35 Co 55/2025-623

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce Jméno žalobce , nar. Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce , zastoupeného advokátkou JUDr. Zorkou Černohorskou, sídlem Příbram, Balbínova 384, proti žalované Česká republika - Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, sídlem Praha – Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupené advokátem JUDr. Martin Páskem, Ph.D., sídlem Praha 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle k převodu náhradních pozemků, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 10 C 91/2022-548 ze dne 12. 8. 2024 ve znění usnesení č. j. 10 C 91/2022-577 ze dne 6. 1. 2025 , takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, kterou byl nahrazen projev vůle žalované k bezúplatnému převodu (a) částí pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, oddělených a označených dle geometrického plánu vyhotoveného pod č. , č. účtu, společností , právnická osoba, jako pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , (b) části pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, oddělené a označené dle geometrického plánu vyhotoveného pod č. , hodnota, společností , právnická osoba, jako pozemek parc. č. , Anonymizováno, (c) části pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, oddělené a označené dle geometrického plánu vyhotoveného pod č. , hodnota, společností , právnická osoba, jako pozemek parc. č. , Anonymizováno, a (d) pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , potvrzuje.

II. V části výroku I, kterou byl nahrazen projev vůle žalované k bezúplatnému převodu části pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, oddělené a označené dle geometrického plánu vyhotoveného pod č. , hodnota, společností , právnická osoba, jako pozemek parc. č. , Anonymizováno, , se rozsudek okresního soudu mění tak, že se nahrazuje projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku žalobci ve smyslu § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, podle které žalovaná, k částečnému uspokojení nároku žalobce na náhradu za odňaté a nevydané pozemky v rozsahu , částka, , bezúplatně převádí do vlastnictví žalobce pozemek parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 218 801,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Zorky Černohorské.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 29 101,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Zorky Černohorské.

1. Shora označeným rozsudkem ve znění opravného usnesení okresní soud částečně vyhověl žalobě a nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem k uspokojení jeho nároku na náhradu za pozemky odňaté podle zákona č. 229/1991 Sb. „smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu“, a to pozemku „p. č. , Anonymizováno, o výměře 3778 m2 (dle geometrického plánu č. , č. účtu, ) pro rozdělení pozemkové parcely p. č. , Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, “, pozemku „p. č. , Anonymizováno, o výměře 693 m2 (dle geometrického plánu č. , hodnota, ) pro rozdělení pozemkové parcely p. č. , hodnota, v obci a k. ú. , adresa, “, pozemku „p. č. , Anonymizováno, o výměře 1357 m2 (dle geometrického plánu č. , hodnota, ) pro rozdělení pozemkové parcely p. č. , Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, “, pozemku „p. č. , Anonymizováno, o výměře 808 m2 (dle geometrického plánu č. , hodnota, ) pro rozdělení pozemkové parcely p. č. , Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, “ a pozemku „p. č. , Anonymizováno, o výměře 42 m2 (dle geometrického plánu č. , hodnota, ) pro rozdělení pozemkové parcely p. č. , Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, “.

2. V odůvodnění okresní soud vysvětlil, že právním předchůdcům žalobce odňal stát způsobem uvedeným v § 6 zákona č. 229/1991 Sb. pozemky v katastrálním území , adresa, a katastrálním území , adresa, , z nichž značná část byla v době přechodu na stát určena k zastavění dle územně plánovací dokumentace. Okresní soud i s poukazem na výsledky jiných soudních řízení, v nichž byla řešena otázka charakteru odebraných pozemků a hodnoty daného restitučního nároku, a ve shodě s (nepravomocným) rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 7 C 134/2022-1512, který řešil mezi týmiž účastníky zcela shodnou otázku, uzavírá, že je třeba v daném případě vycházet ze závěrů žalující stranou předloženého znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (dále též „, tituly před jménem, Herlaová“) Tato znalkyně se při posuzování charakteru odňatých pozemků opřela u pozemků přešlých na stát k , datum, o „Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu“ z roku 1930 a u pozemků přešlých na stát k 1. 12. 1965 o „Návrh směrného územního plánu hlavního města Prahy“ z roku 1964, přičemž podle jejího posudku (doplněného dodatkem č. 1) svědčí žalobci ve smyslu § 16 zákona č. 229/1991 Sb. za pozemky nevydané peněžitá náhrada ve výši 1 357 608 Kč(v cenách k 24. 6. 1991, dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Neobstojí dle okresního soudu ocenění odňatých pozemků, z něhož při uspokojování restitučního nároku žalobce vycházela (a ve své evidenci vedla) žalovaná ani ocenění provedené v žalovanou předloženém posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, č. 669/2020 ze dne , datum, (doplněném dodatkem z 5. 8. 2021) či posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, . (dále též jen „znalecká kancelář“) č. , č. účtu, ze dne 19. 7. 2023, kteréžto posudky uvedenou územně plánovací dokumentaci nereflektují a řadu odňatých pozemků klasifikují nesprávně (v rozporu s plány na jejich zastavění) jako pozemky zemědělské. Nedůvodné jsou dle okresního soudu námitky žalované, že znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, nezohledňuje v odhadnuté ceně odňatých pozemků jejich polohu, svažitost či dostupnost inženýrských sítí a občanského vybavení a neprovádí úpravu ceny dle přílohy č. 7 k vyhlášce č. 182/1998 Sb. Podle okresního soudu znalkyně vysvětlila, při slyšení v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 134/2022 u Okresního soudu v Českém Krumlově, že pro srážky z ceny nebyly dány podmínky. Nadto, se podle okresního soudu srážek „za nepřipojitelnost pozemků k sítím, neexistující místní občanskou vybavenost, nedostupnost veřejné dopravy apod.“ nelze dovolávat „za situace, kdy byly státem odňaty velké půdní celky určené k rozvoji města Prahy, na nichž byla územně plánovací dokumentací určená výstavba jak objektů pro bydlení, ale i příslušné občanské vybavenosti, komunikací a sítí, přičemž s výstavbou nových částí Prahy a zahušťováním zástavby stávající se rozšiřovala i veřejná doprava (v dané lokalitě docházelo k prodlužování tramvajové trati a rozšíření stávající autobusové dopravy)“. Zatímco žalobce prokázal, že on a jeho právní předchůdci byly při uplatňování nároků na náhradu za odňaté a nevrácené pozemky aktivní a snažili se dosáhnout nápravy cestu účasti na veřejných nabídkách náhradních pozemků (v letech 2006 až 2012), v postupu žalované, spatřuje okresní soud projev „svévole a liknavosti“, neboť do současnosti žalovaná vychází při uspokojování nároků žalobce z nesprávné ceny odňatých pozemků, což samo o sobě znemožňuje, aby nárok žalobce uplatněný již v roce 1992 byl řádně uspokojen. Je tak ze strany žalobce oprávněně uplatněn požadavek na bezúplatný převod konkrétních (v žalobě označených) pozemků, který by byl proveden mimo ustanovením § 11a zákona č. 229/1991 Sb. předpokládanou veřejnou soutěž. Podává se pak v odůvodnění rozsudku (odst. 33) k jednotlivým pozemkům či částem pozemků odděleným geometrickými plány, které mají být dle pozitivního výroku rozsudku bezúplatně převedeny žalobci, že tyto jsou ve vlastnictví žalované a jejich převodu nebrání žádná ze zákonných překážek ani jiná okolnost a jejich hodnota (v cenách k 24. 6. 1991, dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.) činí celkem 269 796,20 Kč. Převodem pozemků tak ani při zohlednění hodnoty pozemků převáděných rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově nedojde k překročení restitučního nároku žalobce. S poukazem na úspěch žaloby v požadavku na převod pozemků, jejichž hodnota činila 269 796,20 Kč, dovodil okresní soud, že žalobce má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech nákladů řízení účelně vynaložených, počítaje v to i (mimosmluvní) odměnu zástupce žalobkyně za jednotlivé úkony právní služby počítanou z tarifní , Anonymizováno, , částka, . Přiznává tak okresní soud žalobkyni právo na náhradu celkem 270 329 Kč (výrok II).

3. Proti rozsudku se včas odvolala žalovaná. V odvolání připomíná, že spor mezi účastníky veden je primárně o výši restitučního nároku žalobce. Zatímco žalobce dovozuje nárok ve výši 1 357 608 Kč (dle posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ve znění dodatku č. , hodnota, ), dle žalované jde maximálně o 336 895,53 Kč (dle posudku znalecké kanceláře , jméno FO, Thortnton Appraisal services a.s.). Dobrovolně přitom byly žalovanou převedeny náhradní pozemky v hodnotě 85 468,54 Kč a v řízení vedeném u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 134/2022 byly žalobci (nepravomocně) k náhradě převedeny pozemky v hodnotě „473 118,66 Kč“ (správně 557 551,21 Kč, jak plyne z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 7 C 134/2022-1512 ze dne 1. 3. 2024 ve znění opravného usnesení téhož soudu z 14. 5. 2024). Podle žalované okresní soud pochybil, když přijal závěr posudku předkládaného žalobcem, neboť posudek znalecké kanceláře , jméno FO, Thortnton Appraisal services a.s. je založen na komplexnější a přesnější metodě ocenění. Minimálně měl být vyhotoven revizní znalecký posudek. Chybou okresního soudu je, že námitky žalované k ocenění odňatých pozemků jednotlivě nevypořádává, nýbrž pouze odkazuje na rozhodnutí vydaná v jiných řízení. Žalovaná přitom namítala a namítá, že (a) znalkyně při ocenění vycházela z toho, že odňaté pozemky jsou pozemky stavební, neboť dle směrného plánu hl. m. Prahy z roku 1964 byly vedeny jako plochy sportu a rekreace, přičemž se na nich nacházely fotbalové hřiště, ragbyové hřiště, tenisové kurty a dětské hřiště v parku. Přehlíží však, že jakékoliv doprovodné drobné stavby (například šatny) byly realizovány až po přechodu nevydaných pozemků na stát. Tak např. u pozemku „PK 4746“ v katastrálním území , adresa, bylo objasněno, že šatny u fotbalového hřiště na tomto pozemku vybudovány byly až v roce 1966, a to dle žalované jako „černá“ stavba Rovněž na pozemcích „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a „, Anonymizováno, “ v katastrálním území , adresa, , nacházela se v době odnětí fotbalové, ragbyové hřiště tenisové kurty nebo dětské hřiště v parku. V rámci směrného plánu byly tyto pozemky určeny jako plocha sportu a rekreace, nejednalo se o pozemky zastavěné, nebo určené automaticky k zastavění. (b) Znalkyně dle žalované přehlíží, že na pozemku PK „, Anonymizováno, “ (správně , Anonymizováno, ) v katastrálním území , adresa, se v době odnětí nacházela pouze tzv. dočasná stavba, což nemění zemědělský charakter pozemku. (c) Znalkyně při oceňování nepřihlédla k důvodům pro snížení ceny odňatých pozemků uváděným v příloze č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Neobstojí vysvětlení znalkyně, že se srážky provádí pouze u pozemků určených k výstavbě rodinných domů, takové omezení vyhláška nestanoví. Srážky proto měly být uvažovány i v případě pozemků určených ke sportu a rekreaci. Pro tvrzení znalkyně, že „z dostupných podkladů nebyly shledány důvody pro aplikaci srážek“ není v posudku uveden jediný podklad. Znalkyně tak u jednotlivých pozemků nepopisuje, zda šlo o pozemky svažité, což by bylo dle vyhlášky důvodem pro snížení ceny až o 4 %. Znalkyně i okresní soud dále přehlíží „zákresy inženýrských sítí zachycující výstavbu vodovodů a kanalizací včetně letopočtů napojení“ předložené žalovanou, z nichž plyne, že odňaté pozemky nebyly napojeny na veřejný vodovod a kanalizaci a ke dni odnětí byly využívány toliko k zemědělství, pročež by jejich hodnoty měla být snížena o 5 % a 7 %. Nereflektovala znalkyně ani hledisko „docházkové vzdálenosti“, což v případě pozemku pro výstavbu rodinného domu znamená snížení hodnoty o 2 až 4 %. Nesprávně přitom znalkyně argumentuje tím, že v blízkosti pozemků (v , adresa, ) vedena je tramvajová linka č.

8. Naproti tomu posudek znalecké kanceláře nevycházel pouze z (obecného) směrného plánu z roku 1964, nýbrž zkoumal, jak byl každý odňatý pozemek veden v evidenci pozemkového katastru. Jako stavební byly oceněny pouze pozemky vedené jako stavební nebo jako zahrada. , právnická osoba, rovněž zkoumala dobové letecké snímky z let 1953 a 1966 a zjišťovala, zda na pozemcích mezi těmito roky došlo k nějaké stavební činnosti. Zjišťováno pak bylo i to, zda ve vztahu k jednotlivým pozemkům bylo vydáno nějaké územní rozhodnutí nebo stavební povolení. Správnost tohoto komplexního přístupu lze dle žalované dokumentovat na pozemku „, Anonymizováno, “ v katastrálním území , adresa, , u něhož i sama znalkyně připustila, že má tento pozemek charakter veřejného prostranství nikoliv stavebního pozemku, ačkoliv ho jako stavební ve svém posudku oceňuje. Žalovaná, vědoma si svého neúspěchu v jiných soudních řízeních o restitučních nárocích založených odnětím týchž pozemků a opírajících se v tvrzení o výši náhrady rovněž o stejný posudek znalkyně, poukazuje na to, že v těchto jiných řízeních nebyl žalovanou posudek znalecké kanceláře předložen a „soudy se tak neměly šanci seznámit s námitkami a metodou zde použitou“. Proti výroku o náhradě nákladů řízení namítá žalovaná zejména, že měla být při úvaze o náhradě zohledněna částečná zpětvzetí žaloby co neúspěch žalobce v řízení, neboť byla učiněna (po námitkách žalované) pro nevhodnost žalobcem původně označených náhradních pozemků. Žalovaná v petitu odvolání navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu buď zrušil nebo změnil tak, že žalobu zamítne.

4. Žalobce, zohledňujíc, že po vyhlášení napadeného rozsudku došlo k oddělení žalobou požadované části pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, o výměře 693 m2 (ve výroku napadeného rozsudku označené s odkazem na geometrický plán parc. č. , Anonymizováno, ) a tato vedena je v katastru nemovitostí jako samostatný pozemek parc. č. , Anonymizováno, o výměře 693 m2, změnil žalobu tak, že nadále žádal převod pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . S výhradou této změny pak navrhoval, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen. Žalobce označuje odvolání žalované za účelové a opakující se v obdobných řízeních. Podporuje své stanovisko rozsáhlým výčtem rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu ČR, které dle něj potvrzují správnost ocenění pozemků jako stavebních i bez existence platné územně plánovací dokumentace. Soudy opakovaně uznaly, že i zemědělské pozemky určené k výstavbě lze ocenit jako stavební dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Relevantní pro určení stavebního charakteru pozemků jsou dle judikatury i Regulační a zastavovací plány z 30. let. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, je podle žalobce souladný s judikaturou a správně zohledňuje charakter pozemků. Podle žalobce nebylo možné odhadní cenu odňatých pozemků snížit dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., neboť, jak uvedla , tituly před jménem, , jméno FO, , pro aplikaci srážek nebyly prokázány konkrétních podmínek. Žalobce má za správný i nákladový výrok. Zpětvzetí žaloby ohledně některých pozemků není dle něj důvodem ke krácení náhrady nákladů.

5. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal rozsudek okresního soudu i jeho postup v předchozím řízení a dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku.

6. Posouzení základu žalobou uplatněného nároku spočívalo v řešení otázky, zda je na straně žalobce jako tzv. oprávněné osoby [dle § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě)] dosud dán a popřípadě v jakém rozsahu (v jaké hodnotě) nárok na naturální náhradu za pozemky, které byly právním předchůdcům žalobce odňaty státem způsobem dle § 6 odst. 1 zákona o půdě a pro zákonnou překážku nemohly být vydány (navráceny) a zda tento nárok lze, pro „liknavý“ postup státu při restituci majetkové křivdy, uplatnit požadavkem na nahrazení projevu vůle žalované k bezúplatnému převodu konkrétního (žalobcem označeného) pozemku (či části pozemku) ve vlastnictví žalovaného státu.

7. V tomto směru okresní soud objasnil na základě provedených a v souladu s pravidly danými § 132 a násl. o. s. ř. vyhodnocených důkazů veškeré relevantní skutečnosti. Odvolací soud nemá k těmto skutkovým zjištěním žádných výhrad a shodně se soudem okresním vychází z toho, že žalobci jako dědici po oprávněných , jméno FO, (dle usnesení Okresního soudu v Příbrami č. j. 9 D 992/2019-625 ze dne 12. 12. 2019 a č. j. 9 D 992/2019-673 ze dne 27. 5. 2021) a , jméno FO, (dle usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 23 D 1642/2022-113 ze dne 10. 1. 2023) svědčí nárok na vydání náhradních pozemků popřípadě finanční náhrada za to, že smlouvou o darování uzavřenou dárcem v tísni, tj. způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 písm. h) zákona č. 229/1991 Sb., přešly na stát (a) s účinky k 21. 12. 1961 spoluvlastnický podíl , jméno FO, o velikosti 1/54 a (b) s účinky k 1. 12. 1965 spoluvlastnický podíl , jméno FO, o velikosti 1/27 na pozemcích v katastrálním území , adresa, vedených v (bývalém) pozemkovém katastru pod č. („PK“) , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a na pozemcích v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Nárok na náhradu za tyto odňaté a nevydané spoluvlastnické podíly na pozemcích - svědčící žalobci (jako nástupci spoluvlastníků, jimž náležely podíly o velikosti , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) v rozsahu , Anonymizováno, z celkové hodnoty odňatých pozemků - přiznán byl právním předchůdcům žalobce postupně rozhodnutími Magistrátu hlavního města Prahy (č. j. PÚ 1708/97 ze dne 1. 8. 1997, PÚ 1940/97 ze dne 9. 9. 1997, PÚ 920/99 ze dne 16. 4. 1999, PÚ 580/01 ze dne 27. 2. 2001, PÚ 607/01 ze dne 28. 2. 2001, PÚ 608/01 ze dne 28. 2. 2001, PÚ 3000/01 ze dne , datum, , PÚ 3226/01 ze dne , datum, , PÚ 718/02 ze dne 7. 3. 2002) a Ministerstva zemědělství (č. j. PÚ 1519/03 ze dne , datum, , PÚ 1701/03 ze dne , datum, , PÚ 734/04 ze dne 30. 3. 2004, PÚ 2563/04 ze dne 30. 11. 2004, PÚ 1365/05 ze dne 12. 5. 2005, PÚ 2549/05 ze dne , datum, , PÚ 3330/05 ze dne 16. 11. 2005, PÚ 992/06 ze dne 20. 3. 2006, PÚ 1805/06 ze dne 31. 5. 2006, PÚ 2440/07 ze dne 8. 11. 2007 a PÚ 1107/92/3 ze dne 9. 12. 2009).

8. Odvolací soud nemá výhrad ani ke skutkovému závěru o charakteru a kvalitativních znacích odňatých pozemků v době přechodu na stát, který zcela koresponduje s popisem a vyhodnocením zachycenými v posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, č. 568/25/2021 ze dne , datum, ve znění dodatku č.

1. Přisvědčit přitom je třeba i úvaze, že na stavební charakteru pozemků (ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.) v době jejich odnětí lze usuzovat nejen z jejich tehdejší faktické povahy (dané např. již existující výstavbou či stavebním povolením) či údajů evidovaných v pozemkovém katastru, nýbrž především z toho, zda v době odnětí existoval na straně státu záměr pozemky zastavět. Dokladem takového záměru přitom může být i jen územně plánovací dokumentace předběžná, zákonem předpokládaným postupem v době odnětí pozemků neschválená, nebo dokumentace právně nezavázaná, tak jako v případě „Přehledného regulačního a zastavovacího plánu“ z roku 1930, který byl sestaven dle zákona č. 88/1920 Sb. a po přijetí zákona č. 84/1958 Sb. pozbyl platnosti (k tomu srovnej zejména závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2505/2021 ze dne 19. 10. 2021 či ve věci týchž restitučních nároků vydané usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 500/2025 ze dne 26. 3. 2025).

9. Tak tomu bude zejména v situaci, kdy zde není důkaz, že záměr k zastavění pozemků (nezávaznou) územně plánovací dokumentací zachycený ve skutečnosti dán nebyl. Takovým důkazem nestavební charakteru pozemků přitom bez dalšího nemohou být dokumenty (např. letecké snímky) dokládající, že po přechodu na stát k plánem předpokládané výstavbě nedošlo nebo byla realizována s výrazným odstupem a v jiné než plánované podobě. Důvodem odklonu od plánu totiž jsou z pravidla dodatečné důvody ekonomické či změna urbanistických záměrů. Proto neobstojí v konfrontaci s posudkem znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (založeném primárně na údajích zanesených v „Přehledném regulačním a zastavovacím plánu“ z roku 1930 resp. na údajích z „Návrhu směrného územního plánu“ z roku 1964) posudek znalecké kanceláře, který se odklání od závěrů o plánech na zastavení odňatých pozemků dle územně plánovací dokumentace především na základě zjištění (opírajícího se o mapové letecké snímky z let 1953, 1966 a 1975), že bezprostředně po přechodu pozemků na stát nebyla na pozemcích žádná výstavba realizována. Přehlíží totiž tento posudek, že v plánu z roku 1930 zachycený záměr téměř komplexního zastavění předmětné oblasti včetně většiny odňatých pozemků, je zcela logickým odrazem dalšího (s narůstající populací) nutného rozvoje hlavního města Prahy.

10. Z toho, že byl tento záměr (pravděpodobně s ohledem na socioekonomickou situaci) a v „Návrhu směrného územního plánu“ z roku 1964 zpracovatelem přehodnocen a výstavba byla v následujících letech realizována v redukovaném rozsahu a jiné podobě, nelze dovozovat, že k přijetí tohoto nového záměru došlo již v době před datem 21. 12. 1961, kdy byl na stát převeden spoluvlastnický podíl , jméno FO, o velikosti 1/54. To, že se záměr omezené výstavby předpokládaný „Návrhem“ z roku 1964 neprosadil, „Návrh“ nebyl schválen a postupně již od 70. let docházelo a dosud dochází na většině odňatých pozemků k rozsáhlejší výstavbě naopak nasvědčuje tomu, že minimálně do vypracování tohoto „Návrhu“ bylo s výstavbou na pozemcích počítáno tak, jak zachyceno v „Přehledném regulačním a zastavovacím plánu“ z roku 1930. I proto jeví se být v klíčové otázce charakteru odňatých pozemků správným posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , která na rozdíl od posudku znalecké kanceláře u spoluvlastnický podílů přešlých na stát v roce 1961 dovozuje (tehdy) stavební charakter pozemků právě dle plánu z roku 1930.

11. Neodporuje přitom vyhlášce č. 182/1988 Sb., jestliže jako stavební ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky posouzeny jsou pozemky, na nich v době odnětí bylo již umístěno, nebo plánováno a následně vybudováno sportoviště (zde fotbalové hřiště na pozemku „, Anonymizováno, “, ragbyové hřiště na pozemcích „, Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, “, tenisové kurty na pozemku „PK , Anonymizováno, “ v katastrálním území , adresa, či dětské hřiště na pozemku „, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, ). Zejména jsouli sportoviště zasazena do okolní zástavby, co svého druhu občanská vybavenost, a jejich součástí je tak jako zde nejen povrchová úprava pozemku nýbrž i realizace doplňkových staveb (tribun, kabin apod.), je smyslu oceňovací vyhlášky a jejímu použití při vyčíslení náhrady za nevydané pozemky přiléhavějším u takových „sportovišť“ aplikace § 14 odst. 1 a nikoli „zbytkového“ § 14 odst. 4 vyhlášky (k „stavební povaze“ pozemků odňatých k zřízení sportovišť srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3134/2020 ze dne 8. 12. 2020 či již zmiňované usnesení , spisová značka, vztahující se výslovně k týmž pozemkům). Dodat lze u odvolatelem zmiňovaného pozemku „, Anonymizováno, “ tolik, že i v posudku znalecké kanceláře vyhodnocen je tento pozemek jako stavební s cenou 250 Kč za 1 m2 plochy.

12. Ke shora uvedeným skutkovým i právním závěrům týkajícím se zejména aplikace vyhlášky č. 182/1988 Sb., resp. posouzení charakteru odňatých pozemků a navazující otázky stanovení výše náhrady, je třeba dále ve shodě se soudem okresním uvést, že tyto byly opakovaně jako správné přijaty v případě téhož restitučního nároku i Nejvyšším soudem, byť v řízeních vedených jinými žalobci. Soud sice není výsledkem těchto jiných řízení či v těchto jiných řízeních přijatými prejudiciálními závěry vázán, platí však zároveň v rámci zásady předvídatelnosti soudních rozhodnutí (§ 6 o. s. ř.), že „každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích“ (§ 13 občanského zákoníku). Z tohoto pohledu okresní soud nezatížil své rozhodnutí vadou, která by měla být důvodem jeho zrušení, jestliže v odůvodnění nevypořádával zevrubně veškeré námitky žalované a vesměs odkázal na soudy již přijatá řešení.

13. Správně přitom okresní soud při řešení otázky snížení ceny odňatých pozemků dle přílohy č. 7 k vyhlášce č. 182/1988 Sb. v odůvodnění vysvětluje, z jakého důvodu lze jako správnou přijmout do skutkových závěrů odbornou úvahu znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, o vlivu kvality pozemků v době odnětí na jejich cenu a z jakého důvodu nepřijímá úvahy o snížení ceny obsažené v posudku znalecké kanceláře. Odvolací soud nemá k těmto podrobným úvahám okresního soudu (o vlivu polohy pozemků ve vztahu k vlastnímu městu (stavební srostlosti), svažitosti, možnosti napojení na inženýrské sítě či infrastrukturu) obsaženým v odst. 30 odůvodnění žádných výhrad a pro stručnost na ně odkazuje. Činí tak i proto, že žalovanou namítané snížení ceny týkat by se mělo dle posudku znalecké kanceláře pouze pozemků „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, , a to výlučně z důvodu svažitosti pozemků a pouzev rozsahu 4 % (dle položky 8 přílohy 7 vyhlášky). Pokud by tedy posudek znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , z něhož při užití neredukované ceny , částka, za m2 plochy plyne, že odnětí těchto pozemků zakládá nárok žalobce na náhradu ve výši celkem 290 470 Kč (4 820 Kč + 1 584 Kč + 6 500 Kč + 2 128 Kč + 269 620 Kč + 5 818 Kč), reflektoval takové snížení, byl by nárok na náhradu žalobce snížen pouze o 11 618,80 Kč (4 % z 290 470 Kč). Takové snížení v posudku částkou 1 357 608 Kč vyčísleného nároku žalobce nemohlo by mít žádný vliv na úvahu soudu o možnosti převodu pozemků označených žalobou v hodnotě celkem 269 796,20 Kč, jestliže z celkového nároku 1 357 608 Kč nahrazeno bylo ke dni rozhodování odvolacího soudu celkem pouze 643 019,75 Kč [85 468,54 Kč převodem pozemků ve veřejných nabídkách (viz shodná tvrzení při jednání 30. 5. 2024) a 557 551,21 Kč převodem pozemků dle rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 7 C 134/2022-1512 ze dne 1. 3. 2024 ve znění opravného usnesení téhož soudu z 14. 5. 2024 a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 697/2024-1606 ze dne 23. 8. 2024]. I z tohoto pohledu jeví se nadbytečným doplnit dokazování o přezkum posudku , tituly před jménem, , jméno FO, revizním znalcem.

14. Bylo rovněž zjištěno, že právní předchůdci žalobce uplatnili u pozemkového úřadu nárok na vydání případně náhradu za odňaté a nevydané pozemky již žádostí došlou 29. 1. 1992, přičemž o jejich nároku bylo pozemkovým úřadem rozhodováno postupně od roku 1997 až do roku 2009. Nárok na náhradu za nevydané pozemky byl pro účely případného převodu náhradních pozemků (v rámci veřejných nabídek) žalovanou vyčíslen a následně evidován ve výši 116 489,32 Kč pro oprávněnou , jméno FO, (viz přehled nároků č. l. 77-78 spisu) a ve stejné výši pro , jméno FO, , celkem tedy ve výši 232 978,64 Kč. K uspokojení takto vyčíslených nároků byly v letech 2006 až 2012 , jméno FO, a , jméno FO, převedeny náhradní pozemky v hodnotě celkem 85 468,54 Kč (viz shodná tvrzení účastníků při jednání 30. 5. 2024).

15. V roce 2021 zjišťují , jméno FO, a žalobce jako dědic po , jméno FO, , zemřelém , datum, , - opírajíc se o posudek , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum, a výsledky soudních řízení, v nichž uplatněny jsou nároky na vydání konkrétních náhradních pozemků osob, jejichž restituční nárok založen byl odnětím týchž pozemků - že jejich restituční nároky byla žalovanou vyčísleny nesprávně, neboť toto vyčíslení nerespektovalo převážně stavební charakter odňatých pozemků. Dovozují, s poukazem na posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , že nárok na náhradu činil u každého z nich „681 026 Kč“ a žádají žalovanou dopisem ze dne 13. 1. 2022 o přecenění nároku (jeho zůstatku) tak, aby se případně mohly cestou účasti na veřejných nabídkách domoci převodu náhradních pozemků ve vyšší hodnotě, než činí žalovanou evidovaný zůstatek jejich restitučního nároku. Žalovaná však takové přecenění (v dopise z 28. 2. 2022) odmítá s tím, že závěry posudku , tituly před jménem, , jméno FO, o stavebním charakteru většiny odňatých pozemků jsou nesprávné. Tento svůj postoj, založený na tvrzení o nestavebním charakteru odňatých pozemků a popírání toho, že byly regulačními plány určeny k zastavění již v době odnětí, pak žalovaná prezentovala i v průběhu soudního řízení.

16. Za takového stavu je správným hodnocení okresního soudu, v němž v souladu s ustálenou judikaturu vyšších soudů (reprezentovanou zejména rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4180/2007 ze dne 13. 12. 2007, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 72/2008, rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 ze dne 9.12.2009, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 62/2010), dovodil, že jde při uspokojování restitučního nároku žalobce ze strany žalované o postup „liknavý až svévolný“, z něhož rezultuje právo žalobce domáhat se žalobou u soudu uložení povinnosti žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních (žalobou označených) náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. K odkazům okresního soudu na judikaturu možno připojit poukaz např. na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 155/2016 ze dne 21. 6. 2016, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1190/2020 ze dne 13. 5. 2020 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2260/2020 ze dne 5. 10. 2020, z jejichž odůvodnění plyne, že závěr o liknavosti až svévoli v postupu žalované vůči oprávněné osobě prosadí se tam, kde žalovaná ztěžovala uspokojení nároku „nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků“, především půjde-li o výrazný rozdíl v ocenění odňatých pozemků.

17. Uzavírá tak odvolací soud ve shodě se soudem okresním (i ve shodě s jinými soudy posuzujícími otázku základu žalobou uplatněného nároku), že právním předchůdcům žalobce vznikl nárok na naturální náhradu za odňaté pozemky do celkové hodnoty 1 357 608 Kč a v důsledku liknavého postupu žalované, i právo na bezúplatný převod konkrétních žalobou označených pozemků, nebrání-li takovému převodu jiná překážka (např. nedostatek vlastnictví žalovaného, zákonem daný zákaz převodu či přednostní právo jiné osoby na převod) a jde-li o pozemky, které jsou jako naturální náhrada „vhodné“ (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4180/2007 ze dne 13. 12. 2007).

18. Nebrání přitom takovému způsobu uspokojení restitučního nároku žalovanou vznesená námitka promlčení, neboť, jak vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 28 Cdo 719/2022 ze dne 29. 3. 2022 (vztahujícím se k témuž základu restitučního nároku a téměř shodnému postupu oprávněných osob), „v případech, kdy povinná osoba nepopírá svůj závazek a jedná s oprávněnou osobou o podmínkách poskytnutí náhrady, může promlčecí doba počít běžet nejdříve dnem, kdy oprávněná osoba zjistí, že povinná osoba nehodlá plnit“, tj. v daném případě teprve v roce 2021, kdy žalovaná odmítá požadavek na „přecenění“ nároku svědčícího žalobci, kterýžto požadavek nepředstavuje samostatné majetkové právo a promlčení nepodléhá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 595/2019 ze dne 10. 4. 2019). Lze za objasněných okolností zároveň nahlížet námitku promlčení jako rozpornou s dobrými mravy, jak uzavřel (rovněž ve shodě s úvahou obsaženou v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 719/2022) již okresní soud.

19. Pokud jde o náhradní pozemky, které byly napadeným rozsudkem okresního soudu žalobci náhradou bezúplatně převedeny, nevyplývá z okolností objasněných v řízení ani z tvrzení žalované žádná z překážek, která by převodu bránila. Při nedostatku odvolacích námitek v tomto směru, odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění obsažené v (odst. 33) rozhodnutí soudu okresního. Správnými, opírajícími se o znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum, jsou rovněž závěry okresního soudu o hodnotě vydávaných (částí) pozemků, která při použití vyhlášky č. 182/1988 Sb. činí celkem , částka, (, částka, a , částka, u částí pozemku parc. č. 1292/2 v katastrálním území , adresa, , , částka, u části pozemku parc. č. , Anonymizováno, katastrálním území , adresa, , , částka, u části pozemku parc. č. 440/1 v katastrálním území , adresa, , , částka, u pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a , částka, u části pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, ).

20. Vyplývá tak ze shora uvedeného, že rozhodnutí okresního soudu je v meritorním výroku věcně správné a jako takové by bylo možné je dle § 219 o. s. ř. potvrdit. Neobstojí však v době rozhodování odvolacího soudu a vynucuje si změnu rozsudku dle § 220 o. s. ř. ta část výroku, která se týká převodu části pozemku parc. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Důvodem je částečnou (a odvolacím soudem připuštěnou) změnou žaloby reflektovaná skutečnost, že po vydání rozsudku okresního soudu došlo při převodu části pozemku parc. 1286 třetí osobě ke změně katastrálního operátu v označení pozemků. V době rozhodování odvolacího soud tak žalobou požadovaná část pozemku parc. č. , hodnota, označovaná dle geometrického plánu vyhotoveného pod č. , hodnota, -69/2024 společností , právnická osoba, jako „pozemek parc. č. , Anonymizováno, “ o výměře 693 m2, je evidována v katastru nemovitostí jako (samostatný) pozemek parc. č. 1286/3. Proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném meritorním výroku částečně potvrdil a částečně změnil.

21. Byť nedošlo naznačenou změnou výroku I v materiální rovině k jiné úpravě práv mezi účastníky, než jak ji provedl okresní soud, a tato změna tudíž nepředstavuje změnu ve výsledku řízení, rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech řízení u soudu prvního stupně a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

22. Odvolací soud v daném případě přisvědčuje úvaze, na níž je založeno i odůvodnění nákladového výroku okresním soudem a která nachází oporu v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3063/21 ze dne 19. 7. 2022 nebo usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3392/20 ze dne 26. 1. 2021, že případné částečné zpětvzetí žaloby o převod náhradního pozemku k uspokojení restitučního nároku dle zákona č. 299/1991 Sb., nelze při rozhodování o nákladech řízení vyhodnotit mechanicky jako procesní zavinění některé ze stran (§ 146 o. s. ř.) s následkem uložení povinnosti k náhradě nákladů. Situacím, kdy žalobce vzal žalobu částečně zpět pro změnu v poměrech žalobou označeného náhradního pozemku nastalou po podání žaloby (čítaje v to zejména převod pozemku jiné oprávněné osobě) nebo bezprostředně poté, co se v řízení dozvěděl o okolnost, jež bránila převodu náhradního pozemku již před podáním žaloby, je obvykle (zejména je-li postup žalobce procesně hospodárný) přiléhavější takový závěr, podle něhož se ke zpětvzetím odklizené části žaloby při úvaze o úspěchu v řízení nepřihlíží a náklady v souvislosti s daným požadavkem vynaložené nese si každá ze stran bez náhrady. Tak je tomu i v daném případě, kdy částečná zpětvzetí žaloby (v podáních z 16. 1. 2024, 19. 1. 2024 a 4. 5. 2024) představovala bezprostřední reakce žalobce na v řízení objasněné okolnosti bránící převodu některých z žalobou označených pozemků.

23. Žalobce tak má ve shodě se shora uvedeným nárok na úplnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v souvislosti s úspěšně uplatněným nárokem na převod náhradních pozemků v hodnotě 269 796,20 Kč. Tyto náklady tvoří v řízení před okresním soudem odměna zástupkyně žalobce v celkové výši 153 832 Kč spojená s (1) převzetím zastoupení, (2) předžalobní výzvou z 13. 1. 2022, (3) podáním žaloby, (4) podáním z 9. 9. 2022 - doplněním tvrzení v reakci na tvrzení žalované, (5) podáním z 8. 3. 2023 - vyjádřením z k odvolání proti usnesení o procesním nástupnictví, (6) podáním z 21. 4. 2023 – návrhem na rozhodnutí o procesním nástupnictví, (7) účastní u ústního jednání dne 31. 10. 2023, (8) podáním z 16. 1. 2024 – doplněním tvrzení v reakci na znalecký posudek předložený žalovanou, (9) podáním z 19. 1. 2024 - doplněním tvrzení v reakci na podání žalované, (10) účastní u ústního jednání dne 23. 1. 2024, (11) účastní na ohledání 12. 3. 2024 v délce přes 2 hodiny, (12) podáním z 14. 5. 2024 – obsahujícím změnu žaloby v reakci na výsledky, (13) účastní u ústního jednání dne 30. 5. 2024 a (14) účastní u ústního jednání dne 6. 8. 2024 [odměna počítaná je dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), z tarifní hodnoty 269 796,20 Kč, po 15 008 Kč při zastupování dvou žalobců za úkony ad 1-4 (dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1, § 12 odst. 4 AT), po 4 690 Kč za úkony ad 5-6 (§ 11 odst. 2 AT), po 9 380 Kč za úkony ad 7-10 a 12-14 (§ 11 odst. 1 AT) a 18 760 Kč za úkon ad 11 (§ 11 odst. 1 AT)]. Vedle toho náleží žalobci náhrada paušalizovaných hotových výdajů zástupkyně spojených s uvedenými 14 úkony právní služby ve výši celkem 4 200 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024), náhrada za ztrátu času zástupkyně spojenou s cestováním k soudu ve výši celkem 4 400 Kč (po 8 půlhodinách na cesty ke 4 ústním jednáním, 12 půlhodin při cestách k ohledání, dle § 14 odst. 3 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024) a náhrada výdajů na cesty zástupkyně (vozidlem s průměrnou spotřebou 11,6 l nafty na 100 km, k soudu v délce 368 km, k ohledání v délce 384 km) ve výši 3 382 Kč (v roce 2023, dle § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 191/2023 Sb.) a ve výši celkem 15 014 Kč (v roce 2024 dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupkyně povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši 37 973,90 Kč (21 % z 180 828 Kč, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ), celkem 218 801,90 Kč. Žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů spojená s těmi úkony zástupce, které nelze považovat za účelné, neboť mohly a při hospodárném postupu měly být učiněny buď v rámci vlastní žaloby, nebo při ústním jednání anebo jde o úkony, jejichž účelnost z obsahu spisu nevyplývá. Takovými neúčelnými úkony jsou v daném případě písemné podání z 23. 2. 2024, v němž se žalobce vyjadřuje k přednesům žalované v paralelně probíhajícím řízení, podání z 27. 5. 2024 obsahující polemiku k předchozímu vyjádřím žalované a podání z 6. 8. 2024 obsahující „závěrečný návrh“, jež mohl a měl být přednesen při téhož dne konaném ústním jednání.

24. Náklady žalobce v řízení odvolacím tvoří odměna zástupkyně spojená s podáním vyjádření k odvolání a účastí u jednání odvolacího soudu ve výši celkem 18 760 Kč [dle § 7 bodu 6, § 11 odst. 1 AT], hotové výdaje zástupkyně v paušální výši celkem 750 Kč (dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve znění účinné od 1. 1. 2025), výdaje zástupce na cestu ze sídla zástupce k odvolacímu soudu ve výši 3 341 Kč (při cestě v délce 340 km, vozidlem s průměrnou spotřebou 11,6 litrů nafty na 100 km, při použití vyhlášky č. 475/2024 Sb.), náhrada za ztrátu 8 půlhodin strávených zástupkyní na cestě ve výši 1200 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT] a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupkyně povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést ve výši 5 050,70 Kč (21 % z 24 051 Kč, § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 29 101,70 Kč.