12VSOL 227/2020

Rubrum

Plnil-li dlužník exekutorovi k uspokojení vymáhaného dluhu a do doby zahájení insolvenčního řízení není plnění vydáno oprávněnému, pak tímto plněním dluh nezaniká, neboť exekutor je povinen vydat plnění po odpočtu nákladů exekuce do majetkové podstaty.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Josefa Berky v právní věci žalobkyně: CURATORES v.o.s., IČO 05758556 sídlem Sokolská 1802/32, Nové Město, 120 00 Praha 2 insolvenční správkyně dlužnice T. B., narozené ... bytem ... zastoupená advokátkou Mgr. Petrou Lukšíkovou sídlem nám. Štefánikovo 780/5, 460 01 Liberec proti žalované: I-Xon a.s., IČO 28218761 sídlem Husitská 344/63, 130 00 Praha 3 zastoupená advokátem JUDr. Petrem Maškem sídlem Boušova 792, 197 14 Praha 9 o žalobě na určení výše vykonatelné pohledávky jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužnice T. B., narozené ..., vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS 14603/2018 o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2020 č. j. 74 ICm 245/2019-54 (KSBR 54 INS 14603/2018) takto:

Odůvodnění

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne

3. února 2020 č. j. 74 ICm 245/2019-54 (KSBR 54 INS 14603/2018) se mění tak, že žaloba na určení, že dílčí vykonatelná pohledávka č. 1 žalované jako věřitele č. 3 ve výši 483 131,03 Kč uplatněná v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS 14603/2018 na majetek dlužnice T. B., narozené ..., bytem ..., přihláškou č. P3 z 5. 10. 2018, není ve výši 30 000 Kč po právu, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 10 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Petra Maška. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 400 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Petra Maška.

Poučení

1. Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že dílčí vykonatelná pohledávka č. 1 žalované jako věřitele č. 3 ve výši 483 131,03 Kč uplatněná v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS 14603/2018 na majetek dlužnice T. B., narozené ..., bytem ... (dále jen „dlužnice“), přihláškou č. P3 z 5. 10. 2018, není ve výši 30 000 Kč po právu (odstavec I. výroku) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů tohoto řízení částku 16 456 Kč (odstavec II. výroku) a státu soudní poplatek ve výši 5 000 Kč (odstavec III. výroku). V odůvodněníinsolvenční soud uvedl, že incidenční žalobou doručenou soudu dne 28. 1. 2019 se žalobkyně jakožto insolvenční správce dlužnice domáhala určení, že dílčí vykonatelná pohledávka č. 1 žalované jako věřitele č. 3 ve výši 483 131,03 Kč uplatněná v insolvenčním řízení dlužnice T. B. přihláškou č. P3 z 5. 10. 2018, není ve výši 30 000 Kč po právu. Žalovaná v přihlášce pohledávky tvrdila, že dlužnice porušila podmínky smlouvy o úvěru Expres půjčka ze dne 10. 8. 2015, pro které má jako věřitelka za dlužnicí pohledávku na jistině ve výši 350 000 Kč a na příslušenství 133 131,03 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci přihlášky pohledávky nezohlednila platbu dlužnice věřitelce v částce 30 000 Kč, která byla provedena dne 1. 9. 2018 hotovostním vkladem zaměstnanci Exekutorského úřadu Přerov v rámci exekučního řízení ve věci sp. zn. 203 Ex 19648/17, skutečná výše pohledávky věřitelky za dlužnicí je o tuto částku nižší. Soud přitom vyšel z nesporného skutkového stavu věci, podle něhož byl dne 17. 9. 2018 zjištěn úpadek dlužnice a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně; současně bylo dlužnici povoleno oddlužení. Dne 5. 10. 2018 přihlásila žalovaná do insolvenčního řízení dlužnice přihláškou P3 mimo jiné dílčí pohledávku č. 1 v celkové výši 483 131,03 Kč sestávající z jistiny ve výši 350 000 Kč a příslušenství (smluvní úrok, kapitalizovaný úrok, smluvní poplatky, náhrada nákladů nalézacího řízení) ve výši 133 131,03 Kč, a to jako pohledávku vykonatelnou podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2016, č. j. 68 C 3315/2016 - 10. Důvodem vzniku pohledávky je porušení povinnosti dlužnice ze smlouvy o úvěru č. 217906102/0600 vůči původnímu věřiteli MONETA Money Bank, a.s., žalovaná je právním nástupcem původní věřitelky. Žalobkyně prostřednictvím přezkumného listu dílčí pohledávku žalované č. 1 popřela co do výše v rozsahu 30 000 Kč s tím, že dlužnice tyto prostředky věřitelce uhradila na pokladně Exekutorského úřadu v Přerově, soudnímu exekutorovi JUDr. Lukáši Jíchovi ke sp. zn. 203 Ex 19648/17. V tomto exekučním řízení vymáhala oprávněná I-Xon a.s. proti povinné T. B. pohledávku podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2016, č. j. 68 C 3315/2016 - 10. Soudní exekutor svým usnesením ze dne 4. 2. 2019, č. j. 203 Ex 19648/17-36, rozhodl podle § 46 odst. 7 exekučního řádu tak, že z vymoženého plnění celkem ve výši 30 930 Kč se odpočítávají náklady exekuce v částce 10 225 Kč, zbylé vymožené plnění v částce 20 705 Kč pak bylo vydáno insolvenční správkyni dlužnice. Soudní exekutor v rámci odůvodněníuvedeného usnesení uvedl, že vymožené plnění se v rozsahu účelně vynaložených nákladů exekuce nestává součástí majetkové podstaty a s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2016, ve věci sp. zn. IV. ÚS 378/16 uvedl, že jsou obecné soudy povinny v případech vydávání výtěžku exekuce postupovat podle § 46 odst. 6 exekučního řádu a insolvenčnímu správci vydávat vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce; tento právní názor měl být vysloven i v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2017 ve věci sp. zn. IV. ÚS 2264/16 a uvedená praxe byla přijata i Nejvyšším soudem, o čemž svědčí např. rozhodnutí ze dne 19. 10. 2016 ve věci sp. zn. 20 Cdo 3541/2016 nebo ze dne 7. 12. 2016 ve věci sp. zn. 20 Cdo 5392/2016 či ze dne 27. 10. 2016 ve věci sp. zn. 20 Cdo 4932/2016. Žalobkyni prostředky ve výši 20 705 Kč soudním exekutorem dosud vydány nebyly. Žalovaná je přesvědčena, že pokud se jí uhrazené prostředky do dispozice nedostaly, nelze na úhradu částky 30 000 Kč považovat za částečné splnění dluhu. V rámci zprávy o přezkumu ze dne 29. 10. 2018 byla mimo jiné dílčí pohledávka věřitelky popřena co do výše insolvenční správkyní i dlužnicí, a to z důvodu částečného zániku pohledávky zaplacením. Mezi účastníky řízení nebyl sporný skutkový stav věci, sporným zůstalo právní posouzení okolnosti, zda úhradou částky 30 000 Kč dne 1. 9. 2018 soudnímu exekutorovi ze strany dlužnice (v exekučním řízení povinné dlužnice) došlo z její strany k částečnému splnění dluhu zaplacením. Insolvenční soud odkázal na ustálenou judikaturu, podle níž platí, že platba soudnímu exekutorovi v rámci nařízené exekuce je plněním vymáhané pohledávky; soudní exekutor totiž vystupuje jako osoba oprávněná plnění jménem věřitele přijmout. „To má tedy ten důsledek, že zaplacením dluhu dlužníkem na účet exekutora dluh dlužníka vůči věřiteli zaniká a že případné prodlení exekutora s předáním vymožené částky oprávněnému je pak věcí vnitřního vztahu mezi nimi (tj. mezi exekutorem a oprávněným), nemůže však jít jakkoliv k tíži povinného, který dluh splnil. Zaplacením dluhu dlužníkem na účet exekutora dluh dlužníka vůči věřiteli zaniká a případné prodlení exekutora s předáním vymožené částky oprávněnému je pak věcí vnitřního vztahu mezi nimi.“ (k tomu srovnej např. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 32 Cdo 3594/2007). Tím, že dlužnice částečně plnila na výzvu soudního exekutora svůj dluh vůči oprávněnému, její pohledávka v rozsahu uhrazené částky zanikla. Obdobně se v tomto směru vyjadřuje i starší judikatura vyšších soudů, konkrétně např. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29. 4. 2009, ve věci sp. zn. 29 Cdo 2859/2009, konstatoval, že „plněním ze strany povinné (úpadkyně) k rukám exekutora v době před prohlášením konkursu na její majetek zanikl závazek povinné vůči oprávněné“. Žalobkyně tedy provedla úhradu dluhu dne 1. 9. 2018, tedy ještě před zahájením insolvenčního řízení na svoji osobu (insolvenční řízení bylo zahájeno dne 6. 9. 2018). Soudní exekutor následně rozhodl o vydání vymoženého plnění, po odečtení náhrady nákladů exekuce, do majetkové podstaty dlužníka insolvenčnímu správci. Plněním žalobkyně soudnímu exekutorovi tak pohledávka žalované vůči dlužnici zanikla a neměla být uplatněna v insolvenčním řízení dlužnice. Insolvenční soud proto dospěl k závěru, že podaná žaloba na popření výše části vykonatelné pohledávky č. 1 je důvodná, a žalobě vyhověl.

2. Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podala žalovaná odvolání (nesprávně se uvádí, že jde o odvolání žalobkyně), kterým užitím odvolacích důvodů podle ustanovení § 205 odst. 2, písm. b), c), d), e), f) a g) o.s.ř. napadla rozsudek v celém rozsahu. Namítala, že dlužnice těsně před podáním insolvenčního návrhu uhradila hotovostním vkladem v rámci exekučního řízení částku 30 930,00 Kč, při přezkumu přihlášené pohledávky žalované byla pohledávka z důvodu částečné úhrady ve výši 30 000,00 Kč popřená dlužnicí i žalobkyní, přičemž plnění dlužnice se nikdy nedostalo do dispoziční sféry žalované, nemohla s plněním nakládat a v rámci vedené exekuce obdržela po platbě dlužnice rozhodnutí soudního exekutora usnesení, ve kterém soudní exekutor rozhodl, že z vymoženého plnění 30 930,00 Kč se odpočítávají náklady exekuce ve výši 10 225,00 Kč a dále, že zbylé vymožené plnění ve výši 20 705,00 Kč se vydává insolvenčnímu správci. Žalovaná podala dne 08. 10. 2018 ke Krajskému soudu v Brně přihlášku své vykonatelné pohledávky za dlužnici ve výši 483 131,03 Kč. V rámci přezkumného jednání, konaného v této věci dne 19. 11. 2018 byla pohledávka z důvodu částečné úhrady ve výši 30 000,00 Kč popřená dlužnicí i insolvenčním správcem. Žalované, jakožto věřiteli, se plnění dlužnice nikdy nedostalo do dispoziční sféry, nemohla tedy s plněním nakládat a v rámci vedené exekuce obdržela po platbě dlužnice rozhodnutí soudního exekutora usnesení č. j. 203 Ex 19648/17-36 ze dne 04. 02. 2019, ve kterém soudní exekutor rozhodl, že z vymoženého plnění 30 930,00 Kč se odpočítávají náklady exekuce ve výši 10 225,00 Kč a dále, že zbylé vymožené plnění ve výši 20 705,00 Kč se vydává insolvenčnímu správci. Žalovaná dále nemohla svou pohledávku ani vzít zpět, neboť soudní exekutor již svým usnesením rozhodl, že uhrazená částka bude použita na náklady exekuce a zbylá část se vyplatí insolvenčnímu správci. Pokud by žalovaná pohledávku ve výši 30 000,00 Kč vzala zpět, přišla by jak o plnění dlužnice, tak o možnost uspokojit částečně svou pohledávku v insolvenčním řízení. Žalobkyně podle odvolatelky nepostupovala s náležitou odbornou péčí, neboť si byla vědoma, že dlužnice hradila na pohledávku necelý týden před podáním insolvenčního návrhu, a přesto bez ověření nebo vyzvání žalované nebo soudního exekutora podala incidenční žalobu, a i po podání incidenční žaloby trvala na popření pohledávky, byť podle sdělení soudního exekutora již částka byla vyplacena insolvenčnímu správci, přičemž prodlení způsobila žalobkyně opožděným sdělením platebních údajů exekutorovi. Insolvenční soud ani nezohlednil, že platba dlužnice byla (zčásti) započtena na náklady exekuce, proto vzhledem k vydanému usnesení soudního exekutora se popření mělo týkat jenom částky 20 705,00 Kč. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, a to následovně: I. Určuje se, že dílčí vykonatelná pohledávka č. 1 žalované jako věřitele č. 3 ve výši 483 131,03 Kč uplatněná v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS 14603/2018 na majetek dlužnice přihláškou č. P3 z 5. 10. 2018, je ve výši 30 000,00 Kč po právu. II. Žalobkyně je povinna k náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a zaplatit náklady odvolacího řízení.

3. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

4. Řízení ve věci je sporem vyvolaným v rámci insolvenčního řízení, které bylo zahájeno dne 6. 9. 2018, o úpadku bylo rozhodnuto dne 17. 9. 2018 , žaloba byla podána dne 28. 1. 2019, věc je proto třeba posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění platném do 1.6.2019 [dále jen „I.Z.“].

