39 C 5/2017

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Martiny Tvrdkové a přísedících Ing. Moniky Ryšavé a Zdeňky Vranovské ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa], [PSČ] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: zaplacení 200.000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 200.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 159 236 Kč, k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], kde vykonával závislou činnost ředitele korporace. V pracovní smlouvě byla sjednána zkušební doba v délce 6 měsíců a rovněž byla v čl. 11 4. pracovní smlouvy sjednána konkurenční doložka, která stanovila, že po skončení pracovního poměru se žalobce zdrží po dobu 12 měsíců výdělečné činnosti, která byla předmětem činnosti žalované, nebo jiné činnosti, která by měla vůči žalované soutěžní povahu a žalovaná se zavázala, že bude poskytovat peněžité vyrovnání ve výši 75.000 Kč za každý měsíc plnění žalobcova závazku. Následně došlo s účinností od [datum] ke změně pracovní smlouvy formou dodatku, kdy byla změněna pracovní pozice žalobce na provozní ředitel a kromě jiného došlo rovněž ke změně v otázce mzdy, která byla dohodnuta ve výši 200.000 Kč měsíčně a v otázce konkurenční doložky, kdy bylo sjednáno, že se žalobce zavazuje po dobu 6 měsíců od skončení pracovního poměru v České republice a dalších zemích střední a východní Evropy zdržet se výdělečné činnosti, která by byla shodná či obdobná s činností žalované a žalovaná se za toto zavázala platit žalobci aktuální měsíční mzdy po odečtení případných daní a zákonných srážek. Žalobce a žalovaná se dále dohodli, že od konkurenční doložky lze odstoupit z důvodu ve smlouvě uvedených. Dne [datum] doručil žalobce žalované výpověď z pracovního poměru. Výpovědní lhůta uplynula dne [datum]. Dne [datum] bylo žalobci doručeno odstoupení od konkurenční doložky, kterou žalovaná odůvodnila tak, že vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí atd. by nebylo přiměřené a účelné, aby žalovaná vůči žalobci sjednaný zákaz konkurence vynucovala či na něm trvala a hradila mu za to peněžité vyrovnání. Toto odstoupení odmítl žalobce převzít a podepsat, neboť došlo k porušení jeho práv. Žalobce byl omezen v hledání nového zaměstnání, neboť žalovaná přistoupila k odstoupení od konkurenční doložky až 50 dnů poté, co se dozvěděla o tom, že pracovní poměr se žalobcem skončí. Závěrem uvedl, že to byla právě žalovaná, kdo iniciovala uzavření této konkurenční doložky, žalobce na ní netrval.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne [datum] s tím, že žalobou uplatněný nárok neuznala. Potvrdila okolnosti uzavření pracovní smlouvy a dodatku se žalobcem a sjednání konkurenční doložky. Dále uvedla, že odstupní důvod od konkurenční doložky byl vázán na hodnotu a povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které by žalobce získal v zaměstnání u zaměstnavatele na pozici provozního ředitele. Žalovaná je společností zaměřenou na poskytování služeb v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem. Provozování samostatného domova pro seniory i domova se zvláštním režimem vyžaduje značné a specifické know-how. Zásadní úlohu při zajišťování standardu kvality má provozní ředitel, přičemž žalobce tuto funkci vykonával od [anonymizováno] [rok], přičemž ve své předchozí činnosti se žalobce zaměřoval na zpracování právní agendy žalované. Žalobce ukončil svůj pracovní poměr po pouhých dvou měsících svého působení ve funkci provozního ředitele a za tu dobu nenabyl ani zdaleka tolik poznatků či know-how, které by mu umožňovaly pracovat na srovnatelné pozici u konkurence způsobem, který by mohl žalované ztížit její činnost a především nenabyl takové množství know-how, jejichž ochrana by opodstatňovala, aby žalovaná žalobci vyplácela vyrovnání v částce 200.000 Kč hrubého měsíčně. Z toho důvodu žalovaná od konkurenční doložky odstoupila svým oznámením dne [datum], ale žalobce si toto oznámení dne [datum] odmítl převzít. Následně tedy žalovaná učinila druhý pokus o doručení oznámení o vypovězení konkurenční doložky dne [datum], a to při osobní schůzce za účasti dvou svědků. Oběma pokusům o doručení předcházelo ještě ústní jednání dne [datum]. K doručení odstoupení tedy došlo jeden měsíc před skončením pracovního poměru. Za nepoctivé a rozporné s dobrými mravy označila žalovaná naopak chování žalobce, který po dvou měsících pracovního poměru sám vypověděl smlouvu, během výpovědní doby pak opakovaně odmítl převzít písemné sdělení s odstoupením od konkurenční doložky. Lze tedy říci, že žalobce usiluje o„ půlroční“ velmi nadstandardně placené prázdniny.

3. Ve své replice žalobce uvedl, že k uzavření konkurenční doložky by měl zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, existují-li objektivní skutečnosti (znalosti zaměstnance, know-how, přístup k informacím aj.), které jej vedou k závěru, že je nezbytné chránit jeho zájmy a zaměstnance formou konkurenční doložky omezit v tom, v jaké oblasti bude po skončení pracovního poměru působit. V době uzavření konkurenční doložky by tedy již měly existovat důvody, pro které je konkurenční doložka uzavírána a nemělo by jít o nástroj, který zaměstnavatel využije pouze preventivně a jeho využití založí čistě na své úvaze. Žalovaná tak měla vyhodnotit důvodnost omezení již před uzavřením konkurenční doložky, když jí uzavírala 6 měsíců po uzavření pracovního poměru.

4. Žalovaná ve své replice uvedla, že od konkurenční doložky neodstoupila dle svého volného uvážení, ale proto, že proto byl objektivně dán důvod, tedy že žalobce ani zdaleka nenabyl tolik informací, poznatků a znalostí, které by uplatnění konkurenční doložky odůvodňovaly. Poukázala na skutečnost, že žalobce má právnické vzdělání a při uzavírání pracovní smlouvy měl celou řadu námitek, byl si tedy vědom důsledků, které pro něj bude daná úprava mít. Dále uvedla, že žalobce až do [datum] nebyl členem vrcholného vedení (managementu) žalované. Teprve ve chvíli, kdy se žalobce a žalovaná dohodli na funkci provozního ředitele, mělo začít bližší seznamování žalobce s touto komplexní materií a její postupná implementace do nově budované sítě domovů v ČR. Žalobce však nesplnil očekávání, neboť nedokázal zajistit implementaci postupů, které by zajistily kvalitu poskytované péče a byly v souladu se standardy platnými v mateřských společnostech v [země] [anonymizováno] [země].

5. Na základě výzvy soudu žalobce doplnil rozsah nabytého know-how tak, že uvedl, že toto se skládalo z informací o vlastnických poměrech u žalované, jejich rozdělení mezi jednotlivé společníky, plánované expanze v ČR a plánované způsoby její realizace a financování, způsob schvalování nových projektů v rámci ČR, standard zařízení v rámci skupiny žalované (personální), finanční modely nových zařízení, jejich struktura a klíčové ukazatele, provozní procesy jednotlivých zařízení, jejich nastavení a kontrola, unikátní [anonymizováno] projekt v oblasti sociálních služeb.

6. Soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s příslušenstvím, zamítl jako nedůvodnou.

7. K odvolání žalobce rozhodoval ve věci Městský soud v Praze, který dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] jako věcně správný potvrdil.

8. Následně ve věci rozhodoval Nejvyšší soud ČR, který dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] k dovolání žalobce rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Ve svém odůvodnění dovolací soud uvedl, že nesouhlasí s tím, že dle § 310 odst. 4 zákona č. 2562/2006 Sb. zákoník práce (dále jen„ ZP“) zaměstnavatel může odstoupit od konkurenční doložky v době trvání pracovního poměru zaměstnance z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Uvedl, že zaměstnavatel i zaměstnanec mohou odstoupit od dohody, kterou se zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 310 odst. 1 ZP zavazuje, že se po určitou dobu po skončení pracovního poměru zdrží výkonu výdělečné činnosti, který by byla předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, jen z důvodu stanoveného v zákoně nebo z důvodu, který zaměstnavatel se zaměstnancem předem sjednal a který nepředstavuje zneužití práva na úkor zaměstnance, a že ze strany zaměstnavatele je odstoupení přípustné, jen jestliže bylo učiněno v době trvání pracovního poměru účastníků. Nejvyšší soud tedy uzavřel, že posuzované pracovněprávní ujednání nejenže odporuje zákonu, ale současně zjevně narušuje veřejný pořádek, a k jeho neplatnosti se přihlíží i bez návrhu. Absolutně neplatné je potom i navazující jednostranné právní jednání žalované, jímž od konkurenční doložky odstoupila, které nemohlo vyvolat zamýšlené účinky spočívající ve zrušení závazku z konkurenční doložky. Soudy obou stupňů tedy dospěly k nesprávnému závěru, že žalovaná od konkurenční doložky platně odstoupila. Vedeny chybným právním názorem se pak nezabývaly zkoumáním dalších předpokladů pro vznik práva žalobce na peněžité vyrovnání sjednané v konkurenční doložce, a to včetně oddělitelnosti neplatného ujednání o důvodu odstoupení od ostatního obsahu konkurenční doložky.

9. K věci soud provedl následující dokazování:

10. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce je v pracovním poměru na pozici ředitel korporace se dnem nástupu do práce [datum] a místem výkonu práce v ČR. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Z čl. 6 této smlouvy vyplývá, že mzda byla sjednána ve výši 100.000 Kč měsíčně. V čl 11. 4. si strany sjednaly, že se zaměstnanec zavazuje použít veškeré informace a know-how získané v pracovním poměru jen pro práci u zaměstnavatele a bez předchozího písemného souhlasu tyto informace a know-how nepoužívat k jinému účelu. Tento závazek trvá i po skončení pracovního poměru zaměstnance, a to po dobu jednoho roku. Dále bylo dle tohoto článku sjednáno, že se zaměstnanec zavazuje po skončení pracovního poměru založeného touto pracovní smlouvu po dobu 12 měsíců zdržet se výkonu výdělečné činnosti, která byla předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo jiné činnosti, která by měla vůči zaměstnavateli soutěžní povahu. Zaměstnavatel se naproti tomu zavázal, že bude zaměstnanci poskytovat peněžité vyrovnání ve výši 75.000 Kč za každý měsíc plnění zaměstnancova závazku.

11. Z dodatku ke shora uvedené pracovní smlouvě ze dne [datum] bylo zjištěno, že smluvní strany, tedy žalobce a žalovaná mění pracovní smlouvu ze dne [datum] tak, že od [datum] se zcela nahrazuje novým zněním. Dle čl. 2 1. je nově sjednaným druhem práce žalobce funkce provozního ředitele, kdy druh práce a související činnosti jsou blíže popsány v příloze k této smlouvě. V čl. 7 1. je uvedeno, že měsíční hrubá mzda činí 200.000 Kč. V čl. 11 2. je stanovena konkurenční doložka po skončení pracovního poměru, kde je uvedeno, že se zaměstnanec zavazuje, že po dobu 6 měsíců od ukončení pracovního poměru se v ČR a dalších zemích střední a východní Evropy zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná či obdobná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Za každý měsíc, během něhož zaměstnanec řádně plní tyto povinnosti, je zaměstnavatel povinen platit zaměstnanci peněžité vyrovnání ve výši měsíční mzdy po odečtení případných daní a zákonných srážek. Z odstavce druhého čl. 11 2. pak vyplývá možnost odstoupení od uvedené konkurenční doložky, a to po dobu trvání pracovního poměru z důvodu zrušení zaměstnavatele nebo jeho podstatné části, nebo pokud zaměstnavatel podle svého volného uvážení dojde k závěru, že vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které zaměstnanec získal v zaměstnání u zaměstnavatele či jinak, by nebylo přiměřené a/nebo účelné, aby zaměstnavatel vůči zaměstnanci sjednaný zákaz konkurence vynucoval či na něm trval a hradil mu sjednané peněžité vyrovnání. V čl. 14 dodatku je uvedeno, že pracovní poměr může být rozvázán z důvodů a za podmínek stanovených v zákoníku práce.

12. Z popisu pracovního místa ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že název pracovního místa je provozní ředitel, přímým nadřízeným žalobce je generální ředitel. V popisu pracovní povinnosti jsou uvedeny činnosti žalobce, které měl vykonávat v pracovním poměru u žalované ve funkci provozního ředitele a těmi jsou: řízení a rozvoj oddělení dle nastavených strategických cílů, plánování, řízení a vyhodnocování směru společnosti, řešení právních sporů, řízení a zodpovědnost za svěřený tým lidí, vnitrofiremní dokumentaci, spolupráce při budování budoucích projektů, spoluúčast při vyjednávání podmínek s bankami, investory, zdravotními pojišťovnami a dalšími úřady, městy apod., spolupráce na přípravě a procesu výběrových řízení a získávání dotací, budování a rozvoj značky a kontaktů, spolutvorba firemní kultury a následného kodexu, certifikace společnosti, schvalování vyplácení přesčasů, organizace a účast na jednáních s řediteli společnosti, rozvoj nabídky služeb v zařízeních pobytových sociálních služeb, vypracování náplní práce jednotlivých pozic v rámci skupiny žalované, vzdělávání vedoucích zaměstnanců, zajišťování výměny informací mezi společnostmi, spoluúčast při projektech, vedení agendy lidských zdrojů a schvalovaní nákupu drobného investičního majetku nebo služeb pro společnosti v rámci skupiny [příjmení] holding.

13. Z průzkumu trhu potenciálních provozovatelů – [anonymizována tři slova] [obec a číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se účastnil jednání viz. část zápisy ze schůzek s potenciálními provozovateli, bod 1.

3. Z emailové komunikace [číslo] [datum] bylo zjištěno, že žalobce se podílel na přípravě implementace standardů kvality u žalované, kdy z emailů vyplývá přijetí pomoci a podpory při implementaci procesu kvality od [jméno] [příjmení].

14. Z emailové komunikace mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo soudem zjištěno, že žalobce jednal s panem [příjmení] o dodatku ke své pracovní smlouvě, kde mimo jiné bylo dohodnuto, že konkurenční doložka zaměstnance po skončení pracovního poměru je prodloužena z 3 na 6 měsíců a měsíční kompenzace za dodržování zákazu konkurence po tuto dobu je navýšena z poloviny na celou měsíční mzdu (200.000 Kč) a smluvní pokuta za porušení konkurenční doložky je stanovena na trojnásobek měsíční mzdy.

15. Z výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnancem ze dne [datum] podepsaná žalobcem a za žalovanou [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalobce dal výpověď z pracovního poměru v souladu s ust. § 48 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a uvedl, že mu vznikl nárok za období [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] na výkonnostní složku mzdy v souhrnné výši 300.000 Kč.

16. Z odstoupení od konkurenční doložky od žalované adresované žalobci ze dne [datum] bylo zjištěno, že toto odstoupení dne [datum] odmítl žalobce převzít, což stvrdili na konci dokumentu svými podpisy svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z odstoupení pak vyplývá, že zaměstnavatel (žalovaná) odstoupila od konkurenční doložky sjednané v pracovní smlouvě v bodě 11. 2., a to z důvodu, že by vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které žalobce získal v zaměstnání u zaměstnavatele, nebylo přiměřené ani účelné, aby vůči žalobci byl sjednaný zákaz konkurence vynucován či na něm žalovaná trvala a hradila mu za to peněžité vyrovnání.

17. Ze záznamu o pokusu doručení ze dne [datum] vyplývá, že finanční ředitel žalované pan [příjmení] [jméno] [příjmení] potvrdil, že se dne [datum] pokusil doručit žalobci odstoupení od konkurenční doložky sjednané v dodatku [číslo] k pracovní smlouvě uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne [datum] a žalobce převzetí tohoto odstoupení od konkurenční doložky odmítl.

18. Z potvrzení nabídky na spolupráci [právnická osoba] home ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato společnost žalobci potvrzuje, že projevila v průběhu [anonymizováno] [rok] zájem o to, aby u ní žalobce po skončení svého pracovního poměru nastoupil na pozici provozního ředitele pobytových zařízení sociálních služeb, které společnost provozuje nebo které bude v budoucnu provozovat s tím, že ze strany žalobce byla nabídka odmítnuta, neboť byl vázán konkurenční doložkou sjednanou v jeho pracovní smlouvě se žalovanou.

19. Z emailové komunikace ze dne [datum] [datum] bylo zjištěno, že strany jednaly o mimosoudním vyřešení sporu, nicméně návrh žalobce ani žalované akceptován nebyl a k dohodě mezi stranami sporu nedošlo.

20. Z výkladového stanoviska AKV přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV dne 7. A [datum] v [obec] a [datum] v [obec] vyplývá, že od konkurenční doložky může zaměstnavatel odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance, přičemž ve stanovisku je odkazováno na rozhodnutí Nejvyššího sudu ČR ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4986/2010, že smyslem tohoto ustanovení je vymezit pouze časové období, v němž je odstoupení přípustné a dále se NS ČR vyslovil, že důvody pro případné odstoupení musejí být v konkurenční doložce sjednány, jinak ho nebude možné vůbec použít. K vymezení důvodů, pro které by mohl zaměstnavatel před skončením pracovního poměru odstoupit od konkurenční doložky, stanovisko uvádí, že lze za ně dle názoru Kolegia považovat např. změnu předmětu činnosti zaměstnavatele, skutečnost, že informace, s nimiž zaměstnanec pracuje, se stanou veřejně známými nebo že u zaměstnance dojde ke změně druhu práce a na nové pozici se již nebude seznamovat s informacemi, jichž by mohl využít u jiného zaměstnavatele a ztížit závažným způsobem činnost zaměstnavatele stávajícího. Společným znakem těchto oprávněných důvodů je to, že informace, poznatky nebo znalosti zaměstnance již netřeba chránit před jejich využitím ve prospěch někoho jiného.

21. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] péče [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [příjmení] [příjmení] & [právnická osoba] (dříve [příjmení] b [právnická osoba]) bylo zjištěno, že jednatelem všech těchto společností je žalobce.

22. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] a společnosti [právnická osoba] nebylo zjištěno ničeho významného pro tento soudní spor.

23. Z dalších důkazů nebylo zjištěno ničeho významného pro tento soudní spor.

24. Na základě shora provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému ději: žalobce byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici ředitel korporace se dnem nástupu do práce [datum]. Od [datum] byl na základě dodatku k pracovní smlouvě zaměstnán na pozici provozní ředitel. [ulice] mzda žalobce činila 200.000 Kč hrubého. V dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum] si žalobce s žalovanou sjednal uzavření konkurenční doložky a podmínky jejího odstoupení. Uzavření konkurenční doložky a dalších bodů dodatku k pracovní smlouvě předcházela emailová korespondence mezi oběma stranami, kdy výsledná podoba smlouvy ve znění dodatku, byla výsledkem dohody obou stran. Ze své pozice provozního ředitele byl žalobce povinen a oprávněn k řízení a rozvoji oddělení dle nastavených strategických cílů, plánování, řízení a vyhodnocování směru společnosti, řešení právních sporů, řízení a zodpovědnosti za svěřený tým lidí, spolupráci při budování budoucích projektů, spoluúčasti při vyjednávání podmínek s bankami, investory, zdravotními pojišťovnami a dalšími úřady, městy apod., spolupráci na přípravě a procesu výběrových řízení a získávání dotací, budování a rozvoj značky a kontaktů, spolutvorbě firemní kultury a následného kodexu, certifikace společnosti, schvalování vyplácení přesčasů, organizaci a účast na jednáních s řediteli společnosti, rozvoji nabídky služeb v zařízeních pobytových sociálních služeb, vypracování náplní práce jednotlivých pozic v rámci skupiny žalované, vzdělávání vedoucích zaměstnanců, zajišťování výměny informací mezi společnostmi, spoluúčasti při projektech, vedení agendy lidských zdrojů a schvalovaní nákupu drobného investičního majetku nebo služeb pro společnosti v rámci skupiny [příjmení] holding. Dne [datum] dal žalobce výpověď z pracovního poměru, a to bez uvedení důvodu. Pracovní poměr žalobce tak skončil k [datum]. Nejpozději dne [datum] bylo žalobci doručeno odstoupení od konkurenční doložky. Jako odstupní důvod byl v dokumentu uveden, že by vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které žalobce získal v zaměstnání u zaměstnavatele, nebylo přiměřené ani účelné, aby vůči němu byl sjednaný zákaz konkurence vynucován.

25. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

26. Dle ustanovení § 310 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“) byla-li sjednána konkurenční doložka, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí konkurenční doložky závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období, pokud se smluvní strany nedohodly na jiné době splatnosti.

27. Dle ustanovení § 310 odst. 2 ZP konkurenční doložku může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat, jestliže to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při činnosti uvedené v odstavci 1 by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost.

28. Dle ust. § 310 odst. 4 ZP zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance.

29. Dle ust. § 310 odst. 6 ZP konkurenční doložka musí být uzavřena písemně; to platí obdobně pro odstoupení od konkurenční doložky a pro její výpověď.

30. Dle ust. § 334 odst. 1 až 3 ZP písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací; není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

31. Dle ustanovení § 2001 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

32. Dle ustanovení § 2004 odst. 1 NOZ odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

33. Na prvním místě je třeba zmínit, že soud byl po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vázán jeho právním názorem vysloveným v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]. Nicméně před druhým rozhodnutím ve věci rozhodl dne [datum] Ústavní soud a vydal nález sp. zn. [ústavní nález]. Předmětem posouzení v tomto nálezu byla otázka, zda v souvislosti s ust. § 310 odst. 4 ZP judikaturou dovozený zákaz odstoupení zaměstnavatele od platně sjednané konkurenční doložky bez udání důvodu, a to i tehdy, pokud byla tato možnost smluvními stranami výslovně sjednána, je ústavně konformní (takové odstoupení od konkurenční doložky považovaly soudy za absolutně neplatné). V tomto směru Ústavní soud připomněl některé rozsudky Nejvyššího soudu ČR včetně rozsudku sp. zn. [spisová značka]. Ústavní soud uvedl, že takové soudcovské dotváření práva lze považovat za ústavně komfortní jen tehdy, vyžaduje-li to korektně vymezený účel a smysl dotčené právní úpravy. Uvedl, že právě ve volném prostoru, který § 310 odst. 4 ZP ve spojení s ust. § 2001 NOZ vytváří v oblasti podmínek pro možnost zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky, se naplno uplatní ústavní garance svobodného jednání, autonomie vůle a smluvní svobody dle čl. 2 odst. 3 LPS. V rámci těchto limitů si zaměstnavatel a zaměstnanec mohou ve smlouvě volně upravit vzájemná práva a povinnosti, přičemž pokud se smluvní ujednání obsažená v konkurenční doložce z těchto limitů vymykají, obecné soudy jsou povinny upřednostnit takový výklad, který nezakládá jejich neplatnost. Ve světle uvedeného se jeví judikaturou dovozená nemožnost (absolutní nemožnost) odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky v průběhu trvání pracovního poměru zaměstnance bez uvedení důvodu jako excesivní, iracionální a porušující základní práva stěžovatele. Svévole či zneužití práva zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky i bez udání důvodu, byla –li tato možnost sjednána, musejí být v rámci soudního řízení zjišťovány a prokazovány s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti případu, nikoli automaticky a bez dalšího předpokládány. Soudy jsou při rozhodování povinny vzít v úvahu všechny relevantní okolnosti případu, například a) dobu, kdy k odstoupení došlo, b) odstoupí-li zaměstnavatel od konkurenční doložky těsně před skončením pracovního poměru zaměstnance, pak zvážit důvod, proč tak nemohl učinit dříve, c) odstoupí-li zaměstnavatel od konkurenční doložky bez uvedení důvodu, důvod, proč vázanost stran konkurenční doložkou považoval za nežádoucí, nepřiměřenou, neudržitelnou nebo nespravedlivou, d) skutečnosti nasvědčující tomu, že zaměstnanec si své budoucí zaměstnání nebo jiné karierní uplatnění vybral právě s ohledem na svou vázanost konkurenční doložkou (například si již našel povolání, které požadavkům plynoucím z konkurenční doložky vyhovuje, nebo naopak odmítl nabídku povolání, které těmto požadavkům nevyhovovalo, nebo e) skutečnosti nasvědčující tomu, že zaměstnavatel jednal svévolně.

34. Vzhledem k výše uvedenému nálezu Ústavního soudu ČR není soud I. stupně vázán právním názorem Nejvyššího sodu ČR sp. zn. [spisová značka], neboť nerespektování právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v jeho nálezu zakládá porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a představuje současně nerespektování povinnosti obecných soudů poskytovat ochranu základním právům a svobodám podle čl. 4 Ústavy České republiky (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2932/18, ze dne 28. 6. 2019). Nález Ústavního soudu představuje definitivní řešení ústavněprávních otázek v konkrétní věci, a proto musí být dotyčným obecným soudem věrně proveden a ústavněprávní výklad vyložený v nálezu Ústavního soudu jím musí být respektován bez ohledu na eventuální pochybnosti obecného soudu, zda je správný či fundovaný (nález Ústavního soudu IV. ÚS 301/05 ze dne 13. 11. 2007).

35. Jak uvedeno výše, soud se řídil závazným pokynem Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] a v jeho intencích věc znovu projednal a rozhodl a poté došel k závěru, že žaloba není důvodná. Jak již uvedl ve svém prvním rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] předmětem sporu bylo, zda konkurenční doložka, kterou si strany sporu mezi sebou sjednaly v dodatku k pracovní smlouvě byla vypovězena řádně či nikoliv. Pro odstoupení od konkurenční doložky je třeba subsidiárně použít občanský zákoník, kdy dle ust. § 2001 a násl. ve spojení se zákoníkem práce § 310 odst. 4 ZP mohou od konkurenční doložky odstoupit zaměstnavatel i zaměstnanec, a to z důvodu, který stanoví zákon nebo který byl účastníky dohodnut. Pro odstoupení od konkurenční doložky provedené zaměstnavatelem je v ustanovení § 310 odst. 4 ZP předepsáno pouze časové omezení, tj. odstoupení je účinné, pokud k němu došlo v době trvání pracovního poměru účastníků. K tomu viz shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odstoupit od konkurenční doložky může zaměstnavatel i zaměstnanec jen z důvodu stanoveného v zákoně nebo v dohodě účastníků a že ze strany zaměstnavatele je odstoupení přípustné, jen jestliže bylo učiněno v době trvání pracovního poměru účastníků. Soud se tedy nejprve zabýval základní otázkou, zda odstoupení od konkurenční doložky bylo ve smyslu ust. § 310 odst. 4 ZP učiněno za trvání pracovního poměru, a zda byla konkurenční doložka sjednána platně. Došel k závěru, že zaměstnavatel od konkurenční doložky odstoupil dne [datum], kdy žalobce odmítl toto odstoupení převzít, ale svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] potvrdili, že mu odstoupení od konkurenční doložky doručeno bylo. Obecně platí, že projev vůle je druhé smluvní straně doručen, jakmile, se dostane do sféry její dispozice, tedy jakmile druhá strana získá možnost seznámit se s jeho obsahem. Nevyžaduje se, aby se s obsahem projevu vůle opravdu seznámila, rozhodující je, aby měla možnost obsah projevu vůle poznat. Vyžaduje –li však zákon, aby byl projev vůle druhé straně pracovněprávního vztahu doručen zvláště předepsaným způsobem, má projev vůle sledované právní následky, jen jestliže byl takový postup dodržen. Z ust. § 334 odst. 3 ZP vyplývá, že účinky doručení písemnosti v případě, že zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne, nastávají pouze tehdy, jestliže zaměstnavatel doručuje písemnost zaměstnanci osobně. Osobní doručování písemnosti spočívá v tom, že zaměstnavatel (případně jím pověřený zaměstnanec předá listinu zaměstnanci do jeho vlastních rukou na pracovišti nebo kdekoliv jinde, kde jej zastihne, a to v pracovní době či mimo ni. Shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka]. Odmítne-li pak zaměstnanec listinu převzít, považuje se tím listina za doručenou (nastává tzv. fikce doručení), přičemž doručení listiny zaměstnanci, popř. to, že tento jí odmítl převzít, musí být zaměstnavatel připraven prokázat. Soud je toho názoru, že žalovaná dostatečně a spolehlivě prokázala doručení odstoupení od konkurenční doložky dne [datum], neboť zcela v souladu s judikaturou postupovala tak, že odmítnutí doručení této písemnosti podepsali svědci. K důkazu v podobě záznamu o pokusu doručení Ing. [jméno] [příjmení], který písemně potvrdil, že bylo odstoupení od konkurenční doložky žalobci doručeno již [datum] soud uvedl, že tento důkaz s ohledem na další důkazy pokládá za nevěrohodný, neboť přímo na dokumentu Odstoupení od konkurenční doložky ze dne [datum] je podepsán mimo jiné rovněž pan [příjmení], který potvrzuje odmítnutí převzetí dokumentu žalobcem dne [datum]. Soud je názoru, že pokud by tento dokument byl žalobci doručován již zmíněného [datum], byl by záznam o odmítnutí doručení odstoupení od konkurenční doložky již na tomto dokumentu, tedy na odstoupení od konkurenční doložky ze dne [datum] a nikoliv na samostatném papíře. Soud tedy pokládal za písemnost doručenou dnem [datum]. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce skončil k datu [datum], odstoupeno od konkurenční doložky bylo v době trvání pracovního poměru.

36. K námitce žalobce, že je slabší stranu sporu soud rovněž odkazuje na shora uvedený nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], který uvedl, že nelze pominout, že s trváním závazků plynoucích z konkurenční doložky není spojeno pouze právo zaměstnance požadovat od zaměstnavatele poskytnutí peněžitého plnění, nýbrž v souladu se synallagmatickou povahou tohoto právního institutu také povinnost zaměstnance nekonkurovat zaměstnavateli a eventuálně také povinnost zaplatit zaměstnavateli smluvní pokutu. Příslušná judikatura obecných soudů, byť vznikla ve jménu ochrany zaměstnance jakožto typově slabší strany v pracovněprávních vztazích, tedy nutně nemusí přispívat k ochraně jeho zájmů a základních práv a za určitých okolností může být spíše danajským darem.

37. Ve smyslu shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byla konkurenční doložka sjednána i platně, neboť žalobce měl postupně nabývat know – how žalované až po uzavření pracovní smlouvy. Žalobce namítal, že k uzavření konkurenční doložky by měl zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, existují-li objektivní skutečnosti, které jej vedou k závěru, že je nezbytné chránit jeho zájmy, kdy v době uzavření konkurenční doložky by již měly existovat důvody, pro které je konkurenční doložka uzavírána a žalovaná tak měla vyhodnotit důvodnost omezení žalobce již před uzavřením konkurenční doložky. Dle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se však k platnosti konkurenční doložky nevyžaduje, aby zaměstnanec ještě před uzavřením smlouvy (předem) získal informace, poznatky či znalosti pracovních a technologických postupů, jejichž využitím při své výdělečné činnosti, která by byla předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, by mohl zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost. Žalovaná tedy v době uzavírání konkurenční doložky pouze předpokládala nabytí zmíněných poznatků a informací a pro případ, že by je žalobce nenabyl (např. pro zmíněný brzký odchod od zaměstnavatele), uzavřela s ním v pracovní smlouvě dohodu o možném odstoupení od konkurenční doložky, právě z tohoto důvodu.

38. Strany si v pracovní smlouvě dohodly, že od konkurenční doložky je zaměstnavatel oprávněn odstoupit, pokud na základě svého volného uvážení by vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které žalobce získal v zaměstnání u zaměstnavatele, nebylo přiměřené ani účelné, aby vůči němu byl sjednaný zákaz konkurence vynucován. Strany si tak ve smlouvě dobrovolně sjednaly, že je možno odstoupit od konkurenční doložky z důvodu volného uvážení na straně žalované. Nutno na tomto místě připomenout, že žalobce má rovněž právnické vzdělání a měl si být tedy vědom toho, co pro něj uvedené ustanovení, zakotvené v dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum], bude znamenat. V dodatku k pracovní smlouvě byl tedy stranami mimo jiné sjednán tento odstupní důvod od konkurenční doložky a právě z toho důvodu tam uvedeného, strana žalovaná, tedy zaměstnavatel od konkurenční doložky odstoupila. Zaměstnavatel, tedy žalovaná platně odstoupila za trvání pracovního poměru od konkurenční doložky pro důvod, který si samy strany ve smlouvě sjednaly. Uvedené je tedy zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dle kterého ve volném prostoru, který § 310 odst. 4 ZP ve spojení s ust. § 2001 NOZ vytváří v oblasti podmínek pro možnost zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky, se naplno uplatní ústavní garance svobodného jednání, autonomie vůle a smluvní svobody dle čl. 2 odst. 3 LPS. V rámci těchto limitů si zaměstnavatel a zaměstnanec mohou ve smlouvě volně upravit vzájemná práva a povinnosti, přičemž pokud se smluvní ujednání obsažená v konkurenční doložce z těchto limitů vymykají, obecné soudy jsou povinny upřednostnit takový výklad, který nezakládá jejich neplatnost. Ujednání stran ohledně odstoupení od konkurenční doložky tak není absolutně neplatné.

39. Dále se již soud zabýval tím, zda jsou splněna jednotlivá kritéria, za nichž je dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] možno od konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele odstoupit. [ulice] účel konkurenční doložky spočívá v tom, aby byl zaměstnavatel chráněn před únikem informací ke konkurenčnímu podnikateli prostřednictvím zaměstnance, který se v průběhu svého zaměstnaneckého poměru seznámil s informacemi, které mají povahu obchodního tajemství, nebo jsou takového charakteru, že jsou způsobilé získat konkurenčnímu podnikateli v hospodářské soutěži výraznou výhodu. Viz shodně [jméno], [příjmení] a kol.: Zákoník práce, C.H.Beck, 2. Vydání, str. [číslo]. Pokud je tedy hlavním smyslem uzavření konkurenční doložky ochrana zaměstnavatele před konkurencí, zaměstnavatel za doby trvání pracovního poměru dojde dle svého uvážení, že jeho know-how, tedy poznatky, které zaměstnanec u něj dosud nabyl, netřeba ochraňovat, nemůže soud rozhodnout tak, aby zaměstnavateli de facto nařídil povinnost své„ obchodní tajemství“ konkurenční doložkou chránit. Dále je třeba zdůraznit, že to byl právě žalobce, který podal výpověď z pracovního poměru, a to po dvou měsících na této pracovní pozici. Bylo by tedy nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy, kdyby měl soud rozhodnout o povinnosti žalované k plnění vyplývající z konkurenční doložky, a to za situace, kdy žalobce po dvou měsících v uvedeném pracovním poměru u žalované, sám dal výpověď a žalovaná netrvala na ochraně svého know-how, a proto konkurenční doložku, ve lhůtě stanovené v zákoně a pro důvod sjednaný ve smlouvě, sama vypověděla. Z uvedeného je patrné, že soud zohlednil dobu, kdy k odstoupení od konkurenční doložky došlo a rovněž skutečnost, zda zaměstnavatel mohl od konkurenční doložky odstoupit již dříve. Vzhledem k tvrzení stran a s ohledem na provedené důkazy lze uzavřít, že strana žalovaná nemohla odstoupit od konkurenční doložky dříve, neboť působení žalobce v pozici provozního ředitele trvalo velmi krátkou dobu (od [datum] do podání výpovědi dne [datum]) a rovněž žalovaná nemohla předpokládat, že žalobce žádné know – how společnosti nenabude. Žalovaná neměla v úmyslu s žalobcem ukončit pracovní poměr a tak předpokládala, že k postupnému nabytí know – how u žalobce dojde, nicméně to byl právě žalobce, který pracovní poměr v brzké době ukončil. Soud se zabýval i skutečnostmi nasvědčující tomu, že si zaměstnance své budoucí zaměstnání nebo uplatnění vybral právě s ohledem na svou vázanost konkurenční doložkou. V tomto soud připomíná, že žalobce namítal, že odmítal zaměstnání u jiného subjektu právě pro svou vázanost konkurenční doložkou, nicméně ve svém vyjádření ze dne [datum] učinil přitom žalobce nesporným, že prostřednictvím advokáta založil dne [datum] společnost [právnická osoba], [IČO] a tvrdil, že tato společnost nemá soutěžní povahu a nekonkuruje žalované. Z uvedeného je patrné, že tvrzení žalobce o tom, že by měl odmítnout nabídku právě z důvodu, a by nekonkuroval žalované, neobstojí. Žalobce naopak již pár dní po výpovědi u žalované založil vlastní společnost, která dle jeho vlastního tvrzení žalované neměla konkurovat. Ze všech těchto důvodů soud uzavírá, že rozhodl, jak ve výroku č. I. uvedeno.

40. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., protože měla žalovaná ve věci plný úspěch, přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 159 236 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Celkem bylo dle advokátního tarifu přiznáno za 14 úkonů právní služby á 9.100 Kč (určených dle ustanovení § 9 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 11 advokátního tarifu, převzetí a příprava zastoupení, 4x vyjádření ve věci ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], 3x jednání ve věci dne [datum], [datum] a [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast před odvolacím soudem dne [datum], vyjádření k dovolání dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum] a [datum]) a náhrada hotových výdajů za 14 úkonů právní služby á 300 Kč. Součástí náhrady nákladů řízení je DPH, kterou je povinen advokát odvést, a to v zákonné výši.

Poučení