44 C 13/2020-92

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, ve věci žalobce: Ing. Jan Pelc, narozen 10. 3. 1952 bytem Klášterní 607, 439 42 Postoloprty zastoupeného advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov] se sídlem [adresa] o zaplacení částky 1 920 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 920 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 5. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 27. 3. 2020 na žalované domáhal zaplacení nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonným trestním stíháním ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Konkrétně se domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 997 000 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. Žalobce byl trestně stíhán pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku a po podání obžaloby jí byl zproštěn rozsudkem [název soudu] ze dne 3. 4. 2019 podle § 226 písm. b) trestního řádu, protože v obžalobě označený skutek nebyl shledán trestným činem. Podle žalobce došlo v trestním řízení k totálnímu odbornému selhání orgánů činných v trestním řízení, a to ve všech jeho procesních fázích, kdy došlo k formalistickému odsouzení žalobce trestním příkazem bez toho, že by se soudkyně seznámila s podstatou věci, účelovému výběru důkazních prostředků hovořících jen v neprospěch obviněného, odborně zcela nezvládnutému znaleckému posudku, který zadal soud, tedy k profesnímu selhání znalce, přičemž vše bylo od počátku trestního stíhání de facto postaveno právě na nekvalitním znaleckém posudku, a konečně k absolutnímu nepochopení postavení samosprávy z pohledu ústavněprávního. Řetězením vážných chyb státu, reprezentovaného hned několika subjekty, došlo k mnohaletému stíhání žalobce, a to postupně ve všech procesních fázích, což stupňovalo zásah do jeho osobnostních práv a postupně výrazně snižovalo jeho kredit. Jak Policie ČR, tak státní zastupitelství mělo po celou dobu trestního stíhání k dispozici důkazní materiál, ze kterého vyplývalo, že kupní cena nemovitosti byla řádně a velmi konkrétně odůvodněna již v době prodeje, a to jejím špatným technickým stavem, tedy již v té době mohly orgány činné v trestním řízení dojít k závěru, že trestní stíhání žalobce je zcela účelové a nesmyslné. Žalobce v této souvislosti v žalobě dále velmi podrobně rozvedl jednotlivé pasáže odůvodnění zprošťujícího rozsudku s tím, že jsou podstatné pro uplatnění nemajetkové újmy. Vzniklou újmu pak konkretizoval tak, že se o věci psalo v desítkách článků v médiích, a s ohledem na skutečnost, že [obec] jsou malé město, pak všichni občané věděli o tom, že se žalobce daná kauza dotýká v pozici trestně stíhané osoby. Zájem médií byl násoben tím, že jedním ze stíhaných kolegů byl [jméno] [příjmení], který se v mezidobí stal [anonymizováno 5 slov] Trestní stíhání trvalo více jak dva roky, a prošlo si všemi procesními fázemi, což u veřejnosti násobilo přesvědčení, že se žalobce skutečně dopustil trestného činu. Následkem toho u žalobce došlo ke ztížení společenského a pracovního uplatnění, trpěl psychickými problémy (úzkostmi, stresem, nespavostí, poruchami pozornosti, nesoustředěním apod.). Také se začal vyhýbat lidem, ať v pracovním, tak soukromém životě, protože se obával dotazů na předmětnou věc. Trestní stíhání souviselo s jeho výkonem funkce člena městského zastupitelstva, jíž od počátku minulého volebního období vykonával bez jakékoliv odměny. Zahájení trestního stíhání mělo dále dopad na neshody žalobce s manželkou, která mu práci v zastupitelstvu vyčítala. K tomu se přidružily i výčitky ze strany manželky z důvodu obavy o zásah do rodinného rozpočtu pro náklady spojené s právními službami obhájce. Trestní stíhání tak od počátku narušovalo žalobcovo manželství a vůbec rodinný život v jeho celku. Své obvinění žalobce považoval za ostudu, k čemuž přispívaly i různé reakce a narážky spoluobčanů a známých, což mu velmi přitěžovalo na psychice. Vše pak vystupňovala obžaloba a dokonce trestní příkaz s odsouzením, kdy se jeho obavy dostoupily na nejvyšší míru. Nejvyšší zásah se pak ale odehrál v rámci rodiny, neboť žalobce společně s manželkou nemohl odjet za jejich dospělou dcerou do Austrálie, kam se přestěhovala s manželem a dvouletým synem, a být jí tak nápomocni v těžkém období dalšího (rizikového) těhotenství. Vše pak sledovali s velkými obavami, protože narození jejího prvního syna doprovázel předčasný porod, který byl téměř tragický. Díky trestnímu stíhání neobdržel žalobce včas vízum pro cestu do Austrálie a cesta jeho manželky bez doprovodu díky jejím závažným zdravotním problémům nepřipadala v úvahu. Tím tak došlo ke zklamání dcery a zvýšení jejího stresu, protože jí museli sdělit důvody, tedy o trestním stíhání žalobce. Žalobce svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 2 000 000 Kč uplatnil u žalované, avšak ta mu z tohoto požadavku poukázala jen částku 80 000 Kč. Doplatku ve výši 1 920 000 Kč se proto žalobce domáhal podanou žalobou.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce u ní dne 5. 8. 2019 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání vedené proti němu u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), v celkové výši 2 000 000 Kč. Žádost žalobce byla projednána dne 28. 2. 2020, když žalovaná žalobci poskytla kompenzaci ve formě konstatování porušení práva, omluvy a zadostiučinění v penězích ve výši 80 000 Kč. Žalovaná dále popsala průběh a výsledek předmětného trestního řízení, jež měla za nesporné. Povahu předmětné trestní věci chápala žalovaná spíše jako méně způsobilou přičinit se na vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce, délku řízení (cca 2 roky a 10 měsíců) považovala vzhledem k okolnostem případu za přiměřenou (a to i s ohledem na skutečnost, že ve věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků). K prokázání újmy na straně žalobce došlo podle žalované spíše okrajově. Namítanou medializaci žalovaná označila za prostý důsledek zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu. Nelze tak přičítat k tíži státu, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky. V převážně většině článků týkajících se dané kauzy pak ani výslovně jméno samotného žalobce uvedeno nebylo. Poskytnuté zadostiučinění ve výši 80 000 Kč tak nadále považovala za zcela adekvátní a navrhla proto zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobce dne 5. 8. 2019 u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, který mu měl vzniknout v souvislosti s nezákonným trestním stíháním jeho osoby v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], když požadoval částku 2 000 000 Kč. Žalovaná po projednání tohoto nároku ve stanovisku ze dne 28. 2. 2020 dospěla k závěru, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29. 7. 2016, za což žalobci poskytla písemnou omluvu a peněžní satisfakci ve výši 80 000 Kč.

4. Z trestního spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že usnesením Policie ČR ze dne 29. 7. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání, mimo jiné, žalobce (jako zastupitele [územní celek]) pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 4. 8. 2016. Trestní stíhání bylo vyvoláno trestním oznámením [jméno] [příjmení] ze dne 28. 12. 2015, když před jeho zahájením byl zpracován znalecký posudek ze dne 12. 3. 2016 o ceně prodávané nemovitosti. Žalobce při svém výslechu u policie dne 29. 9. 2016 jako obviněný uvedl, že je důchodce a cítí se zcela zdráv, a to i duševně. Dne 20. 1. 2017 byla podána k [název soudu] obžaloba. Usnesením [název soudu] ze dne 1. 3. 2017 byla věc tomuto soudu odňata a přikázána [název soudu]. Tento soud dne 29. 3. 2017 ve věci rozhodl trestním příkazem, kterým žalobce uznal vinným a odsoudil jej k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 250 Kč, a pro případ nevykonání peněžitého trestu stanovil náhradní trest odnětí svobody v délce 3 měsíců. Žalobce si proti tomuto trestnímu příkazu dne 6. 4. 2017 podal odpor. [název soudu] opatřením ze dne 20. 8. 2018 přibral do řízení znalecký ústav v oboru ekonomika, Vysokou školu ekonomickou v Praze, a to za účelem zpracování revize znaleckého posudku vyžádaného policií i posudku dodaného ze strany obhajoby. Uvedený znalecký ústav dodal soudu dne 8. 2. 2019 revizní znalecký posudek, kde oba předchozí znalecké posudky označil za nesprávné a stanovil cenu prodávané nemovitosti na 950 000 Kč. Dne 3. 4. 2019 se u [název soudu] konalo hlavní líčení, jemuž žalobce nebyl osobně přítomen, kde byl vyslechnut znalec k reviznímu znaleckému posudku a byl vyhlášen rozsudek, jímž byli všichni obžalovaní, včetně žalobce, zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v obžalobě označený skutek není trestným činem. Tento rozsudek nabyl ve vztahu k žalobci právní moci dne 28. 5. 2019 a v jeho odůvodnění soud konstatoval, že posudek vypracovaný na žádost policie byl zpochybněn revizním znaleckým posudkem se závěrem, že se nezabýval tržní hodnotou prodávané nemovitosti.

5. Soud dále provedl dokazování seznamem novinových článků o předmětném trestním stíhání zastupitelů [územní celek] na č. l. 26-30 spisu, dodaným žalobcem, přičemž jeho právní zástupkyně potvrdila, že z žádného z těchto článků nemá vyplynout tzv. exces orgánů činných v trestním řízení ve smyslu konstantní judikatury ve vztahu k medializaci případu (reprezentované kupř. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1141/2018), ale pouze to, že se o celé věci vědělo, když obsah článků je obdobný a vztahoval se zejména k [anonymizováno] panu [příjmení]. Z názvů těchto novinových článků je evidentní, že se týkaly předmětného trestního stíhání, avšak v žádném z nich se neobjevuje jméno žalobce, nýbrž naprostá většina z nich se vztahuje k panu [anonymizováno] [příjmení].

6. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že byl svými rodiči, kteří byli v [obec] veřejně činní, od malička vychováván tak, aby jim nedělal ostudu. Sám si pak vytvořil pocit svojí vnitřní nezávislosti na čemkoliv a právě v okamžiku předmětného trestního stíhání tento pocit ztratil, neboť se stal závislým nejdříve na policii, poté na soudech. Trestní stíhání nenechávalo klidným ani jeho rodinu, zejména manželku, která mu už předtím vyčítala, že je v podstatě svým způsobem hloupý, když dělá zastupitele zadarmo a má z toho pouze nepříjemnosti. To se stupňovalo i tím, že začaly chodit faktury od obhájce, a žalobci s manželkou, jako důchodcům, to narušovalo rodinný rozpočet. Zejména večer se žalobci vše honilo hlavou a míval nepříjemný svíravý pocit okolo žaludku. Již před trestním stíháním bral léky na žaludek a v době trestního stíhání jich musel užívat více. Největší šok nastal v okamžiku, kdy je dcera žijící v Austrálii požádala díky svému rizikového těhotenství o pomoc s jejím prvním dítětem, když konkrétně chtěla, aby v červnu 2019 dorazili za ní. Zažádali si proto o víza, kam musel uvést, že je trestně stíhán. Manželka získala vízum obratem za 3 dny, avšak on musel na základě dopisu v angličtině, který si musel nechat přeložit, dodat soudní listiny, které rovněž musel nechat přeložit, a byl tak ve stresu, zda se vše stihne. V dubnu 2019 byl sice zproštěn obžaloby, avšak čekalo se na písemné vyhotovení rozsudku a poté na jeho překlad, a nakonec se vše do data plánovaného odletu nestihlo a nemohli proto odletět, což se jim podařilo až v září 2019. Dcera žalobce přitom vše prožívala intenzivněji, neboť její předchozí porod byl překotný a jejího syna tehdy v podstatě museli oživovat. Manželka po celou dobu trestního stíhání při žalobci stála, fandila mu a samozřejmě chtěla, aby to skončilo co nejlépe. Kromě uvedených komplikací nebyl nijak narušen ani vztah žalobce s dcerou. Pokud jde o konkrétní obavu z trestního stíhání, žalobce uvedl, že se obával jakéhokoliv odsouzení, a to ať to bude peněžitý trest, či že ho zavřou. Přestože byl později některými subjekty osloven ohledně další kandidatury v komunální politice, nadále v ní již nepůsobil. V době trestního stíhání byl v důchodu a žádnou práci již neměl.

7. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

8. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

9. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

10. Podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. V daném případě skončilo trestní stíhání žalobce rozhodnutím o zproštění obžaloby z důvodu podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu a podle již ustálené judikatury se tak na rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, hledí ve smyslu odškodňovacího zákona jako na rozhodnutí nezákonné, jež zakládá nárok na náhradu škody ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o čemž ostatně mezi účastníky řízení nebylo sporu. Žalobce se na základě tohoto odpovědnostního titulu domáhal náhrady vzniklé nemajetkové újmy.

12. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy, což ve vztahu k žalovanou již vyplacené částce bylo mezi účastníky nesporným. Soud se proto dále zaměřil na zkoumání kritérií, na něž je ve smyslu konstantní soudní judikatury nutno upřít pozornost při posuzování intenzity takové nemajetkové újmy vzniklé poškozenému, tedy na za a) délku trestního řízení, b) povahu trestního stíhání, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného.

13. V předmětném případě trestní stíhání žalobce trvalo od 4. 8. 2016 (kdy mu bylo doručeno usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání) do 28. 5. 2019 (kdy byl žalobce rozsudkem [název soudu] ze dne 3. 4. 2019 pravomocně zproštěn obžaloby), tj. po dobu 2 let a 9 celých měsíců (tj. 33 měsíců), což při přihlédnutí k celému průběhu trestního řízení nelze označit za dobu nepřiměřenou. V této souvislosti nelze přehlédnout, že předmětné trestní stíhání se týkalo většího počtu obviněných, probíhalo před policií, státním zastupitelstvím a soudem (včetně odnětí věci a jejího přikázání jinému okresnímu soudu krajským soudem) a bylo v něm prováděno i znalecké zkoumání.

14. Žalobce byl stíhán pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku a byl tak ohrožen sazbou odnětí svobody až na 6 měsíců nebo zákazem činnosti, tedy trestní sazbou nízkého charakteru. S ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost mu však reálně odsouzení k trestu odnětí svobody nepodmíněně nehrozilo, což podstatným způsobem snižuje intenzitu nemajetkové újmy, která žalobci nezákonně vedeným trestním stíháním vznikla. To ostatně potvrdil i trestní příkaz, kterým byl žalobce dne 29. 3. 2017 odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 250 Kč. Také povaha trestného činu, pro který byl žalobce trestně stíhán, zpravidla nepůsobí větší společenské odsouzení oproti trestnímu stíhání např. pro trestný čin proti životu a zdraví nebo proti rodině a dětem, se kterými převážně bývá spojena i mnohem výraznější dehonestace poškozených. Přehlédnout v této souvislosti nelze ani to, že mělo jít o trestný čin nedbalostní.

15. Pokud jde o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma objektivizované povahy zjištěná na podkladě provedeného dokazování. Žalobce, coby bezúhonná osoba, která jako zastupitel [územní celek] získala důvěru a podporu určité části občanů této obce, vnímala trestní stíhání velmi úkorně, a vše bylo nepochybně násobeno prokázanou medializací případu. Nebylo však zároveň prokázáno, že by se jméno žalobce v nějakém článku přímo objevilo, když v nich rezonovalo především jméno jiného z obviněných, který se v průběhu trestního stíhání stal [anonymizována tři slova]. V této souvislosti však nelze přehlédnout, že ani tato medializace tomuto obviněnému v úspěšné kandidatuře do [anonymizováno] nijak nezabránila. Z účastnické výpovědi žalobce má soud dále za prokázané, že žalobce již před zahájením trestního stíhání trpěl žaludečními obtížemi a užíval z tohoto důvodu léky, přičemž v době trestního stíhání byl nucen užívání těchto léků navýšit. Zahájení trestního stíhání dále způsobilo neshody s manželkou, která žalobci práci v zastupitelstvu města vyčítala. Rovněž má soud z výpovědi žalobce za prokázané, že trestní stíhání (resp. vyčkávání na doručení písemného vyhotovení zprošťujícího rozsudku a jeho následný nutný překlad) zapříčinilo, že žalobce neobdržel včas vízum pro cestu do Austrálie, a místo odjezdu v červnu 2019 se tento mohl uskutečnit až v září 2019, a z tohoto důvodu společně s manželkou minuli možnost výpomoci jejich dceři v době jejího rizikového těhotenství. Žalobce však po celou dobu trestního stíhání neztratil podporu manželky a ani na následném vztahu s dcerou se trestní stíhání žalobce nijak negativně neprojevilo. V době trestního stíhání byl žalobce důchodcem, žádnou pracovní aktivitu nevyvíjel a žádné jiné zásadní negativní zásahy trestního stíhání do jeho osobního života z provedeného dokazování nevyplynuly.

16. Ve vztahu k formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním lze uvést, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání a již poskytnutá písemná omluva žalované se soudu s přihlédnutím ke všem shora rozvedeným okolnostem trestního stíhání nejeví dostatečnou satisfakcí. Ostatně i žalovaná žalobci již přiznala a vyplatila finanční satisfakci ve výši 80 000 Kč. Soud při zohlednění všech zjištěných skutečností dospěl k závěru, že odpovídající„ završující“ satisfakcí, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, je částka 50 000 Kč. Konkrétní výši této částky odůvodňuje zejména skutečnost, že žalobce jako dosud bezúhonný zastupitel menšího města (o necelých 5 000 obyvatel) byl osobou více veřejně známou, než běžný občan této obce, když ke známosti celého případu jistě přispěla i medializace případu, byť bez zjištěných excesů orgánů činných v trestním řízení. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 281/2016, kdy poškozené byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání žalovanou mimosoudně přiznána částka 132 000 Kč, avšak soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná v tomto směru hradila nadstandardně a jako adekvátní částku k odškodnění shledal částku 45 000 Kč. I v tomto případě byla poškozená trestně stíhána pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku, avšak podle § 220 odst. 1 trestního zákoníku, s trestní sazbou až na dva roky nepodmíněného odnětí svobody (tj. více než v předmětné věci), přičemž však (stejně jako v této věci) nebylo nepodmíněné odsouzení reálné s ohledem na bezúhonnost poškozené. Trestní stíhání pak trvalo po dobu 2 let a 8 měsíců, tj. téměř stejně jako v této věci. Poškozená byla rovněž obdobně vystavena nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyla vazebně stíhána, měla psychické problémy, stres, úzkost, problémy se žaludkem, avšak proti předmětné věci dokonce musela vyhledat pomoc psychiatra, který jí předepsal léky. Oproti souzené věci sice nedošlo k medializaci, avšak došlo zde (dokonce) k pravomocnému odsouzení poškozené k trestu odnětí svobody na 6 měsíců s podmínečným odkladem na 1 rok, a k jejímu zproštění až teprve po zrušení pravomocného rozsudku odvolacího soudu soudem dovolacím. Porovnáním s tímto případem, kdy celkové zásahy lze označit za obdobné s touto věcí, tak soud dospěl k závěru, že taktéž obdobná částka 50 000 Kč je částkou zcela odpovídající a dostatečnou. Žalobce sám žádné přesvědčivé srovnání s jiným obdobným případem, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (v souladu s konstantní judikaturou reprezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014), neprovedl.

17. Pro úplnost soud dodává, že v řízení nebylo žádným důkazem prokázáno, že trestní stíhání žalobce bylo nesmyslné a zcela účelové, jak tento uvádí v podané žalobě. Trestní stíhání bylo vyvoláno trestním oznámením pana [jméno] [příjmení] ze dne 28. 12. 2015 a bylo policií zahájeno teprve po zpracování znaleckého posudku ze dne 12. 3. 2016 o ceně prodávané nemovitosti. Tento posudek, stejně jako posudek obhajoby, se ukázal být nesprávným až na základě revizního znaleckého posudku dodaného soudu dne 8. 2. 2019, jak plyne z odůvodnění zprošťujícího rozsudku.

18. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a žalobu o zaplacení částky 1 920 000 Kč s příslušenstvím zamítl.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a žalobce je proto povinen jí nahradit účelně v řízení vynaložené náklady. Tyto představují čtyři paušální náklady á 300 Kč ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za písemné vyjádření k žalobě, přípravu k jednání dne 19. 3. 2021 a účast při jednáních soudu dne 19. 3. 2021 a dne 26. 3. 2021, tj. celkem částka 1 200 Kč.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení