby žalobce realizoval dotované plnění zčásti sám, zčásti prostřednictvím spřízněné osoby (bývalého zaměstnance).

44. K tomu lze dodat, že společnost se zaměřením na výrobu strojů, která se uchází o veřejnou zakázku, nemůže očekávat, že bude muset též demolovat stěny, podlahy a izolovat stavbu. Požadované stavební práce bylo možné provést nezávisle na dodání a zprovoznění strojů. S poptávanými stroji je spojovalo pouze žalobcovo nevěrohodné tvrzení o vzájemné souvislosti. Je logické, že tyto stavební práce ve svém důsledku umožňují či ulehčují provoz strojů. Avšak touto optikou by bylo možné zakázku rozšiřovat prakticky o jakékoliv stavební práce, pokud by měly být prováděny v místě, kde se následně budou stroje nacházet. To, že chtěl žalobce modernizovat celý prostor stavby, je též pochopitelné. Měl však jít cestou jiného zadávacího řízení na stavební práce, do kterého by mu nabídky zaslaly stavební, a nikoliv strojírenské společnosti. Nebo mohl stavební práce realizovat otevřeně a bez úhybných manévrů sám, pochopitelně s tím důsledkem, že by pak nešlo z hlediska dotace o způsobilý výdaj.

45. V případě obráběcích strojů žalobce do zakázky navíc spojil, kromě stavebních prací, též tři stroje, které na sobě nejsou nijak závislé a netvoří linku. Jak soud zdůraznil v bodě 40 tohoto rozsudku, slučování plnění, která spolu nesouvisí a lze je dodat samostatně, potenciálně diskriminuje další uchazeče. Přitom žalobce zřejmě věděl o tom, že nebude jednoduché najít jednoho dodavatele pro všechny tři stroje. Sám při určování ceny jednotlivých obráběcích strojů oslovil dvě různé společnosti. Nedostal tak cenovou nabídku na všechny tři stroje od jednoho dodavatele. Žalobce nijak racionálně nevysvětluje, proč tyto obráběcí stroje spojil do jedné zakázky. Požadavek na dodání nesouvisejících strojů je rovněž diskriminační a omezuje potenciální uchazeče (srov. též rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, čj. 10 A 63/2016 – 33).

46. Žalobce i zde dodává, že rozdělení zakázek by způsobilo problémy při řešení odpovědnosti za vady nebo škodu v důsledku vadného plnění. Není ovšem zřejmé, jak. U obráběcích strojů jde o tři stroje, přičemž pokud by se vada projevila na jednom z nich, žalobce by se zkrátka obrátil na jeho dodavatele. Tento aspekt tak v žádném případě nemůže odůvodnit diskriminační postup při zadávání zakázky. Stejně tak argument o administrativní zátěži. Žalobce fakticky realizoval čtyři veřejné zakázky. Pokud by místo toho poptával šest samostatných plnění, jeho administrativní zátěž by zůstala prakticky stejná.

47. Ačkoliv žalobce uvádí, že uchazeč mohl využít subdodavatele, fakticky vymezením zakázky nutí vybraného uchazeče do poměrně významné subdodávky. Nejde proto o možnost, ale spíše o nutnost. O kvalitě zadávacího procesu svědčí podle krajského soudu též výsledek. Žalobci se do výběrového řízení přihlásil jediný uchazeč, který sám zakázku vůbec nerealizoval. S ohledem na výše uvedené proto soud potvrzuje závěr žalovaného, že žalobce spojil nesouvisející plnění do jedné zakázky a tím diskriminoval potenciální uchazeče. Týkalo se to nejen stavebních prací, ale též tří nesouvisejících obráběcích strojů. Nedodržel proto zásady postupu zadavatele.

