30 Co 410/2021- 355

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců JUDr. Kateřiny Kodetové a Mgr. Zdeňka Váni ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o výživné manželky, o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 C 37/2018-299 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. mění takto: Řízení ohledně částky [částka] se zastavuje. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Co do částky [částka] se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na výživném manželky za období od [datum] do [datum] částku [částka]. Výrokem II. mu uložil zaplatit žalobkyni dlužné výživné ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Co do zbytku požadovaného výživného žalobu zamítl (výrok III.). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Stalo se tak v řízení zahájeném dne [datum], v němž žalobkyně požadovala částku [částka] měsíčně z titulu výživného pro nerozvedenou manželku, a to od [datum] do rozvodu manželství. K tomu došlo v průběhu řízení rozhodnutím soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 43 C 246/2017-56, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 Co 259/2018-125, které nabyly právní moci dne [datum].

3. Soud prvního stupně zjišťoval, kdy účastníci přestali vést společnou domácnost, jaké byly jejich poměry v době po rozestěhování se, jakým způsobem pečují o společné děti, o majetek, jaké jsou jejich podmínky bydlení, tak jak dopodrobna rozvedl v písemném odůvodnění rozsudku. Vyšel ze zjištění, že manželé žili původně ve společné domácnosti se třemi syny, před podáním žaloby již jen s jedním z nich. Žalobkyně se starala o děti, žalovaný o příjmy rodiny a o údržbu nemovitostí. Bylo zvykem, že žalobkyně používala k úhradě domácnosti a za koníčky sebe i dětí kartu k bankovnímu účtu žalovaného. Koncem roku 2017 jí to žalovaný znemožnil a posílal žalobkyni na její nově zřízený účet cca [částka] měsíčně na domácnost, a to jen do 8/ 2018, kdy se definitivně odstěhoval z domu na [příjmení]. Žalobkyně byla zcela závislá na příjmech žalovaného, teprve od 1/ 2018 pracuje jako recepční za [částka] čistého měsíčně. Pravidelné výdaje žalobkyně jsou ve výši [částka] měsíčně na její osobu a [částka] měsíčně na nejmladšího syna. Má pro svou potřebu 10 let starý automobil Audi A6. Žalovaný celý život podnikal, v roce 2010 obdržel z prodeje firmy [číslo] – [částka], z čehož nakoupil nemovitosti a financoval chod rodiny. Pracoval jen krátce - 2013 jako ředitel [právnická osoba], 3/4 roku byl v Otavanu [obec] v dozorčí radě. Dnes podniká prostřednictvím firem [právnická osoba], a [právnická osoba] V rozhodném období měl na podnikatelském účtu založeném v roce 2018 částku [částka], ještě před tím půjčil firmě [právnická osoba] [částka] ze svého. Na korunových účtech měl žalovaný částky v řádech [částka]. Disponoval tak částkou cca [částka]. Používal osobní automobil Audi A7 v hodnotě přes [částka]. Manželé mají ve společném jmění dům ([ulice a číslo], [obec a číslo]), dva byty ([ulice] ulice) + garáž, chalupu, žalovaný má po otci byt s garáží (dvorecká ulice). Žalobkyně užívá dům na [příjmení], ostatní nemovitosti užívá žalovaný. Žalovaný financuje údržbu nemovitostí a zahrad, náklady na jeho výživu jsou běžné, obdobné výdajům žalobkyně. Před ukončením společné domácnosti trávili účastníci čas na společných několikatýdenních dovolených, zejména mimo Evropu.

4. Soud prvního stupně neshledal opodstatněnou námitku žalovaného, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy pro dlouhodobou nevěru žalobkyně; v tomto směru měl soud za významné, že se žalobkyně celou dobu starala o domácnost a celou rodinu - žalovaného a zejména jejich tři děti.

5. Zjištěný skutkový stav posoudil podle § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), evidentně ve spojení s §§ 922 a 913 o. z. Akcentoval, že manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň, k čemuž patří mimo jiné i rozhodování o svém volném čase, výživném pro děti, možnost dovolené s dětmi a podobně. Protože bylo prokázáno, že v rozhodném období disponovala žalobkyně částkou [částka] měsíčně (která navíc stačila jen na nutné výdaje žalobkyně a ve velmi malé částce pro nejmladšího syna, když žalobkyně si musela půjčit od rodičů [částka]), tedy celkem částkou [částka], zatímco žalovaný měl k dispozici částku [částka] (byť sám prováděl převážně vlastním nákladem údržbu a provoz nemovitostí účastníků, prostředky i pro sebe užívá obezřetně), uzavřel, že odpovídající výživné žalovaného ve prospěch žalobkyně je [částka] měsíčně. Za žalované období od [datum] do [datum] proto soud prvního stupně žalobkyni přiznal [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni již zaplatil částku [částka], určil dluh na tomto výživném ve výši [částka]. Co do zbytku žalobu zamítl, aniž by rozsah zamítnuté částky kvantifikoval. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na to, že žalobkyně nárokovala [částka] měsíčně, tedy za žalované období požadovala celkem [částka], z toho jí bylo přiznáno [částka]. Výrok III. o zamítnutí žaloby se tak týká částky [částka] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěch účastníků byl jen částečný.

Poučení