37 C 22/2021-69

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 432 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 301 500 Kč od 29. 7. 2021 do 8. 9. 2021, a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 000 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 426 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 29. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 948 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 728 000 Kč s úrokem v prodlení v zákonné výši coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soud v Brně (dále též„ MS“) pod sp. zn. 30 C 105/2004 (dále též„ původní řízení“). Podáním ze dne 21. 1. 2022 pak svoji žalobu vzala zpět co do částky 295 500 Kč O tomto zpětvzetí rozhodl soud usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 37 C 22/2021-51. Žalobkyně se tedy po zpětvzetí domáhala částky 4325 500 Kč s úrokem z prodlení od 29. 7. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení z částky 295 500 Kč od 29. 7. 2021 do 8. 9. 2021.

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobkyni náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že původní řízení bylo zahájeno dne 7. 4. 2004 a skončeno dne 26. 9. 2020. Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 16 let a 6 měsíců.

4. Žalobkyně zdůrazňovala, že původní řízení se týkalo odškodnění bolesti, náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady účelných nákladů spojených s léčením, přičemž tyto své požadavky žalobkyně uplatňovala u MS v souvislosti s nevratným poškozením jejího zdraví v důsledku [anonymizováno 7 slov] [obec]. Zároveň identifikovala období nečinnosti soudů v původním řízení, a to pokud jde o pauzy mezi jednotlivými jednáními. Dále zdůraznila, že shledává průtahy při zpracování znaleckých posudků, při jejich zadávání a soustavném vzdávání se znaleckého úkolu. Rovněž zdůraznila, že nepřiměřeně dlouhá byla i délka odvolacího a dovolacího řízení. Sama žalobkyně přitom dle svých tvrzení neměla mít podíl na nepřiměřené délce původního řízení.

5. Žalobkyně připustila, že původní řízení bylo po odborné stránce náročné (pokud jde o určení příčiny vzniku jejího poškození zdraví), nicméně časové průtahy při opakovaném hledání vhodného znalce v v důsledku předchozích vzdávání se znaleckého úkolu, jakož i zjevná neodbornost a nekompetentnost prvně jmenovaného znaleckého ústavu - [anonymizována čtyři slova] [obec], která způsobila přílišnou obecnost a nepoužitelnost jeho znaleckého posudku, nemůže jít k tíži žalobkyně, nýbrž k tíži žalované. Podle žalobkyně nebyl rozsah dokazování v celém řízení nijak extrémní, aby způsobil tak nepřiměřenou délku řízení; celé řízení bylo možné skončit v obecně uznávané přiměřené délce řízení v trvání dvou až tří let, byť v důsledku četných odvolání a dovolání byla žalobkyně ochotna připustit délku až pět let.

6. Žalobkyně tvrdila, že podala žalobu nedlouho poté, co jí byla způsobena fatální a nevratná újma na zdraví, která [anonymizováno 9 slov]. [role v řízení] [anonymizováno 64 slov]. S ohledem na nepřiměřenou délku řízení žila žalobkyně dlouhá léta v ekonomické nejistotě a musela neustále upravovat nejen svoje osobní plány a potřeby, ale také řešit svoji tíživou finanční situaci. Tyto důvody jsou dle žalobkyně natolik závažné, že odůvodňují přiznání odškodnění nad obvykle uznávanou výši, a to v částce nejméně 2 000 EUR za každý rok, tj. v částce 52 000 Kč za každý rok.

7. Pokud jde o žalovanou částku, žalobkyně uvedla, že k ní dospěla tak, že vynásobila částku 52 000 Kč číslem 14, když toto číslo představuje počet let, které žalobkyně považuje za neodůvodněné průtahy a nepřiměřenou délku řízení. V této souvislosti tvrdila, že podáním doručeným žalované dne 28. 1. 2021 uplatnila svůj nárok ze stejných důvodů a ve stejné výši jako v projednávané věci u žalované, přičemž ke dni podání žaloby žalovaná o tomto nároku nerozhodla.

8. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 728 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 29. 7. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

9. Podáním ze dne 21. 1. 2022, pak vzala žalobkyně svoji žalobu zpět co do částky 295 500 Kč, neboť tuto částku jí žalovaná přiznala svým stanoviskem ze dne 7. 9. 2021 (vyplacena byla dne 8. 9. 2021). O tomto podání rozhodl soud usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 37 C 22/2021-51, když řízení co do částky 295 500 Kč zastavil.

10. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 7. 9. 2021 uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyně u žalované uplatnila dne 28. 1. 2021 svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“).

11. K meritu věci žalovaná uvedla, že v původním řízení lze konstatovat nekoncentrovaný postup soudů. Zároveň zdůraznila, že žalobkyně nepodala v původním řízení ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v rozhodném znění.

12. Původní řízení pak trvalo dle žalované celkem 17 let a 5 měsíc. Tuto délku je podle žalované třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma ve smyslu § 31a OdpŠk. Na druhou stranu je ovšem dle žalované třeba vzít v potaz, že v původním řízení byla věc projednávána celkem soudy třech stupňů. Původní řízení pak bylo složité. Význam řízení pro žalobkyni byl pro žalobkyni dle žalované zvýšený.

13. Podle žalované bylo namístě ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk přiznat žalobkyni zadostiučinění v penězích ve výši 295 500 Kč. Samotná výše přiměřeného zadostiučinění byla stanovena dle algoritmu uvedeného ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 Částku 295 500 Kč, k níž se dospělo součinem sazby 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 667 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvý rok řízení částkou o 20 000 Kč nižší) a celkové délky řízení, bylo dle žalované nutné ponížit celkem o 10%, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky. Došlo k těmto snížením a zvýšením základní částky: ke snížení o 10% z důvodu složitosti řízení, ke snížení o 20% z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy a ke zvýšení o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni.

14. S ohledem na to, že částka 295 500 Kč byla již žalobkyni žalovanou vyplacena, navrhovala žalovaná zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

15. V replice ze dne 21. 1. 2022 zopakovala žalobkyně svá tvrzení obsažená již v samotném žalobním návrhu s tím, že na své žalobě trvá. Nadto zdůraznila, že pokud jde o složitost původního řízení, že se v jejím řízení projednávaly vysoce odborné otázky z oboru zdravotnictví, nicméně klíčovou a v zásadě jedinou otázkou pro rozhodnutí o odpovědnosti za škodu bylo to, co způsobilo [anonymizována dvě slova] žalobkyně a z toho plynoucí [anonymizováno]. Bohužel k relevantní odpovědi na tuto otázku se soudy dostaly až po uplynutí celé řady let na základě závěrů v pořadí druhého znaleckého posudku [nemocnice] z roku 2009, resp. jeho doplnění výslechem znalce [příjmení] [příjmení] u odvolacího soudu v roce 2011. Aniž by žalobkyně chtěla bagatelizovat dosavadní výsledky řízení do doby zajištění citovaného posudku, jednalo se jen o jakési podpůrné důkazní prostředky bez nějakého rozhodovacího potenciálu. Naproti tomu znalecký posudek [nemocnice] celkem jednoznačně stanovil příčinu útlaku míchy a další důkazní prostředky na něj jen navazovaly. Pochopitelně pak byl významným rovněž znalecký posudek [nemocnice] z roku 2020, který však jen stanovil bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobkyně. Z uvedeného tak podle žalobkyně plyne, že ačkoliv byly v řízení provedeny výslechy řady svědků a zpracována řada znaleckých posudků, což opticky evokuje vysokou odbornost a složitost případu, ve své podstatě byla podstata sporu velmi jednoduchá a omezená jen na rozhodnutí, co bylo příčinou útlaku míchy žalobkyně, a na výpočet bolestného a ztížení společenského uplatnění dle příslušného právního předpisu.

16. Dále k významu původního řízení žalobkyně uvedla, že se s nárokem na náhradu škody obrátila na soud již v roce 2004. V té době jí bylo [anonymizováno] let a důvodně očekávala, že přiznaná náhrada škody jí pomůže překlenout fatální následky škody na jejím zdraví. Žalobkyně musela ze dne na den úplně změnit dosavadní způsob života, svoje zvyky a návyky, přehodnotit partnerský život, najít si nové bezbariérové bydlení atd. Náhrada škody byla žalobkyni reálně vyplacena až v roce 2020, tedy v době, kdy žalobkyni bylo již [anonymizováno] let, kdy pouze za finanční pomoci manžela postavila nový dům, kdy již odchovala dvě náctileté dcery, naučila se sama se svým handicapem žít apod. Žalobkyně tak byla celou dobu, kdy to nejvíc potřebovala, odkázána na pomoc své rodiny, svých blízkých, přátel a sociálních příspěvků. Obdržená náhrada škody po tak dlouhé řadě let byla pro žalobkyni přirozeně vítaným přilepšením, nicméně rozhodně nesplnila základní smysl institutu náhrady škody, kterým je okamžitá pomoc a sanace všech možných komplikací a újmy. Získání finančního plnění mělo pro žalobkyni největší smysl v rané fázi jejího poškození zdraví, kdy musela dojíždět na různá vyšetření, rehabilitace, zákroky, kdy potřebovala řešit svoji osobní, rodinnou, pracovní nebo společenskou situaci, nikoliv v době, kdy se sama nějak zajistila a zabezpečila, vychovala dvě děti, zajistila si zaměstnání atd. Po celou dobu trvání soudního řízení žalobkyně navíc žila v nejistotě ohledně výsledku sporu, který byl potvrzen v podstatě až po 15 letech od zahájení řízení. Žalobkyně tedy potřebovala náhradu škody dle svých tvrzení co nejdříve od podání žaloby, kdy byla její životní situace nejtíživější, ovšem v důsledku extrémně dlouhé délky řízení se musela nespravedlivě zařídit jinak.

17. Konečně žalobkyně ve své replice rovněž zdůraznila, že základní sazba přiměřeného zadostiučinění ve výši 2 000 EUR za každý rok průtahů je zcela legitimní a odůvodněný nárok. Podle žalobkyně je přitom rovněž třeba přihlédnout k tomu, že výkladové stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 vzniklo již před 11 lety a částka ve výši 20 000 Kč rozhodně nemá dnes stejnou kupní sílu jako v roce 2011. Zákonitě tak soud musí přihlédnout k růstu cen vlivem inflace a obdobně jako např. u nájemních i jiných smluv analogicky aplikovat inflační doložku. Přestože do roku 2020 nebyla inflace nijak zásadní, pro rok 2021 bude inflace dle odhadů atakovat hranici 10 %. Za této situace je tak dle žalobkyně neúnosné vycházet z částek určených již před 11 lety.

18. Dne 21. 7. 2022 se ve věci konalo jednání, na kterém strany setrvaly na svých dosavadních vyjádřeních a na kterém byly rovněž provedeny navržené důkazy a vyhlášen rozsudek.

III. Skutková zjištění

19. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně podáním doručeným žalované dne 28. 1. 2021 nárok na poskytnutí zadostiučinění z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 105/2004. Žalovaná žalobkyni částečně vyhověla svým stanoviskem ze dne 7. 9. 2021 a vyplatila jí částku 295 500 Kč, dne 8. 9. 2021.

20. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

21. Ze spisu vedeného u MS pod sp. zn. 30 C 105/2004 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Dne 8. 4. 2004 podala žalobkyně [celé jméno žalobkyně] k Městskému soudu v Brně žalobu proti 1) [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [anonymizováno]) [země], [stát. instituce] o náhradu škody na zdraví. -) Dne 24. 6. 2004 vyzval soud žalované k podání vyjádření k žalobě. -) Dne 21. 7. 2004 podala žalovaná 2) vyjádření. -) Dne 26. 8. 2004 podala vyjádření žalovaná 1). -) Dne 3. 12. 2004 podala žalobkyně vyjádření. -) Dne 3. 3. 2005 soud nařídil jednání. -) Dne 21. 3. 2005 žalobkyně udělila souhlas s vyžádáním zdravotnické dokumentace. ¨ -) Dne 27. 4. 2005, 18. 5. 2005 a 22. 6. 2005 se konala jednání. -) Dne 3. 8.2005 podala žalobkyně vyjádření. -) Dne 24. 8. 2005 žalovaná 1) sdělila, že nečiní návrh na doplnění dokazování. -) Dne 3. 2. 2006 soud ustanovil znalce. -) Dne 27. 2. 2006 podala žalovaná 1) námitky proti osobě znalce. -) Dne 5. 4.2006 soud ustanovil jiného znalce. -) Dne 25. 4. 2006 znalec požádal o zproštění. -) Dne 3. 5. 2006 soud ustanovil jiného znalce. -) Dne 6. 6. 2006 soud ustanovil jiného znalce. -) Dne 15. 9. 2006 znalec požádal o prodloužení lhůty pro vypracování znaleckého posudku do 30. 11. 2006. Znalec následně předložil znalecký posudek. -) Dne 7. 3. 2007 soud vyzval znalce k doplnění vyúčtování znaleckého posudku. -) Dne 2. 4. 2007 předložila žalovaná 1) stanovisko ke znaleckému posudku. -) Dne 30. 5. 2007 podala žalobkyně vyjádření ke znaleckému posudku. -) Dne 13. 8. 2007 poslal soud příliš znalci. -) Dne 17. 10. 2007 soud vyzval znalce k doplnění znaleckého posudku. Znalec reagoval dne 30. 10. 2007. -) Dne 5. 11. 2007 soud uložil znalci podat doplněk ke znaleckému posudku. -) Dne 22. 1. 2008 soud znalci prodloužil lhůtu k předložení doplňku ke znaleckému posudku do 15. 2. 2008. -) Dne 4. 3. 2008 a 6. 5. 2008 soud urgoval předložení znaleckého posudku. -) Dne 26. 5. 2008 byl předložen soudu doplněk ke znaleckému posudku. -) Dne 27. 5. 2008 soud nařídil jednání. -) Dne 22. 9. 2008 se konalo jednání. -) Dne 25. 9. 2008, 9. 10. 2008 a 14. 10. 2008 soud urgoval vrácení zdravotní dokumentace žalobkyně. -) Dne 14. 11. 2008 žalobkyně předložila souhlas s vyžádáním zdravotnické dokumentace. -) Dne 20. 11. 2008 byla soudu předložena zdravotnická dokumentace žalobkyně. -) Dne 21. 11. 2008 podala žalobkyně vyjádření. -) Dne 27. 1. 2009 soud ustanovil znalce k předložení revizního znaleckého posudku. -) Dne 20. 2. 2009 soud rozhodl o znalečném. -) Dne 5. 5. 2009 byl soudu předložen revizní znalecký posudek. -) Dne 19. 5. 2009 a 27. 5. 2009 soud rozhodl o znalečném. -) Dne 8. 7. 2009 soud nařídil jednání. -) Dne 25. 9. 2009, 9. 12. 2009, 25. 1. 2010 se konala jednání. Na jednání dne 25. 1. 2010 soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl. -) Dne 10. 3. 2010 podala žalobkyně odvolání. -) Dne 30. 3. 2010 vydal soud opravné usnesení. -) Dne 13. 5. 2010 byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Dne 7. 4. 2011 byl spis vrácen bez věcného vyřízení, neboť je třeba rozhodnout o nákladech státu. -) Dne 27. 4. 2011 soud rozhodl o nákladech státu. -) Dne 9. 5. 2011 podala žalobkyně odvolání. -) Dne 31. 5. 2011 byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Dne 14. 9. 2011, 14. 10. 2011 a 21. 10. 2011 se konala jednání před odvolacím soudem. -) Dne 21. 10. 2011 odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že základ nároku je dán. -) Dne 19. 12. 2011 podala žalovaná 1) dovolání. -) Dne 25. 1. 2012 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. -) Dne 27. 5. 2015 Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil. -) Dne 23. 7. 2015 byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Dne 7. 8. 2015 odvolací soud nařídil jednání na den 25. 11. 2015. -) Dne 25. 11. 2015 se konalo před odvolacím soudem jednání. -) Dne 2. 12. 2015 odvolací soud ustanovil znalce. -) Dne 12. 1. 2016 byl předložen znalecký posudek. -) Dne 13. 7. 2016 soud poslal znalci spis k vypracování revizního znaleckého posudku. -) Dne 14. 11. 2016 byl soudu předložen revizní znalecký posudek. -) Dne 3. 2. 2016 podala žalobkyně vyjádření. -) Dne 30. 3. 2016 odvolací soud napadený rozsudek ze dne 25. 1. 2010 zrušil a uložil soudu doplnit dokazování a zadat revizní znalecký posudek. Nadále bude na straně žalované vystupovat pouze [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována tři slova]. -) Dne 20. 6. 2016 soud ustanovil znalce k podání revizního znaleckého posudku do 31. 12. 2016. Znalecký posudek byl předložen dne 10. 11. 2016. -) Dne 16. 11. 2016 soud rozhodl o znalečném. -) Dne 5. 12. 2016 podala žalobkyně vyjádření. -) Dne 1.2 2017 podala žalovaná vyjádření. -) Dne 30. 5. 2017, 17, 7, 2017 se konala jednání. -) Dne 17. 7. 2017 vydal soud mezitímní rozsudek. -) Dne 21. 8. 2017 podala žalovaná odvolání. -) Dne 7. 9. 2017 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za odvolání. -) Dne 11. 9. 2017 podala vyjádření. -) Dne 21. 9. 2017 soud výzvu k zaplacení soudního poplatku zrušil. -) Dne 10. 10. 2017 podala žalobkyně vyjádření k odvolání. -) Dne 1. 11. 2017 byl spis předložen odvolacímu soudu Odvolací soud nařídil dne 5. 12. 2018 jednání na den 9. 1. 2019. -) Dne 9. 1. 2019 odvolací soud napadený rozsudek částečně zrušil, částečně potvrdil. -) Dne 8. 4. 2019 podala žalovaná dovolání. -) Dne 25. 4. 2019 podala žalobkyně vyjádření. -) Dne 2. 5. 2019 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. -) Dne 28. 5. 2019 Nejvyšší soud dovolání odmítl. -) Dne [číslo] 2019 soud nařídil jednání na den 6. 9. 2019. -) Dne 6. 9. 2019 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zadání znaleckého posudku. -) Dne 6. 9. 2019 soud připustil změnu žaloby a současně řízení částečně zastavil. -) Dne 18. 9. 2019 soud ustanovil znalce. -) Dne 11. 2. 2020 byl připojen znalecký posudek. -) Dne 17. 4. 2020 soud vyžádal mzdový list žalobkyně. -) Dne 28. 4. 2020 soud uložil znalci podat doplněk ke znaleckému posudku. -) Dne 4. 6. 2020 byl předložen doplněk ke znaleckému posudku. -) Dne 9. 6. 2020 soud rozhodl o znalečném. -) Dne 16. 6. 2020 soud nařídil jednání na den 12. 8. 2020. -) Dne 12. 8. 2020 a 18. 8. 2020 se konala jednání. Na jednání dne 28. 8. 2020 soud vyhlásil rozsudek. -) Dne 21.9 2020 podala žalobkyně odvolání. -) Dne 23. 10. 2020 byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Dne 24. 11. 2021 vydal odvolací soud rozsudek, kterým napadené rozhodnutí potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 31. 1. 2022, čímž řízení skončilo.

22. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

23. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

24. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

25. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

26. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

27. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

28. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění ve výši 432 500 Kč s přísl. za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u MS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

29. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

30. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

31. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

32. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

33. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne 8. 4. 2004, kdy byla MS doručena žaloba zdejší žalobkyně. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 31. 1. 2022, kdy bylo posuzované řízní pravomocně skončeno. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila cca 17 let a 9 měsíců.

34. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž ve věci rozhodoval třikrát MS, čtyřikrát soud odvolací a dvakrát soud dovolací. Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

35. Po skutkové i hmotněprávní i procesněprávní stránce byla věc dle soudu obtížná (resp. složitá). Předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy na zdraví. Je přitom notorietou, že rozhodování o náhradách újmy na zdraví patří mezi vůbec nejsložitější spory projednávané civilními soudy. O tom mimo jiné svědčí i bohatá judikatura civilních soudů, jakož i neustále probíhající sjednocovací činnost Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020). Hmotněprávní složitost původního řízení je dána nutností soudu vážit zvýšení náhrady, tj. složitostí aplikační a interpretační (viz § 440 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb. a vyhláška č. 440/2001 Sb. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1925/2008; srov. textace § 2958 zákona č. 89/2012 Sb.). Procesněprávní složitost původního řízení pak byla dána četností opravných prostředků, výsledkem řízení o těchto opatrných prostředcích a množstvím prováděných důkazů (zejm. znaleckých posudků, když soud musel opakovaně ustanovovat znalce). Složitost původního řízení po stránce skutkové pak vyplývá z prováděného dokazování, zejm. pokud se jedná o množství znaleckých posudků (resp. výslechů znalců), provedené listinné důkazy a výslechy svědků.

36. Pokud jde o složitost řízení, na tomto místě je třeba odmítnout argumentaci žalobkyně, která tvrdila, že původní řízení bylo pouze„ opticky“ složité; ve své podstatě pak bylo však dle žalobkyně velmi jednoduché a omezené na otázku, co bylo příčinou útlaku míchy žalobkyně a na výpočet bolestného a ztížení společenského uplatnění dle příslušných právních předpisů. K tomu soud poznamenává, že považuje argumentaci žalobkyně za vnitřně rozpornou, když sama žalobkyně ve své žalobě uznala, že původní řízení bylo po odborné stránce náročné, aby později ve své replice složitost řízení bagatelizovala. Dále pak nelze přehlédnout, že žalobkyně otázku složitosti řízení redukuje pouze na to, o čem soudy rozhodovaly (tj. o jakých otázkách rozhodovaly). Posouzení samotného předmětu řízení (resp. otázky, které musely soudy řešit) ovšem ke spolehlivému závěru o složitosti (či jednoduchosti) původního řízení nestačí. Jak plyne z ustálené judikatury civilních soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3175/2015), je totiž třeba vážit širší souvislosti původního řízení, což učinil zdejší soud shora.

37. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud sice nezaznamenal (a žalobkyně to ani netvrdila), že by se žalobkyně snažila o urychlení řízení, resp. že by podala žádost o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

38. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako velmi vysoký. Jednalo se totiž o spor o náhradu nemajetkové újmy na zdraví, u něhož se vyšší význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 987/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2138/2013). Navíc nelze přehlédnout, že z provedeného dokazování (soudním spisem MS) vyplynulo, že žalobkyně je osobou těžce nemocnou. Právě zdravotní stav účastníka řízení přitom patří mezi další typová hlediska rozhodná pro význam předmětu řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012). Tento zdravotní stav přitom byl soudům v původním řízení dobře znám; bylo tak lze po nich spravedlivě požadovat, aby této okolnosti svůj postup v řízení přizpůsobily. Jinak řečeno, i tato okolnost tak svědčí o vysokém významu původního řízení pro žalobkyni.

39. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). Platí, že stran individuálního významu žalobkyně žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jejího života, nedotvrdila. Pouze poukazovala na to, že jí byla náhrada škody vyplacena až v roce 2020 a že pouze za finanční pomoci svého manžela tak mohla postavit nový dům, vychovat své dvě dcery a naučit se sama se svým handicapem žít. Zároveň tvrdila, že byla po celou dobu odkázána na pomoc své rodin, svých blízkých, přátel a sociální příspěvky. Obdržené finanční plnění mělo pro žalobkyni největší smysl v rané fázi jejího poškození zdraví, kdy musela dojíždět na různá vyšetření, rehabilitace, zákroky a kdy potřebovala řešit svoji osobní, rodinnou, pracovní nebo společenskou situaci. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že žalobkyni nevyzýval k doplnění důkazů ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť již jen ze samotných tvrzení je naprosto zjevné, že se nejedná a nemůže jednat o újmu, kterou by žalobkyně utrpěla v příčinné souvislosti s nepřiměřeně dlouhým soudním řízením a která by umocňovala její újmu. Jinak řečeno, to že žalobkyni bylo vyplaceno odškodnění až v roce 2020, není primárně dáno postupem soudů v původním řízení, nýbrž tím, že žalovaná (resp. dlužník) v původním řízení neplnil řádně a včas (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3913/2011). Pochopitelně zdejší soud si uvědomuje, že žalobkyně se v průběhu původního řízení musela nutně nacházet ve složité životní situaci, nicméně tato složitá životní situace (resp. komplikovaný zdravotní stav) byla již zohledněna v bodu 39 tohoto rozsudku v rámci posuzování typových znaků (pokud jde o význam původního řízení pro žalobkyni).

40. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení zaznamenal několik období nečinnosti a nekoncentrovaný postup. První období nečinnosti soud spatřuje v období od 24. 6. 2004 (kdy MS vyzval žalované k podání vyjádření) do 3. 3. 2005 (kdy MS nařídil jednání). Další období nečinnosti soud spatřuje v období od 25. 1. 2012 (kdy byl spis předložen Nejvyššímu soudu) do dne 27. 5. 2015 (kdy Nejvyšší soud ve věci rozhodl). K tomu se zdůrazňuje, že s ohledem na povahu řízení před Nejvyšším soudem nelze bez dalšího označit za průtah dobu do jednoho roku od zahájení řízení před ním (srov. Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1 vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, 286 s.). V kontextu původního řízení pak sice platí, že Nejvyšší soud se dne 27. 5. 2015 vypořádal s věcí meritorně, avšak i tak lze považovat dobu více jak 3 let, po které probíhalo dovolací řízení za nepřiměřeně dlouhou (srov. např. rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 46 C 165/2021, ve kterém byla označena doba 4 let, po kterou Ústavní soud projednával ústavní stížnost, za průtah). Konečně za období původního řízení stižené průtahy zdejší soud považuje rovněž období od 15. 2. 2008 (kdy uplynula soudem uložená lhůta k předložení doplňku ke znaleckému posudku) do 26. 5. 2008 (kdy byl soudu doplněk znaleckého posudku předložen). Platí totiž, že prodleva s dodáním doplňku ke znaleckému posudku nebyla dána absencí součinnosti účastníků řízení, přičemž žalovaná nese odpovědnost rovněž za průtahy v řízení způsobené prodlevami při vypracování znaleckého posudku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009). Pokud jde o nekoncentrovaný postup MS v původním řízení, nelze přehlédnout, že odvolací soud vrátil dne 7. 4. 2011 spis bez věcného vyřízení, neboť bylo třeba rozhodnout o nákladech státu.

41. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

42. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

43. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

44. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou 19 162 Kč.

45. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 20 000 Kč za první dva roky řízení a 20 000 za každý další rok řízení (tj. za 17 let řízení 320 000 Kč) a dále 1667 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 15 000 Kč za dalších 9 měsíců řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat nižší základní částku; původní řízení totiž soud považuje za extrémně dlouhé, resp. násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

46. K tomu soud k argumentaci žalobkyně doplňuje, že není možné vycházet z částek 1000 EUR až 1500 EUR za každý rok trvání řízení. Nic takového totiž neplyne ani z judikatury ESLP, ani z judikatury Nejvyššího soudu. Naopak Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti jednoznačně zdůraznil, že pro poměry panující v České republice je přiléhavé přiznávat přiměřené zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení (viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Tyto závěry vyplývající z rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu přitom nebyly dosud nikterak překonány (a to ani s ohledem na čas, který uplynul od jejich přijetí), přičemž zdejší soud se jimi v souladu s principem jednotného rozhodování soudů cítí vázán.

47. Vypočtená základní částka ve výši 335 000 Kč byla ponížena o 30 % odpovídající tomu, že se na rozhodování opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy a soud dovolací. Dále byla vypočtená částka ponížena o 30 % z důvodu složitosti původního řízení. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 50 % z důvodu mimořádného významu původního řízení pro žalobkyni. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 10 %, tj. na výslednou částku 301 500 Kč, od níž bylo odečteno 295 500 Kč, které žalobkyně od žalované již obdržela za v minulosti žalovanou posuzované původního řízení. Soud tedy v nadepsaném řízení přiznal žalobkyni částku 6000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrokem II. pak ve zbylém rozsahu žalobu zamítl. K otázce úroků z prodlení viz níže.

VI. K úrokům z prodlení

48. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

49. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 28. 1. 2021. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta ve středu dne 28. 7. 2021; v prodlení se tak žalovaná ocitla ve čtvrtek dne 29. 7. 2021. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od 13. 8. 2021 (výrok I. tohoto rozsudku). Soud rovněž přiznal úroky z prodlení z žalovanou již zaplacené částky 295 500 Kč od 29. 7. 2021 do 8. 9. 2021 (tj. od okamžiku prodlení do dne zaplacení; výrok I. tohoto rozsudku). Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

VII. K nákladům řízení

50. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

51. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

52. V daném případě byly provedeny 4 úkony právní služby, tj. celkem 12 400 Kč. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii) podání žalobkyně ze dne 21. 1. 2022 a (iv) účast na jednání soudu, a dále 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1200 Kč. Dále jsou náklady žalobkyně tvořeny náhradou za promeškaný čas ve výši 1 400 Kč (14 půlhodiny x 100 Kč; kdy soud z informací přístupných ve veřejné datové síti zjistil, že cesta z místa sídla právního zástupce žalobkyně do místa sídla soudu trvá při použití hromadné dopravy obvykle přibližně 3 hodiny a 10 minut). Celková částka 15 000 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 18 150 Kč.

53. Dále náklady řízení činí náhrada cestovného. K tomu soud uvádí, že právní zástupce žalobkyně ve svém vyúčtování nákladů ze dne 25. 7. 2022 požadoval cestovné za cestu k jednání soudu osobním vozidlem [příjmení] [jméno] [anonymizováno], [registrační značka]. Velký technický průkaz tohoto vozidla ovšem soudu nedoložil. Za situace, kdy soud zjistil, že má právní zástupce žalobkyně sídlo mimo sídlo soudu, požaduje cestovné, avšak nedoloží velký technický průkaz vozidla, kterým měla být cesta vykonána, přiznal soud cestovné ve výši obvyklého jízdného hromadnou dopravou (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2016, č. j. 103 VSPH 605/2016-60). Obvyklé jízdné na trase Brno, kde má právní zástupce žalobkyně sídlo, a Prahy přitom činí dle zjištění soudu 399 Kč za jednu cestu; za dvě cesty tak náleží náhrada cestovného ve výši 798 Kč. Dlužno poznamenat, že v této ceně je DPH již zahrnuto, tedy cena jízdenek se o DPH nenavyšuje.

54. Celková částka nákladů řízení tak činí 18 948 Kč.

VIII. Ke lhůtě k plnění

55. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení