36 Co 164/2025 - 97

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Martina Šalamouna a Mgr. Štěpána Hnaníčka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: České republice – [ústřední orgán] se sídlem [adresa] jednající [správní orgán] sídlem [adresa] o zaplacení 140 000 Kč k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. února 2025, č. j. 18 C 116/2024-60 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II a III potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 51 875 Kč (výrok I), žalobu o zaplacení částky 88 125 Kč zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 14 620,30 Kč (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 140 000 Kč jakožto odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] a následně pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno dne 22. 1. 2016 na základě žaloby, kterou se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] (nyní parc. č. [číslo]), přičemž následně byly do řízení zahrnuty také pozemky parc. č. [číslo] a [číslo]. Usnesením ze dne 2. 5. 2023 byly k samostatnému řízení vyloučeny pozemky parc. č. [číslo] a [číslo] a [číslo] a řízení nadále vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce z důvodu vleklosti soudního řízení, nejistoty a zhoršujícího se zdravotního stavu převedl vlastnictví k pozemkům na společnost [právnická osoba], řízení bylo dne 7. 11. 2023 vůči žalobci skončeno ve vztahu k pozemku parc. č. [číslo], dne 13. 11. 2023 ve vztahu k pozemku parc. č. [číslo], řízení sp. zn. [spisová značka] bylo potom vůči žalobci skončeno dne 19. 12. 2023. Žalobce popsal průtahy řízení, které zásadně ovlivnily jeho délku, na tu však neměl vliv postup účastníků řízení, kteří vedli mimosoudní jednání. Pro žalobce měly nemovitosti zásadní význam, neboť jeho záměrem bylo pozemky a stavby na nich se nacházející rekonstruovat a obnovit tak jejich historickou hodnotu. Věc nebyla skutkově ani právně složitá, s ohledem na význam řízení žalobce požadoval odškodnění ve výši 20 000 Kč za každý rok trvání řízení, vyjma prvních dvou let, celkem 140 000 Kč.

3. Žalovaná namítla promlčení žalobcova nároku ve věci sp. zn. [spisová značka], které bylo ve vztahu k žalobci pravomocně skončeno dne 10. 11. 2023 a nárok byl u žalované uplatněn až dne 15. 5. 2024, tedy po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené v § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Délku řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] žalovaná neshledala nepřiměřenou, neboť trvalo od 27. 4. 2023, kdy byl soudu doručen návrh žalobce na záměnu účastníků řízení, do 22. 1. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení o procesním nástupnictví.

4. Žalobce považoval námitku promlčení za nedůvodnou, neboť předmětem soudních řízení bylo vypořádání spoluvlastnictví ohledně 5 nemovitostí, přičemž žalobcova účast ohledně všech nemovitostí skončila až dne 19. 12. 2023, obě soudní řízení spolu skutkově i právně souvisela a byla zahájena jako řízení jediné. Popsal délku řízení, které trvalo téměř 8 let, vyskytovala se v něm pochybení a průtahy ze strany soudu, které žalobce v žalobě podrobně popsal, a to včetně průtahů způsobených zmatečností řízení vedeného u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], které soudce věc vyřizující upřednostnil navzdory tomu, že bylo zahájeno zhruba dva roky po zahájení řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Jednalo o žalobu Obce [název] proti žalobci, který byl pod nátlakem soudce nucen v tomto řízení uzavřít smír.

5. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování, učiněná zjištění popsal v bodech 5. až 7. odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž odvolací soud na ně pro stručnost svého odůvodnění zcela odkazuje. Soud prvního stupně poté učiněná zjištění posoudil podle § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2, § 26, § 31a, § 32 odst. 3, § 35 odst. 1 OdpŠk a dále podle § 609 věta první, § 610 odst. 1 věta třetí, § 619 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

6. Nejprve posoudil důvodnost námitky promlčení žalovaného nároku a shledal její pouze částečnou důvodnost. U pozemku parc. č. [číslo] řízení probíhalo po celou dobu pod sp. zn. [spisová značka], ve vztahu k žalobci skončilo dne 10. 11. 2023, přičemž šestiměsíční promlčecí lhůta počala běžet dne 11. 11. 2023 a skončila dne 11. 5. 2024. Nárok byl u žalované uplatněn až dne 15. 5. 2024, proto soud prvního stupně vyložil, že ve vztahu k tomuto pozemku je nárok promlčen. U pozemku parc. č. [číslo] dovodil, že promlčecí doba dosud neuplynula, neboť řízení ve vztahu k žalobci bylo pravomocně skončeno dne 11. 12. 2023, šestiměsíční promlčecí doba počala běžet dne 12. 12. 2023 a byla přerušena předběžným uplatněním nároku u žalované dne 15. 5. 2024, a to na dobu předběžného projednání nároku, nejdéle na 6 měsíců, konkrétně do 14. 11. 2024, kdy bylo žalobci doručeno stanovisko žalované a dne 15. 11. 2024 byla podána žaloba k soudu. Stejné platí pro řízení ve vztahu k pozemkům parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo], u kterých bylo řízení ve vztahu k žalobci pravomocně skončeno dne 19. 12. 2023, žaloba byla podána dne 15. 11. 2024 za použití šestiměsíční promlčecí lhůty stavěné v období od 15. 5. 2024 do 14. 11. 2024. Soud prvního stupně poté uzavřel, že ve vztahu k pozemkům parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] je nerozhodné, pod jakou spisovou značkou bylo řízení u Okresního soudu v [místo] vedeno, neboť platí, že řízení se zahajuje na návrh, nikoliv rozhodnutím soudu o vyloučení věci k samostatnému projednání.

7. Po posouzení námitky promlčení se soud prvního stupně zabýval přiměřeností délky posuzovaného řízení a dospěl k závěru, že bylo vedeno u Okresního soudu v [místo] nejprve pod sp. zn. [spisová značka] a následně pod sp. zn. [spisová značka], přičemž trvalo od 22. 1. 2016 do 11. 12. 2023 a 19. 12. 2023, kdy nabyla právní moci usnesení o procesním nástupnictví; celková doba řízení tak činila ve vztahu k žalobci 7 let a 11 měsíců. Věc byla skutkově i právně standardně složitá, předmětem řízení byl návrh žalobce na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, dokazování probíhalo prostřednictvím listin, dvou znaleckých posudků a jednoho doplňku znaleckého posudku, když samotné zadání a zpracování znaleckých posudků neodůvodňuje závěr o nadstandardní skutkové složitosti. Prodlevy ve zpracování znaleckých posudků potom nebyly způsobeny složitostí věci, ale nedostatkem součinnosti účastníků řízení, případně zdravotní indispozicí znalkyně nebo opatřeními v rámci pandemie. Věc byla mírně komplikována procesně, během řízení byla vydána řada procesních usnesení, soud prvního i druhého stupně musel rozhodovat o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, o přerušení řízení, o změně žaloby, o ustanovení znalce, znalečném a procesním nástupnictví, přičemž spis byl opakovaně předkládán Krajskému soudu v Praze. Ve věci se před soudem prvního stupně konalo celkem 6 jednání, obsahem prvních 4 jednání bylo mimosoudní řešení sporu. Věc byla rozhodována na dvou stupních soudní soustavy, a to zejména v procesní rovině, ve věci samé byl během účastenství žalobce v řízení okresním soudem vydán jeden rozsudek.

8. Soud prvního stupně poté zhodnotil význam posuzovaného řízení jako standardní, neboť typově nešlo o řízení se zvýšeným významem pro účastníky, a přestože jeho předmětem bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k souboru nemovitostí, které měly historickou hodnotu a nacházely se na území s archeologickými nálezy první kategorie, žalobce zvýšený význam řízení sice tvrdil, ale z tohoto důvodu jej nepožadoval.

9. Zaznamenal rovněž žalobcův negativní podíl na délce řízení, který spatřoval v tom, že nezaplatil soudní poplatek splatný s podáním návrhu na zahájení řízení, podal neodůvodněnou žádost o osvobození od soudních poplatků, o které musely rozhodovat soudy dvou stupňů, a ani po pravomocném zamítnutí jeho žádosti soudní poplatek z žaloby nezaplatil, soud tak musel rozhodovat o zastavení řízení. Soudní poplatek byl zaplacen až dne 27. 10. 2016, tedy 10 měsíců po podání žaloby. Žalobce také zmařil jednání dne [datum], na které se nedostavil, dále podal nedůvodný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to v situaci, kdy byla odročena tři jednání ve věci za účelem mimosoudních jednání, což sám požadoval. Žalobce dále opakovaně žádal o odročení soudních jednání rovněž z důvodu kolize, nemoci či dovolené, nedostavil se také na místní šetření nařízené znalkyní na den [datum], opakovaně nereagoval na žádosti znalkyně o poskytnutí součinnosti.

10. Dále se zabýval postupem soudů, který nebyl vždy plynulý a koncentrovaný a v řízení docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Průtah v řízení před okresním soudem nastal v době od 27. 10. 2016, kdy byl zaplacen soudní poplatek za žalobu, do 6. 3. 2017, kdy bylo zrušeno usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, okresní soud také neurgoval vrácení spisu a zpracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], kterému byl spis zaslán dne 24. 8. 2018 se lhůtou 70 dnů ke zpracování posudku a posudek byl soudu doručen až dne 28. 1. 2019. Jako průtah na straně soudu hodnotil rovněž období od 26. 4. 2019, kdy byla ve věci ustanovena znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], aniž by si soud ověřil, zda tato znalkyně disponuje znaleckým oprávněním pro příslušné odvětví stavby zemědělské. Ke zproštění této znalkyně došlo až usnesením okresního soudu ze dne 10. 2. 2021. Další znalkyně ve věci, které byl spis zaslán dne 16. 3. 2021, předložila okresnímu soudu znalecký posudek dne 4. 7. 2022, aniž by okresní soud kromě urgencí vrácení spisu učinil jiná efektivnější opatření směřující k rychlejšímu zpracování znaleckého posudku. Jiné průtahy soud prvního stupně v posuzovaném řízení neshledal.

11. Délku řízení trvajícího 7 let a 11 měsíců z uvedených důvodu soud prvního stupně považoval za nepřiměřenou, a to zejména kvůli nekoncentrovanému postupu a průtazích na straně okresního soudu, když taková délka řízení neodpovídá právní ani skutkové složitosti věci. Z těchto důvodů vznikla žalobci nemajetková újma, kterou bylo třeba s ohledem na celkovou délku řízení odškodnit finančně, když konstatování porušení práva soud prvního stupně nepovažoval za dostatečné.

12. S ohledem na konstantní judikaturu stanovil rozmezí mezi 15 000 až 20 000 Kč, ve kterém se základní částka přiměřeného zadostiučinění pohybuje a uzavřel, že dané věci je odpovídající základní částka odškodného ve výši 15 000 Kč ročně (za první dva roky řízení v polovině této částky), jelikož délka řízení trvajícího 7 let a 11 měsíců ještě navýšení této základní částky neodůvodňuje, neboť není délkou extrémní. Takto stanovená základní částka odškodnění by tak činila 103 750 Kč, avšak podle soudu prvního stupně ji bylo třeba snížit o 50 % pro podíl žalobce na délce řízení. Jiné důvody pro modifikaci základní částky odškodnění neshledal, když postup soudů byl pouze důvodem pro samotný závěr o nepřiměřenosti délky řízení. Po snížení základní částky proto přiznal žalobci relutární náhradu nemajetkové újmy ve výši 51 875 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř., které žalobci přiznal v patnáctidenní pariční lhůtě, přičemž jejich výši podrobně odůvodnil (viz bod 22. odůvodnění napadeného rozsudku).

13. Proti zamítavému výroku II rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, které směřoval také do nákladového výroku III. V něm nesouhlasil zejména se závěrem o žalobcově podílu na délce řízení, který považoval za zcela nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně totiž blíže nevysvětlil, jaké důvody ho vedly ke stanovení podílu žalobce na vzniklých průtazích soudního řízení v rozsahu 50 %. Tato výše byla v napadeném rozsudku uvedena jako hotová skutečnost, nebyla podložena konkrétními úvahami o celkové situaci a chybělo posouzení podílu dalších procesních subjektů na délce řízení. Vymezil se zejména proti hodnocení soudu prvního stupně, že neposkytoval součinnost ustanovené znalkyni. Tuto skutečnost mu nelze klást k tíži, neboť se důvodně domníval, že uvedená znalkyně není oprávněna v dané věci znalecký posudek vypracovat. Námitky žalobce vůči oprávnění této znalkyně se posléze ukázaly jako důvodné, žalobce v posuzovaném řízení dostatečně prokázal, že se ustanovená znalkyně neorientovala v odborné problematice zemědělských staveb (památek) a že si ani dostatečným způsobem neprostudovala spis. Není však pravdou, že by žalobce s touto znalkyní vůbec nekomunikoval, neboť na nedůvodné výzvy této soudní znalkyně reagoval, a to prostřednictvím jeho tehdejší právní zástupkyně, která nesla plnou odpovědnost za tuto komunikaci. Navíc znalkyně mohla žalobcem údajně nedodané podklady získat ve veřejných rejstřících a jako soudní znalkyně v oboru stavebnictví je měla znát. Žalobce se tedy nemohl svým jednáním (údajnou nesoučinností) jakkoli podílet na průtahu okresního soudu, který v období od 26. 4. 2019 do 10. 2. 2021 spočíval v tom, že ve věci byla ustanovena tato znalkyně.

14. Žalobce podrobně rozporoval závěr soudu prvního stupně o tom, že posuzovaná věc byla mírně komplikována procesně, za nedůvodný průtah na straně soudu považoval i dobu od skončení dokazování v roce 2018, kdy byla opakovaně nařizovaná ústní jednání za účelem smíru, který však žalobce odmítal. To přitom nelze klást žalobci k tíži, neboť ten v této době podal stížnost na odstranění průtahů a návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.

15. Soudu prvního stupně vytkl, že v napadeném rozsudku konstatoval průtahy na straně okresního soudu, nepřihlédl však ke stejným průtahům v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka], které fakticky i věcně předcházelo předmětnému soudnímu řízení a ve kterém žalobce dne 22. 1. 2016 podal vzájemný návrh. Průtahy v posuzovaném řízení tak žalobce přisuzoval v nejvyšší možné míře okresnímu soudu a rovněž obstrukčnímu přístupu dalšího účastníka řízení pana [jméno FO]. Jestliže nebylo možné žalobce vinit ze vzniklých průtahů, nebyl ani žádný důvod snižovat žalobcem požadovanou částku 20 000 Kč ročně, kterou naopak bylo možné s ohledem na závažnost jednotlivých pochybení okresního soudu v průběhu řízení držet na horní hranici, a stejně tak nebyl důvod tuto částku snižovat o podíl zavinění žalobce.

16. Žalobce dále s podrobným zdůvodněním vytkl prvostupňovému soudu nesprávné posouzení otázky nezaplacení soudního poplatku v průběhu posuzovaného řízení, přičemž opožděné zaplacení poplatku odůvodnil svým logickým postupem vycházejícím z procesního vývoje sporu, který byl ovlivněn nesprávným postupem okresního soudu, kdy žalobce vyčkával, zda řízení bude spojeno s jiným řízením či nikoliv. Žalobce tak uzavřel, že pokud by okresní soud postupoval v souladu s občanským soudním řádem a měl adekvátní procesní kontrolu nad celým řízením, mohl být spor vyřešen podstatně dříve. Jednotlivá pochybení okresního soudu měla vést k závěru o odpovědnosti státu za vzniklé průtahy, nikoliv k tomu, že by žalobce byl považován za jejich původce. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil s ohledem na správné právní posouzení a skutečné příčiny průtahů v řízení, a to tak, že se žalobci přiznává zbývající nemajetková újma v částce 88 125 Kč.

17. K odvolání žalobce se vyjádřila žalovaná, která navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako zcela správného. Soud prvního stupně podle ní správně zhodnotil podíl žalobce na délce posuzovaného řízení, což přezkoumatelným způsobem vysvětlil v bodě 16. odůvodnění napadeného rozsudku, naopak podíl okresního soudu na této délce podrobně popsal v bodě 17. odůvodnění. Žalovaná poukázala na to, že v tomto řízení se neodškodňují průtahy, ale zjišťuje se přiměřenost délky řízení, přičemž na této délce se významným způsobem podílel právě žalobce, a to například tím, že nezaplatil soudní poplatek či opakovaně žádal o odročení jednání. Naopak postup soudů byl soudem prvního stupně správně zhodnocen v samotném závěru o nepřiměřené délce řízení. Žalovaná považovala za naprosto nepřiléhavé úvahy žalobce o tom, jakým způsobem by měl soud prvého stupně přezkoumávat postup soudů a jejich hodnocení věci, neboť tyto úvahy nepatří do tohoto tytu soudního řízení. To není revizí posuzovaného řízení, úkolem soudu prvního stupně bylo pouze zkoumat, zda řízení bylo či nebylo nepřiměřené dlouhé. To samé platí pro žalobcovo tvrzení o upřednostňování jiných soudních řízení, přičemž jejich délku by bylo možné zkoumat jen tehdy, pokud by posuzované řízení bylo v souvislosti s nimi přerušeno, což nebylo ani tvrzeno, ani žalobcem prokazováno.

18. Žalovaná dále poukazovala na nesrozumitelnost odvolání v části, ve které se žalobce vymezoval vůči své dřívější právní zástupkyni, a dokonce v této souvislosti navrhoval provádět dokazování, přestože před koncentrací řízení takové důkazy nenavrhl. Za nejvýznamnější pochybení žalobce považovala žalovaná tvrzení obsažené v bodě 45. jeho odvolání, podle něhož plnění žalované na základě výroku napadeného rozsudku, proti němuž se neodvolala, má snad být uznáním zbývající žalované částky. Žalovaná vysvětlila, že se pouze ztotožnila se zamítavým i vyhovujícím výrokem soudu prvního stupně, proto v žádném případě nelze tvrdit, že částečným plněním uznala žalobou uplatněný nárok v plném rozsahu.

19. Žalovaná rovněž namítla, že s ohledem na promlčení části žalobcova nároku se měla tato skutečnost projevit také v úvaze soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení.

20. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalobce opodstatněným neshledal.

21. Odvolací soud má především za to, že soud prvního stupně přezkoumatelným způsobem popsal skutkový děj, který povětšinou nebyl ani sporný, odvolací soud proto z takto zjištěného skutkového stavu vychází a na soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav odkazuje. Soud prvního stupně tento skutkový stav zjistil procesně správným postupem v rozsahu dostačujícím pro jeho rozhodnutí, přičemž takto zjištěný skutkový stav i správně právně posoudil.

22. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Soud prvního stupně se v rámci zkoumání konkrétních okolností případu správně zabýval otázkou přiměřenosti celkové délky řízení před okresním soudem a jeho závěr, že tato délka byla zjevně nepřiměřená, když řízení trvalo od 22. 1. 2016 do 19. 12. 2023, kdy skončila účast žalobce v řízení v důsledku procesního nástupnictví, tedy po dobu 7 let a 11 měsíců, je zcela správný. S ohledem na nikoliv extrémní délku posuzovaného řízení, odpovídající jeho složitosti, lze souhlasit i se závěrem soudu prvního stupně, že nebyl důvod přistoupit ke zvýšení základní částky odškodnění.

24. Odvolací soud se potom zcela ztotožňuje s tím, jak se prvostupňový soud vypořádal s námitkou promlčení, která se týkala uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty ve vztahu k jednomu z pozemků, který byl předmětem řízení před okresním soudem. Soud prvního stupně k námitce žalované v tomto případě správně aplikoval zvláštní právní úpravu promlčení obsaženou v ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., která má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku a správně dovodil, že u ostatních pozemků, které byly předmětem řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, k promlčení nároku dosud nedošlo. Protože se pro účely zjištění nesprávného úředního postupu státu posuzuje délka celého řízení před okresním soudem, bez ohledu na to, jakých pozemků se v danou chvíli týkalo, nemůže mít i případné promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy ve vztahu k jednomu z pozemků vliv na existenci žalobcova nároku jako takového.

25. Odvolací soud sdílí názor prvostupňového soudu o standardní složitosti věci po skutkové i právní stránce, souhlasí i s tím, že řízení bylo komplikované po stránce procesní, neboť bylo potřeba vydávat řadu procesních rozhodnutí, o některých bylo opakovaně rozhodováno ve 2 stupních soudní soustavy.

26. Význam řízení pro žalobce byl prvostupňovým soudem posouzen jako standardní, s čímž se odvolací soud opět ztotožňuje, neboť posuzované řízení se opravdu typově neřadí mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky.

27. Za správné potom odvolací soud považuje úvahy soudu prvního stupně ohledně žalobcova podílu na délce řízení. Ten totiž za aplikace kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk jasně sdělil, co ho vedlo ke krácení základní částky odškodnění o 50 %, což přehledným a přezkoumatelným způsobem vysvětlil v bodě 16. odůvodnění napadeného rozsudku. Námitky žalobce ve smyslu nedostatku odůvodnění tak odvolací soud nepovažuje za přiléhavé a pokusy o vysvětlení jeho otálení se zaplacením soudního poplatku či nesoučinnosti s ustanovenou znalkyní, jimž prvostupňový soud mimo jiné přisuzoval negativní význam ve vztahu k prodloužení posuzovaného řízení, nemohly otřást správnými závěry prvostupňového soudu. Ty byly podepřeny i správným zhodnocením žalobcova vlivu na délku posuzovaného řízení s ohledem na zmaření jednání či místního šetření, případně opakovaného odročování jednání na základě žalobcových žádostí.

28. Stejně tak soud prvního stupně jasně a přehledně vysvětlil, z jakých důvodů nepřistoupil k jakémukoliv navýšení základní částky odškodnění pro postup orgánů veřejné moci, kdy lze opět souhlasit s tím, že zjištěný nekoncentrovaný postup soudů byl zhodnocen již v samotném posouzení nepřiměřenosti délky řízení před okresním soudem.

29. Důvody rozsáhle prezentované žalobcem v odvolání potom nebyly s to otřást správnými závěry soudu prvního stupně, když se dílem týkaly postupu soudu v jiných řízeních, dílem jeho vztahu s předchozí právní zástupkyní. Totéž platí také pro žalobcovo hodnocení uvedené v bodě 45. odvolání, neboť částečné plnění žalované po doručení napadeného rozsudku nelze v žádném případě považovat za uznání zbývajícího žalobcova nároku.

30. Odvolací soud proto z uvedených důvodů napadený rozsudek ve výroku II podle § 219 o. s. ř. potvrdil, stejně postupoval u akcesorického výroku III o nákladech řízení, když námitku žalované, že soud prvního stupně měl vzít v úvahu částečně úspěšnou námitku promlčení, důvodnou neshledal. Plný procesní úspěch žalobce v řízení před soudem prvního stupně je totiž dán již tím, že byl shledán důvodným jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, úspěšná námitka promlčení týkající se jednoho z pozemků částečný procesní úspěch žalované založit nemůže.

31. Výrok o nákladech odvolacího řízení se potom opírá o § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované, která není zastoupena advokátem, byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši paušální náhrady 300 Kč za 2 procesní úkony (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) v celkové výši 600 Kč. Celkové náklady byly žalované přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.)

Poučení