5. Podle ustanovení § 7 I. Z. nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené rozhodnutí insolvenčního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř.), učinil tak při nařízeném jednání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Podle ustanovení § 199 odst. 1 I. Z.: (1) Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. (2) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. (3) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

8. Insolvenční soud po zjištění, že žaloba byla podána včas aktivně legitimovanou žalobkyní proti pasivně legitimované žalované, odkazujíc na judikaturu NS ČR (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2009, sen. zn. 32 Cdo 3594/2007a ze dne 29. 4. 2009, sen. zn. 29 Cdo 2859/2009), uzavřel, že pokud žalobkyně (správně dlužnice) provedla dne 1. 9. 2018, tedy ještě před zahájením insolvenčního řízení na svou osobu, úhradu dluhu v rámci nařízené exekuce soudnímu exekutorovi a soudní exekutor následně rozhodl o vydání vymoženého plnění po odečtení náhrady nákladů exekuce do majetkové podstaty dlužníka insolvenčnímu správci, pak tímto plněním pohledávka žalované vůči dlužnici zanikla, a neměla být uplatněna v insolvenčním řízení dlužnice. S tímto závěrem odvolací soud nesouhlasí.

9. Incidenční řízení je řízením vedeným v rámci insolvenčního řízení, a je proto ovládáno zásadami insolvenčního řízení, jimiž jsou zejména apely na to, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů [§ 5a písm. a) I.Z.]

10. Ze spisu se podává, že insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno dne 6. 9. 2018, insolvenční soud usnesením ze dne 17. září 2018, č. j. KSBR 54 INS 14603/2018-A-8 zjistil úpadek dlužnice s tím, že úpadek bude řešen oddlužením, insolvenční správkyní ustanovil žalobkyni a usnesením ze dne 23. května 2019, č. j. KSBR 54 INS 14603/2018-B-23 oddlužení dlužnice schválil. Dne 5. 10. 2018 přihlásila žalovaná do insolvenčního řízení přihláškou P3 mimo jiné dílčí pohledávku č. 1 v celkové výši 483 131,03 Kč sestávající z jistiny ve výši 350 000 Kč a příslušenství (smluvní úrok, kapitalizovaný úrok, smluvní poplatky, náhrada nákladů nalézacího řízení) ve výši 133 131,03 Kč, jako pohledávku vykonatelnou podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2016, č. j. 68 C 3315/2016 - 10. Důvodem vzniku pohledávky bylo porušení povinnosti dlužnice ze smlouvy o úvěru vůči původnímu věřiteli MONETA Money Bank, a.s., přičemž žalovaná je právním nástupcem původní věřitelky. Žalobkyně popřela dílčí pohledávku žalované č. 1 co do výše v rozsahu 30 000 Kč s tím, že dlužnice v tomto rozsahu dluh věřitelce uhradila tak, že částku zaplatila na pokladně Exekutorského úřadu v Přerově, soudnímu exekutorovi JUDr. Lukáši Jíchovi ke sp. zn. 203 Ex 19648/17. V tomto exekučním řízení vymáhala oprávněná I-Xon a.s. proti povinné T. B. pohledávku podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2016, č. j. 68 C 3315/2016 - 10. Soudní exekutor svým usnesením ze dne 4. 2. 2019, č. j. 203 Ex 19648/17-36, rozhodl podle § 46 odst. 7 exekučního řádu tak, že z vymoženého plnění ve výši 30 930 Kč se odpočítávají náklady exekuce v částce 10 225 Kč a zbylé vymožené plnění v částce 20 705 Kč vydá insolvenční správkyni dlužnice. Soudní exekutor v rámci odůvodněníuvedeného usnesení uvedl, že vymožené plnění se v rozsahu účelně vynaložených nákladů exekuce nestává součástí majetkové podstaty a s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2016, ve věci sp. zn. IV. ÚS 378/16 uvedl, že jsou obecné soudy povinny v případech vydávání výtěžku exekuce postupovat podle § 46 odst. 6 exekučního řádu a insolvenčnímu správci vydávat vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce; tento právní názor měl být vysloven i v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2017 ve věci sp. zn. IV. ÚS 2264/16 a uvedená praxe byla přijata i Nejvyšším soudem, o čemž svědčí např. rozhodnutí ze dne 19. 10. 2016 ve věci sp. zn. 20 Cdo 3541/2016 nebo ze dne 7. 12. 2016 ve věci sp. zn. 20 Cdo 5392/2016 či ze dne 27. 10. 2016 ve věci sp. zn. 20 Cdo 4932/2016. V rámci zprávy o přezkumu ze dne 29. 10. 2018 byla mimo jiné dílčí pohledávka věřitelky popřena co do výše insolvenční správkyní i dlužnicí, a to z důvodu částečného zániku pohledávky zaplacením. Poté žalobkyně podala incidenční žalobu.

11. Obecnou úpravu zániku závazků obsahuje ustanovení §§ 1908-2012 o. z. tak, že zánik závazku nastává, přistoupí-li k původní právní úpravě skutečnost, která tento poměr založila, právní skutečnost další, která ji zbavuje zcela či z části právních účinků. Závazkový právní poměr zaniká spolu s uspokojením pohledávky věřitele zejména splněním dluhu (solutio), přičemž k řádnému zániku závazku splněním dluhu směřuje celá konstrukce závazkového práva.

12. Insolvenční soud správně uvádí, že podle dosavadní judikatury je splněním dluhu věřiteli též plnění dlužníka poskytnuté v rámci exekuce soudnímu exekutorovi (srovnej zejména R 66/2007 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 Cdo 2859/2009). Zmíněná judikatura byla ovšem přijata v konkurzním řízení ohledně plnění poskytnutého dlužníkem exekutorovi v době před změnou exekučního řádu [zákon č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále jen „EŘ“, § 46 odst 6 ve znění platném od 1. 11. 2009, nyní § 46 odst. 7 EŘ], která stanovila nově povinnost exekutora vydat plnění poskytnuté dlužníkem do majetkové podstaty dlužníka po odpočtu nákladů exekuce. Je-li totiž exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést [§ 109 odst. 1 písm. c) věta první I.Z.], exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace dědictví do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty.

13. Zákonná úprava tedy vytvořila pro dobu po zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka překážku, v důsledku které oprávněnému věřiteli není z exekucí vymožené částky vydáno na úhradu jeho pohledávky ničeho, nýbrž se exekucí vymožená částka vrací do majetkové podstaty dlužníka, proto nelze učinit závěr, že v rozsahu poskytnutého plnění dlužníka exekutorovi v takovém případě zaniká jeho pohledávka a že věřitel ztrácí možnost svou (neuspokojenou) pohledávku do insolvenčního řízení přihlásit. Insolvenčním soudem uváděná judikatura tyto pozdější zákonné změny nemohla reflektovat, proto judikáty v nynějších poměrech aplikovat nelze.

14. Na podkladě uvedeného lze uzavřít, že pokud v důsledku prohlášení úpadku na majetek dlužníka není možné vydání výtěžku exekuce oprávněnému věřiteli a je-li součástí výtěžku exekuce plnění poskytnuté dlužníkem exekutorovi k uspokojení vymáhaného dluhu, pak plněním dlužníka před zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka exekutorovi pohledávka oprávněného věřitele v rozsahu poskytnutého plnění nezaniká. Pohledávka žalované už vůbec nemohla zaniknout v rozsahu, ve kterém exekutor plnění dlužnice použil na úhradu nákladů exekuce, tedy v částce 10 225 Kč.

15. Odvolací soud z uvedených důvodů napadený rozsudek změnil podle ustanovení § 220 odst. 1, písm. a) o.s.ř. tak, že žaloba na určení, že dílčí vykonatelná pohledávka č. 1 žalované jako věřitele č. 3 ve výši 483 131,03 Kč uplatněná v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužnice přihláškou č. P3, není ve výši 30 000 Kč po právu, se zamítá.

16. O nákladech řízení účastníků odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 163 I.Z. ve spojení s ustanoveními § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1, 2 o.s.ř., podle nichž přiznal účelně vynaložené náklady řízení úspěšné žalované.

17. Náklady žalované v prvostupňovém řízení v celkové výši 10 200 Kč představují mimosmluvní odměnu za tři úkony právní služby po 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření ve věci samé ze dne 16. 4. 2019 a ze dne 7. 10. 2019 [§ 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen jako advokátní tarif)] a paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč [§ 13 odst. 3 advokátního tarifu].

18. V odvolacím řízení žalované vznikly náklady za právní zastoupení za 1 úkon právní služby - 3 100 Kč a na paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 1 úkon právní služby - 300 Kč, celkem 3 400 Kč.

19. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna náhradu nákladů řízení přiznanou žalované, jenž byla zastoupena advokátem, zaplatit k rukám advokáta.

20. Změnou napadeného rozhodnutí se odstavec III. výroku rozsudku o přenosu poplatkové povinnosti stal obsolentním.

Rubrum