35 C 187/2019-57

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení [částka] k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal vůči žalovanému nároku na zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení z titulu smluvní pokuty za porušení povinnosti vyklidit část pozemku o výměře [anonymizováno] m před objektem [adresa] na [anonymizováno] náměstí v [obec] (dále jen„ předmětný pozemek“), který žalobce pronajal žalovanému za účelem umístění dočasné stavby pevného prodejního stánku (dále jen„ předmětný prodejní stánek“) na základě nájemní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] ze dne 31. 10. 2000 včetně dodatků [číslo] až [číslo] (dále jen„ předmětná nájemní smlouva“).

2. Žaloba je založena na tvrzení, že po žalobcově výpovědi předmětné nájemní smlouvy ze dne [datum] skončilo právo nájmu k předmětnému pozemku a od [datum] žalovaný užívá předmětný pozemek bez právního důvodu. [příjmení] [částka] představuje smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] (dále jen„ předmětné období“) na základě čl. VI. odst. 1 písm. b/ předmětné nájemní smlouvy, v němž se žalovaný zavázal k placení částky [částka] denně do doby protokolárního předání předmětného pozemku. Ani po písemných výzvách k plnění ze dne [datum] a [datum] žalovaný žalobci na smluvní pokutě ničeho nezaplatil.

3. K důkazu žalobce předložil informaci o pozemku z katastru nemovitostí ze dne [datum] (příloha„ A“), nařízení č. 13/2016 Sb. hl. m. [obec], kterým se mění nařízení č. 9/2011 Sb. hl. m. [obec], kterým se vydává tržní řád, ve znění pozdějších předpisů (přílohy„ H“ a„ BA“), předmětnou nájemní smlouvu (přílohy„ B“ až„ G“), výpověď ze dne [datum] včetně doručenky (příloha„ I“), výzvu k vyklizení ze dne [datum] včetně dodejky (příloha„ J“), výzvu k plnění dne [datum] (příloha„ Y“), předžalobní výzvu k plnění ze dne [datum] včetně dodejky (příloha„ Z“), rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2018, č. j. 28 C 13/2018-29 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, č. j. 16 Co 66/2019-52 včetně doložky právní moci ve věci vyklizení předmětného pozemku (přílohy„ K“ a„ L“), nájemní smlouvu č. [spisová značka] [číslo] ze dne 12. 12. 2000 včetně dodatků [číslo] až [číslo] uzavřenou mezi žalobcem jako pronajímatelem a [jméno] [celé jméno žalovaného] jako nájemcem ohledně části pozemku o výměře [anonymizováno] m před objektem [adresa] na [anonymizováno] náměstí v [obec] k umístění dočasné stavby pevného prodejního stánku se stejným ujednáním o smluvní pokutě jako v předmětné nájemní smlouvě (příloha„ BB“), nájemní smlouvu č. [spisová značka] [číslo] ze dne 20. 12. 2000 včetně dodatků [číslo] až [číslo] uzavřenou mezi žalobcem jako pronajímatelem a [jméno] [celé jméno žalovaného] jako nájemcem ohledně části pozemku o výměře 13 m před objektem [adresa] na [anonymizováno] náměstí v [obec] k umístění dočasné stavby pevného prodejního stánku se stejným ujednáním o smluvní pokutě jako v předmětné nájemní smlouvě (příloha„ BC“) a soudní rozhodnutí ve věci uložení povinnosti [jméno] [celé jméno žalovaného] zaplatit smluvní pokutu za porušení povinnosti vyklidit pozemek s dočasně umístěnou stavbou pevného prodejního stánku na [anonymizováno] námětí v [obec], a to rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2016, č. j. 12 Co 323/2014-149, ze dne 9. 11. 2016, č. j. 69 Co 278/2016-145, ze dne 23. 1. 2017, č. j. 35 Co 270/2016-310, ze dne 8. 6. 2017, č. j. 29 Co 99/2017-226, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, č. j. 26 Cdo 5186/2017-241, ze dne 19. 10. 2017, č. j. 26 Cdo 306/2017-270, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2017, č. j. 26 Cdo 3638/2017-374, ze dne 24. 10. 2017, č. j. 26 Cdo 2739/2017-237, ze dne 12. 4. 2018, č. j. 26 Cdo 6035/2017-289 a usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2691/17 (přílohy„ M“ až„ X“).

