9 C 302/2023 - 429

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o náhradu škody 19 959 Kč a zadostiučinění 87 721,80 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě škody spočívající v účelně vynaložených nákladech v rámci daňového řízení vedeného u [Anonymizováno] pod č.j. [Anonymizováno] částku ve výši 19 955 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou daňového řízení vedeného u [Anonymizováno] pod č.j. [Anonymizováno] částku ve výši 87 721,80 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 570 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 12. 2023 domáhal rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit mu částku ve výši 19 959 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z titulu škody způsobené v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím [Anonymizováno] a částku ve výši 87 721,80 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z titulu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou [Anonymizováno] řízení vedeného u [Anonymizováno]. K odůvodnění podané žaloby zejména uvedl, že dne 15. 8. 2012 vydal [Anonymizováno] výzvu, kterou jej vyzval k podání daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2011, kterou bylo podle daňového řádu zahájeno daňové řízení o dodatečném vyměření daně, a to dnem 20. 8. 2012, kdy žalobce výzvu převzal. Správce daně prováděl v rámci daňového řízení za účelem doměření daně dokazování, jehož výsledkem bylo následné vydání platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob za uvedený rok 2011, a to až dne 31. 3. 2017. Platební výměr žalobce považoval stejně jako celé daňové řízení za nezákonné, a proto rozhodnutí napadl odvoláním. Odvolací orgán provedl další dokazování a rozhodnutím ze dne 9. 5. 2018 napadený platební výměr potvrdil. Proti rozhodnutí [Anonymizováno] podal žalobce správní žalobu o přezkoumání správního rozhodnutí, které Krajský soud [Anonymizováno] vyhověl a rozsudkem ze dne 19. 8. 2020 napadené rozhodnutí [Anonymizováno] zrušil. Proti rozhodnutí krajského soudu podalo [Anonymizováno] kasační stížnost. [Anonymizováno] přes výše uvedenou kasační stížnost navíc přistoupilo k vydání nového rozhodnutí dne 3. 3. 2022, ve kterém muselo akceptovat mimo jiné i právní a skutkové závěry krajského soudu, a proto v novém rozhodnutí došlo k zásadnímu snížení vyměřené daňové povinnosti, se kterou žalobce nesouhlasil, ale s ohledem na dosavadní délku řízení, náklady, které mu v souvislosti s daňovým řízením vznikaly, a i s ohledem na jeho zhoršující se zdravotní stav, se rozhodl v dalším řízení již nepokračovat a doměřenou daň uhradil. Následně však Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu svým rozsudkem ze dne 30. 11. 2022 zrušil a krajskému soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Na základě právního názoru Nejvyššího správního soudu krajský soud věc znovu posoudil a jelikož i nadále shledal porušení zákona v napadeném rozhodnutí daňových orgánů, rozsudkem ze dne 26. 1. 2023 napadené rozhodnutí [Anonymizováno] opět zrušil. Rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 29. 3. 2023 č.j. [Anonymizováno] byl platební výměr správce daně zrušen v celém rozsahu, odvolací řízení bylo zastaveno a současně bylo zastaveno i vyměřovací řízení zahájené z moci úřední dne 20. 8. 2012. S ohledem na výše uvedené žalobce správce daně vyzval dne 3. 4. 2023 k vrácení daňového přeplatku a k úhradě úroku z nesprávně stanovené daně. Na základě této výzvy pak dne 13. 4. 2023 byla vrácena žalobci uhrazená daň. Úrok z nesprávně vyměřené daně byl vyměřen správcem daně dne 28. 4. 2023 a dne 4. 5. 2023 byl také žalobci poukázán. K tomuto datu pak žalobce vázal skončení řízení o dodatečném vyměření daně z příjmu fyzických osob za rok 2011. Daňové řízení tedy trvalo do konečného uzavření a vypořádání od 20. 8. 2012 do 4. 5. 2023, tedy 10 let 8 měsíců a 14 dnů. Žalobce považoval délku daňového řízení za nepřiměřeně dlouhou a požadoval nejen tedy zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu v podobě nepřiměřené délce řízení, ale i náhradu všech účelně vynaložených nákladů v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Tak vyčíslil vynaložené náklady řízení před správními orgány na částku 24 100 Kč. Za právní zastoupení pak bylo účtováno a žalobcem uhrazeno dne 25. 8. 2012 na 12 000 Kč (odměna a náklady 10 000 Kč a 20 % DPH 2 000 Kč) a dne 5. 12. 2017 na 12 100 Kč (odměna a náklady 10 000 Kč a 21 % DPH 2 100 Kč). Žalobce si byl vědom, že je třeba postupovat podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přičemž celkem tedy právní zástupce žalobce vykonal v rámci zastoupení v daňovém řízení v žalobě (viz žaloba) uvedené úkony právní služby včetně nákladů v celkové tarifní hodnotě 17 652 Kč, přičemž DPH z první platby bylo podle tehdy platného zákona o DPH ve výši 20 %, tj. 2 000 Kč a poté 21 % z druhé úhrady, tj. 1 607 Kč, celkem pak žalobce u žalované uplatnil škodu ve výši 21 259 Kč. Žalovaná přiznala žalobci na náhradu škody toliko částku 1 300 Kč, tedy žalobou uplatil škodu ve výši 19 959 Kč. Za nepřiměřenou délku řízení pak požadoval žalobce částku ve výši 150 000 Kč, přičemž žalovaná mu přiznala a vyplatila částku nemajetkové újmy 62 278,20 Kč s tím, že tedy žalobou uplatnil nárok na částku 87 721,80 Kč. Žalovaná obdržela žádost na odškodnění žalobce dne 23. 6. 2023, přičemž dne 18. 12. 2023 obdržel stanovisko žalované ze dne 13. 12. 2023 č. j. [Anonymizováno], kterým byly nároky uznány za důvodné pouze zčásti, když mu byla přiznána částka 1 300 Kč jako náhrada škody a částka 62 278,20 Kč odpovídající nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku řízení. Ačkoliv žalovaná souhlasila s tím, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, avšak žalovaná při výpočtu přiměřeného zadostiučinění vycházela z minimální částky za 1 rok řízení, tj. 15 000 Kč. Délku řízení zkrátila do doby právní moci vydaného posledního rozhodnutí, tj. do 29. 3. 2023. Základní částku modifikovala tím, že ji snížila pro právní a procesní složitost, a naopak navýšila s ohledem na postup státu a průtahy, fakticky ji tedy snížila o 20 %. Nakonec žalovaná ještě snížila vypočtenou částku 115 299,20 Kč o dalších 53 021 Kč, s odůvodněním, že tato částka byla vyplacena jako zaplacené úroky správcem daně z nesprávně stanovené daně z příjmu fyzických osob, a to s odvoláním na ustanovení § 251d daňového řádu. Ani s těmito závěry žalované žalobce nesouhlasil.

2. Za žalovanou [Anonymizováno] v této věci jednala [Anonymizováno], a to podle § 6 odst. 2 písm. b), zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „OdpŠk“), neboť k tvrzené škodě (majetkové újmě) a nemajetkové újmě mělo dojít v rámci daňového řízení před [Anonymizováno], když zdejší soud tak byl i místně příslušný pro projednání a rozhodnutí o podané žalobě s ohledem na místo vzniku škody a nemajetkové újmy.

3. Žalované byla doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření dne 26. 1. 2024 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). Žalovaná pak ve svém podání soudu ze dne 23. 2. 2024 sdělila, že s požadovanými částkami ze strany žalobce nesouhlasí. Žalovaná učinila nesporným, že v případě samotné délky řízení se fakticky jednalo o nepřiměřenou délku řízení, tedy souhlasila s žalobcem ohledně nesprávného úředního postupu, stejně tak souhlasila s žalobcem v tom, že došlo v rámci daňového řízení k nezákonnému rozhodnutí správce daně, které bylo zrušeno. Žalovaná se za nezákonné rozhodnutí omluvila, stejně tak i za nepřiměřenou délku řízení, avšak vyplatila mu 1 300 Kč a 62 278,20 Kč. Žalovaná neshledala důvody pro vyplacení vyšších částek. Za účelně vynaložené náklady považovala tedy toliko částku mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby v hodnotě 1.000 Kč, a to písemné podání ve věci samé, tj. podání odvolání proti rozhodnutím správce daně podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, a náhradu hotových výdajů spočívající v paušální částce ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Ostatní náklady, které žalobce vynaložil na zastoupení v průběhu nalézacího řízení, lze s ohledem na jejich účel považovat za vynaložené v souladu s plněním povinností daňového subjektu v rámci správy daní. Náklady požadované žalobcem podle žalované nesplňovaly podmínku § 31 odst. 1 OdpŠk a nemohly tak být předmětem náhrady nákladů hrazených v souvislosti s řízením, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno. Podle § 107 odst. 1 daňového řádu platí, že náklady řízení vzniklé osobě zúčastněné na správě daní nenese správce daně, tyto osoby si nesou své náklady vzniklé v souvislosti se správou daní samy. Pokud šlo o nárok na náhradu nemajetkové újmy, pak vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp.zn. Cpjn 206/2010, a výši přiměřeného zadostiučinění stanovila podle algoritmu uvedeného v tomto rozhodnutí částkou 144 124 Kč (2 × 7 500 Kč, 8 × 15 000 Kč, 7 měsíců 8 750 Kč a 9 dnů 374 Kč). Dále pak žalovaná při stanovení kompenzace přihlédla ke konkrétním okolnostem případu podle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Žalovaná v tomto případě dospěla k závěru, že je na místě základní odškodnění modifikovat a po zohlednění právní, procesní a skutkové složitosti řízení (zejména počet instancí a orgánů, které ve věci rozhodovaly), posouzení významu věci pro žadatele a jeho postupu ve věci byla částka ponížena o 20 %. Celkem bylo žalobci přiznáno zadostiučinění ve výši 144 124 Kč, přičemž tato částka byla snížena o 20 % z důvodů uvedených výše na částku 115 299,20 Kč. Přiznaná částka byla ponížena o přiznané úroky hrazené správcem daně, tj. o částku 53 021 Kč postupem ve smyslu § 251d daňového řádu. Podle mínění žalované lze přiznat náhradu škody nebo přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, které byly způsobeny daňovému subjektu jednáním správce daně, pouze v rozsahu, v jakém nevzniká úrok hrazený správcem daně. (viz podrobněji vyjádření k žalobě ze strany žalované na č.l. 23-29 spisu)

4. Soud nařídil ve věci jednání na den 23. 7. 2024, k němuž se dostavil jak zástupce žalobce, tak i žalovaná, přičemž při tomto jednání provedl dokazování především obsahem spisu správce daně, když toto dokazování bylo prováděno obsahem jednotlivých relevantních listin tohoto spisu. Soud pak rovněž v rámci dokazování vyšel i z nesporných tvrzení ze strany účastníků řízení, když taková nesporná tvrzení považoval v souladu s § 120 odst. 3 OSŘ, za svá vlastní skutková zjištění, k nimž tedy nebylo třeba provádět dokazování, respektive tato korespondovala i s provedenými důkazy soudem.

5. Soud tak v rámci tohoto řízení učinil z důkazů – jednotlivých listin obsažených primárně ve spisu správce daně – a nesporných tvrzení účastníků následující skutková zjištění:

6. Tak mezi účastníky nebylo žádného sporu o tom, že Podáním ze dne 20. 6. 2023 nazvaným jako „Uplatnění nároku na náhradu škody a zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku způsobenou nesprávným úředním postupem“ (č..l. 6-8) žalobce uplatnil svůj nárok u žalované ([právnická osoba], po které požadoval náhradu škody v částce 21 259 Kč a náhradu nemajetkové újmy v částce 150 000 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že daňové řízení trvalo do konečného uzavření a vypořádání 10 let 8 měsíců a 14 dnů. A to od 20. 8. 2012, kdy převzal výzvu od [Anonymizováno] k podání daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2011, až do 4. 5. 2023, kdy mu byl poukázán úrok z nesprávně vyměřené daně. Průtahy v řízení žalobce shledává na straně daňových orgánů, spočívajících v jejich délce trvající nečinnosti a v nesprávných postupech, kdy uvádí např. prodlevu mezi zahájením řízení dne 20. 8. 20212 a výzvou k prokázání skutečností ze dne 22. 5. 2015, tedy téměř dva roky, následně další dva roky do sdělení o výsledku řízení dne 19. 8. 2016, jeden rok trvající odvolací řízení, po zrušení odvolacího rozhodnutí soudem dne 19. 8. 2020 do 3. 3. 2022, tedy více než jeden a půl roku do vydání nového rozhodnutí o odvolání, aj.; nekoncentrovanost řízení a nesprávné skutkové i právní závěry, které pak vedly k podávání důvodných řádných opravných prostředků, které však nebyly akceptovány, v důsledku čehož bylo třeba využít i možnosti soudního přezkumu, což vedlo k opakovanému rušení vydaných rozhodnutí a dalším průtahům. Svůj nárok žalobce odůvodňuje i tím, že v průběhu řízení musel kromě dopadů na své zdraví čelit i důsledkům v podobě úhrad daně, dokonce i exekučního vymáhání a blokací jeho tehdejší nemovitosti, přičemž průtahy zhoršovaly také jeho možnost se účinně bránit s ohledem na časový odstup např. výslechů svědků, ztrátu listin apod.

7. Čestným prohlášením žalobce ze dne 24. 5. 2023 (č.l. 9 p.v.), je doloženo, že v rámci právního zastoupení v daňovém řízení za zdaňovací období roku 2011 proběhly u právního zástupce [Jméno advokáta] mimo jiné i dvě porady, kdy každá z nich přesahovala svojí délkou 1 hodinu, a to dne 8. 8. 2014, jejímž předmětem bylo projednání informací a dokladů k výzvě správce daně a prokázání skutečností a dále dne 25. 4. 2022, jejímž předmětem byl další postup s ohledem na dosavadní vývoj daňového řízení včetně řešení přeplatků a důsledků pochybení správce daně.

8. Příjmovým pokladním dokladem znějícím na částku v celkové výši 12 000 Kč spolu s 20% DPH ze dne 25. 8. 2012 vystaveným zástupcem žalobce (č.l. 10), je doloženo, jaké částky vynaložil v souvislosti s daňovým řízením žalobce, když všechny tyto částky byly účelně vynaložené. Účel platby byl u tohoto dokladu uveden „zastupování v daňovém řízení rok 2011“ a příjmovým pokladním dokladem ze dne 5. 12. 2017 znějícím na částku 12 100 Kč spolu s 21 % DPH vystaveným zástupcem žalobce (č.l. 10) bylo shodně zjištěno, že účel platby je zde uveden „zastupování v daňovém řízení DPFO rok 2011“.

9. Sdělením [Anonymizováno] (žalovaná) ze dne 13. 12. 2023 (č.l. 11-12) je doloženo, že žalovaná informovala právního zástupce žalobce, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž namítanou celkovou délku řízení považovala shodně s žalobcem za nepřiměřenou. Žalovaná se žalobci omluvila, nicméně za oprávněný požadavek z hlediska nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení považovala částku pouze ve výši 63 578,20 Kč, kterou poukázala na jím uvedený účet. Ze sdělení bylo zjištěno, že co se týče nezákonného rozhodnutí a náhrady nákladů řízení, pak žalovaná škodu v souvislosti s nezákonným rozhodnutím shledala v rozsahu 1 300 Kč odpovídajícím nákladům právního zastoupení vynaloženým na nápravu nezákonného rozhodnutí a v tomto rozsahu byl podle žalované nárok prokázán. Ve vztahu k nepřiměřené délce řízení a z této skutečnosti rezultující nemajetkové újmě na straně žalobce, dospěla žalovaná k závěru, že řízení probíhalo od 20. 8. 2012 do 29. 3. 2023, tj. celkem 10 let 7 měsíců a 9 dnů, přičemž při stanovení zadostiučinění vycházela žalovaná ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011, tj. ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení ponížené na částku 7 500 Kč za první dva roky řízení, přičemž v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2404/21 ze dne 22. 2. 2022 nesouhlasila s žalobcem namítanou délkou řízení. Konečný okamžik řízení spojovala s okamžikem nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V souladu s výše uvedeným stanoviskem Nejvyššího soudu pak náhradu škody modifikovala při zohlednění právní, procení a skutkové složitosti řízení, a to o 20 %. A dále částku ponížila o přiznané úroky z nesprávně stanovené daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2011, tj. o částku 53 021 Kč, a to s odkazem na ustanovení § 251d daňového řádu.

10. Detailem pohybu z účtu vedeného u [právnická osoba] (č.l. 10 p.v.) bylo doloženo, že dne 21. 12. 2023 právní zástupce žalobce provedl okamžitou odchozí platbu v částce ve výši 63 578,20 Kč s tím, že ve zprávě pro příjemce je uvedena poznámka „úhrada škody za zadostiučinění od [Anonymizováno]“. Ostatně o uvedených shora uvedených skutečnostech nebylo mezi účastníky žádného sporu.

