65 C 55/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 2 730 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 2.730.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% p.a. od 16. 11. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 138.300 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení částky 2.730.000 Kč s příslušenstvím. Žalobce k žalobě uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, o výměře 42.255 m2, v k. ú. [část obce], [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce].

2. Na základě nájemní smlouvy ze dne 31. 10. 2000, ve znění dodatků byla žalovanému pronajata část předmětného pozemku o výměře 15 m2 nacházející se před objektem [adresa], [ulice a číslo], [obec a číslo], a blíže specifikovaná v nařízení hl. m. Prahy č. 16/2005 Sb. hl. m. Prahy, kterým se vydává tržní řád, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně na str. 19 Přílohy č. 1 k nařízení [číslo] Sb. hl. m. [obec], za účelem umístění dočasné stavby pevného prodejního stánku.

3. Dle či. II. nájemní smlouvy byl nájemní vztah sjednán na dobu neurčitou, a to od 1. 11. 2000. Dle čl. V. odst. 1 nájemní smlouvy pronajímatel i nájemce jsou oprávněni nájemní smlouvu vypovědět v jednoměsíční výpovědní lhůtě bez udání důvodů. Výpovědní lhůta v takovém případě začíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně.

4. Žalobce vypověděl nájemní smlouvu dle čl. V. odst. 1 nájemní smlouvy v souladu s usnesením Rady hl. m. Prahy [číslo] ze dne [datum] výpovědí ze dne 6. 11. 2017, kterou zaslal žalovanému na adresu jeho sídla. Tuto výpověď žalovaný převzal osobně dne 30. 11. 2017. V souladu s čl. V. odst. 1 nájemní smlouvy tak výpovědní doba začala běžet dne 1. 12. 2017 a skončila dne 31. 12. 2017. Žalobce byl ve výpovědi rovněž vyzván, aby předmět nájmu předal žalobci prostřednictvím [anonymizována čtyři slova] [územní celek], oblastní správa [anonymizováno], a to nejpozději první pracovní den následující po posledním dnu výpovědní doby. Žalovaný tak neučinil, tudíž ode dne 2. 1. 2018 užívá část předmětného pozemku bez právního důvodu.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaný část předmětného pozemku po skončení nájemního vztahu nevyklidil a nepředal žalobci, žalobce ho ke splnění této povinnosti písemně vyzval prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 31. 1. 2018 dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

6. Následně žalobce podal proti žalovanému dne 2. 3. 2018 žalobu na vyklizení části předmětného pozemku. Řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], který rozsudkem ze dne 1. 11. 2018, č. j. [číslo jednací] uložil žalovanému povinnost část předmětného pozemku vyklidit a předat žalobci. Uvedené rozhodnutí bylo k odvolání žalovaného potvrzeno Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. [číslo jednací], kdy obě uvedená rozhodnutí jsou pravomocná.

7. Část předmětného pozemku však nebyla ani přes pravomocný rozsudek o vyklizení doposud žalovaným vyklizena a předána žalobci. V současné době probíhá ve věci vyklizení části předmětného pozemku exekuční řízení.

8. Podle čl. VI. odst. 1 písm. b) nájemní smlouvy v případě, že nájemce při skončení nájmu nevyklidí předmět nájmu ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši 10.000 Kč denně do doby předání předmětu nájmu. Žalovaný byl na povinnost vyklidit část předmětného pozemku včas upozorněn, ale přesto svou povinnost nesplnil, a žalovaný se tak dostal do prodlení s vyklizením a předáním části předmětného pozemku dne 2. 1. 2018. Žalobce nyní požaduje zaplacení smluvní pokuty za období od 1. 1. 2019 do 30. 9. 2019, tj. za 273 dní. Výši smluvní pokuty vyčíslil žalobce jako 273 dní x 10.000 Kč. Celková výše smluvní pokuty za toto období tak činí částku ve výši 2.730.000 Kč.

9. Žalobce nejprve upomínkou ze dne 7. 10. 2019 vyzval žalovaného k zaplacení výše uvedené smluvní pokuty. Žalovaný však navzdory této upomínce smluvní pokutu neuhradil. Žalovanému byla právním zástupcem žalobce zaslána předžalobní upomínka dle § 142a zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a to ze dne 5. 11. 2019. Žalovaný však do dnešního dne na shora uvedenou pohledávku neuhradil ničeho. Žalobce v souladu s § 1968 ve spojení s § 1970 občanského zákoníku rovněž po žalovaném požaduje zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky smluvní pokuty ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení.

10. Žalovaný k žalobě uvedl, že ji neuznává, a to ani částečně. Důvodem neuznání nároku žalobce je skutečnost, že žalovaný považuje ujednání o výši smluvní sankce obsažené v nájemní smlouvě za neplatné pro jeho rozpor s dobrými mravy.

11. Žalovaný si je vědom skutečnosti, že žalovaná vede obdobné soudní spory, který mají obdobný právní základ, vydané ve sporu vedeném mezi žalobcem [územní celek] a [jméno] [jméno]), ale v případě žalovaného [jméno] existují podstatné odlišné skutkové okolnosti, které nárok žalobce výrazným způsobem zpochybňují.

12. Žalovaný má za to, že není možné, aby soudy rezignovaly na provádění dokazování a důkazů, které mají osvětlit skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci, zejména pak pro posouzení otázky, zda-li sjednání smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč za každý den porušení povinnosti nájemce s vyklizením předmětu nájmu při uzavírání nájemní smlouvy ze dne 31. 10. 2000 je či není v rozporu s dobrými mravy.

13. Žalovaný poukazuje zejména na okolnosti, které předcházely uzavření nájemní smlouvy ze dne 31. 10. 2000, kdy výše smluvní sankce ve výši 10.000 Kč nebyla sjednána z důvodů plánované revitalizace Václavského náměstí v Praze 1 jak nepravdivě tvrdí žalobce. V roce 2000 při podpisu nájemní smlouvy žalobce žalovaného o plánované revitalizace Václavského náměstí a době zahájení revitalizace neinformoval. Záměr a projekt revitalizace Václavského náměstí se stal veřejně známým až v pozdějším období, kdy se začaly objevovat na internetu první zprávy o tomto záměru žalobce, kdy byla vyhlášena architektonická soutěž, kdy byla založena komise pro revitalizaci Václavského náměstí atd. Není a nebylo povinností žalovaného sledovat neověřené informace uveřejňované na internetu ohledně plánované revitalizace Václavského náměstí v Praze. Nelze proto akceptovat tvrzení žalobce, že výše smluvní pokuty byla roce 2000 sjednána s přihlédnutím k plánované revitalizaci Václavského náměstí v Praze. Žalobce žádnými důkazy neprokazuje, že by žalovaného před podpisem nájemní smlouvy o plánované revitalizaci Václavského náměstí informoval.

14. Nelze akceptovat ani tvrzení žalobce, že smluvní pokuta ve výši 10.000 Kč byla ze strany žalobce s žalovaným jako nájemcem sjednána v roce 2000 s ohledem na zisk žalovaného, který žalovaný jako nájemce dosahoval z prodeje občerstvení ve stánku umístěném na předmětné části pronajatého pozemku. Žalovaný před podpisem nájemní smlouvy v roce 2000 žalobci ani žádnému jejímu pracovníkovu nepředkládal svá daňová přiznání ani jiné přehledy o příjmech a výdajích spojených s provozem stánku pro prodej teplého občerstvení na Václavském náměstí v [obec a číslo]. Toto své tvrzení žádnými důkazy neprokázal. Otázka dosahovaného zisku tak nemůže být důvodem pro sjednání nepřiměřeně vysoké smluvní sankce ve výši 10.000 Kč za každý den prodlení s vyklizení předmětu nájmu.

15. Nájemní smlouvy k pozemkům ve vlastnictví [územní celek], na kterých bylo možno v souladu s tržním řádem vydaným žalobcem provozovat podnikatelskou činnost, byly se všemi nájemci uzavírány podle jednotného vzoru, schváleného orgány žalobce, kdy výše smluvní sankce ve výši 10.000 Kč za každý den s prodlením s plněním povinnosti předmět nájmu vyklidit, byla sjednávána se všemi nájemci bez ohledu na to, na jakém místě hlavního města Prahy se tržní místo nacházelo. Uzavření nájemní smlouvy ze dne 31. 10. 2000 předcházelo rozhodnutí žalobce o zařazení místa před objektem [adresa], [ulice] č.o. [anonymizováno], [obec a číslo] do tržního řádu, následně byla žalovanému předložena žalobcem vzorová smlouva o nájmu zpracovaná žalobcem, na jejímž znění žalobce trval a jakoukoliv její změnu nepřipustil, žalobce argumentoval, že totožné smlouvy mají všichni nájemci pozemků na nichž jsou umístěny stánky pro prodej s občerstvením v Praze.

16. Žalovaný se ztotožňuje s platnou a aktuální judikaturou NS ČR ohledně otázky posouzení platnosti smluvní pokuty podle § 39 obč. zákoníku, kdy jsou rozhodné jen ty skutečnosti, které existovaly ke dni sjednání smluvní pokuty, a okolnosti, jež nastaly až následně, mohou být významné jen z hlediska úvahy, zda je požadavek na zaplacení smluvní pokuty výkonem práva v rozporu s dobrými mravy.

17. Žalovaný má za to, že v nájemní smlouvě sjednaná výše smluvní sankce je neplatná z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy.

18. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, o výměře 42.255 m2, v k. ú. [část obce], [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen:„ předmětný pozemek"). (viz důkaz výpis z KN [list vlastnictví])

19. Soud má za prokázané, že žalobce jako pronajímatel uzavřel dne 31. 10. 2000 s žalovaným jako nájemcem Smlouvu č. [spisová značka] [číslo] [rok] (dále jen:„ Nájemní smlouva“) ze které se podává, že pronajímatel přenechává nájemci část předmětného pozemku (chodník na Václavském náměstí před [adresa] [adresa]) uvedeného v čl. I. odst. 1 o výměře 13m2 dle vyznačení na přiloženém situačním plánku- příloha č. 1 na dobu neurčitou s účinností od 1. 11. 2000 (čl. I. odst. 2 a čl. II. Nájemní smlouvy) Z čl.

VI. Nájemní smlouvy se podává: „

1. Za nedodržení podmínek této smlouvy se nájemce zavazuje zaplatit pronajímateli tyto smluvní pokuty: a) za užívání předmětu nájmu v rozporu s účelem nájmu podle této smlouvy 10.000 Kč (desettisíc korun českých), za každý den v němž bude toto porušení trvat b) v případě, že nájemce při skončení nájmu nevyklidí předmět nájmu ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit pronajímateli částku 10.000 Kč (slovy desettisíc korun českých) denně do doby předání předmětu nájmu c) při nezaplacení nájemného do 30 dnů po termínu splatnosti zaplatí nájemce pronajímateli jednorázově smluvní pokutu ve výši 10.000 Kč (slovy desettisíc korun českých) (byl změněn dodatkem [číslo]) d) za nedodržení každé další podmínky stanovené touto smlouvou 1.000 Kč (slovy jedentisíc korun českých) za každý den, v němž bude toto porušení trvat.

2. Smluvní pokuty sjednané v této smlouvě se nijak nedotýkají nároků pronajímatele na náhradu škody vůči nájemci.

3. Nájemce je povinen mimo zaplacení smluvní pokuty uvést předmět nájmu (komunikaci-veřejné prostranství) neprodleně do původního stavu.“. K Nájemní smlouvě byly uzavřeny dodatky, a to dodatek č. 1 ze dne 16. 4. 2004, dodatek č. 2 ze dne 5. 5. 2005, dodatek č. 3 ze dne 15. 3. 2006, dodatek č. 4 ze dne 9. 7. 2007, dodatek č. 5 ze dne 30. 12. 2007, dodatek č. 6 ze dne 7. 10. 2008, dodatku č. 7 ze dne 1. 8. 2011, dodatek č. 8 ze dne 21. 12. 2012 a dodatek č. 9 ze dne 29. 8. 2014. Na základě těchto dodatků byla měněna výměra předmětu nájmu a jeho umístění tak, že umístění části pozemku bylo nahrazeno textem:„ před objektem [adresa], [ulice a číslo] o výměře 15m2“. Ustanovení čl. IV. odst. 2 Nájemní smlouvy byl dodatkem č. 8 nahrazeno textem:„ Nájemce se zavazuje při skončení nájmu vyklidit předmět nájmu vyklizený odevzdat pronajímateli, zastoupenému [anonymizována tři slova], Oblastní správa [anonymizována tři slova], [obec a číslo] v řádném stavu. O předání předmětu nájmu bude pořízen předávací protokol, jehož fotokopie bude do 14 dnů po skončení nájmu předána odboru evidence, správy a využití majetku [anonymizována dvě slova] [obec]. Nepředá-li nájemce při ukončení nájmu vyklizený předmět nájmu pronajímateli, je pronajímatel oprávněn překonat překážky bránící vstupu na předmět nájmu a vstoupit na něj za přítomnosti notáře či exekutora, který o tom napíše zápis. Předmět nájmu je poté pronajímatel oprávněn vyklidit na náklady a nebezpečí nájemce a věci na předmětu nájmu se nacházející uskladnit. O místě uskladnění zašle pronajímatel nájemci písemné oznámení s tím, že nájemce je povinen si uskladněné věci převzít nejpozději do 10 pracovních dnů od obdržení příslušného oznámení o uskladnění. Nepřevezme-li nájemce věci v uvedené lhůtě, je pronajímatel oprávněn uskladněné věci prodat. Výtěžek z prodeje bude po započtení pohledávek pronajímatele vůči nájemci poukázán nájemci bez zbytečného prodlení. Pro odstranění jakýchkoliv pochybností nájemce prohlašuje, že jakékoliv věci nacházející se ke dni skončení nájemní smlouvy jsou ve vlastnictví nájemce.“. (viz důkaz nájemní smlouva č. [spisová značka] [číslo] 2000 ze dne 31. 10. 2000, dodatek č. 1 ze dne 16. 4. 2004, dodatek č. 2 ze dne 5. 5. 2005, dodatek č. 3 ze dne 15. 3. 2006, dodatek č. 4 ze dne 9. 7. 2007, dodatek č. 5 ze dne 30. 12. 2007, dodatek č. 6 ze dne 7. 10. 2008, dodatek č. 7 ze dne 1. 8. 2011, dodatek č. 8 ze dne 21. 12. 2012, dodatek č. 9 ze dne 29. 8. 2014, výňatek z nařízení č. 13/2016 Sb. Hl. m. Prahy, kterým se mění nařízení č. 9/2011 Sb. Hl. m. Prahy, kterým se vydává tržní řád)

20. Soud má dále za prokázané, že žalobce vypověděl Nájemní smlouvu dle čl. V. odst. 1 Nájemní smlouvy v souladu s usnesením Rady hl. m. Prahy [číslo] ze dne [datum] výpovědí ze dne 6. 11. 2017, kterou zaslal žalovanému na adresu jeho sídla. Tuto výpověď žalovaný převzal osobně dne 30. 11. 2017. Žalobce současně vyzval žalovaného, aby protokolárně předal předmět nájmu Nájemní smlouvy pronajímateli, zastoupenému [anonymizována čtyři slova] [obec], oblastní správa [anonymizováno], [ulice a číslo], [obec a číslo], a to nejpozději první pracovní den následující po posledním dnu běhu výpovědní doby. (viz důkaz výpověď z nájmu ze dne 6. 11. 2017 včetně dodejky)

21. Soud má dále za prokázané, že dne 20. 4. 2020 sepsal žalovaný a [právnická osoba] OS [anonymizováno] předávací protokol, ze kterého se podává:„ Dnešního dne došlo ke zpětnému předání komunikací po odstranění stánku na pozemku parc. [číslo] kat. území [část obce], který stál na chodníku na Václavském náměstí před objektem čo. [anonymizováno], [adresa] (stánek byl odstraněn v termínu 19. 4. 2020) Na základě prohlídky na místě bylo konstatováno, že výše uvedené komunikace jsou po odstranění stánku v souladu s TP a ZTP TSK.“. (viz důkaz předávací protokol ze dne 20. 4. 2020)

22. Soud má dále za prokázané, že žalobce zaslal dne 5. 11. 2019 žalovanému prostřednictvím právního zástupce předžalobní upomínku ve které mimo jiné vyzývá žalovaného, aby neprodleně vyklidil část pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] o výměře 15m2 na Václavském náměstí před objektem [číslo] [adresa] (viz důkaz předžalobní výzva ze dne 31. 1. 2018 včetně dodejky)

23. Soud má dále za prokázané, že žalovaný zaslal dne 23. 12. 2019 [anonymizována čtyři slova] [územní celek] dopis označený výzva k převzetí části pozemku, ze které se podává, že žalovaný je k výzvě žalobce připraven předat předmětnou část pozemku dne 27. 12. 2019. Dále uvádí, že předmětnou část pozemku předá ve stavu, v jakém jej obdržel, tedy včetně všech věcí, které se v době uzavření nájemní smlouvy na pozemku nacházely. Na pozemku se v době vzniku nájmu nacházel stánek určený pro prodej teplého občerstvení, který nebyl a není v jeho vlastnictví. (viz důkaz výzva k převzetí části pozemku ze dne 23. 12. 2019)

24. Soud má dále za prokázané, že žalovaný zaslal dne 24. 1. 2020 [anonymizována čtyři slova] [územní celek] dopis označený II výzva k převzetí části pozemku, ze které se podává, že žalovaný je k výzvě žalobce připraven předat předmětnou část pozemku v náhradním termínu dne 24. 1. 2020. Dále uvádí, že předmětnou část pozemku předá ve stavu, v jakém jej obdržel, tedy včetně všech věcí, které se v době uzavření nájemní smlouvy na pozemku nacházely. Na pozemku se v době vzniku nájmu nacházel stánek určený pro prodej teplého občerstvení, který nebyl a není v jeho vlastnictví. (viz důkaz výzva k převzetí části pozemku ze dne 24. 1. 2020)

25. Soud má dále za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému dne 7. 10. 2019 upomínku ve které mimo jiné vyzývá žalovaného, aby uhradil za nevyklizení předmětu nájmu smluvní pokutu dle čl. VI. odst. 1 písm. b) Nájemní smlouvy za období od 1. 1. 2019 do 30. 9. 2019 ve výši 2.730.000 Kč s datem splatnosti 15. 11. 2019 (viz důkaz upomínka ze dne 7. 10. 2019 včetně dodejky)

26. Soud má dále za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalovanému předžalobní upomínku dle § 142a o.s.ř., ze které se podává, že žalobce vyzývá žalovaného úhradě částky 2730.000 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy. Jedná se o smluvní pokutu za nevyklizení předmětu nájmu v období od 1. 1. 2019 do 30. 9. 2019. Z doručenky se podává, že tato výzva byla žalovanému doručena dne 5. 11. 2019 (viz důkaz předžalobní upomínka ze dne 5.11. 2019 včetně dodejky)

27. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to předávací protokol ze dne 29. 8. 2014, nájemní smlouva [spisová značka] [číslo] ze dne 1. 10. 2003, nájemní smlouva [spisová značka] [číslo] ze dne 30. 9. 2008 ve znění dodatku [číslo] ze dne 20. 5. 2009, nájemní smlouva č. [spisová značka] [číslo] [rok], nájemní smlouva č. [spisová značka] [číslo] [rok], výpis z OR spol. [právnická osoba], notářský zápis č. [spisová značka] sepsaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 2. 11. 2004.

28. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu: rozsudek OS Praha 1 ze dne 1. 11. 2018 č. j. 28 C 13/2018-29, rozsudek MS v Praze ze dne 16. 4. 2019 č. j. 16 Co 66/2019-52, rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4354/2016, 26 Cdo 916/2001, 33 Odo 49/2006, 26 Cdo 3560/2010, usnesení Obvodní soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 3. 2020 č. j. 49 EXE 2588/2019-92, spis Exekučního úřadu v Nymburce Mgr. Tomáš Pospíchal č. j. 070EX1435/19 včetně rozhodnutí OS Praha 1 ve věci návrhu na zastavení exekuce. Podle § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 b., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3030 OZ i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Podle § 261 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen„ ObchZ“) tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Touto částí zákona řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. K tomuto účelu se za stát považují i státní organizace, jež nejsou podnikateli, při uzavírání smluv, z jejichž obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb. Podle § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen„ SOZ“) sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Podle § 301 ObchZ nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl.

29. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud rekapituluje, že na základě provedeného dokazování má za prokázané, že žalobce, jako výlučný vlastník předmětného pozemku, pronajal žalovanému na základě Nájemní smlouvy (ve znění dodatků) část předmětného pozemku, na kterém byl umístěn stánek s občerstvením. Žalobce vypověděl Nájemní smlouvu výpovědí ze dne 6. 11. 2017, která byla doručena žalovanému dne 30. 11. 2017. Žalovaný předal žalobci ([anonymizována čtyři slova] [obec]) část předmětného pozemku dne 20. 4. 2020 (Z úřední činnosti je soudu známo, že Obvodního soud pro Prahu 1 pravomocným rozsudkem ze dne 1. 11. 2018, č. j. [číslo jednací] uložil žalovanému povinnost část předmětného pozemku vyklidit a předat žalobci. Tento rozsudek byl potvrzen Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. [číslo jednací]).

30. Jak z čl. VI. bod 1. písm. b) Nájemní smlouvy vyplývá, zavázal se žalovaný v případě, že nájemce při skončení nájmu nevyklidí předmět nájmu ve stanovené lhůtě, zaplatit pronajímateli částku 10.000 Kč denně do doby předání předmětu nájmu.

31. Z ustanovení čl. IV. odst. 2 Nájemní smlouvy ve znění dodatku č. 8 (viz výše) je zřejmé, že žalovaný se zavázal při skončení nájmu vyklidit předmět nájmu a vyklizený odevzdat žalobci ([anonymizována čtyři slova] [obec]). Pro odstranění jakýchkoliv pochybností žalovaný výslovně prohlásil, že jakékoliv věci nacházející se na předmětu nájmu ke dni skončení nájemní smlouvy jsou ve vlastnictví žalovaného. S ohledem na uvedené neobstojí žalovaného tvrzení, že některé movité věci (stánek) nebyly v jeho vlastnictví a tedy neměl povinnost je z předmětu nájmu vyklidit.

32. Lze tak shrnout, že žalovaný byl v prodlení s předáním předmětu nájmu od 2. 1. 2018 do 20. 4. 2020. Žalobce však touto žalobou uplatnil nárok pouze za období od 1. 1. 2019 do 30. 9. 2019.

33. V posuzovaném případě soud předmětnou smluvní pokutu posuzoval dle § 544 SOZ, neboť k uzavření tohoto právního úkonu došlo za účinnosti tohoto zákona. Dle přechodných ustanovení OZ (§ 3028 odst. 1,3 OZ) je proto třeba právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona posuzovat dle dosavadních právních předpisů. Soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2015, sp.zn. 33 Cdo 509/2015 uvádí, že žalobce při uzavření předmětné nájemní smlouvy nebyl v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 261 odst. 1,2 ObchZ neboť účelem pronájmu pozemku nebylo zajištění veřejných potřeb. Žalobce nejednal s úmyslem provozovat na svém území stánky veřejného občerstvení, pouze pronajal část svého pozemku ke komerčnímu využití; právní vztah účastníků založený Nájemní smlouvou nelze (v intencích závěrů přijatých v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 341/2004) hodnotit jako obchodněprávní vztah ve smyslu § 261 odst. 2 ObchZ 34. K námitce žalovaného ohledně neplatnosti ujednání smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy soud konstatuje, že institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jejichž smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Neznamená to však, že by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon výslovně neupravuje omezení při jednání o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek.

35. Přiměřenost výše pokuty se posuzuje s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít i výši zajištěné povinnosti, z níž lze usoudit na nepřiměřenost pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

36. Soud zdůrazňuje, že žalobcem uplatňovaná smluvní pokuta nemá žádný vztah k výši nájmu ani k porušení povinnosti řádně a včas hradit sjednané nájemné či jiné platby ze smlouvy vyplývající nebo s ní spojené. Plnění této povinnosti bylo zajištěno samostatně smluvní pokutou uvedenou v článku VI. bod 1 písm. c) Nájemní smlouvy.

37. Jak bylo výše uvedeno, posuzovaná smluvní pokuta zajišťuje splnění povinnosti předat část předmětného pozemku, který žalovaný užíval tím, že na něm provozoval stánek s občerstvením. Je třeba zdůraznit, že nesplnění zajištěné povinnosti zcela zabraňuje užívání předmětného pozemku nacházejícího se na jednom z nejlukrativnějších míst v Praze, vylučuje jeho další pronájem, ale i jakékoliv stavebně technické úpravy. Smluvní pokuta se vztahovala k zajištění splnění povinnosti uvedené v čl. IV. bod 2 Nájemní smlouvy a účelem tohoto ujednání nepochybně bylo zamezit vzniku škod, které by mohly žalobci vzniknout a především zajistit mu v přiměřené lhůtě možnost s pronajatým pozemkem dále volně nakládat a realizovat tak své vlastnické právo podle svých záměrů.

38. Je třeba zdůraznit, že žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako podnikatel a musel být s výší denní sazby smluvní pokuty srozuměn, věděl, že odpovídá potřebě zajistit včasné vyklizení vysoce exponovaného pozemku centrálního pražského náměstí, které je jako předmět pronájmu za účelem podnikatelské činnosti velmi lukrativním místem. Včasné nevyklizení předmětu nájmu jako části pozemku nacházejícího se na Václavském náměstí, které tvoří architektonický celek, tak může v konečném důsledku pro žalobce znamenat významné omezení bránící jakýmkoliv stavebně technickým úpravám nejen části pronajatého pozemku, ale právě i celého architektonického celku, s důsledkem vzniku rozsáhlých škod. V této souvislosti soud připomíná judikaturou opakovaně zmiňovaný všeobecně známý záměr žalobce realizovat tzv.„ revitalizaci“ Václavského náměstí. Ale i v případě, kdyby uvedený záměr neměl být realizován, platí, že je zcela legitimní přístup žalobce, který v situaci, kdy uzavíral nájemní smlouvy na dobu určitou, musel s péčí řádného hospodáře a s přiměřenou obezřetností zajistit splnění povinnosti vyklidit předmět nájmu u takto jedinečného pozemku. Těchto specifických skutečností si obě strany smluvního vztahu musely být bezesporu vědomi již v okamžiku uzavírání Nájemní smlouvy, a soud znovu zdůrazňuje, že bylo pouze na uvážení žalovaného, který vystupoval v pozici podnikatele, zda akceptuje smluvní pokutu ve stanovené výši, což dobrovolně, s odbornou péčí a po vyhodnocení rizik učinil.

39. Nikoliv nevýznamná je v této souvislosti i skutečnost, že žalovaný i přes vědomí o povinnosti uhradit smluvní pokutu ve sjednané výši, část předmětného pozemku několik let svou vinou nepředal. To nasvědčuje tomu, že v předmětné nájemní smlouvě sjednaná smluvní pokuta nebyla v takové výši, aby působila preventivně na splnění povinnosti žalovaným.

40. Je vhodné také poukázat i na judikaturou konzistentně zastávaný názor, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou "denní sazbu“ smluvní pokuty; opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.

41. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že smluvní pokutu sjednanou v Nájemní smlouvě neshledává nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy s důsledky neplatnosti ve smyslu § 39 SOZ. Tento závěr se neodklání od opakovaně vyslovených závěrů v jiných skutkově obdobných věcech. (pro srovnání např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28.4.2016 č.j. 12 Co 323/2014 -149, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9.11.2016 č.j. 69 Co 278/2016 -145 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.6.2017, č.j. 29 Co 99/2017-226, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.1.2017 č.j. 53 Co 270/2016-310 usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2017, č.j. 33 Cdo 3428/2016-218 usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.10.2017, č.j. 26 Cdo 2739/2017-237 usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.10.2017, č.j. 26 Cdo 3638/2017-374 rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.10.2017, č.j. 26 Cdo 306/2017-270 usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.4.2018, č.j. 26 Cdo 6035/2017-289 rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12. 2018, č. j. 26 Cdo 5186/2017-241 usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 31.10.2017, sp. zn.

I. ÚS 2691/2017)

42. Taktéž soud neshledal výkon práva spočívající v uplatnění Smluvní pokuty žalobcem po žalovaném v rozporu s dobrými mravy, kdy i pro tento smluvní vztah platí zásada pacta sunt servanda, a jak bylo uvedeno, žalovaný jako podnikatel, Nájemní smlouvu s takto definovanou smluvní pokutou uzavřel, a pokud by jednal v souladu s touto smlouvou, a splnil své smluvní povinnosti, nemuselo k naplnění tohoto sankčního ujednání ani dojít. Nelze odhlédnout od chování žalovaného, který i přes vědomí o povinnosti uhradit Smluvní pokutu ve sjednané výši, část předmětného pozemku svou vinou několik let nepředal. Je také zřejmé, že žalovaný si byl po celou dobu neplnění své povinnosti včas předat předmět nájmu vědom významu nesplnění této povinnosti pro žalobce. Bylo zcela na vůli žalovaného, zda dojde k naplnění podmínek aktivujících ujednání o smluvní pokutě. Žalobce pak zcela v souladu s Nájemní smlouvou uplatnil u žalovaného nárok na zaplacení Smluvní pokuty, kdy ani tento krok nevedl k dobrovolnému splnění povinnosti žalovaným, který předmět nájmu předal až 20. 4. 2020. Soud tak uzavírá, že v uplatnění smluvní pokuty nespatřuje výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

43. Jak bylo výše uvedeno, soud shledal výši smluvní pokuty za přiměřenou, její uplatnění v souladu s dobrými mravy. Celková výše odpovídá významu zajišťované povinnosti a době, po kterou trvalo prodlení žalovaného, jehož chování aktivaci a celkovou výši smluvní pokuty způsobilo. Soud neshledal důvody pro moderaci výše smluvní pokuty.

44. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobci přísluší smluvní pokuta sjednaná v Nájemní smlouvě za období 1. 1. 2019 do 30. 9. 2019, tj. 273 dnů, v součinu s částkou 10.000 Kč v celkové výši 2.730.000 Kč.

45. Žalobě tak ve výroku ad. I. v celém rozsahu vyhověl. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 OZ, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky dle výzvy ze dne 5. 11. 2019, tedy ode 16. 11. 2019.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobce byl v řízení zcela úspěšný. Soud při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel z nálezů Ústavního soudu ČR I. ÚS 2929/07 ze dne 9. 10. 2008, jehož závěry ústavní soud aproboval i v následném nálezu ze dne 14. 3. 2013 II .ÚS 376/12, kdy konstatoval že,„ je-li stát k hájení svých právních zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, kterým byl v přezkoumávaném případě advokát (nález č. I. ÚS 2929/07). U statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým“ (nález II. ÚS 376/2012).

47. V souzené věci bylo prokázáno, že žalobce je statutárním městem vybaveným jak personálně tak i materiálně k tomu, aby si právní záležitosti vyřizoval sám, bez zastoupení advokátem. Navíc tato věc je jednou z mnoha typových žalob, které žalobce vede či vedl vůči nájemcům pozemků nacházejících se na Václavském náměstí, jež se týkaly zaplacení sjednané smluvní pokuty. Souzená věc navíc není první věcí, u níž by bylo možné předpokládat, že právní pomoc advokáta bude potřebná s ohledem na její složitost a nutnost rozsáhlého právního posouzení, včetně vyhledání judikatury. Soud proto neshledal náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení v této věci náklady vynaloženými účelně, a proto je žalobci nepřiznal.

48. Soud tak žalovanému přiznal náhradu v celkové výši 138.300 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 136.500 Kč a za 6 úkonů v paušální výši á 300 Kč (předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ve věci ze dne 13. 7. 2020, vyjádření ve věci ze dne 26. 11. 2020, účast na jednání dne 27. 10. 2020, 13. 4. 2020) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

Poučení