48. Dále jde o odbornost vítězného uchazeče Ing. U. Podle žalobce tento uchazeč prokázal odbornost tím, že jeho předmět podnikání jsou výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, přičemž do této kategorie patří i obor č. 45 – přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební práce. Tento obor definuje nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností. K bodu 45 tam zmíněné nařízení mimo jiné uvádí, že jde o činnosti spojené zejména s dokončováním, úpravou a obnovou staveb prováděné bez přímé vazby na vlastní stavební činnost. Dle stejného nařízení do zmíněné kategorie nepatří zednické, stavebně–tesařské, pokrývačské, kamnářské obkladačské, štukatérské, malířské, lakýrnické a natěračské práce, obkládání sádrokartonem a další práce, jež jsou předmětem řemeslných živností.

49. Z příloh č. SP8 a SP9 k zadávací dokumentaci plyne, že součástí plánovaných stavebních prací byly práce, které byly samotnou stavební činností. Dále tam žalobce požadoval provedení prací, které nespadají pod výše zmíněný obor přípravných a dokončovacích prací. Například zámečnické, malířské a zednické práce nebo zkoušky elektrických zařízení, které jsou předmětem řemeslných živností. Žalobce tak v zadávacích podmínkách jednoznačně požadoval provedení stavebních prací, k jejichž velké části bylo zapotřebí prokázat splnění dalších kvalifikačních předpokladů – např. oprávnění podnikat v řemeslných živnostech. To vybraný uchazeč Ing. U. nijak neprokázal.

50. Žalobce opět obecně argumentuje tím, že vybraný dodavatel disponoval předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Žalobce evidentně odmítá přímo porovnat, jaké stavební práce požadoval provést a jaké mohl vybraný uchazeč na základě svého živnostenského oprávnění realizovat. Pokud by tak v souladu s nařízením vlády č. 278/2008 Sb. učinil, zjistil by, že Ing. U. skutečně nesplňoval kvalifikační předpoklady a bylo proto povinností žalobce jako zadavatele vyřadit jeho nabídky ze zakázek na hydraulické nůžky a obráběcí stroje (dle § 60 zákona o veřejných zakázkách). Tím, že tak neučinil, porušil podmínky rozhodnutí o poskytnutí dotace, že bude při výběru dodavatele postupovat podle zákona o veřejných zakázkách nebo podle pravidel pro výběr dodavatelů.

51. Zatřetí finanční úřad poukazoval na to, že žalobce si uplatnil výdaje na stavební práce, které si sám realizoval. Tedy si pořídil majetek vlastní činností neboli aktivací. Žalobcova obrana spočívá v tom, že aktivaci mu nikdo nevysvětlil. Soud však s touto argumentací nemůže souhlasit.

52. Aktivaci zakazují pravidla způsobilosti výdajů čj. 35815/12/61100, která jsou přílohou podmínek poskytnutí dotace. Žalobce má pravdu v tom, že pojem aktivace zmíněný dokument nevysvětluje. Žalobce o dotaci požádal a přistoupil na podmínky, za kterých mu byla poskytnuta. A to včetně zákazu aktivace. Primárně si proto měl žalobce pojem aktivace vyjasnit s poskytovatelem dotace. Nic mu v tom nebránilo. Nejasnosti pojmu se domáhá až ve chvíli, kdy musí finanční prostředky vracet. To, že význam pojmu aktivace neznal žalobce, totiž ještě neznamená, že jde o všeobecně neurčitý pojem.

53. K obdobné námitce uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 9. 2018, čj. 2 Afs 431/2017 – 24, že ne každý pojem musí mít zákonnou definici, ale může mít obecný význam či význam zažitý v určitém odborném prostředí. Žalobci by měl být pojem aktivace znám z účetního hlediska, když ve svých účetních závěrkách zveřejněných v obchodním rejstříku s aktivací pracuje. Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 2 Afs 431/2017 – 24 poukázal na několik odborných publikací, které pojem aktivace vysvětlují (např. Slovník účetních pojmů: překlad z ČJ do AJ a NJ: výklad českých pojmů: slovní spojení používané v praxi. Praha: ASPI, 2006. ISBN 8073571978 nebo publikace Dana Kovanicová, Abeceda účetních znalostí pro každého, Bova Polygon, Praha 2007 a též publikace Věra Rubáková, Účetnictví pro úplné začátečníky 2008, Grada, Praha 2008). Všechny zmíněné publikace chápou pojem aktivace stejně a v souladu s výkladem žalovaného – vytvoření dlouhodobého majetku vlastní činností. Pokud by žalobce chtěl, mohl si význam pojmu „aktivace“ dohledat. Krajský soud je proto přesvědčen, že žalobce nestál před výkladovým problémem. Žalobce evidentně zákaz aktivace ignoroval (nebo se s ním neseznámil) a nyní se domáhá nejasného významu tohoto pojmu.

54. Neobstojí žalobcova námitka, že právní rámec poskytnuté dotace vytváří poskytovatel (s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze 28. 2. 2014, čj. 5 Afs 90/2012 – 33, ze dne 21. 7. 2005, čj. 2 Afs 58/2005 – 90 nebo ze dne 4. 5. 2011, čj. 1 Afs 24/2011 – 51) a měl definovat pojem aktivace. Žalobce na citované rozsudky odkazuje, aniž by řešil skutkové odlišnosti tam řešených případů. Ve věci čj. 1 Afs 24/2011 – 51 Nejvyšší správní soud vyslovil, že podmínky, jimiž stát zavazuje příjemce finanční výpomoci, které nejsou formulovány v zákoně, a v důsledku jejichž porušení by mělo dojít ke zpětnému odvodu, musí být formulovány přesně, výstižně a nezaměnitelně. Tam posuzovaná situace však byla odlišná; Nejvyšší správní soud tam za nejasné označil vyjádření podmínky zakazující „změnu právního stavu“, ve vysvětlivkách vztaženou k rozdělení organizace, změně vlastnických forem nebo zániku organizace, přičemž z této formulace měl příjemce pochopit, že je zakázáno i převést vlastnická práva na jiného. V dalším rozsudku (čj. 5 Afs 90/2012 – 33) se Nejvyšší správní soud zabýval případem, kdy byl v dotačních podmínkách stanoven výběr ze tří nabídek, což nebylo možno v praxi dodržet. Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 58/2005 – 90 zase řeší případ akceptace nereálných časových podmínek dotace, proti nimž se příjemce dotace neohradil a tvrdil, že splnitelnost podmínek měl mít na zřeteli poskytovatel dotace. V žalobcově případě nešlo o nejasné, neurčité či nesplnitelné ustanovení. To, že žalobce neznal význam pojmu aktivace neznamená, že jde o vadu namítaného ustanovení podmínek dotace. Podmínky stanovily jasný zákaz aktivace, která je v odborné literatuře k účetnictví vysvětlena. Proto je zcela na místě žalobci vytknout, že pokud neznal význam tohoto slova, mohl poskytovatele dotace požádat o vysvětlení. Není případná argumentace, že učebnice a odborné prameny nejsou pramenem práva. Ne každé použité slovo musí být definováno v pramenu práva. Pojmy užívané v jiných oborech právo zcela běžně užívá ve významu, v jakém s nimi pracuje příslušné odvětví (např. účetnictví).

55. Proto je nedůvodný žalobcův odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2020, čj. 3 Afs 22/2019 – 52. V citované věci totiž poskytovatel dotace požadoval po příjemci prokázání výsledků určité činnosti (listinnými důkazy), což ovšem nebylo v rozhodnutí o poskytnutí dotace dohodnuto a fakticky šlo o dodatečně vytvořenou povinnost, pro jejíž nesplnění byl následně příjemce dotace postihován. To opět není žalobcův případ.

56. V žádném případě nejde o následné vysvětlování pojmů a retroaktivní výklad, jak tvrdí žalobce. O takový případ by šlo, pokud by aktivace byla zcela neznámým a nevysvětleným pojmem nebo naopak měla mnoho různých a protichůdných významů. Pak by dodatečné vysvětlení skutečně zasáhlo do práv žalobce. To se však nestalo. Proto nejsou důvodné žalobcovy odkazy na rozhodnutí Ústavního soudu.

57. V replice žalobce namítá, že stavební práce pořídil dodavatelským způsobem a nikoliv aktivací. Nevysvětluje však proč. Jen to, že měl se společností Pelarco uzavřenou smlouvu neznamená, že šlo o dodavatelský způsob nabytí majetku. Žalobce prokazatelně vlastní činností prováděl stavební práce na své stavbě, byť formálně jako dodavatel subdodavatele Pelarco. Obdobný případ řešil Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 29. 11. 2017, čj. 51 Af 26/2016 – 34 (potvrzen již citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 431/2017 – 24), kde uvedl, že: „Z uvedeného lze dovodit, že aktivace znamená nabývání dlouhodobého hmotného či nehmotného majetku vlastní činností subjektu. Subjekt tedy dodá určitý výkon sám sobě.“ To je v této věci bezezbytku splněno.

58. Žalobce v případě všech odvodů namítá jejich výši. Nutno dodat, že výši odvodů zpochybňuje žalobce jen velmi obecně a neuvádí, proč měl být odvod nižší. Tu musí soud zdůraznit výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 366/2017 – 33, podle kterého je správní orgán a soud vázán výší odvodů, jaké si poskytovatel dotace a její příjemce ujednali. Vzhledem k tomu, že žalobce tuto námitku uvedl pouze obecně, odpovídá soud ve stejném duchu. U každého odvodu finanční úřad vysvětlil, k jakým okolnostem přihlížel a proč jsou daná pochybení významná (např. str. 21–24, str. 36–40, str. 53–54 a str. 56 zprávy o daňové kontrole). Finanční úřad dodržoval procentní sazby odvodů tak, jak je stanovila příloha rozhodnutí o poskytnutí dotace (kategorizace nedostatků). Uvedená příloha umožňuje snížení odvodu pod dohodnutou procentní sazbu, k čemuž daňové orgány nepřistoupily. Odůvodnily však proč. Proto vyhověly i závěrům rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z usnesení ze dne 30. 10. 2018, čj. 1 Afs 291/2017 – 33. Navíc jak uvedl rozšířený senát, nelze zákonnou dikci (myšleno § 14 odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech) obcházet tím, že správce daně nebo dokonce až soud zpětně prohlásí některou ze závazných dotačních podmínek za nevýznamnou a proto nezakládající vůbec porušení rozpočtové kázně.

59. Žalobcův argument, že poskytovatel dotace jeho postup nezpochybnil, je mylný. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 5. 2017, čj. 2 Afs 334/2016 – 42 uvedl, že poskytovatel dotace není tím, kdo závazně určuje, zda byly poskytnuté finanční prostředky čerpány neoprávněně. Proto skutečnost, že poskytovatel dotace opomněl žalobce upozornit na nedostatky při zadávání zakázek a výběru dodavatelů nezbavuje a ani neomezuje žalobcovu odpovědnost (shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2012, čj. 1 Afs 59/2012 – 34). Krajský soud se s těmito závěry plně ztotožnil. O porušení rozpočtové kázně nerozhoduje poskytovatel dotace a proto nezpochybnil–li žalobcův postup, nemohl z této skutečnosti žalobce pro sebe dovodit, že se porušení rozpočtové kázně nedopustil. Tato představa určitě nemohla založit legitimní očekávání.

60. Krajský soud přitom nemohl odhlédnout od významných pochybností o průběhu zadávacího řízení. Ing. U. neměl dostatek finančních prostředků, aby uhradil jistinu v zadávacím řízení. Ty mu poslala společnost Pelarco, která mu potom dodala vše, co měl dodat žalobci. Samotná společnost Pelarco se dle svého vyjádření nemohla zadávacího řízení účastnit z kapacitních důvodů. Přitom společníkem a jednatelem Pelarco byl M. B., který byl do 30. 4. 2014 žalobcovým zaměstnancem, byl členem projektového týmu a znal podrobně celou dokumentaci k výběrovému řízení. M. B. je ostatně uveden ve studii proveditelnosti projektu jako žalobcova kontaktní osoba.