11. Ze spisového materiálu správce daně, tj. [Anonymizováno] (dále jen správce daně“) bylo zjištěno následující:

12. Jak bylo zjištěno z databáze evidence vozidel (č.l. 281-283), dne 27. 4. 2012 si správce daně vyžádal výpis z evidence vozidel k daňovému subjektu – žalobci – [Jméno žalobce].

13. Dne 21. 5. 2012 v 9:45 hodin se v kanceláři správce daně konalo jednání s daňovým subjektem – žalobcem – [Jméno žalobce] (dále jen „daňový subjekt“), jak bylo zjištěno z protokolu o ústním jednání (č.l. 279-280). Z obsahu protokolu bylo mimo jiné zjištěno, že ústní jednání s daňovým subjektem se týkalo zjišťování údajů týkajících se příjmů a dalších skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení jeho daňových povinností na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009, 2010 a 2011.Jednání bylo ukončeno v 10:05 hodin.

14. Dne 2. 7. 2012 dal správce daně podnět k vydání výzvy k podání přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009, 2010 a 2011, jak bylo zjištěno z uvedeného podnětu (č.l. 318). Z obsahu podnětu bylo mimo jiné zjištěno, že v rámci vyhledávací činnosti správce daně získal důkazní prostředky o tom, že daňový subjekt ve zdaňovacím období roku 2009, 2010 a 2011 dosahoval příjmy z prodeje vozidel, na které se nevztahovalo osvobození podle ustanovení zákona o daních z příjmů fyzických osob, přičemž k datu 2. 7. 2012 nepodal za uvedené roky daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

15. Soud pak z úředního záznamu správce daně zjistil (č.l. 278), že dne 15. 8. 2012 správce daně provedl kontrolu úkonu na úseku daně z příjmů fyzických osob za rok 2011. Z obsahu úředního záznamu správce daně bylo mimo jiné zjištěno, že při jednání dne 21. 5. 2012 daňový subjekt uvedl, že prodej aut, mj. i v roce 2011 se pravděpodobně uskutečňoval až po roce po jejich nákupu, nicméně správce daně z evidence vozidel zjistil, že v roce 2011 se uskutečnil prodej minimálně 5 vozidel v záznamu identifikovaných. Z obsahu úředního záznamu správce daně bylo také zjištěno, že daňový subjekt nesplnil svoji povinnost v zákonné lhůtě, která uplynula dne 2. 4. 2012, podat přiznání k DPFO za rok 2011, správce daně zahajuje vyměřovací třízení z vlastního podnětu.

16. Jak vyplynulo z doručenky (č.l. 189 p. v.), dne 22. 7. 2012 byla společnosti [právnická osoba] doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 11. 7. 2012 (č.l. 189), kterou správce daně vyzval uvedenou společnost, aby v 15denní lhůtě správci daně vydala kopie ve výzvě specifikovaných dokladů. Na výzvu společnost [právnická osoba] reagovala svým podáním (č.l. 199) doručeným správci daně dne 15. 8. 2012, k němuž předložila předávací protokol (č.l. 25. 2. 2011), kupní smlouvu o prodeji automobilu (č.l. 200-201, přehled transakcí (č.l 202) a zmíněnou výzvu správce daně (č.l. 203).

17. Jak vyplynulo z doručenky (č.l. 190 p. v.), dne 13. 7. 2012 byla paní [jméno FO] doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 11. 7. 2012 (č.l. 190), kterou správce daně vyzval jmenovanou, aby v 15denní lhůtě správci daně vydala kopie ve výzvě specifikovaných dokladů. Na výzvu paní [jméno FO] reagovala svým podáním doručeným správci daně dne 20. 7. 2012, kdy předložila čestné prohlášení (č.l. 193), sdělení [jméno FO] (č.l .193 p.v.) a příjmový pokladní doklad ze dne 26. 10. 2011 (č.l. 194)

18. Z doručenky (č.l. 191 p. v.) soud zjistil, že dne 14. 7. 2012 byla panu [jméno FO] doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 11. 7. 2012 (č.l. 191), kterou správce daně vyzval jmenovaného, aby v 15denní lhůtě správci daně vydala kopie ve výzvě specifikovaných dokladů. Na výzvu pan [jméno FO] reagoval svým podáním doručeným správci daně dne 30. 7. 2012, kdy předložil odpověď na Výzvu k poskytnutí informací správci daně (č.l .195), kopii kupní smlouvy (č.l. 195 p.v.), výdajový pokladní doklad ze dne 1. 12. 2011 (č.l. 196), žádost o vyplacení peněžních prostředků u [Anonymizováno] (č.l. 196 p.v.-197). [jméno FO] uvedené dokumenty zaslal správci daně poštou, jak je evidentní z kopie obálky (č.l. 197 p.v.-198).

19. Z doručenky (č.l. 192 p. v.) soud zjistil, že dne 19. 7. 2012 byla panu [jméno FO] doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 11. 7. 2012 (č.l. 192), kterou správce daně vyzval jmenovaného, aby v 15denní lhůtě správci daně vydala kopie ve výzvě specifikovaných dokladů. Na výzvu reagoval pan [jméno FO] zasláním kupní smlouvy (č.l. 204), která byla správci daně doručena dne 20. 8. 2012.

20. Výzvou k podání daňového tvrzení k dani z příjmů fyzických osob, elektronicky podepsanou dne 15. 8. 2012 (č.l. 53-53 p.v.) byl daňový subjekt (žalobce) vyzván k podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2011 v náhradní lhůtě do 15 dnů od doručení této výzvy. Z doručenky (č.l. 54) je patrné, že tato výzva byla [Jméno žalobce] doručena dne 20. 8. 2012, kdy její převzetí potvrdil svým vlastnoručním podpisem na této doručence.

21. Dne 13. 12. 2012 daňový subjekt požádal [Anonymizováno] o poskytnutí podkladů pro stanovení daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009, 2010 a 2011, týkající se daňového subjektu, jak je doloženo uvedeným podáním ze dne 13. 12. 2012 (č.l. 319-319 p.v.).

22. Z úředního záznamu o provedení místního šetření v [Anonymizováno] vyhotoveného 26. 4. 2013 (č.l. 209) bylo zjištěno, že toto bylo provedeno správcem daně téhož dne na základě telefonické dohody s panem [jméno FO].

23. Dne 26. 4. 2013 byly správci daně předloženy další listiny, kdy se jednalo o smlouvu č. [hodnota] ze dne 25.10. 2011 (č.l. 206-206 p.v.), uzavřenou mezi daňovým subjektem a [jméno FO] [Anonymizováno], kdy předmětem smlouvy byl [Anonymizováno] fakturu [Anonymizováno] ze dne 28. 7. 2011 (č.l. 208) vystavenou [jméno FO] [Anonymizováno] za koupi vozidla [Anonymizováno], další fakturu [Anonymizováno] ze dne 25. 10. 2011 (č.l. 207) vystavenou [jméno FO] [Anonymizováno] za koupi vozidla [Anonymizováno], příjmový pokladní doklad ze dne 28. 7. 2011 na částku 275 000 Kč (č.l . 208 p.v.) a příjmový pokladní doklad ze dne 31. 10. 2011 na částku 3 000 Kč (čl. 207 p.v.).

24. Dále z doručenky (č.l. 321) vyplynulo, dne 9. 5. 2013 byla paní [jméno FO], doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 3. 5. 2013 (č.l. 320-320 p.v.) kterou správce daně vyzval jmenovanou, aby v 15denní lhůtě správci daně vydala kopie listin ve výzvě specifikované informace, přičemž jak bylo zjištěno, listiny se měly týkat vozidla [Anonymizováno].

25. Z doručenky (č.l. 323) soud zjistil, že dne 6. 5. 2013 byla likvidátorovi [jméno FO], doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 3. 5. 2013 (č.l. 322-322 p.v.) kterou správce daně vyzval společnost [právnická osoba], aby v 15denní lhůtě správci daně vydala kopie listin a sdělila ve výzvě specifikované informace, přičemž jak bylo zjištěno, listiny se měly týkat vozidla [Anonymizováno]. Na výzvu správce daně reagoval [jméno FO] sdělením k výzvě k poskytnutí informací správci daně ze dne 29. 5. 2013 (č.l .330), které bylo dle podacího razítka a doručenky (č.l. 330 p.v.) doručeno správci dně dne 29. 5. 2013, v němž [jméno FO] správci daně sděluje, že mu nebyly předány žádné dokumenty od společnosti [právnická osoba].

26. Z doručenky (č.l. 325) pak soud zjistil, že dne 6. 5. 2013 byla společnosti [právnická osoba]., doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 3. 5. 2013 (č.l. 324-324 p.v.) kterou správce daně vyzval uvedenou společnost, aby v 15denní lhůtě správci daně vydala kopie listin a sdělila ve výzvě specifikované informace, přičemž jak bylo zjištěno, listiny se měly týkat vozidla [Anonymizováno]. Na výzvu správce daně zaslala společnost [právnická osoba] odpověď (č.l. 326), která byla daňovému subjektu doručena dle podacího razítka a doručenky (č.l. 327 p.v.) dne 16. 5. 2013. K požadovaným informacím byla v příloze zaslána kopie kupní smlouvy ze dne 1. 10. 2008 (č.l. 326 p.v.-327) uzavřená mezi společností [právnická osoba]. a společností [právnická osoba] jejímž předmětem bylo vozidlo [Anonymizováno]. A dále doplňujícím podáním ze dne 23. 5. 2013 (č.l. 328), které bylo daňovému subjektu doručeno dle podacího razítka a doručenky (č.l. 329 p.v.) společně se s již uvedenou kupní smlouvou (č.l. 328 p.v.-329) dne 23. 5. 2013.

27. Jak vyplynulo z doručenky (č.l. 376), dne 13. 5. 2013 byla [jméno FO] doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 3. 5. 2013 (č.l .375-375 p.v.), kterou správce daně vyzval jmenovanou, aby v 15denní lhůtě správci daně poskytla doklady ve výzvě specifikované, přičemž se jednalo o doklady vztahující se k vozidlu [Anonymizováno]. Na výzvu správce daně zaslala paní [jméno FO] kopii kupní smlouvy (č.l. 377-379 p.v.), která byla daňovému subjektu zaslána dle kopie poštovní obálky (č.l. 380) dne 21. 5. 2013 a správci daně doručena dle podacího razítka dne 22. 5. 2013.

28. Jak soud zjistil z doručenky (č.l. 372), dne 13. 6. 2013 byla společnosti [právnická osoba]. doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 12. 6. 2013 (č.l. 371-371 p.v.), kterou správce daně vyzval jmenovanou společnost, aby v 15denní lhůtě správci daně poskytla ve výzvě specifikované údaje z databáze [Anonymizováno]. Na výzvu správce daně zaslala společnost [právnická osoba]. požadované informace (č.l. 373) dne 21. 6. 2013, jak bylo zjištěno z podacího razítka správce daně.

29. Soud dále zjistil z podacího razítka správce daně na plné moci, že dne 14. 6. 2013 byla správci daně doručena plná moc ze dne 12. 6. 2013 (č.l.310), kterou daňový subjekt udělil svému právnímu zástupci advokátu [Jméno advokáta] (dále jen „právní zástupce“). Z obsahu bylo zjištěno, že se jedná o generální plnou moc.

30. Dožádáním ze dne 27. 6. 2013 (č.l. 331-331p.v.), které bylo dle doručenky (č.l 332) doručeno do datové schránky [Anonymizováno], správce daně požádal [Anonymizováno] o provedení v dožádání psaných úkonů vztahujících se k daňovému subjektu a [jméno FO].

31. Z doručenky (č.l. 333 p.v.) bylo zjištěno, že dne 24. 9. 2013 byla Celnímu úřadu pro Zlínský kraj, doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 23. 9. 2013 (č.l. 333) kterou správce daně vyzval celní úřad, aby v 15denní lhůtě správci daně poskytla ze své databáze údaje o výši ceny obvyklé silničních vozidel stejných, případně obdobných parametrů, jako jsou vozidla specifikované v žádosti. Na výzvu správce daně reagoval celní úřad sdělením z de 27. 9. 2013 (č.l. 334), které bylo celnímu úřadu dle podacího razítka doručeno dne 27. 9. 2013. Z obsahu sdělení vyplývá, že celní úřad není schopen požadované informace poskytnout.

32. Z doručenky (č.l 285) pak soud zjistil, že dne 2. 7. 2013 byla [Anonymizováno], doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 1. 7. 2013 (č.l. 284-284 p.v.), kterou správce daně vyzval [Anonymizováno], aby správci daně v 15denní lhůtě poskytl údaje o registračních místech, u kterých se v současné době nachází vozidla s VIN kódy a RZ ve výzvě vyjmenovaných. Na výzvu správce daně reagoval [Anonymizováno] svým sdělením ze dne 18. 7. 2013 (č.l. 290), doručeným dle doručenky (č.l. 291 p.v.) a podacího razítka správci daně dne 18. 7. 2013. Z obsahu sdělení bylo zjištěno, že [Anonymizováno] nedisponuje většinou požadovaných informaci s tím, kdy správce daně odkazuje na jiné úřady, u nichž se požadované doklady nacházejí. Ke sdělí [Anonymizováno] Brod dokládá technický průkaz [Anonymizováno] (č.l. 290-291).

33. Jak vyplynulo z doručenky (č.l. 287), dne 26. 7. 2013 byla Zdravotní pojišťovně [Anonymizováno], doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 25. 7. 2013 (č.l. 286) kterou správce daně vyzval pojišťovnu, aby v 15denní lhůtě správci daně vydala kopie listin a sdělila ve výzvě specifikované informace, které dokládají průběh případného zaměstnání, zaměstnávání či pobírání dávek nemocenského/důchodového daňového subjektu v letech 2009, 2010, 2011 a 2012. Na výzvu správce daně reagovala zdravotní pojišťovna svým podáním ze dne 28. 8. 2013 (č.l. 297), které bylo správci daně doručeno dne 28. 8. 2013, jak vyplývá z podacího razítka správce daně a doručenky (č.l. 297 p.v.). Z podání bylo mimo jiné zjištěno, že pojišťovna eviduje u daňového subjektu v letech 2009-2012 jako zaměstnance [jméno FO], který odvádí pojistné jednou částkou za všechny pojištěnce, přičemž toto neodvádí řádně a včas; listinné dokumenty nemají k dispozici.

34. Z doručenky (č.l. 289) vyplynulo, že dne 26. 7. 2013 byla Okresní správě sociálního zabezpečení [adresa], doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 25. 7. 2013 (č.l. 286) kterou správce daně vyzval OSSZ, aby v 15denní lhůtě správci daně vydala kopie listin a sdělila ve výzvě specifikované informace, které dokládají průběh pojištění daňového subjektu jakožto pojištěnce na veřejné zdravotní pojištění v letech 2009, 2010, 2011 a 2012. Na výzvu správce daně reagovala OSSZ podáním ze dne 26. 7. 2013 (č.l. 292), doručeným správci daně dne 26. 7. 2013, jak vyplývá z podacího razítka správce a doručenky (č.l. 294). Z obsahu podání vyplývá mimo jiné, že daňový subjekt je od 1. 9. 2005 v evidencích zaměstnanců [Anonymizováno] od 6. 5. 2013 v pracovní neschopnosti, avšak nemocenské dávky neuplatnil, důchod nepobírá. K podání byly OSSZ přiloženy kopie evidenčních listů důchodového pojištění za rok 2009, 2010 a 2011 (č.l. 292 p.v.-293 p.v.), přičemž z evidenčního listu důchodového pojištění za rok 2011 bylo zjištěno, že vyměřovací základ daňového subjektu činil 96 144 Kč.

35. Z doručenky (č.l. 210 p.v.) měl soud za bezpečně prokázané, že dne 26. 7. 2013 byla [Anonymizováno], doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 25. 7. 2013 (č.l. 210) kterou správce daně vyzval [Anonymizováno], aby v 15denní lhůtě správci daně vydal kopie ve výzvě specifikovaných dokladů. [Anonymizováno] reagoval na výzvu správce daně podáním ze dne 30. 7. 2013 (č.l. 213), doručeným správci daně téhož dne, jímž správci daně zaslal kopii technického průkazu č. [Anonymizováno] (č.l. 213 p.v.-214).

36. Z doručenky (č.l. 211 p.v.) bylo zjištěno, že dne 26. 7. 2013 byla [Anonymizováno], doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 25. 7. 2013 (č.l. 211), kterou správce daně vyzval [Anonymizováno], aby v 15denní lhůtě správci daně vydala kopie ve výzvě specifikovaných dokladů. [Anonymizováno] reagoval na výzvu správce daně podáním ze dne 30. 7. 2013 (č. l. 7. 8. 2013), doručeným správci daně dne 7. 8. 2013, jímž správci daně poskytl technický průkaz č. [Anonymizováno] (č.l. 215 p.v.-216).

37. Z doručenky (č.l. 212 p.v.) vyplynulo, že dne 26. 7. 2013 byla [Anonymizováno] doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 25. 7. 2013 (č.l. 212), kterou správce daně vyzval [Anonymizováno], aby v 15denní lhůtě správci daně vydala kopie ve výzvě specifikovaných doklady. [Anonymizováno] reagoval na výzvu správce daně podáním ze dne 10. 9. 2013 (č.l. 227), doručeným správci daně dne 11. 9. 2013, jehož přílohou byla karta vozidla [Anonymizováno] (č.l. 227 p.v.), přihláška k registraci tohoto vozidla (č.l. 228-228 p.v.) a technický průkaz č. [Anonymizováno] (čl. 229-229 p.v.)

38. Z další doručenky (č.l. 296) soud zjistil, že dne 6. 8. 2013 byla [jméno FO] doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 2. 8. 2013 (č.l. 295), kterou správce daně vyzval jmenovaného, aby v 15denní lhůtě správci daně doložil listiny ve výzvě specifikované, týkající se mzdové evidence vztahujících se k daňovému subjektu v letech 2009-2012. [jméno FO] reagoval na výzvu správce daně svým podáním ze dne 2. 9. 2013 (č.l .298), doručeným téhož dne. Z obsahu bylo zjištěno, že pan [jméno FO] s tímto podáním zaslal přílohy, a to potvrzení o zdanitelných příjmech, mzdové listy a výplatnice mezd za období 209-2013. (Pozn. byť z podacího razítka je zřejmé, že přílohy byly přiloženy, ve spisovém materiálu, který byl poskytnut soudu, se nenachází, když tyto mohly být po skončení řízení fakticky vráceny a nebyly ani nijak pro rozhodnutí v této věci podstatné).

39. Dne 8. 8. 2013 pak byla správci daně doručena odpověď od [Anonymizováno] (č.l. 217), jehož obsahem bylo sdělení, že tento orván provedl šetření u paní [jméno FO]. Součástí podání pak byl protokol o místním šetření ze dne 19. 7. 2013 (č.l. 218-219 p.v.) a emailová komunikace od paní [jméno FO] ze dne 24. 7. 2013 (č.l. 220), jejíž součástí byl dopis ze dne 11. 10. 2011 napsaný do [Anonymizováno] (č.l. 220 p.v.) a první strana technického průkazu č. [Anonymizováno] (č.l. 221).

40. Dne 12. 9. 2013 správce daně sepisuje úřední záznam ve věci silničního motorového vozidla registrační značky [SPZ] (č.l. 231), v němž si referentka zaznamenává, že v návaznosti na odpověď [Anonymizováno] telefonicky kontaktovala [jméno FO], aby ho uvědomila o tom, že hodlá provést místní šetření v [Anonymizováno] za účelem získání dalších důkazních prostředků pro účely vedeného daňového řízení. Následně byla referentka kontaktována [jméno FO], který uvedl, že účetní doklady požadující k předmětnému vozidlu má k dispozici, v důsledku čehož správce daně od provedení místního šetření v [Anonymizováno] upustil a požadované písemnosti byly předloženy v sídle [Anonymizováno]. Písemnosti týkající se [Anonymizováno] (č.l. 223-226 p.v.) byly správci daně skutečně doručeny, a to dne 12. 9. 2013, kdy se jednalo o fakturu [Anonymizováno] ze dne 5. 10. 2011, Příjmové pokladní doklady z října 2011 a smlouva o zprostředkování prodeje motorového vozidla č. [hodnota].

41. Jak vyplynulo z doručenky (č.l. 300), dne 22. 1. 2014 byla [právnická osoba]., doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 21. 1. 2014 (č.l. 299-299 p.v.), kterou správce daně vyzval banku, aby v 15denní lhůtě správci daně sdělila údaj o majiteli ve výzvě uvedeného účtu a o stavu peněžních prostředků na tomto úču a jejich pohybu za zdaňovací období (kalendářní rok) 2009, 2010, 2011 a 2012. Na výzvu správce daně reagovala [právnická osoba] svým sdělením nazvaným jako „Informace o klientech“ (č.l. 301), které bylo správci daně doručeno 24. 1. 2014, jak vyplývá z podacího razítka správce daně a doručenky (č.l. 301 p.v.).

42. Z doručenky (č.l. 225 p.v.) měl soud za prokázané, že dne 23. 5. 2014 byla právnímu zástupci daňového subjektu doručena Výzva k prokázání skutečností ze dne 22. 5. 2014 (č.l. 232-235). Obsahem výzvy bylo, by daňový subjekt prokázal ve výzvě uvedené skutečnosti potřebné pro správné stanovení daně z příjmů fyzických osob, a to v 60denní lhůtě. Z obsahu výzvy bylo dále zjištěno, že správce daně požadoval po daňovém subjektu 1. prokázání a předložení důkazních prostředků o tom, že v případě ve výzvě specifikovaných částek se jednalo o příjmy, které nebyly za zdaňovací období roku 2011 předmětem daně z příjmů fyzických osob či od této daně osvobozeny, 2. prokázání a předložení důkazních prostředků, které se týkaly vozidla [Anonymizováno] RZ [SPZ]; 3. prokázání a předložení důkazních prostředků, které se týkaly vozidla [Anonymizováno] RZ [SPZ]; 4. prokázání a předložení důkazních prostředků, které se týkaly vozidla [Anonymizováno] RZ [SPZ] a 5. 2. prokázání a předložení důkazních prostředků, které se týkaly vozidla [Anonymizováno] RZ [SPZ].

43. Z podacího razítka a doručenky (č.l. 303) pak bylo zjištěno, že dne 26. 6. 2014 byla správci daně doručena žádost daňového subjektu o prodloužení lhůty k prokázání skutečností (č.l. 302), a to nejméně do 28. 2. 2015. Z obsahu bylo mimo jiné zjištěno, že daňový subjekt žádá o prodloužení lhůty z důvodu zhoršeného zdravotního stavu, který dokládá lékařskou zprávou (č.l 302 p.v.)

44. Z rozhodnutí o prodloužení lhůty ze dne 2. 7. 2014 (č.l. 236-236 p.v.), které bylo dle doručenky (č.l. 237) doručeno právnímu zástupci daňového subjektu dne 4. 7. 2014, bylo zjištěno, že 60denní lhůta uložená výzvou ze dne 22. 5. 2014 byla daňovému subjektu prodloužena o 26 kalendářních dnů.

45. Sdělení k výzvě k prokázání skutečností ze dne 11. 8. 2014 spolu s přílohami (č.l. 383-395) obdržel správce daně od daňového subjektu dne 12. 8. 2014, jak vyplývá ze záznamu z interního systému správce daně (č.l. 381). Nicméně, jak z obsahu výzvy bylo zjištěno, toto sdělení se týkalo daňového řízení za zdaňovací období roku 2010.

46. Sdělení k výzvě k prokázání skutečností ze dne 15. 8. 2014 (č.l. 243-245) obdržel správce daně od daňového subjektu dne 15. 8. 2014, jak vyplývá z podacího razítka i z potvrzení datové schránky (č.l. 246). Z obsahu výzvy bylo zjištěno, že daňový subjekt považuje zahájené řízení za nezákonné, neboť daňový subjekt se domnívá, že správce daně nemá žádné právně a skutkově relevantní informace ke zpochybnění jeho daňového přiznání a vyžadování prokazování jeho majetku. V rámci sdělení pak daňový subjekt poskytuje správci daně přehled nákupu a prodeje vozidel v roce 2011, vyjadřuje se ke klientským vkladům a také požadavkům správce daně uvedených ve výzvě ze dne 22. 5. 2014.

47. Ke sdělení byly přiloženy následující písemnosti. Potvrzení o poskytnutém hypotečním úvěru a o výši úroků z tohoto hypotečního úvěru ze dne 15. 1. 20212 a 16. 1. 2012 (č.l. 238-238 p.v.), kdy se jedná o potvrzení [právnická osoba], které bylo zasláno daňovému subjektu o výši úroků z hypotéky za rok 2011; kupno-predajná zmluva ze dne 3. 6. 2011 (č.l. 239-239 p.v.), kdy se jedná o smlouvu mezi daňovým subjektem a panem [jméno FO], kdy předmětem smlouvy je [Anonymizováno]; faktura [Anonymizováno] ze dne 28.7. 2011 (č.l. 240) vystavená [Anonymizováno] týkající se vozidla [Anonymizováno]; kupní smlouva ze dne 20. 4. 2010 (č.l. 240 p.v., 241 p.v.) kdy se jedná o smlouvu mezi daňovým subjektem a společností [právnická osoba] , kdy předmětem smlouvy je vozidlo [Anonymizováno]; daňový doklad č. [hodnota] ze dne 31. 5. 2011 (č.l. 241) na částku 6974 Kč vystavený prodejcem [Anonymizováno]; kupní smlouva ze dne 11.4.2011/17.4.2011 (č.l. 242), kdy se jedná o smlouvu mezi [jméno FO] a daňovým subjektem, kdy předmětem smlouvy je vozidlo [Anonymizováno] (č.l. 242 p.v.) uzavřená mezi daňovým subjektem a [jméno FO], kdy předmětem smlouvy je vozidlo [Anonymizováno].

48. Jak vyplynulo z emailové komunikace (č.l . 345) dne 9. 2. 2015 byla [Anonymizováno] zaslána žádost o poskytnutí informací (č.l. 340-341). Z obsahem této žádosti bylo mimo jiné provedení místního šetření, přičemž žádost se vztahovala k vozidlu [Anonymizováno]. Součástí této žádosti pak byly výpisy z účtu [právnická osoba] (č.l. 341 p.v-343), kupní smlouva (č.l. 343 p.v.-344) uzavřená mezi daňovým subjektem a [jméno FO], kdy předmětem koupě bylo vozidlo [Anonymizováno] a příjmový pokladní doklad (č.l. 244 p.v) vystavený daňovým subjektem [jméno FO].

49. Z doručenky (č.l. 305) bylo zjištěno, že dne 21. 2. 2015 byla společnosti [právnická osoba]., doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 21. 2. 2015 (č.l. 304-304p.v.), kterou správce daně vyzval společnost, aby v 15 denní lhůtě správci daně sdělila údaje a poskytla kopie listin ve výzvě specifikovaných, vztahujících se k platbám uskutečněným mezi společností a daňovým subjektem v letech 2010, 2011 a 2012. Na výzvu správce daně společnost [právnická osoba]. zaslala sdělení (č.l. 308), které bylo správci daně doručeno dne 6. 3. 2015, jak vyplývá z doručenky (č.l. 307) a téhož dne bylo správcem daně zpracováno, jak vyplývá ze zpracování písemností (č.l. 306) a ještě doplňující informace (č.l 309, 409), které byly správci daně doručeny dne 11. 3. 2015, jak vyplývá z doručenky (č.l. 309 p.v., 409 p.v.). Přičemž společnost [právnická osoba].[Anonymizováno]doložila správci daně také kupní smlouvou č. [hodnota] ze dne 3. 2. 2011 (č.l. 408-408 p.v.), z níž bylo zjištěno, že ta byla uzavřena mezi [právnická osoba]. a [právnická osoba]., předmětem smlouvy bylo vozidlo [Anonymizováno], přičemž daňový subjekt byl ve smlouvě uveden jako budoucí leasingový nájemce; a daňový doklad-fakturu č. [hodnota] (č.l. 407) na částku 550 000 Kč vystavenou společností [právnická osoba]

50. Jak bylo evidentní z Žádosti o výměnu informací (č.l. 250-253, též č.l. 335-338 p.v.), daňový subjekt požádal v rámci daňového řízení o pomoc – výslech svědka [jméno FO] daňový úřad [Anonymizováno], Slovenská republika. Součástí žádosti byla Kupná-predajná zmluva (č.l. 339-339 p.v.) uzavřená mezi daňovým subjektem a [jméno FO] dne 3. 6. 2011. Jak bylo zjištěno ze Zápisnice o ústnom pojednání (č.l. 247-248), dne 26. 2. 2015 se u daňového úřadu [adresa] účastnil ústního jednání jako svědek [jméno FO], kdy jeho svědecká výpověď se týkala vozidla [Anonymizováno] ohledně prodeje tohoto vozidla daňovému subjektu. Jak bylo zjištěno z podacího razítka a emailové komunikace (č.l.254 p.v.), zápisnica o ústnom pojednávání byla doručena daňovému orgánu dne 26. 2. 2015. Z uvedomenie o vypočutí svedka ze dne 2. 2. 2015 (č.l .249) bylo zjištěno, že o konání ústního jednání dne 26. 2. 2015 byl právní zástupce daňového subjektu ze strany daňového úřadu [adresa] informován.

51. Jak dále soud zjistil ze Žádosti o výměnu informací (č.l. 268-271 p.v.), daňový subjekt požádal v rámci daňového řízení o pomoc – výslech svědka [jméno FO] Rakouskou republiku. Jak vyplývá z doručenky do DS (č.l. 273), žádost byla dne 25. 3. 2015 doručena [Anonymizováno]. Součástí byla Kaufvertrag (č.l. 272-272 p.v.) uzavřená mezi daňovým subjektem a [jméno FO]. Jak vyplývá z podacího razítka, dne 25. 11. 2016 obdržel správce daně potvrzení přijetí žádosti o výměnu informací s přílohami (č.l.274-276), přílohy se týkají adres ve [Anonymizováno] a vyhledávání konkrétních osob prostřednictvím map.

52. Dále vyplynulo z protokolu o podaném vysvětlení (č.l. 346 p.v.-348), že dne 24. 3. 2015 se na [Anonymizováno] dostavil svědek [jméno FO], ktgerý podal svědeckou výpověď, kdy předmětem jednání bylo podání vysvětlení k obchodní spolupráci s daňovým subjektem v roce 2010 a 2011.

53. Z doručenky (č.l. 350) soud bezpečně zjistil, že dne 27. 3. 2015 byla společnosti [právnická osoba], doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 27. 3. 2015 (č.l. 349-349 p.v.), kterou správce daně vyzval cestovní kancelář, aby v 15denní lhůtě správci daně vydala kopie listin ve výzvě specifikovaných. Na výzvu správce daně byla dle podacího razítka dne 7. 4. 2015 doručena odpověď [právnická osoba] ze dne 2.4 .2015 (č.l. 351). Z obsahu odpovědi bylo zjištěno, že daňový subjekt s cestovní kanceláří nemá uzavřenou smlouvu, která by ho opravňovala ke zprostředkování prodeje zájezdů dalším osobám, nicméně jako zákazník pro sebe a svoje spolucestující osoby uzavřel v letech 2009-2011 několik smluv, v odpovědi specifikovaných, které byly uhrazeny, jak cestovní kancelář doložila výpisem z účtu (č.l. 351 p.v.-355)

54. Dále z doručenky (č.l. 257), dne 10. 6. 2015 byla společnosti [právnická osoba] doručena další Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 9. 6. 2015 (č.l. 256-256 p.v.), kterou správce daně vyzval uvedenou společnost, aby v 10denní lhůtě správci daně vydala kopie ve výzvě specifikovaných listin. Na výzvu správce daně odpověděl pan [jméno FO] za společnosti [právnická osoba] podáním ze dne 13. 7. 2015 (č.l. 266), kdy z podacího razítka bylo zjištěno, že podání bylo správci daně doručeno dne 13. 7. 2015.

55. Dne 11. 6. 2015 proběhla mezi zaměstnankyněmi správce daně emailová komunikace (č.l. 155-155 p.v.), týkající se výpisu [Anonymizováno] vozidel, avšak nic zásadního nebylo z tohoto důkazu zjištěno.

56. Z doručenky (č.l. 259) soud zjistil, že dne 22. 6. 2015 byla [jméno FO] doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 10. 6. 2015 (č.l. 258-258 p.v.), kterou správce daně vyzval jmenovaného, aby v 10denní lhůtě správci daně vydal kopie ve výzvě specifikovaných listin. Na výzvu správce daně odpověděl pan [jméno FO] podáním ze dne 13. 7. 2015 (č.l. 267), kdy z podacího razítka bylo zjištěno, že podání bylo správci daně doručeno dne 13. 7. 2015.

57. Z další doručenky (č.l. 261) bylo zjištěno, že dne 26. 6. 2015 byla [jméno FO] doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 16. 6. 2015 (č.l. 260-260 p.v.), kterou správce daně vyzval jmenovaného, aby v 10denní lhůtě správci daně vydal kopie ve výzvě specifikovaných listin. Na výzvu správce daně odpověděl [jméno FO] podáním zaslaným prostřednictvím datové schránky dne 8. 7. 2015 (č.l. 265-265 p.v.), kdy z podacího razítka bylo zjištěno, že podání bylo správci daně doručeno dne 8. 7. 2015.

58. Z doručenky (č.l. 263) ze dne 22. 6. 2015 bylo zjištěno, že [jméno FO] byla doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 17. 6. 2015 (č.l. 262-262 p.v.), kterou správce daně vyzval jmenovaného, aby v 10denní lhůtě správci daně vydala kopie ve výzvě specifikovaných listin. Na výzvu správce daně odpověděl [jméno FO] podáním zaslaným prostřednictvím pošty dne 29. 6. 2015 (č.l. 264-264 p.v.), kdy z podacího razítka bylo zjištěno, že podání bylo správci daně doručeno dne 30. 6. 2015.

59. V rámci daňového řízení si daňový subjekt opatřil také další listiny, a to Smlouvu o hypotečním úvěru ze dne 31. 12. 2007 (č.l. 311-314), uzavřenou mezi [právnická osoba]. a žalobcem jakožto daňovým subjektem na částku 3 100 000 Kč za účelem výstavby nemovitosti RD ve smlouvě specifikované; výpis z listu vlastnictví (č.l. 314 p.v.) a protokol o výslechu svědka [jméno FO] ze dne 29. 10. 2015 (č.l. 315-317 p.v.), přičemž jak bylo zjištěno z uvedeného protokolu, jednalo se o protokol, který správce daně pořídil v rámci doplnění dokazování v odvolacím řízení daňového subjektu na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2012. Ještě předtím dne 5. 10. 2015 si správce daně vyžádal výpis z Centrální evidence obyvatel (č.l. 374-374 p.v.) ke zjištění údajů o svědkovi [jméno FO].

60. Dne 6. 9. 2016 správce daně vyhotovil úřední záznam (č.l. 356), z jehož obsahu bylo zjištěno, že [Anonymizováno], předalo rakouské daňové správě žádost dne 25. 3. 2015, a jelikož správce daně ani po 6 měsících neobdržel odpověď, požádal dne 15. 12. 2015 po prověření stavu jejího vyřizování. Součástí toho úředního záznamu byla pak emailová komunikace ze dne 25. 3. 2015 (čl. 356 p.v.) mezi správcem daně a [Anonymizováno] a emailová komunikace ze dne 16. 12. 2015 (č.l. 357-358 p.v.) mezi správcem daně a [Anonymizováno], když opět se jednalo o interní řešení postupu v daňovém řízení.

61. Jak vyplývá z doručenky ze dne 8. 12. 2016 (č.l. 67) bylo právnímu zástupci daňového subjektu doručeno Sdělení informací o výsledku provedeného dokazování ze dne 7. 12. 2016 (č.l. 55-66), kterým správce daně seznámil daňový subjekt s výsledky dokazování a zhodnocením důkazů provedených v rámci daňového řízení. Ve sdělení správce daně mimo jiné daňovému subjektu také sděluje, že ten ve stanovené lhůtě nevyhověl výzvě správce daně ve stanovené lhůtě, tj. do dne 4. 9. 2012 podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období r. 2011, přičemž původní zákonná lhůta uplynula dnem 2. 4. 2012. Správce daně ve sdělení poukazuje také na to, že v rámci vyhledávací činnosti si v souladu s daňovým řádem obstaral podklady pro účely stanovení daně z příjmů fyzické osoby za zdaňovací období r. 2011 nejprve bez součinnosti daňového subjektu. Následně v rámci dokazování vyzval daňový subjekt výzvou doručenou právnímu zástupci daňového subjektu dne 23. 5. 2014 k prokázání daňovým subjektem tvrzených skutečností s doložením relevantních důkazů, do 14. 5 2014, kdy k odůvodněné žádosti daňového subjektu byla opakovaně lhůta prodloužena, nejprve do 22. 7. 2014 a následně o dalších 26 dní. Důkazy správce daně obstaral i prostřednictvím institutu žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní, v důsledku čehož lhůta pro stanovení daně neběžela, a to ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost, a to v období od 23. 1. 2015 do 26. 2. 2015 v rámci spolupráce se slovenskou daňovou správou a ode dne 25. 3. 2015 do 24. 11. 2016 v rámci spolupráce s rakouskou daňovou správou.

62. Rozhodnutím o stanovení lhůty ze dne 7. 12. 2016 (č.l. 68), které bylo doručeno do datové schránky právního zástupce žalobce ze dne 8. 12. 2016 jak soud zjistil z doručenky (č.l. 69) bylo prokázáno, že správce daně daňový subjekt informoval, že lhůta k úkonu, a to vyjádřit se k výsledku dokazování a hodnocení důkazů uvedených správcem ve sdělení se stanovuje na 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Podáním nazvaným jako „Žádost o prodloužení lhůty k vyjádření“ ze dne 9. 12. 2016 (č. l.70) je doloženo, že daňový subjekt požádal správce daně o prodloužení stanovené lhůty do 31. 1. 2017, a to z důvodu, že rozsah dokazování a z toho vyplývající sdělení informací jsou značně rozsáhlé, přičemž ve lhůtě jsou 4 dny pracovního volna a končí těsně před vánočními svátky, kdy je obvyklé čerpání dovolené, právní zástupce má také další pracovní povinnosti a daňový subjekt má navíc zdravotní problémy, které mu rovněž neumožňují se dostavit kdykoliv k projednání zprávy finančního úřadu. Přílohou ohledně prohlížení souborů, zpracování písemností (č.l. 71) je doloženo, že žádost byla nahrána do systému dne 9. 12. 2016. Úředním záznamem ze dne 19. 12. 2016 (č.l. 72) je doloženo, že správce daně shledal žádost daňového subjektu důvodnou a lhůtu prodloužil, bez toho, aniž by o této skutečnosti vydal rozhodnutí.

63. Z doručenky (č.l. 359) bylo zjištěno, že dne 13. 12. 2016 byla policejnímu orgánu – [Anonymizováno] doručena Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 13. 12. 2016 (č.l. 358-358 p.v.), kterou správce daně vyzval policejní orgán, aby v 8denní lhůtě správci daně poskytli údaje a vydali související listiny ve výzvě specifikované. Policejní orgán poskytl správci daně požadované informace dle podacího razítka (č.l 360) dne 14. 12. 2016, kdy správci daně poskytl návrh na podání obžaloby ze dne 19. 6. 2015 (č.l. 360 p.v-362) a usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 27. 2. 2013 (č.l. 362 p.v.-364).

64. Dne 30. 1. 2017 bylo správci daně doručeno vyjádření daňového subjektu, jak bylo zjištěno ze Sdělení k výzvě k vyjádření k výsledku dokazování k hodnocení důkazů ze dne 30. 1. 2017 (č.l. 73-74), které bylo dle dokumentu „zpracování písemností“ (č.l. 74 p. v.) nahráno do systému správce daně dne 30. 1. 2017. V uvedeném sdělení daňový subjekt uvádí, že zjištění správce daně, jeho hodnocení důkazů, důvody pochybností i vyvozené závěry považuje za nesprávné, účelové, a tedy i nezákonné z hlediska zatímního závěru o stanovení daňové povinnosti ve výši 154 920 Kč. Daňový subjekt dále mimo jiné správci daně sděluje, že informace o výsledku provedeného dokazování je sice velice obsáhlá, ale v řadě případů a závěrů správce daně pro něj nejasná a nepřezkoumatelná. Navíc se v ní objevují některé nové skutečnosti, které nebyly předmětem výzvy k prokázání skutečností ze dne 22. 5. 2014, ke které se vyjádřil sdělením ze dne 15. 8. 2014. Daňový subjekt sděluje správci daně, že jeho postup, kdy se má po šesti a více letech vyjadřovat ke skutečnostem a dokázat tvrzení ze zdaňovacího období roku 2012, za nezákonný a v rozporu se základními zásadami daňového řízení. Daňový subjekt připouští, že jeho údaje uvedené v této věci ve vyjádření ze srpna 2014 byly nepřesné, což odůvodňoval zásahem Policie [Anonymizováno], která mu v rámci trestního řízení v roce 2013 zajistila všechna vozidla, která občas půjčoval, v důsledku čehož tedy žádný příjem z pronájmu karavanů neměl a mít nemohl. Daňový subjekt ve svém vyjádření navrhuje správci daně provedení výslechu [jméno FO] a vyžádání dokladů od zadržení a následného vrácení vozidel od policejního orgánu [adresa] a také provedení výslechu [jméno FO].

65. Dne 2. 2. 2017 byla podle doručenky (č.l .366 p.v.) doručena policejnímu orgánu – [Anonymizováno] další Výzva k poskytnutí informací správci daně ze dne 2. 2. 2017 (č.l. 365-365 p.v.), kterou správce daně vyzval policejní orgán, aby v 10denní lhůtě správci daně poskytli údaje a vydali související listiny ve výzvě specifikované.

66. Jak bylo zjištěno z podacího razítka správce daně, dne 8. 2. 2017 obdržel správce daně od policejního orgánu – [Anonymizováno] Obžalobu [Anonymizováno] ze dne 16. 7. 2015 č.j. [Anonymizováno] (č.l. 376 p.v.-400), z níž bylo jištěno, že ta byla podána u [Anonymizováno] na [Jméno žalobce] pro skutek právně kvalifikovaný jako přečin krácení daně a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku a další trestnou činnost, které se měl jmenovaný dopustit v období mezi 31. 3. 2008 a přesně nezjištěnou dobou roku 2011, dále Protokoly o vydání věci ze dne 18. 4. 2012 (č.l. 400 p.v., 402, 403 p.v., 405), na jejichž základě daňový subjekt vydal policejnímu orgánu vozidlo [Anonymizováno], vozidlo [Anonymizováno] s klíči, [Anonymizováno] a osvědčením o měření emisí, vozidlo [Anonymizováno], vozidlo [Anonymizováno]. Dále bylo obsahem sdělení Usnesení policejního orgánu ze dne 29. 1. 2013 (č.l. 401-401 p.v.), jimž bylo rozhodnuto o vydání vozidla [Anonymizováno] panu [jméno FO], Usnesení policejního orgánu ze dne 16. 11. 2012 (č.l. 402 p.v.-403, 404-404 p.v.), jimiž bylo rozhodnuto o vydání vozidla [Anonymizováno] a vozidla [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba]., Usnesení policejního orgánu ze dne 16. 11. 2012 (č.l .405 p.v.-406), jimž bylo rozhodnuto o vydání vozidla [Anonymizováno] panu [jméno FO].

67. Dne 13. 2. 20217 správce daně sepsal úřední záznam (č.l. 277) z něhož soud zjistil, že na návrh daňového subjektu v podání doručeném dne 31. 1. 2017 si správce daně vyžádal doklady o zadržení vozidel, kdy požadované informace obdržel dne 8. 2. 2017.

68. Dne 13. 2. 2017 správce daně sepsal další úřední záznam (č.l. 367), z něhož soud zjistil, že policejní orgán již nedisponuje potřebnými informacemi, neboť veškeré nashromážděné informace byly předány jako součást obžaloby [Anonymizováno], přičemž po přezkoumání informací dospěl daňový orgán k závěru, že od [Anonymizováno] není potřeba informace vyžadovat.

69. Dne 1. 3. 2017 správce daně sepsal další úřední záznam (č.l .368), z něhož měl soud za prokázané, že na základě doposud zjištěných skutečností správce daně konstatoval, že ve věci zdaňovacího období roku 2011 u daňového subjektu by se mohlo jednat o situaci, kdy lhůta pro stanovení daně neběží po dobu řízení o otázce, o níž je příslušný rozhodnout soud, a která je nezbytná pro správné stanovení daně. Z úředního záznamu bylo také zjištěno, že lhůta pro stanovení daně končí uplynutím 10 let dnem 3. 4. 2022. Přičemž [Anonymizováno] navrhuje přistoupit k vydání rozhodnutí, kterým je platební výměr na DPFO za zdaňovací období roku 2011 bez zbytečného odkladu, aby nedošlo k nečinnosti správce.

70. Dne 1. 3. 2017 správce daně vyhotovil další úřední záznam (č.l .369-370) ve věci existence podmínek pro nevydání zajišťovacího příkazu v rámci vyměřovacího řízení vedeného u daňového subjektu na dani z příjmu u FO za zdaňovací období roku 2011.

71. Dne 31. 3. 2017 vydává správce daně pod č.j. [Anonymizováno] platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok): 2011 (č.l. 75-78), kterým byla daňovému subjektu – žalobci vyměřena daň ve výši 154 920 Kč. Z doručenky (č.l. 79) bylo zjištěno, že uvedený platební výměr byl doručen do datové schránky právního zástupce daňového subjektu dne 3. 4. 20017.

72. Úředním záznamem (č.l. 80) je doloženo, že ve věci byly poskytnuty podklady pro stanovení a vyměření daně z příjmů fyzických osob daňového subjektu – [Jméno žalobce] za zdaňovací období r. 2011. (Pozn. soudu: tento úřední záznam čítá 32 stran, kde jsou specifikovány konkrétní podklady a hodnocení důkazů.)

73. Dne 2. 5. 2017 bylo správci daně doručeno odvolání daňového subjektu ze dne 2. 5. 2017 proti platebnímu výměru na daň z příjmu fyzických osob ze dne 31. 3. 2017 č.j. [Anonymizováno] (č.l. 81-83), v němž daňový subjekt navrhuje, aby [Anonymizováno] napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušilo a věc vrátilo správci daně k novému projednání a rozhodnutí a zavázalo jej právními závěry vyplývající z příslušných ustanovení zákona o dani z příjmů.

74. Odvolání daňového subjektu bylo postoupeno [Anonymizováno] podáním správce daně nazvaným jako „Postoupení odvolání“ ze dne 20. 7. 2017 (č.l. 84-94) a dle doručenky (č.l. 95) bylo [Anonymizováno] doručeno dne 24. 7. 2017. Tímto byl odvolací orgán informován o postoupení odvolání daňového subjektu [Jméno žalobce] proti rozhodnutí správce daně ze dne 31. 3. 2017 č.j. [Anonymizováno] s tím, že přílohami dokumentu byly listiny týkající se nalézacího řízení na DPFO za zdaňovací období roku 2011 a listiny uložené do části vyhledávací. Součástí postoupení odvolání bylo stanovisko správce daně k odvolání a vyjádření správce daně k jednotlivým bodům odvolání. Správce daně se neztotožnil s návrhem daňového subjektu na zrušení napadeného rozhodnutí, neboť neshledal důvod pro zrušení tohoto rozhodnutí.

75. Rozhodnutím o opravě zřejmých nesprávností vydaným dne 31. 7. 2017 pod č.j. [Anonymizováno] (č.l. 32) byl opraven platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok 2011) č.j. [Anonymizováno] ze dne 31. 3. 2017. Toto rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 2. 8. 2017, jak bylo zjištěno z doručenky do DS právního zástupce žalobce (č.l. 33).

76. Jak vyplývá z doručenky (č.l. 97), dne 10. 8. 2017 doručil správce daně odvolacímu finančnímu ředitelství své doplnění stanoviska k odvolání ze dne 9. 8. 2017 (č.l. 96), v němž správce daně informuje odvolací orgán, že v odůvodnění platebního výměru č.j. [Anonymizováno] došlo ze strany správce daně k chybě v psaní, která byla zhojena rozhodnutím o opravě zřejmých nesprávností, které zasílají v příloze.

77. Výzvou k doplnění spisového materiálu ze dne 19. 10. 2017 (č.l. 34-35), která byla dle doručenky (č.l. 33) doručena správci daně do datové schránky dne 19. 10. 2017, uložilo [Anonymizováno] správci daně doplnit spisový materiál daňového subjektu - žalobce postoupený mu s odvoláním daňového subjektu ze dne 2. 5. 2017 č.j. [Anonymizováno] proti platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ze dne 31. 3. 2017 č.j. [Anonymizováno], a to provedením výslechu svědků, navržených daňovým subjektem, vyzváním daňového subjektu k doložení smluv o pronájmech vozidel a doplnění stanoviska správce daně k odvolání. Z obsahu výzvy vyplývá, že odvolací orgán dospěl k závěru, že řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí trpí zásadní vadou spočívající v neprovedení výslechů daňovým subjektem navrhovaných osob (svědek [jméno FO] a svědek [jméno FO]), přičemž nadbytečnost neprovedení těchto výslechů nebyla ze strany správce daně dostatečně odůvodněna. Odvolací orgán konstatoval, že správce daně neunesl své důkazní břemeno, když nevyvrátil tvrzení odvolatele uplatněné v průběhu daňového řízení odmítnutím jeho oprávněných návrhů na ověření jiných než listinných důkazních prostředků, čímž správce daně porušil zásadu zákonnosti zakotvenou v daňovém řádu. Odvolací orgán správce daně také upozornil, že spisový materiál týkající se daňového řízení k roku 2011 obsahuje nadbytečné listiny, týkající se předešlých zdaňovacích období s tím, že stanovisko správce daně k postoupenému odvolacímu řízení je formulováno zmatečně a neobsahuje konkrétní souvislé informace k jednotlivým zjištěním správce daně, ale neucelené dílčí konstatování toho, co v průběhu řízení a odvolání sdělil, a to s odkazem na řízení z jiných let.

78. Z předvolání osoby zúčastněné na správě daní ze dne 27. 10. 2017 (č.l. 50) bylo zjištěno, že svědek [jméno FO] byl předvolán k podání svědecké výpovědi u správce daně na 10. 11. 2017, přičemž, jak vyplývá z doručenky (č.l. 50), předvolání bylo jmenovanému vhozeno do domovní schránky až dne 13. 11. 2017.

79. Vyrozuměním o přesunutí termínu konání a o zrušení svědecké výpovědi ze dne 16. 11. 2017 (č.l. 37) byl daňový subjekt – žalobce informován o přesunutí termínu opakovaného výslechu svědka [jméno FO], a to ze dne 1. 12. 2017 na 4. 12. 2017 s tím, že k přesunu tohoto ústního jednání správce daně přistoupil ve vazbě na žádost žalobce o změnu termínu výslechů svědků, která byla podána dne 15. 11. 2017 duplicitně ze strany žalobce jeho právního zástupce; a dále o zrušení opakovaného výslechu svědka [jméno FO] dne 1. 12. 2017 z důvodu omluvy tohoto svědka z jednání.

80. Z úředního záznamu správce daně ze dne 10. 11. 2017 (č.l. 51) bylo zjištěno, že pověřená pracovnice správce daně zaznamenala, že dne 10. 11. 2017 byla v 8:16 hodin telefonicky kontaktována ze strany právního zástupce daňového subjektu, který se jí dotazoval na konání výslechu svědka [jméno FO] a [jméno FO] uvedeného dne, kdy jí sdělil, že je mu známo, že pan [jméno FO] je po vážné nehodě v nemocnici, není schopen mluvit ani pohybu. Z úředního záznamu bylo také zjištěno, že pověřená pracovnice sdělila právnímu zástupci, že svědci se z nařízeného jednání nemluvili a k podání svědeckých výpovědí se nedostavili.

81. Opakovaným předvoláním ze dne 14. 11. 2017 (č.l. 38) byl svědek [jméno FO] opakovaně vyzván k dostavení se dne 1. 12. 2017 k podání svědecké výpovědi a případně k doložení dokladů vztahujících se k jeho svědecké výpovědi. Opakovaným předvoláním ze dne 14. 11. 2017 (č.l. 51 p.v.-52) byl svědek [jméno FO] opakovaně vyzván k dostavení se dne 1. 12. 2017 k podání svědecké výpovědi a případně k doložení dokladů vztahujících se k jeho svědecké výpovědi, přičemž, jak vyplývá z doručenky (č.l. 51 p.v.), předvolání bylo jmenovanému vhozeno do domovní schránky dne 28. 11. 2017. Dne 21. 11. 2017 bylo dle doručenky (č.l. 100) [Anonymizováno] doručeno doplnění spisového materiálu postoupeného k odvolání ze dne 20. 11. 2017 (č.l. 98-99), v němž správce daně odvolacímu orgánu mimo jiné sdělil, že se svědka [jméno FO] ani svědka [jméno FO] nepodařilo vyslechnout, neboť jmenovaní se k výpovědi nedostavili, přestože k podání svědecké výpovědi byli svědci předvoláni opakovaně a ani smlouvy o pronájmu vozidel se správci daně nepodařilo od daňového subjektu získat, přestože k jejich předložení byl daňový subjekt ze strany správce daně vyzván.

82. Jak bylo zjištěno z opakovaného předvolání osoby zúčastněné na správě daní ze dne 5. 12. 2017 (č.l. 48), svědek [jméno FO] byl opět předvolán k podání svědecké výpovědi ke správci daně, a to na 3. 1. 2018; předvolání bylo jmenovanému vhozeno do domovní schránky dne 19. 12. 2017, jak vyplývá z doručenky (č.l. 48 p.v).

83. Dne 23. 1. 2018 bylo dle doručenky (č.l. 104) [Anonymizováno] doručeno další doplnění spisového materiálu postoupeného k odvolání, a to ze dne 19. 1. 2018 (č.l. 101-103), z něhož bylo mimo jiné zjištěno, že správci daně se svědka [jméno FO] stále nepodařilo vyslechnout pro jeho nepříznivý zdravotní stav, přičemž jak bylo z také zjištěno, jmenovaný svědek se nachází v dočasné pracovní neschopnosti od ledna 2017. Svědka [jméno FO] se správci daně nakonec podařilo vyslechnout i za přítomnosti právního zástupce daňového subjektu dne 4. 12. 2012. Dle závěru správce daně výslechem svědka [jméno FO] nebylo prokázáno tvrzení daňového subjektu, že část příjmů, které obdržel na svůj bankovní účet, není jeho zdanitelný příjem, naopak bylo potvrzeno, že příjmy, které plynuly na jeho bankovní účet jsou v plné výši jeho příjmy z pronájmu, přičemž v rámci doplnění odvolacího řízení nebyly získány žádné nové důkazní prostředky, které by vedly ke změně výše daně z příjmů fyzických osob za rok 2011 stanovené správcem daně dokazováním.

84. Výzvou k doplnění spisového materiálu ze dne 21. 2. 2018 (č.l. 39-40), která byla dle doručenky (č.l. 41) doručena správci daně do datové schránky dne 22. 2. 2018, uložilo [Anonymizováno] správci daně opět doplnit spisový materiál daňového subjektu – žalobce, postoupený mu s odvoláním daňového subjektu ze dne 2. 5. 2017 č.j. [Anonymizováno] proti platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ze dne 31. 3. 2017 č.j. [Anonymizováno], a to o výslech svědka [jméno FO], případně zajištění relevantních důkazních prostředků prokazující nemožnost výslechu této osoby. Neboť [Anonymizováno] opětovně dospělo k závěru, že je potřeba zhojit chybný procesní postup a vady řízení, které nastaly v rozhodovací činnosti správce daně.

85. Z úředního záznamu správce daně ze dne 26. 2. 2018 (č.l. 42) bylo zjištěno, že pověřená pracovnice správce daně opakovaně telefonicky kontaktovala svědka [jméno FO], a to i na telefonním čísle zjištěném od pracovnice [Anonymizováno], avšak bezvýsledně; dle uvedeného záznamu pak o zajištění přítomnosti svědka u výslechu měl být požádán příslušný [Anonymizováno], přičemž s ohledem na místní příslušnost policie bude výslech proveden v sídle [Anonymizováno], a to dne 15. 3. 2018, případně v náhradním termínu dne 19. 3. 2018.

86. Žádostí o předvedení [jméno FO] prostřednictvím [Anonymizováno] ze dne 28. 2. 2018 (č.l. 49), která byla podle doručenky (č.l. 49) doručena dne 2. 3. 2018 [Anonymizováno], bylo doloženo, že [jméno FO] měl být předveden dme 15. 3. 2018 do sídla [Anonymizováno] s tím, že v případě nezastižení uvedené osoby byl stanoven náhradní termín na 19. 3. 2018.

87. Z doručenky (č.l. 188) soud zjistil, že dne 28. 3. 2018 [Anonymizováno] doručeno další doplnění spisového materiálu postoupeného k odvolání, a to ze dne 27. 3. 2018 (č.l. 186-187 p.v.), v němž správce daně sdělil [Anonymizováno], že svědeckou výpověď svědka [jméno FO] nebylo možné provést, pro zdravotní omezení jmenovaného doložené Rozhodnutím o vzniku jeho dočasné pracovní neschopnosti, s tím, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno, neboť jím tvrzené skutečnosti ve věci úhrady kupní ceny silničního motorového vozidla [Anonymizováno] žádným způsobem neprokázal a nedoložil, přičemž v rámci doplnění odvolacího řízení nebyly získány žádné důkazní prostředky, které by vedly ke změně výše daně z příjmů fyzických osob za rok 2011 stanovené správcem daně dokazováním.

88. Žalobce byl seznámen se skutečnostmi zjištěnými [Anonymizováno] a vyzván k vyjádření listinou „Seznámení se zjištěnými skutečnostmi, výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení adresovaná žalobci ze dne 18. 4. 2018 (č.l. 43-45), která byla[Anonymizováno]dle doručenky (č.l. 46) doručena právnímu zástupci daňového subjektu dne 18. 4. 2018. Z obsahu bylo mimo jiné zjištěno, že [Anonymizováno] dospělo k závěru, že daňový subjekt neprokázal svá tvrzení ohledně poskytnutí obytných vozidel [jméno FO], naopak výpověď [jméno FO] založila jisté pochybnosti o účelovosti daňovým subjektem daných tvrzení a předložených listin; přičemž svědka [jméno FO] k prokázání deklarovaných úhrad hotovosti za pořízení vozidla [Anonymizováno] nebylo možno vyslechnout z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, doloženého lékařskou zprávou a potvrzením policejního orgánu. [Anonymizováno] stanovilo odvolateli 15denní lhůtu k vyjádření. Žalobce [Anonymizováno] doručil vyjádření k výzvě v rámci odvolacího řízení ze dne 2. 5. 2018 (č.l. 47), v němž sdělil, že závěry odvolacího orgánu k hodnocení výpovědi svědka [jméno FO] považuje za účelové, stejně jako celý postup správce daně v tomto řízení. Daňový subjekt poukazoval na skutečnost, že nelze klást k tíži daňového subjektu, že správce daně od zahájení kontroly sdělil výsledky po více než 4 letech a znemožnil tímto svým postupem daňovému subjektu možnost účinně se bránit a dovolat se včas důkazních prostředků. Rovněž trval na výslechu svědka [jméno FO], neboť z pohledu prokazování správcem daně zpochybněných tvrzení se jedná o zásadní důkaz, přičemž nesouhlasil se závěrem odvolacího orgánu, že využil všechny možnosti, jak zajistit požadovaný výslech této osoby. Upozornil i na délku daňového řízení, které v této době trvalo již téměř 6 let.

89. Dne 9. 5. 2018 vydalo [Anonymizováno] rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] (č.l. 105-112), kterým bylo zamítnuto odvolání a napadené rozhodnutí [Anonymizováno], platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 dne 31. 3. 2017 č.j. [Anonymizováno] bylo potvrzeno. Písemnost byla nahrána do systému správce daně dne 9. 5. 2018, jak vyplývá ze zpracování písemností (č.l. 113). Dne 16. 5. 2018 vyrozumělo odvolací finanční ředitelství správce daně o nabytí právní moci rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] dnem 9. 5. 2018, jak vyplývá z vyrozumění o nabytí právní moci rozhodnutí ze dne 16. 5. 2018 (č.l. 114)

90. Dne 3. 7. 2018 byla Krajskému soudu [Anonymizováno] doručena žaloba o přezkoumání Rozhodnutí o odvolání [Anonymizováno] ze dne 9. 5. 2018 č.j. [Anonymizováno] (č.l. 115-120) s tím, že žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 9. 5. 2018 č.j. [Anonymizováno] a platebního výměru [Anonymizováno] na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 č.j. [Anonymizováno] ze dne 31. 3. 2017 a vrácení věci k dalšímu řízení.

91. Rozsudkem ze dne 19. 8. 2020 č.j. [spisová značka] Krajský soud [Anonymizováno] rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 9. 5. 2018 č.j. [Anonymizováno] zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení a uložil [Anonymizováno] povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení. Z obsahu rozhodnutí bylo mimo jiné zjištěno, že Krajský soud [Anonymizováno] shledal pochybení na straně odvolacího orgánu spočívající v tom, že se nepokusil zajistit svědeckou výpověď [jméno FO] jiným způsobem než předvoláním a předvedením ke správci daně. Na straně správce daně shledal pak pochybení v tom, že dostatečným způsobem nevysvětlil, jakým způsobem z hlediska daňového byla reflektována skutečnost, že daňový subjekt v rámci směny získal podle dohody smluvních stran majetek ve stejné hodnotě, v jaké poskytl [Anonymizováno], nebylo dostatečně vysvětleno, proč za příjem ze směny vozidel byla požadována právě částka 29 000 EUR.

92. Rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 3. 3. 2022 č.j. [Anonymizováno] (č.l. 128-138) došlo ke změně platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ze dne 31. 3. 2017 č.j. [Anonymizováno] tak, že daňovému subjektu se vyměřuje daň ve výši 22 080 Kč. Dne 27. 4. 2022 vyrozumělo [Anonymizováno] správce daně o nabytí právní moci rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] dnem 4. 3. 2022, jak mohl soud zjistit z vyrozumění o nabytí právní moci rozhodnutí ze dne 27. 4. 2022 (č.l. 139).

93. Vyrozuměním o přepisu úroku hrazeného správcem daně ze dne 19. 8. 2022 (č.l.145-148) s doručenkou (č.l. 149), které bylo tedy doručeno do datové schránky právního zástupce žalobce dne 19. 8. 2022, byl žalobce jako daňový subjekt informován, jaké konkrétní úroky daňovému subjektu náleží z neoprávněného jednání správce daně, kdy se jednalo o 1 400 Kč na základě neoprávněně vedené daňové exekuce nařízené vydáním exekučního příkazu na prodej nemovitých věcí a 6 966 Kč a 28 828 Kč na základě rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 3. 3. 2022, kterým bylo změněno rozhodnutí daňového subjektu – platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011. Z vyrozumění je též zřejmé, že proti tomuto daňový subjekt může podat námitky, lhůta pro podání námitky je v poučení stanovena pouze odkazem na zákonné ustanovení, nikoli však výslovně.

94. Vyrozuměním o úroku z vratitelného přeplatku ze dne 15. 9. 2022 (č.l.150-151), které bylo dle doručenky (č.l. 152) doručeno do datové schránky právního zástupce daňového subjektu dne 16. 9. 2022, byl daňový subjekt informován, že mu byl přiznán úrok z vratitelného přeplatku ve výši 5 261 Kč, a to za období ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku, tj. od 22. 3. 2022, do dne jeho vrácení, tj. do 20. 5. 2022.

95. Proti vyrozumění o předpisu úroku hrazeného správcem daně ze dne 19. 8. 2022 podal daňový subjekt dne 16. 9. 2022 námitky (č.l. 153). Tento dokument byl nahrán do systému správce daně dne 17. 9. 2022, jak vyplývá ze zpracování písemností (č.l. 154). Daňový subjekt uvedenému vyrozumění vytýkal nepřezkoumatelnost, v některých částech pak rozpornost a zjevné nesprávnosti. Žalobce navrhoval, aby správce daně napadené vyrozumění přezkoumal a námitkám vyhověl. Rovněž žalobce namítal, že nebyl informován o lhůtě k podání námitek.

96. Dne 4. 11. 2022 vyhotovil správce daně úřední záznam k prodlení s vrácením přeplatku na dani z příjmů fyzických osob (č.l. 143-144), v němž byl shrnut průběh dosavadního daňového řízení. Dne 8. 12. 2022 vyhotovil správce daně další úřední záznam k prodlení s vrácením přeplatku na dani z příjmů fyzických osob (č.l. 140-142), v němž byl shrnut průběh dosavadního daňového řízení, a to podrobněji než v úředním záznamu ze dne 4. 11. 2022. Z obsahů úředních záznamů bylo mimo jiné zjištěno, že v rámci daňového řízení bylo dále dne 29. 5. 2017 vydáno rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem daňového subjektu, kterým byla zajištěna mimo jiné i pohledávka k dani příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011. Daňová povinnost daňového subjektu byla pak předána k vymáhání výkazem nedoplatků č.j. [Anonymizováno] sestaveným ke dni 19. 6. 2018, přičemž k vymáhání byl nedoplatek převzat 26. 6. 2018. Dne 9. 10. 2020 požádal daňový subjekt o vyčíslení pohledávek zajištěných uvedeným zástavním právem k nemovitým věcem za účelem výmazu tohoto zástavního práva z Katastru nemovitostí, kdy tyto informace byly daňovému subjektu poskytnuty 14. 10. 2020. Dne 30. 10. 2020 byla na osobním daňovém účtu daňového subjektu zaevidována úhrada ve výši 303 746 Kč, což mělo odpovídat stanovené platebním výměrem stanovené dani ve výši 154 920 Kč a příslušejícím úrokům z prodlení ve výši 148 826 Kč, přičemž v uvedené době se jednalo o úhradu již nepravomocné daně. Na základě rozhodnutí [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] byla pak předepsána nová výše daňové povinnosti, a to ve výši 22 080 Kč a příslušející úrok z prodlení ve výši 9 299 Kč. Dne 22. 4. 2022 byl správcem daně vystaven [Anonymizováno] č. [hodnota] se splatností 28. 4. 2022, kterým se převedla částka 37 626,74 Kč k úhradě daňové povinnosti roku 2011. Dne 28. 4. 2022 pak daňový subjekt požádal o vrácení přeplatku ve výši 283 666 Kč. Po provedeném šetření byl daňovému subjektu dne 20. 5. 2022 vrácen přeplatek, a to ve výši dobrovolné úhrady daňového subjektu v částce 303 746 Kč snížené o daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 22 080 Kč a příslušející úrok z prodlení ve výši 9 299 Kč. Z úředních záznamů bylo také zjištěno, že správce daně si byl vědom opožděného vrácení vratitelného přeplatku, což odůvodňoval náročností daného případu, neboť se předmětné řízení v minulosti prolínalo s řízeními několika různých zdaňovacích období, v rámci nichž se daňový subjekt opakovaně odvolával či byly předmětem žalob, čímž docházelo k opakovanému pozbytí vykonatelnosti platebních výměrů u různých zdaňovacích období, což musel správce daně před vrácením vratitelného přeplatku zohlednit a s tímto se vypořádat.

97. Dne 1. 12. 2022 byl [Anonymizováno] zaslán správci daně informativní email (č.l. 159), v němž bylo uvedeno: „zasíláme zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], kasační stížnost vyřizuje [jméno FO], rozsudek byl [Anonymizováno] doručen 30.11.2022“. Součástí tohoto emailu pak byl právě rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2022 č.j. [spisová značka] (čl. 159 p.v. -162). Z obsahu rozsudku Nejvyššího správního soudu bylo zjištěno, že tento svým rozhodnutím zrušil rozsudek Krajského soudu [Anonymizováno] ze dne 19. 8. 2020 č.j. [spisová značka]. Řízení u Nejvyššího správního soudu bylo zahájeno na základě kasační stížnosti, které proti rozhodnutí Krajského soudu [Anonymizováno] podalo [Anonymizováno]. V rozhodnutí Nejvyšší správní soud konstatoval, že závěr krajského soudu o nepřezkoumatelnosti úvah správce daně je nesprávný, neboť stěžovatel jasně a srozumitelně vysvětlil, jaké částky považuje za relevantní příjmy a náklady daňového subjektu při sporné směně a jakým způsobem došel k jejich výši; naopak úvahu krajského soudu stran toho, že hodnota směňovaného majetku je totožná, takže nedojde k navýšení majetku žalobce, v důsledku čehož nevznikne zdanitelný příjem, považoval Nejvyšší správní soud za nepřezkoumatelnou, ze strany krajského soudu zcela neodůvodněnou.

98. Rozhodnutím správce daně o námitce ze dne 8. 12. 2022 (č.l. 155-167 p.v.), které bylo dle doručenky (č.l. 158) doručeno do datové schránky právního zástupce daňového subjektu dne 9. 12. 2022, byla námitka daňového subjektu zamítnuta, neboť správce daně neuznal oprávněnost důvodů uvedených v námitce, což ve svém rozhodnutí podrobně odůvodnil.

99. Dne 30. 1. 2023 byl [Anonymizováno] zaslán správci daně informativní email (č.l. 163) jehož součástí bylo další rozhodnutí Krajského soudu [Anonymizováno]. V emialu pak bylo uvedeno: „zasíláme rozsudek KS [Anonymizováno] věci sp. zn. [spisová značka], kterým se zrušuje rozhodnutí [Anonymizováno], rozsudek byl doručeno [Anonymizováno] 27. 1. 2023, žalobu vyřizuje [jméno FO]. [Anonymizováno] přímých daní [Anonymizováno] žádáme o sdělení, zda má být podána kasační stížnost a z jakých důvodů do 1. 2. 2023“.

100. Rozsudkem Krajského soudu [Anonymizováno] ze dne 26. 1. 2023 č.j. [spisová značka] (č.l. 163 p.v.-171) bylo rozhodnuto, že rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 9. 5. 2018 č.j. [Anonymizováno] zrušil a uložil správci daně (odvolacímu orgánu) zaplatit daňovému subjektu náhradu nákladů řízení.

101. Rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 29. 3. 2023 č.j. [Anonymizováno] (č.l. 172-174 p.v.) bylo opět rozhodnuto, že napadené rozhodnutí [Anonymizováno], platební výměr na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok): 2011 ze dne 31. 3. 2017 č.j. [Anonymizováno] se ruší a odvolací řízení se zastavuje a současně se zastavuje vyměřovací řízení zahájené z moci úřední dne 20. 8. 2012. Jak bylo zjištěno z vyrozumění o nabytí právní moci rozhodnutí ze dne 4. 4. 2023 (č.l. 175), toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 3. 2023, přičemž jak vyplývá z razítka správce daně, rozhodnutí bylo doručeno správci daně rovněž dne 29. 3. 2023. Z obsahu rozhodnutí bylo mimo jiné také zjištěno, že lhůta pro stanovení daně z příjmů za zdaňovací období roku 2011 započala běžet ve smyslu ustanovení daňového řádu dne 1. 4. 2012, resp. 2. 4. 2012, přičemž lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku, tedy 2. 4. 2022, v důsledku čehož v posuzovaném případě již nelze v řízení pokračovat a daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2011 daňovému subjektu nelze pravomocně stanovit.

102. Podáním doručeným správci daně dne 3. 4. 2023 (č.l. 182-184), jehož součástí byla plná moc [Jméno advokáta] ze dne 12. 6. 2013 s razítkem [Anonymizováno] ze dne 14. 6. 2013 (č.l. 184) a doručení do datové schránky (č.l. 185), vyzval daňový subjekt správce daně k vyčíslení úroku z prodlení za neoprávněně vymoženou daň za rok 2011.

103. Dne 19. 4. 2023 vyhotovil správce daně úřední záznam (č.l. 176-176 p.v.) z něhož bylo zjištěno, že podle správce daně v důsledku rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 29. 3. 2023 č.j. [Anonymizováno] vznikl na osobním daňovém účtu daňovému subjektu přeplatek na dani v celkové výši 31 379 Kč, který představuje úhradu původně nepravomocně vyměřené daně z příjmu fyzických osob za rok 2011, který má být v souladu s daňovým řádem do 15 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí, kterým došlo ke zrušení rozhodnutí o stanovení daně správcem daně vrácen. Ze záznamu bylo také zjištěno, že dne 24. 3. 2023 byl správci daně doručen Exekuční příkaz č.j. [spisová značka] soudního exekutora [jméno FO], v němž byla pohledávka specifikována jako přeplatek na dani – Daň z příjmů fyzických osob – podávajících přiznání ve výši 31 379 Kč. Z obsahu úředního záznamu bylo také zjištěno, že daňový subjekt požádal dne 3. 4. 2023 o vrácení uvedeného přeplatku, přičemž správce daně dne 12. 4. 2023 přikázal uvedenou částku k úhradě na účet právního zástupce daňového subjektu se splatností 13. 4. 2023.

104. Vyrozuměním o úroku z nesprávně stanovené daně ze dne 28. 4. 2023 (č.l. 177-180), které bylo dle doručenky (č.l. 181) doručeno do datové schránky právního zástupce daňového subjektu dne 28. 4. 2023, byl daňový subjekt informován o předpisu úroku z nesprávně stanovené daně – daně z příjmu fyzických osob podávající přiznání za zdaňovací období roku 2011, který byl předepsán do evidence daní na osobní daňový účet dne 19. 4. 2023 ve výši 14 827 Kč, který byl stanoven za období od 27. 1. 2020 do 13. 4. 2023.

105. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, když vyšel právě i z nesporných tvrzení účastníků. Pokud šlo o konkrétní listinné důkazy shora uvedené, pak žádný z účastníků nijak nenamítal pravost těchto důkazů, stejně tak nebrojil proti jejich věrohodnosti. Účastníci pak ani neměli jakékoliv návrhy na doplnění dokazování poté, kdy jim soud poskytl řádné poučení ve smyslu § 119a odst. 1 OSŘ. Soud pak podle jeho přesvědčení provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro posouzení oprávněnosti nároku uplatněného žalobou v tomto řízení, kdy nebylo třeba další důkazy obstarávat, nebylo třeba provádět rozsáhlejší dokazování.

106. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy tento závěr o skutkovém stavu věci vycházel ze skutkových zjištění soudu ze shodných tvrzení účastníků a z obsahu spisu správce daně.

107. Tak bylo možno bezpečně uzavřít závěr o skutkovém stavu spočívajícím v tom, že správce daně žalobce, [Anonymizováno] započal na základě vlastní úřední činnosti (iniciativy) šetření ve vztahu k žalobci ohledně jeho řádného splnění povinnosti k přiznání k dani z příjmů fyzických osob (nepodnikatelů), když dne 27. 4. 2012 si správce daně vyžádal výpis z evidence vozidel k daňovému subjektu – žalobci. Následně dne 21. 5. 2012 správce daně konal jednání s žalobcem s tím, že ústní jednání s daňovým subjektem se týkalo zjišťování údajů týkajících se příjmů a dalších skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení jeho daňových povinností na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009, 2010 a 2011. Dne 2. 7. 2012 dal správce daně podnět k vydání výzvy k podání přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009, 2010 a 2011. Důvodem pak bylo to, že v rámci vyhledávací činnosti správce daně získal důkazní prostředky o tom, že žalobce jakožto daňový subjekt ve zdaňovacím období roku 2009, 2010 a 2011 dosahoval příjmy z prodeje vozidel, na které se nevztahovalo osvobození podle ustanovení zákona o daních z příjmů fyzických osob, přičemž k datu 2. 7. 2012 nepodal za uvedené roky daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Dne 15. 8. 2012 vydal správce daně výzvu, kterou vyzval žalobce k podání daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2011, kterou bylo podle daňového řádu zahájeno daňové řízení o dodatečném vyměření daně, a to dnem 20. 8. 2012, kdy žalobce výzvu převzal. Správce daně prováděl v rámci daňového řízení za účelem doměření daně dokazování, jehož výsledkem bylo následné vydání platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob za uvedený rok 2011, a to až dne 31. 3. 2017. V mezidobá od výzvy ze dne 20. 8. 2012 do vydání předmětného výměru ze dne 31. 3. 2017 docházelo ke zcela neodůvodněným průtahům v daňovém řízení, když nebylo rozumného důvodu, aby si správce daně až v průběhu měsíce dubna 2013 začal obstarávat další podstatné podklady a důkazy pro jeho rozhodnutí, když z úředního záznamu č.j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že bylo provedeno místní šetření u [Anonymizováno] až dne 26. 4. 2013. Stejně pak nebylo rozumného důvodu, aby si správce daně další materiály obstarával po dobu dalších několika měsíců, opět nekoncentrovaně a následně až dne 23. 5. 2014 vydal správce daně Výzvu k prokázání skutečností č. j. [Anonymizováno] a současně stanovil lhůtu 60 dnů od dne jejího doručení žalobci, tj. do 22. 7. 2014. Další úkony prováděl správce daně i v průběhu roku 2015, ač mu nic nebránilo, aby tak činil již daleko dříve s přihlédnutím k počátku daňového řízení. Ostatně až dne 7. 12. 2016 doručoval správce daně sdělení č.j. [Anonymizováno], jehož obsahem bylo seznámení žalobce s výsledky provedeného dokazování a hodnocení důkazů v rámci vyměřovacího řízení na DPFO za zdaňovací období roku 2011 včetně číselného shrnutí, kdy současně žalobci zaslal rozhodnutí o stanovení lhůty k vyjádření se k výsledku dokazování a hodnocení důkazů, případně k navržení doplnění dokazování č.j. [Anonymizováno]. Správce daně pak ani nereflektoval návrhy důkazů a k doplnění dokazování, vyjádření k důkazům ze strany žalobce jakožto daňového subjektu. Docházelo k nekoncentrovanosti vedení daňového řízení a jednotlivým prodlevám v tomto řízení. Výsledkem provedeného dokazování bylo vydání platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob u žalobce za uvedený rok 2011, a to až dne 31. 3. 2017. Na základě odvolání žalobce pak [Anonymizováno] provedlo další dokazování a rozhodnutím ze dne 9. 5. 2018 napadený platební výměr potvrdilo. I zde bylo možné shledávat nedůvodné průtahy v řízení. Stejně tak lze nalézt tyto neodůvodněné prodlevy v řízení i v případě podané správní žaloby, kdy žalobce podal žalobu o přezkoumání správního rozhodnutí, které Krajský soud [Anonymizováno] vyhověl a rozsudkem až ze dne 19. 8. 2020 napadené rozhodnutí [Anonymizováno] zrušil. Průtahy v řízení byly způsobeny především průtahy v řízení před daňovými orgány, spočívajícími v jejich déle trvající nečinnosti. Jednalo se mj. o již uváděnou prodlevu mezi zahájením daňového řízení dne 20. 8. 2012 a výzvou k prokázání skutečností ze dne 22. 5. 2014, tedy téměř dva roky, následně další dva roky trvalo řízení do sdělení o výsledku řízení dne 8. 12. 2016, jeden rok trvající odvolací řízení, po zrušení odvolacího rozhodnutí soudem dne 19. 8. 2020 do 3. 3. 2022, tedy více než jeden a půl roku do vydání nového rozhodnutí o odvolání, aniž by zde existoval relevantní důvod pro takové prodlevy a neodůvodněné kroky. Odvolací finanční ředitelství přes výše uvedenou kasační stížnost navíc přistoupilo k vydání nového rozhodnutí dne 3. 3. 2022, ve kterém muselo akceptovat mimo jiné i právní a skutkové závěry krajského soudu, a proto v novém rozhodnutí došlo k zásadnímu snížení vyměřené daňové povinnosti, se kterou žalobce nesouhlasil, ale s ohledem na dosavadní délku řízení, náklady, které mu v souvislosti s daňovým řízením vznikaly, a i s ohledem na jeho zhoršující se zdravotní stav, se rozhodl v dalším řízení již nepokračovat a doměřenou daň uhradil. Následně však Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu svým rozsudkem ze dne 30. 11. 2022 zrušil a krajskému soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Na základě právního názoru Nejvyššího správního soudu krajský soud věc znovu posoudil a jelikož i nadále shledal porušení zákona v napadeném rozhodnutí daňových orgánů, rozsudkem ze dne 26. 1. 2023 napadené rozhodnutí [Anonymizováno] opět zrušil. Rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 29. 3. 2023 č.j. [Anonymizováno] byl platební výměr správce daně zrušen v celém rozsahu, odvolací řízení bylo zastaveno a současně bylo zastaveno i vyměřovací řízení zahájené z moci úřední dne 20. 8. 2012. S ohledem na výše uvedené žalobce správce daně vyzval dne 3. 4. 2023 k vrácení daňového přeplatku a k úhradě úroku z nesprávně stanovené daně. Na základě této výzvy pak dne 13. 4. 2023 byla vrácena žalobci uhrazená daň. Úrok z nesprávně vyměřené daně byl vyměřen správcem daně dne 28. 4. 2023 a dne 4. 5. 2023 byl také žalobci poukázán. Žalobce považoval délku daňového řízení za nepřiměřeně dlouhou a požadoval nejen tedy zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu v podobě nepřiměřené délky řízení, ale i náhradu všech účelně vynaložených nákladů v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 21 259 Kč a dále nárok na nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč. Žalovaná obdržela žádost na odškodnění žalobce dne 23. 6. 2023, přičemž dne 18. 12. 2023 obdržel stanovisko žalované ze dne 13. 12. 2023 č. j. [Anonymizováno], kterým byly nároky uznány za důvodné pouze zčásti, když mu byla přiznána částka 1 300 Kč jako náhrada škody a částka 62 278,20 Kč odpovídající nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku řízení, když délku řízení zkrátila do doby právní moci vydaného posledního rozhodnutí, tj. do 29. 3. 2023. Základní částku modifikovala tím, že ji snížila pro právní a procesní složitost, a naopak navýšila s ohledem na postup státu a průtahy, fakticky ji tedy snížila o 20 %. Nakonec žalovaná ještě snížila vypočtenou částku 115 299,20 Kč o dalších 53 021 Kč, s odůvodněním, že tato částka byla vyplacena jako zaplacené úroky správcem daně z nesprávně stanovené daně z příjmu fyzických osob, a to s odvoláním na ustanovení § 251d daňového řádu. Ani s těmito závěry žalované žalobce nesouhlasil a svých práv se tedy domáhal u zdejšího soudu. (viz níže právní hodnocení)

108. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

109. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

110. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

111. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 pak náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Ve smyslu odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Dále podle odst. 4 nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

112. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk, a to v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující.

113. Podle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

114. Podle odst. 3 téhož ustanovení pak dále zákonodárce stanovil, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

115. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

116. V řízení byly zjištěny všechny prvky odpovědnostního vztahu mezi žalobcem a žalovanou podle příslušných ustanovení OdpŠk, tedy existence odpovědnostního titulu v podobě objektivní skutečnosti ve vztahu k nepřiměřené délce a rovněž existence nezákonného rozhodnutí správce daně.

117. V kontextu projednávané věci, kdy ani sama žalovaná nijak nesporovala existenci nepřiměřené délky řízení a zároveň i existenci nezákonného rozhodnutí soud musel posuzovat předcházející daňové řízení i v kontextu příslušných ustanovení daňového řádu, tj. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, (daňový řád).

118. V tomto ohledu bylo třeba zdůraznit, že podle § 5 odst. 1 daňového řádu správce daně postupuje při správě daní v souladu se zákony a jinými právními předpisy (dále jen „právní předpis“). Zákonem se pro účely tohoto zákona rozumí též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu. Dále podle odst. 2 správce daně uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. Ve smyslu odst. 3 téhož ustanovení daňového řádu pak správce daně šetří práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob (dále jen „osoba zúčastněná na správě daní“) v souladu s právními předpisy a používá při vyžadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují, a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní.

119. Podle § 6 odst. 1 daňového řádu osoby zúčastněné na správě daní mají rovná procesní práva a povinnosti. Odst. 2 pak stanoví, že osoby zúčastněné na správě daní a správce daně vzájemně spolupracují. Ve smyslu odst. 3 pak správce daně umožní osobám zúčastněným na správě daní uplatňovat jejich práva a v souvislosti se svým úkonem jim poskytne přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu potřebné nebo stanoví-li tak zákon. A dále podle odst. 4 správce daně podle možností vychází osobám zúčastněným na správě daní vstříc. Úřední osoby jsou povinny vyvarovat se při správě daní nezdvořilostí.

120. Konečně z hlediska základních zásad daňového řízení a správy daní ve smyslu § 7 odst. 1 daňového řádu správce daně postupuje bez zbytečných průtahů. A podle odst. 2 správce daně postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Z důvodu hospodárnosti může konat správce daně úkony pro různá řízení společně. Ze spisu, popřípadě z rozhodnutí vydaného na základě těchto úkonů, musí být zřejmé, ke které povinnosti a s jakým výsledkem byly úkony učiněny.

121. Soud byl po provedeném dokazování a s přihlédnutím tedy k učiněným zjištěním a skutkovému závěru přesvědčen, že žalobcem uplatněný nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku daňového řízení je co do základu oprávněný, když ostatně toto ani nijak nezpochybňovala žalovaná. Stejně tak byl soud přesvědčen, že s ohledem na shora uvedené a znění § 31 odst. 2 OdpŠk zde byla jednoznačně i existence nároku na náhradu nákladů, které byly účelně vynaloženy, a to jak ve vztahu k nezákonnému rozhodnutí (částka již poskytnutá ve výši 1 300 Kč), tak i ve vztahu ke všem faktickým úkonům, které byly učiněny v rámci zastoupení žalobce jeho právním zástupcem před daňovými orgány. Soud bezpečně zjistil, že v tomto směru rozhodně vzniklo žalobci právo na kompenzaci za úkony advokáta v daňovém řízení, které byly z obsahu spisu bezpečně zjištěny a o nichž nemohl panovat žádný spor, že tyto byly účelně vynaložené. Nemohl obstát argument žalované, že takovými úkony mohlo být pouze podané odvolání. S takovou argumentací se soud nemohl ztotožnit, když veškeré úkony žalobcem (jeho zástupcem) učiněné v daňovém řízení směřovaly jednoznačně ke zvrácení negativního rozhodnutí vůči žalobci v rámci daňového řízení, respektive veškeré učiněné úkony podle názoru soudu směřovaly k tomu, aby žalobce splnil svou povinnost poskytnout součinnost správci daně ve smyslu § 6 odst. 2 daňového řádu.

122. Vynaložení nákladů řízení je vždy zapříčiněno rozhodnutím účastníka řízení, zde tedy žalobce, který se pro jejich vynaložení rozhodne, a v tomto případě tyto spočívaly v nákladech právního zastoupení, tj. mimosmluvní odměně zástupce žalobce a hotových výdajích. Z toho plyne, že mezi nezákonným rozhodnutím, resp. nesprávným úředním postupem a vynaložením nákladů řízení nebude dána příčinná souvislost, a proto by se i v případě nákladů řízení předpokládaných § 31 odst. 1 OdpŠk musel uplatnit § 441 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný a účinný do 31. 12. 2013, (dále jen ObčZ), respektive § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ) s tím důsledkem, že by danou škodu nesl v plném rozsahu ten, kdo náklady vynaložil (Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. Cpjn 31/2014). Tomu má odst. 1 § 31 OpdŠk zabránit tím, že i uvedené náklady zahrnuje pod pojem škody. Náklady musejí být vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu, jako tomu bylo i v případě všech uplatněných nákladů žalobcem v odškodňovacím řízení. Primárně procesní nárok na náhradu nákladů řízení může být „přetaven“ do podoby hmotněprávního nároku na náhradu škody pouze tehdy, pokud dané řízení (v němž účastníkovi vznikly tyto náklady) s (primárně) procesním vypořádáním takového nároku nepočítá, neumožňuje jej. Tak je tomu i v rámci daňového řízení podle daňového řádu, kdy fakticky v rámci daňového řízení takové náklady řízení nemohou být, i přes případný úspěch daňového subjektu při obraně vlastních práv, nahrazeny a z takové skutečnosti rezultuje tedy i závěr o tom, že pak jsou takové náklady uplatnitelné právě v rámci odškodňovacího řízení u povinného subjektu státu. Z citovaného § 31 OdpŠk v současném znění proto vyplývá, že součástí škody, za kterou stát v režimu daného zákona odpovídá, jsou účelně vynaložené náklady řízení, jež musel poškozený vynaložit k odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu a jejichž náhrada nebyla v rámci procesních předpisů ovládajících řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, možná.

123. Soud tedy dospěl k jednoznačnému přesvědčení, že náklady žalobcem vynaložené byly tedy vynaloženy právě v příčinné souvislosti s daňovým řízením, a to za účelem jak odvrácení nezákonného rozhodnutí daňového orgánu, tak tyto směřovaly fakticky i k odvrácení negativních dopadů do osobnostní a osobní sféry žalobce v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, neodůvodněnými průtahy v řízení.

124. Tak tedy právní zástupce žalobce vykonal tyto uvedené úkony: dne 25. 8. 2012 první porada s klientem, převzetí zastoupení 1 000 Kč, dne 8. 8. 2014 další porada s klientem trvající více jak jednu hodinu 1 000 Kč, dne 26. 8. 2014 sepis sdělení k výzvě k prokázání skutečností 1 000 Kč, dne 30. 1. 2017 sepis vyjádření k výsledkům dokazování, návrh důkazů 1 000 Kč, dne 2. 5. 2017 sepis odvolání proti platebnímu výměru 1 000 Kč, dne 4. 12. 2017 účast při úkonu správce daně, výslech svědka [jméno FO] 1 000 Kč, dne 15. 3. 2018 účast při úkonu správce daně, výslech svědka, kdy nebyl svědek předveden 1 000 Kč, dne 2. 5. 2018 sepis vyjádření k výsledkům odvolacího řízení 1 000 Kč, dne 25. 4. 2022 další porada s klientem přes jednu hodinu 1 000 Kč, dne 28. 4. 2022 sepis výzvy k vrácení daňového přeplatku 1 000 Kč, dne 20. 7. 2022 sepis výzvy k úhradě úroku z nesprávně stanovené daně 1 000 Kč, dne 3. 4. 2023 sepis výzvy k vrácení daňového přeplatku 1 000 Kč, dne 3. 4. 2023 sepis výzvy k úhradě úroku s nesprávně stanovené daně 1 000 Kč. Dále náležela za tyto úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g), § 13 odst. 3 advokátního tarifu paušální náhrada výdajů za 13 úkonů právní služby 3 900 Kč. Rovněž pak podle přesvědčení soudu náležely žalobci (jeho zástupci) i vynaložené hotové cestovní výdaje vynaložené při cestě k úkonům správního daňového orgánu vlastním vozidlem tov. zn. [Anonymizováno], průměrná spotřeba podle TP 6,8 litrů nafty na 100 km, a to dne 4. 12. 2017 z [Anonymizováno] a zpět, celkem 40 km, cena a paušální náhrada podle vyhlášky 440/2016 Sb., ve výši 234 Kč, dne 15. 3. 2018 z [Anonymizováno] a zpět, celkem 86 km, cena a paušální náhrada podle vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve výši 518 Kč. Celkem tedy právní zástupce žalobce vykonal v rámci zastoupení žalobce v daňovém řízení výše uvedené úkony právní služby včetně nákladů v celkové tarifní hodnotě 17 652 Kč, přičemž DPH z první platby bylo podle tehdy platného zákona o DPH ve výši 20 %, tj. 2 000 Kč a poté 21 % z druhé úhrady z mimosmluvní odměny ve výši 7 652 Kč, tj. 1 607 Kč, celkem tedy byla žalobcem uplatněna částka nákladů řízení před daňovými orgány jako škoda způsobená v přímé příčinné souvislosti s daňovým řízením ve vztahu k nezákonnému rozhodnutí a nepřiměřené délce řízení ve výši 21 259 Kč. Žalobci byla uhrazena žalovanou částka ve výši 1 300 Kč v rámci předběžného posouzení jeho nároku a z tohoto důvodu tedy soud přiznal žalobci částku ve výši 19 955 Kč, když žalobce ani nepožadoval přiznání zákonného úroku z prodlení, na který by podle přesvědčení soudu měl také nárok. (výrok I.)

125. Dále se pak soud zabýval oprávněností požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, která měla být žalobci způsobena nepřiměřenou délkou daňového řízení. Mezi účastníky fakticky nepanoval spor o nepřiměřené délce daňového řízení. V tomto směru se pak žalovaná s žalobcem shodovala o počátku daňového řízení. Mezi účastníky pak nepanovala shoda o konci daňového řízení. Podle žalované bylo nutné za konec daňového řízení považovat okamžik vydání posledního [Anonymizováno] o odvolání ze dne 29. 3. 2023 č.j. [Anonymizováno], kterým došlo ke zrušení platebního výměru na daň z příjmů fyzických osob podávajících přiznání za zdaňovací období roku 2011 a současně došlo k zastavení odvolacího řízení, respektive zastavení celého daňového řízení pro rok 2011. Toto byl podle žalované také okamžik, kdy žalobce již prokazatelně nemohl pociťovat nejistotu ohledně výsledku řízení. Žalovaná tak byla přesvědčená, že i z pohledu OdpŠk pak řízení probíhalo od 20. 8. 2012 do 29. 3. 2023, tj. celkem 3 874 dnů, tedy 10 let, 7 měsíců a 9 dnů. Naopak žalobce od počátku řízení za konec daňového řízení považoval až okamžik vyplacení všech částek úroků z prodlení z nesprávně vyměřené daně k datu 4. 5. 2023.

126. Dále se pak oba účastníci shodovali v tom, že při stanovení částky odpovídající vzniklé nemajetkové újmě způsobené žalobci v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou daňového řízení bylo možno vyjít ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 (dále případně jen Stanovisko NS ČR), když žalovaná upozorňovala na to, že i v souladu s citovaným Stanoviskem NS ČR první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené jako maximální tj. v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok řízení; tedy při těchto částkách 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení, za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Shodně pak žalobce i žalovaná argumentovali i tím, že otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, (dále jen Úmluva), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, přičemž z tohoto článku, jakož i z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva vycházelo právě i shora uvedené Stanovisko NS ČR.

127. Soud však musel poněkud tento náhled korigovat, neboť podle jeho přesvědčení na daňové řízení uvedená praxe vyvěrající z čl. 6 odst. 1 Úmluvy nemůže dopadat. Stejně tak ale nemůže být ani přiléhavé aplikovat na uvedené daňové řízení závěry Stanoviska NS ČR.

128. V rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, uveřejněném pod číslem 113/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal NS ČR závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, 1) jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, 2) jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a 3) jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy.

129. Soud se musel v prvé řadě zabývat právě shora uvedenou otázkou ohledně aplikovatelnosti kritérií čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ten mj. hovoří o „projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích“. Uvedený článek tak vedle trestních věcí chrání práva účastníků výlučně v řízeních, v nichž má být rozhodnuto o jejich občanských právech nebo závazcích. Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) termín „projednání soudem“ vykládá široce, když za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka, ovšem pouze za splnění té podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a že na správní řízení soudní přezkum rovněž navazuje, kdy pouze tehdy lze uvažovat o přiměřenosti celkové délky správního a soudního řízení. (srovnej např. rozsudek ESLP ze dne 6. 3. 2012 ve věci W. proti Rakousku, stížnost č. 5335/07, bod 46.) V případě splnění výše uvedených kritérií na správní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a je tudíž aplikovatelné i Stanovisko NS ČR. Nejsou-li však tyto podmínky splněny, pak čl. 6 odst. 1 Úmluvy na dané správní řízení nedopadá a nelze tak na posouzení přiměřenosti jeho délky a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat ani Stanovisko NS ČR. To ale ještě neznamená, že by v případě těch správních řízení, na které články 6 odst. 1 Úmluvy a 38 odst. 2 Listiny nedopadají, nemohlo k nesprávnému úřednímu postupu souvisejícímu s jejich délkou ve smyslu § 13 OdpŠk vůbec dojít. Ve správním řízení, na které nedopadají články 6 odst. 1 Úmluvy a 38 odst. 2 Listiny, jsou tak postižitelné toliko jednotlivé průtahy v řízení, tedy ty situace, kdy správní orgán porušil povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené nebo přiměřené lhůtě. Jinak řečeno, jak v řízeních, v nichž správní a soudní orgány rozhodují o občanských právech nebo závazcích jejich účastníků, tak v řízeních (správních), jejichž předmět takovou povahu postrádá, může dojít k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v průtazích v řízení podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk. Uvedené vyplývá z toho, že bez ohledu na povahu předmětu řízení bude rozhodování správního orgánu zpravidla vždy vázáno zákonnou lhůtou nebo bude muset proběhnout ve lhůtě přiměřené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 530/2014). Jen v řízeních, v nichž správní orgány rozhodují o občanských právech nebo závazcích jejich účastníků, lze však (nadto) uvažovat nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, tj. nepřiměřenost celkové délky řízení, za splnění podmínky, že na správní řízení navazuje soudní přezkum (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 3. 2012 ve věci W. proti Rakousku, stížnost č. 5335/07, bod 46). Aplikací uvedených hledisek na daňová řízení se NS ČR již zabýval v rozsudku ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 214/2015 (dále též srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5172/2015). Soud dospěl k závěru, vzhledem k výše uvedenému, daňové spory svým předmětem nejsou sporem o právo nebo závazek soukromoprávní povahy, navzdory jejich finančním dopadům do majetkové sféry daňových poplatníků, které z nich nepochybně plynou, a tudíž tato řízení pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy nespadají, když u těchto sporů tedy převažuje veřejnoprávní povaha nad přítomností soukromoprávního prvku a je možné konstatovat, že daňová kontrola nemá civilněprávní povahu.

130. Nicméně shora uvedené podle přesvědčení soudu neznamená, že by snad neměla existovat ochrana žalobce a že by žalobci nevzniklo právo na odčinění vzniklé nemajetkové újmy v projednávané věci, když soudem bylo bezpečně zjištěno, že v průběhu daňového řízení docházelo ze strany správce daně k opakovaným nepřiměřeným a nedůvodným prodlevám v rámci jednotlivých úkonů a fakticky správce daně porušoval základní zásady daňového řízení, jak byly shora uvedeny v citovaných ustanoveních daňového řádu. Zejména docházelo k porušování zásad ukotvených v § 7 odst. 1, odst. 2 daňového řádu.

131. Soud pak byl přesvědčen, že bylo třeba vycházet právě ze skutečností, že jednotlivé dílčí kroky správce daně při vlastním šetření daňové povinnosti k dani z přijmu fyzických osob žalobce byly prováděny nekoncentrovaně a poněkud chaoticky, přičemž opakovaně docházelo i k porušování práv žalobce jakožto daňového subjektu. Správce daně tak zcela nedůvodně činil úkony až po relativně dlouhé době, ačkoliv se mělo jednat i z hlediska jeho vlastní úřední činnosti o zajištění důkazů pro jeho kvalifikované rozhodnutí.

132. Jestliže soud vycházel ze skutečnosti, že daňové řízení bylo zahájeno k datu 20. 8. 2012, pak nebylo rozumného důvodu, aby si správce daně až v průběhu měsíce dubna 2013 začal obstarávat podstatné podklady a důkazy pro jeho rozhodnutí, když z úředního záznamu č.j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že bylo provedeno místní šetření u [Anonymizováno] až dne 26. 4. 2013. Stejně pak nebylo rozumného důvodu, aby si správce daně další materiály obstarával po dobu dalších několika měsíců, opět nekoncentrovaně a následně až dne 23. 5. 2014 vydal správce daně Výzvu k prokázání skutečností č. j. [Anonymizováno], a současně stanovil lhůtu 60 dnů od dne jejího doručení žalobci, tj. do 22. 7. 2014. Další úkony prováděl správce daně i v průběhu roku 2015, ač mu nic nebránilo, aby tak činil již daleko dříve s přihlédnutím k počátku daňového řízení. Ostatně až dne 7. 12. 2016 doručoval správce daně sdělení č.j. [Anonymizováno], jehož obsahem bylo seznámení žalobce s výsledky provedeného dokazování a hodnocení důkazů v rámci vyměřovacího řízení na DPFO za zdaňovací období roku 2011 včetně číselného shrnutí, kdy současně žalobci zaslal rozhodnutí o stanovení lhůty k vyjádření se k výsledku dokazování a hodnocení důkazů, případně k navržení doplnění dokazování č.j. [Anonymizováno]. Správce daně pak i nereflektoval návrhy důkazů a k doplnění dokazování, vyjádření k důkazům ze strany žalobce jakožto daňového subjektu, a i tato skutečnost přispěla k nekoncentrovanosti vedení daňového řízení a jednotlivým prodlevám v tomto řízení. Výsledkem provedeného dokazování bylo vydání platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob u žalobce za uvedený rok 2011, a to až dne 31. 3. 2017. Na základě odvolání žalobce pak až [Anonymizováno] provedlo další dokazování a rozhodnutím ze dne 9. 5. 2018 napadený platební výměr potvrdilo. I zde bylo možné shledávat nedůvodné průtahy v řízení. Stejně tak lze nalézt tyto neodůvodněné prodlevy v řízení i v případě podané správní žaloby, kdy žalobce podal žalobu o přezkoumání správního rozhodnutí, které Krajský soud [Anonymizováno] vyhověl a rozsudkem až ze dne 19. 8. 2020 napadené rozhodnutí [Anonymizováno] zrušil. Průtahy v řízení byly způsobeny především průtahy v řízení před daňovými orgány, spočívajícími v jejich déle trvající nečinnosti, a dále v nesprávných postupech, jak soud uvedl shora a bylo toto zjištěno i z obsahu daňového spisu. Jednalo se mj. o již uváděnou prodlevu mezi zahájením daňového řízení dne 20. 8. 2012 a výzvou k prokázání skutečností ze dne 22. 5. 2014, tedy téměř dva roky, následně další dva roky trvalo řízení do sdělení o výsledku řízení dne 8. 12. 2016, jeden rok trvající odvolací řízení, po zrušení odvolacího rozhodnutí soudem dne 19. 8. 2020 do 3. 3. 2022, tedy více než jeden a půl roku do vydání nového rozhodnutí o odvolání. Nekoncentrovanost řízení a nesprávné skutkové i právní závěry pak vedly na straně žalobce k podávání zcela důvodných opravných prostředků, které rovněž prodlužovaly řízení, nicméně se v tomto případě nemohlo jednat o chybu na straně žalobce. Tento sice požadoval opakovaně o prodloužení lhůty, avšak dělo se tak pouze z toho důvodu, že správce daně nepostupoval koncentrovaně a mnohdy bylo k výzvě správce daně složité vyhovět ve stanovené lhůtě k vyjádření či návrhu dalších důkazů a s ohledem na běh času bylo také složité obstarávat důkazy.

133. Soud se pak domníval, že žalobcem požadovaná částka ve výši 150 000 Kč byla zcela přiměřená okolnostem z hlediska projednávané věci, kdy podle přesvědčení soudu nemohl být snížen význam tohoto řízení jen z toho důvodu, že se nejednalo o soudní řízení, které obecně bývá z povahy věci vnímáno s vyšší mírou významu pro účastníka. Zde se jednalo o daňové řízení, v jehož průběhu nejen že docházelo k průtahům, ale zároveň také zde docházelo k zásahu do majetkové sféry žalobce, který byl nucen uhradit nesprávně stanovenou daň z příjmu fyzických osob, a samotné průtahy v řízení způsobovaly jednoznačnou existenci déle trvající doby nejistoty na straně žalobce, což fakticky podle přesvědčení soudu nebylo třeba nijak prokazovat. V průběhu řízení, jak bylo možno opět zjistit z obsahu daňového (správního) spisu, musel žalobce (kromě dopadů na jeho zdraví, viz omluvy z jednání apod.) čelit i důsledkům nezákonných rozhodnutí v podobě úhrad daně, dokonce i exekučního vymáhání a blokací nemovitosti. Jednotlivé dílčí průtahy logicky pak ztěžovaly žalobci možnost účinně se bránit s ohledem na časový odstup, když toto bylo možno taktéž přičíst k tíži správce daně. Z obsahů úředních záznamů bylo mimo jiné totiž zjištěno, že v rámci daňového řízení bylo dne 29. 5. 2017 vydáno rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem daňového subjektu, tj. žalobce, kterým byla zajištěna mimo jiné i pohledávka k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011. Daňová povinnost žalobce byla pak předána k vymáhání výkazem nedoplatků č.j. [Anonymizováno] sestaveným ke dni 19. 6. 2018, přičemž k vymáhání byl nedoplatek převzat 26. 6. 2018. Žalobce nejpozději dne 30. 10. 2020 provedl úhradu ve výši 303 746 Kč, která byla na osobním daňovém účtu žalobce k tomuto datu zaevidována správcem daně, což mělo odpovídat platebním výměrem stanovené dani ve výši 154 920 Kč a příslušejícím úrokům z prodlení ve výši 148 826 Kč, přičemž v uvedené době se jednalo o úhradu již nepravomocné daně. Až dne 28. 4. 2022 pak žalobce požádal o vrácení přeplatku ve výši 283 666 Kč. Po provedeném šetření byl žalobci dne 20. 5. 2022 vrácen přeplatek, a to ve výši dobrovolné úhrady v částce 303 746 Kč snížené o daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 22 080 Kč a příslušející úrok z prodlení ve výši 9 299 Kč. I z uvedeného jednoznačně plynulo, že samotné daňové řízení jistě mělo nemalý význam pro žalobce a zasahovalo po delší dobu mj. do jeho majetkové sféry.

134. Podle přesvědčení soudu zde tedy existovaly kvalifikované znaky z hlediska podmínek posouzení důvodnosti přiznání nároku na nemajetkovou újmu, když tyto spočívaly v nepřiměřené délce řízení, respektive v neodůvodněných průtazích v řízení, v delších prodlevách a času nečinnosti ze strany správce daně, kdy podle názoru soudu žalobce neodpovídal za průtahy v řízení, za tyto nenesl jakoukoliv odpovědnost a nenesl ani nijak významně podíl na celkové délce řízení, když toto nemohlo být z hlediska výše uvedeného nejpodstatnější hledisko. Význam řízení byl pro žalobce rovněž nezanedbatelný, jak soud již výše uvedl.

135. Podle přesvědčení soudu daňové řízení je jedním celkem a nelze hovořit o konci tohoto řízení k datu 29. 3. 2023, neboť rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 29. 3. 2023 č.j. [Anonymizováno] byl platební výměr správce daně zrušen v celém rozsahu, odvolací řízení bylo zastaveno a současně bylo zastaveno i vyměřovací řízení zahájené z moci úřední dne 20. 8. 2012, když následně musel žalobce ještě činit další úkony směřující k naplnění jeho práva na vyplacení úroku z nesprávně vyměřené daně ve smyslu § 251c a násl. daňového řádu, stejně tak musel vyzvat správce daně dne 3. 4. 2023 k vrácení přeplatku daně, která mu byla uhrazena k datu 13. 4. 2023. K výzvě žalobce pak k datu 28. 4. 2023 byl vyměřen správcem daně úrok z nesprávně vyměřené daně a dne 4. 5. 2023 mu byl tento poukázán. Podle názoru soudu až do tohoto okamžiku fakticky trvalo daňové řízení, respektive do tohoto data fakticky toto daňové řízení započaté k datu 20. 8. 2012 zasahovalo do sféry žalobce, přičemž nebýt aktivního přístupu žalobce, pak by jistě ani nemuselo dojít k tomu, že by mu byla nesprávně vyměřená daň takto ze strany správce daně vrácena. Celkově tak trvalo daňové řízení 10 let, 8 měsíců a 14 dnů, přičemž především zde docházelo v průběhu daňového řízení k neodůvodněným průtahům a požadovaná paušální částka ve výši 150 000 Kč za neodůvodněné průtahy, respektive z toho rezultující neodůvodněnou délku řízení, byla zcela adekvátní. Podle přesvědčení soudu totiž nejistota na straně žalobce trvala fakticky až do okamžiku, kdy mu správce daně vrátil uhrazenou nesprávně vypočtenou částku daně, respektive vyplatil úrok z nesprávně vypočtené (stanovené) daně.

136. Jestliže žalovaná požadovanou částku krátila s ohledem na složitost věci a na význam věci pro žalobce, pak soud zde neshledal jakýkoliv důvod pro takové krácení, a především musel znovu zdůraznit, že hlediska obsažená ve Stanovisku NS ČR nebylo možno bez dalšího uplatnit na projednávanou věc, respektive tato hlediska obsažená v § 31a odst. 3 OdpŠk byla ze strany soudu zvážena a nebylo podle přesvědčení soudu důvodné provádět jakoukoliv redukci vypočtené částky. Paušalizovaná částka ve výši 150 000 Kč podle názoru soudu plně odpovídala závažným průtahům a nečinnosti ze strany příslušných orgánů státní správy, přičemž nebylo rozumného důvodu zde použít jakýkoliv korektiv vyjádřený procentuálním snížením základní požadované částky. Je totiž zcela nepřijatelné, aby v poměrech právního státu, [Anonymizováno], bylo daňové řízení vyvolané z úřední aktivity správce daně vedeno po tak dlouhou dobu, když se na této délce řízení nijak významně nepodílel žalobce, přičemž v průběhu takového řízení docházelo k takto dlouhým obdobím nečinnosti, či docházelo k úkonům, které nemohly fakticky vést efektivně ke skončení daňového řízení. Ani složitost věci pak nebyla nijak zásadní, neboť to byl správce daně, kdo v tomto směru řízení činil složitým s ohledem na zcela nadbytečné úkony, které fakticky nemohly přinést jakékoliv poznatky, a naopak správce daně opakovaně ignoroval důkazní návrhy žalobce a řádně se pak ani s provedenými důkazy nevypořádal. Soud tedy pak neviděl žádný důvod pro snížení uvedené částky z důvodu projednávání věci před správními soudy, když zde došlo také minimálně v jednom případě k prodlevě od podání žaloby do rozhodnutí Krajského soudu [Anonymizováno] jak soud uvedl již výše.

137. Pokud šlo o námitku žalované a její postup, kdy žalobci uhradila pouze částku ve výši 62 278,20 Kč jako nemajetkovou újmu, když od požadované částky ve výši 150 000 Kč po provedené korekci ještě odečetla částku ve výši 53 021 Kč, která odpovídala vyplaceným úrokům z nesprávně vyměřené daně z příjmu fyzických osob, pak soud se nemohl ani s tímto postupem žalované ztotožnit. Soud nesouhlasil s názorem vysloveným ze strany žalované, že by bylo možné částku vyplaceného úroku z nesprávně vyměřené daně započítat oproti uplatněnému nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy, která by byla uplatněna podle OdpŠk, tedy podle jiného zvláštního právního předpisu.

138. Soud si je vědom existence § 251d daňového řádu, kdy podle uvedeného platí, že přiznat náhradu škody nebo přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, které byly způsobeny daňovému subjektu jednáním správce daně, lze pouze v rozsahu, v jakém nevzniká úrok hrazený správcem daně. Nicméně byl soud přesvědčen, že nelze uvedené vztahovat na řízení vedené podle OdpŠk, případně na řízení vedená podle jiných právních předpisů, v nichž by byla řešena vzniklá škoda či nemajetková újma. Podle názoru soudu totiž není z uvedeného ustanovení jednoznačně patrné, že by se snad mělo uvedené vztahovat na řízení podle OdpŠk, když v citovaném ustanovení daňového řádu zcela absentuje, byť pouhý odkaz právě na tento uvedený zákon (rozuměj OdpŠk). Soud je přesvědčený, že nárok uplatněný podle zvláštního právního předpisu OdpŠk je zcela samostatným nárokem, který je uplatněn v řízení upraveným tímto právním předpisem. Soud takový postup, byť si je vědom i jiných rozhodnutí, o něž se žalovaná opírala (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 241/2022 ze dne 13. 9. 2022) nemohl přijmout. Soud totiž nemohl souhlasit s názorem, že úrok z nesprávně vyměřené daně byl měl sloužit právě k částečné reparaci vzniklé nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Podle názoru soudu totiž z hlediska výkladu § 251c daňového řádu v případě nesprávně stanovené daně, která byla daňovým subjektem zaplacena vzniká správci daně povinnost uhradit úrok z nesprávně stanovené daně, tedy jedná se o nápravu vzniklého stavu, kdy je zadržována po určitou dobu nesprávně vypočtená částka daně a kdy daňový subjekt, v tomto případě tedy žalobce, nemohl s konkrétní částkou nakládat, mohl být vystaven negativním socioekonomickým dopadům v souvislosti s nesprávným vyměřením daně. Tedy podle názoru soudu konkrétní částka vyplaceného úroku má především funkci reparační ve vztahu k neoprávněně zadržované částce a má sloužit primárně k tomu, aby nahradila škodu vzniklou v příčinné souvislosti s neoprávněně vyměřenou daní. Jistě má pak taková částka také sloužit k tomu, aby odrážela do určité míry hodnotu takových peněžních prostředků, s nimiž nemohlo být účelně nakládáno ze strany daňového subjektu. I z § 254 daňového řádu lze dovodit, že úrok z nesprávně stanovené daně je pojímán jako reparace daňového subjektu za vybrané nezákonné či nesprávné jednání správce daně. Z hlediska systematického zařazení § 251d daňového řádu a § 254 daňového řádu je zřejmé, že sledují identický cíl. Právní úprava úroku z nesprávně stanovené daně by měla cílit na jednání správce daně v rovině stanovení daně a vyzdvihnout jeho reparační funkci. Není však zde podstatné a možné nahradit daňovému subjektu škodu v přesné výši, jaká byla jednáním správce daně způsobena, ale spíše nahradit cenu peněz, které daňový subjekt mohl mít, avšak v důsledku jednání správce daně neměl. Ve zbytku je podle přesvědčení soudu daňový subjekt odkázán i nadále na OdpŠk a i z tohoto pohledu by nedávalo smysl, aby pak takto přiznaná částka škody či nemajetkové újmy byla krácena právě o vyplacený úrok z nesprávně stanovené daně.

139. Vzhledem k tomuto zastávanému názoru pak byl soud přesvědčen, že i pokud šlo o uplatněnou částku ve výši 87 721,80 Kč představující nemajetkovou újmu za neodůvodněné průtahy v daňovém řízení a z toho rezultující nepřiměřenou délku řízení, byla tato uplatněna žalobcem zcela oprávněně a žalované uložil, aby tuto žalobci uhradila ve lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Samotná pariční lhůta ve vztahu k oběma částkám byla stanovena delší než obvykle s přihlédnutím k postavení žalované. (výrok II.)

140. Soud nebyl přesvědčen, že by snad v případě žalobce postačovala pouhá omluva a konstatování porušení práva, když takovou formu satisfakce za neodůvodněné průtahy v řízení trvajícím v konečném důsledku déle jak 10 let nepovažoval za dostatečnou.

141. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. V tomto případě byla žalobkyně plně úspěšná a soud jí přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, dále v odměně zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 50 000 Kč tj. 3 100 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 5 úkonů právní služby tj. 15 500 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, dále jen AT), když na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty právě podle AT přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) AT (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp.zn. 30 Cdo 3378/2013), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 5 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 1 500 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 2 AT). Odměna zástupce žalobkyně a náhrada výdajů je zvýšena o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) OSŘ v částce 3 570 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 22 570 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, když soud musel zohlednit postavení žalované jakožto orgánu státní moci s tím, že jakákoliv uložená povinnost a její splnění podléhají konkrétním procesům jejich realizace, a pariční lhůta stanovená v obvyklé délce tří dnů by byla pro žalovanou komplikovaně splnitelná, respektive by byla lhůtou nesplnitelnou. Místo plnění pak bylo soudem stanoveno podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok III.)

Poučení