4 TO 503/2021 - 387

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem projednal ve veřejném zasedání konaném dne 5. prosince 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Dobeše a soudkyň Mgr. Evy Habánové a Mgr. Terezy Nagy odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení], narozeného [datum], [jméno] [příjmení], narozeného [datum], [jméno] [příjmení], narozeného [datum], [jméno] [příjmení], narozeného [datum], [jméno] [příjmení], narozeného [datum], [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. dubna 2021, č. j. 24 T 29/2020-280, a rozhodl takto:

Výrok

Podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu se napadený rozsudek zrušuje ohledně obžalovaného [jméno] [příjmení] ve výroku o vině pod body 1) – 7) a ve výroku o trestu, ohledně obžalovaných [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve výroku o vině a ve výroku o trestu a ohledně obžalovaného [jméno] [příjmení] ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu se znovu rozhoduje tak, že obžalovaní [jméno] [příjmení], narozen [datum], trvale bytem [adresa] [číslo popisné], okres [okres], [jméno] [příjmení], dříve [jméno] [příjmení] [příjmení], narozen [datum], trvale bytem [adresa] [anonymizováno], okres [okres], [jméno] [příjmení], narozen [datum], trvale bytem [adresa] [anonymizováno], okres [okres], doručovací adresa [adresa], okres [okres], [jméno] [příjmení], narozen [datum], trvale bytem [adresa] [rok], doručovací adresa [adresa] [číslo], [jméno] [příjmení], narozen [datum], trvale bytem [adresa] [číslo], okres [okres], jsou vinni, že obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] 1) dne 21. 6. 2010 v době 9.03 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] - pracoviště [okres], ulice [adresa], v kanceláři [číslo] v [číslo] patře této budovy, obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] neoprávněné plnění nezjištěného charakteru, které si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které obžalovaný [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci, kdy toto plnění obžalovaný [příjmení] poskytl obžalovanému [příjmení] v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]; obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] 2) dne 21. 6. 2010 v době 10.28 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] - pracoviště [okres], ulice [adresa], v kanceláři [číslo] v [číslo] patře této budovy obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] neoprávněné plnění nezjištěného charakteru, které si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které obžalovaný [příjmení] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci, kdy toto plnění obžalovaný [příjmení] poskytl obžalovanému [příjmení] v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]; obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] 3) dne 30. 6. 2010 v době 09.17 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] - pracoviště [okres], ulice [adresa], v kanceláři [číslo] v [číslo] patře této budovy obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] neoprávněné plnění nezjištěného charakteru, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci, kdy toto plnění obžalovaný [jméno] [příjmení] poskytl obžalovanému [jméno] [příjmení] v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]; obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] 4) dne 7. 7. 2010 v době 08.18 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] - pracoviště [okres], ulice [adresa], v kanceláři [číslo] v [číslo] patře této budovy, obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] igelitovou tašku s lahvemi nezjištěného druhu, kterou si následně obžalovaný [příjmení] vložil do své igelitové tašky a odnesl, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které obžalovaný [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci, kdy toto plnění obžalovaný [jméno] [příjmení] poskytl obžalovanému [jméno] [příjmení] v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]; obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], v kanceláři [číslo] v [číslo] patře budovy v [obec], ulice [adresa], 5) dne 18. 8. 2010 v době 10.47 hod. převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], 2 bankovky po 1 000 Kč, které [příjmení] [příjmení] nejdříve vložil mezi listy novin, odkud si je poté [jméno] [příjmení] vložil do pravé kapsy u kalhot a následně v 15.53 hod. na témže místě převzal od obžalovaného [příjmení] balíček obsahující lék pro rybičky, který mu na jeho žádost obžalovaný [příjmení] [příjmení] obstaral a který poté vložil do své aktovky, a to vše v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována čtyři slova], které obžalovaný [příjmení] [příjmení] zastupoval na [anonymizováno] [okres] na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný [příjmení] [příjmení] poskytl obžalovanému [příjmení] v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]; 6) dne 6. 9. 2010 v době 15.19 hod., převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], dvě bankovky v nezjištěné hodnotě, které obžalovaný [příjmení] [příjmení] nejdříve vložil do brožury, a poté finanční hotovost s brožurou schoval pod stůl, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizováno 5 slov], které [příjmení] [příjmení] zastupoval na [anonymizováno] [okres] na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný [příjmení] [příjmení] poskytl obžalovanému [příjmení] v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]; 7) dne 20. 9. 2010 v době 9.55 hod. převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], dva CD disky s nahrávkou nezjištěné hudební skupiny, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osoby] [anonymizována čtyři slova] [jméno] [příjmení], [datum narození], jehož spis je na [orgán veřejné moci] [okres] veden pod [číslo jednací]; přičemž obžalovaný [jméno] [příjmení] jednáním popsaným pod body 1) - 7) jednal v rozporu s [právní předpis] [právní předpis] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a v rozporu s povinnostmi [povolání podle právního předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]), [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], tedy obžalovaný [jméno] [příjmení] ad 1) - 7) - jednak v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu pro sebe přijal úplatek a takový čin spáchal jako úřední osoba, a jednak jako úřední osoba v úmyslu opatřit si neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím právnímu předpisu, obžalovaný [jméno] [příjmení] ad 1) - jinému v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu poskytl úplatek a takový čin spáchal vůči úřední osobě, obžalovaný [jméno] [příjmení] ad 2) - jinému v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu poskytl úplatek a takový čin spáchal vůči úřední osobě, obžalovaný [jméno] [příjmení] ad 3) - jinému v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu poskytl úplatek a takový čin spáchal vůči úřední osobě, obžalovaný [jméno] [příjmení] ad 4) - jinému v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu poskytl úplatek a takový čin spáchal vůči úřední osobě. Tím spáchali obžalovaný [jméno] [příjmení] ad 1) - 7) - zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění platném do 30. 11. 2011, -) přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr zákoníku, ve znění platném do 30. 11. 2011, obžalovaný [jméno] [příjmení] ad 1) - zločin podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku; obžalovaný [jméno] [příjmení] ad 2) - zločin podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku; obžalovaný [jméno] [příjmení] ad 3) - zločin podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku; obžalovaný [jméno] [příjmení] ad 4) - zločin podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku; a odsuzují se obžalovaný [jméno] [příjmení] za shora uvedený zločin a přečin a za přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění platném do 27. 6. 2022, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 8) - 11) nezměněn, podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění platném do 30. 11. 2011, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 3 (tří) let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku se obžalovanému dále ukládá peněžitý trest 100 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 1 000 Kč, tedy celkem 100 000 Kč (jedno sto tisíc korun českých). obžalovaní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku každý k trestu odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku se těmto obžalovaným výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 1 (jednoho) roku. Jinak zůstává napadený rozsudek beze změn.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích byli uznáni vinnými obžalovaný [jméno] [příjmení] ve výroku o vině pod body 1) - 7) zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění platném do 30. 11. 2011, pod body 8) - 11) přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku; obžalovaní [jméno] [příjmení] ve výroku o vině pod bodem 2), [jméno] [příjmení] ve výroku o vině pod bodem 1), [jméno] [příjmení] ve výroku o vině pod body 5) - 7), [jméno] [příjmení] ve výroku o vině pod bodem 4) a [jméno] [příjmení] ve výroku o vině pod bodem 3), každý zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obžalovaní uvedených trestných činů měli dopustit tím, že obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] 1) dne 21. 6. 2010 v době 9.03 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný [příjmení] poskytl obžalovanému [příjmení] v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]. obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] 2) dne 21. 6. 2010 v době 10.28 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] (dříve [jméno]) [příjmení] neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [příjmení] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný [příjmení] poskytl obžalovanému [příjmení] v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]. obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] 3) dne 30. 6. 2010 v době 09.17 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný [příjmení] poskytl obžalovanému [příjmení] v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]. obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] 4) dne 7. 7. 2010 v době 08.18 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] igelitovou tašku s lahvemi nezjištěného druhu, kterou si následně obžalovaný [příjmení] vložil do své igelitové tašky a odnesl, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný [příjmení] poskytl obžalovanému [příjmení] v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]. Obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] 5) dne 18. 8. 2010 v době 10.47 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] dvě bankovky po 1.000 Kč, které [jméno] [příjmení] nejdříve vložil mezi listy novin, odkud si je poté [jméno] [příjmení] vložil do pravé kapsy u kalhot a následně v 15.53 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] - pracoviště [okres], ulice [adresa], [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od [jméno] [příjmení], balíček obsahující lék pro rybičky, který mu na jeho žádost [jméno] [příjmení] obstaral a který poté vložil do své aktovky, a to vše v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný [příjmení] poskytl obžalovanému [příjmení] v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]; 6) dne 6. 9. 2010 v době 15.19 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] dvě bankovky v nezjištěné hodnotě, které [jméno] [příjmení] nejdříve vložil do brožury, a poté finanční hotovost s brožurou schoval pod stůl, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které [příjmení] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný [příjmení] poskytl obžalovanému [příjmení] v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]; 7) dne 20. 9. 2010 v době 9.55 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] dva CD disky s nahrávkou nezjištěné hudební skupiny, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osoby] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [datum narození], jehož spis je na [orgán veřejné moci] [okres] veden pod [číslo jednací]. Obžalovaný [jméno] [příjmení] sám 8) dne 21. 6. 2010 v době 13.25 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]; 9) dne 21. 6. 2010 ve době 14.45 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost doposud neustanovené osoby [národnost] [anonymizováno] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil této neustanovené osobě; 10) dne 23. 6. 2010 v 08.28 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osoby] [anonymizováno], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]; 11) dne 23. 6. 2010 v 08.51 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení], přičemž obžalovaný [jméno] [příjmení] jednáním popsaným pod body 1) – 11) jednal v rozporu jednak s [právní předpis] [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], jednak v rozporu s povinnostmi [povolání podle právního předpisu] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]), [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno 5 slov] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizováno 5 slov] [ustanovení pr. předpisu] Za tyto trestné činy byli odsouzeni: -) obžalovaný [jméno] [příjmení] podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále byl obžalovanému jednak podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 3 000 Kč, tj. celkem 300 000 Kč; a jednak podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to bankovky nominální hodnoty a 2 000 Kč, sériového čísla [anonymizováno] [číslo], bankovky nominální hodnoty a 2 000 Kč, sériového čísla [číslo] [číslo], bankovky nominální hodnoty 1 000 Kč, sériového čísla [číslo] [číslo], bankovky nominální hodnoty a 100 Euro, sériového čísla [anonymizováno] [číslo]; -) obžalovaní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] každý podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon jim byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let; -) obžalovaný [jméno] [příjmení] podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Naproti tomu obžalovaní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěni obžaloby, že obžalovaný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [datum narození] 1) Dne 9. 8. 2010 v době 08.54 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [příjmení] [jméno] neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osoby] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [datum narození], jehož spis je veden na [orgán veřejné moci] [okres] pod [číslo jednací], osoby [jméno] [příjmení], [datum narození], jehož spis je na [orgán veřejné moci] [okres] veden pod [číslo jednací] a osoby [jméno] [příjmení], [datum narození]. 2) Dne 13. 9. 2010 v době 08.44 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [příjmení] [jméno] neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté vložil do pravé kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osoby] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení], [datum narození]. Obžalovaný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [datum narození] 3) Dne 1. 9. 2010 v době 12.23 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [příjmení] [jméno] igelitovou tašku obsahující jednu láhev, kterou si poté schoval pod pracovní stůl, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci. 4) Dne 20. 9. 2010 v době 11.46 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [příjmení] [jméno] bankovku v hodnotě 2 000 Kč č. [číslo], a to v souvislosti s povolováním a [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození], přičemž bezprostředně po přijetí úplatku byl [jméno] [příjmení] orgány [orgán veřejné moci] [stát. instituce] zadržen. Obžalovaný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [datum narození] 5) Dne 2. 8. 2010 v době 13.51 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [příjmení] [jméno] neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na základě plné moci. Obžalovaný [jméno] [příjmení] a obžalovaný [jméno] [příjmení] 6) Dne 26. 7. 2010 v době 09.54 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci. 7) Dne 27. 7. 2010 v době 08.49 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] bankovku v nezjištěné hodnotě, kterou si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci. 8) Dne 16. 8. 2010 v době 10.37 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] - pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení], bankovky v nezjištěné hodnotě, které si poté dal do kapsy u košile a následně do peněženky, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci. 9) Dne 16. 8. 2010 v době 13.32 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] - pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] dvě bankovky, každá v hodnotě 1 000 Kč, které si poté dal do kapsy u košile a následně do peněženky, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci. 10) Dne 18. 8. 2010 v době od 10.42 hod. a 35 sekund, v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté dal do levé kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci. 11) Dne 18. 8. 2010 v době 14.09 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od osoby obžalovaného [jméno] [příjmení] balíček s nezjištěným obsahem, který si poté dal pod stůl, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci. 12) Dne 23. 8. 2010 v době 14.48 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení], neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci. 13) Dne 25. 8. 2010 v době 13.33 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení], neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci. 14) Dne 30. 8. 2010 v době 12.40 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté vložil do pravé kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] základě plné moci. 15) Dne 6. 9. 2010 v době od 15.35 hod. v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, které si poté vložil do levé kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci. 16) Dne 8. 9. 2010 v době 08.58 hod. v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté vložil do levé kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] základě plné moci. Obžalovaný [jméno] [příjmení], obžalovaný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [datum narození] 17) Dne 6. 9. 2010 v době 15.13 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, v přítomnosti obžalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum] navedl obžalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], aby v souvislosti s [rozhodování ohledně osoby] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], kterou [jméno] [příjmení] zastupoval na základě plné moci, koupil [povolání] [jméno] [příjmení],„ flašku" za to, že tuto žádost vyřídí přednostně a dále byl [jméno] [příjmení] svědkem toho, že [jméno] [příjmení], slíbil, že za vyřízení této žádosti koupí [povolání] [jméno] [příjmení] třeba i dvě„ flašky", a přestože se tímto hodnověrným způsobem dozvěděl, že se [jméno] [příjmení] dopustil tímto jednáním trestného činu„ Podplacení" podle § 332 odst. 1 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a [jméno] [příjmení] návodu k tomuto trestnému činu podle ust. § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, uvedené skutečnosti neoznámil ani státnímu zástupci, ani policejnímu orgánu, ani svému nadřízenému. obžalovaný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [datum narození] 18) Dne 25. 8. 2010 v době od 09.07 hod. do 09.10 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] - pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalované tehdy pod jménem [jméno] [příjmení] igelitovou tašku s nezjištěným obsahem, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osoby] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], občanky [země], jejíž spis je na [orgán veřejné moci] [okres] veden pod [číslo jednací]. obžalovaný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [datum narození] 19) Dne 11. 8. 2010 v době 14.17 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [příjmení] [jméno] bankovku v nezjištěné hodnotě, kterou si následně dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osoby] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], občanky [země]. obžalovaný [jméno] [příjmení] a obžalovaný [jméno] [příjmení], [datum narození] 20) Dne 16. 8. 2010 kolem 11.36 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] bankovku nezjištěné hodnoty, kterou si poté dal do kapsy u kalhot a následně do peněženky, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. 21) Dne 8. 9. 2010 v době 11.11 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení] finanční hotovost v nezjištěné výši, kterou si poté a vložil do pravé kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci. Obžalovaný [jméno] [příjmení] 22) Dne 15. 9. 2010 v době od 13.34 hod. do 13.35 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] - pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození],„ pozornost“ v podobě láhve s nezjištěným obsahem, kterou si poté uložil do své tašky pod stolem, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které [jméno] [jméno] [příjmení] zastupoval na základě plné moci. 23) Dne 21. 6. 2010 ve 14.53 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 24) Dne 2. 8. 2010 v 13.00 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a osobu [jméno] [příjmení], [datum narození], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 25) Dne 4. 8. 2010 v 10.34 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 26) Dne 4. 8. 2010 v 16.18 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost osoby [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení] [příjmení] (správně [příjmení]). 27) Dne 9. 8. 2010 v 08.45 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu] [anonymizováno], údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 28) Dne 9. 8. 2010 v 09.59 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 29) Dne 9. 8. 2010 v 14.03 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení] [příjmení] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 30) Dne 11. 8. 2010 v 10.36 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu] [číslo], [anonymizována dvě slova] [ulice] [číslo] [obec] [číslo] údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 31) Dne 16.8.2010 v 09.00 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a osobu [jméno] [příjmení], [datum narození], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 32) Dne 16. 8. 2010 v 09.08 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 33) Dne 18.8.2010 v 12.29 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa] obžalovaný [jméno] [příjmení], provedl na žádost [jméno] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 34) Dne 18. 8. 2010 v 14.13 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 35) Dne [datum] v 15.44 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost dvou doposud neustanovených osob vietnamské národnosti na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu] [anonymizována dvě slova], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil těmto dvěma osobám. 36) Dne 25. 8. 2010 v 13.33 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu] [anonymizováno], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 37) Dne 26. 8. 2010 v 11.01 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] povedl na žádost osoby [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil osobě [jméno] [příjmení] [příjmení]. 38) Dne 30. 8. 2010 v 15.07 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] povedl na žádost osoby [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil osobě [jméno] [příjmení] [příjmení]. 39) Dne 1. 9. 2010 v 12.52 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizováno] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] povedl na žádost osoby [jméno] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], [datum narození], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil osobě [jméno] [příjmení]. 40) Dne 6. 9. 2010 v 08.12 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost osoby [jméno] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 41) Dne 6. 9. 2010 v 08.58 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 42) Dne 6. 9. 2010 v 09.12 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 43) Dne 6. 9. 2010 v 15.40 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu] [a údaje neoprávněně sdělil] [jméno a příjmení]. 44) Dne 8. 9. 2010 v 12.03 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 45) Dne 8. 9. 2010 v 12.44 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost osoby [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], bytem [adresa] [číslo], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil osobě [jméno] [příjmení] [příjmení]. 46) Dne 13. 9. 2010 v 08.39 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení], [datum narození] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 47) Dne 13. 9. 2010 v 14.26 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení], [datum narození] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 48) Dne 15. 9. 2010 v 10.43 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení], [datum narození], na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení]. 49) Dne 15. 9. 2010 v 12.09 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ulice [ulice] č.p [číslo], obžalovaný [jméno] [příjmení] provedl na žádost [jméno] [příjmení], [datum narození] na počítači IP adresy [IP adresa, dotaz do informačního systému na osobu], a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil osobě [jméno] [příjmení]. 50) Dne 1. 9. 2010 v době 12.44 hod. do 12.46 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] - pracoviště [okres], ulice [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté vložil do pravé kapsy u kalhot, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci, čímž měli spáchat obžalovaný [jméno] [příjmení] dílčí skutky zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, dílčí skutky přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a návod k trestnému činu podplacení podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a obžalovaní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] každý dílčí skutek zločinu podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž jsou tito obžalovaní stíháni.

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání jak všichni obžalovaní, a to do výroků o vině a o trestu, tak státní zástupce, a to v neprospěch obžalovaného [jméno] [příjmení] do výroku o vině, dále ve prospěch téhož obžalovaného do výroku o trestu a v neprospěch ostatních obžalovaných do výroků o uložených trestech.

3. Obžalovaný [příjmení] [příjmení] své odvolání prostřednictvím svého obhájce odůvodnil následujícím způsobem: „ …Obžalovaný nemůže s napadeným rozhodnutím v té části, kde byl uznán vinným souhlasit. Je pravdou, že obžalovaný byl u drtivé většiny skutků obžaloby zproštěn, což je samozřejmě pro něj skutečností pozitivní. Dle názoru obžalovaného však mělo být takto rozhodnuto o obžalobě jako celku, protože i u zbylých skutků, kde byl obžalovaný uznán vinným, panuje stejná důkazní nouze jako u skutků zproštěných. Dle jeho názoru trpí celé trestní řízení od samého počátku zásadními nedostatky, na které bylo poukazováno prakticky všemi obžalovanými. Z hlediska samotného rozhodnutí, kdy byl obžalovaný z většiny skutků, které mu byly kladeny obžalobou za vinu zproštěn, by se mohlo navenek zdát, že takové rozhodnut í bude pro obžalovaného uspokojivé. To však v žádném případě nemůže být pravdou. S ohledem na chyby v celém trestní řízení zejména porušení to tožnosti skutku, nedostatek důkazů, nálezy ústavního soudu ČR, svědecké výpovědi mělo být jednoznačně rozhodnuto o zproštění obžaloby, a to u všech obžalovaných. Nutno ostatně konstatovat, že zdůvodnění napadeného rozhodnutí je velmi obecné a strohé, kdy soud prvního stupně zcela ignoruje argumenty, které ve věci přednesla obhajoba. Soud prvního stupně se nijak nevypořádal ani s jednou z námitek, které obhajoba v minulosti předkládala v podstatě v každém odvolání a i díky tomu je třeba trvat na tom, že zdůvodnění rozhodnutí je zcela neurčité a nedostatečné. Rozbor jednotlivých skutků dle záznamů audio - video Obžalovaný považuje v tuto chvíli za zbytečné dále rozebírat celkový vývoj posouzení audio video záznamů a jejich použitelnosti, kdy jednoznačný právní názor odvolacího soudu byl potvrzen také soudem Ústavním. V odsuzujícím rozsudku však i nadále zůstaly 4 skutky ve kterých je právě z videozáznamů vycházeno, ačkoliv soud prvního stupně zcela nesprávně vyložil obsah těchto záznamů. Soud prvního stupně v tomto směru zcela správně zadal vypracování znaleck ého posudku na posouzení obsahu, kvality tolik diskutovaných záznamů, kdy došlo k jejich opětovnému přehrání v rámci opakovaného hlavního líčení. Jestliže provedeme rozbor záznamů u těchto zbývajících skutků, je skutečně záhadou, jak soud prvního stupně dospěl u těchto skutků k závěru o vině. Obžalovaný považuje za naprosto zásadní závěry předmětného znaleckého posudku zdůraznit, vzhledem k tomu, že tyto jednoznačně podporují jeho obhajobu, kdy se soud prvního stupně k tomuto důkazu opětovně nijak nevyjádřil. K jednotlivým záznamům uvádí obžalovaný následující. Skutek č. 1 Jedná se o skutek ze dne 21.6.2010 údajně spáchaný s obžalovaným [příjmení] v čase 9.03 hodin, kdy z opakovaně pouštěného záznamu vyplývá, že v čase 9.01 přichází obžalovaný [příjmení], přičemž v kanceláři obžalovaného je přítomna ještě jiná [povolání]. Všichni tři na záznamu něco společně diskutují a není patrné jakékoliv předání finanční hotovosti v uvedeném čase 9.

3. Skutek č. 2 Jedná se o skutek z 21. 6. 2010 údajně spáchaný z obžalovaným [příjmení] v čase 10.28 hodin. Nikomu z přítomných na záznamu není rozumět co si spolu říkají. Je patrné, že pod stolem dochází k nějakému kontaktu rukou obou obžalovaných. Co je však zásadní, že obžalovaný [příjmení] po tomto kontaktu nikam nic neukládá, nedává. V případě, že by obdržel úplatek v podobě bankovky, je přeci více než logické, že by si tuto někam vložil, uklidil a nedržel by jí po celou další dobu v ruce. Nic takového však na záznamu není patrné. Skutek č. 3,4 Tyto skutky měl údajně spáchat obžalovaný s obžalovaným [příjmení] dne 30. 6. 2010 v 9.17 hodin a dále s obžalovaný [příjmení] dne 7. 7. 2010 v 8.18 hodin. U obou těchto skutků je poté výklad záznamu opětovně jednoznačný. Nejen že na záznamu je velmi málo rozumět tomu, o čem obžalovaný hovoří, ale není patrné, že by došlo k jakémukoliv předání čehokoliv nebo debatě o úplatku za účelem zařízení konkrétní věci. Na záznamech je patrné to, že je nahlíženo do nějakých listin, dokumentů, avšak není absolutně zřejmé, co je jejich obsahem. Obžalovaného výklad záznamů, které byly přehrány ve vztahu k těmto skutkům je tak zcela odlišný než ten, který prezentuje soud, kdy skutečnosti, kterou jsou uvedeny na straně 30 a 31 napadeného rozhodnutí z provedených záznamů v žádném případě nevyplývají a rozhodně z nich nejsou prokázány skutečnosti, kterou jsou uvedeny v popisu těchto skutků. V tomto směru je potřeba opět zdůraznit, že soud prvního stupně zcela opomijí závěry soudu prvního stupně. Skutky 5, 6, 7 Zcela samostatnou pozornost je potřeba věnovat skutkům, který se měl obžalovaný dopustit s obžalovaným [příjmení]. Obžalovaný v této souvislosti nerozumí tomu, z jakého důkazu soud vychází ve vztahu k popisu těchto tří skutků. Popis těchto skutků je v podstatě totožnýs tím, jaký byl popis v obžalobě nebo předchozích rozhodnutích, kdy ale bylo vycházeno z audio-video záznamů. V případě těchto skutků však z těchto záznamů vycházeno být nemůže a je možné popis dovodit pouze z provedených důkazů. Takovým důkazem však může být pouze výpověď obžalovaného [příjmení], kterou je nezbytné zcela řady důvodů (zejména změny výpovědi), které byly opakovaně namítány nutno hodnotit jako nevěrohodnou. Není tedy v žádném případě možné akceptovat vymezení skutku v napadeném rozhodnutí. Skutek č. 5 V případě tohoto skutku mělo dne 18. 8. 2010 v 10.47 hodin dojít k tomu, že obžalovaný [příjmení] měl mezi listy novin vložit 2 bankovky po 1 000 Kč, odkud si je obžalovaný [příjmení] měl vložit do kapsy kalhot. Druhá část skutku je poté tvořena jednáním obžalovaného [příjmení], který měl přinést obžalovanému [příjmení] lék na rybičky, který si předali v čase 15:53 hodin. Toto vše mělo být v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována čtyři slova]. Ve vztahu k tomuto skutku se obžalovaný musí ptát, jak takové jednání může být považované za trestné, když jen hodnota takové věci je nepatrná, byla zakoupena z peněz, které navíc [příjmení] obžalovanému dal? Obžalovaný ani neví jak se má takto absurdně vymezenému skutku bránit, nicméně by obžalovaný musel být asi ten nejhloupější uplácený na světě, aby ovlivňoval [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] za lék na rybič ky, který navíc sám zaplatil? Jednalo se prostě a jednoduše o pomoc známého, která samozřejmě nijak nesouvisela s úřední činností obžalovaného, což také obžalovaný uvedl v rámci své výpovědi u hlavního líčení. Skutek č. 6 Zde je obžalovanému kladeno za vinu to, že dne 6. 9. 2010 v době 15.19 převzal dvě bankovky nezjištěné hodnoty, které obžalovaný [příjmení] vložil do brožury a poté hotovost s brožurou schoval pod stůl. To vše v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizováno 5 slov]. Obžalovaný má za to, že k tomuto skutku neexistuje jediný důkaz o jeho vině, což ostatně napadené rozhodnutí potvrzuje. Skutek č. 7 Zde je obžalovanému kladeno za vinu, že měl převzít dne 20. 9. 2010 v době 9.55 hodin od obžalovaného [jméno] [příjmení] dva CD disky s nahrávkou nezjištěné skupiny, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osoby] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení]. I u tohoto skutku platí to co u předchozího předání léku na rybičky. Je potřeba si uvědomit, že oba obžalovaní se spolu stýkali na [orgán veřejné moci] [okres] po poměrně dlouhou dobu, stýkali se pravidelně a to v rámci výkonu činnosti obžalovaného [příjmení]. V tomto směru je logické, že v rámci hovoru došlo i na záležitosti, které nejsou„ pracovního charakteru”. Ostatně záležitost jak to bylo s CD skupiny [příjmení] opět obžalovaný vysvětlil v rámci své výpovědi u hlavního líčení, na kterou je zcela odkazováno. Stejně jako u léku na rybičky obžalovaný uvádí, že se v žádném případě nejednalo o úplatek. Celá věc vůbec neměla s pracovní činností obžalovaného [příjmení] žádnou souvislost. Výpovědi svědků, obžalovaných Z hlediska posouzení jednotlivých skutků a zejména obhajoby obžalovaného [příjmení] (stejně tak i zbylých obžalovaných) jsou zcela nepochybně podstatné také výpovědi celé řady svědků v rámci hlavního líčení, kteří vypovídali opakovaně a u tohoto dalšího„ kola" hlavních líčení. Obžalovaný totiž po celou dobu poukazoval na to, že jestliže někdy přijal nějakou hotovost od kohokoliv, včetně někoho z obžalovaných, jednalo se o hotovost, kterou použil na nákup [úřední předmět]. Nutno konstatovat, že soud prvního stupně k této části obhajoby nezaujal žádné stanovisko, ačkoliv to obhajoba zmiňovala opakovaně a bylo o tom opakovaně hovořeno z úst vyslýchaných svědků, kteří tyto skutečnosti uváděli opakovaně v rámci toho, jak byl opakovaně prováděn jejich výslech, což je skutečnost naprosto zásadní. To je další z celé řady pochybení soudu prvního stupně. Právě tu skutečnost, že jestliže docházelo k předání nějakých peněz, jednalo se o peníze na [úřední předmět] uváděl mimo obžalovaného [příjmení], také obžalovaný [příjmení], obžalovaný [příjmení] a další. Zcela zásadní je z tohoto pohledu výpověď svědkyně [příjmení], která na oddělení [druh oddělení], mimo jiné, prodávala [úřední předmět] [anonymizováno]. Tato výpověď byla učiněná u hlavního líčení dne [datum], kdy svědkyně uvedla kupříkladu následující: „ Obžalovaný [příjmení] byl u mě tak 2-3x. Zaměstnanci [orgán veřejné moci] [anonymizováno] za mnou [úřední předmět] kupovat chodili.” „ Chodili k nám i lidi [jazyk] mluvící, ale zda chodili ze shora nevím.” „ Vzala bych to od roku 2008 2010. V tomto období jsme prodávali [úřední předmět] [orgán veřejné moci] [anonymizováno] Svědkyně dále uváděla, že [úřední předmět] prodávala v nominální hodnotě 1 000 Kč, případně dva [úřední předmět] v hodnotě po 500 Kč. Tuto svoji výpověď potě svědkyně výslovně stvrdila také u hlavního líčení konaného dne 16. 6. 2020. U hlavního líčení dne 13. 9. 2012 vypovídala svědkyně [příjmení] - podřízená obžalovaného [příjmení], která uvedla to, že peníze v hotovosti přijímali neradi. Na otázku ob hájkyně obžalovaného [příjmení] uvedla, že většinou peníze v hotovosti nepřebírala. Tato svědkyně tedy potvrdila to, že peníze v hotovosti nerada, byť v některých případech přijala ona nebo další [povolání] z [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova]. Tuto svojí výpověď pak potvrdila, stejně jak většina zmíněných svědků, u hlavního líčení dne 14.2.2017. V závěrečném návrhu poté připustil nákup [úřední předmět] [anonymizováno] za hotovost ze strany [osob z orgánu veřejné moci] [anonymizována dvě slova] také v té době obžalovaný [příjmení]. Naprosto zásadní jsou poté i skutečnosti, které [příjmení] uváděl v rámci hlavního líčení konaného dne 16.5.2017, kdy poukazoval na nákup [úřední předmět] ze strany obžalovaného [příjmení] a dále na to, že [příjmení] nikdy neuděloval nestandardní pokyny, že se k němu chodili [osoby] pouze dotazovat s tím, že k [příjmení] posílali zmocněnce i ostatní kolegové. Tyto důkazy jednoznačně podporují výpověď a obhajobu obžalovaného, že jestliže nějaké peníze přijal, jednalo se o peníze na nákup [úřední předmět]. Nutno konstatovat, že i částky o kterých je v napadeném rozhodnutí hovořeno, které nikdy nepřevýšili 2 000 Kč, nasvědčují tomu, že se muselo jednat o peníze na [úřední předmět]. Jestliže soud prvního stupně hovoří o tom, že vinu obžalovaného potvrdili svědci nebo další důkazy, je potřeba se ptát jací svědci to měli být, protože ze svědeckých výpovědí vyplývá pravý opak. Na tomto místě stojí připomenout o výpovědi svědkyň [příjmení], [příjmení], které také uvedly u hlavního líčení dne 13. 9. 2012, že žádné nestandardní pokyny, jakožto podřízené obžalovaného [příjmení] od něj nezaznamenaly. Stejně tak vypovídal toho dne u hlavního líčení svědek [příjmení], který uvedl, že vždy rozhodoval podle zákona a podle svého vědomí i svědomí s tím, že obžalovaný [příjmení] mu žádn_é nestandardní pokyny nedával. Tyto důkazy tak v žádném případě vinu obžalovaného nemohou potvrdit, protože žádné ovlivňování řízení nikdo z těchto svědků ani nenaznačil. Naplnění znaků skutkové podstaty, totožnost skutku - skutky 1 - 7 napadeného rozhodnutí Již od samého počátku je ze strany obžalovaného namítáno, že ani v Usnesení o zahájení trestního stíhání, ani v podané obžalobě, ani v jakémkoliv rozhodnutí soudu prvního stupně, není uvedeno a přesně vymezeno, jaké věci veřejného zájmu měl v souvislosti s přijímáním úplatků obžalovaný obstarávat, kdy ani v jednom případě soud prvního stupně přesné zdůvodnění této zásadní skutečnosti neuvedl a jako v případě dalších argumentů se ani v tomto bodě s obhajobou absolutně nevypořádal. Obžalovaný ve svých vyjádřeních, odvoláních poukazoval na to, že při [rozhodování ohledně osob] [anonymizována čtyři slova] bylo na celém procesu účastno několik různých [povolání], a to právě proto, aby se zamezilo korupčnímu jednání. Bylo totiž jasně stanoveno [pokynem] [číslo] [anonymizováno] [orgán veřejné moci], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] v [obec] z roku [rok], že za každý provedený úkon v rámci řízení o [rozhodování ohledně osob] [anonymizována čtyři slova] bude odpovědný jiný pracovník. Pokud by tedy obžalovaný neovlivnil činnost všech těchto osob (konkrétně se jednalo o tři), těžko by mohl dosáhnout nějakého jím prosazovaného výsledku. Je podstatné uvést také to, že kontrola, která byla provedena pracovníky [orgán veřejné moci], [anonymizována tři slova] provedla šetření ve spisech, které byly vedené na [orgán veřejné moci] [okres] v období od 1. 6. 2010 do 20. 9. 2010, přičemž bylo zjištěno, že žádný ze spisů nezp racovával obžalovaný [příjmení]. Dle názoru obžalovaného tak od přípravného řízení stále zůstává nezodpovězená otázka, jaké konkrétní věci obecného zájmu měl obžalovaný [příjmení] tedy obstarávat. Každý ze skutků obsahoval původně větu, že obžalovaný [příjmení] měl přijmout úplatek v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizováno 5 slov], která je v napadeném rozhodnutí upravena tak, že je uvedeno "v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]. Pro obžalovaného je i nadále nepochopitelné, že takto zásadní skutečnost, na kterou navíc už v přípravném řízení poukazoval, je po opravě vymezena takto vágním a obecným způsobem. Jak tedy měl obžalovaný ovlivňovat řízení o [rozhodování ohledně osob] [anonymizováno], když žádné spisy v inkrimino vaném období nevedl. Z opakovaných výpovědí všech slyšených podřízených (viz předchozí článek) navíc vyplynulo, že jim obžalovaný [příjmení] nikdy žádné nestandardní pokyny nedával. Tak v jaké souvislosti tedy měl přijímat obžalovaný [příjmení] úplatek? Jakou činnost obecného zájmu měl vlastně obžalovaný vykonávat? Jestliže tedy vůbec něco obžalovaný [příjmení] přijímal, nejednalo se čistě náhodou o peníze na [úřední předmět], jak z dokazování jasně vyplynulo?! V čem měl spočívat onen snazší průběh řízení? Nic z výše uvedených skutečností se však z napadeného rozhodnutím nedozvíme. Skutky 8- 11 Nutno říci, že u této„ skupiny" skutků je obhajoba i nadále stejná. Obžalovaný od samého počátku tvrdí, že pokud nahlížel do informačního systému v přítomnosti konkrétních osob tak proto, aby jim zodpověděl jimi kladené otázky týkající se těchto osob nebo těch, kteří byli zastupování. Byly to navíc informace o probíhajícím řízení, jaké zákonné překážky brání dalšímu řízení apod. Do dnešního dne není absolutně z žádného důkazu zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovozuje u těchto skutků vinu obžalovaného. Závěry soudu uvedené na straně 33 napadeného rozhodnutí v žádném případě nejsou podpořeny žádným důkazem, ale jsou pouze obecným konstatováním. Soud prvního stupně vůbec neuvádí, jaké informace obžalovaný vyhledával a co měl na základě zjištění vlastně sdělovat a není absolutně jasné, jaký zákon a jakého porušení se měl obžalovaný dopustit. Obžalovaný v tomto směru namítá, že nemohly být naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu, a to spíše, když o zbylých skutcích bylo rozhodnuto tak, že je obžalovaný zproštěn obžaloby. Závěrečné shrnutí a návrh rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem Obžalovaný musí trvat na tom, že ve věci není dán jediný důkaz, který by mohl být podkladem pro rozhodnutí o vině obžalovaného. S ohledem na důkazní situaci, stav v jakém tato věci byla připravena není možné rozhodnout jinak, než obžalovaného zprostit. V rámci tohoto odvolání je tedy navrhováno, nechť Krajský soud v Ústí nad Labem Napadený rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ve vztahu k obžalovanému [jméno] [příjmení] podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) zrušen a současně, nechť je podle § 259 odst. 3 trestního řádu rozhodnuto podle § 226 písm. b) o zproštění obžaloby ze všech skutků.” (konec citace)

4. Odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení], který je obhajován dvěma obhájci, bylo odůvodněno jednak podáním ze dne [datum], a to cit: „ …Obžalovaný napadá jak výrok o vině, tak výrok o trestu, neboť má za to, že nebylo prokázáno, že obžalovaný spáchal zločin podplácení. Soud má toliko pouze jediný důkaz, a to nekvalitní kamerový záznam, který i přes znalecké zkoumání nebylo možné zvětšit a zkvalitnit a nelze tedy dle něj jednoznačně konstatovat, že by k podplácení dojít mělo. Obhajoba má za to, že okresní soud již po několikáté vydává nezákonné rozsudky, kterými neúměrně prodlužuje dané trestní řízení, nerespektuje názor nadřízeného soudu, a i přes důkazní nouzi se opětovně snaží odsoudit obžalovaného z trestného činu, který nespáchal. S ohledem na to, že obžalovaný využil svého práva a k věci již nevypovídal, tak se vycházelo z jeho vyjádření v průběhu řízení, kdy ten zcela popřel, že by se měl trestné činnosti dopustit, osvětlil soudu a OČTŘ, že k předání peněz mezi ním a obv. [příjmení] došlo pouze několikrát, a to z důvodu prodeje vozidla, kdy se tito dohodli na nepravidelných splátkách, které byly hrazeny v kanceláři obv. [příjmení]. Spisový materiál jasně obsahuje řadu podpůrných důkazů svědčících o tom, že opravdu k prodeji vozidla [člena rodiny] pana [příjmení] společnosti, ve které obžalovaný působil, došlo a vozidlo bylo na tuto společnost přepsáno. Žádný zákon nestanoví, že nelze provést obchod v hotovostních splátkách, bylo to pouze o důvěře mezi prodávajícím a kupujícím. Oba soudu sdělili, jak celý obchod proběhl, shodli se ve všech aspektech a soud žádným dokazováním neprokázal, že by to nemělo být tak, jak to obžalovaní uvedli. Sám soud v dnes napadeném rozsudku se k této možnosti nikterak nevyjádřil, nezapolemizoval nad tím, zda to tak mohlo nebo nemohlo být, nepředložil jasné důkazy, které by tvrzení obžalovaných vyvrátili a vycházel tak toliko ze svých domněnek, které nejsou dostatečně spisovým materiálem prokázány. Důkazy, na kterých chce soud odsoudit obžalované, musí tvořit ucelený soubor důkazů, vzájemně na sebe navazujících a prokazujících vinu, což však se v tomto případě nestalo. Již dvakrát krajský soud konstatoval důkazní nouzi, kterou okresní soud trpí a i státní zástupce krajského soudu doporučil zproštění obžaloby obžalovaných. Krajský soud vrátil již dvakrát spis okresnímu soudu k doplnění dokazování a ten tak dostatečným způsobem neučinil, což je vcelku i logické, neboť od tvrzené trestné činnosti uplynulo 11 let, kdy je logické, že nové důkazy není možné obstarat a taktéž je bláhové si myslet, že nějaké svědecké výpovědi by po 11 letech přinesly nové informace. V naposled vráceném soudním řízení před okresním soudem tedy nedošlo k tomu, aby bylo možné bez důvodných pochybností konstatovat vinu obžalovaného a je až absurdní, že okresní soud se opětovně snaží obžalovaného odsoudit. Osoba obžalovaného je vzorným občanem, který žije na území ČR již řadu let, z jeho minulosti je patrné, že se žádného trestného činu nedopouštěl, žije spořádaně se [člen rodiny] [] v [obec], úspěšně [vykonává činnost] a platí daně a je přínosem pro společnost. Obhajoba má tedy za to, že i toto soud nedostatečně posoudil, neboť je nutné jinak nahlížet na několikrát souzeného recidivistu, u kterého je možné vzbudit pochybnosti o tvrzených skutečnostech, a jinak nahlížet na vzorného občana [vykonávajícího činnost] v ČR. Obhajoba dálek důkazní nouzi uvádí, že soud musí nade vší pochybnost prokázat, že se trestný čin stal, spáchal jej obžalovaný a až za této situace je možné obžalovaného odsoudit. Pokud se podíváme na důkazy, které soud předestřel a ze kterých vychází, tak zde máme proti sobě stojící„ jakýsi“ nekvalitní kamerový záznam, na kterém nelze jednoznačně určit, co se na něm vlastně odehrálo a oproti tomu svědecké výpovědi obžalovaných, kteří ve shodě uvedli, že k žádnému trestnému činu nedošlo, mezi nimi došlo toliko k prodeji a koupi vozidla, kdy si vypořádávali finanční prostředky za tento prodej, jinak jejich vztah byl čistě na profesní bázi, kdy však obě osoby jsou pozitivně laděné osoby, kdy rádi vtipkují, avšak nelze tyto vtípky brát v důsledku za nějaké podněcování k podplácení. Okresní soud ve svém rozsudku zcela očividně vstřícnost obv. [příjmení] zaměňuje s jakýmsi jednáním, které mělo být ovlivněno úplatkem Podplácení a následná přízeň je ukazována na příkladech, kdy by mělo docházet k upozorňování na chyby v žádostech či nedoložení dokladů a aby bylo rozhodováno v přiměřených lhůtách. Pokud toto okresní soud vidí jako zajišťování přízně, pak by obhajoba ráda věděla, jaký je rozdíl mezi tímto uváděným a základními zásadami činnosti správních orgánů dle správního řádu. V ust. § 4 správního řádu je jasně stanoveno, že veřejná správa je službou veřejnosti a každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu (v tomto případě obv. [příjmení]), má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možnosti jim vycházet vstříc. Dále v ust. § 4 odst. 2 správního řádu je zakotveno, že správní orgán je povinen poskytnou dotčené osobě přiměřené poučení o právech a povinnostech, v čem lze spatřovat ochotu poradit dané osobě s tím, aby žádost byla bezvadná. K tomuto je nutné také odkázat na ust. § 37 odst. 3 správního řádu, ze kterého vyplývá, že správní orgán pomůže odstranit nedostatky, pokud jimi žádost trpí. Taktéž stále zde obhajoba nevidí nic, čím by bylo možné prokázat, že k podplácení a následnému neoprávněnému prospěchu ze strany obžalovaného došlo. Nakonec, co se týče rozhodování v přiměřené lhůtě, tak je nutné odkázat na ust. § 6 správního řádu, ze kterého vyplývá, že správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů a postupuje tak, aby nevznikaly zbytečné náklady a dotčené osoby, co nejméně zatěžuje. Je absurdní, že okresní soud se snaží obrátit toto zákonné ustanovení v neprospěch obžalovaného. S okresním soudem je nutné souhlasit v jedné věci, kterou ve svém rozsudku uvedl. V článku 28 uvedl„ Z výpovědí slyšených svědků ani z dalších provedených důkazů včetně důkazů listinných se nepodařilo zjistit žádné konkrétní skutečnosti, což je vcelku logické.“ Pokud toto soud uvede po tom, co krajský soud mu vrátí trestní věc k došetření, kdy je jasně konstatováno, že důkazy jsou nedostatečné pro odsouzení obžalovaných, pak je naprosto nepochopitelné, že i přes to okresní soud dojde k odsuzujícímu rozsudku. Již potřetí tedy okresní soud vydal nezákonné rozhodnutí, které je nutné brát již jako výsměch nejen obžalovaným, ale taktéž krajskému soudu samotnému. Obžalovaný je 11 let popotahován po soudech a různých výsleších, kdy zcela evidentně bylo celé trestné řízení od počátku procesně špatně vedeno, toto řízení jej stálo spoustu psychických útrap i finančních prostředků pro obhajobu, kdy toto již nelze vrátit zpátky. Obžalovaný tedy uvádí, že nebylo prokázáno a postaveno na jisto, že by se dopustil jednání kladenému za vinu a v této souvislosti odvolatel poukazuje zásadu in dubio pro reo, neboť není dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, viz. srov. nález č.j. I. ÚS 733/01 případně ÚS 533/05 Ani vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (srov. nález č.j. III. ÚS 398/97 nebo č.j. I. ÚS 864/11). Trestní řízení proto vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který je možno od lidského poznání požadovat, alespoň tedy na úrovni obecného pravidla "prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost" (srov. nález č.j. IV. ÚS 335/05). Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. V případě pochybností, tedy příslušný soud přijme verzi obžalovaného zcela zřejmě ve smyslu zásady důkazního práva trestního in dubio pro reo, kdy podstatným důvodem je, že obhajovací verze o tom, jak předmětné incidenty proběhly, nebyla spolehlivě vyvrácena (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 5 To 143/2009). Obhajoba má tedy za to, že je nutné, aby krajský soud již jednoznačně vzal rozhodování do své moci a pro jednou tento zdlouhavý proces plný procesních pochybení ukončil tak, že zprostí obžalovaného v plném rozsahu. Je evidentní, že okresní soud se bude snažit nezákonná rozhodnutí vydávat stále dokola, pokud pravděpodobně nedojde ke změně senátu, respektive změně předsedy senátu. Obžalovaný se závěrem taktéž nemůže ztotožnit s uloženým trestem. Obžalovaný i v případě odsouzení má za to, že uložení trestu odnětí svobody, byť podmíněného, je nepřiměřené k osobě obžalovaného a délce trestního řízení samotného. K délce trestního řízení odkazuje obhajoba na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 25 T 136/2007 ze dne 28. 5. 2009, kdy soud judikoval„ Konstantní judikatura Evropského soudu pro Lidská práva považuje za krajní mez trvání trestního řízení dobu 6 let, přičemž délka řízení musí být posuzována ve světle konkrétních okolností případu s přihlédnutím ke kritériím zakotvených v judikatuře, především pak ke složitosti případu, chování obviněného a chování příslušných státních orgánů. Podle názoru Ústavního soudu ČR je přitom posuzování délky řízení a její nepřiměřenosti otázkou relativní, při níž je třeba zkoumat stav délky řízení k dalším atributům řízení, jako jsou složitost jeho předmětu, požadavky na provádění dokazování v průběhu řízení, jednání a procesní aktivity účastníků řízení aj. Závěr o tom, zda délka, po níž trvalo konkrétní řízení je ještě přiměřená či nikoliv, lze tak formulovat vždy s ohledem na zohlednění těchto faktorů, jimiž bylo řízení bezprostředně ovlivněno… Ústavní soud však opakovaně zaujal stanovisko, že přiměřená délka trestního řízení není jen právem procesním, ale projevuje se ve sféře základních práv trestně stíhaných osob, která jsou povahou hmotněprávní. Zdůraznil tak, že v demokratickém právním státě jsou všechny orgány veřejné moci povinny respektovat základní práva a svobody a úkolem soudů je poskytovat jim ochranu. Zásadní je pak jeho názor, že shledá-li již sám obecný soud porušení základního práva či svobody, je povinen učinit všechna opatření k tomu, aby k dalšímu porušování nedocházelo a již existující porušení odčinit prostředky, kterými disponuje v rámci své pravomoci. Z hlediska maxim právního státu je proto nepřípustné, aby obecný soud sice připustil porušení základního práva, avšak z něj nevyvodil závěry, které by směřovaly k efektivní ochraně základních práv jednotlivce. Relevantní judikatura ESLP je pak založena na tom, že v případě porušení práva na přiměřenou délku řízení vyslovuje soud porušení Úmluvy, případně přizná spravedlivé zadostiučinění. Jak dále zdůrazňuje Ústavní soud ČR, ačkoliv ESLP ani Evropská komise pro lidská práva nevyvodily z porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy povinnost smluvního státu kompenzovat porušení zastavením trestního stíhání nebo zmírněním trestu – což vzhledem ke svým oprávněním ani vyvozovat nemohou – současně takovou formu kompenzace nevyloučily. Naopak totiž takové formy kompenzace ESLP považuje za dostatečnou nápravu porušeného práva, jestliže je soud použije výslovně proto, že bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.“ Pokud tedy i přes všechny výše uvedené skutečnosti svědčící o nevině obžalovaného dojde krajský soud k tomu, že vinu lze konstatovat, tak ve světle uvedeného usnesení je zapotřebí pro neúměrnou délku trestního řízení trestní stíhání zastavit. Obžalovaný je osobou s čistým trestním rejstříkem, žije zde řadu let, má [oprávnění] [anonymizována dvě slova], řádně zde [vykonává činnost], finančně zabezpečuje celou rodinu a jeho život je spjat s ČR. Obžalovaný trvá na tom, že skutek, který je mu kladen za vinu, opravdu nespáchal, neboť by nikdy neriskoval [oprávnění] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Jakýmkoliv trestem, který by soud uložil, tak je jeho [oprávnění] ohrožen, což by nikdy nedopustil. [příjmení] S ohledem na výše uvedené si odvolatel dovoluje navrhnout, aby Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil napadený rozsudek co do výroku o trestu i do výroku o vině, a sám rozhodl tak, že se obžalovaný zprošťuje obžaloby v plném rozsahu, popřípadě navrhuje, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena k doplnění dokazování Okresnímu soudu v Litoměřicích“ (konec citace) a dále podáním ze dne [datum], v němž je uvedeno: „ …Spáchání předmětného skutku odmítám a jsem přesvědčen, že na základě provedených důkazů i v případě tohoto skutku, panuje obdobná situace jako ohledně skutků, o nichž jsem byl zproštěn. Provedené důkazy nečiní ve svém souhrnu, ani jednotlivě jednoznačný závěr o naplnění skutkové věty. Soud prvního stupně se v odůvodnění nevypořádal se všemi provedenými důkazy, zejména se závěry znalců, jejíchž úkolem bylo jednak zvýraznění zvukové linie záznamu a určení, zda-li zachyceným jednáním (podání ruky) došlo k předání resp. převzetí peněžitého plnění např. veformě bankovky. V prvém případě (i přes odstranění rušivých zvuků) nelze seznat, co bylo přesným obsahem rozhovoru mé osoby s obž. [příjmení]. V případě druhém znalec učinil závěr, že nelze jednoznačně určit, zda-li dlaní, při podání ruky mohlo dojít (v době 10:28 hod. dne 21. 6. 2010) k předání např. bankovky, z tohoto důvodu nemůže být v obecné rovině postaveno zcela najisto, jednání vykazující znaky úplatku ve smyslu skutkové podstaty. Při absenci jednoznačného určení ohledně možného předání peněžitého plnění ani smyslu rozhovoru dne 21. 6. 2010, nelze sdílet proklamovaný právní názor o konkretizaci„ upláceného" u předmětného skutku, kdy toliko postačí doznání obž. [příjmení], o obecné vědomosti jeho osoby (nikoli mé) o obž. [příjmení], jako osoby přijímajíd úplatky směřujícím a sloužící k zajištěníbezproblémového průběhu procesu při [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova]. Je třeba uvést, že takový postup nelze akceptovat a připustit, neboť soud prvního stupně zcela libovolně dotváří skutkový děj na základě výpovědi a představy jiné osoby. Jako vypovídající důkaz nelze rovněž označit výsledek šetření nadřízeného pracoviště s obecnými závěry o porušování [právní předpisy] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], směřujícímu ku prospěchu [osob] ze strany [orgán veřejné moci] [okres]. Má osoba neměla žádný důvod jakýkoliv úplatek poskytnout, a to ani za účelem bezproblémového procesu [rozhodování ohledně osob] [anonymizováno], protože [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova], jež jsem zastupoval byla po samého počátku formálně v pořádku a nebylo proto nutné pro kladné vyřízení žádostí, obž. [příjmení]„ motivovat" formou úplatku. Mámli se vyjádřit k domnělé neoprávněné lustraci v databázích [orgán veřejné moci] v případě [jméno] [příjmení] týkající se žádosti [člen rodiny] [jméno] [příjmení], tak jako vlastník nemovitosti na adrese [adresa], kde jsem byl ubytovatelem zmíněných svědků, jsem měl právo informace týkající se např. ubytovacích kapacit dotčené nemovitosti ve smyslu [právní předpis] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], zjišťovat a požadovat i případně bez plné moci. Taková skutečnost lze lustrací v systému [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] ověřit, kdy takový důkaz spolu s výpisem katastru nemovitostí dotčené nemovitosti činím návrhem na doplnění dokazování. Napadený rozsudek ve svém odůvodnění nikterak nezmiňuje, jakým způsobem se soud prvního stupně vypořádal s mojí obhajobou, výpovědí svědka [příjmení], kupní smlouvou a kopii velkého TP vozidla [značka a model] [jméno], [registrační značka], neboť Spol. [právnická osoba] (kde jsem jednatel a společník), zakoupila v průběhu roku 2010 od [člena rodiny] obž. [příjmení] předmětné vozidlo, za kupní cenu ve výši [částka], jež byla hrazena za pomoci nepravidelného splátkového kalendáře, s úhradou poslední částky v měsíci září 2010. Majetková dispozice byla v hlavním líčení potvrzena celou řadou důkazů a všechny tyto důkazy ve svém souh rnu hodnověrným a zjistitelným způsobem (kopie TP s datem převodu, datovaná kupní smlouva, výpis z [právnická osoba]) takové potvrzují. Z tohoto důvodu se mohli otisky mé osoby na bankovkách nalezených při domovní prohlídce v nemovitosti ve vlastnictví obž. [příjmení] zajistit. Podotýkám, že lze-li v trestní věci dospět na základě provedeného dokazování k několika co do pravděpodobnosti rovnocenným skutkovým verzím, má soud povinnost přiklonit se k té z nich, jež je nejpříznivější, kdy nedodržením této povinnosti porušuje soud princip rozhodování in dubio pro reo, a tím zásadu presumpce neviny proklamovanou v čl. 40 odst. 2 LZPS. Na základě shora uvedeného proto navrhuji, aby Krajský soud Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 4. 2021 č. j.: 24 T 29/2020 podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) tr. řádu zrušil a sám rozhodl tak, že dle ustanovení § 226 písm. a) tr. ř. se zprošťuji obžaloby, nebo eventuálně odvolací soud napadený rozsudek zruší podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) tr. řádu a věc vrátí soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.” (konec citace)

5. Odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] je písemně odůvodněno jeho obhájcem následovně: „ Obžalovaný [jméno] [příjmení] tímto podává, prostřednictvím obhájce, proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 24 T 29/2020-280 ze dne 07. dubna 2021, odvolání, které směřuje do odsuzujícího výroku, a to jak do jeho výroku o vině, tak rovněž do výroku o trestu. Pro právní jistotu je uváděno, že odvolání není podáváno do zprošťující výroku. Odvolání proti napadenému rozsudku je přípustné s ohledem na poučení, které je v něm přímo uvedeno a dále s ohledem na § 245 odst. 1 trestního řádu. S přihlédnutím k § 245 odst. 2 trestního řádu má odvolání odkladný účinek. Obžalovaný je osobou oprávněnou k podání odvolání za podmínek § 246 odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť napadá výrok, který se ho přímo dotýká a který považuje za nesprávný. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je podáváno ve lhůtě do osmi dnů od jeho doručení, když pro počátek běhu odvolací lhůty je rozhodné doruční poslední z osob, kterým se rozsudek doručuje. K tomu došlo dne 12. listopadu 2021. Je poměrně složité rozhodování v tom směru, kde začít s jednotlivými výtkami proti napadenému rozsudku. Je tomu tak z mnoha důvodů. Tak jenom příkladem. Rozsudek je vynášen po více jak deseti let od údajného spáchání skutku, a samotný soud prvního stupně vydává ve věci již rozsudek v pořadí třetí. A bohužel, opět zcela popírající svá dvě předcházející zrušená rozhodnutí, aniž by blíže zdůvodnil, proč tak činí a proč jsou jeho závěry diametrálně odlišné od předcházejících, ačkoliv se důkazní situace vlastně vůbec nezměnila. A pokud ano, tak ještě k horšímu pro obžalobu. A navíc za připomenutí toho, že ne vždy plně respektoval poslední rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako soudu odvolacího. Jistá„ apatie", či jak to nazvat, spočívá v řadě„ maličkostF', které na první pohled zapadnou a jeví se jako bezvýznamné, ovšem při hlubším posouzení samozřejmě signalizují, že je něco špatně. Vždyť jenom bydliště obžalovaného [příjmení] je již mnoho let odlišné od toho, které je uváděno v napadeném rozsudku. Přitom obžalovaný na tuto skutečnost opakovaně poukazovat, když soud prvního stupně se navíc přímo dotazoval i na tuto skutečnost již před několika lety. Nebo dobu, za kterou byl rozsudek vyhotoven. K jeho vyhlášení dochází 07. dubna 2021, ale je doručován až po půl roce. Ano, jde o maličkosti, ale jak již uváděno, jde pouze o jejich nepatrný výčet, když není zmiňováno opakované odročování ze stejných důvodů a opakování jednotlivých důkazů v jednotlivých hlavních líčeních a řada dalších. Jak již obžalovaný zmínil, jde v pořadí již o třetí rozsudek. V mezidobí se z dvanácti obžalovaných stalo šest a z více než šedesáti skutků zůstalo pouze jedenáct. Obžalovaný byl ze dvou skutků zproštěn a nepravomocně odsouzen pouze za jeden. V každém případě obžalovaný trvá na všech výtkách a skutečnostech, které uváděl v průběhu celého trestního řízení, tedy i v hlavním líčení a které částečně uváděl i ve svém odvolání proti rozsudku č. j. 4 T 134/2011-2561 ze dne 13. června 2017. Soud prvního stupně„ zaujat” jakousi svoji strategii, ve které setrval po celou dobu hlavního líčení až do vynesení napadeného rozsudku v dubnu 2021, aniž by svůj postoj jakkoliv zdůvodnil, či alespoň obhájil. A„ po hříchu'' tak neučinil ani napadeným rozsudkem. Ten totiž popírá důkazní situaci a není ani validní stávající judikatuře. Je nepochybné, alespoň takto shledává obžalovaný, že napadený rozsudek neodpovídá kritériím § 125 trestního řádu a je v rozporu se základními zásadami trestního řízení obsaženými zejména v § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu. Navíc tak, jak je skutek popsán a jak je postaveno zdůvodnění, nemůže rozsudek ani obstát ve vztahu k § 1 trestního řádu. A to je nejzásadnější. Skutek v napadeném rozsudku týkající se obžalovaného je skutkem téměř abstraktním a spíše by se„ hodit” do jiného„ žánru”, než do řízení trestního. Možná to zní nadneseně, ale rozsudek obecně, je-li v právní moci, může být zveřejněn a stěží si dokážeme představit reakce veřejnosti na pojmy jako„ peněžní plnění v nezjištěné hodnotě”, nebo„ v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována čtyři slova] a další. Co je to ono peněžité plnění v nezjištěné hodnotě? Asi stěží nám to soud prvního stupně řekne. Každý pachatel má zákonné právo vědět, za co byl odsouzen a čeho protiprávního se dopustil. U tohoto napadeného rozsudku to prostě nelze zjistit. Pod peněžitým plněním v nezjištěné hodnotě, které by se mohlo, nebo mělo, vejít do kapsy u kalhot (asi lhostejno do které z nich) si lze představit stovky, nebo spíše tisíce věcí. Tak absurdní je popis této části skutku. Tedy dnes již napadený rozsudek zřejmě připouští, že to asi nebyla bankovka ale třeba kulatá krabička bonbonů,,Antiperle ", která se do ruky vejde, která se vejde i do jakékoliv kapsy u kalhot a rozhodně jde o peněžité plnění, neboť byla jistě někým někdy zakoupena. Nepatrně nám„ visí ve vzduchu" ona„ nezjištěná hodnota", ale obrazotvornosti se meze nekladou. A nutno znovu říci, bohužel, neboť obrazotvornost jistě do trestního práva nepatří. Byl zvolen absurdní příklad, ale pouze proto, aby bylo zřejmé, že takto působí a samotné znění skutku. Soud měl k dispozici opakovaně možnost sledovat vše ve formě prostorového odposlechu. A jak s ním naložil soud? Jedním slovem„ špatně" a neobjektivně. Ve zdůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 27/ totiž hovoří při popisu obrazu nikoliv o„ peněžitém plnění”, ale o„ finanční částce". To lze považovat za nesprávné, nebo spíše, po jedenácti letech, za„ ne fér”. Žádná finanční částka, ale ani nic jiného nelze totiž vidět. Tak co tedy bylo předáno, pokud bylo vůbec předáno? Mince, odznak, telefonní číslo na papírku, papírový kapesník, nebo ty bonbony? V té souvislosti, při hodnocení sledovaného obrazu obžalovaný důrazně popírá, že by kdy spoluobžalovanému [příjmení] tykal. A je více než přesvědčen, že to nelze ani z obrazu a jeho současného zvuku slyšet. [příjmení] tykal jemu, to ano, ale opačně rozhodně ne. Nemělo by zapadnout ani to, že napadený rozsudek hovoří o tom, že s obžalovaným měla vstoupit do místnosti i [povolání] a hovořit s obžalovaným [příjmení]. Pokud byla vyslechnuta jako svědkyně, proč o její výpovědi ve vztahu k tomuto skutku mlčí a nekonfrontuje s uvedeným prostorovým záznamem? Samotný záznam, prostorový odposlech a sledování, je z hlediska kvality velmi problematický, ale soud ve svém již zmiňovaném„ obrazovém" hodnocení skutku pod bodem 27/, vše popisuje poměrně detailně a zřetelně. Ovšem ten samý soud, dokonce v předcházejícím bodě svého odůvodnění pod číslem 26/ říká, že byl vypracován znalecký posudek z obou kriminalistika, odvětví fonoskopie a odvětví zkoumání videozáznamů. Konstatuje, že„ byla využita možnost zvětšení příslušných videozáznamů, ovšem rozlišení předložených videozáznamů je nízké a neumožňuje provést požadované zkvalitnění a přiblížení obrazu". A jen pro úplnost odvolacích námitek k obrazovému záznamu. Ten, který byl předložen a„ promítán" naposled, vůbec nezachycuje osobu obviněného [příjmení]. Pakliže nebyl konkrétní skutek zaměněn s jiným. Avšak vraťme se ještě k samotnému skutku, který je označen číslem 1). Soud prvního stupně obešel svoji zákonnou povinnost dobrat se toho, zač by měl být údajný úplatek poskytnut a použil všeříkající a nicneříkající formulaci„ kdy toto peněžité plnění obžalovaný poskytl v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]. Takovou formulaci je nutno odmítnout, protože je více než zavádějící a je„ nebezpečná", neboť je zneužitelná. Nezaměnitelnost skutku je jedna ze zásadních podmínek pro to, abychom mohli vůbec o konkrétním skutku hovořit. Formulace napadeného rozsudku je více ne nebezpečná, protože pakliže by byla uznána za správnou, znamenalo by to, že český právní řád neplatí a právo se vyvíjí úplně jiným směrem, než jak by v demokratickém státě mělo. Od počátku hlavního líčení obžalovaný žádal o to, aby jeho případné protiprávní jednání bylo individuálně spojeno s konkrétním spisem, konkrétní věcí, v níž by snad mělo dojít k porušení práva. Nutno říci, že usnesení o zahájení trestního stíhání hovořilo o konkrétních spisech [osob], ale postupem času se obvinění obžalovaného přestalo spojovat s těmito konkrétními spisy. Pokud se ptáte proč, tak odpověď je více než jednoduchá. V žádném ze spisů nebylo nalezeno žádné porušení zákona, ačkoliv spisy byly podrobeny několikeré kontrole nadřízených orgánů, ale jistě i státního zastupitelství. Obžalovaný je dokonce přesvědčen, i když vlivem různorodosti tvrzení soudu, ale i obžaloby již nemá úplnou jistotu toho, že dokonce případ, pro který byl nyní nepravomocně odsouzen, se týká právě [osoby], který již byl ve [země] [anonymizováno] [země] [země] a nebylo ničeho, ale vůbec ničeho, na základě čehož by byl důvod poskytovat jakýkoliv úplatek. Věc totiž byla již dávno pravomocně vyřešena a [osoba] [anonymizováno] neměl v úmyslu se do ČR ani vrátit. Neexistovala tedy žádná věc obecného zájmu. Zhola nic. O tom, že skutek je postaven tak, aby svým obsahem co nejvíce prokazovat údajné protiprávní jednání ze strany obžalovaného, svědčí i to, jak je hovořeno o zastupování [osob]. Je použita formulace„ a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována čtyři slova], které [jméno] [příjmení] zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci...". Tato formulace je opět svým způsobem zavádějící, protože obžalovaný opakovaně vypověděl, že zastupoval pouze některé [osoby], ovšem pouze ty, kteří byli v pracovním, či jiném poměru, u firmy, ve které pracoval on sám. Tedy vše byly osoby mu známé a zastupování neprováděl v žádném případě pro [osoby] [] tak říkajíc cizí. I z toho důvodu i nemohl dovolit cokoliv konat protizákonně, neboť by mohl takovým jednáním ohrozit firmu, ve které v rozhodnou dobu pracoval. Napadený rozsudek rozhodně ani v nejmenším nebyl důsledný ve své povinnosti dbát na naplnění účelu zákona, který je vymezen v § 1 trestního řádu. A jak již bylo konstatováno, soud prvního stupně navíc ani nedostál všem zásadám trestního řízení uvedeným v § 2 trestního řádu, a to především s ohledem na ustanovení § 2 odst. 5 a § 2 odst. 6 trestního. O skutkovém stavu věci jsou trvale významné a důvodné pochybnosti, a dokazování v hlavním líčení tyto pochybnosti vůbec neodstranilo. V důsledku toho napadený rozsudek je nepřezkoumatelný v tom, jak soud přistupoval k hodnocení jednotlivých důkazů, proč některé odmítl akceptovat a i jiné naopak akcentoval, jak se vypořádal s tím, že co jeho rozhodnutí (doposud byla tři), to jiný právní názor, a zejména jak a v čem se změnila důkazní situace od doby po vydání prvního rozsudku v projednávané trestní věci. Obžalovaný je přesvědčen, že napadený rozsudek objektivně nemůže obstát v žádné své části. Trestní řízení trvá již po dobu více než deseti let a nejenom tento obžalovaný, ale řada dalších, stále jenom„ tápou" v množství nejasností a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nelze argumentovat množstvím obžalovaných, ale ani ničím dalším, neboť nikdo z obžalovaných nikdy nezmařil, byť ani chvíli hlavního líčení, ale přesto žije více než deset let„ nek lidným" životem, který si nezpůsobil sám. V mezidobí se stal řádným občanem České republiky, ve které se trvale již před mnoha lety usadil, narodily se mu zde i děti, které po deseti letech trvání řízení dokončili dokonce vysokoškolská studia. Je tedy možno říci, že něco v této trestní věci„ není v pořádku". S ohledem na odvolací námitky obžalovaný [jméno] [příjmení] navrhuje, aby odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem, napadený rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. dubna 2021, č. j. 24 T 29/2020-280, postupem podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d) trestního řádu zrušil a podle § 259 odst. 1 trestního řádu, vrátil věc soudu prvního stupně. Ctěnému odvolacímu soudu je alternativně navrhováno, nechť napadený rozsudek zruší a sám rozhodne o zproštění obžaloby u obžalovaného, dle § 226 písm. a) trestního řádu (konec citace)

6. Obžalovaný [jméno] [příjmení] odvolání prostřednictvím svého obhájce odůvodnil takto: „ …Mé odvolání směřuje jak do výroků soudu o vině, tak i do výroků o trestu. Se závěry soudu tak, jak jsou uvedeny v písemném vyhotovení rozsudku, nemohu souhlasit, neboť řízení, které rozsudku předcházelo, trpí podstatnými vadami, soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a provedené důkazy nehodnotil v souladu se zákonem. Konkrétní vady si dovoluji níže specifikovat. Napadený rozsudek je nejasným a fakticky nepřezkoumatelný, když si v mnoha bodech odporuje, a když při identicky provedeném dokazování soud věc uzavřel s rozlišnými nálezy. Soud v odůvodnění uvedl, že„ z výpovědí slyšených svědků ani z dalších provedených důkazů včetně důkazů listinných se nepodařilo zjistit žádné konkrétní skutečnosti.“. Přestože sám soud uvádí, že nejsou prokázány konkrétní skutečnosti, rozhodl zcela v rozporu se zákonem, základními zásadami trestního řízení a základními lidskými právy, když přes existující pochybnosti mne a další obžalované uznal vinnými. Soudu byla opakovaně odvolacím soudem vytýkána absence řádného odůvodnění důkazních hodnocení. V rozsudku soud uvádí, že jsem„ naplnil svým jednáním znaky skutkové podstaty zločinu podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť jinému (obžalovanému [příjmení]) v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu (tedy bezproblémového průběhu řízení o [předmět řízení] [anonymizováno]) poskytli úplatek a takový čin spáchal vůči úřední osobě, když si nepochybně byl vědomi, že obž. [příjmení] je [povolání] a současně vedoucí [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres]“. Soud však ani v tomto případě nijak neodůvodnil, jak dospěl k závěru, že jsem se měl snažit zajistit bezproblémový průběh řízení o [předmět řízení] [anonymizováno], ani z jakých konkrétních důkazů tento závěr učinil. Dále v rozsudku soud uvedl v bodu 4), že obžalovaný [jméno] [příjmení] ode mne údajně obdržel„ igelitovou tašku s lahvemi nezjištěného druhu, kterou si následně obžalovaný [příjmení] vložil do své igelitové tašky a odnesl, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována čtyři slova], které jsem zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění jsem měl poskytnout obžalovanému [příjmení] v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]“. Jak je vidět, rozsudek si odporuje nejen ve svém celku, ale i v jediném odstavci, který popisuje skutek, za nějž jsem byl shledán vinným. V této chvíli nedokáži určit, zda se soud domnívá, že úplatkem byla láhev nezjištěného druhu nebo peněžité plnění. Navíc během celého trestního řízení se neustále mění údajný úplatek, nejprve se jednalo o igelitovou tašku s nezjištěným obsahem, následně láhve nezjištěného druhu a nakonec peněžité plnění. Ať již mělo být úplatkem cokoliv, je zřejmé, že v mém případě nebylo prokázáno, co jsem měl p. [příjmení] údajně předat a zda se vůbec mohlo jednat o nějaký druh úplatku. Stejně jako v předchozích fázích řízení se ani tentokrát soud nepokusil zjistit, o jaký předmět se konkrétně jednalo, a zejména zda měl předmět vůbec nějakou hodnotu. Krajský soud v Ústí nad Labem dne 30. 6. 2015 svým usnesením č. j. 4 To 335/2014-2061 původní rozsudek z důvodů procesních pochybení zrušil a věc vrátil k novému projednání, poté Krajský soud v Ústí nad Labem dne 21.03.2018 svým usnesením č.j. 4 To 476/2017-2703 rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13.06.2017, č.j. 4 T 134/2011-2561 z důvodů procesních pochybení zrušil a věc znovu vrátil k novému projednání. Ani v tomto jednání se nijak nezměnili skutková zjištění, neboť ohledně mé osoby byly provedeny stejné důkazy jako v původním řízení, i v řízení po prvním vrácení věci k novému projednání, avšak soud z neznámých důvodů opět dospěl k naprosto odlišnému závěru. V prvním rozsudku mne soud zprostil viny, v dalším rozsudku mne uznal vinným a uložil mi trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, nyní napadeným rozsudkem mě uznal vinným a uložil mi trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Při odůvodňování výroku o trestu soud„ dospěl soud k závěru, že je možno ještě na mne působit výchovným trestem, a to přiměřenými trestem odnětí svobody podle počtu útoků proti společenskému zájmu. Vycházel přitom ze skutečnosti, že jsem nebyl v ČR soudně trestán a žiji jinak řádným životem, přičemž od spáchání trestné činnosti uplynula již poměrně dlouhá doba.“ I pokud bych připustil, že soud prokázal mou vinu, soud nijak neodůvodnil, že za stejné situace o téměř čtyři roky později uložil vyšší trest. Soud tedy tvrdí, že mi uložil výchovný trest, ale za situace, kdy od spáchání skutku uplynulo o čtyři roku více a vedl jsem řádný život o čtyři roky déle, bez jakéhokoliv vysvětlení zvýšil uložený trest. Napadeným rozsudkem jsem byl shledán vinným a zároveň jsem byl zproštěn vinny. Avšak obžalobou ze dne 14.12.2011 mne státní zástupce obžaloval, že dne 07.07.2010 v době 08.18 hod., v budově [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres], ul. [adresa], obžalovaný [jméno] [příjmení] jako vedoucí tohoto pracoviště, ode mne měl převzít igelitovou tašku s lahvemi nezjištěného druhu, které si následně měl vložit do své igelitové tašky a odnést, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], které jsem zastupoval na [orgán veřejné moci] [okres] na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění jsem měl obžalovanému [příjmení] poskytnout v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení věcech [zastupované osoby] [anonymizována dvě slova]. Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, kterou podává státní zástupce. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že napadený rozsudek má podstatnou vadu, protože je nejasný a nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, v jakém rozsahu obžaloby mne soud uznal vinným a v jakém rozsahu viny zprostil. Případně s ohledem na shora uvedené mělo samotné řízení podstatné vady, protože byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku, neboť bylo soudem rozhodnuto o trestním stíhání, které bylo zahájeno bez podání obžaloby. Řízení před soudem prvého stupně, stejně jako přípravné řízení, bylo postiženo několika podstatnými vadami, z nich nejpodstatnější vadou bylo provedení nezákonného důkazu, a to přehrání záznamu sledování osob. Soud prvého stupně sice v řízení zohlednil závazný názor odvolací soudu, dokonce věc předložil Ústavnímu soudu k posouzení, zda je skutečně možno pojmem obydlí mínit i prostor kanceláře [povolání] [orgán veřejné moci]. Ústavní soud ze dne 8. 6. 2010 č. Pl. ÚS 3/09 ve svém usnesení uzavřel s tím, že v posuzované věci nelze„ v souvislosti se záznamy o sledování osob a věcí pořízených v kanceláři jednoho z obžalovaných aplikovat ustanovení § 158d odst. 2 trestního řádu“ Soud však z nálezu vyvodil pouze skutečnost, že posouzení zákonnosti důkazu má vykládat ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2010 č. Pl. ÚS 3/09. Soud tak zcela nesprávně a úzce vyložil usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. Pl ÚS. Soud plně opominul ochranu základních lidských práv, kterou nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2010 č. Pl. ÚS 3/09 vyžaduje. Soud ve svém odvolání plně bez dalšího odůvodnění převzal právní názor odvolacího soudu a v odvolání uvedl hodnocení odvolacího soudu, že„ v současné době nelze oddělovat osobní život od pracovního a kontinuálním dlouhodobým sledováním kanceláře skutečně dochází k zásahu do práva na soukromí. Poukázal i na další judikaturu Ústavního soudu s tím, že právní předpis se rozhodnutím Ústavního soudu ruší nikoliv od počátku (ex tunc), nýbrž vždy až ode dne, který Ústavní soud v nálezu určí, a neurčí-li tak, pak dnem, kdy je nález publikován ve Sbírce zákonů (tedy ex nunc). Fakticky to tedy znamená, že uvedené rozhodnutí Ústavního soudu bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů v průběhu provedeného sledování, kdy do data 8.7.2010 bylo možno takto postupovat a uvedené záznamy bylo možno použít, po tomto datu však vzhledem k tomu, že nebyl souhlas dán soudem, jsou záznamy o sledování procesně nepoužitelné“. Soud nijak nezhodnotil skutečnost, že každý případ se má posuzovat samostatně, individuálně a v konkrétních souvislostech. Nijak se nezabýval námitkami obžalovaných, že povolení sledování osob mělo být odsouhlaseno příslušným soudem nikoliv státním zástupcem. Dle názoru soudu jedno kontinuální sledování osob po dobu několika měsíců bylo zcela akceptovatelné, protože nález Ústavního soudu byl vyhlášen k určitému datu, po tomto datu již sledování z důvodu porušení základních lidských práv akceptovatelné nebylo. Soud na jedné straně konstatuje, že byla porušena základní lidská práva obžalovaných a důkaz je ode dne 08.07.2010 nezákonným důkazem a nelze použít v trestním řízení. Na straně druhé však konstatuje, že i přes porušení základních lidských práv záznam před datem 08.07.2010 lze důkaz použít, resp. že do dne 08.07.2010 nedotknutelnost obydlí jako základní lidské právo neexistovalo. Soud tedy staví své rozhodnutí na důkazu, jehož pořízením byla porušena základní lidská práva obžalovaných. Pokud jde o správnost skutkových zjištění, dovoluji si uvést, že v řízení před soudem prvého stupně nebylo nijak prokázáno, že by se popsaný skutek stal. Navíc se soud nijak nevypořádal s tím, že žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že bych svým jednáním naplnil skutkovou podstatu zločinu podplacení ve smyslu ustanovení § 332 odst. 1, resp. odst. 2 trestního zákoníku, a to zejména proto, že: 1. nebylo žádným důkazem (ani ze záznamu sledování osob) prokázáno, co bylo obsahem igelitové tašky, která byla zanechána v kanceláři [jméno] [příjmení], nebylo ani prokázáno, že obsah zmiňované igelitové tašky byl vůbec schopen„ být úplatkem“, a 2. nebylo naprosto žádným důkazem provedeným od samého počátku trestního řízení prokázáno, že by předmětné jednání mělo mít jakoukoliv souvislost s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována čtyři slova], které jsem na [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] [okres] na základě plné moci zastupoval. Soud prvého stupně postupoval v rozporu i se základními zásadami trestního řízení, kdy okolnosti a důkazy hodnotil jednostranně, při nejasně a neúplně zjištěných skutcích rozhodl v neprospěch obžalovaných a nevypořádal se s argumenty obžalovaných. Jak je uvedeno v bodu IV. tohoto odůvodnění, nebylo zjištěno, co bylo obsahem igelitové tašky, a přesto soud celé jednání hodnotí v můj neprospěch. Dále sám soud prvého stupně v rozsudku uvádí, že záznam ze sledování osob byl většinou nesrozumitelný, přesto takto popsaný důkaz soud bez dalšího vykládá v neprospěch obžalovaných. Soud se nijak nevypořádal s argumentem obžalovaných, že nelze posuzovat jednotlivé sekvence samostatně, že není možné posuzovat věc bez kontextu a dovozovat souvislost mezi skutky, které dělí několik hodin. Dále soud není konzistentní při popisu, hodnocení a rozhodování o jednotlivých skutcích. Z rozsudku vyplývá, že soud se u některých skutků a některých obžalovaných zabýval otázkou, zda předmětné jednání mohlo mít jakoukoliv souvislost s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována čtyři slova] a s jakým konkrétním řízením, pak tuto souvislost mělo, u jiných obžalovaných se touto otázkou vůbec nezabýval. S ohledem na shora uvedené navrhuji, aby Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 07.04.2021 č.j. 24 T 29/2020-280 zrušil a sám ve věci rozhodl rozsudkem ve smyslu ustanovení § 226 písm. a) trestního řádu mne obžaloby zprostil, případně aby rozsudek soudu prvého stupně zrušil ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 trestního řádu a věc, aby vrátil Okresnímu soudu v Litoměřicích k novému projednání a rozhodnutí.“ (konec citace)

7. Odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] je odůvodněno prostřednictvím jeho obhájce následujícím způsobem: „ …Napadený rozsudek je v pořadí jíž rozsudkem třetím, který stejný soud vynáší. Oba předchozí rozsudky odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil a učinil tak vždy v neveřejném zasedání a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ačkoliv od spáchání údajných skutků uvedených v obžalobě uplynulo více než deset let, ačkoliv na základě pregnantního zejména druhého zrušovacího rozhodnutí odvolacího soudu došlo následně ke zproštění dalších sedmí dříve obžalovaných osob, a ačkoliv pro„ jistotu” dostala tato trestní věc novou spisovou značku, je stávající rozsudek soudu prvního stupně v odsuzujícím výroku, snad ze všech tří dosud vydaných nejhorší. A to přesto, že od jeho vyhlášení do doby doručení uplynulo vlastně bezmála sedm měsíců. Popis skutku uvedený v napadeném rozsudku je tak obecný, že jej vlastně ani nelze blíže hodnotit. Napadený rozsudek se tak znovu stává zcela neodůvodněný a tedy zcela neobhajitelný a nepřezkoumatelný. Používá pojmy, které, pří vší úctě, nelze dohledat ani ve vyhledavači wikipedia, neboť jsou zcela nejasně formulovány. Jde o pojmy jako například„ peněžité plněnf' (jde o peníze, potraviny, pití, nebo o co vlastně?),„ nezjištěná hodnota” (ovšem nevíme čeho). A pojem„ neustanovení [osoby] už vůbec nelze hodnotit. Jde o absurdní popis skutku, na jehož základech, pokud bychom je akceptovali, bychom mohli trestně obvinit téměř každého z čehokoliv. A to jíž nehovoříme o tom, že vše je završeno neprokázanou teorií, že tak mělo být činěno,,v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech [zastupovaných osob] [anonymizována dvě slova] K tomu snad jenom krátká poznámka. Napadený rozsudek neobsahuje ani jeden odkaz na byť jediný„ spis”, ve kterém by obžalovaný [příjmení] nějakého [osobu] před [orgán veřejné moci] vůbec kdy zastupoval. Takto ploché je odůvodnění napadeného rozsudku. A to je přitom od počátku zahájení trestního stíhání zřejmé, respektive bylo tomu tak, o jaký spisový materiál se zřejmě může jednat. Ve své podstatě jediný důkaz, který měl soud trvale k dispozici, byl záznam o prostorovém odposlechu, jenž byl pořizován z kanceláře spoluobžalovaného [jméno] [příjmení]. Z pokynu odvolacího soudu byl dokonce záznam předložen znalci„ k vyčištění obrazu a zvuku", avšak ani tento znalecký posudek vůbec nic nevylepšil, neboť to nebylo technicky možné. V každém případě byla nejméně dvakrát v hlavním líčení dána možnost vidět a slyšet tento záznam, ale ani v jednom případě to nebylo nic z toho, co se následně objevilo v napadeném rozsudku. Ten totiž ve svém zdůvodnění pod číslem 27, na straně 31, uvádí, co vše lze ze záznamu a prostorového odposlechu vidět a slyšet. Ovšem skutečnost je úplně jiná. Skutek z napadeného rozsudku se vůbec neshoduje s tím, co je popisována v odůvodnění téhož rozsudku, jak jíž uvedeno výše v předcházejícím bodě. Výrok rozsudku je popisný, hovoří o skutečnostech, které nelze vůbec ze záznamu vysledovat. A že je tomu tak říká i samotné odůvodnění, kde se uvádí, že„ předává něco do ruky, obž. [příjmení] děkuje a to, co převzal, si dává do pravé kapsy kalhot”. Takže kde je tedy zásada objektivní pravdy, kde je naplnění základních zásad trestního řízení tak, jak jsou uváděny zejména v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu Co vedlo soud prvního stupně se tímto neřídit? A to i samotné odůvodnění uvádí skutečnosti nad rámec toho, co je skutečně z uvedeného důkazu vidět a slyšet. Pro doplnění a upřesnění. Je vidět toliko podání ruky a následné zasunutí ruky obžalovaným [příjmení] do pravé kapsy jeho kalhot. Nejsou vidět žádné peníze, zhola vůbec nic a ani poděkování za něco není slyšet (viz závěry znaleckého posudku). Co rozsudek, to jiná formulace, to jiná věc, to jiné plnění. V pořadí druhý zrušený rozsudek totiž hovořil přímo o„ penězích”, stávající napadený rozsudek hovoří o peněžitém plnění, aniž bychom věděli, co to vlastně je. Výrok napadeného rozsudku je u obžalovaného ryzí spekulací, aniž by byly k takovému tvrzení sneseny důkazy v takové podob, jak to má na mysli zejména trestní řád. Jednání obžalovaného a stejně tak spoluobžalovaného [příjmení] by v případě, pokud by skutek byl pravdivý, svým způsobem ani nedávalo smysl. Pokud totiž ani jeden z nich nevěděl, ba ani netušil, že je pořizován v uvedené kanceláři zvukový a obrazový záznam, což se dá presumovat (jinak by sledování ztratilo svůj zákonný smysl), proč by si cokoliv předávali takto údajně silně konspirativně. Přece kancelář byla zavřená, vstup další osoby nehrozil, v místnosti kromě nich dvou nikdo jiný nebyl, tak proč taková konspirace? O to více je to zvláštní, když si uvědomíme, že takto mělo konspirovat více než dvanáct osob, po dobu několika měsíců a v desítkách případů. Nedává to smysl, že? Ze záznamu kanceláře, která dříve byla přidělena spoluobžalovanému [příjmení], lze vidět pouze to, že obžalovaný vchází do kanceláře a pokud se rozhlíží, tak zřejmě jenom potud, aby někoho dveřmi nebouchl, kdo by byl v kanceláři. Nečiní nic neobvyklého. Před podáním ruky [příjmení] nikam s rukou nesahá, ani do svých kalhot, ani do tašky, ani do peněženky, prostě nikam. Rozhodně není vidět, že by měl něco v ruce. Po podání ruky [příjmení] není stále nic vidět, a už vůbec ne to, že by v ní [příjmení] cokoliv měl, držel. Ten si po chvíli dává ruku do kapsy, ale to lze jenom předpokládat. Jakmile obžalovaný z místnosti odejde, spoluobžalovaný [příjmení] poslouchá několik minut oblíbenou hudbu, ale ani ne nepodívá, co dával do kapsy a po chvíli z místnosti odchází ven a stále se nepodíval. To je znovu divné, nemyslíte? No proč by to dělal, vždyť v ní objektivně nic neměl. Od obžalovaného ničeho neobdržel. A to je vlastně vše, co se v odůvodnění napadeného rozsudku nachází. Zůstává pouze„ pachuť' oněch deseti let, kdy probíhá trestní stíhání, které nyní končí vydáním třetího napadeného rozsudku. Ať už odvolací soud rozhodne jakkoliv, bude se jednat pouze o částečnou reparaci toho, co mohlo, ale zejména mělo, být již dříve jasné a ze strany soudu prvního stupně učiněné. Po deseti letech trestního stíhání již nikdo obžalovanému nevrátí„ zmařené roky”, když prodlení si ani v jediném případě nezapříčinil. To stejné platí u všech ostatních obžalovaných. A nakonec je obžalovaný nepravomocně odsouzen za skutek, který se jenom vzdáleně blíží skutku, který je uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání. Přitom první zrušený rozsudek soudu prvního stupně již v únoru 2014 obžalovaného zprostil obžaloby v plném rozsahu. Nyní, po více než sedmi letech, uznává obžalovaného vinným z jednoho skutku, ačkoliv důkazní situace je ještě„ horší” pro obžalobu než v době jejího podání. Tedy napadenému rozsudku lze tak obecně vytknout to, že není ani v nejmenším důsledný v naplňování účelu zákona tak, jak je vymezen v ustanovení § 1 trestního řádu. Dále výtky obžalovaného směřují k tomu, že soud prvního stupně náležitě nedostál všem zásadám trestního řízení uvedeným v § 2 trestního řádu, jak již bylo konstatováno výše. Tedy zejména ustanovení § 2 odst. 5 a § 2 odst. 6 trestního řádu, při uvědomění si zásady ústnosti dle § 2 odst. 11 trestního řádu. Je tedy tvrzeno, že především zde není takový skutkový stav věci, o kterém by nebyly důvodné pochybnosti, a dokazování v hlavním líčení pochybnosti ani v nejmenším neodstranilo. Tyto nedostatky se následně odrazily i v tom, že nelze z rozsudku zjistit, jak soud prvního stupně přistupoval k hodnocení jednotlivých důkazů tak, aby všechny okolnosti případu byly dostatečně vyhodnoceny jednotlivě i v jejich souladu. Pakliže tedy k nim vůbec přistupoval, protože jeho odůvodnění o tom vlastně nic neříká. Napadený rozsudek ve svém odůvodnění uvádí řadu svědků, ovšem ve vztahu k obžalovanému se vlastně nevyjadřuje vlastně žádný. Stejně jako v něm nenalezneme ani zmínku o znaleckém posudku, který soud prvního stupně nařídil. Možná proto, že by musel uvádět, že záznamy jsou takřka nepoužitelné. Napadený rozsudek, neznámo proč, popisuje, a místy velmi podrobně, obsah výpovědí osob, které byly dříve obžalovány, ale které nejsou vůbec uvedeným rozsudkem nijak meritorně řešeny, přičemž již dříve bylo rozhodnuto o jejich zproštění obžaloby v původní trestní věci. Souvislost s obžalovaným není zde žádná a není zde ani žádný„ návod”, jak by tyto důkazy s ním měly, nebo mohly, vůbec souviset. Přestože, jak již bylo uvedeno výše, v napadeném rozsudku není zmínka o ani jednom spisovém materiálu toho kterého [osoba], obžalovaný v přípravném řízení jednoznačně vysvětlil, koho před [orgán veřejné moci] zastupoval. Činil tak nikoliv za účelem výdělku, nebyla to jeho podnikatelská aktivita, ale zastupoval celkově jednotky [osoby], kteří jej o to požádali, neboť jej znali z [země] [anonymizováno], nebo se jednalo o jeho příbuzné. Nikoho jiného obžalovaný nezastupoval. A i v těch pár případech tak činil zcela nezištně. Ještě před vydáním prvního zrušeného rozsudku, k návrhu stran, soud prvního stupně zajistil spisy [osob], u kterých bylo podezření, že by se mohly týkat některého z mnoha desítek případů, které byly uvedeny v obžalobě. A ani v jednom takto zajištěném spise nebylo zjištěno nic protiprávního. A ani jeden spis nebyl ztotožněn s obžalovaným. Úplným závěrem tedy obžalovaný [jméno] [příjmení] navrhuje, aby Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, napadený rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. dubna 2021, č. j. 24 T 29/2020-280, postupem podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d) trestního řádu zrušil a podle § 259 odst. 1 trestního řádu, vrátil věc soudu prvního stupně. Alternaitvně je navrhováno, nechť odvolací soud napadený rozsudek zruší a sám rozhodne o zproštění obžaloby u obžalovaného, dle § 226 písm. a) trestního řádu” (konec citace)

8. Odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] bylo jeho obhájcem odůvodněno takto, cit: „ Obecně Obžalovanému jsou kladeny za vinu skutky pod body 5) až 7) výroku rozsudku, které obsahují velmi důkladný popis skutku, nicméně toto jednání obžalovanému nebylo prokázáno, kdy odůvodnění rozsudku je ve vztahu k vině obžalovaného velmi skoupé. Obžalovaný je přesvědčen, že výše nadepsaný rozsudek nemůže obstát, a to z hlediska důkazní nouze, jelikož jediný přímý důkaz byl prohlášen za nezákonný a z nepřímých důkazů, a to z výpovědí svědků ani z dalších provedených důkazů včetně listinných důkazů, není možné prokázat konkrétní skutečnosti prokazující jeho vinu. K důkazům a) k částečnému doznání jednání Bod 6. rozsudku v odůvodnění uvádí, že se obžalovaný [příjmení] k jednání částečně doznal. Je nutné poukázat, že obžalovaný pouze potvrdil, že poskytl jakési plnění p. [příjmení], ale nikoliv jako úplatek, ale jako pozornost, a to za věnovaný čas a za ochotu, kterou v jednání s obžalovaným projevil. Nejednalo se tedy o odměnu, která by měla být poskytnuta za konkrétní podané žádosti nebo která by měla být poskytnuta za účelem dosáhnutí určitého záměru. Z uvedeného vyplývá, že se tedy jednalo o formu společenské úsluhy, nikoliv o úplatek, což nevyplývá ani z provedených důkazů. Z těchto důvodů jednání obžalovaného nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podplácení. RIZMAN. S. k (§ 332) In: Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. 2012, s. 3167:„ Podstatou jednání pachatele trestného činu podplacení podle § 332 TrZ je jeho záměr dosáhnout poskytnutým, nabídnutým nebo slíbeným úplatkem toho, aby osoba, která obstarává věci obecného zájmu (tj. podplácená osoba), vyhověla požadavku pachatele (srov. TR NS 74/2011- 1374).“ Tato podstata zde nebyla naplněna, jelikož obžalovaný nejednal s úmyslem ovlivnit nebo obstarat věc obecného zájmu. RIZMAN. S. k (§ 332) In: Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. 2012, s. 3168:„ Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění, přičemž pachatel svým jednáním realizuje záměr dosáhnout pro sebe nebo jiného nějaké zvýhodnění v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu.“ Obžalovaný se nemohl dopustit trestného činu podplácení podle ustanovení § 322 TZ, jelikož v jeho jednání chybí úmysl ve smyslu ustanovení § 15 TZ. Obžalovaný totiž nechtěl porušit ani ohrozit zájem chráněný zákonem a ani nevěděl, že takové porušení nebo ohrožení může svým jednáním způsobit. Své jednání činil v dobré víře, kdy, jak již bylo řečeno výše, poskytnuté plnění považoval za společenskou úsluhu, která je v jeho zemi zcela běžnou praxí a patří k slušnému vychování každého. K společenské úsluze více KASÍK, P. BEDNÁŘ, V. (§ 2055) In: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014), 1. vydání, 2014, s. 1–3:„ V zásadě lze říci, že společenská úsluha má spíše jednostranný charakter, nevyplývá tedy z formalizované dohody, ale z vůle toho, kdo ji poskytuje, a současně by mělo jít o určité spontánní jednání, jehož základním cílem není změna vlastníka věci.“ Petrovský, K.., Korupce po Česku, Praha, Eurolex Bohemia a.s. 2007, ISBN 80-86861-94-5, str. 69:„ Stručně řečeno, úplatkem je tedy poskytnutí neoprávněné výhody v jakékoli podobě, ovlivňuje nejen řádnou a nestrannou činnost státních a samosprávných orgánů a jiných institucí, ale i další společenské vztahy.“ Je nutno také zmínit, že v uvedeném případě se vůbec nejedná o úplatek, jelikož jak již bylo zmíněno výše, obžalovaný za to neočekával žádné výhody, v řízení nebylo prokázáno, že by snad obžalovaný nějaké výhody očekával a nebyla tak u něj naplněna skutková podstata trestného činu, který mu je kladen za vinu. b) přímý důkaz – záznamy o prostorovém sledování Bod 27. rozsudku v odůvodnění hovoří o předložení záznamů o prostorovém sledování v souladu s návrhem státního zástupce s tím, že obsahují data od 10. 6. 2010 do 21. 9. 2010, přihlížet je však možno pouze k těm, které byly pořízeny do data vyhlášení usnesení Ústavního soudu ze dne 28. ledna 2020 pod sp. zn. Pl. ÚS 8/19. Z tohoto ústavního nálezu tedy vyplývá, že záznamy nejsou procesně použitelným důkazem. Následně jsou uvedeny skutečnosti, které byly zjištěny ze záznamů, ke kterým mohlo být přihlíženo, kde je potřeba uvést, že proti obžalovanému tyto záznamy nesvědčí, a proto nemohou být použity jako důkaz k utvrzení viny obžalovaného. Neexistuje tedy jediný záznam jednání obžalovaného, který by dokazoval jeho vinu a byl použitelným důkazem. c) nepřímé důkazy – svědecké výpovědi a další provedené důkazy včetně listinných důkazů Obžalovaný považuje za nutné poukázat na to, že nikdo ze svědků proti obžalovanému nesvědčí, a proto není možné použít svědeckou výpověď jako důkaz k prokázání viny obžalovaného. Proto obžalovaný považuje svědecké výpovědi za neprůkazné o jeho vině, a tedy nemohou být podkladem pro vydání odsuzujícího rozsudku. Co se týká dalších provedených důkazů včetně těch listinných, není zde žádný, který by byl v neprospěch obžalovaného, a tedy není zde jediného důkazu, který by prokazoval jeho vinu. S ohledem na výše uvedené je tedy jednoznačné, že neexistuje žádný důkaz, který by prokazoval spáchání trestného činu obžalovaným. d)„ doznání“ Jediným možným důkazem o vině obviněného je tak jeho částečné přiznání, které však dle jeho názoru není přiznáním v pravém slova smyslu. Soud prvního stupně uvedl v bodě 30 napadeného rozsudku cit.:„ … ostatně doznal, podrobně je popsal a jeho případné dodatečné snahy o úpravu výpovědi byly podle soudu neurčité, nevěrohodné a nelogické.“ Takto soud prvního stupně hodnotí jediný důkaz o údajné vině obžalovaného, kdy soud prvního stupně absolutně rezignoval na jakékoliv odůvodnění, Obžalovaný opět musí uvést nález sp. zn. IV. ÚS 219/03 cit.:„ Jedním z principů, představujících součást práva na řádný proces, a vylučujících libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, a to v trestním řízení způsobem zakotveným v ustanoveních § 125 a § 134 odst. 2 tr. řádu“ V procesním postupu obecných soudu v trestním řízení je třeba dodržovat základní zásady zakotvené v ustanovení § 2 trestního řízení, a to zejména zásadu zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 trestního řádu) a zásadu volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 trestního řádu). Podle ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dle zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Tato zásada však nesmí být projevem libovůle orgánů činných v trestním řízení, důkazní postup je nezbytné vždy vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Tento požadavek je vtělen do soustavy nároků kladených na odůvodnění rozsudku (§ 125 trestního řádu) a usnesení (§ 134 odst. 2 trestního řádu). Citovaná ustanovení nároky na odůvodnění zvýrazňují zejména pro případy, kdy si provedené důkazy vzájemně odporují, v kteréžto situaci je potřebné na soud, a to jak z pohledu jednoduchého práva, tak i práva ústavního (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy), klást zvýšené požadavky v souvislosti s vyvozením závěrů o tom, které skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákona v otázce viny a trestu. Podle přesvědčení Ústavního soudu v posuzované věci obecné soudy nedostály ústavním požadavkům kladeným na dokazování v trestním řízení a na odůvodnění rozhodnutí.“ Soud prvního stupně na tomto místě rozhodl, že doplnění výpovědi není logické a věrohodné, ale zcela odmítl svůj názor odůvodnit, ačkoliv jde o jediný důkaz, který by měl svědčit o vině obžalovaného. Vedle toho je třeba podotknout, že podstatné rozpory připadají v úvahu v situaci, v níž obžalovaný uvádí o rozhodujících skutkových okolnostech údaje, které se buď zcela vylučují anebo jsou spolu v jiném přímém rozporu vedoucí ke zcela odlišným skutkovým i právním závěrům. Na rozpory tohoto charakteru musí být obžalovaný upozorněn a protokol o jeho dřívější výpovědi mu musí být přečten, nikoli pouze předestřen. Cílem je odstranění zmíněných rozporů a vyjasnění věci. (Podrobněji viz Šámal, P. Trestní řád: komentář. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H. Beck, 2008, s. 3011). V tomto směru soud prvního stupně již opakovaně rezignoval na svou povinnost, kdy dle názoru obžalovaného nedošlo ani přinejmenším k odstranění rozporů a už vůbec nedošlo k naplnění důkazní situace tak, aby obžalovaný mohl být uznán vinným. I kdyby však soudy přihlížely k přiznání jako důkazu viny, je nutné konstatovat, že tento důkaz zůstal zcela osamocený a nepostačuje pro vyslovení viny. Jak uvedl nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2142/11ze dne 08.08.2013, cit.:„ Z principu presumpce neviny (§ 2 odst. 2 trestního řádu) kromě pravidla, podle něhož musí být obviněnému vina prokázána, plyne rovněž pravidlo in dubio pro reo, dle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného.“ Ust. § 2 odst. 5 věta druhá trestního řádu říká, že Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. ŠÁMAL, Pavel. § 2 (Základní zásady trestního řízení). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 86. dále uvádí, že„ Obsah doznání obviněného se považuje za věrohodný, jenom je-li věrohodnost prokázána dalšími věrohodnými důkazy.“ Sám soud hovoří v bodě 30 napadeného rozsudku takto:„ kdy z těchto důvodů, jak již bylo shora řečeno v těch případech, tyto záznamy nebyly použitelné pro jejich nezákonnost, a nezbylo, než obžalované zprostit obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu. Ostatní provedené důkazy totiž netvoří ani jednotlivě, ani ve svém souhrnu ucelený řetěz, který by mohl prokázat, že se obžalovaní dopustili jednání, jež jim bylo obžalobou kladeno za vinu.“ V případě obžalovaného neexistují žádné záznamy, které by byly důkazem o jeho vině. Soud prvního stupně tak postavil svůj názor o vině obžalovaného pouze a jen na jeho„ doznání“, ačkoliv zde neexistuje žádný jiný důkaz o jeho vině. Takový skutkový stav nemůže postačovat k vyslovení viny u obžalovaného, neboť neexistuje dostatek důkazů, že by se jednání měl dopustit. Nepřezkoumatelnost rozsudku Jak je již shora uvedeno, napadený rozsudek je opětovně nepřezkoumatelný, kdy nepřezkoumatelnost rozhodnutí byla dřívějším rozsudkům v této věci vytýkána odvolacím soudem. Odůvodnění všech výroků i okolností s nimi souvisejících (srov. § 184) musí vždy vycházet ze zhodnocení důkazů (srov. § 2 odst. 6), na jejichž základě soud dospěl k závěru vyjádřeném ve výroku rozsudku. Odůvodnění výroku o vině musí být výrazem naprosto jednoznačného, žádné důvodné pochybnosti nevzbuzujícího závěru, že se právě obžalovaný dopustil skutku uvedeného ve výroku rozsudku, že tento skutek vykazuje znaky některého trestného činu uvedeného ve zvláštní části trestního zákona ve spojení se znaky části obecné. Rozsudek soudu prvního stupně na tuto zásadu zcela rezignoval, neboť z jeho odůvodnění vůbec nevyplývají skutečnosti, na kterých soud svůj rozsudek vynesl. Rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek odůvodnění, což je jeden ze zákonných důvodů nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Při závěrech Okresního soudu v Litoměřicích zcela chybí, z jakých důkazů soud vycházel při závěrech o vině obžalovaného. Jedná se o zcela zásadní nedostatek obsahu soudního rozhodnutí, který zcela evidentně brání realizaci přezkumné činnosti odvolacího soudu. Je nepochybně namístě požadovat, aby soudní rozhodnutí z hlediska jeho odůvodnění obsahovalo zákonem předepsané náležitosti. Zde se jedná o zvládnutí elementárních náležitostí rozhodnutí, které musí být každému soudci vlastní, má-li jeho rozhodnutí splňovat mimo jiné zákonný požadavek přesvědčivosti. Z rozhodnutí okresního soudu není patrno, zda a jaká skutková zjištění z příslušného důkazu soud učinil, případně proč určitý důkaz byl a zda k němu bylo přihlíženo, i když tak být nemělo. Není správná praxe, uvede-li soud v úvodu odůvodnění rozsudku výčet všech důkazů s tím, že je jimi skutkový děj prokázán. Náležité odůvodnění vyžaduje, aby bylo zcela konkrétně uvedeno, co kterým důkazem bylo zjištěno, a proč v případě rozporů mezi jednotlivými důkazy soud uvěřil jen některým nebo proč vzal za základ svých skutkových zjištění jen část informací z jednotlivého důkazu. Soud k hodnocení důkazů (bod 30 napadeného rozsudku) velmi krátce a zcela nedostatečně k vině obžalovaného uvádí, cit.:„ Soud proto po zhodnocení provedených důkazů jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu dospěl k závěru, …. Jednání pod body 5) až 7) pak obžalovaný [příjmení] spáchal s obžalovaným [jméno] [příjmení], jenž je ostatně doznal, podrobně je popsal a jeho případné dodatečné snahy o úpravu výpovědi byly podle soudu neurčité, nevěrohodné a nelogické.“ Jediné hodnocení důkazů, které by mělo svědčit o vině obžalovaného je tak fakt, že se obžalovaný měl podle soudu prvního stupně doznat a„ následné snahy“ úpravy výpovědi byly nevěrohodné a nelogické. Toto hodnocení jediného (!!!!) důkazu o údajné vině obžalovaného je zcela nedostačující a takto odůvodněný rozsudek dle názoru obžalovaného nemůže obstát při přezkumu odvolacím soudem, neboť absolutně nepřipouští úvahy a polemiku o hodnocení důkazů, neboť obžalovaný nemůže ani při nejlepší vůli seznat z jakého důvodu a s ohledem na jaké důkazy a proč jej soud prvního stupně uznal vinným. Jak je již shora uvedeno, v případě obžalovaného je jeho„ doznání“ jediným a zcela osamoceným důkazem, kdy dle názoru obžalovaného není rozsudek soudu prvního stupně v otázce viny obžalovaného zákonný, kdy o jeho vině neexistuje dostatek důkazů, případně není řádně odůvodněno, z jakých důkazů a proč soud dospěl k závěru o vině obžalovaného. K výši trestu Obžalovaný, uvádí, že dle jeho názoru je zde dán důvod pro zproštění obžaloby, nicméně i kdyby odvolací soud dospěl k opačnému závěru, je třeba podotknout nepřiměřenost trestu, který soud prvního stupně uložil obžalovanému. Okresní soud odsoudil obžalovaného již potřetí, a to prakticky pokaždé ke stejnému trestu, kdy dle názoru obžalovaného jde o šablonový trest, který je v rozporu s trváním trestního řízení, které před soudem prvního stupně dnes již trvá 10 let. Obžalovaný je toho názoru, že v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2007 sp. zn. I. ÚS 603/06 soud prvního stupně nezohlednil délku řízení do trestu, který mu udělil. Nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 554/04 ze dne 31. 3. 2005 uvádí:„ Je nepochybné, že s prodlužující se délkou řízení se vytrácí základní vztah mezi trestným činem a ukládaným trestem. Doba mezi trestným jednáním stěžovatele a vynesením konečného rozhodnutí má bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétního trestu dosaženo. Podle vymezení účelu trestu obsaženého v § 23 trestního zákona je jeho účelem chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Se zvětšujícím se časovým odstupem od spáchání trestných činů se oslabuje jak prvek individuální, tak i generální prevence. To tím spíše za situace, kdy v trestním řízení bylo osvědčeno, že posuzované jednání stěžovatele je v jeho životě jistým excesem, který se vymyká jinak bezúhonnému způsobu života, který vedl před a zejména po spáchání trestné činnosti v průběhu trestního řízení. Rovněž způsobilost trestu výchovně působit na společnost je po tak dlouhé době velmi snížena.“ S ohledem na uvedené pak považuje podezřelý rozsudek i v otázce trestu, který mu byl uložen za nepřiměřený, nezákonný a nespravedlivý. Závěrečný návrh S ohledem na shora uvedené navrhuji, aby Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. dubna 2021 č. j. 24 T 29/2020-280 zrušil a obžalovaného zprostil obžaloby.“ (konec citace)

9. Státní zástupce své odvolání písemně odůvodnil následovně: „ Odvolání státního zástupce v neprospěch obž. [jméno] [příjmení] do výroku o vině Co se týče výroku o vině obž. [jméno] [příjmení] v bodech 1-7, je rozsudek poměrně rozporuplný. Nejprve jsou popsány skutky, ke kterým je následně pod slovem tedy uvedeno: - jednak sám v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu pro sebe přijal úplatek a takový čin spáchal jako úřední osoba a – jednak jako úřední osoba v úmyslu opatřit si neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím právnímu předpisu. Za slovy tím spáchali je však pod těmito body uveden pouze zločin přijetí úplatku dle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) TZ. Není tak zřejmé, za jaké trestné činy byl obž. [příjmení] odsouzen, když státní zástupce je toho názoru, že pod body 1-7 rozsudku tento obž. spáchal oba trestné činy, tedy zločin dle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) TZ a přečin dle § 329 odst. 1 písm. a) TZ. Odůvodnění rozsudku v bodě 36. nasvědčuje spíše tomu, že i soud spatřuje v jednání obž. [příjmení] pod body 1-7 rozsudku spáchání obou trestných činů, takový závěr se však musí jednoznačně projevit ve výrokové části rozsudku. Co se týče úvah o naplnění obou citovaných skutkových podstat, je možné odkázat právě na bod 36. odůvodnění rozsudku. Dle záznamu mého kolegy, který byl přítomen ústnímu vyhlášení rozsudku (dne 7. 4. 2021), pak soud u bodů 1-7 kvalifikaci ve smyslu § 329 vůbec nezmínil a zcela pravděpodobně se tak nejedná o„ pouhou“ písařskou nesprávnost při vyhotovování rozsudku. Odvolání státního zástupce ve prospěch obž. [jméno] [příjmení] do výroku o trestu V tomto případě směřuje odvolání státního zástupce proti části výroku o trestu uloženého obž. [příjmení], konkrétně proti trestu propadnutí věci. Prvně je státní zástupce toho názoru, že soud neměl postupovat dle § 70 odst. 1 písm. c) TZ (stará úprava), nýbrž dle § 70 odst. 1 TZ (úprava platná ke dni rozhodování), a to s ohledem na znění § 3 odst. 1 TZ. V obou případech se jedná o propadnutí věci, kterou lze považovat za výnos trestné činnosti. Soud stran těchto bankovek uložil trest propadnutí věci, neboť byly nalezeny při domovní prohlídce u obž. [příjmení] a byly na nich nalezeny otisky obž. [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Nelze však bez důvodných pochybností uzavřít, že se jedná o bankovky, které byly předány tak, jak popisují body 1-3 a 5-6 rozsudku.„ Pouze“ v těchto případech byl obž. [příjmení] uznán vinným trestným činem přijetí úplatku ve formě peněžitého plnění. S ohledem na ostatní body uvedené v obžalobě, kdy evidentně docházelo k předávání bankovek obž. [příjmení], ale které byly zproštěny (pro konstatování nezákonnosti sledování dle § 158d odst. 2 TŘ), tak existují důvodné pochybnosti o tom, že propadlé bankovky se skutečně týkají útoků, za které byl obž. [příjmení] odsouzen. Nebylo tak bez důvodných pochybností prokázáno, že bankovky, u kterých soud rozhodl o propadnutí, jsou výnosem trestné činnosti. Odvolání státního zástupce v neprospěch obž. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] do výroku o trestu Shora jmenovaným obžalovaným byly nalézacím soudem uloženy tresty odnětí svobody, jejichž výkon byl podmíněně odložen. Státní zástupce je ale toho názoru, že vedle těchto trestů se jako přiměřené jeví uložit i tresty zasahující do majetkové sféry obžalovaných, konkrétně trest peněžitý. Dle § 39 odst. 8 TZ: Získal-li nebo snažil-li se získat pachatel trestným činem majetkový prospěch, přihlédne k tomu soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry; jestliže to nevylučují jeho majetkové nebo osobní poměry, uloží mu s přihlédnutím k výši takového majetkového prospěchu některý z trestů, který ho postihne na majetku (§ 66 až 72), a to jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu. Soud zejména zváží uložení peněžitého trestu (§ 67 až 69). Ačkoliv v popisu jednání obžalovaných není přímo uvedeno, že se snažili získat majetkový prospěch (poskytovali úplatky za hladký a snazší průběh [předmětných řízení] [anonymizováno]), je zřejmé, že tak činili ze zištných důvodů, neboť není jiného vysvětlení pro to, že někomu na [orgán veřejné moci] [anonymizováno] vyřizovali [oprávnění] [anonymizována dvě slova] nebo jiné úkony, za což byli sami ochotni poskytnout (většinou) peněžité plnění. Činnost těchto obžalovaných na [orgán veřejné moci] [anonymizováno] zcela určitě nevycházela z jejich dobré vůle, nýbrž z jejich způsobu obživy. Z provedeného finančního šetření pak nevyplynulo, že by peněžitý trest v celkové výměře 50 000 Kč (jak bylo navrhováno) nebyli schopni, byť ve splátkách, uhradit. Sám nalézací soud vyhodnotil jednání těchto obž. jako společensky vysoce škodlivé (bod 41. rozsudku). Je pravdou, že od spáchání trestné činnosti uplynula poměrně dlouhá doba, z hlediska státního zástupce se však nejedná o natolik významnou polehčující okolnost, na základě které je možné považovat podmíněné tresty odnětí svobody za dostatečné. V tomto směru dále státní zástupce poznamenává, že TZ u skutkové podstaty dle § 332 výslovně peněžitý trest zmiňuje. S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhuje, aby Krajský soud v Ústí nad Labem stran napadeného rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích - výrok o vině obž. [příjmení] pod body 1-7 podle § 258 odst. 1 písm. b) a d) zrušil a sám rozhodl tak, že se obž. [příjmení] pod těmito body dopustil zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) TZ v jednočinném souběhu s přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TZ, - výrok o trestech uložených obž. [příjmení] dle § 258 odst. 1 písm. b) c) a d) TŘ s ohledem na § 258 odst. 2 TŘ zrušil a sám rozhodl tak, že se tomuto obž. ukládají tresty uložené nalézacím soudem s výjimkou trestu propadnutí 4 ks bankovek, - výrok o trestech uložených obž. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] dle § 258 odst. 1 písm. e) zrušil a znovu rozhodl tak, že se jim ukládají nalézacím soudem uložené tresty odnětí svobody s podmíněným odkladem a s totožnou zkušební dobou, a dále peněžitý trest o 100 denních sazbách ve výši 500 Kč“ (konec citace)

10. Podle § 254 odst. 1 tr. řádu odvolací soud nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolání podle § 253 tr. řádu, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo odvolání podáno, přezkoumá dále také správnost postupu řízení, které jejich vydání předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno. Podá-li oprávněná osoba odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud podle § 254 odst. 3 tr. řádu v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům odvolání podáno.

11. Odvolací soud nařídil ve věci veřejné zasedání, o jehož termínu obžalované řádně (doručením na adresu jimi určenou pro účely doručování) a včas vyrozuměl. Vzhledem k tomu, že se obžalovaní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] k veřejnému zasedání nedostavili, odvolací soud při splnění všech zákonných podmínek pro takový postup konal veřejné zasedání v jejich nepřítomnosti.

12. V rámci veřejného zasedání odvolací soud ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení přezkoumal z podnětu odvolání podaných všemi obžalovanými a státním zástupcem zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku v odsuzující části, resp. ve výroku o vině pod body 1) - 11), a ve výroku o uložených trestech; přezkoumal i správnost řízení, které vyhlášení rozsudku předcházelo, a to jak z hlediska vytýkaných vad, tak i z hlediska případných vad, které nejsou odvoláním vytýkány, pokud mohly mít vliv na jeho správnost, přičemž se ve věci jedná v pořadí již o třetí rozhodnutí (dříve ve věci vyhlášené rozsudky ze dne 20. 2. 2014, č. j. 4 T 134/2011-1961 a ze dne 13. 6. 2017, č. j. 4 T 134/2011-2561, byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně), a dospěl k následujícím závěrům.

13. K tomu nutno předeslat, že posuzovaná věc, týkající se původně nejen právě obžalovaných [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ale i dalších devíti obžalovaných, byla po podání obžaloby (dne 16. 12. 2011) u soudu prvního stupně původně vedena pod sp. zn. 4 T 134/2011 a teprve od dne 5. 3. 2020, kdy bylo podle § 23 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o vyloučení výše uvedených obžalovaných ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí, je vedena pod sp. zn. 24 T 29/2020.

14. Na rozdíl od přípravného řízení (v jehož průběhu po zahájení úkonů trestního řízení byla na základě vlastního operativního šetření pracovníků policejního orgánu [orgán veřejné moci] [anonymizováno] zadokumentována trestná činnost, v rámci níž - mimo jiné i obžalovaní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] - předávali obžalovanému [jméno] [příjmení], tehdejšímu vedoucímu [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova], pracoviště [okres] /dále jen„ [orgán veřejné moci] [okres]“ / v průběhu měsíců květen až září 2010 úplatky v podobě finanční hotovosti či věcných darů, a to v souvislosti s [rozhodování ohledně osob] [anonymizována dvě slova], které tyto osoby na [orgán veřejné moci] [okres] zastupovali na základě plné moci) došlo po podání obžaloby k určitým procesním pochybením na straně soudu prvního stupně /kupříkladu nedoručení obžaloby obžalovanému [jméno] [příjmení] a dalším dvěma obžalovaným, nezákonné konání hlavního líčení dne 7. 1. 2013 v nepřítomnosti obžalovaného [jméno] [příjmení], který k takovému postupu nedal souhlas/, na která odvolací soud ve svých předchozích rozhodnutích reagoval a mimo jiné i z takových důvodů opakovaně zrušil předchozí meritorní rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně. Nicméně v řízení od posledního vrácení věci soudu prvního stupně již nedošlo k porušení ustanovení trestního řádu, řízení netrpí vadami či nedostatky, které by měly či mohly mít vliv na věcnou správnost nyní napadeného rozsudku. Každopádně obžalovaným byla řádně sdělena obvinění pro skutky, pro které na ně byla podána obžaloba a které jsou také předmětem napadeného rozsudku. Zachována byla jejich procesní práva, včetně práva na obhajobu, přičemž od počátku trestního stíhání byli obhajováni obhájci, které si za tím účelem sami zvolili, případně jim byli ustanoveni soudem z důvodu vzniku nutné obhajoby.

15. Správnost skutkových zjištění ve vztahu ke zprošťujícímu výroku odvolací soud nepřezkoumával, neboť odvolání obžalovaných a státního zástupce proti tomuto výroku nesměřovalo a odvolací soud sám nezjistil v tomto výroku žádnou vadu, v důsledku které by podle § 254 odst. 2 tr. řádu, tedy z úřední povinnosti, byl povinen přezkoumat i tento odvoláními nenapadený výrok.

16. Soud prvního stupně ve svém posledním, nyní posuzovaném, rozhodnutí vycházel z důkazů, které byly opatřeny zákonným způsobem, a procesně správným postupem je také v hlavním líčení provedl. Odvolací soud tak v jeho procesním postupu žádné zásadní pochybení, které by mohlo mít vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku, nezjistil.

17. Jak z obsahu odvolání podaných obžalovanými vyplývá, prolínají se jimi v zásadě shodné námitky, ať již ve směru k nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, dále totožnosti skutku či k nepoužitelnosti některých důkazů, zejména záznamu o prostorovém sledování.

18. K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku je naopak nutno konstatovat, že soud prvního stupně jednoznačně uvedl, z jakých důkazů a proč v rámci svých skutkových zjištění vycházel (když za stěžejní důkazy označil záznamy o prostorovém sledování, výsledky domovních prohlídek, příslušné lustrace – nahlížení do informačního systému; podpůrně komunikaci obžalovaného s [osoby], která byla nalezena i v osobním počítači zajištěném v bydlišti obžalovaného [jméno] [příjmení]), rozvedl i své hodnotící úvahy a jeho závěry nejen stran skutkových zjištění, ale i ohledně právní kvalifikace (avšak s určitou výhradou, jak níže uvedeno) jsou dostatečně přezkoumatelné.

19. Soud prvního stupně své závěry o skutkových zjištěních učinil na základě dokazování, které bylo provedeno v dostatečném rozsahu, který mu umožnil ve věci objektivně rozhodnout. Ostatně neúplnost dokazování, kromě obžalovaného [jméno] [příjmení], není ani v ostatních podaných odvoláních namítána. Pokud obžalovaný [jméno] [příjmení] ve svém odvolání učinil návrh na doplnění dokazování výpisem z katastru nemovitostí, odvolací soud takový návrh shledal nadbytečným, jak rozvedeno níže, a proto jej zamítl.

20. Za nedůvodnou je nutno označit rovněž námitku obžalovaných, že nebyla zachována totožnost skutků s tím, že oproti jejich vymezení v přípravném řízení došlo v napadeném rozsudku ke změnám v jejich popisu vágním a obecným způsobem. Zde odvolací soud připomíná, že totožnost skutku je zachována (v poměru mezi obžalobou a rozhodnutím soudu o ní) kromě jiných případů i tehdy, jestliže je úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku, nebo je úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, anebo jednání nebo následek (nebo obojí) jsou alespoň částečně shodné. Taková shoda ovšem musí být v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu; podstatnými z tohoto hlediska nejsou ty skutkové okolnosti, které charakterizují jen zavinění či jiný znak subjektivní stránky činu. Na zachování totožnosti skutku nemají vliv změny v okolnostech, které pouze individualizují žalovaný skutek z hlediska času, místa a způsobu spáchání činu, formy zavinění, rozsahu následku a motivace, když jinak shoda v následku či jednání není dotčena. Totožnost skutku zůstane zachována, jestliže odpadnou nebo se změní některé skutečnosti uvedené v obžalobě, které se vztahují k jiným okolnostem než k relevantnímu jednání nebo následku. Totožnost skutku bude zachována při rozdílném následku i tehdy, když skutečnosti zjištěné v hlavním líčení, které charakterizují jednání obviněného, jsou alespoň částečně totožné s popisem jednání v obžalobě. O totožný skutek jde tehdy, je-li totožná podstata skutku, tj. je-li zachována alespoň částečná totožnost jednání nebo alespoň částečná totožnost následku. Jelikož ve výroku o vině napadeného rozsudku nedošlo k natolik podstatným změnám oproti skutkům vymezeným v usnesení o zahájení trestního stíhání a potažmo v obžalobě (nedotčenými zůstala nejen doba, místo i způsob spáchání trestné činnosti, ale i její samotná podstata, tj. předání a převzetí úplatků, byť ne vždy ve formě peněžitého plnění, jak bylo původně stíháno), byla v tomto směru uplatněná námitka shledána nedůvodnou, jak již výše uvedeno.

21. Odvolací soud však rozhodně nepřisvědčil ani procesní námitce obžalovaných k nepoužitelnosti záznamu o prostorovém sledování. Patří se zdůraznit, že dne 8. 6. 2010 vydalo plénum Ústavního soudu ČR nález pod sp. zn. PL. ÚS 3/09, kterým zrušilo ustanovení § 83a odst. 1 část věty první a věty druhé tr. řádu. Tento nález pléna byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 219/2010 Sb. a počínaje dnem 8. 7. 2010 došlo ke zrušení uvedené části § 83a odst. 1 tr. řádu, kdy od tohoto data je nezbytné, aby k vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydával, stejně tak jako příkaz k domovní prohlídce, předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.

22. V průběhu přípravného řízení bylo státním zástupcem postupem podle § 158d tr. řádu povoleno sledování osoby obžalovaného [jméno] [příjmení], přičemž v jeho kanceláři byl v rámci akce [název akce] skrytým způsobem pořízen videozáznam, a to v období od 16. 6. 2010 do 20. 9. 2010. Jak z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, samotný záznam sledování osoby (zájmové pasáže) jsou obsahem DVD (7 ks) a kontinuální záznam sledování kanceláře obžalovaného [jméno] [příjmení] byl z kapacitních důvodů zaznamenán ve formátu Blue-ray (8 ks). Tyto materiály (DVD a BD-R DL) byly předmětem znaleckého zkoumání z oboru kriminalistka, odvětví fonoskopie a odvětví zkoumání videozáznamů, které provedl Kriminalistický ústav Police ČR. Zvukové stopy předložených videozáznamů byly upraveny za účelem zlepšení srozumitelnosti a tyto upravené zvukové soubory byly poté spojeny s obrazem.

23. Jelikož obrazové a zvukové záznamy z prostoru kanceláře [číslo] v [číslo] patře budovy v [obec], ulice [adresa], kde svoji činnost vedoucího [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] – pracoviště [okres] vykonával obžalovaný [jméno] [příjmení], byly pořízeny na základě povolení státního zástupce, jsou pro účely trestního řízení použitelné pouze ty, které byly pořízeny do dne 8. 7. 2010. Vycházel-li soud prvního stupně pouze z těchto použitelných záznamů o prostorovém sledování, nelze takovému postupu ničeho vytknout a není důvodu jej neakceptovat.

24. Jak z obsahu spisu taktéž vyplývá, jediný obžalovaný [jméno] [příjmení] plně využil svého práva a v přípravném řízení i u hlavního líčení nevypovídal. Zatímco obžalovaný [jméno] [příjmení] v přípravném řízení rovněž nevypovídal, před soudem prvního stupně se vyjádřil ke své verzi kdy, proč a z jakých důvodů mohlo dojít k předávání finančních prostředků. Obžalovaní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se k věci vyjádřili v přípravném řízení a u hlavního líčení tak, že svoji vinu popřeli. Přitom - stručně řečeno - obžalovaný [jméno] [příjmení] se /stran skutku pod bodem 4) výroku o vině napadeného rozsudku/ hájil tím, že„ obžalovaného [příjmení] osobně nezná, nikdy se s ním nesetkal a nevzpomíná si a neví, zda vůbec byl 7. 7. 2010 na [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova]“, tato jeho obhajovací verze vyzněla poněkud paradoxně, neboť naopak s ohledem na zjištění vyplývající z řádně provedeného dokazování bylo jejich osobní setkání zcela zjevné z příslušného záznamu o prostorovém sledování. Obžalovaný [jméno] [příjmení] /stran skutku pod bodem 3) výroku o vině napadeného rozsudku/ se hájil vysvětlením, že sice„ šel do kanceláře vedoucího, zaklepal a pogratuloval mu… podal mu přitom ruku, ale nic mu nepředával“, a to navzdory obsahu příslušného záznamu o prostorovém sledování, podle něhož rozhodně nelze přisvědčit úvaze o tom, že by se mělo jednat o zdvořilostní gratulaci, ale naopak o cílený fyzický kontakt spočívající v podání rukou a při stisknutí dlaní zúčastněnými osobami spojený i s předáním plnění blíže nezjištěného charakteru. Vedle toho obžalovaný [jméno] [příjmení], jehož se týkají skutky pod body 5), 6) a 7) výroku o vině napadeného rozsudku, tedy jednání po dni 8. 7. 2010, kdy byl citovaný nález pléna ÚS publikován ve Sbírce zákonů - v přípravném řízení dne 20. 9. 2010 nevypovídal a posléze dne 1. 11. 2010 popsal opakované setkání s obžalovaným [jméno] [příjmení], včetně důvodů, způsobu komunikace a předání bankovek, CD; (kdy mj. výslovně uvedl, že„ …za kladné vyřízení žádosti pana [příjmení] předal částku ve výši 2 000 Kč; jednalo se o dvě bankovky po 1 000 Kč předal je tak, že je vložil do brožury v kanceláři….. brožuru s bankovkami jsem dal panu [příjmení] na stůl…“ atd. U hlavního líčení konaného dne 11. 9. 2012 pak svoji původní výpověď sice zcela nezopakoval, ale potvrdil, že peníze předal jako pozornost a vděčnost za čas, který mu obžalovaný [příjmení] věnoval, byť vzápětí popřel souvislost mezi předáním peněz a osobami, které mu obžalovaný [příjmení] ukazoval ve spise; setrval i na tom, že peníze nechal v brožuře.

25. Stěžejním důkazem, který obžalované [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jednoznačně usvědčuje z korupčního jednání, vztahujícího se k výroku o vině pod body 1) - 4) napadeného rozsudku, je předmětný záznam o prostorovém sledování. Ani odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že (z tohoto záznamu vyplývající) chování obžalovaných při předávání a přebírání úplatků je nutno označit za konspirativní, neboť k předávání peněžitých plnění, případně plnění blíže nezjištěného charakteru, docházelo způsobem, který nelze považovat za přirozený, ale naopak za obezřetný a činěný z opatrnosti, jelikož dveře do kanceláře nebyly uzamčeny a kdykoli mohl hrozit neočekávaný vstup třetí osoby.

26. Soud prvního stupně, jak patrno i z odůvodnění napadeného rozsudku, konkrétně pak z jeho 27. bodu, věnoval pozornost jednotlivým případům, kdy provedl popis počínání obžalovaných, která jsou seznatelná ze záznamu o prostorovém sledování. V tomto směru lze ve své podstatě odkázat na popis soudu prvního stupně, avšak s určitými výhradami k bodům 1) – 3), pro které se nelze ztotožnit s popisem skutků toliko ohledně předaného a zároveň přijatého plnění.

27. Podle závěrů znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví fonoskopie a odvětví zkoumání videozáznamů, který byl za souhlasu stran u hlavního líčení konaného dne 25. 8. 2020 přečten, a jehož přílohu tvoří 8 ks nosičů ve formátu Blue-ray, které byly u téhož hlavního líčení přehrány, zvukové stopy předložených videozáznamů byly upraveny za účelem zlepšení srozumitelnosti a poté spojeny s obrazem (jak ostatně již výše zmíněno); rozlišení předložených videozáznamů je nízké a neumožňuje provést požadované zkvalitnění a přiblížení obrazu. To však neznamená, že by samotný záznam o sledování osoby (zájmové pasáže) z hlediska své kvality byl zcela nepoužitelný a nebylo možné z něj vycházet. I z laického pohledu je totiž zcela zřejmé, že právě ze zájmových pasáží vyplynula při samostatných setkáních obžalovaných s obžalovaným [jméno] [příjmení] v jeho kanceláři, jejich vzájemná nejen verbální, ale i nonverbální komunikace. Zároveň je potřebné dodat, že mezi záznamy na DVD a Blu-ray není kvalitativní rozdíl s tím, že záznamy na DVD+R byly vytvořeny jako kopie dat z BD-R DL.

28. Ačkoli nelze přisvědčit obhajobě obžalovaných a tím akceptovat jejich námitky, ať již v tom smyslu, že„ není patrné, že by došlo k jakémukoliv předání čehokoliv“ /jak přímo namítl obžalovaný [jméno] [příjmení] ve vztahu ke skutkům pod body 1), 3) a 4) /, nebo že soud prvního stupně„ zcela libovolně dotvořil skutkový děj na základě výpovědi a představy jiné osoby“ /jak namítl obžalovaný [jméno] [příjmení], po pečlivém a důsledném shlédnutí záznamu o prostorovém sledování je nutno přiznat důvodnost – avšak jen dílčím způsobem - námitkám, že v případě skutků pod body 1), 2) a 3) výroku o vině napadeného rozsudku při předávání plnění mezi zúčastněnými nejsou vidět žádné peníze.

29. Dne 21. 6. 2010 v 09.03 hodin obžalovaný [jméno] [příjmení] (po předchozím sáhnutí do pravé přední kapsy kalhot) při podání ruky obžalovanému [jméno] [příjmení] předal plnění, které však nelze bez pochybností identifikovat jako finanční hotovost, resp. peníze. Stejně tak je tomu i dne 21. 6. 2010 v 10.28 hodin, kdy obžalovaný [jméno] [příjmení] (po předchozím sáhnutí pravou rukou do pravé zadní kapsy) při opření se rukami o hranu stolu předal obžalovanému [jméno] [příjmení] plnění, které také bez pochybností nelze identifikovat jako finanční hotovost, resp. peníze. Koneckonců i dne 30. 6. 2010 v 09.17 hodin, kdy obžalovaný [jméno] [příjmení] (po předchozím rozhlédnutí se směrem k vedlejší kanceláři) předal obžalovanému [jméno] [příjmení] plnění, které nelze jednoznačně ztotožnit jako finanční hotovost, resp. peníze. Přitom v těchto třech uvedených případech si obžalovaný [jméno] [příjmení] vždy převzaté plnění (byť nezjištěného charakteru) neprodleně dal do kapsy u kalhot, jak je zcela znatelně vidět. I když lze tedy připustit, že znaleckým zkoumáním nebylo možné jednoznačně určit, zda-li dlaní při podání ruky mohlo dojít dne 21. 6. 2010 v 10.28 hodin k předání bankovky, není tím automaticky vyloučeno předání jiného plnění, ohledně něhož se nepodařilo zjistit jeho přesný charakter.

30. Odvolací soud se tak se závěrem soudu prvního stupně ohledně výroku o vině pod bodem 1), že ze strany obžalovaného [jméno] [příjmení]„ došlo k předání nezjištěné finanční částky obžalovanému [jméno] [příjmení], jenž si poté peníze dal do kapsy u kalhot“, neztotožnil a v návaznosti na skutečnosti popsané v předcházejícím odstavci tohoto rozsudku provedl korekci skutkových zjištění, a to i ohledně výroku o vině pod body 2) a 3).

31. S obhajobou nejen obžalovaného [jméno] [příjmení], že v případě předání finanční hotovosti se jednalo o peníze na [úřední předmět] nebo o splátku na vozidlo, ale ani obžalovaného [jméno] [příjmení] spočívající v tvrzení, že bankovky byly ve dvou případech předány obžalovanému [jméno] [příjmení] za účelem nákupu [úřední předmět] ve správním řízení, se odvolací soud nemohl ztotožnit.

32. Naopak, i přes pominutí skutečnosti, že obžalovaný [jméno] [příjmení] nevykonával činnost na přepážce při přijímání žádostí [osob], si lze jen stěží vysvětlit, že by pouze přebíral peněžní prostředky na [úřední předmět], když se naopak některé z nich ocitly v jeho bydlišti. Z výsledků domovní prohlídky provedené v bydlišti obžalovaného [jméno] [příjmení] je tak zřejmý osud těchto některých bankovek, které také byly podrobeny odbornému zkoumání - daktyloskopické expertíze, z jehož výsledku jednoznačně vyplynulo, že se na nich nacházejí otisky prstů obžalovaných [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Tím je dostatečně a logicky vyvrácena obhajovací verze, že by bankovky byly určeny na úhradu [úřední předmět].

33. Ve vztahu k jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] pod body 5) – 7) výroku o vině napadeného rozsudku je zásadním usvědčujícím důkazem výpověď spoluobžalovaného [jméno] [příjmení] z přípravného řízení, pořízená dne 1. 11. 2010. V této výpovědi, která byla provedena zákonným způsobem a je přitom nepochybně nejen použitelná, ale i spontánní, obžalovaný vylíčil konkrétní údaje, vysvětlení a důvody, za kterých a jakým způsobem obžalovanému [jméno] [příjmení] opakovaně předal bankovky a nakonec i CD disky. Navíc tato výpověď nebyla nikterak žádným z dalších provedených důkazů znevěrohodněna, a to ani výpovědí učiněnou obžalovaným [jméno] [příjmení] u hlavního líčení. S odstupem doby více než dvou let obžalovaný [příjmení] u hlavního líčení dne 11. 9. 2012 sice obsah původní výpovědi z přípravného řízení nezopakoval, ale naopak se ji snažil zlehčovat, a proto k ní podle názoru odvolacího soudu nebylo důvodně přihlédnuto v rámci skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně.

34. Ze záznamu o prostorovém sledování kanceláře rovněž vyplývá, že obžalovaný [jméno] [příjmení] pro jiné osoby (mimo jiné i pro spoluobžalované [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) prováděl dotazy do [informačního systému] [anonymizována dvě slova], tzv. lustrace. Přitom tyto předmětné lustrace, resp. vstupy, v rámci nichž se obžalovaný dotazoval na jednotlivé osoby ([jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [příjmení], osoby trvale hlášené na adrese [adresa]) a jsou navíc dokladovány i výstupy dat [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], tak nejsou jen prostým osamoceným důkazem prokazujícím konkrétní dotazy provedené obžalovaným [jméno] [příjmení] na pracovním ([anonymizováno]) počítači, nýbrž ve spojení se záznamem o prostorovém sledování v inkriminovaných dnech, ale i dostatečně usvědčujícím důkazem k prokázání viny tohoto obžalovaného pod body 8) - 11) výroku o vině napadeného rozsudku, neboť se zachoval v rozporu se svojí pravomocí úřední osoby, když na ústní žádost očitých osob reagoval provedenou lustrací (dotazem do [informačního systému] [anonymizována dvě slova]), jejíž výsledek žadatelům bezprostředně po tomto zjištění ústně sdělil. Pro správnost závěrů v tomto směru soudem prvního stupně učiněných tak ve stručnosti lze odkázat na 30. bod odůvodnění napadeného rozsudku.

35. Jak již výše uvedeno, odvolací soud zamítl z důvodu nadbytečnosti obžalovaným [jméno] [příjmení] uplatněný návrh na doplnění dokazování výpisem z katastru nemovitostí ohledně vlastnictví nemovitosti na adrese [adresa] [anonymizováno]. Uvedená adresa je totiž trvalou adresou tohoto obžalovaného a i kdyby zde ubytovával [osoby], pročež by se na ně chtěl informovat, nic to nemění na skutečnosti, že tak neučinil oficiálním postupem, ale obrátil se přímo na obžalovaného [jméno] [příjmení], který v rozpětí dvou dnů opakovaně provedl neoprávněné lustrace.

36. Soud prvního stupně v zásadě nepochybil, když po zevrubně provedeném dokazování dospěl k závěru, že skutky pod body 1) - 11) výroku o vině jako takové byly obžalovanými spáchány v místě, dnech a způsobem v napadeném rozsudku popsaným, a uznal je jimi vinnými, avšak s výše uvedenými výhradami, že v případě skutků pod body 1), 2) a 3) výroku o vině napadeného rozsudku nebylo prokázáno, že při předávání plnění mezi obžalovanými se jednalo o peněžité plnění. Zároveň bylo shledáno pochybení ve skutkové větě pod bodem 4), v níž (zřejmě nedopatřením) je navzdory prokázanému předání igelitové tašky s lahvemi nezjištěného druhu mezi obžalovanými uvedeno, v jakémže úmyslu bylo„ toto peněžité plnění“ poskytnuto.

37. V dané věci není sporu o tom, že obžalovaný [jméno] [příjmení] jednáním popsaným ve výroku o vině pod body 1) - 11) napadeného rozsudku, samozřejmě s výše uvedenými výhradami ve směru k neprokázanému předávání peněžitých plnění mezi obžalovanými, naplnil skutkovou podstatu třech trestných činů, a to pod body 1) - 7) zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění platném do 30. 11. 2011 (nikoli však do„ 30. 11. 2010“, jak je nesprávně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku) a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění platném do 30. 11. 2011; pod body 8) - 11) přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Jak patrno z odůvodnění napadeného rozsudku, soud prvního stupně se poté, co zrekapituloval zákonné paragrafové znění ve vztahu k pojmům„ úplatek“,„ úřední osoba“ a„ obstarání věcí obecného zájmu“, důsledně zabýval právním posouzením jednání obžalovaných. Navzdory správné argumentaci a úvahám uvedeným v odůvodnění napadeného rozsudku, na což ve stručnosti odvolací soud zcela odkazuje, však pochybil, pokud ve výrokové části opomenul uvést i citovanou právní kvalifikaci přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž v tomto ohledu bylo odvolání státního zástupce, podané v neprospěch tohoto obžalovaného, shledáno důvodným.

38. Jelikož obžalovaní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu (kterým je jistě zvýhodnění v řízení o [předmět řízení] [anonymizována dvě slova]), poskytly obžalovanému [jméno] [příjmení], který byl úřední osobou, úplatek - ať již ve formě peněžní či různých předmětů (igelitovou tašku s lahvemi, CD), naplnil každý z nich skutkovou podstatu zločinu podplácení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Jednání obžalovaných bylo nepochybně vedeno v přímém úmysl, neboť si počínali cíleně se záměrem předat obžalovanému [příjmení] plnění za účelem očekávaného snazšího průběhu řízení o [předmět řízení o osobách] [anonymizována dvě slova], které zastupovali.

39. Nejen zjištěná pochybení ve skutkových větách pod body 1) - 4) výroku o vině napadeného rozsudku, ale i nesprávná, resp. neúplná právní kvalifikace jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] pod body 1) - 7) výroku o vině napadeného rozsudku, jak shora zmíněno, byly rozhodujícími důvody, pro které odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) odst. 2 tr. řádu zrušil ohledně obžalovaného [jméno] [příjmení] ve výroku o vině pod body 1) - 7) a ohledně obžalovaných [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve výroku o vině, jakož i v navazujícím výroku o trestu, a znovu ve věci sám podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl.

40. Při korekci skutkových vět, odpovídajících zjištěnému stavu, uznal odvolací soud obžalovaného [jméno] [příjmení] vinným z výše uvedených důvodů pod body 1) - 7) zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění platném do 30. 11. 2011, a přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění platném do 30. 11. 2011; a obžalované [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uznal vinnými zločinem podplácení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť jejich jednání naplnila po stránce objektivní i subjektivní znaky uvedených trestných činů.

41. V důsledku zrušení napadeného rozsudku v odsuzující části musel odvolací soud znovu rozhodnout o trestech u obžalovaných [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Důvody zrušení a nového rozhodnutí o vině těchto obžalovaných shora uvedenými trestnými činy v podstatě nic nezměnily na jejich závažnosti a na skutečnostech významných pro rozhodnutí o trestu vůbec. Výrok o trestu v napadeném rozsudku byl zrušen i ohledně obžalovaného [jméno] [příjmení], a to z důvodu jeho nepřiměřené přísnosti. Soud prvního stupně v odůvodnění výroku o trestu napadeného rozsudku dostatečně odůvodnil skutečnosti, na základě kterých vedl úvahy o trestech obžalovaných, a závěry, k nimž i v tomto směru dospěl, tak mohou zcela obstát a odvolací soud z nich mohl vycházet.

42. Navzdory záznamu v rejstříku trestů v souvislosti s věcí vedenou u Okresního soudu v Kladně, v níž se osvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení, je nutno na obžalovaného [jméno] [příjmení] hledět jako na osobu dosud zachovalou - netrestanou, u které spáchané trestné činy, resp. zločin a dva přečiny, za které je nyní odsuzován, jak ve výroku tohoto rozsudku uvedeno, představují exces z jeho jinak řádného způsobu života. Jednání tohoto obžalovaného je však zavrženíhodné, přitěžuje mu souběh tří trestných činů, četnost skutků, vskutku sofistikovaný způsob spáchání předmětné trestné činnosti, při níž využíval svého postavení ke svému obohacení, spáchání s rozmyslem a ze ziskuchtivosti, jakož i spolupachatelství, což jsou nepochybně okolnosti svědčící v jeho neprospěch. Za tohoto stavu rozhodně nelze již soudem prvního stupně uložený úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 roků, tedy výrazně v dolní polovině zákonné trestní sazby § 331 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění platném do 30. 11. 2011, která činí u odnětí svobody od 2 roku do 8 let (nikoli však od 3 do 10 let, jak je pod bodem 39. odůvodnění napadeného rozsudku nesprávně uvedeno), považovat za trest nepřiměřeně přísný. Právě celá řada shora uvedených okolností, které obžalovanému přitěžují, míru závažnosti jím spáchaných činů, výrazně zvyšují a odvolací soud, při existenci polehčující okolnosti dosavadní bezúhonnosti a zejména pak celkové doby ulynuvší od spáchání činů, tak jako již ostatně učinil v napadeném rozsudku i soud prvního stupně, je musel zohlednit v rozhodnutí o způsobu jeho výkonu, tedy v rozhodnutí o možné jeho podmíněnosti, což odpovídá zákonným kritériím a je v souladu s ustanovením § 38 tr. zákoníku o přiměřenosti trestních sankcí. S ohledem na závažnost a vysokou společenskou škodlivost spáchané trestné činnosti ani odvolací soud neshledal podmínky pro odložení výkonu trestu na zkušební dobu kratší, než která byla vyměřena soudem prvního stupně, tj. na dobu tří let.

43. Na rozdíl od ostatních obžalovaných, bylo zcela na místě uložení i dalšího trestu, a to peněžitého trestu, obžalovanému [jméno] [příjmení], který se z trestné činnosti nepochybně obohacoval. S přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů byla již soudem prvního stupně určena výměra 100 denních sazeb, kterou i odvolací soud shledal zcela odpovídající, a proto ji v téže výměře stanovil. Naproti tomu však soudem prvního stupně stanovenou výši jedné sazby peněžitého trestu ve výměře 3 000 Kč považuje s ohledem na dobu od spáchání trestné činnosti za nepřiměřeně vysokou, a proto ji sám ponížil na 1 000 Kč. Nově ukládaný peněžitý trest ve výši 100 000 Kč se tak jeví ve spojení s podmíněně odloženým trestem odnětí svobody zcela přiměřeným ve vztahu k okolnostem posuzované věci a osobě obžalovaného.

44. Důvodným bylo shledáno odvolání státního zástupce podané ve prospěch obžalovaného [jméno] [příjmení] ohledně trestu propadnutí věci, který mu byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen stran čtyř kusů zajištěných bankovek, a to nominální hodnoty 2 000 Kč, sériového čísla [číslo] [číslo], nominální hodnoty 2 000 Kč, sériového čísla [číslo] [číslo], nominální hodnoty 1 000 Kč, sériového čísla [číslo] [číslo] a nominální hodnoty 100 Euro, sériového čísla [číslo] [číslo]. Ačkoli není pochybností o tom, že obžalovaný [jméno] [příjmení] v rámci přijatých úplatků v rámci skutků, jimiž byl uznán vinným, získal mj. i peněžní plnění, nebylo jednoznačně prokázáno, že v případě zajištěných bankovek, na nichž byly zjištěny otisky prstů spoluobžalovaných, se jedná právě o ty bankovky, které převzal v souvislosti s jednáním pod body 1), 2), 3), 5) a 6). Za situace, kdy se nejedná o prokazatelný výnos trestné činnosti, nelze ohledně těchto předmětných bankovek obžalovanému uložit trest propadnutí věci.

45. V případě ostatních obžalovaných odvolací soud rovněž shledal polehčující okolnost v podobě jejich dosavadní bezúhonnosti, resp. že před spácháním posuzovaného přečinu vedli řádný život / § 41 písm. o) tr. zákoníku Naproti tomu jako přitěžující okolnost nelze nevidět jejich spolupachatelství. Zvážil nejen dosažený stupeň škodlivosti jednání obžalovaných, ale i jejich poměry a možnosti nápravy.

46. Za zcela přiměřený a odpovídající všem zákonným hlediskům odvolací soud považuje u každého z nich trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, tedy vyměřený na samé dolní hranici zákonné trestní sazby § 332 odst. 1 tr. zákoníku (která je dána rozpětím od 1 roku do 6 let), s podmíněným odkladem jeho výkonu na nejkratší možnou zkušební dobu 1 roku, a to vše zejména s přihlédnutím doby více než dvanácti let, která již od spáchání nyní posuzované trestné činnosti uplynula.

47. Pro všechny obžalované platí, že tyto ryze výchovné tresty odpovídají skutečnosti, že se na ně hledí jako na osoby netrestané a současně jsou dostatečné a nutné ke splnění zákonem předpokládaného účelu. Během zkušební doby bude jejich povinností žít řádným způsobem života a nedopouštět se žádného protispolečenského jednání. V opačném případě, a to případně již během zkušební doby, by soud rozhodl o tom, že se trest původně podmíněně odložený, vykoná. Jinak soud rozhodne po skončení zkušební doby o tom, že se osvědčili.

48. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodl tak, jak uvedeno shora ve výrokové části tohoto rozsudku. Poučení o opravných prostředcích:

Poučení