61. Žalobcem navržené důkazy soud vyhodnotil následujícím způsobem. Odborné vyjádření znalkyně z oboru ekonomika nemůže zvrátit přijatý závěr o jednoznačném významu pojmu „aktivace“. Názor znalkyně není opřen o žádnou právní úpravu nebo jasné vysvětlení. Pouze tvrdí, že může docházet k situacím, kdy si dodavatel hmotného plnění objedná nějaké práce u svého objednatele. Za prvé, společnost Pelarco nebyla žalobcovým dodavatelem. Za druhé, znalkyně uvádí, že to platí „zejména v situacích, kdy není možné tyto věci pořídit od někoho jiného nebo to nedovoluje povaha věci.“ Stavební práce na žalobcově majetku však v žádném případě tyto podmínky nesplňují.

62. Pokud jde o znalecký posudek, ani ten krajský soud nepřesvědčil. Znalec popsal pouze některé stavební práce, přičemž prakticky u každého popisu stavebních prací končí pouze výčtem typu „klempířské práce, vzduchotechnika a podobně“ (na str. 5) nebo „klempířské práce, vzduchotechnika a.p.“ (na str. 6). Znalec také činí zobecňující závěry, že bez stavební připravenosti by provoz strojů nebyl možný, aniž by jasně odůvodnil, čím je jeho názor podložen. Je jasné, že různé stavební práce jsou z pohledu nových strojů přínosné. Tím lze ospravedlnit prakticky jakékoliv stavební práce – např. nová střecha je důležitá proto, aby na stroje nepršelo. Avšak znalec neodůvodnil, že by šlo o práce esenciální a běžně zadávané při dodání tohoto typu strojů. Znalec v posudku zdůraznil, že sporné práce vyžadovaly různé profese a jejich koordinaci. Spolupráce více firem by byla problematická též z pohledu odpovědnosti za vady. Proto bylo podle znalce racionální, že stroje i stavební práce dodá jedna společnost. Tyto závěry se však míjí s realitou. Za prvé, žalobce žádného dodavatele na stavební práce neměl – realizoval je sám. Tvrzená motivace o jednom generálním dodavateli, který realizuje celý projekt „na klíč“, je tudíž zjevně falešná. Za druhé, obecně nelze obcházet zákaz spojování nesouvisejících prací do jedné veřejné zakázky tvrzením, že jednotlivá plnění na sebe musí navazovat, jak soud vysvětlil výše. Znalec přitom nenabídl žádné vysvětlení toho, proč by zrovna v nynějším případě měla být vzájemná návaznost stavebních prací a následné dodávky strojů mimořádně úzká či komplikovaná. Spíše jeho závěry vzbuzují dojem, že zcela tendenčně a nekriticky převzal žalobcovo vysvětlení, jež však soud výše vyhodnotil jako nevěrohodné.

63. Soud na závěr shrnuje, že napadené rozhodnutí shledal jako zákonné a žalobu zamítl. V nyní řešené věci žalobce porušil rozpočtovou kázeň, a to významnými prohřešky. Obraně žalobce soud neuvěřil také proto, že je obecná a jen opakuje odvolací námitky.

VI. Náklady řízení

64. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu těch nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který úspěch ve věci neměl. Žalobce před soudem neuspěl (soud žalobu zamítl jako nedůvodnou), proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu by jinak – jakožto úspěšnému účastníkovi řízení – právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu mu je však nelze přiznat, neboť nepřesahují rámec jeho běžné úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 3. 2015, čj. 7 Afs 11/2014 – 47, č. 3228/2015 Sb. NSS).