37 A 79/2024– 143

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci navrhovatele: Ing. Z. B., narozený X bytem X, Spolková republika Německo proti odpůrkyni: obec Ořech sídlem Baarovo náměstí 20, Ořech zastoupena advokátkou JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2 za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČEPS, a.s., IČO 25702556 sídlem Elektrárenská 774/2, Praha 10 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2024 – územního plánu Ořech, schváleného usnesením odpůrkyně ze dne 31. 1. 2021, č. 1/2024, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrkyni náhradu nákladů řízení ve výši 34 787,50 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně odpůrkyně JUDr. Ing. Světlany Semrádové Zvolánkové, advokátky.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Navrhovatel se návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále „napadené OOP“, „napadený územní plán“ či „územní plán“).

2. Již na tomto místě musí soud zdůraznit, že navrhovatelův návrh (čítající 16 stran textu) a jeho četná doplnění jsou značně nesourodá a chaotická, čímž navrhovatel značně znesnadňuje soudní přezkum (na to byl navrhovatel upozorněn NSS už v rozsudku ze dne 2. 10. 2024, č. j. 3 As 24/2024–56). Soud se proto v prvé řadě zabýval vůbec tím, zda je návrh na zrušení napadeného OOP věcně projednatelný, tedy zda obsahuje alespoň jeden řádně uplatněný návrhový bod. Na to ve svém vyjádření poukazovala i odpůrkyně.

3. Návrh na zrušení opatření obecné povahy musí podle § 101b odst. 2 s. ř. s. obsahovat návrhové body. Navrhovatel musí poukázat na konkrétní důvod nezákonnosti (v jakém ohledu je opatření obecné povahy nezákonné) a individualizované skutkové okolnosti, z nichž tato nezákonnost pramení. Není postačující zcela abstraktní argumentace, která by nebyla propojena s konkrétními skutečnostmi týkajícími se dané věci (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005–58, č. 835/2006 Sb. NSS).

4. Soud konstatuje, že návrh obsahuje návrhové body, byť rozhodně nikoli v takovém měřítku, v jakém si navrhovatel nejspíš sám představuje. Jak je popsáno níže, z návrhu je přinejmenším zřejmé, že navrhovatel brojí proti některým regulativům plochy BI 3, které mu znemožňují vybudovat na jeho pozemku stavbu podle jeho tvrzených představ (námitka diskriminace), namítá rozpor územního plánu s § 5 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), a zpochybňuje zákonnost definice koeficientu zastavěnosti a zeleně. Sama odpůrkyně ve svém vyjádření k návrhu připouští, že jeho stavební záměr je zřejmý z námitek, které podal v rámci pořizování územního plánu, kdy požadoval povolení stavby řadových domů či dvojdomů a navýšení přípustné maximální výšky staveb ze 7,5 metrů na 10 metrů.

5. To nicméně nic nemění na tom, že i pro soud jsou navrhovatelovy námitky na samé hraně pochopitelnosti a srozumitelnosti, přičemž navrhovatele upozorňuje, že není oprávněn (tím méně povinen) namísto něj domýšlet důvody nezákonnosti napadeného OOP a hledat v něm to, co v něm není srozumitelně vyjádřeno. Pakliže by to soud učinil, přestal by být nestranným rozhodcem sporu a stal se navrhovatelovým advokátem, což je nepřípustné (viz rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2004, č. j. 1 Afs 25/2004–69).

6. Soud proto v následujících bodech tohoto rozsudku reprodukuje a shrnuje to, jak porozuměl navrhovatelově argumentaci, a v této podobě se s ní v následujících částech tohoto rozsudku vypořádává. K tomuto postupu přistoupil v navrhovatelův prospěch a chráníc jeho právo na soudní ochranu (zákaz denegationis iustitiae), jelikož jen takový postup umožňoval věcné posouzení navrhovatelova návrhu na zrušení napadeného OOP. Soud však nebyl povinen reagovat na každou dílčí námitku a tu podrobně vyvracet. Úkolem soudu bylo vypořádat se s obsahem a smyslem argumentace tak, jak ji pochopil (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013–19). Navrhovatelovy námitky uplatněné v návrhu na zrušení napadené OOP 7. Podle navrhovatele je územní plán nicotný, záměrně nezákonný, účelově diskriminační, nepřezkoumatelný, vnitřně rozporný, bez relevantního posuzování vlivů na životní prostředí a nesrozumitelný i zjevně nesmyslný. Navíc je ve zjevném a příkrém rozporu se skutečným stavem.

8. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2020, č. j. 54 A 116/2018–89, je zřejmé, že původní územní plán byl nesrozumitelný a nebyl řádným podkladem pro vydání regulačních plánů. Závěrům tohoto rozsudku podle navrhovatele odpůrkyně neporozuměla, protože nevydala regulační plán pro celé území obce, v němž by navrhla řešení náměstí obce. Po vydání napadeného OOP odpůrkyně v červenci 2024 zahájila pořizování jen dvou regulačních plánů týkajících se jen částí obce. Územní plán je navíc podle navrhovatele nesrozumitelný i proto, že po jeho vydání odpůrkyně s jiným pořizovatelem zahájila proces pořizování jeho změny. Opět tedy hrozí, že nesrozumitelný územní plán způsobí nesrozumitelnost jeho změny.

9. Při pořizování územního plánu navrhovatel uplatnil řadu námitek, jež nebyly řádně vypořádány. Navrhovatele nevěděl o termínu prvního veřejného projednání, protože žije v zahraničí. Navrhovatelovu pasivitu však zhojilo, že námitky podaly jiné osoby. Námitky navíc podle navrhovatele vypořádala nekompetentní osoba, jelikož se pořizovatel neobrátil na odbor životního prostředí.

10. Navrhovatel se cítí napadeným OOP diskriminován, protože nemůže svůj pozemek zastavět tak, jak v minulosti zastavěli jeho sousedé své pozemky parc. č. XA, XB, XC a XD v katastrálním území X (všechny pozemky jmenované v tomto rozsudku se nacházejí v tomto katastrálním území). Územní plán v plochách BI 1 až BI 9 diskriminačně zavádí rozdílné způsoby využití. Byla rovněž porušena zásada kontinuity územního plánování, jelikož územní plán z roku 1994 stanovil zastavitelnost všech ploch 30 %, avšak napadené OOP u některých pozemků svévolně zvýšilo regulativ zastavěnosti na 40 %, zatímco v případě navrhovatelova pozemku byl tento regulativ snížen na 25 %. Pro navrhovatele je limitující i výškový regulativ pro stavby se 2 nadzemními podlažími. To mu neumožňuje postavit dům vysoký 11,4 metrů (§ 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a § 40 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby). Navrhovatelovi sousedi mají domy vysoké 10 metrů. Nezákonné je i to, že nelze v celé ploše BI 3 postavit řadové domy a dvojdomy, ačkoli na sousedních pozemcích dvojdomky stojí.

11. Územní plán (kapitola 4.A.2. a A.6.2.) je též v rozporu s § 5 odst. 3 vodního zákona. K posouzení zákonnosti si měl pořizovatel vyžádat nové koordinované stanovisko krajského úřadu a vyhodnocení vlivů na životní prostředí, ale neučinil tak. Dané ustanovení vodního zákona v novém znění stanovuje, že z důvodu ohrožení záplavami je třeba přednostně vybudovat nádrž pro srážkovou vodu a teprve poté lze připustit, aby se srážková voda vsakovala do pozemku; podíl vsakovací plochy musí být podle § 79 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“ nebo „stavební zákon z roku 2006“), minimálně 50 % rozsahu pozemku. I podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2022, č. j. 30 A 168/2020–91, je hierarchie jednotlivých způsobů likvidace odpadních vod stanovena odlišně, než jak činí napadený územní plán. Ten v kapitole A.4.2. určuje, že nejdříve má dojít k odvádění vody kanalizací, následně vsakováním a až jako poslední možnost stanovuje nádrž. V námitkách na tyto skutečnosti navrhovatel upozorňoval, ale pořizovatel je řádně nezohlednil. Doplnil do územního plánu jen to, že musí být v souladu s platnou legislativou. Podle navrhovatele nelze akceptovat, aby nejdříve hydrolog zjistil, zda existuje možnost vsakování vody na pozemku s tím, že vybudovat nádrž pro srážkovou vodu lze až podle výsledku tohoto posudku (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019, č. j. 55 A 8/2019–111). Tato nezákonnost se dotýká navrhovatelovy právní sféry, protože jeho pozemek je zaplavován srážkovou vodou ze sousedního velmi zastavěného pozemku (parc. č. X). Zpevněná plocha nemůže být plochou pro vsakování. Na sousedním pozemku musí být vystavěna nádrž o objemu minimálně 15 m3 a musí se odstranit vydlážděná plocha.

12. Nezákonně je podle navrhovatele definován i koeficient zeleně. Podle napadeného OOP dlažba není součástí zastavěné plochy, ačkoli z judikatury NSS (rozsudek ze dne 1. 4. 2022, č. j. 6 As 288/2021–41, č. 4340/2022 Sb. NSS) plyne, že dlažba je zastavěná plocha. Nemůže být součástí zeleně. Vsakovací plochou nemůže být ani pozemek, na němž je zámková dlažba.

13. Navrhovatel se dále domáhá toho, aby územní plán navrhl chodník na náměstí a chodník z lokality N. B. podél ulice S. k náměstí a kruhový objezd. Napojením ulice S. by došlo ke změně nebezpečné části obce na klidovou zónu.

14. Vyhodnocení vlivů na životní prostředí a stanovisko k němu nebyla veřejně projednána. Nezabývala se ani vlivem největší zastavitelné plochy Z.23 na životní prostředí a jeho odtokovými poměry. Navíc mělo dojít k jejich aktualizaci, protože po opakovaném veřejném projednání došlo k zásadním změnám (nově byly upraveny plochy BI 8 a BI 9).

15. Navrhovatel poukazoval také na řadu dalších procesních pochybení. Navrhovatel dopisem ze dne 7. 11. 2023 vyloučil pořizovatele územního plánu, což nebylo zohledněno. Námitka podjatosti nebyla předložena nadřízenému správnímu orgánu. Navrhovatel namítal, že pořizovatel odmítl přezkoumat soulad napadeného OOP s právními předpisy. Územní plán podle navrhovatele ani nevypracoval zhotovitel, ale odpůrkyně (místostarosta obce). To je podle navrhovatele nepřípustné. Napadené OOP není podepsáno a opatřeno autorizačním razítkem zhotovitele. Též o námitkách neměla rozhodovat odpůrkyně (zastupitelstvo), ale pořizovatel. Odpůrkyně měla též po vydání územního plánu zmanipulovat webové stránky, protože se na nich nenachází všechna znění původního územního plánu (konkrétně se na nich podle navrhovatele nemá nacházet územní plán z ledna 1994, který vůči navrhovateli nebyl diskriminační). Odpůrkyně dále podle navrhovatele porušila § 43 odst. 3 stavebního zákona, protože vydala územní plán s prvky regulačního plánu, aniž by k tomu pořizovatel od odpůrkyně obdržel výslovný pokyn. Odpůrkyně ani podle navrhovatele nezveřejnila návrh územního plánu ze dne 17. 1. 2024, který ani neměl zákonem vyžadované odůvodnění výroku (§ 54 odst. 1 stavebního zákona), a koordinovaná stanoviska krajského úřadu, což vedlo k tomu, že občané obce se s nimi tedy nemohli seznámit a vyjádřit se k nim.

16. Z napadeného OOP není podle navrhovatele ani zřejmé, které plochy jsou zastavitelné či nezastavitelné z důvodu „elektrosmogu“. Bezpečná vzdálenost pro bydlení od vysokého napětí je 370 metrů, avšak napadené OOP stanovilo vzdálenost 160 metrů od vysokého napětí. Vyjádření odpůrkyně 17. Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu na zrušení napadeného OOP uvedla, že územní plán vydala tak, aby zohlednila veřejný zájem a zájem všech občanů obce i právnických osob. Podle jejího názoru bylo území obce optimálně využito a ústavně zaručená ústavní práva byla omezena v minimální míře. Z předložené dokumentace podle odpůrkyně plyne, že územní plán byl řádně projednán a schválen zastupitelstvem. Odpůrkyně se vypořádala se všemi námitkami, stanovisky a připomínkami dotčených orgánů. Navrhovatel nemůže být územním plánem nijak dotčen na svých právech.

18. Připomněla, že územní plán slouží k rozvoji a lepšímu využití území. Má za cíl sladit zájmy životního prostředí, hospodářství a společenství lidí žijících na daném území. V neposlední řadě má udržovat a zvyšovat životní úroveň i pro budoucí generace. Z těchto znaků vyplývá, že územní plán má sloužit všem osobám stejně, přičemž je nutné brát ohled na životní prostředí, krajinu a hospodářství. Nelze upřednostňovat osobní či soukromé zájmy na úkor zájmů veřejných. Navrhovatel však upřednostňuje pouze svůj osobní zájem tím, že na svém pozemku požaduje vybudovat rozsáhlejší stavbu (dvojdomek s navýšením maximální výšky). To ovšem neznamená, že navrhovatele územní plán zkracuje na jeho vlastnickém právu. Navrhovatelův pozemek je řádně využitelný a navrhovatel jej může v souladu se svým vlastnickým právem užívat (např. může postavit rodinný dům o zastavěné ploše více než 228 m2 s garáží o výměře minimálně 45 m2). Další stanoviska navrhovatele, odpůrkyně a osoby zúčastněné na řízení Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 19. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že je podle § 24 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), provozovatelem přenosové soustavy. V územním plánu byl vymezen koridor pro dvojité nadzemní elektrické vedení přenosové soustavy Hradec – Řeporyje o napětí 400 kV (veřejně prospěšná stavba). Koridor je nezbytný pro rozvoj přenosové soustavy České republiky. Navrhovatelovy námitky svou podrobností přesahují rozsah územního plánu. Hygienické a další odborné požadavky na stavby nejsou předmětem posuzování v procesu přijímání územně–plánovací dokumentace, ale budou předmětem posuzování v rámci povolovacích řízení. Samotné vymezení koridoru tak nijak nepředjímá a nezaručuje, že stavba bude veřejnoprávně povolena a realizována. Další podání navrhovatele 20. V podání ze dne 30. 12. 2024 navrhovatel omezil rozsah důvodů, jichž se dovolával. Dále již nepožadoval, aby se soud zabýval námitkou elektrosmogu. Dále opětovně poukázal na rozsudek č. j. 54 A 116/2018–89 a uvedl, že podle něho měla odpůrkyně pořídit zcela nový územní plán, což za 4 roky neučinila. Z toho podle navrhovatele plyne, že odpůrkyně má v územním plánování chaos. Územní plán by podle navrhovatele měl být zrušen bez jednání, neboť kapitoly A.4.2. a 4.6.2. jsou v příkrém rozporu s § 5 odst. 3 vodního zákona.

21. V podání ze dne 8. 1. 2025 připomněl, že soud by se měl zabývat problematikou záplav a udržitelného rozvoje obce. Nevybudováním chodníků u náměstí a kruhového objezdu odpůrkyně porušila zásadu kontinuity územního plánování. Navrhovatelovy námitky měl vypořádat pořizovatel územního plánu, nikoli odpůrkyně.

22. V dalším podání ze dne 8. 1. 2025 navrhovatel namítal, že po vydání územního plánu měla odpůrkyně nezákonně upravit („zmanipulovat“) územní plán, protože z něj vyjmula strany 2 nebo 6.

23. V podání ze dne 9. 1. 2025 navrhovatel uvedl, že odpůrkyně předložila nekompletní dokumentaci. Z nepředložené části dokumentace plyne, že odpůrkyně porušila zásadu kontinuity územního plánování.

24. V podání ze dne 10. 1. 2025 navrhovatel zopakoval, že územní plán porušuje § 5 odst. 3 vodního zákona a nezákonně připouští celkovou zastavěnost 90 % plochy pozemku. Odpůrkyně řádně nevypořádala navrhovatelovy námitky. Navrhovatelův pozemek je ze sousedního pozemku parc. č. X zaplavován.

25. V podání ze dne 14. 1. 2025 navrhovatel uvedl, že regulativ maximálního počtu bytových jednotek svojí podrobností překračuje podrobnosti územního plánu podle § 43 odst. 3 stavebního zákona. Nezákonný je i regulativ počtu parkovacích míst, protože územní plán nespecifikuje konkrétní technickou normu, na níž odkazuje.

26. V podání ze dne 15. 1. 2025 navrhovatel připomněl, že územní plán z roku 1994 stanovoval jednotný koeficient zastavěnosti 30 %.

27. V podání z téhož dne navrhovatel upozornil na to, že po vydání napadeného OOP došlo k vydání jeho změny, která u některých ploch zvýšila koeficient zastavěnosti.

28. V podání ze dne 16. 1. 2025 uvedl, že územní plán stanovuje regulativ i pro oplocení, což je v rozporu s § 43 odst. 3 stavebního zákona. Regulativy se navíc zabývají jen výškou a průhledností plotů a ignorují funkci oplocení, kterou má být propustnost v záplavovém území.

29. V podání ze dne 20. 1. 2025 navrhovatel odkázal na Ořešské listy – fotografie záplav, jež měly dokazovat, že obec nemá udržitelný rozvoj.

30. V podání ze dne 21. 1. 2025 navrhovatel odkázal na Ořešské listy, z nichž má plynout, že dne 17. 10. 2022 vystoupil na zastupitelstvu obce a upozorňoval na to, že návrh územního plánu je diskriminační a porušuje § 5 odst. 3 vodního zákona.

31. V podání ze dne 22. 1. 2025 navrhovatel uvedl, že územní plán je nezákonný, neboť po podání navrhovatelovy ústní námitky neproběhla diskuze a doplnění dotčených orgánů.

32. V podání ze dne 23. 1. 2025 navrhovatel uvedl, že definice zeleně a koeficientu zeleně jsou vzájemně rozporné. Pokud definice zeleně předpokládá jen vegetační prvky, nemůže být do koeficientu zeleně započtena i dlažba. Je podle navrhovatele nepřípustné, aby odpůrkyně považovala zámkovou dlažbu za dlažbu z vodopropustného profilu.

33. V podání ze dne 24. 1. 2025 navrhovatel uvedl, že odpůrkyně po vydání napadeného OOP zmanipulovala obsah kapitol A.4.2. a A.6.2.

34. V podání ze dne 27. 1. 2025 navrhovatel zopakoval, že jeho námitky nebyly řádně vypořádány. V poučení odpůrkyně neuvedla, k jakému soudu lze podat návrh na zrušení napadeného OOP.

35. V podání ze dne 29. 1. 2025 navrhovatel upozornil, že odpůrkyně soudu nepředložila zadání územního plánu. Z něho má plynout, že nebylo respektováno. Územní plán měl podle něho řešit i chybějící chodníky a likvidaci dešťových vod.

36. V podání ze dne 6. 2. 2025 navrhovatel namítal, že územní plán byl vydán podle neúčinného stavebního zákona.

37. V podání z téhož dne navrhovatel zopakoval, že územní plán není řádným podkladem pro vydání regulačního plánu, což plyne z rozsudku č. j. 54 A 116/2018–89.

38. V podání ze dne 7. 2. 2025 navrhovatel zopakoval, že po vydání napadeného OOP z něho byla vyjmuta strana 2. Na ní se měla nacházet vyhláška s chybným poučením neobsahující informaci o místně příslušném krajskému soudu a další údaje, jež byly následně podle navrhovatele nepřípustně doplněny.

39. V podání z téhož dne navrhovatel připomněl, že po ústním jednáním, které proběhlo dne 1. 11. 2023, podáním ze dne 7. 11. 2023 vyloučil pořizovatele z rozhodování o jeho námitkách, čímž měl v úmyslu podat námitku podjatosti. Pořizovatel se totiž měl obrátit na dotčené orgány. O námitce podjatosti však nikdy nebylo rozhodnuto.

40. V podání ze dne 10. 2. 2025 navrhovatel zopakoval, že odpůrkyně nepřípustně vyňala z územního plánu strany 2 nebo 6 a dopustila se trestného činu. Požadoval, aby věc byla předána státnímu zástupci k prošetření.

41. V podání ze dne 12. 2. 2025 připomněl, že ve stanovisku k vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj se dotčený orgán nevyjádřil k ploše Z.

23. Duplika odpůrkyně 42. V podání ze dne 14. 2. 2025 odpůrkyně uvedla, že navrhovatelova podání jsou zmatečná, nepřesná, nepravdivá a nesouvisející s předmětem řízení. Problémy se záplavami nesouvisejí s napadeným územním plánem, ale musí být řešeny se sousedem či stavebním úřadem. Obec se nenachází v záplavovém území. Rozsudek č. j. 54 A 116/2018–89 se týká jiného opatření obecné povahy a s napadeným územním plánem nijak nesouvisí. Navrhovatelovy vize nejsou v souladu s vizí většiny obyvatelstva obce Ořech. Stanoviska zaujatá při jednání 43. Při jednání navrhovatel zopakoval svoji argumentaci tak, že podrobně přednesl jednotlivé návrhové body obsažené v návrhu návrh na zrušení napadeného OOP.

44. Při jednání odpůrkyně odkázala na svá písemná podání. Splnění dalších podmínek řízení 45. Soud zkoumal, zda jsou splněny další podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části ve smyslu § 101a s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008–34). Těmito podmínkami jsou samotná existence opatření obecné povahy, aktivní procesní legitimace navrhovatele a formulace závěrečného návrhu.

46. Územní plán se v souladu s § 43 odst. 4 větou poslední stavebního zákona vydává formou opatření obecné povahy podle § 171 správního řádu. Soud zjistil, že napadený územní plán schválilo zastupitelstvo odpůrkyně dne 31. 1. 2024. Napadený územní plán byl v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu oznámen veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na úřední desku odpůrkyně dne 1. 2. 2024. Veřejná vyhláška byla vyvěšena po předepsanou patnáctidenní lhůtu a územní plán nabyl účinnosti dne 16. 2. 2024. O existenci územního plánu tak není sporu, územní plán je opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Tato podmínka řízení je splněna.

47. Soud dále konstatuje, že návrh je včasný, neboť byl podán dne 26. 11. 2024, tj. v jednoleté lhůtě ode dne nabytí účinnosti napadeného územního plánu (§ 101b odst. 1 věta první s. ř. s.).

48. Aktivně procesně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je podle § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Pokud jde o aktivní procesní legitimaci, NSS v usnesení ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006–62, uvedl, že koncepce § 101a s. ř. s. „je založena na tvrzení existence zásahu do právní sféry dotčeného subjektu vydaným opatřením obecné povahy. Zákon tedy vychází z toho, že se jedná o procesní prostředek ochrany proti výslednému opatření obecné povahy, nikoliv proti procesu jeho přijímání. […] V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy tak je navrhovatel postižen břemenem tvrzení zasažení na svých právech výsledným správním aktem.“ Rozšířený senát dále v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS, uvedl, že splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude „dáno, bude–li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. […] V případě územních plánů musí navrhovatel především plausibilně tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho předmětem, obsahem a způsobem regulace.“ Otázku aktivní procesní legitimace jako podmínku přípustnosti návrhu však nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace, tedy s otázkou jeho důvodnosti. Přípustný je ten návrh, který obsahuje zákonem požadovaná (tedy mj. myslitelná a logicky konsekventní) tvrzení. Není však nutné, aby tato tvrzení byla pravdivá. Pravdivost tvrzení je zásadní pro posouzení důvodnosti návrhu – to se však již zkoumá v řízení ve věci samé, nikoliv při posuzování přípustnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 Ao 1/2009–120, či usnesení rozšířeného senátu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017–264, č. 3903/2019 Sb. NSS).

49. Aktivní legitimace navrhovatele se zakládá tvrzením o dotčení na jeho právech. Z katastru nemovitostí [to soud ověřil za použití aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí (www.cuzk.cz)], plyne, že navrhovatel spoluvlastní pozemek parc. č. XA. Soud má současně za to, že navrhovatel v návrhu předestřel tvrzení o možném dotčení své právní sféry. Je z nich patrno, že územní plán mu neumožňuje postavit rodinný dům podle jeho představ, jelikož je limitován koeficientem zastavěnosti a výškou stavby. Tím dochází k faktickému omezení možností budoucího využití pozemku. Na základě těchto tvrzení je navrhovatel oprávněn k podání návrhu na zrušení napadeného územního plánu.

50. Splněna je též podmínka formulace závěrečného návrhu, neboť navrhovatel požaduje zrušit napadené OOP v celém rozsahu a obsahuje i další náležitosti podle § 101b odst. 2 s. ř. s.

51. Při rozhodování o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je soud podle § 101d odst. 1 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody návrhu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021–57, č. 4562/2024 Sb. NSS). V něm NSS dospěl k závěru, že správní soud již nemá striktně vycházet z algoritmu přezkumu opatření obecné povahy poprvé vymezeného v rozsudku NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, č. 740/2006 Sb. NSS, avšak tento algoritmus zůstává použitelný jako pomůcka, kterou správní soudy mohou, ale nemusí využívat při strukturování své argumentace. Soud přitom v této věci nepovažoval za účelné striktně se držet struktury argumentace ve smyslu pětikrokového algoritmu.

52. Soud ve věci nařídil jednání, při němž prováděl dokazování. Hodnocení důkazů soud provedl v následujících bodech společně s právní argumentací. Posouzení návrhu soudem 53. Podle judikatury Ústavního soudu je územní plán společenskou dohodou o využití území lidmi, kteří v něm žijí. Rozhodování o rozvoji spravovaného území patří mezi základní práva územní samosprávy, kterou Ústava v čl. 100 definuje jako územní společenství občanů (viz nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3817/17, bod 29). Při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace se tak soud řídí zásadou zdrženlivosti a ke zrušení takového opatření by měl přistoupit jen, byl–li zákon porušen v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řešení a opatření jako celku (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 Aos 3/2013–36). Uvedená zásada zdrženlivosti vychází z principu dělby moci, v rámci které je to právě obec, která se musí pokusit vyvážit zájmy vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nečíselně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoliv nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování, avšak uvnitř těchto mantinelů zůstává široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Je tak třeba přihlédnout i k tomu, že regulace území je otázkou přesahující rámec života jedné i více generací, a proto musí být povznesena nad momentální či dokonce okamžité potřeby (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007–73, č. 1462/2008 Sb. NSS). V souladu se těmito úvahami soud posuzoval důvodnost návrhu.

54. Soud konstatuje, že napadené OOP bylo správně vydáno podle stavebního zákona z roku 2006. Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon z roku 2021“), nebyl na pořizování napadeného OOP aplikovatelný.

55. Ačkoli stavební zákon z roku 2021 v § 335 obecně upravuje účinnost nové právní úpravy, nelze přehlížet, že do stavebního zákona z roku 2021 byl před nabytím jeho účinnosti vložen § 334a upravující speciální institut použitelnosti zákona v tzv. přechodném období.

56. Podle § 334a odst. 1 stavebního zákona z roku 2021 se přechodným obdobím pro účely odstavců 2 a 3 rozumí období od 1. ledna 2024 do 30. června 2024 a pro účely odstavce 4 období od 1. července 2022 do 30. června 2023.

57. Podle § 334a odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 ve věcech týkajících se územního plánování se v přechodném období postupuje podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou územního řízení týkajícího se vyhrazené stavby uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu nebo stavby s ní související, které v přechodném období nelze zahájit. Pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 2 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. červenec 2024.

58. Vzhledem k tomu, že přechodná ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 2 obsahují přechodná ustanovení k územnímu plánování včetně územních plánů (§ 321) i pořizovaní územně plánovací dokumentace (§ 323) nabyl stavební zákon z roku 2021 ve vztahu k územním plánům a jejich pořizování účinnosti až 1. 7. 2024. Územní plán byl i vydán v přechodném období (§ 334a odst. 1 stavebního zákona z roku 2021).

59. Navrhovatel v řadě podání akcentoval rozsudek č. j. 54 A 116/2018–89, který má podle něho pro věc zásadní význam. Soud se proto zabýval tím, k jakým závěrům v něm zdejší soud dospěl a zda mají vztah k nyní projednávané věci (napadenému OOP).

60. Zdejší soud v něm posuzoval důvodnost návrhových bodů směřujících proti regulačnímu plánu vydanému na základě tehdy platného územního plánu. Tamní návrh nejdříve zdejší soud posoudil jako opožděný a usnesením jej odmítl. To však bylo NSS jako předčasné zrušeno. Ke zrušení regulačního plánu pak přistoupil na základě úvah uvedených v bodech 86 až 88: V této souvislosti však považoval soud za podstatné se nad rámec návrhových bodů zastavit nad otázkou, zda vůbec bylo možné vycházet ze změny č. 2 územního plánu odpůrkyně. Tato změna byla vydána s odkazem mj. na ustanovení § 188 odst. 3 a 4 stavebního zákona jako opatření obecné povahy č. 1/2012, ale po obsahové podobě formou obecně závazné vyhlášky obce č. 1/2002, a to tak, že v čl. 1 odst. 1 stanovila, že touto vyhláškou se ruší a nahrazuje vyhláška č. 1/94, o základních zásadách uspořádání sídelního útvaru Ořech, ze dne 14. 6. 1994, a v čl. 1 odst. 2 konstatovala, že (tato) vyhláška vymezuje závaznou část územního plánu obce Ořech a že ostatní části územního plánu jsou směrné. Podle čl. 7 tato vyhláška nabyla účinnosti dnem 29. 3. 2012. Z ustanovení § 188 odst. 3 věty první stavebního zákona je zjevné, že pro vydání územního plánu obce, byť byl formálně označen jako opatření obecné povahy, byla zvolena zcela nesprávná forma v podobě obecně závazné vyhlášky, ač změna závazné části územně plánovací dokumentace sídelního útvaru schváleného před 31. 12. 2006 měla proběhnout již podle (nového) stavebního zákona, tedy formou opatření obecné povahy vyhlašovaného postupem podle § 171 a násl. správního řádu a v podobě odpovídající (novému) stavebnímu zákonu a jeho prováděcím předpisům. Pouze úprava směrné části mohla proběhnout podle stavebního zákona z roku 1976, jak to připouští věta druhá § 188 odst. 3 stavebního zákona. Obdobnou otázkou se však v minulosti již zabýval rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 17. 9. 2013, č. j. 1 Aos 2/2013–116, č. 2943/2014 Sb. NSS, v situaci, kdy byla změna závazné části územního plánu schváleného před 31. 12. 2006 vydána nesprávně jako úprava směrné části postupem podle stavebního zákona z roku 1976. Rozšířený senát přitom výslovně uzavřel chybně zvolený postup ,nemá za následek nicotnost takového aktu, ale pouze jeho nezákonnost. Jinými slovy, nedojde–li zákonem stanoveným způsobem ke zrušení či změně nesprávně vymezené směrné části územního plánu, pak tato nadále platí, byť je vadná.‘ Z tohoto závěru proto vycházel soud i v nynější věci vědom si navíc toho, že lhůty pro soudní přezkum územního plánu obce již dávno uplynuly. Ač je tedy evidentní, že územní plán obce je po stránce způsobu jeho zpracování evidentně nezákonný, soud se jím musí řídit a vycházet z regulativů v něm obsažených tak, jako kdyby byly souladné s právní úpravou v době jeho vydání. Stejně tak ovšem soud musel zvážit i to, zda změnou č. 2 (popř. již změnou č. 1, byla–li textace změny č. 2 zamýšlena pouze jako vyhlášení úplného znění územního plánu po provedených změnách), která je ve skutečnosti (touto formou právními předpisy nepřípustným) přijetím nového územního plánu zcela nahrazujícího územní plán původní, ve svém výsledku nevznikl nesrozumitelný a vnitřně rozporný stav, za nějž by územní plán obce vůbec nemohl být podkladem pro přijetí jakýchkoliv navazujících územně plánovacích dokumentů (srov. zčásti podobnou situaci v obci Statenice řešenou rozsudkem NSS ze dne 12. 12. 2010, č. j. 1 Ao 6/2010–130, č. 2445/2011 Sb. NSS). Soud přitom při úvaze o této předběžné otázce dospěl k závěru, že se jedná o srovnatelný případ. Je sice pravdou, že v tomto případě soud nezkoumá zákonnost navazující změny územního plánu, která je na stejném stupni hierarchie územně plánovací regulace, nýbrž zákonnost regulačního plánu, který není oprávněn regulaci v územním plánu měnit, a pouze ji zpřesňuje. Po regulačním plánu tak nelze vyžadovat, aby odstraňoval případné vady nadřazené územně plánovací dokumentace. Na druhou stranu, stejně jako časově následující změny územního plánu musí vycházet z dosavadního obsahu územního plánu a jsou závislé na jeho srozumitelnosti, přičemž při jejím nedostatku nutně musí tuto nesrozumitelnost odstranit, i regulační plán je závislý na srozumitelnosti stávajícího územního plánu, a to o to více, neboť sám jeho případnou nesrozumitelnost ani odstranit nemůže – může jen rozvíjet a zpodrobnit již srozumitelný obsah územního plánu. Je–li stávající územní plán jako celek nesrozumitelný, zcela to brání možnosti jeho regulaci rozvíjet a upřesňovat navazujícím regulačním plánem. Zjištění, že územní plán obce rozvíjený napadeným regulačním plánem byl nesrozumitelný, tak nutně musí vést i bez návrhu soud k vyslovení nezákonnosti navazujícího regulačního plánu, neboť tato vada znemožňuje účinně zkoumat soulad regulačního plánu s nesrozumitelnými ustanoveními nadřízeného územního plánu. Změna č. 2, resp. č. 1 územního plánu obce Ořech přitom trpí prakticky shodnými vadami, které vedly NSS v rozsudku ze dne 12. 12. 2010, č. j. 1 Ao 6/2010–130, č. 2445/2011 Sb. NSS, k závěru o nesrozumitelnosti (v daném případě dále měněného) územního plánu. I ze změn č. 1 a č. 2 je patrné, že se jejich prostřednictvím odpůrkyně pokusila přijmout zcela nový územní plán. Z předložených obecně závazných vyhlášek o závazných částech původního územního plánu obce č. 1/94 a o jeho změně č. 1 (obecně závazná vyhláška č. 1/2002) a změně č. 2 (opatření obecné povahy č. 1/2012 na titulní straně však označované také jako obecně závazná vyhláška č. 1/2002) soud zjistil, že obě změny, ač mají být pouhou změnou, zcela nahrazují a ruší obsah původního územního plánu (obecně závaznou vyhlášku č. 1/94), v případě změny č. 2 pak v situaci, když již tato vyhláška byla jednou zrušena. Nelze však na jednu stranu deklarovat, že je pouze měněn územní plán, a na druhou stranu tento měněný územní plán zcela nahradit. Není tak vůbec patrné, co mělo být změnami č. 1 a č. 2 změněno a jaké části původního územního plánu naopak zůstaly zachovány. Přitom i v tomto případě odpůrkyně hovoří o tom, že na jejím území platí původní územní plán ve znění změny č. 2, a nikoliv nový územní plán nazvaný ,Změna č. 2 územního plánu obce Ořech‘. Původní územní plán (který po zrušení obecně závazné vyhlášky č. 1/94 nemá vyhlášenu závaznou část) a změny č. 1 a č. 2 tak vůči sobě působí jako souběžné konkurující územní plány. Jedná se tak o situaci zcela analogickou té, kterou NSS podrobil kritice v odst. 65 a 66 rozsudku ze dne 12. 12. 2010, č. j. 1 Ao 6/2010–130, č. 2445/2011 Sb. NSS. I v případě územního plánu obce je tedy nutné konstatovat, že je nesrozumitelný a není způsobilým podkladem pro navazující regulaci. Následkem toho soud nemůže zodpovědět žalobní body týkající se namítaného nesouladu napadeného regulačního plánu s územním plánem obce a vlastně ani námitku nepřiměřenosti přijaté regulace, jelikož nelze určit, jaká její část je pouze opisem velmi podrobné regulace obsažené ve změně č. 2 územního plánu obce Ořech, a pro svou závaznost tak posouzení proporcionality v řízení o vydání napadeného regulačního plánu nepodléhala, a jakou část napadeného regulačního plánu je naopak třeba považovat za originární zdroj územně plánovací regulace, jehož přiměřenost v tomto procesu zkoumána být měla. Namísto toho soud musí konstatovat, že územní plán obce (tj. údajně obecně závazná vyhláška č. 1/94 ve znění změn č. 1 a změn č. 2) v podobě, jaká v době vydání napadeného regulačního plánu platila, nebyl pro svou nesrozumitelnost způsobilým základem, na němž by bylo možné stavět jakoukoliv navazující územně plánovací dokumentaci v podobě regulačního plánu (či změny územního plánu, pokud by nastalou vadu neodstraňovala). V důsledku toho je nutně i napadený regulační plán třeba považovat za nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, resp. zatížený závažnou procesní vadou. S ohledem na to proto soud bez dalšího napadený regulační plán jako celek zrušil.

61. Zdejší soud v rozsudku č. j. 54 A 116/2018–89 tedy dospěl zaprvé k tomu, že pro vydání územního plánu obce, byť byl formálně označen jako opatření obecné povahy, byla zvolena nesprávná forma v podobě obecně závazné vyhlášky. Zadruhé, považoval původní územní plán za nesrozumitelný, neboť změna původního územního plánu byla ve skutečnosti přijetím zcela nového územního plánu.

62. Tyto úvahy však pro nyní posuzovanou věc – zcela nový územní plán – nemají naprosto žádnou souvislost a zcela se s ní míjejí. Není totiž pochyb o tom, že v souladu se zákonem vydala odpůrkyně zcela nový územní plán, což jednoznačně a srozumitelně deklarovala, formou opatření obecné povahy. Územní plán přitom pochopitelně zcela nahrazuje dosavadní úpravu a obec vydáním nového územního plánu dosavadní regulaci odstraňuje, začíná takříkajíc „s čistým stolem“, a do práv dotčených subjektů tak zasahuje v celém rozsahu nově (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2020, č. j. 6 As 141/2019–64, č. 4077/2020 Sb. NSS, bod 20, a ze dne 5. 2. 2024, č. j. 10 As 273/2023–44, bod 34). Ostatně, přijetím územního plánu odpůrkyně neučinila nic jiného než to, co jí obiter dictum zdejší soud v bodě 89 rozsudku č. j. 54 A 116/2018–89 doporučil: „… za dané situace je na odpůrkyni, aby se plně koncentrovala na zpracování zcela nového územního plánu (proces jeho projednávání aktuálně probíhá), jenž by problematický stav územně plánovací dokumentace obce v řádném, stavebnímu zákonu odpovídajícím procesu napravil, a vytvořil tak podmínky pro budoucí rozvoj obce (včetně odpovídající regulace dotčeného pozemku).“ 63. Odpůrkyně nebyla povinna vydat regulační plán pro celé území obce. Nic takového z rozsudku č. j. 54 A 116/2018–89 neplyne. Nebývá to ani obvyklé. „Regulační plán se obvykle nepořizuje pro celé území obce (to odpovídá formulaci užité v § 61 odst. 1 „v řešené ploše“); většinou bývá schválen kupř. pro historická jádra měst, pro sídliště, pro území brownfieldů a podobné lokality, které mají specifický charakter a potřebují podrobnější regulaci a konkrétní řešení.“ (Vávrová, E., Doležalová, V., Knecht, M., Zahumenská, V., Konečná, D., Humlíčková, P., Černín, K., Strakoš, J. Stavební zákon: Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer). Soud má naopak za to, že pokud územní plán obsahuje v souladu s § 43 odst. 2 stavebního zákona zadání regulačních plánů pro více lokalit (kapitola A.13 územního plánu) šetří tím odpůrkyně práva adresátů územního plánu (a později regulačních plánů), jelikož dokáže vhodněji (detailněji) zohlednit různé odlišnosti celého území obce. Požadoval–li navrhovatel novou úpravu náměstí, tak toho lze dosáhnout právě vydáním regulačního plánu. Ostatně, zadání regulačního plánu pro lokalitu RP.A předvídá, že „bude vymezeno nové náměstí, které prostorově naváže na stávající Baarovo náměstí a bude s ním řešeno jako jeden celek“. V rámci pořizování tohoto regulačního plánu může navrhovatel poukazovat na své představy o tom, jakým způsobem má být řešeno.

64. Poukazoval–li navrhovatel na to, že po vydání napadeného OOP odpůrkyně započala práce na změně územního plánu, je třeba uvést, že v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy může soud podle § 101b odst. 3 s. ř. s. vycházet jen ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. Nehledě na tom, že to není ničemu na překážku. Nic nesvědčí o tom, že by odpůrkyně měla opakovat chyby, kterých se dopustila v souvislosti s vydáváním změn předchozího územního plánu. Naopak z toho, že řádně vydala napadené OOP je namístě dovozovat, že se z nich poučila.

65. Navrhovatel měl dále za to, že jeho námitky nebyly řádně vypořádány.

66. Při posuzování této argumentace však soud musel zohlednit zaprvé to, že i navrhovatelovy námitky jsou (podobně jako návrh a jeho další doplnění – návrh na zrušení napadeného OOP a navrhovatelovy námitky jsou z téměř shodné) chaotické a obtížně srozumitelné, přičemž řada z nich je až kverulantského charakteru (navrhovatel např. požadoval, aby odkaz na právní předpis měl vždy dovětek „ve znění pozdějších předpisů“). Zadruhé, že byly z podstatné části opožděné, protože navrhovatel uplatnil námitky až k opakovanému veřejnému projednání.

67. Z judikatury NSS plyne, že pasivita navrhovatele v procesu přípravy opatření obecné povahy (nevyužití možnosti podat námitky podle § 52 odst. 2 stavebního zákona) může mít vliv na jeho věcnou legitimaci v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle § 101a a násl. s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 11. 2014, č. j. 7 As 186/2014–49). Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 16. 12. 2014, č. j. 50 A 15/2014–50, č. 3212/2015 Sb. NSS, dovodil, že námitky proti upravenému návrhu územního plánu, který je projednáván podle § 53 odst. 2 stavebního zákona mohou podávat pouze ti vlastníci, jejichž pozemky byly podstatnou úpravou územního plánu dotčeny. K námitkám, které se netýkají provedených úprav, se proto v této fázi přijímání územního plánu nepřihlíží (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015–53, bod 35). Na tom nic nemění, že v podání ze dne 21. 1. 2025 navrhovatel odkázal na Ořešské listy, z nichž má plynout, že dne 17. 10. 2022 vystoupil na diskuzi zastupitelstva obce a upozorňoval na to, že návrh územního plánu je diskriminační a porušuje § 5 odst. 3 vodního zákona. Tato skutečnost nemůže zhojit to, že proti původnímu návrhu územního plánu nebrojil námitkami. Proto tento důkaz soud při jednání neprováděl.

68. Poukazoval–li tedy navrhovatel na to, že návrh územního plánu je diskriminační, neboť pro lokality pro bydlení BI 1 až BI 9 stanovuje různé regulativy (koeficient zastavěnosti, zákaz řadových domů a dvojdomů), nelze k jeho námitkám přihlížet. Z jednotlivých verzí návrhu územního plánu pro veřejné projednání a opakované veřejné projednání je zjevné, že v souvislosti s navrhovatelovým pozemkem nacházejícím se v ploše BI 3 ve vztahu k zákazu řadových domů a dvojdomů nedošlo k žádné změně, přičemž ve vztahu k regulativu koeficientu zastavěnosti sice ke změně došlo, ale tou nebyl navrhovatel nijak dotčen, protože návrh územního plánu pro opakované veřejné projednání změnil v jeho prospěch koeficient zastavěnosti z 20 % na 25 %.

69. Soud se navíc ztotožňuje s tím, jak byly námitky vypořádány a co plyne ze zbývajících částí odůvodnění územního plánu.

70. Pokud jde o regulativ koeficientu zastavěnosti, ve vypořádání navrhovatelovy námitky odůvodnění územního plánu uvedlo, že územní plán zohledňuje specifické podmínky a charakter území z důvodů omezení střetů vzájemně neslučitelných činností a požadavků na uspořádání a využívání území. Tento regulativ byl stanoven na základě charakteru a struktury zástavby jednotlivých lokalit a jejich vzájemných vazeb, přičemž podrobnější zdůvodnění stanovení koeficientů a výšky zástavby je součástí odůvodnění územního plánu.

71. Tím mělo odůvodnění územního plánu na mysli kapitolu C.10.4.2. – Prostorové uspořádání. V něm odůvodnění územního plánu uvedlo, že východiskem pro prvotní nastavení hodnot koeficientů byl původní územní plán obce. Řešené území bylo následně podrobně prověřeno a na základě charakteru a struktury zástavby jednotlivých lokalit a jejich rozvojového potenciálu byly koeficienty upřesněny. Byly využity i zkušenosti z jiných obcí (např. pro přiměřené a ekonomicky reálné nastavení koeficientů v plochách pro smíšenou výrobu). K dalšímu upřesnění koeficientů došlo na základě podaných námitek a připomínek při projednání návrhu územního plánu. Stanovené koeficienty v jednotlivých strukturách zástavby se opírají o reálný stav, prověřený existencí těchto struktur, případně o osvědčenou praxi z jiných obcí. Cílem koeficientů je chránit hodnoty území a vytvářet podmínky pro kvalitní životní prostředí, a to jednak regulací intenzity zástavby a jednak zajištěním dostatečného množství zeleně. Koeficienty byly navrženy tak, aby intenzita zástavby směrem k okrajům sídla spíše klesala.

72. Konkrétně se koeficientem zastavěnosti v ploše BI 3 zabývá odůvodnění územního plánu při vypořádání námitky Ing. Z. V. Z něj plyne, že odpůrkyně svůj původní návrh územního plánu přehodnotila (tak, jak je deklarováno i ve výše popsané kapitole C.10.4.2. – Prostorové uspořádání) a došlo ke zvýšení koeficientu zastavěnosti v ploše BI 3 (koeficient zastavění hlavní stavbou byl stanoven na 25 % a k tomu koeficient pro vedlejší stavbu 5 %). Původní regulativ byl totiž převzat z předchozího územního plánu. Odpůrkyně však uznala, že řada pozemků v ploše BI 3 je na samé hranici stanovených koeficientů nebo dokonce tuto hranici překračují, což by znemožňovalo např. realizaci přístaveb k rodinným domům či doplnění stání pro druhá auta. Přitom nejde o nijak problematickou zástavbu – rodinné domy jsou umístěny ve vazbě na ulice a v zeleném vnitrobloku jsou dostatečně velké a kultivovaně řešené zahrady. Zkušenosti z jiných obcí ukazují, že zastavěnost i zpevněné plochy lze stanovit až o 10 % vyšší, aniž by došlo k narušení kvality obytného prostředí a pohody bydlení.

73. Pokud jde o regulativ zákazu řadových domů a dvojdomků, ve vypořádání navrhovatelových námitek odůvodnění územního plánu uvedlo, že řadové rodinné domy se ve stávající zástavbě ploch BI 3 nevyskytují, dvojdomy jen zcela ojediněle. Zástavba BI 3 má rozvolněný charakter izolovaných rodinných domů, na který je při umisťování nových staveb třeba navázat a nenarušit jej.

74. Pokud jde o regulativ výšky staveb, v tomto případě navrhovatelovy námitky opožděné nebyly. Návrh územního plánu před jeho veřejným projednáním totiž upravoval jen regulativ maximální výšky staveb s 1 nadzemním podlažím a podkrovím maximálně 8,5 metrů (který byl k námitkám Ing. Z. V. zvýšen na 9 metrů), zatímco návrh před opakovaným veřejným projednáním stanovoval nejenom variantu maximální výšky staveb s 1 nadzemním podlažím a podkrovím maximálně 9 metrů, ale nově i regulativ maximální výšky staveb s 2 nadzemními podlažími maximálně 7,5 metrů.

75. Podle kapitoly C.10.4.2. – Prostorové uspořádání odůvodnění územního plánu byla v případě těchto regulativů východiskem pro stanovení výškové hladiny zástavby typická výška stávajících staveb (u zástavby v sídle zpravidla jedno až 2 nadzemní podlaží a podkroví, u výrobních objektů přibližně 10 m), přičemž pro specifické druhy staveb (zejména pro občanskou vybavenost) byla umožněna i větší výška – vždy však s ohledem na nenarušení panoramatu sídla. Významným důvodem pro stanovení výšky zástavby byla i snaha o zachování měřítka veřejných prostranství v sídle, které je poměrem šířky prostranství a výšky navazující zástavby vždy výrazně ovlivněno.

76. V části vypořádání námitek Ing. Z. V. odůvodnění územního plánu doplnilo, že regulativ výšky staveb (1 nadzemní podlaží a podkroví) byl v souvislosti s těmito námitkami prověřen a došlo mírnému navýšení původně stanovených hodnot s tím, že bude lépe odpovídat běžným rodinným domům buď se šikmou střechou o sklonu do 45° s vestavěným podkrovím, anebo s rovnou střechou nad druhým podlažím.

77. V souvislosti se stavbami se 2 nadzemními podlažími ve vypořádání navrhovatelových námitek odůvodnění územního plánu uvedlo, že stanovená výšková hladina reflektuje typickou výšku a charakter stávající zástavby a limituje nové stavby tak, aby tento charakter nenarušily. Vzhledem k tomu, že plochy BI 3 zahrnují rozvolněnější a převážně nižší zástavbu než plochy BI 1, je zde výšková regulace nastavena odlišně.

78. V rámci vypořádání námitek Ing. Z. V. odůvodnění územního plánu též i podrobně vysvětluje, z jakého důvodu tyto regulativy územní plán upravuje rozdílně. S ohledem na stejný charakter území byly stejné koeficienty a výšky (jako pro plochu BI 3) stanoveny pro plochu BI 5. Obdobné úpravy prostorové regulace byly stanoveny i pro plochy BI 2, BI 4, BI 7, SX 1 a SX 2, které jsou rovněž určeny pro novou výstavbu rodinných domů. Do plochy BI 1 jsou v návrhu územního plánu zařazeny lokality ve vazbě na jádro obce, kde jsou převážně menší pozemky a zástavba na nich je již od svého založení hustší a často též vyšší než novější rodinné domy. Proto je nutné pro ně stanovit mírnější podmínky než v novější zástavbě – takové, jaké platily v době jejich vzniku (jinak by docházelo k obtížně řešitelným situacím např. při stavebních úpravách stávajících objektů).

79. Soud má proto s ohledem na výše uvedené za to, že stanovení funkčního využití plochy BI 3 nepředstavuje takový zásah do vlastnického práva, který by navrhovatel nebyl povinen akceptovat, protože nepřekročilo spravedlivou míru (srov. rozsudky NSS č. j. 2 Ao 2/2007–73 a ze dne 5. 2. 2009, č. j. 2 Ao 4/2008–88). Nejedná se proto o nepřípustnou diskriminaci. Odpůrkyně odlišnost regulativů pro různé plochy řádně odůvodnila ospravedlnitelnými důvody. V tomto ohledu lze odkázat na obecné závěry vyslovené v bodě 15 rozsudku NSS ze dne 23. 11. 2023, č. j. 7 As 36/2023–61, které dopadají i na nynější případ, že „z odůvodnění napadeného územního plánu vyplývají legitimní (a nikoliv svévolné či diskriminační) důvody, proč odpůrce přistoupil ke změně funkčního využití dotčených pozemků“ (ústavní stížnost proti tomuto rozsudku zamítl Ústavní soud nálezem ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. III. ÚS 229/24). Z hlediska možného diskriminačního přístupu je třeba vzít v potaz, že „v procesu územního plánování dochází k vážení řady různých, často odlišných nebo dokonce protichůdných, zájmů soukromých i veřejných“. Nelze samo o sobě považovat za diskriminační, pokud obec při pořizování či změně územního plánu přistoupí k různým vlastníkům pozemků v území odlišně, pakliže jde o postup dostatečně odůvodněný a opřený o legitimní důvody (srov. bod 18 rozsudku č. j. 7 As 36/2023–61 a judikaturu tam citovanou).

80. Na důvody přednesené v odůvodnění územního plánu ostatně navrhovatel v návrhu na zrušení napadeného OOP nijak konkrétně nereagoval a nepřednesl proti nim žádnou smysluplnou argumentaci (nenavrhl k prokázání opaku ani žádné konkrétní důkazy). Nehledě na to, že územní plán má prospektivní povahu (reguluje stavební činnost do budoucna), jejímž smyslem je vymezit vhodná a potřebná řešení na území obce, jež by byla následně na základě tohoto promyšleného návrhu zrealizována. Nikoli retrospektivní (nemůže být důvodem ke zrušení vydaných stavebních povolení a odstranění stávajících staveb). Nevyužil–li navrhovatel možnost svůj pozemek zastavět tak, jak podle něho zastavěli jeho sousedé, nelze tuto pasivitu vyčítat nikomu jinému než jemu. Nemůže se totiž dovolávat ani zásady kontinuity územního plánování či legitimního očekávání. Územní plán z roku 1994, který soud při jednání provedl jako důkaz, sice mohl pro nadzemní stavby stanovovat regulativ 30 % zastavitelnosti celkové plochy pozemku, avšak navrhovatel zcela pomíjí, že jeho změna č. 2 (obecně závazná vyhláška č. 1/2012 ze dne 22. 2. 2012) koeficient zastavěnosti pozemku upravila na 20 %. Navíc ani požadavek na kontinuitu územního plánování není absolutní a zejména nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Je třeba zdůraznit, že odpůrkyně vydala zcela nový územní plán a začala takříkajíc „s čistým stolem“ (bod 62 tohoto rozsudku). Protichůdný princip dynamiky územního plánování požaduje reagovat na aktuální podněty a potřeby. Opačný přístup by znamenal vyprázdnění práva obce regulovat v samostatné působnosti rozvoj zástavby na svém území, který je nedílnou součástí ústavního práva na samosprávu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010–644, či ze dne 2. 11. 2022, č. j. 10 As 175/2022–87). Soud ani neshledal, že by regulativ výšky staveb se 2 nadzemními podlažími porušoval § 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. či § 40 vyhlášky č. 268/2009 Sb. Navrhovatel ani tuto námitka nijak blíže nerozvedl.

81. I na ostatní navrhovatelovy námitky odpůrkyně adekvátně reagovala včetně námitek zjevně kverulantských (např. námitka, že se nejednalo o návrh na opakované veřejné projednání, ale o „návrh č. 2“). Navrhovatelovi vysvětlila otázku podpisů územního plánu a autorizačních razítek (k tomu podrobněji v bodě 114 tohoto rozsudku) i to, že odstupové vzdálenosti od hranice pozemku, řešení likvidace dešťových vod jednotlivých lokalit nebo druh plotu a jeho výška jsou podrobnost náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím. Z toho důvodu nebylo těmto požadavkům vyhověno.

82. Dovolával–li se navrhovatel toho, že součástí rozhodnutí o námitkách, popřípadě vyhlášky, kterou byl napadený územní plán zveřejněn, nebylo poučení, k jakému soudu lze podat návrh na zrušení napadeného OOP, z ničeho tato povinnost neplyne. Správní orgány běžně o této možnosti nepoučují a právní předpisy to ani nevyžadují. Nehledě na to, že proti napadenému OOP navrhovatel podal návrh na jeho zrušení. To, že o této možnosti nebyl poučen, se jej tedy nijak nedotklo v jeho právní sféře.

83. V další skupině námitek navrhovatel poukazoval na problematiku záplav. Kapitola 4.A.2. a A.6.2. je podle jeho názoru v rozporu s § 5 odst. 3 vodního zákona. V obci podle jeho tvrzení k záplavám pravidelně dochází a vlivem špatného vsakování vody na sousedním pozemku parc. č. XA je zaplavován jeho pozemek. To se jej dotýká v jeho právní sféře.

84. I v tomto případě je však třeba připomenout, že územní plán nepůsobí retrospektivně (bod 80 tohoto rozsudku). Nemůže se ani domáhat přijetí regulace, jež není předmětem napadeného OOP, tj. toho, aby do něj bylo doplněno něco, co v něm není (podrobněji v bodě 104 tohoto rozsudku). Pokud na sousedním pozemku parc. č. XA došlo k jakékoli stavební činnosti, napadené OOP na tom nic nezmění. Navrhovatel se v tomto řízení nemůže domáhat toho, aby ze sousedova pozemku byla odstraněna vydlážděná plocha či mu bylo nařízeno vybudování nádrže o objemu minimálně 15 m3. Tvrzeným záplavám se proto navrhovatel musí bránit jinými právními prostředky.

85. Podle soudu ani nejsou kapitoly 4.A.2 a A.6.2 územního plánu v rozporu s § 5 odst. 3 vodního zákona tak, jak tvrdí navrhovatel.

86. V kapitole 4.A.2 Technická infrastruktura – vodní hospodářství územní plán upravuje mj. dešťovou vodu: Dešťové vody jsou v současnosti odváděny dešťovou kanalizací. Současně je k odvedení využíván systém příkopů, struh a propustků. Je třeba omezovat odtok dešťových vod z území. Srážkové vody musí být likvidovány na vlastním pozemku, a to jímáním a následným využitím (např. k zálivce zeleně), zasakováním do terénu (v rámci vegetačních ploch, zatravňovací dlažby, vsakovacích jam, apod.), případně výparem. Při likvidaci srážkových vod nesmí docházet k negativnímu ovlivnění okolních pozemků a staveb, ani k negativnímu ovlivnění odtokových poměrů. Pouze v případě, že hydrogeologický posudek prokáže omezenou možnost zasakování na vlastním pozemku, a že ani v kombinaci s ostatními výše uvedenými způsoby nelze zajistit kompletní likvidaci srážkových vod na vlastním pozemku, lze přebývající srážkové vody zadržovat (retenční nádrže, suché poldry, apod.) a po opadnutí přívalu srážek řízeně odvádět do recipientu.

87. V kapitole A.6.2 – Společné podmínky pro využití a prostorové uspořádání ploch územní plán též mj. upravuje dešťovou vodu: Dešťové vody v zastavěném území a zastavitelných plochách musí být likvidovány zasakováním či výparem na vlastním pozemku, případně dále využívány (pro zálivku apod.). Pokud nelze uvedenými způsoby zajistit likvidaci dešťových vod na vlastním pozemku (nutno doložit hydrogeologickým posudkem), lze přebývající srážkové vody zadržovat a po opadnutí přívalu srážek řízeně odvádět do recipientu.

88. To je podle navrhovatele v rozporu s § 5 odst. 3 vodního zákona. Ten má vyžadovat, aby byla přednostně vybudována nádrž pro srážkovou vodu a teprve poté lze akceptovat, aby se srážková voda vsakovala do pozemku. S tím se soud neztotožňuje.

89. Podle § 5 odst. 3 věty čtvrté vodního zákona stavebník je povinen zabezpečit omezení odtoku povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na tyto stavby (dále jen „srážková voda“) akumulací a následným využitím, popřípadě vsakováním na pozemku, výparem, anebo, není–li žádný z těchto způsobů omezení odtoku srážkových vod možný nebo dostatečný, jejich zadržováním a řízeným odváděním nebo kombinací těchto způsobů.

90. Důvodová zpráva k novele provedené zákonem č. 544/2020 Sb., jíž bylo toto ustanovení vodního zákona vloženo, uvádí, že se „stanovují […] priority řešení srážkových vod tak, aby z hlediska prevence vzniku hydrologického sucha byly preferovanými způsoby v prvé řadě akumulace srážkové vody a její následné využití, popřípadě její vsakování na pozemku. Pokud z objektivních důvodů nebude možné tyto dva způsoby zpracování povrchových vod využít, bude až následně umožněno vodu zadržovat a řízeně odvádět“.

91. Vyhláška č. 501/2006 Sb. (viz § 334a stavebního zákona z roku 2021) v § 20 odst. 5 písm. c) stanovovala, že stavební pozemek se vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno hospodaření se srážkovými vodami jejich 1. akumulací s následným využitím, vsakováním nebo výparem, pokud to hydrogeologické poměry, velikost pozemku a jeho výhledové využití umožňují a pokud nejsou vsakováním ohroženy okolní stavby nebo pozemky, 2. odváděním do vod povrchových prostřednictvím dešťové kanalizace, pokud jejich akumulace s následným využitím, vsakováním nebo výparem není možná, nebo 3. regulovaným odváděním do jednotné kanalizace, není–li možné odvádění do vod povrchových. K tomu soud pro pořádek dodává, že tato úprava byla doslovně přejata do § 140 odst. 3 písm. c) stavebního zákona z roku 2021.

92. NSS v bodě 117 rozsudku ze dne 17. 12. 2024, č. j. 9 As 184/2024–163, k této problematice uvedl, že „[z] citací těchto ustanovení vyplývá, že jak zákon o vodách, tak vyhláška č. 501/2006 Sb. zjevně stanovují preferované způsoby likvidace srážkových vod. V případě obou těchto právních předpisů jsou jimi akumulace s následným využitím, vsakování a výpar. Pouze není–li žádný z těchto způsobů možný nebo dostatečný, je možné přistoupit k nepreferovaným způsobům likvidace, tj. k zadržování s řízeným odváděným do vod povrchových a, není–li to možné, do jednotné kanalizace.“ 93. Je proto sice pravda, že právní předpisy stanovuji hierarchizaci způsobů likvidace srážkové vody, ale akumulace s následným využitím, vsakování a výpar jsou způsoby rovnocenné. Příslovce eventuálně, případně, popřípadě totiž uvozují dodatek týkající se dalších případů, které „bereme v úvahu“. Takováto spojení vyjadřují určitou eventualitu a je možno je chápat i jako několikanásobný větný člen (viz Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky).

94. Územní plán pak při stanovování způsobu likvidace srážkových vod (obsah a význam kapitol 4.A.2 a A.6.2 jsou shodné) postupuje (podle obsahu stanoviska vodoprávního úřadu ze dne 5. 5. 2023) v souladu s výše uvedeným, protože ze tří rovnocenných kategorií preferuje dvě z nich (vsakování a výpar) a ke třetí z nich (akumulace s následným využitím) má být přistoupeno tehdy, pokud tuto variantu podpoří hydrogeologický posudek. Navíc kapitola 4.A.2 výslovně uvádí, že je třeba omezovat odtok dešťových vod z území a při likvidaci srážkových vod nesmí docházet k negativnímu ovlivnění okolních pozemků a staveb, ani k negativnímu ovlivnění odtokových poměrů. Poukazuje proto právě na to, čeho se navrhovatel domáhá. Zdůraznit je navíc nutné i to, že § 5 odst. 3 vodního zákona směřuje především do fáze provádění staveb. Pro podmínky územního plánování je proto jen omezeně použitelný. Konkrétní způsoby likvidace srážkových vod se totiž musí posuzovat konkrétně ve vztahu ke každému záměru při zohlednění odlišností jednotlivých pozemků a staveb. Tyto způsoby pak budou součástí rozhodnutí o povolení budoucího záměru. S tím souvisí i to, že § 79 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, na nějž navrhovatel opakovaně poukazoval, se nevztahoval na územní plánování, ale na rozhodnutí o umístění stavby. Soudu i z toho důvodu není vůbec zřejmé, jak by napadené OOP mělo toto ustanovení porušovat. Měl–li navrhovatel na mysli § 79 odst. 2 písm. o) stavebního zákona z roku 2006, to ani žádné povinnosti nestanovuje, ale upravuje podmínky, za nichž nebylo vyžadováno vydání rozhodnutí o umístění stavby a územní rozhodnutí. I v tomto ohledu se proto navrhovatelovy námitky zcela míjí s nyní posuzovanou věcí.

95. Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 168/2020–91 je na nyní posuzovaný případ nepřiléhavý, protože se zabýval likvidací odpadních vod. V bodě 37 krajský soud konstatoval, že „akumulace odpadní vody v nepropustné jímce (žumpě) s následným vyvážením má být podle ní [z příslušné novely vodního zákona] až posledním, tj. nejméně žádoucím řešením likvidace odpadních vod“. Jen stěží z něho lze tedy dovozovat přednost akumulace srážkových bod při hospodaření se srážkovými vodami. Podle soudu ani z rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 55 A 8/2019–111 nelze bez dalšího dovozovat, že podmínka zpracování hydrometeorologického posudku je nezákonná. V něm totiž krajský soud dospěl k závěru, že nezákonná je podmínka, jejíchž podstatou bylo v podmínkách prostorového uspořádání jednotlivých ploch uložit žadateli povinnost předložit v jednotlivých povolovacích řízeních konkrétní podklad rozhodnutí (hydrometeorologický posudek). To však napadený OOP nečinní. Ten jen v souladu se zákonem ze tří rovnocenných způsobů likvidace srážkové vody upřednostňuje dvě z nich. To navíc při zjevné snaze vyhovět navrhovatelovým námitkám. K tomu, jak byla tato námitka vypořádána, ani nebylo třeba si vyžádat nové koordinované stanovisko krajského úřadu a vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj zkrátka z toho důvodu, že to zákon neukládá. Měl–li navrhovatel obavu, že se k vypořádání jeho námitek nevyjádřil k tomu příslušný dotčený orgán, opak je pravdou. Výzvou k uplatnění stanovisek k návrhu rozhodnutí o námitkách a návrhu na vyhodnocení připomínek uplatněných k návrhu územního plánu a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území ze dne 11. 10. 2023 byly totiž dotčené orgány vyzvány k zaujetí stanoviska podle § 53 odst. 1 stavebního zákona. Ve stanovisku Městského úřadu Černošice ze dne 8. 11. 2023 vodoprávní úřad uvedl, že nemá připomínky k návrhu rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek k návrhu územního plánu. Všem jeho požadavkům bylo vyhověno.

96. Pokud jde o problematiku blíže neupřesněného kopce a záplav, tu navrhovatel v návrhu ani nikdy později blíže nerozvedl a nevysvětlil. Nejedná se proto o řádně uplatněný návrhový bod (srov. bod 103 tohoto rozsudku).

97. Navrhovatel dále nesouhlasí s tím, jak je v územním plánu definován koeficient zeleně. Dlažba podle navrhovatele nemůže být považována za součást zeleně, ale za součást zastavěné plochy. To se dotýká jeho právní sféry, jelikož to ovlivňuje vsakovací schopnosti pozemků.

98. Kapitola A.6.1 – Definice použitých pojmů stanoví: Koeficientem zeleně (minimálním podílem zeleně) vyjádřeným v procentech se rozumí minimální podíl plochy na terénu, která bude plnit funkce zeleně, ku ploše stavebního pozemku. Do koeficientu zeleně se započítávají i přírodní vodní plochy a vodopropustné zatravněné zpevněné plochy (travnatá hřiště, dlažba z vodopropustných zatravňovacích profilů, apod.).

99. Ani na tomto místě nemůže dát soud navrhovateli za pravdu. Zámková dlažba pochopitelně není součástí plochy zeleně či „plochy vsakování“, to však napadené OOP ani netvrdí. Jen zmiňuje dlažbu z vodopropustných zatravňovacích profilů, u nichž se z podstaty věci předpokládá i schopnost vsakovat vodu (má být „z vodopropustných zatravňovacích profilů“). Ostatně, určující není ani tak pojmenování konkrétního materiálu, ale jeho vlastnosti. I v tomto případě je navíc navrhovatele třeba odkázat na další navazující řízení. Jeho práv se totiž ani tak nedotýká definice koeficientu zeleně, ale to jak v řízení o povolení záměru jeho či jeho sousedů vezme příslušný orgán v úvahu § 5 odst. 3 vodního zákona. Definice koeficientu zeleně (ani navrhovatelem požadovaná definice vsakování) totiž na schopnost vsakování konkrétního pozemku nemá žádný vliv. To je záležitost, jež se musí ke každému záměru posoudit zvlášť (bod 94 tohoto rozsudku).

100. V navrhovatelův prospěch nesvědčí ani rozsudek č. j. 6 As 288/2021–41. Naopak v něm se NSS zabýval žádostí o dodatečné povolení stavby, tj. právě jedním z oněch možných navazujících řízení. NSS se v něm ani vůbec nezabýval tím, co je, a co není dlažba, jak činí navrhovatel, ale tím, že pro účely výpočtu koeficientu zastavěnosti pozemku či podobného regulativu v nástrojích územního plánování je třeba chápat zastavěnou plochu jako plochu pod půdorysem jakékoli stavby, bez ohledu na to, jestli má podlaží. To však pro nyní posuzovanou věc nemá žádný význam.

101. Navrhovatel též požadoval, aby územní plán (nad rámec toho, co upravuje) navrhnul chodníky v obci a kruhový objezd, čímž by se zlepšila dopravní situace a mj. i jeho bezpečnost. Takový požadavek je však v rozporu s právními předpisy, neboť „[ú]zemní plán ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím …“ (§ 43 odst. 2 druhá věta stavebního zákona).

102. Územní plán je základním nástrojem územního plánování obce. Jeho prostřednictvím obec určuje uspořádání svého území, směry a limity svého rozvoje. Zatímco územní plán se soustředí na základní urbanistickou koncepci, koncepci veřejné infrastruktury a určování funkčního vymezení ploch, úkolem regulačního plánu je podrobněji regulovat podmínky v určité lokalitě pro tzv. řešenou plochu. Regulační plán řeší vymezené území mnohem podrobněji, než je tomu u územního plánu. Územní plán řeší koncepci rozvoje území obce, plochy s rozdílným způsobem využití a podmínky prostorového uspořádání zástavby (jako celku, ne jednotlivé stavby), kdežto regulační plán v rámci vymezené plochy řeší pozemky a stavby na nich. Regulační plán v řešené ploše stanoví podrobné podmínky pro vymezení a využití pozemků, vymezí stavební pozemky, stanoví podrobné podmínky pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území, pro vytváření příznivého životního prostředí, ochranu veřejného zdraví a pro požární ochranu.

103. Požadoval–li tedy navrhovatel, aby v územním plánu byly navrhnuty konkrétní stavby (chodníky z určitého místa na jiné a kruhový objezd umístěný na konkrétní křižovatce), jedná se podrobnost náležející regulačnímu plánu nebo územnímu rozhodnutí (§ 76 odst. 1 stavebního zákona). Jelikož odpůrkyně nevydala územní plán s prvky regulačního plánu, nemohla navrhovatelovy požadavky v územním plánu zohlednit. K tomu soud dodává, že podle navrhovatele odpůrkyně vydala územní plán s prvky regulačního plánu. O tom však nic nesvědčí. Tato skutečnost neodpovídá obsahu napadeného OOP [viz § 21b odst. 1 písm. n), příloha 7 část I. odst. 4 písm. a), příloha 7 část II. odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 500/2006 Sb.] ani obsahu předloženého spisu. Na to ostatně bylo navrhovateli v rozhodnutí o jeho námitkách totožně zodpovězeno, na což v návrhu na zrušení napadeného OOP nijak nereagoval a jenom zopakoval svoji předchozí argumentaci, aniž by vypořádání námitek jakkoli zohlednil. Pokud navrhovatel touto námitkou snad měl směřovat k tomu (srov. body 2 až 6 tohoto rozsudku), že územní plán je nezákonný, jelikož obsahuje prvky regulačního plánu, je třeba dodat, že v návrhu na zrušení napadeného územního plánu tuto výtky nijak srozumitelně nerozvedl (nepoukazoval např. jaké konkrétní regulativy mají prvky regulačního plánu mít). Nejednalo se proto o řádně uplatněný návrhový bod. Pro absolutní nedostatek konkrétnosti a individualizace této námitky se nejednalo ani o zárodek návrhového bodu, který by bylo přípustné následně rozhojňovat (srov. viz Kühn, Z. Kocourek, T. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 71, marg. č. 14 a 23). Tato námitka není důvodná.

104. Navíc v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a a násl. s. ř. s. se navrhovatel nemůže domáhat přijetí regulace (v tomto případě záměru), jež není předmětem napadeného OOP (srov. přiměřeně rozsudky NSS ze dne 30. 1. 2019, č. j. 1 As 224/2018–62, bod 47, ze dne 27. 7. 2017, č. j. 9 As 302/2016–68, bod 58, ze dne 11. 7. 2023, č. j. 1 As 52/2023–62, body 26 až 29). Nelze dovodit právní nárok na vydání opatření obecné povahy konkrétního obsahu či na jeho změnu. Lze sice podat návrh na pořízení změny územního plánu, žádný subjekt však již nemá právní nárok na kladné rozhodnutí. Jeho návrh na změnu územního plánu je fakticky spíše podnětem (srov. Roztočil, A.: Komentář k § 44. In: Potěšil, L., Roztočil, A., Hrůšová, K., Lachmann, M.: Stavební zákon – online komentář. 4. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 4/2015; a Doležalová V.: Komentář k § 44. In: Vávrová, E., a kol.: Stavební zákon. Praktický komentář. Wolters Kluwer, 2021). Z právních předpisů ani z judikatury tedy nevyplývá veřejné subjektivní právo na změnu územního plánu o určitém obsahu, tedy aby územní plán umožňoval realizaci předem definovaného (stavebního) záměru vlastníka (viz rozsudek NSS ze dne 12. 1. 2023, č. j. 4 As 239/2020–53, bod 38. a tam uváděnou judikaturu). Též z toho důvodu není tato námitka důvodná.

105. Navrhovatel poukazoval i na celou řadu procesních pochybení, kterých se měli pořizovatel a odpůrkyně dopustit.

106. Nejenom v této souvislosti je třeba navrhovatele upozornit na to, že není univerzálním dohlížitelem nad zákonností postupu a rozhodnutí odpůrkyně. Jak uvedl rozšířený senát v usnesení č. j. 2 As 187/2017–264, každé porušení právních předpisů v procesu vydávání opatření obecné povahy, popř. jeho obsahem, nemusí nutně vést ke zrušení opatření obecné povahy. Ke zrušení opatření obecné povahy je podle ustálené judikatury možno např. přistoupit pouze v případě takových procesních pochybení, která reálně mohla způsobit obsahovou nezákonnost opatření obecné povahy, nikoli taková, která na výslednou podobu opatření obecné povahy prokazatelně nemohla mít jakýkoli vliv (shodně viz § 101d odst. 1 věta poslední s. ř. s.). V případě územních plánů vydávaných v samostatné působnosti obcí musí soudy být navíc obzvlášť zdrženlivé při posuzování zjištěných nezákonností, aby se vyvarovaly neproporcionálního zásahu do práva obcí na samosprávu (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1669/11 ze dne 7. 5. 2013).

107. V témže usnesení rozšířený senát dále vyslovil, že aktivní věcná legitimace navrhovatele v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy je dána, „pokud soud dospěje ke skutkovému a právnímu závěru o skutečném vztahu úpravy obsažené v napadené části opatření obecné povahy a právní sféry navrhovatele a zároveň o podstatné nezákonnosti napadené regulace obsažené v opatření obecné povahy posuzované z hlediska kompetenčních, procesních i hmotněprávních předpisů.“ V posuzovaném případě však navrhovatel tvrzení o procesních nedostatcích a nezákonnostech územního plánu uplatňoval bez toho, aby je vztáhl ke skutečnému dotčení jeho právní sféry, tedy aniž by tato namítaná pochybení dal do příčinné souvislosti s konkrétními zásahy do jeho veřejných subjektivních práv. Jinými slovy řečeno, navrhovatel soudu nijak nevysvětlil, jak jej mělo namítané procesní pochybení zasáhnout („ublížit“ mu). Již proto jsou navrhovatelovy námitky předurčeny k neúspěchu.

108. Z obsahu správního spisu plyne, že zastupitelstvo odpůrkyně usnesením č. 4/2011 ze dne 21. 9. 2011 schválilo pořízení nového územního plánu. Požádalo pořizovatele, aby zahájil příslušné kroky k jeho pořízení. Pořizovatel připravil návrh zadání územního plánu, který byl podle § 47 odst. 2 stavebního zákona zaslán dotčeným orgánům, sousedním obcím, krajskému úřadu a odpůrkyni, které byly vyzvány k uplatnění vyjádření, stanovisek a podnětů. Návrh zadání územního plánu byl zveřejněn i na webových stránkách odpůrkyně. K návrhu zadání územního plánu uplatnila řada dotčených orgánů svá vyjádření či stanoviska a fyzické osoby uplatnily i připomínky. Na základě výsledků projednání pořizovatel podle § 47 odst. 4 stavebního zákona upravil návrh zadání územního plánu včetně vypořádání vyjádření, stanovisek a připomínek a předložil jej ke schválení zastupitelstvu, k čemuž došlo dne 16. 4. 2014. Dne 12. 7. 2016 se konalo společné jednání o návrhu územního plánu podle § 50 odst. 2 stavebního zákona a vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj, přičemž oznámením ze dne 1. 6. 2016 pořizovatel vyzval dotčené orgány a sousední obce k uplatnění stanovisek. Návrh územního plánu a vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území byl vyvěšen od 3. 6. 2016 na úřední desce pořizovatele. Proti návrhu územního plánu uplatnila řada fyzických osob připomínky. Stanoviska a připomínky byly předloženy krajskému úřadu (§ 50 odst. 7 stavebního zákona). Dne 24. 10. 2018 byla podle § 52 odst. 1 stavebního zákona vyvěšena vyhláška o veřejném projednání návrhu územního plánu a vyhodnocení vlivů na životní prostředí, které se konalo dne 6. 12. 2018. Součástí vyhlášky bylo poučení o tom, že proti návrhu územního plánu lze podat námitky a připomínky. Návrh územního plánu byl zveřejněn i na webových stránkách odpůrkyně. Proti návrhu územního plánu bylo uplatněno mnoho rozličných námitek a připomínek. Pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem vyhodnotil výsledky projednání, zpracoval s ohledem na veřejné zájmy návrh rozhodnutí o námitkách a návrh vyhodnocení připomínek, na jejichž základě došlo k podstatným úpravám návrhu územního plánu. Podle § 52 odst. 1 stavebního zákona se dne 4. 5. 2023 konalo opakované veřejné projednání upraveného a posouzeného návrhu územního plánu a vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území. Vyhláška byla vyvěšena na úřední desce pořizovatele dne 22. 3. 2023 a její součástí bylo poučení o tom, že proti návrhu územního plánu lze podat námitky a připomínky. Proti upravenému návrhu územního plánu uplatnila řada fyzických a právnických osob námitky a připomínky. Po jejich zapracování pořizovatel zaslal návrh rozhodnutí o námitkách a návrh vyhodnocení připomínek dotčeným orgánům a krajskému úřadu. Jelikož nikdo z nich nezaujal negativní stanovisko, dne 17. 1. 2024 pořizovatel předložil návrh na vydání územního plánu zastupitelstvu obce. Územní plán schválilo zastupitelstvo odpůrkyně dne 31. 1. 2024, což oznámilo veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na úřední desku odpůrkyně dne 1. 2. 2024.

109. Z výše uvedeného soud nezjistil, že by se odpůrkyně či pořizovatel dopustili v průběhu pořizování napadeného OOP jakýkoliv procesních pochybení.

110. Ani v souvislosti s vyhodnocením vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území podle § 10i zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, a navrhovatelovými námitkami soud neshledal žádné pochybení.