4. Žalovaný nárok žalobce neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Namítl, že ujednání o výši smluvní pokuty je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Dále argumentoval tím, že výše smluvní pokuty v předmětné nájemní smlouvě nebyla sjednána z důvodu plánované revitalizace [příjmení] náměstí v [obec], že jej žalobce při podpisu předmětné nájemní smlouvy o plánované revitalizaci [příjmení] náměstí v [obec] neinformoval, že sjednání nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty nelze odůvodnit otázkou jím dosahovaného zisku, že žalobce vede obdobné spory, které mají stejný právní základ, nicméně v tomto případě existují odlišné skutkové okolnosti, které žalobcův nárok zpochybňují, že nájemní smlouvy byly uzavírány na žalobcem vytvořených formulářových smlouvách, na jejichž znění žalobce trval a jakoukoliv změnu nepřipustil a dále, že v době uzavření předmětné nájemní smlouvy byl předmětný pozemek byl zastavěn předmětným prodejním stánkem ve vlastnictví třetí osoby.

5. K důkazu žalovaný navrhl nájemní smlouvu ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] ohledně pozemku na [anonymizováno] náměstí v [obec] pronajatém za účelem umístění prodejního stánku (příloha„ 1“), nájemní smlouvu ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobcem a společností [právnická osoba] ohledně pozemku [anonymizována dvě slova] v [obec] pronajatém za účelem umístění prodejního stánku (příloha„ 2“), nájemní smlouvu bez data uzavřenou mezi žalobcem a [právnická osoba] s.r.o. ohledně pozemku [anonymizována dvě slova] v [obec] pronajatém za účelem umístění prodejního stánku (příloha„ 3“), nájemní smlouvu ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] ohledně pozemku [anonymizována dvě slova] v [obec] pronajatém za účelem umístění prodejního stánku (příloha„ 4“), notářský zápis sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo] ze dne [datum] ohledně vkladu prodejního stánku na pozemku [anonymizována dvě slova] v [obec] do společnosti [právnická osoba] jako nepeněžitého vkladu [jméno] [příjmení] (příloha„ 5“), předávací protokol ze dne [datum] o zpětném předání předmětného pozemku žalovaným [příjmení] správě komunikací hlavního města Prahy (příloha„ 6“) a dále zápisy Komise hl. města Prahy pro revitalizaci [příjmení] náměstí (k otázce revitalizace), předávací protokol ze dne [datum] mezi Technickou správou komunikací hlavního města Prahy a žalovaným (k otázce umístění předmětného stánku na předmětném pozemku a otázce stavu předmětného pozemku), spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 49 EXE 2588/2019 (k otázce ochoty žalovaného vyklidit předmětný pozemek v roce 2019) a výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl v době uzavírání předmětné nájemní smlouvy žalobcovým ředitelem odboru evidence správy a využití majetku (k otázce podpisu na předmětné smlouvě).

6. Soud provedl dokazování všemi předloženými listinami (viz obálka„ přílohy žalobce“ a obálka„ přílohy žalovaného“), jakož i rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 1. 2020, č. j. 27 C 154/2019-37, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, č. j. 18 Co 168/2020-81, které si sám opatřil (viz obálka„ přílohy soudu“), a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Z informace o pozemku z katastru nemovitostí ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha (ostatní komunikace), o výměře 42 255 m v katastrálním území Nové Město, obec Praha, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, jehož součástí je předmětný pozemek (viz příloha„ A“).

8. Z předmětné nájemní smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, a to včetně dodatku [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum]. Týkala se nájmu předmětného pozemku za účelem umístění dočasné stavby pevného stánku s občerstvením včetně obslužného pultu a odpadkového koše na dobu neurčitou s účinností od [datum] (čl. I. a II.). Pro případ, že při skončení nájmu žalovaný nevyklidí předmětný pozemek ve stanovené lhůtě, v ní bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí žalobci smluvní pokutu ve výši [částka] denně, a to až do předání předmětného pozemku (čl. VI. odst. 1 písm. b/). Dále v ní bylo ujednáno oprávnění obou účastníků ji vypovědět (čl. V. odst. 1), jakož i jednoměsíční výpovědní lhůta počínající běžet od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhému účastníkovi (čl. V. odst. 2). Žalovaný v ní byl označen jako fyzická osoba - podnikatel (viz přílohy„ B“ až„ G“).

9. Z výpovědi ze dne [datum] včetně doručenky soud zjistil, že žalobce s poukazem na usnesení Rady hl. města Prahy [číslo] ze dne [datum] vypověděl předmětnou nájemní smlouvu a zároveň vyzval žalovaného k protokolárnímu předání předmětného pozemku nejpozději první pracovní den následující po posledním dnu běhu výpovědní doby. Výpověď byla žalovanému doručována na adresu [ulice a číslo] v [obec a číslo] prostřednictvím pošty„ na doručenku“ a osobně ji převzal dne [datum] (viz příloha„ I“).

10. Z výzvy k vyklizení ze dne [datum] včetně dodejky soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k neprodlenému vyklizení předmětného pozemku a zároveň jej upozornil na to, že v případě nevyklizení předmětného pozemku je povinen platit smluvní pokutu ve výši [částka] denně. Výzva byla žalovanému doručována prostřednictvím pošty„ na dodejku do vlastních rukou“, přičemž na adrese [ulice a číslo] v [obec a číslo] byla vložena do domovní schránky žalovaného dne [datum] a z adresy [ulice a číslo] v [obec a číslo] byla vrácena zpět s poznámkou„ adresát neznámý“ (viz příloha„ J“).

11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2018, č. j. 28 C 13/2018-29 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, č. j. 16 Co 66/2019-52, soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost vyklidit předmětný pozemek a vyklizený žalobci předat do 15 dnů od právní moci s odůvodněním, že po výpovědi ze dne [datum] ze strany žalobce skončil nájem předmětného pozemku [datum] (tj. posledním dnem jednoměsíční výpovědní doby počínající [datum], neboť k doručení výpovědi žalovanému došlo [datum]), od [datum] (tj. prvního pracovního dne následujícího po posledním dnu běhu výpovědní doby) žalovaný užívá předmětný pozemek bez právního důvodu a požadavek žalobce na vyklizení předmětného pozemku je tudíž opodstatněný (viz přílohy„ K“ a„ L“).

12. Z připojené doložky právní moci soud zjistil, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2018, č. j. 28 C 13/2018-29 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, č. j. 16 Co 66/2019-52, nabyl právní moci dne [datum] (viz přílohy„ K“ a„ L“).

13. Z výzvy k plnění dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky [částka] z titulu smluvní pokuty za předmětné období ve smyslu čl. VI odst. 1 písm. b/ předmětné smlouvy z důvodu nevyklizení předmětného pozemku, a to nejpozději do [datum] (viz příloha„ Y“).

14. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně dodejky soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k neprodlenému zaplacení částky [částka] z titulu smluvní pokuty za předmětné období ve smyslu čl. VI odst. 1 písm. b/předmětné smlouvy z důvodu nevyklizení předmětného pozemku s upozorněním, že nestane-li se tak, bude věc řešena cestou soudního řízení. Výzva byla žalovanému doručována prostřednictvím pošty„ na dodejku do vlastních rukou“, přičemž na adrese [ulice a číslo] v [obec a číslo] byla vložena do domovní schránky žalovaného dne [datum] a z adresy [ulice a číslo] v [obec a číslo] byla vrácena zpět s poznámkou„ adresát neznámý“ a„ není na schránce“ (viz příloha„ Z“).

15. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 1. 2020, č. j. 27 C 154/2019-37, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, č. j. 18 Co 168/2020-81, soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z předmětné částky od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že účastníci si v předmětné nájemní smlouvě sjednali platně smluvní pokutu ve výši [částka] denně pro případ, že při skončení nájmu žalovaný nevyklidí předmětný pozemek ve stanovené lhůtě a požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty za období od [datum] do [datum], tj. za 272 dnů, je tudíž opodstatněný. Ujednání předmětné nájemní smlouvy o výši smluvní pokuty (čl. VI. odst. 1 písm. b/) bylo posuzováno z hlediska judikatury Nejvyššího soudu, přičemž nebylo shledáno neplatným pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb. (viz blíže tam zmíněná rozhodnutí ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 33 Odo 771/2001, ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 890/2002, ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003, ze dne 11. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005, ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 815/2007, ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4986/2009, a ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1216/2010, týkající se institutu smluvní pokuty zakotveného v ustanovení § 544 a § 545 zákona č. 40/1964 Sb. jako jednoho z právních prostředků zajištění závazků, jehož účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku, včetně jeho funkce preventivní, uhrazovací nebo sankční, jakož i otázky přiměřenosti výše smluvní pokuty ve vztahu k jejímu účelu, k okolnostem, za nichž byla sjednána, k charakteru, příp. hodnotě zajištěného závazku, ke vzájemnému poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty apod.; rozhodnutí ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 33 Cdo 2239/2007, ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008, a ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 33 Cdo 588/2003, v nichž byl přijat závěr, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou„ denní sazbu“ smluvní pokuty, přičemž opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svém důsledku zvýhodňoval dlužníka a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit). Byl pak prezentován závěr, že žalovaný předmětnou nájemní smlouvu uzavíral jako podnikatel. Žalovaný tak nebyl ve slabším postavení vůči žalobkyni a při uzavírání předmětné nájemní smlouvy projevil svoji svobodnou vůli. Z hlediska žalobkyně přitom nebylo vyklizení zajištěno smluvní pokutou proto, aby mohl být předmětný pozemek pronajat jinému nájemci, ale pro předpokládanou revitalizaci [příjmení] náměstí v [obec]. Způsob zajištění splnění povinnosti vyklidit ve veřejném zájmu prostory [příjmení] náměstí v [obec] se vyznačuje jedinečností a nelze ho poměřovat přiměřeností zajištění vyklizení komerčních nebytových prostor. Žalovaný musel být s výší denní sazby smluvní pokuty při jejím sjednávání srozuměn, věděl, že odpovídá případné potřebě zajistit včasné vyklizení vysoce exponovaného pozemku centrálního pražského náměstí, které je jako předmět pronájmu za účelem podnikatelské činnosti velmi lukrativním místem. Jestliže nájemní vztah žalovaného skončil, vznikla mu povinnost předmětný pozemek vyklidit. Smyslem vysoké denní sazby smluvní pokuty tedy nebylo jen pokrýt případně vzniklou škodu žalobkyně (ušlé tržby z dalšího, lukrativnějšího pronájmu ploch). Skutečnost, že žalovaný předmětný pozemek okupoval neoprávněně další dva roky a téměř tři měsíce (od [datum] do [datum]), nasvědčuje tomu, že ujednaná smluvní pokuta nebyla pro žalovaného očividně dostatečnou pobídkou k vyklizení. Chování samotného žalovaného po skončení nájmu třeba hodnotit jako okolnost, která nastala po sjednání smluvní pokuty a která vede rovněž k závěru, že požadavek na zaplacení smluvní pokuty není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (viz obálka„ přílohy soudu“).

16. Z připojené doložky právní moci soud zjistil, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 1. 2020, č. j. 27 C 154/2019-37, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, č. j. 18 Co 168/2020-81, nabyl právní moci dne [datum] (viz obálka„ přílohy soudu“).

17. Z nájemní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobcem jako pronajímatelem a [jméno] [celé jméno žalovaného] jako nájemcem, a to včetně dodatku [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]. Týkala se nájmu pozemku o výměře [anonymizováno] m před objektem [adresa] na [anonymizováno] náměstí v [obec] za účelem umístění dočasné stavby pevného stánku s občerstvením včetně obslužného pultu a odpadkového koše na dobu neurčitou s účinností od [datum]. Pro případ, že při skončení nájmu nájemce nevyklidí tento pozemek ve stanovené lhůtě, v ní bylo ujednáno, že nájemce zaplatí pronajímateli smluvní pokutu ve výši [částka] denně, a to až do předání tohoto pozemku. Dále v ní bylo ujednáno oprávnění obou smluvních stran ji vypovědět, jakož i jednoměsíční výpovědní lhůta počínající běžet od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Nájemce v ní byl označen jako fyzická osoba - podnikatel (viz příloha„ BB“).

18. Z nájemní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobcem jako pronajímatelem a [jméno] [celé jméno žalovaného] jako nájemcem, a to včetně dodatku [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]. Týkala se nájmu pozemku o výměře [anonymizováno] m před objektem [adresa] na [anonymizováno] náměstí v [obec] za účelem umístění dočasné stavby pevného stánku s občerstvením včetně obslužného pultu a odpadkového koše na dobu neurčitou s účinností od [datum]. Pro případ, že při skončení nájmu nájemce nevyklidí tento pozemek ve stanovené lhůtě, v ní bylo ujednáno, že nájemce zaplatí pronajímateli smluvní pokutu ve výši [částka] denně, a to až do předání tohoto pozemku. Dále v ní bylo ujednáno oprávnění obou smluvních stran ji vypovědět, jakož i jednoměsíční výpovědní lhůta počínající běžet od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Nájemce v ní byl označen jako fyzická osoba - podnikatel (viz příloha„ BC“).

19. Z nájemní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobcem jako pronajímatelem a [jméno] [příjmení] jako nájemcem ohledně pozemku [anonymizována dvě slova] v [obec] o výměře [anonymizováno] m pronajatém za účelem umístění prodejního stánku na dobu určitou od [datum] do [datum]. Pro případ, že při skončení nájmu nájemce nevyklidí tento pozemek ve stanovené lhůtě, v ní bylo ujednáno, že nájemce zaplatí pronajímateli smluvní pokutu ve výši [částka] denně, a to až do předání tohoto pozemku. Nájemce v ní byl označen jako fyzická osoba - podnikatel (viz příloha„ 4“).

20. Z nájemní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobcem jako pronajímatelem a společností [právnická osoba] jako nájemcem ohledně pozemku [anonymizována dvě slova] v [obec] o výměře [anonymizováno] m pronajatém za účelem umístění prodejního stánku na dobu neurčitou s účinností od [datum]. Pro případ, že při skončení nájmu nájemce nevyklidí tento pozemek ve stanovené lhůtě, v ní bylo ujednáno, že nájemce zaplatí pronajímateli smluvní pokutu ve výši [částka] denně, a to až do předání tohoto pozemku (viz příloha„ 2“).

21. Z nájemní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a [právnická osoba] s.r.o. jako nájemcem ohledně pozemku [anonymizována dvě slova] v [obec] o výměře [anonymizováno] m pronajatém za účelem umístění prodejního stánku na dobu neurčitou s účinností od [datum]. Pro případ, že při skončení nájmu nájemce nevyklidí tento pozemek ve stanovené lhůtě, v ní bylo ujednáno, že nájemce zaplatí pronajímateli smluvní pokutu ve výši [částka] denně, a to až do předání tohoto pozemku (viz příloha„ 3“).

22. Zjištěný skutkový stav shledal soud dostatečným pro rozhodnutí o věci.

23. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci.

24. Z důvodu nadbytečnosti soud další dokazování (tj. zápisy Komise hl. města Prahy pro revitalizaci [příjmení] náměstí, předávací protokol ze dne [datum] mezi Technickou správou komunikací hlavního města Prahy a žalovaným, spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 49 EXE 2588/2019 a výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]) neprováděl, neboť by to nemohlo přinést po skutkové stránce ničeho nového (viz č. l. 47).

25. Soud posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ zákon č. 89/2012 Sb.“), zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ zákon č. 40/1964 Sb.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále jen„ nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“), přičemž vzal v úvahu následující ustanovení.

26. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

27. Podle ustanovení § 3073 zákona č. 89/2012 Sb. práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

28. Podle ustanovení § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

29. Podle ustanovení § 544 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

30. Podle ustanovení § 544 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

31. Podle ustanovení § 545 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení.

32. Podle ustanovení § 545 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu, jen když to je mezi účastníky dohodnuto.

33. Podle ustanovení § 545 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.

34. Podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

35. Podle ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

36. Podle ustanovení § 513 zákona č. 89/2012 Sb. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

37. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně slnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto smluvená.

38. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

39. Soud je toho názoru, že ve smyslu přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. (§ [číslo] odst. 3, § [číslo]) je třeba na smluvní pokutu ujednanou v předmětné smlouvě aplikovat dříve platný občanský zákoník, tj. zákon č. 40/1964 Sb., protože jde o zajišťovací právní závazek, který se řídí právní úpravou platnou v době jeho sjednání, tj. před [datum].

40. Vzhledem k tomu, že zákon č. 40/1964 Sb. nepřipouštěl u smluvní pokuty moderaci, soud při posuzování otázky platnosti ujednání předmětné smlouvy o smluvní pokutě vycházel z ustanovení § 544 a § 545 zákona č. 40/1964 Sb. a ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb.

41. Soud má na zřeteli, že ve skutkově a právně obdobných případech (kde vystupoval žalobce v postavení žalobce a [jméno] [celé jméno žalovaného] v postavení žalovaného, který po skončení nájmu nevyklidil prostor na [anonymizováno] náměstí v [obec] pronajatý za účelem umístění prodejního stánku) se judikatura soudu odvolacího (sp. zn. 12 Co 323/2014, sp. zn. 53 Co 270/2016, sp. zn. 69 Co 278/2016, sp. zn. 29 Co 99/2017) a soudu dovolacího (sp. zn. 33 Cdo 3428/2016, sp. zn. 26 Cdo 3638/2017, sp. zn. 26 Cdo 2739/2017, sp. zn. 26 Cdo 2739/2017, sp. zn. 26 Cdo 6035/2017) ustálila v názoru, že ujednání o výši smluvní pokuty [částka] denně za porušení povinnosti vyklidit prostor na [anonymizováno] náměstí v [obec] není neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb. Způsob zajištění splnění povinnosti vyklidit ve veřejném zájmu prostory [příjmení] náměstí v [obec] coby centrálního pražského náměstí se vyznačuje jedinečností a nelze ho poměřovat přiměřeností zajištění vyklizení komerčních nebytových prostor. Nájemce musel být s výší denní sazby smluvní pokuty při jejím sjednávání srozuměn. Věděl, že odpovídá potřebě zajistit včasné vyklizení vysoce exponovaného prostoru, který je jako předmět pronájmu za účelem podnikatelské činnosti velmi lukrativním místem. Výše ujednané smluvní pokuty je tudíž přiměřená.

42. Soud má v tomto případě za prokázané, že po skončení nájemního vztahu na základě žalobcovy výpovědi předmětné nájemní smlouvy ze dne [datum] žalovaný užíval předmětný pozemek bez právního důvodu od [datum] do [datum], přičemž povinnost jej vyklidit a vyklizený předat žalobci byla žalovanému uložena pravomocným rozsudkem vydaným v řízení sp. zn. 28 C 13/2018 (viz body 9., 11., 12. a 15. tohoto rozsudku). Pro případ, že při skončení nájmu žalovaný nevyklidí předmětný pozemek ve stanovené lhůtě, bylo v předmětné smlouvě ujednáno, že žalovaný zaplatí žalobci smluvní pokutu ve výši [částka] denně, a to až do předání předmětného pozemku (viz bod 8. tohoto rozsudku). Za porušení této povinnosti za období od [datum] do [datum], tj. za období bezprostředně předcházející předmětnému období, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši [částka] pravomocným rozsudkem vydaným v řízení sp. zn. 27 C 154/2019 se závěrem, že ujednání předmětné nájemní smlouvy o výši smluvní pokuty není neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., je přiměřené okolnostem (jedinečnost předmětného pozemku, vědomost žalovaného o jedinečnosti předmětného pozemku a smyslu smluvní pokuty zajistit jeho včasné vyklizení po skončení nájemního vztahu) a že skutečnost, že žalovaný předmětný pozemek ve sjednané době nevyklidil, nasvědčuje tomu, že ujednaná smluvní pokuta nebyla pro něj očividně dostatečnou pobídkou (viz bod 15. tohoto rozsudku).

43. Soud v tomto případě neshledává žádný důvod odchýlit se od judikatury prezentované ve skutkově a právně obdobných případech (viz body 15. a 41. tohoto rozsudku) a v souladu s ní uzavírá, že ujednání předmětné nájemní smlouvy o výši smluvní pokuty (čl. VI. odst. 1 písm. b/) není neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb. Naopak je přiměřené okolnostem, kdy je třeba zohlednit jak jedinečnost předmětného pozemku coby součásti centrálního pražského náměstí ([příjmení] náměstí v [obec]), které nelze poměřovat přiměřeností zajištění vyklizení komerčních nebytových prostor (vysoce exponovaný prostor, velmi lukrativní místo pro podnikatelskou činnost), tak vědomost žalovaného o jedinečnosti předmětného pozemku a smyslu smluvní pokuty zajistit jeho včasné vyklizení po skončení nájemního vztahu. Žalovaný uzavíral předmětnou nájemní smlouvu jako podnikatel, což svědčí pro závěr, že nebyl ve slabším postavení vůči žalobci, že projevil svoji svobodnou vůli uzavřít předmětnou nájemní smlouvu včetně ujednání o smluvní pokutě a že byl srozuměn s rizikem plynoucím z případného porušení povinnosti vyklidit předmětný pozemek při skončení nájmu, tedy rizikem placení smluvní pokuty ve výši [částka] denně, a to bez ohledu na důvod, pro který byla v této výši ujednána. Není proto rozhodné, zda byl žalovaný s žalobcovým záměrem revitalizovat [ulice] v [obec] seznámen či nikoli. Záměr revitalizovat [ulice] v [obec] se přitom stal obecně známou skutečností medializovanou hromadnými sdělovacími prostředky již od konce 90. let 20. století, a proto musel být v době uzavírání předmětné smlouvy zřejmý též žalovanému. Z důvodu nadbytečnosti pak nebylo prováděno dokazování zápisy komise pro revitalizaci. Nejen shora citovaná judikatura (viz body 15. a 41. tohoto rozsudku), ale též listiny předložené v tomto případě jak žalobcem (viz body 17. a 18. tohoto rozsudku), tak žalovaným (viz body 19., 20. a 21. tohoto rozsudku), svědčí pro závěr, že bylo běžnou žalobcovou praxí při uzavírání nájemních smluv, jimiž pronajímal své prostory v [obec] za účelem umístění prodejního stánku, sjednávat s nájemci - podnikateli pro případ nevyklizení prostoru při skončení nájmu smluvní pokutu ve výši [částka] denně. Porovnávané případy jsou prakticky totožné s tímto případem jen s odlišností v osobě nájemce a umístění prostoru. Zisk žalovaného z podnikání není významný, neboť nebylo tvrzeno, že by byl důvodem vedoucím k ujednání o výši smluvní pokuty v předmětné nájemní smlouvě. Skutečnost, že předmětná nájemní smlouva byla uzavřena na žalobcem vytvořeném formuláři, je rovněž bez významu, neboť bylo pouze na svobodné vůli žalovaného, zda předmětnou nájemní smlouvu s žalobcem uzavře či nikoliv. Pokud by v době uzavírání předmětné nájemní smlouvy žalovaný považoval smluvní pokutu za nepřiměřeně vysokou, zcela jistě by jako prozíravý podnikatel k jejímu uzavření nepřistoupil. Přitom nebylo tvrzeno, že by žalovaný inicioval změnu některého z ujednání předmětné nájemní smlouvy. Naopak bylo prokázáno, že žalovaný projevil svoji svobodnou vůli uzavřít předmětnou nájemní smlouvu včetně ujednání o smluvní pokutě a byl srozuměn s rizikem plynoucím z případného porušení povinnosti vyklidit předmětný pozemek při skončení nájmu, tedy rizikem placení ujednané smluvní pokuty. Z důvodu nadbytečnosti pak nebylo prováděno dokazování výslechem svědka. Jelikož bylo nesporné, že žalovaný povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci předmětný pozemek splnil dne [datum], nebylo zapotřebí provádět dokazování exekučním spisem ani předávacím protokolem, jehož existence je navíc nejistá (viz č. l. 46). Skutečnost, že žalovaný splnil svoji povinnost až s více než dvouletou prodlevou, nasvědčuje jak tomu, že ujednaná smluvní pokuta nebyla pro žalovaného očividně dostatečnou pobídkou, což bylo konstatováno již v řízení sp. zn. 27 C 154/2019, tak tomu, že i přes riziko placení ujednané smluvní pokuty bylo pro něj lukrativnější po skončení nájmu předmětný pozemek nadále užívat. Bez významu pro rozhodnutí o věci je pak argumentace, že v době uzavírání předmětné nájemní smlouvy byl předmětný pozemek zastavěn předmětným prodejním stánkem ve vlastnictví třetí osoby.

44. Za situace, kdy oproti řízení sp. zn. 27 C 154/2019 nebyl zjištěn skutkový stav věci v tomto případě odlišně, jeví se soudu z hlediska právní jistoty (§ 13 zákona č. 89/2012 Sb.) žádoucí, aby nebylo rozhodováno rozdílně o nároku na zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti vyklidit předmětný pozemek za dobu před [datum] (o což se jednalo v případě řízení sp. zn. 27 C 154/2019) a za dobu po [datum] (o což se jedná v tomto případě). Soud tak činí závěr, že žalobce má ve smyslu ustanovení § 544 zákona č. 40/1964 Sb. vůči žalovanému právo na zaplacení částky [částka] z titulu smluvní pokuty za porušení povinnosti vyklidit předmětný pozemek za předmětné období, tj. 92 dnů (10 000 x 92). Splatnost částky [částka] nastala [datum] na základě výzvy k plnění ze dne [datum]. Žalovaným nebylo tvrzeno, že by žalobci na smluvní pokutě za předmětné období cokoli zaplatil. Žalovaný žalobci řádně a včas neplnil a dnem [datum] se ocitl v prodlení. Ve smyslu ustanovení § 513 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. má pak žalobce vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9, 75 % ročně ve smyslu ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

45. K otázce dobrých mravů soud považuje za potřebné zmínit, že podle judikatury Nejvyššího soudu platí, že:„ [obec] mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.“ (srov. rozsudek ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005) a dále, že:„ Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty soud přihlíží zejména k jejímu účelu, k okolnostem, za nichž byla sjednána, k charakteru, příp. hodnotě zajištěného závazku, ke vzájemnému poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty apod. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posuzovat z pohledu zajištěné povinnosti.“ (srov. usnesení ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3428/2016). Závěr o rozporu s dobrými mravy má místo jen ve výjimečných situacích, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu, případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (srov. usnesení ze dne 22. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2802/2016). V tomto případě nebyly shledány žádné výjimečné okolnosti opodstatňující tak krajní řešení, jímž je odepření soudní ochrany existujícímu právu žalobce na zaplacení smluvní pokuty za předmětné období. Se zřetelem k zásadě„ pacta sunt servanta“ („ úmluvy je třeba dodržovat“) je pak namístě označit požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty za předmětné období za zcela opodstatněný.

46. Soud proto žalobě o zaplacení částky [částka] (§ 544 zákona č. 40/1964 Sb.) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (§ 513 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) vyhověl (výrok I.).

47. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a náleží mu náhrada nákladů řízení, které sestávají ze soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). S vědomím judikatury Ústavního soudu (srov. nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2984/09, Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013), jakož i Městského soudu v Praze (srov. rozsudek ze dne 9. 11. 2016, č. j. 69 Co 278/2016-145, a rozsudek ze dne 23. 1. 2017, č. j. 53 Co 270/2016-310, anebo rozsudek ze dne 8. 7. 2020, č. j. 18 Co 168/2020-81, jímž bylo rozhodnuto o smluvní pokutě za porušení povinnosti žalovaného vyklidit předmětný pozemek za období bezprostředně předcházející předmětnému období), má soud za to, že žalobce je statutárním městem a lze u něj presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Navíc je soudu známo, že v tomto případě jde o jednu z řady typových žalob o zaplacení smluvní pokuty, jimiž žalobce směřuje jak vůči žalovanému (sp. zn. 27 C 154/2019 a sp. zn. 65 C 55/2020 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1), tak vůči ostatním nájemcům, jimž pronajal místa na [anonymizováno] náměstí v [obec] za účelem umístění prodejního stánku (sp. zn. 21 C 186/2013, sp. zn. 23 C 149/2013, sp. zn. 27 C 328/2013, sp. zn. 65 C 246/2013 a sp. zn. 70 C 143/2014 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti [jméno] [celé jméno žalovaného] nebo sp. zn. 11 C 15/2018, sp. zn. 21 C 40/2018 a sp. zn. 35 C 171/2018 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti [jméno] [příjmení]). Náklady na právní zastoupení advokátem ([částka]) soud nepovažuje za účelně vynaložené, a proto jejich náhradu žalobci v tomto případě odepřel. Výrok o místu plnění (k rukám advokáta) má oporu v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).

48. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výrok III.).

Poučení