47 C 194/2020-95

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 284 625 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 284 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 13. 11. 2020 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 284 625 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen„ městský soud“) pod sp. zn.: 95 K 7/2002 (dále„ posuzované řízení“) s tím, že dosavadní doba trvání řízení v délce 18 let a 3 měsíce je zjevně nepřiměřená. Předmětem posuzovaného řízení je konkurs na majetek společnosti [právnická osoba] v likvidaci prohlášený dne 13. 6. 2002. Žalobce, jakožto věřitel přihlásil dne 6. 8. 2002 proti dlužníku svou pohledávku uznanou co do částky 332 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že řízení není dosud skončeno, jako jediné přiměřené zadostiučinění spatřuje ve finančním odškodnění ve výši 284 625 Kč, když základní částku 258 750 Kč zvýšil o 10 %, neboť je osobou pokročilejšího věku, k průtahům v řízení nepřispěl, význam řízení je pro něj značný a celkovou délku řízení lze označit jako naprosto nestandardní. Závěrem uvedl, že se neztotožňuje se stanoviskem žalované, že význam řízení lze hodnotit jako velmi malý a že postačujícím prostředkem satisfakce je konstatování porušení práva. Ve sdělení ze 14. 1. 2021 žalobce upozornil na věc jiného věřitele ze stejného řízení, jež byla předmětem řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 465/2014.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 11. 1. 2021 uvedla, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. 95 K 7/2002, avšak po projednání žádosti žalobce shledala, že sic v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě je dostatečnou formou zadostiučinění. Uvedla, že naříkané řízení bylo zahájeno dne 12. 4. 2002 návrhem na prohlášení konkursu na majetek společnosti [právnická osoba] v likvidaci, [IČO]. Žalobce se dne 9. 8. 2002 přihlásil do řízení jako věřitel [číslo] se svou pohledávkou ve výši 339 500 Kč, jež byla popřena ve výši 7 500 Kč. Konkurzní řízení dosud neskončilo a ve vztahu k žalobci činila jeho celková délka ke dni mimosoudního stanoviska žalované 18 let a 1 měsíc. Žalobce nepodal v řízení stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu. Do konkurzního řízení se přihlásilo cca 15 000 věřitelů, přičemž správce konkurzní podstaty popřel pohledávky cca 6 000 věřitelů. V rámci konkurzu probíhalo několik set incidenčních sporů. Správce konkurzní podstaty předložil soudu dne 31. 7. 2017 návrh na částečný rozvrh, jenž zahrnoval věřitele toliko do pořadového [číslo] s návrhem na uspokojení ve výši 3 % zjištěných pohledávek s předpokládaným konečným uspokojením ve výši 6 až 8 %. V současné době probíhá ze strany správce konkurzní podstaty kontrola seznamu přihlášených pohledávek, kdy je třeba provést hromadnou lustraci v CEO ohledně cca 13 000 věřitelů, jež je pro ukončení konkurzního řízení zásadní. Ze seznamu 472 věřitelů, u nichž se nepodařilo doručit písemnost, byla provedena lustrace v CEO, včetně dožádání na Slovensko. U již zemřelých věřitelů byly obeslány dědické soudy k určení jejich procesního nástupce. V případech, kde došlo k zastavení dědického řízení pro nedostatek majetku, bylo řízení ohledně těchto věřitelů zastaveno, o čemž konkurzní soud zveřejňuje vyhlášky o zastavení řízení. Do doby kompletní lustrace věřitelů nelze vydat rozvrhové usnesení. Dne 21. 2. 2020 správce konkurzní podstaty předložil opravenou konečnou zprávu, přičemž ta nemá vypovídající hodnotu pro svou neúplnost a nesprávnost. Ke složitosti tohoto konkrétního řízení přispěl fakt, že zde bylo velké množství konkursních věřitelů, přičemž velká část z nich jsou občany Slovenské republiky, což je spojeno se složitější kooperací věřitelů a správce konkurzní podstaty či konkurzního soudu. Především bylo konkurzní řízení komplikováno probíhajícími incidenčními spory vedenými Městským soudem v Praze, které čítaly celkem 1 032 sporů s celkovou částkou dosud neskončených řízení o sporných pohledávkách ve výši 1 486 029,80 Kč. Poukázala, že konkurzní řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových vztahů poměrů dlužníka, jež je v úpadku s tím, že ústřední roli nemá soud, ale správce konkurzní podstaty, který je soukromou osobou. V daném případě lze při mimořádně vysoké konkurenci věřitelů předpokládat velmi nízkou výtěžnost pro každého věřitele a lze očekávat plnění v bagatelní výši. Konečně pro nízký význam věci pro žalobce dále svědčí i skutečnost, že řada věřitelů nepodala žalobu na určení popřené pohledávky tam, kde byla pohledávka popřena, nebo svou žalobu na určení popřené pohledávky vzali zpět (což je i případ žalobce). Předmětné řízení není jediným způsobem vymožení pohledávky, neb celá řada věřitelů se připojila svými nároky k adheznímu řízení v rámci trestního řízení vedeného proti členům managementu úpadce vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 14/2014. V závěru žalovaná odkázala na rozhodnutí zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 25 C 161/2019 (potvrzené MS v [obec] 30 Co 144/2020), 19 C 98/2020, 43 C 60/2020 a 10 C 88/2020, týkajících se jiných věřitelů z téhož řízení. Ve svém vyjádření z 19. 3. 2021 doplnila, že by se mělo množství přihlášených věřitelů posoudit jako případ sdílené újmy.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 8. 4. 2020 (zjištěno z výzvy k úhradě zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z 1. 4. 2020; stanovisko žalované z 23. 9. 2020) a že žalovaná svým stanoviskem konstatovala porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměření lhůtě.

5. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 95 K 7/2002 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení, ostatně stran jeho průběhu, nebylo mezi účastníky taktéž sporu. Dne 12. 4. 2002 podala Česká republika – Okresní soud v Benešově, na [právnická osoba] v likvidaci návrh na prohlášení konkurzu. Dne 22. 4. 2002 soud vyzval navrhovatele, aby odstranil vady svého návrhu, doplnil svůj návrh, dále dne 23. 5. 2012 soud uložil dlužníku, aby se vyjádřil k návrhu na prohlášení konkurzu, dne 13. 6. 2002 soud usnesením na majetek dlužníka [právnická osoba] v likvidaci prohlásil konkurz s právní mocí dne 5. 7. 2002 a ustanovil správce konkurzní podstaty a vyzval věřitele, aby ve lhůtě 60 dnů od vyvěšení tohoto usnesení, přihlásili u soudu pohledávky za dlužníkem. Dne 12. 8. 2002 podává správce konkurzní podstaty soudu dílčí zprávu a soupis konkurzní podstaty. Dne 9. 8. 2002 přihlásil žalobce svoji pohledávku ve výši 339 500 Kč. Přezkumné jednání přihlášených pohledávek bylo nařízeno na den 30. 9. 2002, Městské státní zastupitelství vstoupilo do konkurzního řízení dne 21. 8. 2002. Dne 30. 9. 2002 se konalo přezkumné jednání, předmětem bylo přezkoumání přihlášených pohledávek podle seznamu sestaveného správcem. Dne 30. 9. 2002 se konala schůze konkurzních věřitelů, bylo přítomno 83% věřitelů konkurzních pohledávek, bylo prohlášeno usnesení, že soud potvrdil členy věřitelského výboru a náhradníky. Dne 1. 11. 2002 byl soudu doložen průběžný soupis konkurzní podstaty, dne 31. 10. 2002 došlo k popření pohledávky konkurzním věřitelem [právnická osoba] Dne 13. 11. 2002 se konala schůze věřitelského výboru, seznam incidenčních sporů ve věci 95 K 7/2002, celkem 39. Dne 15. 1. 2003 byl dán pokyn k předložení spisu 15. 3. 2003 z důvodu další zprávy o činnosti s mimosoudního řešení sporu ohledně administrativní budovy na Budějovické. Dne 24. 1. 2003 požádal věřitel [název] o odstranění zřejmé nesprávnosti z protokolu. Dne 23. 5. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty, upozornil na velký počet incidenčních žalob. Dne 9. 12. 2003 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty. Počet konkurzních věřitelů dosáhl 14 557, celková výše přihlášených pohledávek představovala částku 2 685 422 820,04 Kč. Správci bylo uloženo, aby podal další zprávu do 24. 10. 2003. Dne 9. 12. 2003 podal správce dílčí zprávu, výše přihlášených pohledávek činila 2 685 540 014,02 Kč. V mezidobí byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Dne 7. 4. 2004 správce konkurzní podstaty podal aktualizaci soupisu konkurzní podstaty, dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty s tím, že upozornil na počet incidenčních sporů, jichž se správce účastní. Součástí majetku úpadce jsou budovy, administrativní komplex [obec] [anonymizováno] na [adresa], stroje a dopravní prostředky, tažná zvířata, obchodní podíly a cenné papíry, zvířata, polotovary, pohledávka 652 000 000 Kč z titulu náhrady škody, vypořádací podíly jiných úpadců, účty v bankách a pokladnách. Dne 26. 8. 2004 podal správce dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty, 30. 9. 2004 aktualizace soupisu konkurzní podstaty, schůze věřitelského výboru 20. 9. 2004. Dne 3. 12. 2004 správce konkurzní podstaty podal zprávu o aktuálním stavu konkurzního řízení, soud požádal Městský soud v Praze, 5 Cmo 246/2002 o urychlené vydání rozhodnutí. Dne 11. 1. 2005 byla podána zpráva o aktuálním stavu konkurzního řízení správce konkurzní podstaty. Dále dne 12. 1. 2005 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil soudu aktuální zprávu o své činnosti, výzvy na odstranění vad podaných přihlášek, seznam přihlášených pohledávek zpracovaný, seznam pohledávek, ke kterým se nepřihlíží. Dne 18. 4. 2005 správce konkurzní podstaty požádal o prodloužení lhůty o 6 měsíců z důvodu velkého množství podaných přihlášek, zhruba 14 000. Dne 19. 4. 2005 soud žádal, aby ve lhůtě do 1. 8. 2005 soudu předložil správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti, aktuální zprávu o přezkoumávání přihlášených pohledávek. Dne 11. 8. 2005 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty a aktuální zprávu o přezkoumaných přihlášených pohledávkách. Dne 2. 2. 2006 podal zprávu o průběhu konkurzního řízení, 55 incidenčních sporů. Dne 16. 2. 2006 správce podal návrh na nařízení prvního zvláštního přezkumného jednání. Jednání bylo nařízeno na 26. 5. 2006. Dne 13. 3. 2006 správce konkurzní podstaty podal návrh na povolení čerpání zálohy na jeho dosavadní činnost. Soud povolil zálohu, čerpání první zálohy ve výši 2 000 000 Kč, správci konkurzní podstaty dne 14. 3. 2006. Dne 26. 5. 2006 proběhlo první zvláštní přezkumné jednání, kde byly uvedené pohledávky popřeny v rozsahu 20 stran. Listy seznamu vykonatelných pohledávek konkurzních věřitelů se nacházejí ve zvláštní příloze spisu, jako příloha C, 16 svazků. Dne 25. 10. 2006 byla podána dílčí zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty. Dne 10. 1. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby ve lhůtě 30 dnů podal aktuální zprávu o stavu řízení. Dne 6. 3. 2007 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty. Dne 20. 3. 2017 správce konkurzní podstaty na povolení čerpání za odměny. Dne 20. 3. 2007 soud povolil čerpání odměny, druhou zálohu ve výši 2 000 000 Kč. Dne 30. 8. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal aktuální zprávu o stavu řízení. Dílčí zprávu o činnosti správce podal dne 1. 10. 2007. Bylo nařízeno druhé zvláštní přezkumné jednání dne 17. 12. 2007, které se konalo, uveden i seznam incidenčních žalob. Na uvedeném přezkumném jednání byla pohledávka žalobce popřena ve výši 7 500 Kč Celkem 584 přihlášek z pravomocných titulů, 216 přihlášek opřených o listiny prokazující nárok, 6 130 přihlášek popřeno. Dne 15. 4. 2008 návrh správce konkurzní podstaty na povolení čerpání zálohy na odměnu za jeho dosavadní činnosti. Soud povolil třetí zálohu na odměnu ve výši 2 000 000 Kč usnesením z 19. 6. 2008. Dále dne 30. 6. 2008 soud požádal správce konkurzní podstaty, aby dodal ve lhůtě 30 dnů zprávu incidenčních sporů, aktuální soupis konkurzní podstaty, návrh na další postup v řízení. Správce konkurzní podstaty podal dne 10. 10. 2000 dílčí zprávu o činnosti konkurzní podstaty, seznam incidenčních sporů. Dne 13. 10. 2008 bylo nařízeno na den 16. 12. 2008 třetí zvláštní přezkumné jednání. Seznam incidenčních sporů po druhém zvláštním přezkumném jednání v rozsahu 10 stran (přes 200 incidenčních sporů). Dne 16. 12. 2008 třetí zvláštní přezkumné jednání. Dne 16. 12. 2008 soud vyzval správce konkurzní podstaty k doložení zprávy o stavu incidenčních sporů, aktuální soupis konkurzní podstaty, zprávy o dosavadních nákladech konkurzu, odsouhlaseno věřitelským výborem. Seznam incidenčních žalob napadlý v období říjen, listopad 2008 v rozsahu: 77 stran. Dále dne 14. 4. 2009 soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby podal zprávu o stavu incidenčních sporů, aktuální soupis konkurzní podstaty, dílčí zprávy činnosti správce konkurzní podstaty podána dne 22. 4. 2009. Dne 4. 6. 2009 soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby předložil aktuální přehled příjmů a výdajů konkurzu odsouhlasený věřitelským výborem. Dne 8. 6. 2009 správce konkurzní podstaty podal dodatečné uznání pohledávky a návrh na jejich dodatečné zjištění, soud o tomto rozhodl dne 11. 6. 2009. Dále dne 18. 6. 2009 podal rovněž dodatečné uznání pohledávky, návrh na její dodatečné zjištění. Soud o tomto rozhodl dne 11. 6. 2009. Dále dne 18. 6. 2009 podal rovněž dodatečné uznání pohledávky, návrh na její dodatečné zjištění. Soud rozhodl dne 18. 6. 2009. Stejně tak podal dne 3. 8. 2009 a 18. 8. 2009. Soud opakovaně uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil aktuální přehled příjmů a výdajů konkurzu odsouhlasený věřitelským výborem dne 24. 8. 2009. Dále rozhodl o pohledávce, která se pokládá za zjištěnou, dne 21. 8. 2009 správce konkurzní podstaty podal návrh na dodatečné uznání pohledávky, návrh na její dodatečné zjištění. Soud rozhodl dne 24. 8. 2009. Stejně tak dne 28. 8. 2009 podal správce konkurzní podstaty další návrhy na uznání pohledávek a jejich návrh na další dodatečné zjištění, stejně tak 31. 8. 2009, 3. 9. 2009. Soud dodatečně pokládal za zjištěnou pohledávku dne 22. 9. 2009. Městské státní zastupitelství dne 3. 11. 2009 vystoupilo z konkurzního řízení. Dále dne 22. 12. 2009 správce konkurzní podstaty podal návrh na uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Dále dne 30. 12. 2009 předložil aktuální přehled dosavadních příjmů a výdajů konkurzu. Soud rozhodl dne 6. 1. 2010 o pohledávce konkurzního věřitele, pokládal ji za zjištěnou. Dále 11. 2. 2010 správce konkurzní podstaty učinil návrh na dodatečné uznání pohledávky, návrh na dodatečné zjištění, stejně tak dne 19. 2. 2010. Soud rozhodl dne 23. 2. 2010 a 1. 3. 2010. Dne 15. 3. 2010 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil soudu dílčí zprávu o své činnosti a sdělil soudu své stanovisko o dosavadní činnosti správce konkurzní podstaty 15. 3. 2010. Zprávu o činnosti v právní věci úpadce podal věřitelský výbor dne 1. 3. 2010. Dále dne 23. 3. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil vyjádření k podání věřitelky, dále 31. 3. 2010 byl soudu předložen zápis jednání věřitelského výboru ze dne 31. 3. 2010. Dne 10. 12. 2009 proběhla schůze věřitelského výboru. Správce konkurzní podstaty se vyjádřil k návrhu věřitelky dne 14. 4. 2010. Dne 15. 4. 2010 byl předložen zápis ze schůze věřitelského výboru, konané dne 10. 12. 2009. Dne 10. 6. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil zprávu o aktuálním stavu konkurzního řízení. Dne 24. 6. 2010 správce konkurzní podstaty podal návrh na vyplacení odměny věřitelskému orgánu, dále oznámení, došlé soudu dne 21. 7. 2010 s tím, že eviduje 136 věřitelů, kteří v průběhu řízení zemřeli. Dále další věřitelé, kteří v průběhu řízení zemřeli, oznámil správce konkurzní podstaty 2. 8. 2010. Dne 9. 9. 2010 podal dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty o stavu konkurzního řízení. Byla konána 4 přezkumná jednání dne 30. 9. 2002, 26. 5. 2006, 17. 12. 2007, 16. 12. 2008. Řada incidenčních sporů, odhaduje na 180 neukončených incidenčních sporů. Velké množství i zemřelých věřitelů. Dále 3. 3. 2011 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal dílčí zprávu o konkurzu, přehled příjmů, aktualizovaný soupis majetku, stejně tak dne 3. 3. 2011 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil dílčí zprávu o své činnosti. Dne 20. 4. 2011 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o činnosti a o stavu konkurzního řízení a upozornil na incidenční spory, dále řadu probíhajících dědických řízení, disponibilní částka je 136 856,11 Kč a na vkladovém účtu 95 267 881,74 Kč. Dne 16. 6. 2010 proběhla schůze věřitelského výboru. Dále 23. 6. 2011 bylo podáno dodatečné uznání pohledávky a návrh na dodatečné zjištění správcem konkurzní podstaty, stejně tak dne 27. 6. 2011, 9. 8. 2011, kdy soud rozhodl dne 11. 8. 2011. Dále 14. 3. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil aktuální zprávu o stavu konkurzního řízení, kdy podal dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty a stavu konkurzního řízení dne 24. 4. 2012. Dne 10. 7. 2012 byl podán návrh na vyplacení odměny věřitelského orgánu. Dále dne 18. 9. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil předběžnou konečnou zprávu. Tuto předložil správce konkurzní podstaty dne 16. 10. 2012 s tím, že z předložené konečné zprávy vyplývá, že čistý výtěžek zpeněžení konkurzní podstaty, učiněný v rozvrhu pro uspokojení pohledávek věřitelů náležejících do II. třídy, částku 88 882 878,81 Kč. Schůze věřitelského výboru proběhla dne 30. 5. 2012. Dne 10. 7. 2012 věřitelský výbor požádal vyplacení odměny. Dne 18. 9. 2012 bylo uloženo správci, aby předložil předběžnou konečnou zprávu, což učinil dne 16. 10. 2012. Dne 4. 12. 2012 byl urgován návrh na vyplacení odměny věřitelského orgánu. Dne 16. 12. 2013 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal dílčí zprávu o stavu řízení, zahrnující rovněž aktuální přehled stavu neukončených incidenčních sporů, aktualizovaný soupis majetkové podstaty, přehled příjmů a výdajů. Dne 30. 1. 2014 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu správci konkurzní podstaty, dále 14. 2. 2014 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil soudu zprávu o své činnosti. Věřitelský výbor doložil dne 10. 3. 2014, schůze věřitelského výboru dne 16. 1. 2014. Dále 27. 3. 2014 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil kompletní vyúčtování hotových výdajů, aktualizovanou zprávu o dosavadních příjmech, návrh na částečný rozvrh. Přehled příjmů a výdajů za dosavadní průběh konkurzního řízení doložil správce konkurzní podstaty dne 27. 5. 2014. Dne 11. 7. 2014 byl správce vyzván ke zvážení částečného rozvrhu. Vzhledem k počtu konkurzních věřitelů, množství sporných pohledávek, okruhu nedořešených procesních nástupnictví po zemřelých účastnících konkurzního řízení bylo zřejmé, že příprava návrhu na částečný rozvrh je technicky a administrativně velice náročná záležitost, a proto byla soudem vyčleněna speciální administrativní pracovnice. Dne 3. 11. 2014 soud vyzval správce, aby připravil částečný rozvrh ve spolupráci s asistentkou soudce konkursního soudu. Správci konkurzní podstaty byla uložena pořádková pokuta dne 18. 3. 2015, neboť nesplnil povinnost zpracovat návrh částečného rozvrhu. Správce konkurzní podstaty podal odvolání dne 8. 4. 2015. Spis byl předložen dne 30. 4. 2015 odvolacímu soudu, tento pořádkovou pokutu potvrdil dne 14. 5. 2015. Správce konkurzní podstaty soud vyzval, aby předložil aktualizovanou zprávu o dosavadních příjmech a výdajích a aby soudu sdělil, kdy lze očekávat kvalifikovaný návrh na částečný rozvrh dne 4. 12. 2015. Dne 18. 12. 2015 byl urgován správce konkurzní podstaty, 28. 12. 2015 správce konkurzní podstaty sdělil, že bylo k předmětnému dni zkontrolováno cca 2 000 věřitelů. Zjistil, že dochází k dalším úmrtím věřitelů a začínají se řešit nástupnictví a dědictví. Dne 12. 2. 2016 správce sdělil přehled příjmů, výdajů za celý průběh konkurzního řízení. Nebyl schopen sdělit konkrétní datum předložení kvalifikovaného návrhu na částečný rozvrh. Dále 18. 3. 2016 bylo věřitelskému výboru uloženo, aby předložil soudu dílčí zprávu o své činnosti, opětovně byla povinnost uložena 9. 8. 2016. Byla předložena 1. 9. 2016. Dne 6. 10. 2016 konkurzní úpadce učinil návrh na opakované svolání věřitelského výboru. Svolán věřitelský výbor na den 28. 11. 2016. Protokol o jednání dne 28. 11. 2016. Správci konkurzní podstaty byla uložena pořádková pokuta ve výši 50 000 Kč s tím, že hrubě stěžuje a brání dalšímu postupu konkurzního řízení, a to dne 17. 1. 2017. Dne 24. 2. 2017 byla schůzka správce, místopředsedkyně Městského sodu v Praze a vyřizující soudkyně [příjmení] za účelem zajištění rychlejšího postupu ve věci. Správce konkurzní podstaty podal odvolání do pořádkové pokuty, věc byla předložena odvolacímu soudu 2. 3. 2017. Dále 24. 4. 2017 požádal o poskytnutí součinnosti s doručením a s procesním nástupnictvím s tím, že existuje skupina, tvrdí, 457 osob, které je třeba dořešit. Dále 15. 5. 2017 požádal správce konkurzní podstaty o náhradní doručení. Dále soud vyzval k doložení kompletní zprávy, aktuálního stavu majetkové podstaty, přehledný aktuální seznam přihlášených pohledávek, včetně zjištěných, nezjištěných, popřených, včetně vyrozumění věřitelů soudu návrh částečného rozvrhu dne 22. 5. 2017. Dne 16. 6. 2017 reagoval správce konkurzní podstaty s tím, že požádal soud o trpělivost a doložil soudu seznam věřitelů, celkem cca 15 000. Správce zdůraznil, že se jedná o náročný a v České republice ojedinělý konkurzní případ s 15 tisíci věřiteli a pohledávkami ve výši mnoha set miliónů korun. Dále ohledně doručení seznam věřitelů náhradního doručení, dále podal 31. 7. 2017 návrh na částečný rozvrh. Žalobce jako věřitel [číslo] měl být uspokojen ve výši 3% uznané pohledávky. V návrhu je konstatováno, že s přihlédnutím k dosavadnímu zpeněžení majetkové podstaty lze očekávat, že veškeré zjištěné pohledávky konkurzních věřitelů určených do rozvrhu budou uspokojeny poměrně ve výši 6 – 8 %. Dne 22. 9. 2017 odvolací soud rozhodl tak, že pokuta správci se mění co do výše pouze 20 000 Kč s tím, že uložení další pořádkové pokuty je sice opodstatněno, nicméně jeho zjištění pochybení v popsaném celkovém kontextu neměl za tak závažná, aby odůvodňovalo ve výši 50 000 Kč, zvláště když po udělení této sankce správce činil úkony potřebné k zásadnímu postupu v řízení, s nimiž byl i věřitelský výbor srozuměn, zatím, co soud I. stupně setrval ve svém, poněkud nekonstruktivním, přístupu k věci, jaký od poloviny roku 2016 zaujal. Soud nevzal náležitě v úvahu specifické procesní akcepty konkurzního řízení a obtížnost úspěšného zvládnutí daného konkurzu, zejména extrémní počet věřitelů. Dále dne 15. 11. 2017 byl správce konkurzní podstaty zproštěn funkce, nově byl ustanoven Mgr. [jméno] [jméno]. Současně byl dosavadní správce vyzván k vysvětlení. Dosavadní správce konkurzní podstaty nesplnil své povinnosti, které mu soud uložil v usnesení ze dne 11. 10. 2016. Dosavadní správce konkurzní podstaty sdělil údaje soudu z 28. 11. 2017 a 1. 12. 2017 podal odvolání proti svému zproštění správce konkurzní podstaty. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 11. 1. 2018. Tento zrušil usnesení o odvolání zproštění správce konkurzní podstaty dne 16. 5. 2018 a nařídil, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce s tím, že vytkl, že nepředcházela procesní kooperace soudu se správcem a nebyla vytýčena jasná představa soudu o tom, jak má být částečně rozvrh sestaven a jak se tohoto dobrat. Přestože z usnesení odvolacího soudu bylo zcela zřejmé, že bez tohoto nelze žádný správce kýženého postupu v řízení dosáhnout a že je za potřebí věcí soudu neprodleně věc projednat a udělat pro další postup další úkony, nikoliv ponechávat to na úvaze správce či věřitelského výboru a omezovat se přitom na pasivní a procesně neefektivní písemnou komunikaci. Dne 31. 5. 2018 byl spis vrácen. Dne 6. 6. 2018 předseda soudu rozhodl, že věc bude projednána jiným soudcem a přidělil věc Mgr. [jméno] [příjmení]. Dne 11. 9. 2018 byl spis vyžádán Obvodním soudem pro Prahu 2 ke sp. zn. 14 C 465/2014, spis byl vrácen dne 10. 10. 2018. Byl učiněn záznam, že správce konkurzní podstaty nedoložil k 18. 12. 2018 do spisu seznam věřitelů, jimž nebyly doručeny výzvy k podání žaloby, jak bylo dohodnuto na jednání soudce se správcem konkurzní podstaty dne 31. 10. 2018. Dne 30. 1. 2019 správce požádal o součinnost při doručování a zjištění údajů o věřitelích. O součinnost s lustracemi bylo požádáno Ministerstvo vnitro. Správce konkurzní podstaty požádal dne 14. 3. 2019 o poskytnutí další součinnosti, co se týče náhradního doručení. Dne 25. 3. 2019 správce sdělil, že soud poskytl adresy z Centrální evidence obyvatel, zasláno 77 výzev, správce dále komunikuje s věřiteli a poskytuje informace dědicům. Správce konkurzní podstaty požádal dne 26. 6. 2019 o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, tato byla prodloužena dne 19. 7. 2019 do 30. 9. 2019 Konečná zpráva s vyúčtováním hotových výdajů odměny správce konkurzní podstaty byla předložena soudu dne 18. 10. 2019. Výdaje 20 077 512,17 Kč, příjmy 95 667 719,49 Kč, bylo žádáno o odměnu správce ve výši 13 500 335,61 Kč. Dne 30. 10. 2019 soud uložil, aby do dne 18. 10. 2019 zpracoval předloženou konečnou zprávu, doložil souhlas věřitelského výboru s výší hotových výdajů správce. Dále probíhá lustrace zasílání adresy věřitelů, co se týče Slovenské republiky. Dne 10. 12. 2019 soud uložil správci konkurzní podstaty splnit povinnosti uložené mu soudem prostřednictvím jeho pracovnice. Předložil zprávu o doručení dosud nedoručených výzev v podání incidenčních žalob, včetně dokladů o jejich doručení či nedoručení, a aby v této lhůtě požádal soud u nedoručených výzev o jejich doručení prostřednictvím soudu. Dále dne 10. 12. 2019 uložil soud, aby předložil konečnou zprávu, zpracovanou dle poskytnutého vzoru, doložil souhlas věřitelského výboru s výší hotových výdajů správce nákladů spojených s udržováním a správou podstaty a další povinnosti se lhůtou pro splnění 18. 2. 2020. Dne 19. 12. 2019 předložil správce aktuální přehled stavu dodatečných výzev a žádost o součinnost. Dne 30. 1. 2020 soud vyžádal od správce předložení 80 výzev k náhradnímu doručení a 78 výzev, kde žádá zjistit údaje z CEO, dne 7. 2. 2020 správce reagoval. Dne 10. 2. 2020 soud vyzval správce, zda vyrozuměl některé věřitele o nepřihlížení k jejich pohledávkám, předložil zpracované seznamy pohledávek, zda eviduje některé přihlášky. Správce reagoval dne 17. 2. 2020 a požádal o prodloužení lhůty pro finální konečnou zprávu z důvodu neschválení některých výdajů. Dne 11. 3. 2020 byl spis vrácen od Obvodního soudu pro Prahu 2, kam byl zapůjčen. Dne 21. 5. 2020 byl správce opakovaně vyzván na splnění povinnosti, aby předal kompletní zprávu o nedoručených výzvách a vysvětlil zpoždění výzvy k podání incidenční žaloby, předložil opravenou konečnou zprávu, doložil souhlasy věřitelského výboru s výdaji, předložil návrh na přiznání odměny pro členy věřitelského výboru, předložil specifikaci všech sporů, které v rámci konkurzu probíhaly. Současně soud dne 21. 5. 2020 vyzval věřitelský výbor k podání zprávy ze dne 21. 1. 2020, na což bylo reagováno věřitelským výborem dne 3. 6. 2020. Dne 11. 6. 2020 byl vyzván k součinnosti Finanční úřad pro hlavní město Prahu, zda úpadce podal daňové přiznání za rok 2004. V poskytnutí informací z daňového řízení Finančním úřadem pro hl. městu Prahu, pracoviště pro Prahu 3 dne 1. 7. 2020, na č. l. 1156 se uvádí, že 1) daňový subjekt (úpadce) podal dne 1. 8. 2005 přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2004 s nulovou daňovou povinností, 2) u daňového subjektu je evidován ke dni 1. 7. 2020 nedoplatek na dani z příjmů právnických osob ve výši 117 504 Kč, tento nedoplatek vznikl z úroků z prodlení. Dne 13. 6. 2020 reagoval správce na výzvy soudu s informací, že některé věřitele musí vyzvat k odstranění nedostatků přihlášek, a proto je nutné nařídit mimořádné přezkumné jednání a současně správce informoval, že dosud nedošlo ke schválení závěrečné zprávy, přičemž se čeká na součinnosti finančního úřadu pro Prahu 3 výdaje budou projednány v září na jednání věřitelského výboru u soudu. Dne 14. 7. 2020 soud prodloužil lhůtu pro vypracování návrhu na přiznání odměny věřitelskému výboru, což bylo doloženo dne 3. 8. 2020. Dne 5. 8. 2020 bylo správci uloženo, aby předložil zpracované listy seznamu pohledávek některých věřitelů včetně výzev k opravě, aby soud mohl nařídit jednání k přezkoumání. Dne 12. 8. 2020 byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k projednávané věci. Řízení není skončeno.

6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

16. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

17. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 8. 4. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným.

18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. S ohledem na skutečnost, že posuzované řízení není doposavad skončeno, musí soud vyjít ze stavu řízení ke dni svého rozhodování v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5522/2017). Předně je třeba říci, že ve vztahu k žalobci naříkané řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění započalo podáním přihlášky pohledávky dnem 9. 8. 2002 (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3908/2009) a dosud neskončilo. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Jedná se o řízení extrémně složité, žalobce se na délce řízení zásadně nepodílel, postup orgánů moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení a jde o řízení s nepatrným významem pro žalobce, jenž sdílí újmu s dalšími osobami. S přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení, která činí již více jak 18 let, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jedná o řízení nadstandardně složité, a to se zřetelem na počet přihlášených věřitelů, rozsah přezkoumávaných pohledávek a nezanedbatelný mezinárodní prvek. Nicméně soud dospěl k závěru, že není na místě poskytnout žalobci relutární zadostiučinění, když konstatování porušení práva shledal dostatečným prostředkem satisfakce, a to zejména s ohledem na níže uvedené okolnosti.

19. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dále jen„ Stanovisko“).

20. Celková délka řízení ve vztahu k žalobci činí dosud 18 let a 7 měsíců. V přípravné fázi řízení (od podání návrhu dne 12. 4. 2002 do prohlášení konkursu dne 13. 6. 2002) byl postup soudu plynulý. Tato fáze trvala pouze dva měsíce. Přezkumné jednání bylo nařízeno již na den 30. 9. 2002. Realizační fáze konkursu (tj. od prohlášení konkursu) dosud trvá a je ovlivněna řadou okolností.

21. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení mimořádně skutkově i procesně složité, když se jedná o konkursní řízení s počtem 14 557 přihlášených věřitelů s pohledávkami ve výši 2 685 540 014,02 Kč. Z provedeného dokazování vyplývá, že opakovaně probíhá kontrola přihlášených pohledávek, provádí se hromadná lustrace v CEO, neustále jsou řešeny problémy s doručováním, ve věci nelze přehlédnout mezinárodní prvek, když se v nezanedbatelné míře jedná o pohledávky též občanů Slovenské republiky. Na délku řízení mají vliv probíhající dědická řízení, neboť někteří věřitelé v průběhu řízení zemřeli. Správce konkursní podstaty popřel pohledávky 6 130 věřitelů. Ve věci bylo celkem 1 032 incidenčních sporů s celkovou částkou dosud neskončených řízení o sporných pohledávkách ve výši 1 486 029,80 Kč. Součástí původního majetku úpadce byly budovy, administrativní komplex [právnická osoba] v [obec], ulice [ulice], stroje, dopravní prostředky, tažná zvířata, obchodní podíly, cenné papíry, zvířata, polotovary, pohledávka ve výši 652 000 000 Kč, vypořádací podíly jiných úpadců, peníze na účtech a v pokladně. Právní složitost je dána i tím, že k projednání sporu v prvním stupni je příslušný krajský soud (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 23 Co 318/2020- 122,„ Soud I. stupně nepochybil, pokud právní složitost věci odůvodnil také poukazem na to, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný krajský soud, neboť právě právní složitost věci hraje významnou roli při určení věcné příslušnosti soudu. Z ust. § 9 o. s. ř. je zřejmé, že spory a jiné právní věci, pro něž je typická skutková nebo právní obtížnost nebo které se v soudní praxi vyskytují méně často, zákon svěřuje v prvním stupni krajským soudům.“).

22. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel.

23. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, ve věci nebyly žalobcem žádné konkrétní průtahy tvrzeny a zdejší soud dospěl z provedeného dokazování k závěru, že k žádným významným průtahům v řízení ani nedocházelo. Na celkovou délku řízení má vliv především mimořádná skutková a procesní složitost řízení. Dále je třeba vzít na zřetel, že postavení správce konkursní podstaty v konkursním řízení coby zvláštního procesního subjektu, jenž není státním orgánem nebo státní organizací ve smyslu zákona OdpŠk a nese vlastní majetkovou odpovědnost za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo které mu uloží soud. Soud vykonává dohled nad jeho činností a schvaluje významné úkony správce. V průběhu řízení bylo ze strany soudu správci uloženo několik pořádkových pokut, své funkce byl pro svá pochybení i nepravomocně zproštěn.

24. Jako poslední a stěžejní z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud však shledal nepatrným. O tomto svědčí jednak sama povaha konkurzního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Jak uzavřel i Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Co 144/2020, je třeba při vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu konkurzního řízení jako takového. Toto sestává ze tří fází; první fází je fáze počínající podáním návrhu na prohlášení konkurzu a končící prohlášením konkurzu; druhá fáze je fází realizační, trvající do podání konečné zprávy správcem konkurzní podstaty a zahrnující zejména přihlašování pohledávek, zjišťování majetku a jeho zpeněžování; a třetí fáze pak začíná rozvrhovým usnesením a zahrnuje vlastní rozvrh výtěžku z konkurzní podstaty mezi věřitele a zrušení konkurzu. Naříkané řízení se stále nachází ve fázi druhé, to jest realizační, a zde je třeba zohlednit skutečnost, že žalobce nebyl věřitelem, který by podal návrh na zahájení konkurzního řízení, řízení se tak účastní jako věřitel, jenž podal přihlášku a žádá uspokojení svých pohledávek. Konkurzní řízení jako takové je řízením s nižším významem řízení pro účastníka, neboť v tomto věřitelé hromadně uplatňují své pohledávky vůči majetku úpadce a jsou si plně vědomi toho, že budou uspokojeni jen poměrně (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30Cdo 2888/2010). Dále soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 z 31. 5. 2012, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkurzního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele, co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky. Za uvedené situace, kdy žalobce měl na základě návrhu na částečný rozvrh, jenž zahrnoval věřitele toliko do pořadového [číslo] dostat částku představující 3% jeho pohledávky a že předpokládaná míra uspokojení je 6- 8%, lze dojít k závěru, že význam pro žalobce je zcela zanedbatelný a žalobci nemohla vzniknout nesprávným úředním postupem žádná újma. Z průběhu konkursního řízení potom nevyplynuly žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že by žalobce mohl očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, než které se mu má dostat. Podstatou odškodnění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení je odškodnit účastníky řízení za nejistotu, které jsou vystaveny ohledně výsledku tohoto řízení. Z provedeného dokazování se však podává, že žalobci je dlouhodobě známo (již od roku 2003), v jakém rozmezí se uspokojení jeho pohledávky bude pohybovat. Lze tedy uzavřít, že žalobce fakticky nejistotě ohledně výsledku tohoto konkurzního řízení vystaven není, když je mu zřejmé, jakým procentem bude uspokojen. Nadto je třeba uvést, že institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení. Společenství věřitelů nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010). V daném případě věřitelé kooperují (věřitelský výbor), vznikající újmu tak pociťují společně a sdílejí nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související.

25. Upozorňoval-li žalobce na svůj vyšší věk a na výši jím přihlášené pohledávky, uvedené nemá na kritérium významu pro žalobce vliv. Soud konstatuje, že věk žalobce narozeného v roce [rok], zvýšený subjektivní význam nezakládá, když dle judikatury Nejvyššího soudu je třeba k věku poškozeného přihlížet až od věku 75 let. Pokud jde o samotnou výši přihlášené a uznané pohledávky, pak tato činí 332 000 Kč, tedy v tomto případě se žalobce konkurzní řízení dotýká ohledně jeho možného uspokojení v rozmezí 20 000 – 27 000 Kč (6- 8%). Ze samotné výše této částky nelze zvýšený subjektivní význam dovozovat a žalobce jiné relevantní okolnosti netvrdil.

26. Z rozsudku Nejvyššího soudu z 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011 se podává, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci. V určitých případech bude postačovat samotné konstatování porušení práva, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby.

27. Soud s ohledem na výše uvedené seznal, že při takto malé míře uspokojení je význam pro žalobce zanedbatelný, když ani další kritéria dle § 31a odst. 3 OdpŠk nepřeváží kritérium významu řízení (nepatrného) a konstatování porušení práva shledal jako přiléhavou formu satisfakce a v poměrech posuzované věci zcela plnohodnotnou formu kompenzace.

28. Poukazoval-li žalobce na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu ve věci sp. zn. 58 Co 188/2019, Městský soud v Praze posléze rozhodoval v obdobné věci jiného věřitele (věc vedená pod sp. zn. 30 Co 144/2020), kde jsou závěry pilotního rozhodnutí přehodnoceny a rozhodování odvolacího soudu se sjednotilo (srovnej řízené vedené pod sp. zn. 53 Co 55/2021).

29. S ohledem na shora uvedené soud výrokem I. žalobu zamítl jako nedůvodnou, když žalovaná porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě konstatovala již stanoviskem z 23. 9. 2020, tedy v zákonem stanovené lhůtě pro předběžné projednání nároku.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobce byl neúspěšný, je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč sestávající z 3 režijních paušálů á 300 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účast na jednání dne 30. 3. 2021 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok II.). Účelným soud neshledal vyjádření žalované z 19. 3. 2021, neboť vědoma si nařízeného jednání, mohla veškerou svou argumentaci uplatnit právě u nařízeného jednání.

31. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce nijak nepoškozuje.

Poučení