111. Ve stanovisku (souhrnné vyjádření k návrhu zadání územního plánu Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 7. 8. 2013) orgán posuzování vlivů na životní prostředí požádal o zpracování vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí. To odůvodnil tím, že v návrhu zadání jsou navrženy lokality pro zemědělskou výrobu – ekofarmy a golfový tréninkový prostor. Je třeba vyhodnotit vliv na zábor zemědělské půdy, přírodu, faunu (ekofarmy a golfový tréninkový prostor byly situovány uprostřed polností), podzemní a povrchové vody včetně možného ovlivnění odtokových poměrů, zvýšenou dopravní obslužnost v otevřené krajině a případná kompenzační opatření. V dubnu 2016 bylo vyhotoveno vyhodnocení vlivů návrhu územního plánu na udržitelný rozvoj území. V koordinovaném stanovisku k návrhu územního plánu ze dne 3. 8. 2016 orgán posuzování vlivů na životní prostředí uvedl, že nemá zásadnější připomínku. Stanovisko ke koncepci podle § 10g zákona o posuzování vlivů na životní prostředí vydal orgán posuzování vlivů na životní prostředí dne 13. 4. 2018 a bylo souhlasné. Uvedl v něm, že při povolování jednotlivých záměrů je třeba dbát na nakládání s dešťovými vodami, které mají být likvidovány v místě vzniku – vsakem nebo retencí na pozemku – tak, jak předvídá právní úprava i územní plán (viz body 86 až 94 tohoto rozsudku). V katastrálním území není vymezeno záplavové území. Odtokové poměry ovlivní lokalita K 11 (golfové hřiště), což bude muset být řešeno v navazujících řízeních. V rámci koordinovaného stanoviska k veřejnému projednání návrhu územního plánu ze dne 12. 12. 2018 orgán posuzování vlivu na životní prostředí sdělil, že v souhlasném stanovisku k vyhodnocení vlivů na životní prostředí ze dne 13. 4. 2018 byla stanovena opatření pro vydání a uplatnění územního plánu a byla zapracována. Ve stanovisku k podstatné úpravě územního plánu ze dne 10. 1. 2023 orgán posuzování vlivů na životní prostředí uvedl, že úprava návrhu územního plánu nepředstavuje podstatnou změnu. V koordinovaném stanovisku k opakovanému veřejnému projednání návrhu územního plánu ze dne 13. 3. 2023 orgán posuzování vlivů na životní prostředí již neměl další připomínky.

112. Je třeba odlišovat mezi vyhodnocením vlivu územního plánu na udržitelný rozvoj území podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a stanoviskem k návrhu koncepce podle § 10g zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Zatímco nezveřejnění prvního z nich zpravidla vede k nezákonnosti územního plánu (srov. rozsudek ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–185, č. 1971/2010 Sb. NSS), u druhého z nich zákon jeho zveřejnění či veřejné projednání nepředpokládá. Pokud tedy nedošlo k veřejnému projednání stanoviska k návrhu koncepce podle § 10g zákona o posuzování vlivů na životní prostředí ze dne 13. 4. 2018, zákon nebyl porušen. Naopak, vyhodnocení vlivu územního plánu na udržitelný rozvoj území podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí bylo zveřejněno společně s návrhem územního plánu. Navrhovatelovi ani nelze dát za pravdu, pokud tvrdí, že se vyhodnocení vlivu územního plánu na udržitelný rozvoj území nezabývá plochou Z.23, protože tak činí na straně 45 a konstatuje, že nedojde k významnému ovlivnění složek životního prostředí (z toho plyne, že ani odtokových poměrů – ty se ostatně, jak je výše opakovaně zdůrazněno posuzují v navazujících řízeních). Pokud navrhovatel namítal, že se k ploše Z.23 nevyjádřil orgán posuzování vlivu na životní prostředí ve stanovisku ke koncepci podle § 10g zákona o posuzování vlivů na životní prostředí ze dne 13. 4. 2018, soud dodává, že podle obsahu stanoviska to zjevně nepovažoval za důležité. Jak vyplývá z předchozího bodu, důvodem zpracování vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj byl záměr vybudovat ekofarmy a golfový tréninkový prostor. To s plochou Z.23 (plocha BI 7) nijak nesouvisí. Na to ve stanovisku poukázal i orgán posuzování vlivu na životní prostředí. Tyto námitky nejsou důvodné.

113. Po opakovaném veřejném projednání ani nebylo potřeba požádat o další vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území. Podle § 53 odst. 2 stavebního zákona k tomu má dojít jen tehdy, pokud dojde k podstatné úpravě návrhu územního plánu. K tomu však nedošlo, přičemž to neodůvodňují ani domnělé změny v plochách BI 8 a BI 9 (navrhovatel na žádné z nich konkrétně nepoukázal). Navíc, podstatnou úpravu v území je třeba posuzovat objektivně. Ačkoliv zásah může být citelný pro konkrétního vlastníka, je nutné změnu území posuzovat globálně; nikoli z pohledu jednoho adresáta regulace (k tomu srov. rozsudek č. j. 1 Ao 1/2009–185). Vždy je třeba vycházet z okolností konkrétního případu.

114. Soud též zjistil, že napadené OOP vyhotovil zhotovitel – společnost U–24, s.r.o., Ateliér pro urbanismus a územní plánování. Územní plán je totiž (např. na straně 4 textové části) podepsán jeho projektantem Ing. arch. M. B. (autorizovaný architekt pro územní plánování) včetně autorizačního čísla (ČKA X) a opatřen autorizačním razítkem zhotovitele (na straně 3 textové části je podepsána oprávněná úřední osoba pořizovatele). I všechny verze návrhu územního plánu jsou opatřeny autorizačním razítkem. Tuto problematiku se navrhovatelovi ve vypořádání jeho námitek pokoušela vysvětlit již odpůrkyně. Ve shodě s tím, co zjistil soud, uvedla, že všechny verze návrhu územního plánu v tištěné podobě jsou autorizačním razítkem opatřeny. Dále dodala, že elektronické autorizační razítko jako alternativa k otisku razítka a vlastnoručního podpisu byla zavedena až zákonem č. 47/2020 Sb., kterým se změnil zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon). To odpovídá zákonu, a nic tedy nesvědčí o tom, že by měla být porušena zákonná ustanovení.

115. Není ani pravda, že by o námitkách měl rozhodovat pořizovatel, jak namítá navrhovatel. Podle § 53 odst. 1 stavebního zákona pořizovatel společně s určeným zastupitelem pouze připravuje návrh rozhodnutí o námitkách. Pořizovatel předkládá zastupitelstvu obce k vydání návrh územního plánu projednaný a upravený podle výsledků projednání, doplněný o odůvodnění, jehož součástí je mimo jiné i návrh rozhodnutí o námitkách (včetně vlastního odůvodnění) a vyhodnocení připomínek. Územní plán vydává zastupitelstvo obce v samostatné působnosti jako opatření obecné povahy, přičemž „[o] námitkách rozhoduje správní orgán, který opatření obecné povahy vydává, tj. v případě územního plánu zastupitelstvo obce.“ (viz Machačková, J. a kol. Stavební zákon. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 293), což výslovně plyne též z § 172 odst. 5 věty třetí správního řádu „[o] námitkách rozhoduje správní orgán, který opatření obecné povahy vydává“. Podle § 172 odst. 5 věty páté správního řádu „[r]ozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy (§ 173 odst. 1).“ Tak se v nyní posuzované věci stalo, a proto není tato námitka důvodná.

116. Soud dále nemá za to, že by odpůrkyně záměrně manipulovala obsah webových stránek. Poukazoval–li navrhovatel na to, že se na nich nenachází původní územní plán z ledna 1994, je tato skutečnost snadno vysvětlitelná tím, že tento územní plán nebyl digitalizován. Nemohl být proto ani zveřejněn na webových stránkách. To ostatně i přímo vyplývá z obsahu webových stránek [záložka „Územní plán obce Ořech – do roku 2024 (neaktuální)“], které soud při jednání provedl jako důkaz. V něm je zveřejněna položka A. Textová a tabulková část změny č. 1 a digitalizace územního plánu obce Ořech. Územní plán z roku 1994 tedy na webových stránkách obce Ořech není k dispozici zkrátka z toho důvodu, že to technické podmínky v roce 1994 neumožňovaly a k digitalizaci této verze nikdy nedošlo. Nehledě na to, že ani v této souvislosti navrhovatel nijak nepopisuje, jak by se ho tato skutečnost měla dotknout v jeho právní sféře. Sám přitom územní plán z roku 1994 soudu předložil, z čehož plyne, že jej má k dispozici a je seznámen s jeho obsahem.

117. Podáním ze dne 7. 11. 2023, které soud při jednání provedl k důkazu, navrhovatel „vyloučil“ pořizovatele (odbor územního plánování Městského úřadu Černošice) územního plánu z důvodu, že je podle navrhovatele zcela nekompetentní (v souvislosti s oprávněnou úřední osobou navrhovatel užil i značně nevhodné a především nepodložené expresivní výrazy – stará, nemocná a s pokročilou demencí). Poukázal na to, že jeho námitky odmítá projednat s dotčenými orgány, odmítá odstranit diskriminaci, která je podle něho trestný čin, odmítá jednat v součinnosti s odborem právním a odmítá jednat v součinnosti s vodoprávním úřadem. Dále v tomto podání uplatnil obdobné námitky jako v návrhu na zrušení napadeného OOP. O námitce podjatosti však nebylo podle navrhovatele řádně rozhodnuto.

118. Podle § 174 odst. 1 správního řádu pro řízení podle této části platí obdobně ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé.

119. Podle § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

120. I podání ze dne 7. 11. 2023, jež soud reprodukoval výše, je značně chaotické a nesrozumitelné, přičemž z něho není zcela jasné, čeho jím chtěl navrhovatel dosáhnout. Ačkoli totiž navrhovatel „vyloučil“ pořizovatele, nelze odhlížet od toho, že si v drtivé většině obsahu toho podání stěžuje na dosavadní postup v řízení o pořizování územního plánu a snaží se docílit toho, aby správní orgány postupovaly podle jeho názoru v souladu se zákonem. To však není důvod podjatosti (§ 14 odst. 1 správního řádu). Tato skutečnost, tedy „postup v řízení“ tradičně není důvodem pro podjatost úřední osoby. Okolnosti spočívající v postupu konkrétní úřední osoby v řízení nejsou důvodem jejího vyloučení pro podjatost (srov. zejména nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 30/09, či ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. II. ÚS 1062/08, či ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, nebo rozsudek NSS ze dne 20. 11. 2014, č. j. 9 As 121/2014–33, bod 37; byť se tato judikatura týkala otázky podjatosti soudců, lze její závěry analogicky vztáhnout i na otázku podjatosti úředních osob rozhodujících ve správním řízení – viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2023, č. j. 44 A 5/2023–49, bod 66). Navrhovatelova námitka proto byla na první pohled nedůvodná a vůbec neměla jakýkoliv racionální základ. Soud má proto za to, že tato námitka vůbec nebyla způsobilá vyvolat postup podle § 14 odst. 3 správního řádu, protože se jednalo o námitku zjevně nesmyslnou a z podstatné části i nesrozumitelnou (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2020, č. j. 8 As 127/2018–50). To potvrzuje i judikatura NSS. Nikoliv každá námitka podjatosti je bez dalšího způsobilá zpochybnit nepodjatost rozhodujících úředních osob a nikoliv každá námitka je dokonce způsobilá vyvolat postup podle § 14 odst. 3 správního řádu (viz rozsudek NSS ze dne 4. 7. 2019, č. j. 9 As 70/2019–34). Ani tato námitka proto není důvodná. Pro tento závěr je pochopitelně podstatné, že tento postup neupřel navrhovateli možnost zpochybňovat zákonnost napadeného OOP. Navrhovatel totiž proti návrhu územního plánu podal podrobné námitky a proti jeho výsledku – napadenému OOP podal návrh na jeho zrušení. V něm ostatně uplatnil obdobné námitky jako ve svém podání ze dne 7. 11. 2023. Ty správní orgány posoudily, s čímž navrhovatel nesouhlasil, a proto se mohl dále domáhat zrušení napadeného OOP před soudem. Jeho důvody tedy relevantní orgány vyslechly a tímto postupem nebyl nijak zkrácen ve své právní sféře.

121. Pokud navrhovatel namítal, že nebyly zveřejněny „návrh územního plánu ze dne 17. 1. 2024“ a koordinovaná stanoviska, tak ty ani zveřejňovány být nemají. Poukazoval–li navrhovatel na listinu ze dne 17. 1. 2024, nejedná se o návrh územního plánu, ale o návrh na vydání územního plánu podle § 54 odst. 1 stavebního zákona. Ten je třeba o odlišovat od návrhu územního plánu podle § 50 stavebního zákona, který se zveřejňuje a k němuž mohou občané podávat připomínky a námitky. Návrh na vydání územního plánu je však již konečný dokument, v němž byly všechny námitky, připomínky a stanoviska zohledněny a který pořizovatel předkládá zastupitelstvu obce. To po ověření, zda není v rozporu s politikou územního rozvoje, územním rozvojovým plánem, s územně plánovací dokumentací vydanou krajem nebo výsledkem řešení rozporů a se stanovisky dotčených orgánů nebo stanoviskem krajského úřadu, územní plán vydá (§ 54 odst. 2 stavebního zákona). V této fází tedy již prostor pro další námitky a připomínky není, nebyl tudíž jediný důvod, aby byla i tato listina zveřejněna. Uvádí–li § 54 odst. 1 stavebního zákona, že má být zveřejněno i odůvodnění, má tím pochopitelně na mysli odůvodnění územního plánu. To napadené OOP obsahuje, což plyne z obsahu správního spisu i webových stránek. Zákon nepředepisuje zveřejňovat ani stanoviska dotčených orgánů včetně koordinovaných stanovisek podle § 4 odst. 7 stavebního zákona. V nich dotčené orgány formulují své případné výhrady týkající se jednotlivých složkových zákonů vůči návrhu územního plánu, přičemž jejich vypořádání má na starosti pořizovatel územního plánu a zastupitelstvo obce. Jsou to totiž právě dotčené orgány, kdo je povolán k ochraně veřejného zájmu. Navrhovateli ani jiným občanům pochopitelně jejich obsah nikdo nezatajuje. Mohou se s nimi seznámit prostřednictvím nahlížení do spisu (§ 38 správního řádu). Toho navrhovatel mohl využít.

122. Pro posouzení dalších navrhovatelových námitek (uplatněných po podání návrhu na zrušení napadeného OOP) je klíčové, že soud může napadený územní plán přezkoumat jen v rozsahu a v mezích bodů, jež byly uplatněny již v návrhu, neboť širšímu přezkumu brání zásada koncentrace řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části zakotvená v § 101b odst. 2 větě druhé s. ř. s. Podle ní nelze již v dalším řízení (obsahuje–li návrh základní náležitosti) doplňovat nové návrhové body. Zúžení návrhu je možné po celou dobu řízení až do rozhodnutí soudu. Avšak rozšířit návrh na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body může navrhovatel pouze do té doby, než se mu podaří splnit veškeré zákonem požadované náležitosti návrhu (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2015, č. j. 10 As 96/2014–62, bod 35). Proto se soud nemohl zabývat většinou námitek, které navrhovatel uplatnil v dalších podáních po podání návrhu na zrušení napadeného OOP.

123. Z toho v prvé řadě plyne, že podáním ze dne 30. 12. 2024 navrhovatel omezil rozsah důvodů, které uplatnil v původním návrhu. Soud se proto v souladu s dispoziční zásadou nezabýval námitkou elektrosmogu.

124. Dalšími námitkami uplatněnými v podáních doručených po podání návrhu na zrušení napadeného OOP soud nemohl přihlížet.

125. Navrhovatel poukazoval na to, že po vydání napadeného OOP měla odpůrkyně zmanipulovat webové stránky, protože z územního plánu byly vyjmuty strany 2 nebo 6, a byl pozměněn obsah kapitol A.4.2. a A.6.

2. Tato námitka je nepřípustná i z toho důvodu, že se jedná o okolnost, jež měla nastat až po vydání napadeného OOP. V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy přitom může soud podle § 101b odst. 3 s. ř. s. vycházet jen ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. Soudu ani není vůbec zřejmé, jak k závěru o manipulaci webových stránek navrhovatel přišel. Tato skutečnost z ničeho neplyne. Poukazoval–li navrhovatel při jednání na to, že strana 2 a 6 územního plánu jsou prázdné a měla se na nich nacházet vyhláška, kterou byl územní plán vyhlášen, je třeba dodat, že vyhláška o vyhlášení územního plánu z podstaty věci nemůže být součástí jeho obsahu. Vyhláškou se totiž územní plán zveřejňuje (dalo by se říci, že územní plán je „přílohou“ vyhlášky). I v tomto případě pak navrhovatel netvrdí, jak se tato skutečnost má dotýkat jeho právní sféry. Též námitka, že po vydání napadeného OOP byla vydána jeho změna, jež zvýšila u některých ploch koeficient zastavěnosti, je opožděná a nepřípustná, neboť se jedná o okolnost, která měla nastat až po vydání napadeného OOP.

126. Opožděné a tudíž nepřípustné (bod 103 tohoto rozsudku) jsou i námitky, že je územní plán nezákonný, neboť regulativ maximálního počtu bytových jednotek a regulativy pro oplocení svojí podrobností překračují podrobnost územního plánu podle § 43 odst. 3 stavebního zákona, a regulativ počtu parkovacích míst nespecifikuje konkrétní technickou normu, na níž odkazuje. Opožděná je i námitka, že po podání navrhovatelovy ústní námitky neproběhla diskuze a doplnění dotčených orgánů.

127. Navrhovatel namítal, že nebylo respektováno zadání územního plán. I tato námitka je opožděná. Navíc i pokud by tato námitka nebyla opožděná, byla by nedůvodná. NSS opakovaně zdůrazňuje, že pořizování územního plánu představuje dynamický proces, v jehož průběhu může připravovaný dokument doznat změn (např. rozsudky č. j. 1 Ao 5/2010–169, ze dne 21. 10. 2009, č. j. 6 Ao 3/2009–76, ze dne 16. 6. 2011, č. j. 4 Ao 3/2011–103, ze dne 27. 1. 2012, č. j. 4 Ao 7/2011–75, atd.). Územní plán tedy není nezákonný jen z toho důvodu, že neodpovídá jeho zadání. Oproti zadání může být jeho konečná podoba (zásadně) odlišná, jinak by ostatně byly zbytečné takřka všechny úkony při jeho pořizování. Soud ani neshledává zásadní rozpor mezi obsahem předloženého zadání a obsahem přijatého územního plánu. V této souvislosti přitom soud musí připomenout, že schválené zadání je pouze jedním z podkladů, na základě kterých samotný územní plán vzniká. Zadání představuje ve své podstatě přání obce, co a jakým způsobem by měl územní plán regulovat. Toto přání však v průběhu předepsaného procesu pořizování územního plánu z povahy věci doznává jistých změn, neboť při společném jednání ke zpracovanému návrhu znovu uplatňují stanoviska dotčené orgány a posléze v rámci veřejného projednání jsou ještě vznášeny námitky a připomínky dotčenou veřejností, které též mohou vést k ústupkům a změnám v koncepci zamýšlené odpůrkyní. Zároveň nelze pominout ani běh času. S plynutím času se zpravidla mění politickými procesy složení zastupitelstva územně samosprávného celku, které prostřednictvím určeného zastupitele či přímo v rámci hlasování o návrhu územního plánu může prosadit určitý posun od původního záměru vyjádřeného v zadání. Také dotčené orgány mohou v řízení o návrhu územního plánu dále posouvat své požadavky. Proto představa navrhovatele, že by schválené zadání muselo být následně přijatým návrhem územního plánu beze zbytku respektováno, nemůže obstát a je v rozporu s právní úpravou procesu přijímání územního plánu.

128. Závěrem soud doplňuje, že navrhovatelův návrh na vyloučení senátu 37 A zdejšího soudu posoudil jako námitku podjatosti, jež shledal nedůvodnou. Navrhovatelem uplatněné důvody totiž důvod pochybovat o nepodjatosti členů senátu 37 A nemohly vyvolat, neboť důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 8 odst. 1 in fine s. ř. s.). Navrhovatelovu námitku soud nepředložil NSS, jelikož v řízení počítaném na dny tak není povinen učinit, má–li za to, že je námitka nedůvodná a je–li proti jeho rozhodnutí přípustná kasační stížnost (§ 8 odst. 6 s. ř. s.).

129. V řadě podání zaslaných soudu se navrhovatel pozastavoval i nad tím, že mu nebylo doručeno „soudní poučení“. Tím měl patrně na mysli poučení navrhovatele, v němž bývá účastník řízení (navrhovatel) poučen o složení soudního senátu, možnosti vznést námitku podjatosti, o možnosti vyjádřit se k vyjádření odpůrce a vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Toho však v daném případě vůbec nebylo třeba, protože navrhovatel námitku podjatosti uplatnil, v návrhu sdělil, že požaduje, aby ve věci proběhlo jednání a z jeho podání bylo zřejmé, že má v úmyslu se k vyjádření odpůrkyně vyjádřit. To mu přitom bylo umožněno. Vydání formalizovaného poučení by proto za daných okolností bylo čistě formální a fakticky i zcela zbytečné.

130. Soud jako důkaz neprováděl sdělení ve věci návrhu zadání regulačního plánu v obci Ořech, lokalita B ze dne 28. 1. 2008, neboť se napadeného OOP nijak netýká. Soud neprováděl důkaz ani změnou č. 1 územního plánu. To, že odpůrkyně přistoupila k vydání změny napadeného OOP není relevantní, jedná se o skutečnost, která nastala až po jeho vydání. Totéž platí o rozličných výtiscích Ořešských listů. Mají totiž prokazovat skutečnosti nastalé až po vydání napadeného OOP (např. záplavy), a jsou tudíž irelevantní. Zadání územního plánu soudu neprováděl, protože je součástí předloženého správního spisu. Soud jej proto nemusí provádět, ale pro své skutkové závěry z něho vychází. S předmětem nyní posuzované věci se zcela míjí i to, že zastupitelstvo odpůrkyně mělo dne 12. 2. 2025 projednat aktualizaci zásad pro uzavírání plánovacích smluv nebo smluv o poskytnutí příspěvku. Soud proto neprováděl sdělení o veřejném zasedání zastupitelstva ze dne 4. 2. 2025. Odpověď na otázku, jaký byl „na počátku územního plánování obce Ořech“ koeficient zastavěnosti (30 %) dává územní plán z roku 1994 a předložená spisová dokumentace, bylo tudíž nadbytečné provádět též přípis Obecního úřadu Ořech ze dne 18. 12. 2000. Tato listina ani nic nemůže vypovídat o tom, zda odpůrkyně územní plán z roku 1994 před kýmkoli zatajovala. Nadbytečné bylo provádět i (podle navrhovatele „podvodné“) stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj, protože právní stav k roku 1994 byl dostatečně prokázán územním plánem z roku 1994, který soud při jednání provedl. Okolnosti pořizování předchozí územně plánovací dokumentace a procesní stanoviska odpůrkyně zaujatá v jiných předchozích řízeních nejsou pro nyní posuzovanou věc – zcela nový územní plán – relevantní. Měl–li navrhovatel v úmyslu tímto důkazem prokázat, že ministerstvo má v územním plánování zmatky, nezbývá než konstatovat, že tato skutečnost je irelevantní, neboť soud přezkoumává důvodnost námitek směřujících proti novému územnímu plánu obce Ořech. Ten však ministerstvem vydán ani pořizován nebyl. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 131. Jak vyplývá z výše uvedeného, soud shledal návrh nedůvodným, přičemž nezjistil žádné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, a proto podle § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. návrh zamítl.

132. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Ten měla naopak odpůrkyně. Ve správním soudnictví obvykle není přiznávána náhrada nákladů řízení za právní zastoupení „profesionálním“ správním orgánům, o nichž se předpokládá, že budou způsobilé hájit svá rozhodnutí či své postupy před soudem samy. Výjimku z tohoto pravidla ale tvoří právě část agendy přezkoumávání opatření obecné povahy, v níž na straně odpůrkyně často stojí malé obce, které nemají potřebný odborný aparát (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47, č. 3228/2015 Sb. NSS). Odpůrkyně je menší obcí, která nemá vlastní úřad územního plánování, a soud proto považuje náklady odpůrkyně na zastoupení advokátem za účelně vynaložené a s ohledem na procesní úspěch jí náleží jejich náhrada.

133. Soud přiznal odměnu za šest úkonů právní služby [převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k návrhu na zrušení napadeného OOP, další porada s klientem přesahující jednu hodinu uskutečněná dne 10. 2. 2025, podání ve věci samé ze dne 14. 2. 2025 a účast na jednání v délce dvakrát dvě započaté hodiny podle § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění ode dne 1. 1. 2025] a šest paušálních částek jako náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dne 1. 1. 2025 nabyla účinnosti vyhláška č. 258/2024 Sb., kterou se mění advokátní tarif. V čl. II uvedla, že za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle advokátního tarifu ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Před 1. 1. 2025 učinila zástupkyně odpůrkyně jeden úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení) a za toto období jí tedy přísluší odměna ve výši 3 100 Kč a paušální náhrada nákladů řízení ve výši 300 Kč. Po 1. 1. 2025 zástupkyně odpůrkyně sepsala vyjádření k návrhu na zrušení napadeného OOP, uskutečnila se další porada s klientem, sepsala další podání ve věci samé ze dne 14. 2. 2025 a účastnila se soudního jednání přesahujícího dvě hodiny (ale nepřesahujícího čtyři hodiny), za což jí náleží odměna ve výši pětkrát 4 620 Kč a pětkrát paušální náhrada nákladů řízení po 450 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že advokátka odpůrkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, soud zvýšil náhradu o částku 6 037,50 Kč odpovídající náhradě za tuto daň ve výši 21 % (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Náhradu nákladů řízení v celkové výši 34 787,50 Kč je navrhovatel povinen uhradit k rukám zástupkyně odpůrkyně ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 zákona občanského soudního řádu ve spojení s § 64 s. ř. s.).

134. Osobě zúčastněné na řízení soud v řízení neuložil plněné žádné povinnosti a neshledal ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí měl náhradu dalších nákladů řízení přiznat. Proto podle § 60 odst. 5 s. ř. s. rozhodl tak, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Navrhovatelovy námitky uplatněné v návrhu na zrušení napadené OOP Vyjádření odpůrkyně Další stanoviska navrhovatele, odpůrkyně a osoby zúčastněné na řízení Splnění dalších podmínek řízení Posouzení návrhu soudem Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení