38 C 289/2018 - 290

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro zaplacení 136 822 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 811,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 811,53 Kč od 3. 7. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 62 605 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 7. 2018 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 136 822 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že spolu se žalovaným nabyli do společného jmění manželů kupní smlouvou ze dne 4. 4. 2017 nemovitosti, a to pozemek p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je budova rodinný dům č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] v Plzni, který zrekonstruovali a následně pronajímali po lůžkách nebo pokojích. V roce 2011 ukončili společné soužití a žalobkyně byla nucena vyklidit společnou domácnost. Rozsudkem zdejšího soudu č.j. 19 C 391/2011-17, který nabyl právní moci dne 22. 2. 2012, došlo k zúžení společného jmění manželů až na věci, které tvoří obvyklé vybavení domácnosti. Společné jmění manželů nebylo vypořádáno, a dne 22. 2. 2015 se tak uplatnila fikce vypořádání a nemovitost se stala podílovým spoluvlastnictvím obou účastníků se shodnými podíly. Rozsudkem zdejšího soudu č.j. 18 C 31/2015-56 ze dne 12. 6. 2015, který nabyl právní moci dne 11. 7. 2015 byli účastníci rozvedeni. Od roku 2011 žalovaný inkasoval příjmy z pronájmu nemovitosti a za rok 2014 žalobkyni vyplatil 164 868 Kč, přičemž tvrdil, že se jedná o 1/3 čistého zisku a sám si ponechal 2/3 čistého zisku. S tímto řešením žalobkyně nesouhlasila. Žalobkyně zjistila, že za období roku 2014 činil hrubý zisk z pronájmu nemovitosti 1 203 380 Kč, náklady nemohly přesáhnout 600 000 Kč, čistý zisk tak činil 603 380 Kč, na podíl žalobkyně tak připadá částka 301 690 Kč a po zohlednění vyplacené částky 164 868 Kč tak zbývá k doplacení 136 822 Kč. Žalovaný za předmětné období roku 2014 nepředložil žalobkyni žádné vyúčtování správy, byť je to analogicky dle ustanovení o podílovém spoluvlastnictví jeho povinnost. Žalovaný nezaplatil dluh žalobkyni ani po zaslané předžalobní upomínce ze dne 19. 6. 2017.

2. Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 16. 8. 2018 (viz č.l. 25 a násl.) a navrhl zamítnutí žaloby, nárok žalobkyně neuznal a navrhl přerušení řízení s odkazem na u zdejšího soudu vedené řízení sp. zn. 31 C 254/2017 s obdobným skutkovým a právním základem vztahující se však k období jiného roku. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení s odůvodněním, že nárok za rok 2014 je již v roce 2018, kdy byla podána žaloba promlčen. Současně namítal, že měl být tento nárok zohledněn v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví, které bylo vedeno v souběžném řízení u zdejšího sodu sp. zn. 14 C 146/2017 a mělo by být řešeno jako vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu. Dále odkázal na judikaturu NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1476/2000, 22 Cdo 1956/21013 a 28 Cdo 2593/2008 s tím, že pro dobu od zániku do vypořádání společného jmění manželů je třeba aplikovat úpravu vztahující se na společné jmění manželů, a žádný z manželů tak nemá právo po druhém z nich požadovat to, čím se obohatil, bezdůvodné obohacení mezi takto nevypořádanými účastníky společného jmění manželů nemůže nastat. Až od okamžiku, kdy nastala fikce vypořádání je proto možné na vztah účastníků nahlížet jako na podílové spoluvlastnictví, které je možné vypořádávat podle pravidel vztahujících se na podílové spoluvlastnictví. Dále žalovaný namítl, že vše, co tvořilo zisk z pronájmu předmětné nemovitosti, bylo účastníky v roce 2014 společně spotřebováno, odkázal na opatrovnické řízení a společnou dovolenou účastníků v roce 2014. Dále pak uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o způsobu rozdělení zisku z pronájmu předmětné nemovitosti, na základě které žalobkyni měla být vyplácena 1/3 čistého zisku a žalovanému 2/3 čistého zisku, neboť se staral o předmětnou nemovitost a její správu. Odkázal při tom na skutečnosti, které žalobkyně uvedla v opatrovnickém řízení vedeném u zdejšího soudu sp. zn. 99 P 120/2013. Na závěr namítl žalovaný, že tvrzení žalobkyně o výši příjmů a výdajů z pronájmu nejsou ničím prokázána a podložena a neodpovídají ani aritmeticky.

3. Svá tvrzení a argumentaci žalobkyně doplnila podáním ze dne 19. 9. 2018 (viz č.l. 31). Vyjádřila se k tomu, že její nárok nemůže být promlčen, když mezi manželi promlčecí doba neběží a k rozvodu došlo až dne 11. 7. 2015, kdy nabyl právní moci rozsudek zdejšího soudu č.j. 18 C 31/2015-56 ze dne 12. 6. 2015. Dále nesouhlasila s námitkami žalovaného, že by bylo možné přírůstek z majetku ve společném jmění manželů vypořádávat jen v řízení o vypořádání SJM a odkázala na judikaturu NS ČR 22 Cdo 1476/2000, 22 Cdo 1956/2013, 28 Cdo 2593/2008, 22 Cdo 2328/2010 a 22 Cdo 3128/2013. Žalobkyně dále popřela, že by výtěžek z pronájmu v roce 2014 získaný byl společně spotřebován, účastníci spolu již od roku 2011 nežili a nehospodařili. Popřela také uzavření dohody o rozdělení čistého zisku, o které hovořil žalovaný.

4. S ohledem na stanovisko obou účastníků řízení a s ohledem na předmět řízení bylo řízení přerušeno, a to usnesením č.j. 38 C 289/2018-33, ze dne 26. 9. 2018, které nabylo právní moci dne 26. 10. 2018. V řízení bylo pokračováno usnesením ze dne 22. 2. 2021, č.j. 38 C 289/2018-44, které nabylo právní moci dne 8. 3. 2021. Dne 22. 4. 2021 proběhlo první jednání ve věci samé s následnou koncentrací řízení, při kterém byla probrána jednotlivá sporná a nesporná tvrzení účastníků a současně bylo účastníkům soudem poskytnuto k těmto tvrzením poučení (viz č.l. 57-59).

5. Žalovaný v koncentrační lhůtě ještě doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy podáním ze dne 7. 6. 2021 (viz č.l. 70 a násl.) a odkázal na již jím uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu, zopakoval svoji argumentaci a doplnil s odkazem na usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 18 Co 133/2018 – 124, že je na žalobkyni, aby prokázala výši zisku z ubytovny a současně kde a v jaké výši se nacházel tento zisk ke dni, kdy nastala fikce vypořádání společného jmění manželů, tzn. ke dni 14. 2. 12015 a jen tehdy, pokud by k tomuto datu byl zisk v držení žalovaného v hotovosti, by mu vznikla povinnost polovinu takové částky žalobkyni vyplatit. Dále pak vyčíslil výdaje spojené se správou nemovitosti (tedy elektřina, plyn, vodné a stočné, odvoz TKO, pojištění nemovitosti, daň z nemovitostí a splátky hypotečního úvěru, které v součtu činily 47 261 Kč měsíčně a dále pak náklady spojené s úklidem, praním ložního prádla, nákup vybavení apod.), současně však uvedl, že dokumenty prokazujícími tyto výdaje nedisponuje, neboť mu byly odcizeny. Dále pak namítl, že žalobkyni byly na její účet vypláceny Úřadem práce ČR též příspěvky na bydlení vztahující se k některým z ubytovaných osob.

6. Žalobkyně pak v koncentrační lhůtě doplnila svá tvrzení podáním ze dne 14. 6. 2021 (viz č.l. 77 - 85), v němž upřesnila v připojené tabulce jména a příjmení ubytovaných osob v roce 2014 v jednotlivých měsících s uvedením, kdy v předmětné nemovitosti bydleli a v jakém pokoji a jaká částka nájemného byla od nich získána, navrhla výslech některých z nich a zopakovala svá tvrzení o hrubém zisku a výdajích spojených se správou předmětného domu, popřela, že by dobrovolně přistoupila na dohodu o rozdělení čistého zisku z ubytovny a současně sdělila, že do roku 2016 nebylo žalovaným předkládáno žalobkyni žádné vyúčtování spojené s předmětnou nemovitostí.

7. K žádosti účastníků s odkazem na ustanovení § 110 o.s.ř. pak bylo opětovně řízení přerušeno usnesením ze dne 19. 7. 2021, č.j. 38 C 289/2018-96, které nabylo právní moci dne 5. 8. 2021. K návrhu žalobkyně ze dne 7. 7. 2022 (viz č.l. 105) pak soud usnesením ze dne 11. 7. 2022, č.j. 38 C 289/2018-107 v řízení pokračoval. Žalobkyně opětovně požádala o přerušení řízení (viz č.l. 112), soud však návrhu již nevyhověl a návrh žalobkyně usnesením ze dne 31. 8. 2022, č.j. 38 C 289/2018-117 zamítl.

8. Ve věci soud již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 14. 3. 2023, č.j. 38 C 289/2018-223, kterým žalobu žalobkyně zamítl, když v právní hodnocení vyšel z rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 133/2018 – 124, ze dne 13. 2. 2019 a 18 Co 131/2021-522, který opřel své rozhodnutí o názor, že v předmětném období roku 2014 je potřeba na vztahy mezi účastníky použít ustanovení § 736 poslední věta Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (citované rozhodnutí Krajského soudu v Plzni vycházelo z ustanovení § 853 Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. dále též jen SOZ) a tyto vztahy posoudit podle ustanovení o společném jmění manželů, které sice zaniklo (resp. bylo modifikováno ohledně předmětné nemovitosti), nebylo však ani do konce roku 2014 vypořádáno, a neuplynula ani do konce roku 2014 lhůta, v níž k vypořádání může dojít (viz v citovaných rozhodnutích citovaná judikatura Nejvyššího soudu sp. zn. č.j. 22 Cdo 2434/2014, 20 Cdo 238/2003, 22 Cdo 1476/2000). Na výnosy z majetku je potřeba nahlížet jako na přírůstky majetku ve společném jmění manželů, které vznikly v období od zániku společného jmění manželů do doby jeho vypořádání, masu společného jmění po její modifikaci již netvoří. Tyto přírůstky lze učinit předmětem vypořádání společného jmění manželů přiměřeně dle § 10 odstavec 1 ve spojení s § 736 NOZ (obdobně jako dle § 853 SOZ dle citovaného rozhodnutí). Předmětný spor však není sporem o vypořádání společného jmění manželů, neboť spor nebyl zahájen v zákonné 3 leté lhůtě od modifikace společného jmění manželů. To sice neznamená, že by nebylo možné nárok učinit předmětem řízení, ale takový nárok na vyplacení podílu žalobkyně z titulu přírůstku z majetku ve společném jmění manželů (včetně nájemného inkasovaného v roce 2014) může být založen jen za předpokladu, že: 1) přírůstek v konkrétní výši existoval ke dni, kdy došlo k fikci vypořádání, tedy ke dni 14. 2. 2015 a současně 2) pokud byl tento přírůstek uložen na účtu, který byl založen za trvání manželství účastníků jako jejich účet společný. Jen takový přírůstek by totiž představoval společnou pohledávku účastníků vůči peněžnímu ústavu, která by se dle pravidel dle § 741 písmeno c) NOZ stala pohledávkou v podílovém spoluvlastnictví účastníků a jen takovou pohledávku by bylo možné v rámci nároku plynoucího z podílového spoluvlastnictví účastníků, do kterého se přeměnilo zákonnou fikcí společné jmění manželů, uplatnit. Pokud by taková situace nastala a bylo prokázáno, že na společném účtu účastníků je uložen výtěžek z nájemného za rok 2014, který je předmětem tohoto řízení, bylo by ještě třeba se zabývat jeho čistou výší (tedy zohlednit nejen výnos, ale též výdaje spojené s jeho získáním).

9. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. O odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 6. 2023, č.j. 14 Co 117/2023-251. Tímto rozhodnutím se sice Krajský soud v Plzni ztotožnil s nalézacím soudem v tom, že výnosy z rodinného domu ve společném jmění manželů lze vypořádat i mimo řízení o vypořádání společného jmění manželů, neboť předmětem takového řízení je obohacení jednoho manžela na úkor druhého z nich (při tom odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020 sp. zn. 22 Cdo 1912/2019), nesouhlasil však s názorem, že je nezbytné, aby takové výnosy existovaly ke dni vypořádání společného jmění manželů a současně byly uloženy na účtu zřízeném za trvání manželství. Ztotožnil se dále s právním hodnocením nalézacího soudu, že co do základu nároku žalobkyně nedošlo k jeho promlčení. Krajský soud v Plzni dále uvedl, že vzhledem k tomu, že se v předchozí fázi řízení nalézací soud s ohledem na uvedený právní závěr nevěnoval otázce výše výnosů a nákladů, tedy příjmové a výdajové rovině vztahující se k předmětnému domu a roku 2014, zrušil odvolací soud napadený rozsudek a vrátil zpět řízení do nalézací fáze s pokynem ke zjištění skutečné výše inkasovaného nájemného a skutečné výše vynaložených nákladů. Současně zavázal soud prvního stupně, aby se vypořádal též s otázkou dohody o rozdělení zisku.

10. Soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli manželství dne 24. 10. 1998. Za trvání manželství účastníci uzavřeli kupní smlouvu ze dne 4. 4. 2017, na základě které do svého společného jmění manželů nabyli nemovitost, a to pozemek p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je budova rodinný dům č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] v Plzni. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu č.j. 18 C 31/2015-56 ze dne 12. 6. 2015, který nabyl právní moci dne 11. 7. 2015. Rozsudkem zdejšího soudu č.j. 19 C 391/2011-17, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2012, došlo ještě za trvání manželství k zúžení společného jmění manželů až na věci, které tvoří vybavení domácnosti. Do 14. 2. 2015 nebyla mezi účastníky uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manželů, nebyla ani podána žaloba na vypořádání společného jmění manželů k soudu. Dne 14. 2. 2015 se tedy uplatnila zákonná fikce vypořádání a účastníci se stali podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti s tím, že jejich podíly činily ideální neoddělenou ve prospěch každého z nich. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 146/2017 bylo řešeno zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků. Toto řízení bylo již pravomocně ukončeno rozsudkem zdejšího soudu č.j. 14 C 146/2017- 303, ze dne 1. 10. 2020 ve znění usnesení ze dne 18. 2. 2021, č.j. 14 C 146/2017-321 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu č.j. 14 Co 61/2021- 392, ze dne 24. 6. 2021 tak, že došlo ke zrušení podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti, jejímž výlučným vlastníkem se stala žalobkyně. Tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné a byly podpořeny citovanými rozhodnutími.

11. Soud považuje za prokázané, že v roce 2011 zanikla rodinná domácnost účastníků a nepokračovalo nadále společné hospodaření, účastníci bydleli, žili a hospodařili odděleně, to trvalo i v roce 2014. Zda v roce 2014 měla žalobkyně do předmětné ubytovny přístup či nikoliv se nepodařilo jednoznačně prokázat, účastníci měli odlišná tvrzení a ta promítli i do svých vyjádření uvedených v účastnických výpovědích, jiné důkazy na podporu jejich tvrzení nebyly provedeny. Jednoznačně však bylo prokázáno, že o nemovitost se v roce 2014 staral, ale také většinu příjmů z ní pobíral žalovaný, který též hradil náklady spojené s hypotečním úvěrem, službami dodávanými do domu, daň a náklady spojené s běžnou údržbou. Soud považuje dále za prokázané, že žalovaný nepředložil žalobkyni žádné vyúčtování příjmové a výdajové stránky vztahující se k roku 2014. Na faktické správě se žalobkyně nepodílela, v kontaktu s ubytovanými osobami nebyla, příjmy pobírala jen z příspěvků, které jí byly vypláceny přímo Úřadem práce ČR. Žalobkyně uváděla ve svých tvrzeních, že částka, která jí byla za rok 2014 vyplacena, dosáhla částky 164 868 Kč, žalovaný toto nesporoval, soud výši přijatých peněz ve vztahu k roku 2014 tak považuje za nesporné tvrzení žalobkyně. Žalovaný v daňovém přiznání vykázal příjmy z ubytovny ve výši 809 958 Kč, dílčí základ daně z nájmu činil 199 878 Kč po odečtení výdajů ve výši 643 796 Kč. Ubytovna měla kapacitu 30 ubytovaných osob, nájemné, které osoby hradily, bylo obecně odvozeno od částky 130 Kč za jednu postel a den, některé osoby však hradily i jinou výši za měsíc. Zjištěné podrobnosti jsou uvedeny ve vztahu k jednotlivým osobám níže.

12. Ohledně inkasovaného nájemného v roce 2014 a výdajů vynaložených ve stejném období na náklady spojené s užíváním a údržbou předmětného domu soud vyšel z důkazů označených účastníky do koncentrace řízení, která nastala dne 13. 6. 2021 (viz č.l. 59,60 spisu). Tyto důkazy byly v převážné většině provedeny ještě před rozhodnutím nalézacího soudu v březnu 2023. Soud dospěl k závěru, že celkem byla účastníky přijata částka ve výši 1 065 110 Kč, která odpovídá tomuto nájemnému přijatému od jednotlivých osob ubytovaných v roce 2014 v předmětném domě. V níže uvedené tabulce je uvedeno vždy jméno a příjmení konkrétní ubytované osoby, období, v němž v domě bydlela, cena, kterou za ubytování pravděpodobně zaplatila a též údaj, o jaké provedené důkazy soud opírá svůj skutkový závěr o těchto skutečnostech: Jméno Období Cena Důkaz Celková cena [jméno FO] [jméno FO] Celý rok 2014 365 dní, již od 6.1.2013 3900 Kč/osobu/ měsíc nebo 130 Kč na den Svědecký výslech [jméno FO] na č.l. 167, při UJ 22.10.2022 Ubytovací kniha str. 13 Oba 94 900 Kč (130Kč na osobu a den) [jméno FO] + [jméno FO] [jméno FO], 365 dní [jméno FO] 365 dní, ale od 16. 10. 2014 do 31.12.2014 u [jméno FO] [jméno FO] platil po celý rok 8000 Kč měsíčně [jméno FO] po část roku žila u [jméno FO] Svědecký výslech [jméno FO] č.l. 183, 184 dne 21.11.2022, Ubytovací kniha strana 11 Svědecký výslech [jméno FO] č.l. 167 UJ 22.10.2022 [jméno FO] za dobu, kdy žil s [jméno FO] i sám 96 000 Kč celkem [jméno FO] +[jméno FO] [jméno FO] od 7. 4. 2013 Tedy 365 dní 130 Kč na den Svědecký výslech [jméno FO] č.l. 183, 184 ÚJ 21.11.2022, Ubytovací kniha strana 15 Svědecký výslech [jméno FO] č.l. 167 UJ dne 22.10.2022 [jméno FO] 130 x 365 Kč Tzn. 47 450 Kč [jméno FO] od 16. 10. 2014 do 31.12.2014 Tzn. 77 x 130 10 010 Kč Celkem oba 57 460 Kč [jméno FO] 9. 5. 2013 až 1. 5. 2015, celý rok 2014, tedy 365 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 16 [jméno FO] č.l. 183, 184 ÚJ 21.11.2022 [jméno FO] č.l. 167 UJ 22.10.2022 365 x130 47 450 Kč [jméno FO] 9. 5. 2013 až 1. 5. 2015 [jméno FO] uvádí 365 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana č. 16 [jméno FO] č.l. 167 UJ 22. 10. 2022 365 x130 47 450 Kč [Anonymizováno] [Anonymizováno] 2.12.2013 až 2. 7. 2014 183 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana č. 17 opětovně ofocená dodaná na UJ 19. 9. 2023, Svědkyně [jméno FO] č.l. 183, UJ 21.11.2022 183x130 23 790 Kč [jméno FO] 29. 3. 2013 až 1. 5. 2015 365 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 15 365 x130 47 500 Kč [jméno FO] 1.3.2013 až 1.7.2014 181 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana str. 13 Svědkyně [jméno FO] 167 UJ 22.10.2022 – jen březen 181 x130 23 530 Kč [jméno FO] zaplatila 4900 Kč na účet s pozn. [jméno FO] [jméno FO] 1.12.2012 až 17. 10. 2014 287 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana str. 12, svědkyně [jméno FO] č.l. 184, svědek [jméno FO] jen březen 2014 viz protokol z 31 C 254/2017 č.l. 293 – přílohová obálka 287 x 130 37 310 Kč [jméno FO] 1.12.2012 až 1. 10. 2014 270 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 12, svědkyně [jméno FO] č.l. 183, 270 x 130 35 100 Kč [jméno FO] 19.5.2014 až 25.5. 2014 8 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 20 8 x 130 1040 Kč [jméno FO] 25.6.2014 až 24.7.2014 30 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 20 30 x 130 3 900 Kč [jméno FO] 29.6.2014 až 6.7.2014 8 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 20 8 x 130 1040 Kč [jméno FO] 29.6.2014 až 6.7.2014 8 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 20 8x130 1040 Kč [jméno FO] 24.7.2014 až 2. 12. 2014 132 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 20 132 x130 17 160 Kč [jméno FO] 1.8.2014 až 21.9.2014 52 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 20 52 x 130 6 760 Kč [jméno FO] 1.12.2013 až 1.6.2024 151dní v roce 2014 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 18 151 x 130 19 630 Kč [jméno FO] 1.12.2013 až 1.5.2015 365 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 18 svědkyně [jméno FO] č.l. 167 UJ 22.10.2022 365 x130 47 450 Kč [jméno FO] 1.12.2013 až 1.5.2015 365 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 18 svědkyně [jméno FO] č.l. 167 UJ 22.10.2022 365 x130 47 450 Kč [jméno FO] 1.12.2013 až 19.1.2014 19 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 18 19 x130 2470 Kč [jméno FO] 1.1.2014 až 26.3.2015 365 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 18 svědkyně [jméno FO] č.l. 183 svědkyně [jméno FO], č.l. 167 jen březen 2014 365 x130 47 450 Kč [jméno FO] 19.2.2014 až 27.2.2014 9 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 18 9x130 1170 Kč [jméno FO] 19.2.2014 až 27.2.2014 9 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 19 9x130 1170 Kč [adresa] 12.2.2014 až 19.2.2014 8 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 19 8x130 1040 Kč [jméno FO] 1.3.2014 až 11.11.2014 256 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 19 Svědkyně [jméno FO] č.l. 167 jen březen, duben 2014 256 x 130 33 280 Kč [jméno FO] 1.4.2014 až 30.4.2014 30 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 19 30x130 3 900 Kč [jméno FO] 1.4.2014 až 30.4.2014 30 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 19 30x130 3 900 Kč [jméno FO] ([Anonymizováno]) 23.6.2014 až 1.10.2014 101 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 19 svědkyně [jméno FO] č.l. 183 kamarádi [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] 101 x130 13 130 Kč [jméno FO] 1.8.2014 až 3.9.2014 34 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 21 svědkyně [jméno FO] č.l. 183 kamarádi [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] 34 x 130 4 420 Kč [jméno FO] 1.8.2014 až 3.9.2014 34 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 21 34 x 130 4 420 Kč [jméno FO] 1.7.2014 až 14.11.2014 137 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 21, svědkyně [jméno FO] č.l. 183 137 x 130 17 810 Kč [jméno FO] 23.9.2014 až 22.11.2014 61 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 21 61 x 130 7 930 Kč [jméno FO] 23.9.2014 až 22.11.2014 61 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 21 61 x 130 7 930 Kč [jméno FO] 1.11.2014 až 30.12. není doplněn rok, vycházím z roku 2014, tedy 60 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 21 60x130 7 800 Kč [jméno FO] 23.12.2014 až 6.3.2015 9 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 22 9x130 1170 Kč [právnická osoba] 23.12.2012 není uveden konec soud vychází tedy z 365 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha strana 12 Svědkyně [jméno FO] č.l. 167 uvádí celý rok 365 x130 47 450 Kč [jméno FO] 31.3.2012 není uveden konec soud vychází tedy z 365 dní 130 Kč na den Ubytovací kniha bez čísla str. je uvedeno 9 v kolečku Svědkyně [jméno FO] č.l. 183,184 svědek [jméno FO] jen březen 2014 viz protokol z 31 C 254/2017 č.l. 293 – přílohová obálka 365 x130 47 450 Kč [jméno FO] Celý rok 130 Kč na den svědkyně [jméno FO] č.l. 183 svědkyně [jméno FO] č.l. 167 celý rok 365 x130 47 450 Kč [jméno FO] Celý rok 130 Kč na den svědkyně [jméno FO] č.l. 183 svědkyně [jméno FO] č.l. 167 svědek [jméno FO] jen březen 2014 viz protokol z 31 C 254/2017 č.l. 293 – přílohová obálka 365 x130 47 450 Kč [jméno FO] Celý rok 130 Kč na den svědkyně [jméno FO] č.l. 184 svědkyně [jméno FO] č.l. 167 svědek [jméno FO] jen březen 2014 viz protokol z 31 C 254/2017 č.l. 293 – přílohová obálka 365 x130 47 450 Kč 3 zaměstnanci společnosti [Anonymizováno] Svědek [Anonymizováno] – vedoucí viz protokol z 31 C 254/2017 č.l. 295 – přílohová obálka asi 2-3 lidi, jen v roce 2012, 2013 ne k roku 2014 v roce 2014 platby na BU ve výši 60 802,88 Kč, dle PZ žalovaného se ale vztahuje k roku 2012 a bylo zahrnuto v řízení 31 C 254/2017, dle výpisu z BU uveden v.s. [var. symbol], žádná platba tedy do roku 2014 nezahrnuta [právnická osoba] Potvrzení o zaplacení 12 960 Kč č.l. 385 ve spisu 31 C 254/2017 – přílohová obálka 12 960 Kč Celkem 1 065 110 Kč 13. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by v období roku 2014 byly ubytovány jiné osoby, a nebo že by byly placeny jiné částky. Ohledně výše nájemného 130 Kč za osobu a den soud vychází zejména z výpovědí svědkyň [jméno FO] a [jméno FO]. Soud nevychází z příjmů zahrnutých v daňovém přiznání účastníků za rok 2014 (žalobkyně vykázala příjmy ve výši 164 868 Kč a žalovaný 843 674 Kč, celkem tedy 1 008 542 Kč), neboť nebylo možné tyto příjmy porovnat s prvotními účetními doklady, které se dle tvrzení žalovaného ztratily, když byly umístěny ve vozidle, které bylo v noci z 9. 2. 2019 na 10. 2. 2019 vykradeno. Nelze si ale nevšimnout, že jejich výše 1 008 542 Kč se nikterak řádově neodlišuje od částky odpovídající skutkovým zjištěním soudu z jiných provedených důkazů.

14. Pokud se týká příjmové roviny, soud zjistil z provedeného dokazování dále skutečnost, že od Úřadu práce ČR byly vyplaceny účastníkům ze sociálních dávek na bydlení jednotlivých ubytovaných částka ve výši 93 827 Kč ve prospěch žalovaného (viz výpisy z účtu žalovaného č.l. 404 spisu 99 P 120/2013) a částka ve výši 91 268 Kč ve prospěch žalobkyně (viz výpisu z účtu žalobkyně na č.l. 149 - 151). Soud však s ohledem na omezené údaje u jednotlivých plateb uvedené nebyl schopen až na výjimky přiřadit jednotlivé platby ke konkrétní ubytované osobě. Tyto příjmy proto samostatně nezohlednil, když současně považuje za logické, že byly placeny za osoby jmenovitě uvedené v tabulce.

15. Dále pak se soud zabýval výší nákladů (výdajů), které byly vynaloženy žalovaným v roce 2014 na užívání a údržbu domu, když vyšel z důkazů, které označil žalovaný, jehož stíhalo důkazní břemeno k těmto jeho tvrzením, ještě před koncentrací řízení. Soud vyšel z celkových zaplacených záloh na služby v roce 2014 a vrácených přeplatků ve stejném roce, neboť s ohledem na důkazy označené žalovaným v době do koncentrace řízení, nebylo již možné vést dokazování k výši přeplatků, které by byly vráceny v roce 2015. Soud nahlíží na rok 2014 z pohledu jednoduchého účetnictví, tedy prostých skutečně přijatých příjmů a skutečně vynaložených výdajů v období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014, nikoliv z pohledu podvojného účtování o nákladech a výnosech, kdy by bylo třeba zohledňovat i budoucí očekávané příjmy, které se vztahují k danému období a i náklady vztahující se k roku 2014. Tomuto pohledu soud přizpůsobil jak stránku výdajovou, tak i stránku příjmovou. V roce 2014 tak byly z provedeného dokazování zjištěny tyto částky zaplacené na jednotlivé skupiny výdajů, a to z výpisů z účtu žalovaného č. [č. účtu] pořízených ze spisu 99 P120/2013 (č.l. 404 a násl.) k návrhu žalovaného: [právnická osoba] z účtu byla odepsána 6 krát platba ve výši 8680 Kč z účtu byla odepsána 4 krát platba ve výši 10 010 Kč z účtu byla odepsána 1 krát platba ve výši 2480 Kč celkem tedy elektřina 94 600 Kč [Anonymizováno] z účtu byla odepsána 7 krát platba ve výši 8000 Kč z účtu byla odepsána 5 krát platba ve výši 10 640 Kč na účet byl připsán přeplatek ve výši 29 810,58 Kč celkem tedy plyn 80 289,42 Kč [Anonymizováno] z účtu byla odepsána 8 krát platba ve výši 5780 Kč z účtu byla odepsána 4 krát platba ve výši 5380 Kč z účtu byla odepsána 4 krát platba ve výši 750 Kč z účtu byla odepsána 1 krát platba ve výši 5935 Kč na účet byl připsán přeplatek ve výši 18 164 Kč celkem tedy voda 58 531 Kč Odvoz[Anonymizováno][Anonymizováno] – [Anonymizováno] – dvě faktury (viz č.l. 274 až 277) byly zaplaceny ve výši: faktura č. [hodnota] znějící na 5 078 Kč zaplacena dne 18. 7. 2014, faktura č. [hodnota] znějící na 4 724 Kč zaplacena dne 22. 1. 2014, celkem tedy odvoz [Anonymizováno] 9 802 Kč Hypotéka z účtu byla odepsána 8 krát platba ve výši 19 082 Kč z účtu byla odepsána 4 krát platba ve výši 22 773 Kč celkem tedy 243 748 Kč daň z nemovitosti byla zaplacena dne 1. 12. 2014 ve výši 3425 Kč pojištění bylo zaplaceno dne 7.4.2014 (č.l. 130) ve výši 9576 Kč Celkem tedy byly vynaloženy výdaje ve výši 499 071,42 Kč.

16. Soud nepřihlédl k případným nákladům na provádění úklidu, praní ložního prádla a obměnu vybavení, neboť se k nim nevztahovala žádná konkrétní tvrzení ani důkazní návrhy, a soud tedy uzavírá, že žalovaný neunesl ani břemeno tvrzení a ani břemeno důkazní, které by se k takovým, ať již přesným či pravděpodobným nákladům vztahovalo.

17. Soud dále považuje za prokázané, že se účastníci v květnu 2013 ústní formou dohodli, že žalobkyni náleží namísto 1/2 jen 1/3 z čistého zisku z předmětné nemovitosti. O této skutečnosti hovořila žalobkyně ve svém účastnickém výslechu konaném dne 27. 1. 2015 (viz č.l. 238) v řízení sp. zn. 99 P 120/2013 a zopakovala tuto skutečnost též ve vyjádření ze dne 3. 5. 2016 k odvolání žalovaného ve stejné řízení (viz č.l. 460 opatrovnického spisu, vše v přílohové obálce listin pořízených z tohoto spisu). Soud neměl důvodu nevěřit těmto žalobkyní uváděným skutečnostem v jiném řízení, byť ve svém účastnickém výslechu nyní dohodu již popírala a uváděla, že s ní nesouhlasila.

18. K jednotlivým v řízení provedeným důkazům lze konkrétněji uvést též následující podrobnosti. V řízení byli vyslechnuti oba účastníci řízení při jednání dne 20. 1. 2023. Žalobkyně (viz č.l. 201) uvedla, že ze společné domácnosti se žalovaným odešla v roce 2011, následně již soužití ani společné hospodaření neobnovili, skutečnost, že byli společně s dětmi na dovolené na tom nic neměnila. V roce 2014 přístup do ubytovny neměla, neměla klíče, chodila tam jen v době, kdy tam žalovaný nemohl být a kdy jí tam někdo pustil. Mohla tam být v roce 2014 tak dvakrát. Správu prováděl žalovaný, který též vybíral nájemné. O provozu ubytovny v roce 2014 nic nevěděla, dostala se tam až v roce 2015. Žalovaný ji informoval jen v tom rozsahu, že o ubytování není zájem. K dohodě uváděné žalovaným uvedla, že žádnou dohodu se žalovaným neuzavřela, v dubnu 2013 se účastníci potkali a žalovaný žalobkyni v podstatě oznámil, že jí nebude vyplácet ze zisku, navrhl, že jí bude platit 1/3 ze zisku a zbytek si ponechá za to, že se o ubytovnu stará. Ona s tímto řešením nesouhlasila, ale nezbylo nic jiného, než se se situací smířit, nemohla s tím nic dělat. V roce 2014 jí Úřad práce ČR zasílal příspěvek na bydlení za 3 osoby, v té době měla ubytovna kapacitu 30ti lidí a ona se domnívá, že byla zaplněná. Namítala, že s údaji uvedenými žalovaným v daňovém přiznání za rok 2014 se nedá souhlasit, neodpovídá to realitě. Platby za nájemné byly hrazeny žalovanému v hotovosti jednotlivými ubytovanými osobami a ona má zato, že celkové příjmy dosáhly částky 1 412 572,98 Kč tak jak uvedla v tabulce na č.l. 194 až 198 s tím, že údaje čerpala z ubytovací knihy a od osob, se kterými osobně mluvila. denní sazba za ubytování byla 130 Kč za postel v roce 2014. Částky uvedené v tabulkách pak odpovídají jejímu výpočtu odvozenému od informací zjištěných z ubytovací knihy a od osob, se kterými hovořila a vynásobila je počtem dnů a částkou 130 Kč. Žalovaný (viz č.l. 203 rub) uvedl, že nesouhlasí s tím, že by žalobkyně neměla v roce 2014 do ubytovny přístup, také tam několikrát byla, o ubytovnu se ale nestarala a nezajímala, chtěla jen peníze z ní. O ubytovnu se staral výlučně on, část peněz za ubytování chodila na účet žalobkyně i jeho přímo od Úřadu práce ČR, část vybíral v hotovosti, ne vždy vydával ale o přijaté hotovosti potvrzení. V roce 2014 platil hypotéku, hradil běžné výdaje spojené se správou, koupil nový kotel, platil služby – elektřinu, plyn, vodu, žádné peníze mu nezůstávaly, vše se spotřebovalo. Dohodu o rozdělení zisku v poměru 2/3 on a 1/3 žalobkyně považuje za uzavřenou dohodu mezi účastníky, se kterou žalobkyně souhlasila. Kapacita ubytovny činila 30 lidí, zaplněnost ale nikdy nebyla na 100%, reálně tam bydlelo tak 20 lidí, někdy i méně, bylo to kolísavé a příjem z ubytování také, hrubý odhad zisku z ubytovny byl cca 10 až 20 000 Kč měsíčně. Firma [Anonymizováno] skončila již v roce 2012. Ohledně soužití účastníků uvedl, že se žalobkyně odstěhovala v roce 2011, v roce 2014 byli na společné dovolení, jejich soužití bylo chvíli tak a chvíli jinak. Oba účastníci se vyjádřili i k jednotlivým osobám, které dle názoru žalobkyně v ubytovně v roce 2014 bydlely. Soud dále vyslechl k návrhu žalobkyně několik svědků. Svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno] vyslechnutá při jednání dne 20. 10. 2022 (viz č.l. 167 rub až 169) uvedla že v předmětné nemovitosti bydlí již od roku 2009, obývá 1 pokoj s manželem, v roce 2014 jej obývali po celý rok a platili panu [Anonymizováno] částku 3 900 Kč měsíčně za jednu osobu, nedostávali žádné příspěvky ani dávky od státu. V domě je 12 pokojů k ubytování, lidé se tam střídají, zda byla ubytovna v roce 2014 plná, neumí říci, ale nestávalo se, že by byl nějaký pokoj dlouhodobě prázdný. Je možné, že se nájemné již v roce 2014 platilo v závislosti na počtu dní ve výši 130 Kč denně. Vyjádřila se též k osobám, které v roce 2014 v domě bydleli. Svědkyně [jméno FO] vyslechnutá mimo jednací síň dne 21. 11. 2022 (viz č.l. 183-184) uvedla že v předmětné nemovitosti bydlí již od 1. 11. 2012, do 16. 10. 2014 bydlela na pokoji č. 7 s [jméno FO], následně se pak přestěhovala k přítelovi [jméno FO] na jiný pokoj. Vyjádřila se také k osobám, které v roce 2014 v domě bydlely a uvedla, že za bydlení hradila v roce 2014 částku ve výši 130 Kč denně, v roce 2014 v době, kdy bydlela s přítelem [jméno FO], hradili společně 8 000 Kč měsíčně za pokoj a když se odstěhovala, hradil [jméno FO] stejnou částku, i když tam bydlel již sám. Peníze platili panu [Anonymizováno], nedostávali žádný doklad o úhradě. S paní [jméno FO] se potkala až v roce 2014 v prosinci. V roce 2014 se stalo, že byla i nějaká postel pronajímána dvakrát. Při ústním jednání dne 20. 1. 2023 byli vyslechnuti oba účastníci řízení (viz č.l. 201-207). Žalobkyně navrhovala též výslech svědka [Anonymizováno], ten však ze zdravotních důvodů na straně tohoto svědka nebyl opakovaně realizován a byl tedy přečten protokol o jeho výpovědi provedené v řízení vedeném u zdejšího soudu sp. zn. 31 C 254/2017 stejně jako protokoly o výpovědích svědků [jméno FO] a [Anonymizováno]. Z přečtené výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že v ubytovně bydlel s manželkou asi od roku 2002, bylo asi 12-13 pokojů, nejdříve se platilo asi 3200 Kč za lůžko, pak asi 9000 Kč měsíčně za pokoj, platilo se to v hotovosti žalovanému, platila to manželka. Vyjádřil se i k osobám, které v ubytovně bydlely a zná je. Z přečtené výpovědi svědka [Anonymizováno] [Anonymizováno] soud zjistil, že on a jeho lidé byly v předmětném domě ubytováni do roku 2013, jeho výpověď se nijak nevztahovala k roku 2014, vedl si nějakou knihu ubytovaných osob, které s ním souvisely a měl k dispozici i doklady prokazující zaplacení nájemného, tyto dokumenty poskytl paní žalobkyni. Z protokolu o výpovědi svědka [jméno FO] provedené v řízení sp. zn. 31 C 254/2017 soud zjistil, že pracoval pro společnost [právnická osoba] a v předmětném domě byli s ostatními zaměstnanci občasně ubytováni, nevzpomene si ale přesně, v jakém období, nájemné hradil žalovanému v hotovosti 120 Kč, následně 130 Kč a 140 Kč za noc, bývali tam asi 2-3 lidi měsíčně.

19. Dále pak soud provedl k důkazu ubytovací knihu (viz příloha ofocená k návrhu účastníků ze spisu sp. zn. 31 C 254/2017), z níž zjistil skutečnosti blíže rozvedené co do jednotlivých osob a období ubytování v tabulce pod bodem 12 tohoto odůvodnění. U některých z ubytovaných je možné zjistit pokoj, ve kterém bydleli, není možné ale dohledat konkrétní placenou částku za den, či měsíc, ani celkové plnění přijaté za rok 2014.

20. Z výpisu z účtu žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. číslo [hodnota] (viz č.l. 139 -147, kopie pořízená ze spisu 99 P 120/2013 č.l. 404 a násl.) nebylo možné identifikovat žádné platby a ni výdaje ve vztahu k předmětnému sporu. Z výpisu z účtu žalobkyně u [právnická osoba]. organizační složka č. [č. účtu] (viz č.l. 149 - 157) soud zjistil, že žalobkyně pobírala od Úřadu práce za osoby [Anonymizováno], [právnická osoba] [Anonymizováno] za leden 2014 a následně již bez bližší specifikace osob příspěvky na bydlení. Z výpisů z účtu žalovaného číslo 7730300007/400 (viz kopie ze spisu 99P 120/2013 č.l. 404 a násl.) bylo zjištěno, že žalovaný pobíral v průběhu roku 2014 od Úřadu práce ČR sociální dávky, mohlo se jednat o dávky příspěvku na bydlení zasílané za ubytované osoby, dále pak přijal platby od své právní zástupkyně s poznámkou společnosti [Anonymizováno] a nebo od této společnosti s variabilním symbolem [var. symbol]/[Anonymizováno],[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] apod., dále pak od společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., aniž by bylo možné platbu jakkoliv přiřadit a identifikovat ve vztahu k právnímu důvodu přijetí, [jméno FO] s poznámkou [jméno FO]. Ze stejného účtu pak žalovaný hradil zálohy na elektřinu ([právnická osoba]) a plyn ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].), vodné a stočné ([právnická osoba].) a daň z nemovitostí na FÚ v Plzni a dále pak hypoteční úvěr. Konkrétní pro toto řízení podstatné platby a příjmy již soud uvedl shora. Na účet pak žalovaný vkládal peníze též v hotovosti bez uvedení účelu, tyto však soud nebyl schopen z provedeného dokazování přiřadit k inkasovanému nájemnému, neboť vklady nebyly nijak nazvány a specifikovány.

21. Z potvrzení společnosti [právnická osoba] pořízeného k žádosti účastníků ze spisu sp. zn. 31 C 254/2017 bylo zjištěno, že za ubytování svých zaměstnanců v roce 2014 zaplatili částku 12 960 Kč. Z daňového přiznání žalovaného pořízeného k žádosti účastníků ze spisu 99 P 120/2013 za rok 2014 soud zjistil, že příjmy z nájmu nemovitých věcí činil v roce 2014 809 958 Kč a dílčí základ daně z nájmu činil 199 878 Kč po odečtení výdajů ve výši 643 796 Kč. Ze sdělení Úřadu práce ČR (viz č.l. 134) soud zjistil, že v období roku 2014 nebyly těmto osobám přímo vypláceny žádné dávky státní sociální podpory, u nichž by figurovali jako žadatelé. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 6. 9. 2022 (viz č.l. 130) soud zjistil, že předmětný dům byl pojištěn a pojistné činilo 9 576 Kč, bylo zaplaceno 7. 4. 2014 v hotovosti, kdo jej zaplatil nebylo možné dohledat. Z potvrzení o přijatém oznámení vydaném PČR, KRPP Plzeňského kraje, MŘ policie Plzeň, OO Plzeň – Bory č.j. KRPP-21083-8/TČ-2019-030515 ze dne 10. 2. 2019 (viz č.l. 123-126) soud zjistil, že žalovaný oznámil, že došlo k vloupání do jeho vozidla Peugeot 406 r.z. [Anonymizováno] v noci dne z 9. 2. 2019 na 10. 2. 2019 a došlo mimo jiné k odcizení dokumentace vztahující se k ubytovně v předmětném domě. Z rozsudku č.j. 30 C 283/2018 -120 soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost předat žalobkyni v souvislosti s jím prováděnou správou předmětné nemovitosti vyúčtování hospodaření za období od 23. 2. 2015 do 31. 12. 2017.

22. Při právním hodnocení soud vyšel z následující úvahy. Bylo prokázáno a účastníky též nebylo vnímáno jako sporné, že předmětná nemovitost byla nabyta účastníky za trvání manželství do společného jmění manželů. Pokud pak bylo společné jmění manželů rozsudkem zdejšího soudu, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2012, zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, lhůta pro vypořádání společného jmění dohodou či pro podání žaloby k soudu uplynula dne 14. 2. 2015 a téhož dne nastala fikce vypořádání dle § 741 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále též jen NOZ). Nemovitost proto následně připadla do podílového spoluvlastnictví účastníků. Toto podílové spoluvlastnictví bylo k datu vyhlášení tohoto rozhodnutí již pravomocně zrušeno a vypořádáno rozsudkem zdejšího soudu č.j. 14 C 146/2017- 303, ze dne 1. 10. 2020 ve znění usnesení ze dne 18. 2. 2021 č.j. 14 C 146/2017-321 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu č.j. 14 Co 61/2021- 392 ze dne 24. 6. 2021. V předmětném období roku 2014 je potřeba na vztahy mezi účastníky použít ustanovení § 736 poslední věta Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a tyto vztahy posoudit podle ustanovení o společném jmění manželů, které sice zaniklo (resp. bylo modifikováno ohledně předmětné nemovitosti), nebylo však ani do konce roku 2014 vypořádáno, a neuplynula ani do konce roku 2014 lhůta, v níž k vypořádání může dojít (viz v citovaných rozhodnutích citovaná judikatura Nejvyššího soudu sp. zn. č.j. 22 Cdo 2434/2014, 20 Cdo 238/2003, 22 Cdo 1476/2000). Na výnosy z majetku je potřeba nahlížet jako na přírůstky majetku, který v minulosti náležel do společného jmění manželů, pokud vznikly v období od zániku společného jmění manželů do doby jeho vypořádání a které již masu společného jmění po jeho modifikaci netvoří. Na tyto přírůstky mají právo oba vlastníci věci. Předmětný spor ale není sporem o vypořádání společného jmění manželů ani podílového spoluvlastnictví, ale sporem o vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 OZ, které nastalo proto, že každý z bývalých manželů nezískal svůj dohodě odpovídající podíl na výnosech dříve společné věci a tento podíl, resp. jeho část na jeho úkor naopak držel manžel druhý (viz. např. Krajským soudem v Plzni citované rozhodnutí ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3210/2018 či 22 Cdo 1912/2019 ze dne 29. 1. 2020).

23. Pokud pak jde o poměr podílu každého z účastníků, soud vyšel ze skutečnosti, že byla prokázána ústní dohoda mezi účastníky uzavřená, která poměr modifikovala. Na takovou dohodu nelze použít ustanovení §716 a násl. OZ, neboť se nejedná o dohodu modifikující manželský majetkový režim a není tak třeba přísného nahlížení na formu (veřejnou listinu), v níž musí být uzavřena, a ani se nejedná o dohodu o běžné správě věci v (podílovém) spoluvlastnictví dle § 1128 a násl. OZ, neboť nemovitost v době, která je předmětem řízení ještě součástí (podílového) spoluvlastnictví nebyla. Soud je však toho názoru, že je možné přiměřeně aplikovat ustanovení § 713 OZ upravující možnou dohodu manželů o správě společné věci, která nevyžaduje speciální formu ani písemnou a ani veřejné listiny a dospěl k závěru, že dohodu je třeba vnímat jako platné právní jednání (projev vůle) obou účastníků, které odráželo faktický stav, že žalovaný na rozdíl od žalobkyně byl aktivním při správě domu, výběru nájemného, komunikace s nájemníky, ale staral se též o její údržbu, dodávané služby, jednal s věřiteli a dodavateli služeb a hradil aktivně i náklady s ní spojené. S ohledem na více starostí, nezbytnou péči, kterou nelze vždy položkově ekonomicky vyčíslit, ale též čas, který správě nemovitosti musel věnovat, soud pak považuje za logické vyústění ve změnu poměru podílu na čistých výnosech s nemovitostí spojených. Pokud se týká výše takto modifikovaného poměru, ani ten nevybočuje ze zásady přiměřenosti, proporcionality, aby bylo nutné do smluvní volnosti soudní mocí zasahovat. Soud tedy respektuje takové smluvní ujednání a považuje je za platné.

24. Ke konkrétní výši pak soud dospěl z bilance prokázaného inkasovaného nájemného v roce 2014 ve výši 1 065 110 Kč a prokázaných nákladů vztahujících se k témuž období ve výši 499 071,42 Kč zohledňujících i přijaté přeplatky spojené s jednotlivými dodávanými službami. Rozdíl příjmů a výdajů činí 566 038,58 Kč. Z takto zjištěného rozdílu činí 1/3 částku ve výši 188 679,53 Kč. Pokud žalobkyně dle svých tvrzení v roce 2014 obdržela 164 868 Kč (což odpovídá i jejímu daňovému přiznání), činí nedoplatek na 1/3 výnosů částku 23 811,53 Kč (1 065 110 Kč minus 499 071,42 Kč se rovná 566 038,58 Kč děleno 3 se rovná 188 679,53 Kč a minus 164 868 Kč je pak 23 811,53 Kč). Soud proto výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni doplatit. Vedle jistiny soud dále přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění, první den prodlení byl odvozen od data reakce žalovaného na předžalobní upomínku, od kterého žalobkyně odvozovala též žalobní petit. Pariční lhůtu s ohledem na výši přiznané částky soud nijak nemodifikoval a vyšel z ustanovení § 160 o.s.ř.

25. Na závěr ještě soud připomíná, že ohledně námitky promlčení, kterou v řízení vznesl žalovaný, soud vyšel z ustanovení § 646 ve spojení s § 3028 odstavec 1 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., když manželství účastníků bylo rozvedeno pravomocně až dne 11. 7. 2015, žaloba byla podána 11. 7. 2018, tedy v poslední den 3 leté promlčecí lhůty. K promlčení tedy nedošlo, neboť běh promlčecí doby nezapočal dne 15. 2. 2015 ve vazbě na domněnku vypořádání společného jmění manželů, ale až dne 12. 7. 2015 ve vazbě na rozvod účastníků.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 62 605 Kč, přičemž tato částka představuje 65,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,6 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 17,4 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 136 822 Kč sestávající z částky 6 580 Kč za každý z deseti úkonů za řízení před nalézacím soudem před prvním rozhodnutím uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření ze dne 16. 8. 2018 (viz č.l. 25-27), sepis podání ze dne 28. 5. 2021 ve spojení s podáním ze dne 7. 6. 2021 (viz č.l. 63, 70-72), které soud hodnotí jako jeden úkon právní služby, když došlo k rozdělení tvrzení a důkazních návrhů v koncentrační lhůtě po poučení soudem dle § 118a o.s.ř. do dvou podání, účast u jednání konaného dne 22. 4. 2021, 1. 9. 2022, 20. 10. 2022, 21. 11. 2022, 20.1. 2023 a 14. 3. 2023, když jednání dne 20.1. 2023 trvalo po dobu delší než 2 hodiny a je tak přiznána odměna za 2 úkony) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (za jednání přesahující 2 hodiny je přiznána paušální náhrada jen ve výši 300 Kč) dle § 13 odst. 4 a. t., celkem tedy ve výši 68 500 Kč. Za řízení o odvolání pak náleží žalovanému za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 13. 6. 2023) po 6580 Kč a dva režijní paušály po 300 Kč celkem 13 760 Kč. Za následné nalézací řízení pak náleží žalovanému za 2 úkony právní služby (účast u jednání soudu dne 19. 9. 2023 a 31. 10. 2023, soud nepovažuje sepis písemného závěrečného návrhu za nezbytný úkon, tuto povinnost účastníkům neuložil) po 6580 Kč a dva režijní paušály po 300 Kč celkem 13 760 Kč. Celkem tedy odměna a náhrada nákladů činí 96 020 Kč. Právní zástupkyně žalovaného není plátkyní DPH.

Poučení