30 Co 241/2022- 192

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud [anonymizováno] rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno] [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, výrokem II. uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů [anonymizováno] [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu dne [datum], kterou se žalobce domáhal po žalované zadostiučinění [částka] s příslušenstvím za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky správního [anonymizováno]. Konkrétně žalobce tvrdil, že dne [datum] podal [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] („ správce daně“) žádost o přiznání úroku dle § 254 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, coby příslušenství daně z přidané hodnoty. Správce daně tuto žádost zamítl rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] („ rozhodnutí prvního stupně“). Žalobce se proti tomu dne [datum] odvolal, ale [anonymizováno] orgán odvolání zamítl rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] („ 1. [anonymizováno] rozhodnutí“). Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] („ rozsudek správního soudu“). Následně bylo [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v dalším odvolacím [anonymizováno] nečinné. Žalobce proto podal dne [datum] podnět proti nečinnosti, na nějž [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] vydáním rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] („ 2. [anonymizováno] rozhodnutí“), kterým změnilo původní rozhodnutí prvního stupně a přiznalo žalobci částku [částka].

3. Celková délka uvedeného [anonymizováno] činila 5 let, 4 měsíce a 20 dnů. Šlo o dobu nepřiměřeně dlouhou, proto se žalobce domáhal zadostiučinění za takto vzniklou nemajetkovou újmu podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Uvedené [anonymizováno] spadá pod ochranu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („ Úmluva“), čemuž odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), neboť daňové [anonymizováno] včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tudíž o [anonymizováno], jehož předmětem je základní právo nebo svoboda. Výši požadovaného zadostiučinění stanovil žalobce v souladu se Stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] ([spisová značka]) při zohlednění kumulované inflace 20,5 % od doby jeho přijetí. Žalobce u žalované uplatnil nárok žádostí ze dne [datum], ta na ni reagovala odmítavým přípisem ze dne [datum].

4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, mj. z toho důvodu, že žalobci byl vyplacen úrok z neoprávněného jednání správce daně ve smyslu § 254 daňového řádu, který se ex lege započítává na přiznanou náhradu újmy a případná újma žalobce tak již byla reparována přímo v daňovém [anonymizováno].

5. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku detailně popsal průběh namítaného [anonymizováno] a předně s ohledem na judikaturu dovodil, že na namítané [anonymizováno] dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny a jím zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Vzhledem k okolnostem [anonymizováno] shledal jeho celkovou délku za přiměřenou. Argumentoval především tím, že celková délka [anonymizováno] 5 let a 4 měsíce byla sice značná, nešlo ale přehlédnout, že podstatnou část z ní tvořilo [anonymizováno] před správními soudy probíhající od [datum] do [datum], tj. více než 4 a půl roku. Ohledně něj žalobce neuplatňoval žádné pochybení, které by vedlo k nedůvodnému prodloužení celkové délky [anonymizováno]. Ve věci sice došlo ke dvěma průtahům předcházejícím vydání obou odvolacích rozhodnutí, jednalo se ale pouze o dva excesy v [anonymizováno], jehož předmět měl pro žalobce nižší význam. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl a o nákladech [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb.

6. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž zejména namítal, že absence odškodnění je nedostatečná, když obvodní soud mohl žalovanému uložit omluvu, konstatovat porušení práva či odškodnit žalobce finančně. Obvodní soud v rozporu s judikaturou žalobci nepřiznal žádné odškodnění. V systému jednotlivých kritérií pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk hraje význam předmětu [anonymizováno] pro poškozeného klíčovou roli. Zvýšený význam předmětu [anonymizováno] pro žalobce plynul z jeho vysokého věku a výše předmětu [anonymizováno] před daňovými orgány byla v poměru k jeho důchodu zásadní. Obvodní soud shledal v [anonymizováno] průtahy na straně daňových orgánů přesahující 1,5 roku, což nelze označit za ojedinělý průtah, který by bylo možno tolerovat. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu.

7. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i [anonymizováno], které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. dílčím způsobem doplnil dokazování, neboť pro věc relevantní skutková zjištění soudu prvního stupně jsou sice správná, avšak neúplná.

9. Z rozhodnutí správce daně ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo odvolacím soudem zjištěno, že dne [datum] podal žalobce žádost o přiznání úroku podle § 254 daňového řádu z důvodu pozdního předepsání částky [částka]. Správce daně pak dne [datum] tento úrok v požadované výši [částka] žalobci přiznal z důvodu nezákonného zadržování úroku v částce [částka] vzniklého za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], žalobci byl přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně dle § 254 daňového řádu.

10. Po tomto doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že skutkový stav je zjištěn tak, že o věci lze rozhodnout.

11. V projednávané věci se žalobce domáhá přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce správního [anonymizováno], včetně navazujícího [anonymizováno] před správním soudem.

12. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním [anonymizováno], ve správním [anonymizováno] nebo v [anonymizována dvě slova], za b) nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je dle ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Judikatura upřednostňuje globální, celkový pohled na [anonymizováno], proto existující průtah v určité fázi [anonymizováno] soud toleruje za předpokladu, že celková doba [anonymizováno] nebude nepřiměřená, naopak v [anonymizováno], v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba [anonymizováno] jeví nepřiměřeně dlouhou. Vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu (srovnej v tomto směru Stanovisko).

13. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20 konstatoval, že„ z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v [anonymizováno], v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva - nepřiměřenou délkou takového [anonymizováno] - pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním [anonymizováno] rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku [anonymizováno], jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní [anonymizováno] o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní [anonymizováno], je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na [anonymizováno] jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem [anonymizováno] bylo "občanské právo nebo závazek" ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů“. Na citovaný nález Ústavního soudu posléze reagoval Nejvyšší soud rozsudkem velkého senátu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž mimo jiné uvedl, že„ nevidí jinou možnost, než se odchýlit i od závěrů uvedených v rozsudku sp. zn. [spisová značka] a v judikatuře Nejvyššího soudu vícekrát opakovaných o tom, že na ta správní [anonymizováno], která věcně nespadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jejichž předmětem je základní právo či svoboda, nelze aplikovat § 13 odst. 1 větu třetí zákona č. 82/1998 Sb. a posuzovat tak přiměřenost jejich délky“, přičemž uzavřel, že:„ právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, mají účastníci správních [anonymizováno], na něž dopadá čl. 6 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na daná správní [anonymizováno] navazoval či nenavazoval soudní přezkum.“ 14. Soud prvního stupně správně dovodil, že v projednávaném případě lze přistoupit k posouzení přiměřenosti celkové délky správního a na něj navazujícího soudního [anonymizováno] podle kritérií podrobně rozvedených ve Stanovisku, když uzavřel, že na namítané [anonymizováno] je aplikovatelný čl. 6 Úmluvy. Navíc lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž bylo zřetelně artikulováno, že„ daňové [anonymizováno] včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tudíž o [anonymizováno], jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž dovolatelce svědčilo právo na přiměřenou délku tohoto [anonymizováno] ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny“ Pokud jde o posouzení správního [anonymizováno] a následujícího [anonymizováno] soudního, pak i v tomto směru postupoval nalézací soud správně, když tato [anonymizováno] posoudil jako celek (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

15. V [anonymizováno] bylo prokázáno, že posuzované správní [anonymizováno] a na něj navazující [anonymizováno] před správním soudem trvalo 5 let a 4 měsíce. Odvolací soud se nemůže ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že takovou dobu lze ještě považovat za přiměřenou. Tento závěr s ohledem na charakter namítaného [anonymizováno] obstát nemůže, neboť se jednalo o standardní správní [anonymizováno] na základě žádosti žalobce ze dne [datum] o přiznání úroku podle § 254 daňového řádu coby příslušenství daně z přidané hodnoty. V daném [anonymizováno] lze shledat průtahy, které soud prvního stupně popsal pod bodem 30 napadeného rozsudku, na jeho správné úvahy lze v plném rozsahu odkázat. Odvolací soud proto uzavírá, že v namítaném [anonymizováno] byl dán nesprávný úřední postup podle ustanovení § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a v tomto směru bylo zapotřebí nesprávný závěr soudu prvního stupně korigovat.

16. Ze znění § 31a odst. 2 OdpŠk vyplývá, že poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích zpravidla představuje nejvyšší míru (formu) satisfakce, neboť se poskytne pouze v případě, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva, které je ovšem samostatnou a plnohodnotnou formou zadostiučinění, by se nejevilo jako dostačující. Odvolací soud vzhledem k okolnostem namítaného [anonymizováno] považoval za odpovídající poskytnutí peněžité satisfakce, proto se zabýval otázkou stanovení její výše.

17. Při výpočtu základní částky pro posouzení výše zadostiučinění postupoval odvolací soud v souladu se Stanoviskem Nejvyššího soudu, ve kterém vymezil, jaká kritéria je nutno vzít v úvahu při posouzení přiměřenosti celkové doby [anonymizováno], jak postupovat při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk a jak posuzovat výši zadostiučinění v [anonymizováno], která ještě nebyla pravomocně skončena.

18. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že„ pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] (cca 600 až [částka]) za jeden rok [anonymizováno], tj. [částka] až [částka] (cca 50 až [částka]) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv [anonymizováno] vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba [anonymizováno] (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky [anonymizováno] (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy [částka] až [částka] za první dva roky [anonymizováno] dohromady (za jeden rok pak [částka] až 10. [částka])“.

19. Na tomto místě považuje odvolací soud za vhodné vyjádřit se k nedůvodnosti námitky žalobce, podle které je Stanovisko Nejvyššího soudu již neaktuální a je nutno zohlednit kumulovanou inflaci od doby jeho vydání. Posouzením otázky vlivu inflace na přiznané zadostiučinění se Nejvyšší soud již opakovaně zabýval a uvedl:„ Při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku [anonymizováno] je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění pak nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dále i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

20. Při stanovení konkrétní výše odškodnění žalobce pak odvolací soud postupoval v souladu s názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], podle kterého při stanovení výše zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je třeba vyjít z určité částky za jeden rok trvání [anonymizováno], ve kterém došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jež znásobena celkovou dobou trvání [anonymizováno] umožní stanovit základní výši odškodnění. [jméno] je následně třeba upravit s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zák. č. 82/1998 Sb., tj. s přihlédnutím ke složitosti [anonymizováno], jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v [anonymizováno], k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v [anonymizováno], postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno] a významu předmětu [anonymizováno] pro poškozeného.

21. Důvody pro navýšení základní částky [částka] odvolací soud neshledal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Podle shora popsaného mechanismu uvedeného v citovaném Stanovisku by při délce [anonymizováno] 5 let a 4 měsíce náleželo žalobci zadostiučinění ve výši [částka].

22. Odvolací soud se dále zabýval jednotlivými hledisky v souladu s § 31a odst. 3 OdpŠk, neboť považuje otázku významu výše zmíněných jednotlivých kritérií za stěžejní při utváření závěru o výši imateriální újmy žalobce. V této souvislosti lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož na závěru o nepřiměřenosti délky [anonymizováno] a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce [anonymizováno]. Z tohoto úhlu pohledu se odvolací soud zabýval jednotlivými kritérii.

23. Složitost [anonymizováno] je významným činitelem, neboť úměrně se zvyšující se složitostí projednávané věci se prodlužuje doba, v níž by měla být rozhodnuta. Toto kritérium lze chápat jak z pohledu složitosti samotného případu, kterou může charakterizovat skutková obsáhlost a náročnost při zjišťování skutkového stavu věci, tak z pohledu složitosti vedeného [anonymizováno]. V posuzovaném [anonymizováno] se jednalo o komplikovanou otázku„ úroku z úroku“, tedy tzv. anatocismus v daňovém [anonymizováno], kdy existovala nejednoznačná judikatura k této problematice, včetně rozdílných názorů dvou senátů Městského soudu v Praze, jak vyplývá z rozhodnutí správního soudu. Do uvažované procesní složitosti se pak promítlo to, že se [anonymizováno] odehrálo na dvou stupních soustavy správních orgánů a dále pak i na jednom stupni soustavy správních soudů, což objektivně patří mezi skutečnosti zvyšující složitost [anonymizováno] a ovlivňují i jeho délku. Vzhledem k uvedeným okolnostem zvyšujících složitost posuzovaného [anonymizováno] považuje odvolací soud za adekvátní snížení základní částky z důvodu složitosti [anonymizováno] o 45 %.

24. Odvolací soud se dále zabýval kritériem postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno]. Podle judikatury Nejvyššího soudu ve sporu o náhradu imateriální újmy způsobené nepřiměřenou délkou [anonymizováno] je třeba zohlednit i okolnost, že došlo ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku takového pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení [anonymizováno] oproti tomu, postupoval-li by orgán veřejné moci z procesního hlediska bezvadně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V tomto směru bylo v [anonymizováno] prokázáno, že k žalobě žalobce Městský soud v Praze (rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) zrušil rozhodnutí odvolacího finančního [anonymizováno] ze dne [datum] pro nezákonnost. Následně bylo [anonymizována tři slova] nečinné, proto žalobce podal dne [datum] podnět proti nečinnosti. S ohledem na uvedený postup orgánů veřejné moci během [anonymizováno], který vedl k prodloužení [anonymizováno], shledává odvolací soud za adekvátní zvýšení základní částky o 10 %.

25. Ohledně kritéria významu předmětu [anonymizováno] pro účastníka, tedy to, co je pro něj tzv. v sázce, lze obecně uvést, že odškodnění za nepřiměřenou délku [anonymizováno] se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu [anonymizováno] pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jako zvýšeně významné jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu [anonymizováno], čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se [anonymizováno] dotýká. Typicky se jedná o [anonymizována dvě slova] (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále [anonymizováno], jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně-právní vztahy (zde zejména [anonymizováno] ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), [anonymizováno] ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či [anonymizováno] o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Do těchto kategorií posuzovaný spor nepatřil. Naopak zde šlo o vyplacení úroku z neoprávněného jednání správce daně a to v bagatelní výši, kdy se jednalo o vyplacení úroku z úroku. To vše v souvislosti s tehdejší podnikatelskou činností žalobce, kdy bernou mincí nemůže být výše starobního důchodu, kterou argumentoval žalobce. Z důvodu sníženého významu [anonymizováno] pro žalobce zde byl dán důvod pro redukci základní částky o 50 %. V rámci kritéria významu předmětu [anonymizováno] pro poškozeného pak nebylo nutno zohledňovat věk žalobce, neboť podle judikatury jsou osobami v pokročilejším věku myšleny osoby starší minimálně 75 let (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Uvedené věkové hranice žalobce v době ukončení posuzovaného [anonymizováno] nedosáhl.

26. Důvody pro další modifikaci základní částky odvolací soud neshledal. Shrnuto, při této celkové redukci základní částky o 85 % (- 45 % složitost, + 10 % postup orgánů veřejné moci, - 50 % význam [anonymizováno]) dospěl odvolací soud k výši přiměřeného zadostiučinění [částka]. Zde je však nutno zohlednit, že rozhodnutím správce daně z [datum] byl žalobci přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu ve výši [částka]. Podle § 254 odst. 6 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, se úrok přiznaný podle tohoto ustanovení se započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně. Vzniklá nemajetková újma tak již byla žalobci kompenzována přiznáním částky [částka]. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani nová úprava vztahu úroků hrazených správcem daně k náhradě újmy obsažená v § 251d daňového řádu, účinná od [datum]. Podle této úpravy lze přiznat náhradu škody nebo přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, které byly způsobeny daňovému subjektu jednáním správce daně, pouze v rozsahu, v jakém nevzniká úrok hrazený správcem daně. Přiznaný a vyplacený úrok z neoprávněného jednání správce daně tak i ve smyslu § 251d daňového řádu představuje specifickou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou byl odvolací soud povinen zohlednit při svém rozhodnutí.

27. Na zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně tak lze nahlížet jako na věcně správně, proto jej odvolací soud potvrdil postupem podle § 219 o. s. ř., včetně správného výroku o náhradě nákladů [anonymizováno], který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

28. O nákladech odvolacího [anonymizováno] odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím [anonymizováno] plně úspěšná. Náklady žalované v odvolacím [anonymizováno] činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odvolání, příprava na jednání, účast na jednání odvolacího soudu). Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení