30 Co 294/2025 - 159

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a JUDr. Jana Chmela, Ph.D. ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 389.041 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. července 2025 č. j. 14 C 242/2023-123 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 600 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 264.375 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 20. 11. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); zamítl žalobu na zaplacení částky 124.666 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 3.800 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 389.041 Kč s příslušenstvím za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce konkursního řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“). Usnesením Městského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 10. 6. 2002 byl vyhlášen konkurs na společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa], [adresa]. Účinky vyhlášení konkursu nastaly ke dni 10. 6. 2002. Žalobkyně přihlásila do konkursního řízení se společností [právnická osoba]. podáním ze dne 12. 7. 2002 pohledávku v nominální výši 190.065.144,60 Kč k oddělenému uspokojení. Tato pohledávka byla přezkoumána a žalobkyně byla s touto částkou zařazena do seznamu věřitelů pod [číslo]. Posléze byla výše přihlášené pohledávky žalobkyně v průběhu řízení moderována a uznána co do částky 122.355.921 Kč k oddělenému uspokojení. Následně probíhalo konkursní řízení, které však bylo s ohledem na povahu konkursu nepřiměřeně dlouhé a svojí délkou zavdalo důvod k odškodnění za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou dobu řízení. Až dnem 17. 2. 2020 byla schválena „konečná zpráva a vyúčtování odměny a výdajů SKP“, která konstatovala uspokojení odděleného věřitele žalobkyně ve výši 46.684.407 Kč a částku určenou k rozvrhu věřitelům ve výši 12.976.038,04 Kč, která byla následně soudem po připomínkách přezkoumána a shledána správnou. V průběhu dalšího řízení byla usnesením Městského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] částka určená k rozvrhu rozdělena k uspokojení věřitelů poměrně, přičemž žalobkyně (věřitel [číslo]) obdržela z této rozvrhové částky uspokojení k výplatě ve výši 12.588.177,90 Kč. Výplatou částek uvedených v usnesení Městského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] došlo ke splnění rozvrhového usnesení a byly nastoleny podmínky pro zrušení konkursu. Usnesením Městského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 19. 10. 2022, které se stalo pravomocným dne 22. 11. 2022, byl konkurs prohlášený na majetek úpadce [právnická osoba]. zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Celé konkursní řízení se společností [právnická osoba]., ve kterém žalobkyně uplatňovala svou pohledávku, trvalo nepřetržitě 7.470 dnů, což jest 20 roků, 5 měsíců a 12 dní. Tato doba je naprosto nepřiměřená a neakceptovatelná pro délku konkursního řízení a zavdává právo na odškodnění strany žalobkyně za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, a to přiměřeným zadostiučiněním v penězích, a to dle nároku daného zákonem, případně ustálenou judikaturou v maximální výši.

3. Podle žalované v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, proto žalobkyni nebylo poskytnuto požadované zadostiučinění. Žalovaná v této souvislosti poukázala mj. na incidenční spory.

4. Ve věci již bylo jednou rozhodováno soudem prvního stupně, a to rozsudkem ze dne 13. 11. 2024 č. j. [spisová značka], kterým bylo konstatováno porušení práva žalobkyně spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] (výrok I.); žaloba o zaplacení 389.041 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta (výrok II.) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). K odvolání žalobkyně pak odvolací soud usnesením ze dne 12. 3. 2025 č. j. [spisová značka] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem byla zejména skutečnost, že soud prvního stupně se vůbec nevypořádal s incidenčními spory v rámci posuzovaného řízení. Soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav zatím nepostačuje pro přijetí závěru, že jsou dány zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, neboť nebylo najisto postaveno, zda skutečně došlo k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Zjištění relevantních skutečností pro rozhodnutí ve věci samé si vyžádá provedení rozsáhlejšího dokazování, které by překračovalo rámec odvolacího řízení (§ 213 odst. 4 o. s. ř.). Odvolací soud dále uvedl, že z hlediska významu předmětu řízení pro věřitele, resp. účastníka je co do výše peněžitého nároku určující částka, které se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021 sp. zn. 29 Cdo 1885/2019, uveřejněný pod číslem 7/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023 sp. zn. 29 Cdo 3623/2021). Pokud soud prvního stupně zjistil z konečné zprávy uspokojení žalobkyně jako odděleného věřitele ve výši 46.684.407 Kč a dále uspokojení žalobkyně z určeného rozvrhu ve výši 12.588.177,90 Kč, pak se odvolacímu soudu nejeví jako správný závěr soudu prvního stupně „o nízké míře uspokojení“ žalobkyně a „zcela bagatelnímu významu předmětu řízení“, jak uzavřel soud prvního stupně.

5. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku velmi detailně popsal průběh konkursního řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], jehož průběh byl mezi stranami nesporný. K průběhu konkursního řízení mj. uvedl, že dne 2. 11. 2001 podala žalobkyně proti dlužníkovi [právnická osoba]., návrh na konkurs podaný věřitelem. Usnesením ze dne 10. 6. 2002 č. j. [spisová značka] byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka [právnická osoba]. Celkem bylo podáno 246 přihlášek. V řízení správce konkursní podstaty opakovaně žádal o prodloužení lhůty pro předložení konečné zprávy z důvodu probíhajících incidenčních sporů. Usnesením ze dne 25. 4. 2022 byla schválena konečná zpráva, správce konkursní podstaty požádal dne 17. 6. 2022 o vydání rozvrhového usnesení. Soud vydal dne 23. 6. 2022 rozvrhové usnesení. Usnesením ze dne 19. 10. 2022 byl konkurs po splnění rozvrhového usnesení zrušen, v právní moci 22. 11. 2022.

6. Žalobkyně přihlásila podáním ze dne 12. 7. 2002 pohledávku v nominální výši 190.065.144,60 Kč k oddělenému uspokojení, která byla přezkoumána a žalobkyně byla s touto částkou zařazena do seznamu věřitelů pod [číslo]. V průběhu řízení došlo k uspokojení žalobkyně jako odděleného věřitele ve výši 46.684.407 Kč (z výtěžku ze zpeněžení nemovitostí úpadce) a dále k uspokojení žalobkyně z určeného rozvrhu ve výši 12.588.177,90 Kč.

7. Dále soud prvního stupně popsal průběh souvisejících incidenčních sporů. Incidenční řízení vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] probíhalo od 30. 10. 2002 do 31. 7. 2018, bylo složité po stránce skutkové, procesní i právní. Do řízení vstoupil vedlejší účastník a krajské státní zastupitelství. Soud rozhodoval o změně žaloby, v průběhu došlo k výměně soudce a dokazování probíhalo listinnými důkazy a výslechy svědků. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci dvakrát, odvolací soud třikrát a dovolací soud jedenkrát. V řízení došlo k několika obdobím nečinnosti, a to od podání žaloby do 10. 6. 2003, dále pak od 9. 11. 2004 do 2. 2. 2006, u Nejvyššího soudu od 12. 3. 2013 do 30. 3. 2015 a u Vrchního soudu v [adresa] od 15. 5. 2015 do 27. 10. 2016. V incidenčním řízení vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] se jednalo o určení vlastnictví podniku. Došlo v něm k období nečinnosti, a to od 25. 6. 2003 do 27. 1. 2004 a od 9. 6. 2004 do 12. 10. 2005. V řízení vystupovalo více žalovaných, soud udělil pořádkovou pokutu, rozhodoval o návrhu na vydání předběžného opatření a o odvolání proti němu, v rámci dokazování soud vyžádal přílohové spisy a řízení bylo přerušeno od 22. 3. 2008 do 23. 2. 2010. Všechny tyto skutečnosti hovoří pro složitost řízení po stránce skutkové, procesní i právní. Řízení trvalo od 25. 4. 2003 do 28. 6. 2016. Soud prvního stupně i odvolací soud rozhodoval každý dvakrát, dovolací soud jedenkrát a v řízení byla podána i ústavní stížnost. V incidenčním řízení vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodováno o určení popřené pohledávky, skončilo zastavením řízení. Řízení trvalo od 29. 11. 2005 do 28. 3. 2019. V řízení došlo k období nečinnosti od 17. 1. 2006 do 3. 2. 2009. V průběhu řízení byl podán návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti. V incidenčním řízení vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla řešena žaloba na určení pravosti a výše popřené pohledávky. Soud prvního stupně jedenkrát, odvolací soud dvakrát, dovolací soud dvakrát. Řízení trvalo od 17. 10. 2002 do 9. 2. 2012. Řízení bylo složité, vystupovalo v něm více žalovaných, soud rozhodoval o právním nástupnictví, o částečné zastavení řízení a o změně žaloby. V řízení došlo k řadě období nečinnosti. Konkrétně od 14. 10. 2004 do 22. 9. 2005, od 25. 4. 2007 do 28. 5. 2009 a od 11. 4. 2011 do 22. 9. 2011.

8. Obvodní soud věc po právní stránce posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), zejména § 1, § 13 odst. 1 a § 32 odst.

3. Délku řízení ve vztahu k žalobkyni vymezil doručením jejího návrhu na prohlášení konkursu dne 2. 11. 2001 Městskému soudu v [adresa] až do okamžiku splnění pravomocného rozvrhového usnesení dne 23. 6. 2022. Celkem tedy posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni 20 let a 7 měsíců.

9. Posuzované řízení lze podle prvostupňového soudu označit za skutkově i procesně velmi složité, ať již s ohledem na charakter a specifika samotného konkursního řízení, tak zejména s ohledem na množství vedených incidenčních sporů, když do řízení se přihlásilo několik desítek věřitelů s převážně spornými pohledávkami. Soud byl nucen rozhodovat o řadě procesních návrhů, ať se jednalo o potřebu ustanovit úpadci opatrovníka, rozhodnutí o návrhu na odvolání správce, rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení předběžného opatření nebo o opakovaných návrzích na ukončení konkurzu nuceným vyrovnáním. Ve shora popsaných incidenčních řízeních, konkrétně v řízeních sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] pak soudy nepostupovaly koncentrovaně, řízení byla stižena průtahy na straně soudu, což mělo značný vliv na délku posuzovaného řízení. Na druhou stranu se řízení vyznačovala vysokou složitostí. S ohledem na rozsah uspokojení žalobkyně v rámci posuzovaného řízení nebyl pro ni význam řízení rozhodně zanedbatelný. Soud prvního stupně proto shrnul, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a vzniklou nemajetkovou újmu nelze napravit jinak než přiznáním finančního zadostiučinění.

10. Soud prvního stupně vyčíslil základní částku odškodnění v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, vycházel přitom z částky 15.000 Kč za rok řízení, což představuje základní částku 293.750 Kč, tuto následně upravil z hlediska kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk. Základní částku snížil z důvodu složitosti věci o 30 % (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) a naopak s ohledem na postup jak konkursního soudu, tak soudů v souvisejících sporech, základní částku zvýšil o 20 % (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk). Celkem tedy základní částku snížil o 10 %, žalobkyni proto náleží přiměřené zadostiučinění ve výši 264.375 Kč. Prvostupňový soud proto žalobě vyhověl co do této částky, přičemž ve zbytku ji zamítl. O náhradě nákladů řízení obvodní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. tak, že ji přiznal úspěšné žalobkyni.

11. Žalovaná podala proti výroku I. a III. tohoto rozsudku včasné odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytýkala nesprávné právní posouzení věci, namítala tedy odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Nalézací soud konstatoval porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v posuzovaném řízení. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud prvního stupně z částky 15.000 Kč. Od základní částky pak odečetl 30 % z důvodu složitosti věci, částku naopak navýšil o 20 % z důvodu postupu soudu. Základní částku tedy celkem snížil o 10 %. Žalovaná má za to, že odvoláním napadené rozhodnutí soudu je nesprávné a neodráží relevantní okolnosti řízení. Prvostupňový soud v daném případě nesprávně posoudil okolnosti řízení prostřednictvím moderačních kritérií, v důsledku čehož došlo k přiznání neadekvátního zadostiučinění. Zejména jde o zcela nedostatečné snížení výsledného zadostiučinění z důvodu složitosti věci. Jak již bylo předesláno žalovanou a ostatně to konstatoval i sám nalézací soud, posuzované řízení bylo velmi složité po stránce skutkové, procesní i právní, a to jak samotné řízení konkursní, tak související incidenční spory. V tomto směru lze tedy odkázat na napadený rozsudek, ze kterého toto jasně vyplývá. Jestliže se jedná o 20leté komplikované konkursní řízení s větším množstvím incidenčních sporů, nelze akceptovat snížení z hlediska složitosti pouze v rozsahu 30 %. Jako adekvátní je tedy nutno považovat snížení výsledného zadostiučinění z důvodu složitosti věci minimálně v rozsahu 50 %. Stejně tak nelze pominout opravdu zásadní četnost rozhodování soudů na všech stupních soudní soustavy, a to jak v rámci samotného konkursního řízení, tak v rámci incidenčních sporů. Výsledné zadostiučinění je tedy nutno snížit z důvodu četnosti rozhodování soudů v rozsahu minimálně 30 %. Ve věci pak nejsou dány důvody k navýšení kalkulovaného odškodnění o 20 % z důvodu postupu soudu ve věci. Takový postup je rozporný, neboť odškodnění se přiznává za nepřiměřenou délku řízení jako takovou a 20 % navýšení ve svém důsledku znamená rozhodovat a odškodňovat za tutéž skutečnost ještě jednou, což má své opodstatnění v případech opravdu závažných průtahů a obdobích nečinnosti, ne však v posuzovaném případě, kdy v postupu soudu lze shledat spíše marginální období nečinnosti, která jsou jednak zohledněna právě v závěru o nepřiměřenosti délky, a současně je třeba brát v potaz charakter a celkovou délku řízení v trvání přes 20 let, kdy lze za tak dlouhé období místy očekávat určitou nekoncentrovanost v postupu soudu. Dle žalované je tak navýšení výsledného zadostiučinění z důvodu postupu soudu zcela zjevně neopodstatněné. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. změnil tak, že žalobu zamítne, a znovu rozhodl o nákladech řízení.

12. Žalobkyně u jednání odvolacího soudu navrhla potvzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

13. Odvolací soud z podnětu žalovanou podaného odvolání a v mezích jím vytyčených ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Odvolání žalované však důvodným neshledal.

14. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 tohoto ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 tohoto ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 tohoto ustanovení V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně žalobou uplatněného nároku, a na jehož podkladě bylo možné ve věci samé rozhodnout, když se podrobně zabýval nejen průběhem samotného posuzovaného řízení, ale též incidenčními řízeními, jak mu bylo ostatně uloženo v kasačním rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně své rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnil i s odkazem na relevantní judikaturu, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

21. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo celkem 20 let a 7 měsíců. Prvostupňovému soudu je nutno přisvědčit v tom směru, že délka posuzovaného konkursního řízení je nepřiměřeně dlouhá, a to i navzdory jeho složitosti dané rovněž množstvím incidenčních sporů. Odvolací soud konstatuje, že i přes specifika konkursního řízení, řízení v délce přesahující 20 let nepochybně zásadním způsobem přesahuje přijatelnou míru trvání soudního řízení. Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma, jíž je namístě odškodnit v penězích, neboť pouhé konstatování porušení práva v daném případě není dostačující.

22. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem jednotlivých hledisek v souladu s § 31a odst. 3 OdpŠk, neboť považuje otázku významu výše zmíněných jednotlivých kritérií za stěžejní při utváření závěru o výši imateriální újmy žalobkyně.

23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. 8. 2021 sp. zn. 30 Cdo 3881/2020 shrnul problematiku posuzování vlivu incidenčních sporů na přiměřenost délky konkursního řízení, když uvedl, že „pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. V případě, že délka vedlejšího řízení není přiměřená z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního (hlavního) řízení. V případě, kdy si jiné řízení vynutí přerušení původního řízení, je třeba zkoumat postup orgánů veřejné moci v tomto vedlejším řízení nejen ve vztahu k úvaze o dodržení či porušení práva účastníků na projednání věci v přiměřené lhůtě, ale i ve vztahu k posouzení postupu orgánů veřejné moci z hlediska kritéria § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. Uvedený vztah hlavního a vedlejšího řízení je dán i v případě konkursního řízení a incidenčních sporů, které s hlavním konkursním řízením souvisejí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2011 sp. zn. 30 Cdo 2888/2010). Spory vyvolanými konkursem (tzv. incidenčními spory) jsou spory, které ve vlastním konkursním řízení nelze řešit (samo pro jejich řešení není způsobilé, protože sleduje jiný cíl, jímž je určité uspořádání právních vztahů), ač je podstatně ovlivňují a k nimž by – nebýt konkursu – nedošlo. Vzájemná provázanost (hlavního) konkursního řízení a řízení incidenčních je tak zřejmá stejně jako skutečnost, že konkursní řízení zpravidla nelze skončit, dokud nejsou vyřešeny sporné otázky, jejichž vyřešení je vyhrazeno samostatným incidenčním sporům (sporům vyvolaným konkursem). S ohledem na specifika konkursního řízení a s ním souvisejících incidenčních sporů však dovolací soud považuje za důležité dodat následující. Je-li incidenční spor z důvodů přičitatelných státu nepřiměřeně dlouhý, pak to zpravidla nepříznivě ovlivňuje i délku samotného konkursního řízení, která se rovněž může stát nepřiměřenou. … Poškozeného konkursního věřitele tíží povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně existence incidenčních sporů, jejichž (nepřiměřená) délka je v příčinné souvislosti s prodloužením délky hlavního konkursního řízení. Nepřiměřenost délky incidenčního sporu musí být nepochybná a zjevná, neboť hodnotící kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk lze aplikovat jen přiměřeně. Závěr o zjevně nepřiměřené délce incidenčního sporu se tedy musí opírat zejména o rámcové srovnání celkové délky incidenčního sporu s kritériem jeho složitosti, přičemž jako podstatné se jeví i to, zda se soud projednávající incidenční spor nedopustil průtahů (období nedůvodné nečinnosti). Hodnocení uvedeného kritéria postupu soudů v incidenčních sporech přitom má význam i při stanovení výše peněžitého zadostiučinění u (hlavního) konkursního řízení. Platí totiž, že kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk – tedy i kritérium postupu soudů v souvisejících incidenčních sporech – se na závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného (hlavního) konkursního řízení a v návaznosti na něm i na závěru o výši peněžitého zadostiučinění musí projevit ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce posuzovaného řízení podílela (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 35/2012, nebo ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. 30 Cdo 2476/2015). Jinak řečeno, přispěl-li k celkové délce posuzovaného konkursního řízení postup orgánů veřejné moci výrazně vyšší měrou, než složitost věci, není možné, aby při hodnocení přiměřenosti délky (hlavního) konkursního řízení a poskytovaného zadostiučinění došlo pouze ke zhodnocení kritéria složitosti věci, nikoli již ke zhodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci (včetně postupu soudu v souvisejících incidenčních sporech, do jejichž skončení nebylo možno skončit ani hlavní konkursní řízení) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 106/2018].“ 24. V poměrech posuzované věci dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru o nepřiměřené délce shora vymezených incidenčních sporů z důvodů přičitatelných státu, což nepříznivě ovlivnilo i délku samotného posuzovaného konkursního řízení. Hodnocení uvedeného kritéria postupu soudů v incidenčních sporech má význam i při stanovení výše peněžitého zadostiučinění u (hlavního) konkursního řízení. Přispěl-li k celkové délce posuzovaného konkursního řízení postup orgánů veřejné moci vyšší či stejnou měrou jako složitost věci, není možné, aby při hodnocení přiměřenosti délky (hlavního) konkursního řízení a poskytovaného zadostiučinění došlo pouze ke zhodnocení kritéria složitosti věci, jak nabádá žalovaná v podaném odvolání. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud v rámci hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) navýšil základní částku o 20 %.

25. Odvolací soud se pak ztotožnil i posouzením kritéria složitosti věci (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk), jak jej učinil soud prvního stupně. Složitost řízení je významným činitelem, neboť úměrně se zvyšující se složitostí projednávané věci se prodlužuje doba, v níž by měla být rozhodnuta. Toto kritérium lze chápat jak z pohledu složitosti samotného případu, kterou může charakterizovat skutková obsáhlost a náročnost při zjišťování skutkového stavu věci, tak z pohledu složitosti vedeného řízení. S tím může souviset i složitost procesní, do níž se promítá i počet stupňů soustavy, na kterých byla věc projednávána. Vzhledem k soudem prvního stupně správně vytčeným subkritériím složitosti věci považuje odvolací soud za odpovídající, aby z důvodu značné složitosti posuzovaného řízení byla základní částka snížena o 30 %.

26. Přezkumem jednotlivých hledisek v souladu s § 31a odst. 3 OdpŠk se zabýval zdejší odvolací soud rovněž v rozsudku ze dne 11. 6. 2025 č. j. [spisová značka], kdy při posuzování nepřiměřené délky identického konkursního řízení dospěl k totožným závěrům. Odvolací soud neshledal důvod, proč by se měl v posuzované věci od jeho závěrů odchýlit (§ 13 o. z.)

27. Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku III. o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšné žalobkyni vznikly náklady za dva úkony po 300 Kč (příprava na jednání, účast na jednání odvolacího soudu) dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. O prodloužené lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státního rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby.

29. Odvoláním nedotčený výrok II. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.

Poučení