39 Co 152/2022- 105

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Terezy Jachura Maříkové a JUDr. Aleny Svátkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená Úřadem pro zatupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 221/2021 – 81, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení [částka] s 8,25% zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s 8,25% zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám jejího právního zástupce do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení zadostiučinění za dlouho trvající řízení, které bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 561/2009 a následně pod sp. zn. 7 Cm 110/2013, a které podle žalobce trvalo celkem 10 let a téměř 12 měsíců, což je doba nepřiměřená.

3. Soud I. stupně vyšel ze skutkového závěru, že řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum], kdy mu byla doručena žaloba spolu se směnečným platebním rozkazem, do [datum], kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 10 let a 6 měsíců. Žalobce v podkladovém řízení vystupoval na straně žalované ještě s třemi dalšími žalovanými (posléze s dvěma). Předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka] z titulu ručitelského směnečného závazku. Podkladové řízení bylo složitější po stránce skutkové, neboť se soud I. stupně musel zabývat tím, zda závazky byly [právnická osoba] – [právnická osoba] před vyplněním směnky uhrazeny, zda směnka měla být vyplněna v měně CZK nebo EUR, jaké závazky mohou být zahrnuty do směnečné sumy a zda společnost [právnická osoba], která směnku vystavila, odpovídala i za závazky společnosti [právnická osoba] Částečnou složitost shledal soud I. stupně i po stránce procesní, neboť podkladový soud rozhodoval o návrhu žalovaných na osvobození od soudních poplatků, o procesním nástupnictví na straně žalobce a také musel reflektovat vyhlášený konkurz na žalovaného 2). S ohledem na to, že žalovaný 2) a 3) sporovali svůj podpis na směnce, ustanovil podkladový soud znalce z oboru písmoznalectví. Dále soud I. stupně uzavřel, že žalobce se na délce řízení nepodílel. V postupu orgánů státu shledal soud I. stupně do určité míry nekoncentrovaný postup a průtahy v řízení v období od [datum] do [datum], v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum]. Řízení mělo pro žalobce běžný význam, byť jeho předmětem bylo zaplacení vyšší částky ([částka]). V této souvislosti odkázal soud I. stupně na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, kterou ve svém rozhodnutí i odcitoval. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, opakovaně – 3x ve věci rozhodoval nalézací i odvolací soud a 1x Nejvyšší soud. Soud I. stupně dále vyšel z toho, že žalobce podal u žalované žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v uvedeném řízení dne [datum] ve výši [částka]. Žalovaná připustila, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky uvedeného řízení a žalobci mimosoudně před podáním žaloby uhradila na nemajetkové újmě částku [částka]. Žalovaná při stanovení výše zadostiučinění vyšla z částky [částka] za rok trvání řízení (za první dva roky v poloviční výši). Základní částku ponížila o 10% z důvodu složitosti řízení, o 20% pro počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, a o 5% z důvodu sdílené újmy, neboť na straně žalované vystupovalo více subjektů, kteří mohli újmu založenou délkou sporu sdílet.

4. Tyto skutkové okolnosti soud I. stupně zjistil ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 7 Cm 561/2009 a sp. zn. 7 Cm 110/2013 (po vyloučení věci, mj. ve vztahu k žalobci, k samostatnému projednání). Průběh posuzovaného (posuzovaných) řízení soud I. stupně podrobně popsal v odstavci 6 až 7 svého rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost svého odůvodnění odkazuje.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 13, § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a další judikaturu Nejvyššího soudu citovanou v napadeném rozhodnutí, že posuzované řízení je nepřiměřeně dlouhé, a že újmu vzniklou 10 let a 6 měsíců trvajícím řízením nelze již odškodnit jinak než v penězích.

6. Soud I. stupně uvedl, že dobu posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci vymezil od [datum], kdy mu byla doručena žaloba, neboť před tím nemohl újmu založenou vedeným řízením pociťovat, pakliže o řízení nevěděl, do doby konečného rozhodnutí ve věci dne [datum] (právní moc). Řízení soud I. stupně shledal částečně složitým po stránce skutkové a hmotněprávní, zejména s ohledem na procesní obranu žalovaných (popsáno v odstavci 3 tohoto rozsudku) a obdobně pak i po stránce procesní vzhledem k častějším procesním rozhodnutím (viz odstavec 3). Dále soud I. stupně uzavřel, že věc byla opakovaně vedena na 3 stupních soudní soustavy (3x rozhodoval nalézací soud, 3x soud odvolací a 1x Nejvyšší soud). V řízení se pak vyskytly opakované průtahy, jejichž rozmezí soud I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl. Také dospěl k závěru, že postup nalézacího soudu v podkladovém řízení byl do určité míry nekoncentrovaný, když např. zastavil řízení o odvolání žalovaných bez poskytnutí dodatečné lhůty k zaplacení soudního poplatku poté, co jejich žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl, nebo že ze strany odvolacího soudu byla věc podkladovému soudu vrácena bez věcného vyřízení, protože nebylo rozhodnuto o opožděném podání žalobce. Význam předmětu řízení shledal soud I. stupně jako běžný s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a zejména na judikaturu ESLP. Naposledy soud I. stupně neshledal důvody pro využití institutu sdílené nemajetkové újmy, byť na straně žalované vystupovaly čtyři subjekty (fyzické osoby), avšak podle názoru soudu I. stupně měl každý z nich své právní zastoupení, žalobce nad to vystupoval argumentačně zcela samostatně a také jako jediný z žalovaných byl alespoň z části schopný žalovanou částku uhradit.

7. Soud I. stupně určil základní částku ve výši [částka] (správně má být [částka], pozn. odvolacího soudu), když vyšel z částky [částka] za rok, za prvé dva roky v poloviční výši. Od základní částky odečetl 10 % z důvodu vyšší složitosti skutkové i hmotněprávní, 5% z důvodu vyšší procesní složitosti a 20% pro počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela. Naopak základní částku navýšil o 15% z důvodu průtahů a nekoncentrovaného postupu soudu I. stupně. U významu předmětu řízení pro žalobce pak neučinil žádné procentuální zhodnocení. Celkem tedy soud I. stupně od základní částky odečetl 25% ([částka] – [částka] = [částka]) a přiznal žalobci náhradu za nemajetkovou újmu ještě ve výši [částka], když žalovaná mimosoudně hradila částku [částka] ([částka] – [částka] = [částka]), spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % podle § 1970 o. z. ve spojení s § 15 odst. 2 OdpŠk.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobce byl úspěšný pouze částečně, ale plnění záviselo na úvaze soudu, ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a přiznal žalobci částku [částka] Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna za zastupování za čtyři úkony po [částka] za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, repliku, účast při jednání dne [datum] a 4 x režijní paušál po [částka] a 21 % DPH ve výši [částka].

9. Proti rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání do výroku I. o věci samé a do akcesorického výroku III. o nákladech řízení. Žalovaná nesouhlasila s právním posouzením jednotlivých hledisek, jak učinil soud I. stupně. Zejména namítala, že pokud soud I. stupně hodnotil postup podkladového soudu v některých fázích řízení jako nekoncentrovaný a tuto skutečnost zohlednil navýšením základní částky o 15%, tak takovéto navýšení již v sobě nese skutečnost, že žalobce je odškodňován v téže věci dvakrát za totéž. Podle žalované má být žalobce odškodněn za posuzované řízení jako celek a nelze tedy dále odškodnění za nepřiměřenou délku řízení navyšovat s ohledem na jednotlivé úseky řízení. Jinak řečeno nelze soudem I. stupně seznanou nekoncentrovanost podruhé zohledňovat při posuzování jednotlivých kritérií, když se tato promítla již v samotné délce posuzovaného řízení. Ohledně posouzení sdílené újmy soudem I. stupně má žalovaná za to, že je zde naopak důvod pro její zohlednění, neboť to byl právě žalobce, který s ostatními žalovanými převzal dobrovolně ručitelský závazek. Postavení žalovaných v posuzovaném sporu proto odpovídá zájmovému souladu, což by mělo být zohledněno formou snížení základní částky odškodnění. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud v intencích uvedeného rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá.

10. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že rozsudek soudu I. stupně považuje za věcně správný, a to i ve vztahu k posouzení jednotlivých kritérií. V podkladovém řízení docházelo k průtahům opakovaně, přičemž uvedené řízení (směnečné), jako speciální typ řízení, by mělo být již ze zákona ovládáno zásadou rychlosti. Byla to naopak žalovaná, která zavinila, že řízení muselo být rozhodováno na třech stupních soudní soustavy. Obdobně je žalobce přesvědčen o nesprávné úvaze žalované, že z důvodu společenství s ostatními žalovanými je namístě snížit výši zadostiučinění pro sdílenou újmu.

11. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalované rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne [datum].

12. Odvolací soud z podnětu odvolání žalované přezkoumal napadené výroky rozsudku soudu I. stupně a řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

13. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění (o průběhu posuzovaného soudního řízení a o jeho celkové délce). Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí jen zčásti (v tomto směru je tak důvodná odvolací námitka žalované podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.).

14. Při stanovení celkové doby řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk) vyšel soud I. stupně správně z toho, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci započalo okamžikem, kdy mu byla podkladovým soudem doručena žaloba, neboť až tímto okamžikem se žalobce, který v podkladovém řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného 4), posléze žalovaného 3), o řízení dozvěděl a až tímto okamžikem začala jeho nejistota ohledně výsledku řízení. Jeho konec pak spadá v jedno s okamžikem nabytí právní moci konečného rozhodnutí (jak uzavřel Nejvyšší soud ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, část III. 1, 2). Správně soud I. stupně uzavřel, že posuzované řízení trvalo 10 let a 6 měsíců, tj. od [datum] do [datum].

15. Soud I. stupně také učinil správný závěr o tom, že celková délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá, a to právě s ohledem na postup orgánů veřejné moci během řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), když uvedl, že soud nepostupoval dostatečně plynule, některé procesní úkony činil nesoustředěně a zejména shledal průtahy v období od [datum] do [datum], v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum], což mělo nepochybně vliv na celkovou délku řízení. Odvolací soud dále dodává, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného (viz § 31a odst. 3 písm. b) a e) OdpŠk), přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci (viz § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného (viz § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) na celkové délce projednávání věci, jak tomu bylo i v posuzovaném případě.

16. Soud I. stupně rovněž odpovídajícím způsobem uzavřel, že v důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Odvolací soud doplňuje, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 958/2009). Žalovaná domněnku vzniku nemajetkové újmy nevyvracela, naopak ji sama odškodnila relutární formou, neboť žalobci mimosoudně poskytla částku ve výši [částka].

17. Soud I. stupně při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou podkladového řízení postupoval správným způsobem, jak stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Tento zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Soud I. stupně toto doporučení reflektoval, když za posuzované soudní řízení v délce trvání 10 let a 6 měsíců stanovil základní částku ve výši [částka] (avšak ve svém rozhodnutí v odstavci 21 uvedl nesprávně [částka]), když vycházel z částky [částka] za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), z částky [částka] za každý další rok řízení a z částky [částka] za každý další měsíc řízení. [příjmení] ve výši [částka] za každý rok řízení byla soudem I. stupně zvolena přiléhavě, když důvody, proč tak učinil, podrobně rozepsal v odstavci 21 svého rozhodnutí. S těmito se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění na ně odkazuje.

18. K jednotlivým kritériím uvedeným pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, které mohou mít vliv na základní částku a které soud I. stupně hodnotil, uvádí odvolací soud následující: Soud I. stupně správně zhodnotil kritérium složitosti věci, neboť tato byla do určité míry náročnější po stránce skutkové i právní. Podkladový soud se musel vypořádat s veškerými obrannými námitkami žalovaných v podobě nepravého podpisu na směnce žalovaného 2) a 3), skutečnosti, že závazky ze směnky měly být uhrazeny, dále zda směnka měla být v české měně či eurech a zda společnost, která směnku vystavila, odpovídala i za závazky další společnosti, jak ostatně ve svém zdůvodnění uváděl i soud I. stupně. V tomto směru proto věc nelze hodnotit jako jednoduchou či standardní. Věc byla nepatrně náročnější i po stránce procesní, neboť soud I. stupně vydával procesní rozhodnutí o vyloučení věci k samostatnému projednání, rozhodoval o osvobození od soudních poplatků u všech žalovaných, o odmítnutí podání žalobce, o ustanovení znalce a o procesním nástupnictví na straně podkladového žalobce. Podle názoru odvolacího soudu proto soud I. stupně správně na tomto kritériu ponížil základní částku o 15% (o 10% pro právní obtížnost a o 5% pro procesní obtížnost).

19. Odpovídajícím způsobem soud I. stupně postupoval i při zhodnocení kritéria počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela. V této souvislosti odvolací soud dodává, že samozřejmě nelze účastníkům řízení dávat k tíži uplatnění jejich práv v podobě procesních návrhů, využití řádných a mimořádných opravných prostředků, atd., avšak tímto postupem logicky dochází k prodloužení celkové délky řízení (někdy až několikanásobně), jako v tomto případě, protože se s popsanými návrhy musí orgány státu vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což nelze dávat ani k tíži žalovaného. Ani v tomto případě soud I. stupně nepochybil, pokud na tomto kritériu ponížil základní částku o 20%.

20. Soud I. stupně správně posoudil i význam předmětu řízení pro žalobce, neboť předmětem podkladového řízení byla žaloba o zaplacení, byť sice vyšší částky, nicméně ani v takovém případě Evropský soud pro lidská práva neshledává vyšší význam řízení, oproti řízení typu opatrovnických sporů, pracovně právních sporů, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci, jak správně naznal soud I. stupně ve svém rozhodnutí s příslušnými odkazy zejména na judikaturu ESLP. Uvedené řízení proto správně zhodnotil tak, že mělo pro žalobce běžný (standardní) význam a neshledal důvod pro procentuální ohodnocení. Subjektivní dopady do života žalobce v souvislosti s podkladovým řízením pak žalobce ani netvrdil. Nejvyšší soud v tomto směru dovodil, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují právě výše uvedená řízení, která již povahou svého předmětu mají pro účastníky řízení zvýšený význam (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2800/2009).

21. U kritéria chování poškozeného v rámci posuzovaného řízení soud I. stupně odpovídajícím způsobem uzavřel, že žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že částečně lze shledat podíl na délce řízení ze strany žalovaného 2) a 3), kteří tvrdili, že podpisy na směnce nejsou jejich a navrhli proto vypracování znaleckého posudku, přičemž za tímto účelem podkladový soud ustanovil znalce z oboru písmoznalectví. Následně v průběhu řízení podkladový soud, z důvodu, že již na tomto důkazu netrvali, zadané povinnosti znalce zprostil. Ani v tomto případě však nelze popsanou skutečnost hodnotit k tíži žalobce.

22. Odvolací soud však nesdílí procentuální posouzení soudem I. stupně stran kritéria podílu orgánu státu na délce řízení. Soud I. stupně správně posoudil, že postup soudů v podkladovém řízení přispěl k jeho celkové délce, a to zejména v důsledku shora vyjmenovaných průtahů a částečně určité nekoncepčnosti postupu, avšak podle názoru odvolacího soudu nemohly být tyto popsané nedostatky již důvodem pro procentuální ohodnocení daného kritéria. Odvolací soud podotýká, že na tomto kritériu není třeba činit žádné procentuální ohodnocení, neboť k takovému postupu se přistupuje v případě dlouhodobých (až extrémních) či často opakujících se průtahů v řízení, popř. jiného významného (až excesivního) pochybení soudu, neboť obecně platí, že se v zásadě odškodňuje celková délka řízení, tedy i úsek řízení, v němž k průtahům nedochází. V posuzované věci se však o nastíněné pochybení nejednalo. Nelze přehlédnout ani to, že rozsudky soudu I. stupně či rozsudek odvolacího soudu nebyly zrušeny pro nepřezkoumatelnost či z důvodu procesních vad nebo nerespektování závazného právního názoru nadřízeného soudu, což by bylo nutné hodnotit jako nesprávný úřední postup, který se podílel na celkové délce řízení. Procentuální zhodnocení tudíž není důvodné, neboť v podkladovém řízení se sice vyskytla nečinnost soudů, avšak nikterak výjimečného či extrémního charakteru, kterému by ohodnocení příslušelo.

23. Odvolací soud také souhlasí s odvolací námitkou žalované, že je třeba základní částku ponížit s ohledem na sdílenou újmu, když na straně žalované v podkladovém řízení vystupovaly čtyři subjekty, které dopady vedeného řízení mohly sdílet. Soud I. stupně ve svém rozhodnutí nedospěl k závěru, že újma byla mezi žalovanými sdílena, když tito měli každý jiného právního zástupce a žalobce nad to měl jinou procesní obranu, než ostatní žalovaní, potažmo byl jediný, kdo mohl částečně závazek uhradit. Odvolací soud podotýká, že institut tzv. sdílené újmy je možné použít všude tam, kde je újma procesní stranou do určité míry sdílena. Taktomu bude především v nerozlučném společenství (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). V posuzovaném případě vystupovaly na straně žalované čtyři fyzické osoby z titulu ručení (avalové) za výstavce směnky a byly tak zavázány společně a nerozdílně k úhradě dlužné částky. Tedy v rámci řízení se mohli vzájemně podporovat, bez ohledu na to, že byli zastoupeni každý svým právním zástupcem, neboť obrana jednoho z nich mohla být ku prospěchu i ostatním. V této souvislosti také platí, že čím důležitější je předmět řízení pro osobní situaci každého z účastníků, tím více se prohlubují nepříjemnosti a nejistota pociťovaná všemi účastníky. Skutečnost, že se jednalo o společenství, podporuje úvahu odvolacího soudu o tom, že průběh řízení jako takový byl mezi žalovanými sdílen, tedy, že i nemajetková újma založená nepřiměřenou délkou podkladového řízení byla mezi nimi sdílena. V takovém případě pak sdílení nepřiměřené délky řízení odůvodňuje nižší výši zadostiučinění. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že je namístě základní částku ponížit, přičemž s ohledem na počet osob na straně žalované je postačující snížení o 5%, jak učinila žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku. V tomto ohledu neshledává odvolací soud důvodnou argumentaci žalobce, že byl v podstatě jediným ze žalovaných, který mohl alespoň částečně žalovanou částku uhradit, neboť tato námitka je z hlediska posouzení existence sdílené újmy nepřípadná. Žalobce již v době podepsání inkriminované směnky jím namítanou skutečnost musel brát v potaz, a přesto k podpisu směnky na žalovanou částku přistoupil. To, který ze žalovaných byl případně solventní soudně uplatněnou pohledávku alespoň částečně uhradit, nemá vliv na skutečnost, že osud podkladového sporu žalovaní vzhledem k jeho předmětu a skutkovým okolnostem sdíleli společně.

24. S ohledem na shora uvedené, proto odvolací soud učinil přepočet výše odškodnění, které by se žalobci mělo dostat. Odvolací soud také pro úplnost dodává, že soud I. stupně v této souvislosti nesprávně stanovil celkový odpočet procent, o které modifikoval žalovanou částku, neboť základní částku ponížil o 15% z hlediska vyšší složitosti procesní, skutkové a hmotněprávní (srov. odstavec 22 rozsudku soudu I. stupně) a o 20% z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela (srov. odstavec 23) a naopak základní částku navýšil o 15% pro postup orgánů státu (srov. odstavec 25). Celkem by tak mělo dojít k ponížení základní částky o 20%, avšak soud I. stupně základní částku ponížil o 25% (viz odstavec 27) a tomuto ponížení podřadil i celkový výpočet. Odvolací soud uzavřel, že základní částka [částka] by měla být ponížena o 15% pro vyšší procesní a právní složitost, o 20% pro počet stupňů soudní soustavy a o 5% pro sdílenou újmu, tedy celkem o 40% ([částka]). Na přiměřeném zadostiučinění by měla žalobci přináležet částka ve výši [částka] ([částka] – [částka]). Jelikož žalovaná mimosoudně hradila částku vyšší, než k jaké dospěl odvolací soud, postupoval tento podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl.

25. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario za použití § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná před nalézacím i odvolacím soudem plně úspěšná, náleží jí náhrada nákladů nalézacího i odvolacího řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a), b), c), f) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu za 4 úkony právní služby po [částka] – sepis vyjádření, účast a příprava na jednání dne [datum] a sepis odvolání.

Poučení