44 C 37/2021-121

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupené advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem [adresa] o zaplacení částky 102 823 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 98 483 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 10. 7. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 4 340 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 7. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 98 483 Kč za den 9. 7. 2021 se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 31 273,40 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 16. 7. 2021 na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím ve formě zákonného úroky z prodlení, coby náhrady škody vzniklé jí nesprávným úředním postupem soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] (dále též jen„ soudní exekutor“), který vedl exekuci pod sp. zn. [spisová značka] na základě usnesení Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 19. 10. 2006, č. j. 26 Nc 7010/2006-4, kterým byla nařízena exekuce na majetek povinného [jméno] [příjmení], který byl povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, [právnická osoba] – [právnická osoba], na základě vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 7 C 293/2006-38, ze dne 8. 8. 2006 ve znění usnesení téhož soudu, č. j. 7 C 293/2006-41, ze dne 11. 8. 2006, částku 153 640,50 Kč s příslušenstvím a dále na náhradě nákladů řízení částku 39 113 Kč. V průběhu provádění exekuce byl na soudního exekutora usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], prohlášen konkurs a zástupcem soudního exekutora byl rozhodnutím prezidia Exekutorské komory ČR ze dne 27. 7. 2017 ustanoven soudní exekutor Mgr. [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], který dne 17. 12. 2020 oprávněnému sdělil, že„ K rozhodnému dni 13. 11. 2015 byly veškeré finanční prostředky nacházející se v daný moment na účtu Mgr. [jméno] [příjmení] převedeny na účet jeho insolvenční správkyně. Platby povinných provedené před tímto datem jsou sice v exekutorském spise zaznamenány, nicméně zástupce soudního exekutora těmito financemi nedisponuje a nemůže tak z nich ničeho oprávněnému vyplatit.“ V daném případě představuje plnění vymožené soudním exekutorem od povinného za období od 14. 1. 2008 do 9. 11. 2015 částku 102 823 Kč (konkrétně 125 720 Kč po odpočtu nákladů ve výši 22 897 Kč), která se však k rozhodnému dni na účtu soudního exekutora již nenacházela a žalobkyni tak vznikla škoda v uvedené výši, představující nevyplacené vymožené plnění z účtu soudního exekutora. Ten se přitom podle žalobkyně dopustil nesprávného úředního postupu podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), jelikož porušil povinnost učinit úkon v zákonem stanovené lhůtě, konkrétně povinnost danou ust. § 46 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen „e. ř.“), podle kterého je exekutor povinen vymožené plnění vyplatit oprávněnému do 30 dnů ode dne, kdy vymožené plnění obdržel. Pokud by soudní exekutor postupoval v souladu s právní úpravou, vymožené plnění by v uvedené zákonné lhůtě poukázal na účet oprávněného v předmětné exekuci. V daném případě se jedná o plnění vymožené od 14. 1. 2008 do 9. 11. 2015 a soudní exekutor tak byl podle žalobkyně povinen poslední vymožené prostředky z uvedeného spektra poukázat oprávněné nejpozději dnem 9. 12. 2015. Rozhodným dnem, ke kterému byly veškeré finanční prostředky nacházející se v daný moment na účtu soudního exekutora převedeny na účet insolvenční správkyně, je den 13. 11. 2015. Žalobkyně nárok na náhradu předmětné škody uplatnila dne 8. 11. 2021 u Ministerstva spravedlnosti, které na uplatnění nároku reagovalo pouze zasláním sdělení, kterým potvrdilo jeho přijetí, avšak v zákonné lhůtě 6 měsíců o uplatněném nároku nijak nerozhodlo.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že u ní žalobkyně dne 9. 1. 2021 uplatnila žádost o náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb. v celkové výši 102 823 Kč, jíž nevyhověla stanoviskem ze dne 6. 8. 2021. Žalovaná učinila nesporným průběh řízení vedeného u soudního exekutora pod sp. zn. [spisová značka], včetně toho, že podle vyjádření Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] (zástupce soudního exekutora) bylo do dne 13. 11. 2015 v daném exekučním řízení vymoženo plnění ve výši 125 720 Kč, kdy tato částka byla poměrně rozpočtena na náklady soudního exekutora v částce 22 897 Kč a na pohledávku oprávněného (nynější žalobkyně) v částce 102 823 Kč. Dále učinila nesporným, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2015 byl prohlášen konkurs na majetek soudního exekutora. Dále uvedla, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka [jméno] [příjmení] a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 24. 3. 2001 soud oddlužení dlužníka schválil plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Bylo přitom zjištěno, že žalobkyně dne 11. 8. 2020 přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku vymáhanou v rámci předmětného exekučního řízení. Důvodnost žalobou uplatněného nároku na náhradu škody žalovaná sporovala s odkazem na ust. § 46 odst. 7 e. ř. a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 12 VSOL 227/2020, podle něhož se v exekuci vymožené, avšak nevyplacené finanční plnění po zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného vrací zpět do majetkové podstaty dlužníka, nedochází tedy k zániku vymáhané pohledávky, a dovozovala tak, že v případě žalobkyně nejsou v současné době splněny podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Za prvé podle žalované není dána existence nesprávného úředního postupu, neboť s ohledem na probíhající insolvenční řízení má soudní exekutor povinnost vymožené, avšak nevyplacené, finanční plnění vrátit zpět do majetkové podstaty dlužníka, a oprávněný v exekuci (tj. nynější žalobkyně) tudíž nemá právo na vyplacení vymoženého plnění. Za druhé pak podle žalované není dána existence škody v majetkové sféře žalobkyně, neboť podle citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci vymožením plněním v exekuci nedošlo k zániku vymáhané pohledávky, přičemž žalobkyně navíc celou v exekuci vymáhanou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek povinného. Konečně také podle žalované není splněna podmínka příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Ze všech těchto důvodů žalovaná nároku žalobkyně na náhradu škody mimosoudně nevyhověla a na tomto závěru v plném rozsahu setrvala i v soudním řízení, pročež navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Při jednání soudu dne 18. 3. 2022 pak žalovaná znovu poukázala na skutečnost, že žalobkyně přihlásila předmětnou pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka [jméno] [příjmení] a může ji tak v tomto řízení proti povinnému uspokojit. Nepřipadá tedy v úvahu, aby tuto částku požadovala po České republice jako po tzv. posledním dlužníkovi, když řízení proti primárnímu dlužníkovi, v němž se lze uspokojit, nadále běží. Škoda je tak vůči státu požadována předčasně, když podle žalované nemůže vzniknout již v okamžiku vzniku nesprávného úředního postupu soudního exekutora, nýbrž až v okamžiku, kdy předmětnou pohledávku nelze uspokojit.

4. Ze shora uvedených tvrzení účastníků řízení plyne, že mezi nimi byl nesporným průběh exekučního řízení vedeného soudním exekutorem pod sp. zn. [spisová značka], když exekuce proti povinnému [jméno] [příjmení] ve prospěch oprávněného [právnická osoba] (právního předchůdce žalobkyně) zde byla nařízena usnesením Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 19. 10. 2006, č. j. 26 Nc 7010/2006-4, k uspokojení pohledávky oprávněného na zaplacení částky 153 640,50 Kč s 3% úrokem z prodlení od 16. 3. 2003 do zaplacení a zaplacení nákladů předcházejícího řízení ve výši 39 113 Kč a k zaplacení nákladů exekuce podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 8. 2006, č. j. 7 C 293/2006-38, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 8. 2006, č. j. 7 C 293/2006-41. Dále bylo mezi účastníky řízení nesporným, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] 14, byl na majetek soudního exekutora prohlášen konkurs.

5. Ze sdělení Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., ustanoveného zástupce soudního exekutora, ze dne 21. 12. 2020 plyne, že v předmětném exekučním řízení bylo do 13. 11. 2015 vymoženo plnění v celkové výši 125 720 Kč, přičemž soudní exekutor si ponechal z tohoto plnění na svých nákladech částku 22 897 Kč a pro oprávněného tak zbyla částka 102 823 Kč, která byla k 13. 11. 2015, stejně jako veškeré další finanční prostředky nacházející se v daný moment na účtu soudního exekutora, převedena na účet jeho insolvenční správkyně. Dále jsou z tohoto sdělení patrné jednotlivé platby uhrazené povinným [jméno] [příjmení] v období od 14. 1. 2008 do 9. 11. 2015, přičemž konkrétně dne 9. 10. 2015 byla uhrazena částka 2 156 Kč a dne 9. 11. 2015 částka 2 184 Kč. Totožné informace pak plynou i ze sdělení Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. žalované ze dne 18. 6. 2021, když Mgr. [příjmení] [příjmení], LL.M., jako ustanovený zástupce soudního exekutora, převzal vedení exekucí v jednotlivých exekučních spisech, v nichž byl soudní exekutor pověřen jejich prováděním. Soudní exekutor nevedl odděleně účet pro přijatá plnění v rámci exekučních řízení a insolvenční správkyně soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ke dni 13. 11. 2015 převedla všechny finance, které se nacházely k uvedenému datu na zvláštním účtu soudního exekutora, kam bylo také směřováno veškeré vymožené plnění v rámci jednotlivých exekučních řízení, na účet majetkové podstaty v řízení u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Z tohoto sdělení dále plyne, že spis předmětného exekučního řízení je nepřehledný a nekompletní a je ve stavu v rozporu s předpisy upravujícími vedení spisů, když celá spisová agenda soudního exekutora se nachází v tristním stavu.

6. Mezi účastníky řízení bylo dále nesporným, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], soud zjistil úpadek dlužníka [jméno] [příjmení] a bylo mu povoleno řešení úpadku oddlužením. Z přihlášky do tohoto insolvenčního řízení ze dne 11. 8. 2020 je zřejmé, že žalobkyně předmětnou pohledávku vymáhanou v rámci exekučního řízení přihlásila do insolvenčního řízení v plné výši.

7. Žalobkyně u žalované dne 9. 1. 2021 uplatnila nárok na náhradu škody způsobené jí shora v žalobě uvedeným nesprávným úředním postupem soudního exekutora v předmětném exekučním řízení v celkové výši 102 823 Kč. Žalovaná uplatněnému nároku žalobkyně nevyhověla stanoviskem ze dne 6. 8. 2021 (plyne tak z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 8. 1. 2021, záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Ministerstva spravedlnosti ČR dne 9. 1. 2021 a stanoviska žalované ze dne 6. 8. 2021).

8. Z provedeného dokazování soud žádné další pro posouzení věci podstatné skutečnosti nezjistil.

9. Návrhy žalované na doplnění dokazování spisem Exekutorského úřadu Ostrava, bývalého soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [spisová značka], insolvenčním spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [insolvenční spisová značka] a insolvenčním spisem Krajského soudu v Brně sp. zn. [insolvenční spisová značka] soud pro nadbytečnost (rozpor se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení) zamítl, když pro rozhodnutí ve věci měl za dostatečná již zjištění shora uvedená.

10. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona.

12. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osoby, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.

13. Podle § 5 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku. Podle druhého odstavce téhož ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 32 odst. 1 e. ř. nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Podle třetího odstavce téhož ustanovení povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.

17. Podle § 46 odst. 4 e. ř. peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi nebo oprávněnému. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po uplynutí lhůty podle odstavce 6 zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí po odpočtu nákladů exekuce oprávněnému, nedohodl-li se s ním na jiné lhůtě či jiné částce, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč. Za vymožené plnění se považuje plnění získané prováděním exekuce způsobem podle § 59 odst. 1, získané provedením exekuce podle odstavce 6, nebo hrazené na vymáhanou povinnost od doručení vyrozumění o zahájení exekuce povinnému do skončení exekuce, nebylo-li získáno podle písm. a) nebo b). Podle sedmého odstavce téhož ustanovení je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace pozůstalosti do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty; toto usnesení exekutor vydá bez zbytečného odkladu po rozhodnutí o úpadku nebo po nabytí právní moci rozhodnutí o nařízení likvidace pozůstalosti.

18. Odpovědnost státu za způsobenou škodu podle zák. č. 82/1998 Sb. je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.

19. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno a mezi účastníky řízení nesporným, že soudní exekutor plnění vymožené od povinného v předmětném exekučním řízení v době od 14. 1. 2008 do 9. 11. 2015 (po odečtení nákladů soudního exekutora ve výši 22 897 Kč) v částce 102 823 Kč nepoukázal oprávněnému a dne 13. 11. 2015 byly tyto prostředky převedeny na účet insolvenční správkyně soudního exekutora.

20. Exekutor, jemuž se svěřují finanční prostředky získané exekucí, je povinen počínat si tak, aby je v co nejvyšší možné míře ochránil a použil v souladu s průběhem exekuce; nakládá-li s nimi svévolně, nemůže se odpovědnosti za jejich ztrátu zprostit podle § 32 odst. 3 e. ř. (viz. R 44/2009). Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 3. 11. 2021, č. j. 30 Cdo 1931/2021-180, ve zcela obdobné věci týchž účastníků týkající se pouze jiného povinného, uzavřel, že za situace, kdy soudní exekutor v rozporu s § 46 odst. 4 e. ř. žalobkyni nevyplatil částečné plnění, které na povinném v exekuci vymohl a jež převyšovalo částku 1 000 Kč, a to do 30 dnů od doby, kdy toto plnění obdržel, způsobil jí tím bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo, škodu, za níž žalovaná žalobkyni odpovídá. Soud nemá žádného důvodu se v aktuálně projednávané, zcela totožné, věci od uvedeného závěru dovolacího soudu jakkoliv odklonit. I v této věci totiž soudní exekutor porušil svoji povinnost uloženou mu v § 46 odst. 4 e. ř. a nevyplatil žalobkyni ve shora uvedeném období částku vymoženou na povinném v exekuci, jež převyšovala částku 1 000 Kč, a dopustil se tak nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb., jímž žalobkyni způsobil škodu, za níž žalovaná odpovídá. Pouze u posledních dvou plateb povinného soudnímu exekutorovi, tj. platby ze dne 9. 10. 2015 ve výši 2 156 Kč a platby ze dne 9. 11. 2015 ve výši 2 184 Kč (celkem tedy u částky 4 340 Kč), je situace jiná, protože soudní exekutor zde své povinnosti vyplatit tato přijatá plnění do 30 dnů od doby, kdy je obdržel, dostát nemohl. Předposlední platba povinného soudnímu exekutorovi byla učiněna dne 9. 10. 2015 a k vyplacení této platby oprávněnému tak mohlo dojít nejpozději dne 9. 11. 2015, avšak již 27. 10. 2015 byl na majetek soudního exekutora prohlášen konkurs a soudní exekutor tak byl od uvedeného dne ve smyslu § 246 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, omezen v nakládání s majetkovou podstatou a své povinnosti ve vztahu k oprávněnému tak již nemohl dostát. Totéž platí i pro poslední uvedenou platbu ze dne 9. 11. 2015, která měla být oprávněnému poukázána nejpozději dne 9. 12. 2015. Zde se navíc ještě před tímto datem, dne 13. 11. 2015, veškeré finanční prostředky vedené soudním exekutorem na jeho bankovním účtu (fakticky) staly součástí jeho majetkové podstaty v probíhajícím insolvenčním řízení a nakládala s nimi příslušná insolvenční správkyně.

21. Shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2021, č. j. 30 Cdo 1931/2021-180, se pak dostatečně vypořádává i s dalšími dvěma námitkami žalované vznesenými v tomto řízení, tj. vzájemným vztahem § 46 odst. 4 a § 46 odst. 7 e. ř. a také s odpovědností státu coby osoby tzv. posledního dlužníka ve vztahu k dlužníkovi primárnímu.

22. V daném případě to byl soudní exekutor, který nesplnil povinnost vyplatit oprávněné osobě vymožené částky (on je tedy ve vztahu k oprávněné oním dlužníkem), což je v rozporu s požadavky zákona, a jde proto o nesprávný úřední postup, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo. Odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je odpovědností objektivní (§ 2 zák. č. 82/1998 Sb.), tj. bez ohledu na zavinění, jíž se nelze zprostit. Za této situace je dána odpovědnost státu, byť je zde odpovědnou osobou i sám exekutor (srov. taktéž rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2016 sp. zn. 30 Cdo 5087/2015). V případě, jedná-li se o škodu způsobenou soudním exekutorem při výkonu exekuční činnosti, odpovídají stát i soudní exekutor vedle sebe, resp. v případě exekucí zahájených po 1. 1. 2013 (kdy nabyla účinnosti novela exekučního řádu provedená zákonem č. 396/2012 Sb.) již za tuto škodu odpovídá pouze stát. Podle uvedeného unesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2021 tak na odpovědnosti státu za škodu, která činností bývalého soudního exekutora poškozené vznikla, nic nemění skutečnost, že se žalobkyně náhrady škody po dotčeném soudním exekutorovi nedomáhala, a to ani poté, co tento soudní exekutor pozbyl v roce 2015 svého úřadu a co proti němu bylo zahájeno insolvenční řízení, v němž byl zjištěn jeho úpadek.

23. I v této souzené věci, stejně jako ve věci řešené dovolacím soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 30 Cdo 1931/2021, ze skutkových zjištění vyplynulo, že si bývalý soudní exekutor předmětnou částku, kterou pro žalobkyni vymohl, ponechal a svému zástupci, jímž byl ustanoven soudní exekutor Mgr. [příjmení] [příjmení], LL.M., ji nikdy nepředal, načež veškeré finanční prostředky vedené na jeho bankovním účtu jsou od 13. 11. 2015 součástí jeho majetkové podstaty v probíhajícím insolvenčním řízení, s nimiž nakládá příslušná insolvenční správkyně. Zastupující soudní exekutor, který předmětnou exekuci nyní provádí, tedy podle těchto skutkových zjištění žádné plnění vymožené pro žalobkyni, které by v souvislosti s úpadkem povinného [jméno] [příjmení], k němuž došlo až v roce 2020, mohl vydat podle § 46 odst. 7 e. ř. insolvenčnímu správci tohoto dlužníka, k dispozici nemá. Z uvedeného je evidentní, že Vrchní soud v Olomouci řešil v žalovanou akcentovaném rozsudku ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 12VSOL 227/2020, skutkově zcela jinou situaci (kdy soudní exekutor mohl plnění vymožené od povinného pro oprávněnou v exekučním řízení insolvenčnímu správci takového dlužníka fakticky vydat, protože je měl k dispozici).

24. Soud proto ze všech shora uvedených důvodů rozhodl výrokem I. rozsudku tak, že žalobkyni přiznal proti žalované náhradu škody ve výši 98 483 Kč (tj. 102 823 Kč - 4 340 Kč, reprezentující dvě shora uvedené posledně povinným uhrazené splátky). Příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení z této částky však žalobkyni přiznal až ode dne 10. 7. 2021, protože právě až od tohoto dne se stát s ohledem na ust. § 15 zák. č. 82/1998 Sb. ocitl v prodlení, tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne 9. 1. 2021.

25. Co do zbytku žalované částky ve výši 4 340 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení a zákonného úroku z prodlení z přiznané částky 98 483 Kč za den 9. 7. 2021 soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná je po propočtu úspěchu a neúspěchu účastníků povinna uhradit žalobkyni 91,5 % jí v řízení účelně vzniklých nákladů. Účelně v řízení vynaložené náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna za právní zastoupení advokátkou ve výši 20 880 Kč (za 4 úkony právní pomoci po 5 220 Kč, a to za převzetí právního zastoupení, sepis žaloby, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 29. 9. 2021 a účast při jednání soudu dne 18. 3. 2022, podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 4 režijní paušály po 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za promeškaný čas právní zástupkyně žalobkyně cestou ke shora uvedenému jednání za 10 půl hodin po 100 Kč, tj. celkem 1 000 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), hotové výdaje právní zástupkyně žalobkyně spočívající v cestovních výdajích za použití vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] za cestu ke shora uvedenému jednání soudu při cestě [obec] – [obec] a zpět, při vzdálenosti 416 km a sazbě základní náhrady za jeden kilometr jízdy osobních motorových vozidel stanovené podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., částkou 4,70 Kč za jeden km a průměrné ceně motorové nafty, určené uvedenou vyhláškou, částkou 36,10 Kč za litr, což při průměrné spotřebě 5,9 l /100 km celkem na této náhradě činí 2 841,20 Kč, a 21% DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 5 257,40 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem 33 178,60 Kč 91,5 % z této částky činí 31 273,40 Kč, jež byla žalobkyni výrokem III. rozsudku přiznána.

27. Pro úplnost soud dodává, že k nákladům na pohonné hmoty nebylo připočítáno DPH, neboť vyhlášková cena pohonné hmoty již odpovídající DPH zahrnuje. Právní zástupkyni žalobkyně pak nenáleží odměna za úkon právní služby spočívající v uplatnění nároku na náhradu škody, protože přiznání náhrady nákladů takového zastoupení je vyloučeno již ust. § 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb. Písemné vyjádření žalobce ze dne 4. 1. 2022 pak není písemným podáním ve věci samé, neboť obsahuje pouhý odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2021, č. j. 30 Cdo 1931/2021-180.

28. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení je možno po žalobkyni spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění.

29. Místo plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zastupující advokátky.

Poučení