47 C 94/2023 - 391

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], [Datum narození žalobkyně] [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] pro zaplacení 3 269 416,83 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 717 500,88 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 303 156 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 2 494 948,2 Kč se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 1 976 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 4. 5. 2023 doplněnou podáním ze dne 31. 5. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 3 269 416,83 Kč s příslušenstvím, a to jako náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že dne 22. 1. 2019 bylo proti žalobkyni usnesením Policie ČR, pod č. j.: [Anonymizováno], zahájeno trestní stíhání pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), 3 písm. b) tr. zákoníku, a to ve formě účastenství - pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, závažný zločin dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, ukončeného ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, zločin poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, ukončeného ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Pro citované trestné činy byla podána ke [adresa] (dále jen „krajský soud“) na žalobkyni obžaloba. Rozsudkem krajského soudu z 16. 11. 2021, č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][právnická osoba]/[Anonymizováno] – [Anonymizováno] byla žalobkyně spolu s dalšími obviněnými zproštěna podle § 226 písm. b) tr. zákoníku. Odvolání Krajského státního zastupitelství bylo zamítnuto usnesením [Anonymizováno] ze dne 6. 5. 2022 č. j.: [Anonymizováno]. K nemajetkové újmě dále uvedla, že v příčinné souvislosti s trestním stíháním byla nucena opustit vedoucí pracovní pozici, ukončit své podnikání v oblasti veřejných zakázek jako OSVČ a nemohla tak nadále vykonávat činnost, které se věnovala desítky let a ve které byla považována za erudovanou odbornici. Žalobkyně byla mj. zaměstnancem [adresa], když její pracovní poměr byl ukončen výhradně z z důvodu trestní kauzy. Od zahájení trestního stíhání a jeho masivní medializace si tzv. v oboru už ani „neškrtla“ - nezískala žádnou zakázku ani práci na dohodu apod. a rozjednané kontrakty nemohla již zahájit a realizovat ([právnická osoba], [právnická osoba]., [adresa]) . Znemožnění realizovat a zhodnotit celoživotní zkušenosti a postupně vybudované renomé, mělo zcela zásadní vliv na její psychický i fyzický stav. Práce pro poškozenou byla nejen povoláním, ale i celoživotním posláním. Výpadek profesní praxe působil samozřejmě stejně tak přímo na její privátní život, nejen znemožněním pravidelných příjmů, a tedy ztrátou dosavadní životní úrovně, ale především ztrátou důležitých kontaktů a osobních vazeb. Psychická zátěž byla prohloubena také skutečností, že právě [adresa] se díky dlouhodobé intenzivní spolupráci stalo druhým domovem poškozené, kde plánovala svoji budoucnost. Své práci bohužel obětovala i svůj manželský vztah, kdy po rozvodu v roce 2016 investovala veškeré volné prostředky do nákupu a zařízení malého bytu v [Anonymizováno]. Trvalý život zde byl však touto kauzou v této době prakticky nemožný a psychicky neúnosný. Jakkoliv je to smutné, jako bezdětná žena bez rodinných povinností byla žalobkyně celoživotně orientována na výkon v oblasti povolání, který tak na psychické rovině nahrazoval její privátní život a potřeby. Proto měla tato kauza zcela zásadní zničující vliv na život žalobkyně ve všech jeho oblastech. Zejména proto se žalobkyně následně rozhodla pro nový začátek v zahraničí, který by ji dal alespoň trochu příležitost znovuzískání důvěry ve společnost a mezilidské vztahy a sama k sobě. Nejprve pobývala nějakou dobu v [Anonymizováno], poté e [Anonymizováno], kde dnes pracuje jako recepční a zdělává se v oblast jógy a reflexní terapie. Žalobkyně byla dlouhodobě vystavena značnému psychickému tlaku a nejistotě z výsledku trestního řízení, věc byla významně medializována, psalo se o ní jako o „[Anonymizováno]“. Se zřetelem na výše uvedené se domáhala odškodnění ve výši 2 000 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala náhradu škody představující náklady na právní zastoupení, a to ve výši 468 226,48 Kč. Žalobkyně se dále domáhala částky ve výši 163 416, 35 Kč jakožto nákladů na cesty k soudním jednáním ze [Anonymizováno] do ČR. V neposlední řadě se žalobkyně domáhala ušlého výdělku ve výši 577 324 Kč, když sdělila, že v letech 2016-2018 v průměru dosahovala příjmů před zdaněním v částce 766 716 Kč. V důsledku trestního stíhání se částka jejích příjmů snížila (v průměru let 2019 a 2020 na částku 189 392 Kč). Příjmy žalobkyně jako OSVČ tak v průměru za tyto dva roky poklesly o částku 577 324 Kč a dále jí jen v důsledku trestního stíhání nebyla vyplacena odměna ve výši 60 450 Kč za 310 hodin, kterou měla obdržet na základě sjednané dohody o provedení práce na pozici věcný koordinátor projektu se společností [právnická osoba].

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 13. 6. 2023, v němž učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne 4. 11. 2022 uplatnila nároky, jež jí měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u [Anonymizováno] [Anonymizováno] pod sp. zn. [právnická osoba] (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná konstatovala, že nárok žalobkyně nemohla věcně projednat pro absenci zapůjčení spisu posuzovaného řízení. Podáním ze dne 5. 2. 2024 žalovaná sdělila, že dodatečně projednala alespoň nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy a žalobkyni přiznala odškodnění ve výši 100 000 Kč. Dále došlo k částečnému doprojednání nároků žalobkyně dne 8. 4. 2024, když žalobkyni bylo na náhradě cestovného přiznáno 22 007 Kč. Podáním ze dne 23. 5. 2024 žalovaná sdělila, že dne 23. 5. 2024 byl doprojednán též nárok žalobkyně na náhradu škody v podobě obhajného a žalovaná jí přiznala náhradu ve výši 430 933,88 Kč. V posledku žalovaná podáním ze dne 9. 8. 2024 oznámila, že po rozšíření nároku žalobkyně na náhradu škody spočívajícím v obhajném, přiznala žalobkyni ještě odškodnění ve výši 37 292,60 Kč. Konečně podáním ze dne 23. 4. 2025 žalovaná konstatovala, že dne 23. 4. 2025 došlo k dalšímu doprojednání nároku žalobkyně a žalobkyni bylo na odškodnění náhrady nákladů řízení přiznáno dále 127 267,40 Kč.

3. Podáním ze dne 18. 7. 2024 žalobkyně rozšířila žalobu v části náhrady škody spočívající v nákladech obhajoby, a to na částku 714 414, 73 Kč, pročež soud usnesením ze dne 27. 2. 2025[Anonymizováno]žalobu v této části rozšířil. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 16. 3. 2025.

4. Jelikož žalovaná po podání žaloby uhradila žalobkyni celkově částku 717 500,88 Kč (100 000 Kč + 22 007 Kč + 430 933,88 Kč + 37 292,60 kč +127 267,40 Kč), vzala žalobkyně žalobu částečně, co do těchto částek, žalobu zpět. Soud proto výrokem I. řízení v této části zastavil ve smyslu ust. § 96 o. s. ř.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně u žalované nároky předběžně uplatnila dne 4. 11. 2022. Dále byl mezi účastníky nesporný průběh trestního řízení. Usnesením ze dne 22. 1. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro zvlášť závažný zločin dotačního podvodu dle § 212 odst.[Anonymizováno]1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku, a zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Obžaloba byla podána dne 9. 3. 2020. Rozsudkem [adresa] ze dne 16. 11. 2021 byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Podaná odvolání byla zamítnuta usnesením [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 6. 5. 2022. Trestní stíhání žalobkyně tak bylo pravomocně skončeno k 6. 5. 2022.

7. Z daňového přiznání žalobkyně za rok 2016 na čl. 142 vzal soud za zjištěné, že žalobkyně v roce 2016 dosáhla celkem příjmů ve výši 427 344 Kč, z daňového přiznání žalobkyně za rok 2017 na čl. 171 vzal soud za zjištěné, že žalobkyně v roce 2017 dosáhla celkem příjmů ve výši 528 799 Kč, z daňového přiznání žalobkyně za rok 2018 na čl. 167 vzal soud za zjištěné, že žalobkyně v roce 2018 dosáhla celkem příjmů ve výši 563 378 Kč, z daňového přiznání žalobkyně za rok 2019 na čl. 106 vzal soud za zjištěné, že žalobkyně v roce 2019 dosáhla celkem příjmů ve výši 567 481 Kč, z daňového přiznání žalobkyně za rok 2020 na čl. 164 vzal soud za zjištěné, že žalobkyně v roce 2020 dosáhla celkem příjmů ve výši 100 384 Kč. Ze mzdových listů žalobkyně na čl. 259 a násl. ve spojení s dohodou o provedení práce na čl. 262 a následující se podává, že žalobkyně byla na základě dohody o provedení práce zaměstnána u [adresa], a to na dobu od 1. 10. 2017 do 31. 1. 2020 s tím, že rozsah práce dle této dohody činí maximálně 560 hodin. Žalobkyni za tuto práci byla od ledna 2018 vyplácena pravidelná měsíční odměna.

8. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně nastoupila svoji projektovou kariéru na začátku celého dotačního období, nejdříve byla zaměstnaná, později si založila svoji vlastní firmu, zabývající se právě dotačním poradenstvím. Před zahájením trestního stíhání pracovala jako tzv. [Anonymizováno] [Anonymizováno], pro které zajišťovala dotační poradenství, výběrová řízení, veřejné zakázky. V [Anonymizováno] spolupracovala s [Anonymizováno], dále spolupracovala se [Anonymizováno], pracovala na projektech pro [Anonymizováno] [adresa]. Nakonec skončila ve společnosti [Anonymizováno] jako projektová ředitelka. [adresa] byl její příkladný klient, příkladem toho, jak je možné investovat, co je možné udělat pro rozvoj města, ať už to byla infrastruktura, vzdělávací projekty, projekty pro seniory, děti, takže když je příkladný klient předmětem trestního stíhání, tak to bylo pro žalobkyni v podstatě likvidační. Nikdo nevěděl, co se bude dál. Došlo k utlumení všech projektů. Policie sebrala dokumenty ke všem projektům, nebylo co dělat a nikdo se ani neodvážil nic dělat. Trvalo asi rok, než dokázala ve společnosti [Anonymizováno] dokončit projekty, předat je. Pokud by zůstala, poškozovala by společnost, která se soustředí na dotační projekty ohledně digitalizace dokumentů veřejné správy. Aby si vyčistila hlavu, všechny projekty v roce 2019 odevzdala, sbalila se, koupila si větší auto a jezdila po [Anonymizováno], kde nějakou dobu pracovala jako recepční. V [Anonymizováno] začala studovat interiérový design a posléze se přesídlila do [Anonymizováno], žila hlavně z úspor. Současně působí ve [Anonymizováno] jako recepční, jako provozní hotelu. Vystudovala kurz jógy a studuje reflexní terapii. Neměla se moc komu svěřit a vážný vztah neměla, chodila na alternativní konzultace. V rámci profesního vývoje se spřátelila se svojí zaměstnankyní, paní [jméno FO] a s paní [jméno FO], se kterou začínala ve vzdělávací agentuře v rámci vzdělávání projektových manažerů, měly paralelní profesní cestu. Cítila se bezmocná, nechápala, co se děje. Projekt, kvůli kterému skončila před soudem, chápala do té doby jako vrchol své kariéry. Celý proces, celá ta kauza ji paralyzovala. Vypadaly ji vlasy.

9. Z výslechu svědka [jméno FO] vzal soud za zjištěné, že s žalobkyní začal spolupracovat přes neziskovou organizaci [Anonymizováno] [adresa], která vznikla někdy v roce [Anonymizováno], jejímž záměrem byla záchrana [Anonymizováno], resp. [Anonymizováno]. S žalobkyní spolupracoval v letech 2015, 2016, když měla na starosti administraci předmětného projektu. Pro neziskovou agenturu začala pracovat v letech zhruba 2016–2019. K dotazu soudu uvedl, že jí byla vyplácena odměna zhruba v částkách desítkách tisíc. Za celou dobu projektu lze hovořit o částce kolem půl milionu korun. Z počátku fakturovala žalobkyně na sebe, později na společnost, ve které byla jednatelkou. Sledoval dění v [Anonymizováno]. S ohledem na skutečnost, že neziskovka měla záměr se později přeměnit na státní organizaci, došel konzultovat postavení žalobkyně na [Anonymizováno], kde jednal s [tituly před jménem] [jméno FO], který zde působil jako zástupce ředitele. Bylo mu sděleno, že v případě, že se jedná o neziskovou společnost, která pracuje s žalobkyní na externí spolupráci, lze tuto spolupráci ještě akceptovat, i když je to na hraně, avšak v případě přeměny neziskové organizace na státní podnik, s ohledem na další možné kontroly, by toto možné nebylo, nebylo by to průchodné. Svědek chtěl, aby žalobkyně byla členem týmu, který bude pracovat na uvedeném projektu, a to jako zaměstnanec již státní organizace, který by následně vypsal soutěže na další administrátory, staral se o projekt, avšak toto s ohledem na trestní stíhání žalobkyně nebylo možné. Pokud se měl svědek vyjádřit, zda pozoroval nějaké změny u žalobkyně v chování, uvádí, že byla skleslá, zdecimovaná tím, co se stalo. Díky této situaci se stala nepřijatelnou, a to jak v oblasti administrace, tak v oblasti lektorství. Přestala vykonávat svoji práci. Žalobkyni hodnotí jako nejlepšího z administrátorů, se kterým se kdy na projektu potkal. O projekty se zajímala s vlastním nasazením, se srdcem.

10. Z výslechu svědkyně [jméno FO] vzal soud za zjištěné, že se s žalobkyní seznámila asi v srpnu 2011. Žalobkyni od počátku trestní kauzy podporovala, nevěřila, že by se žalobkyně dotačního podvodu dopustila. Vždycky se snažily pro klienty udělat maximum. Ví, že žalobkyně byla zmíněna v nějakém článku, kde se o kauze psalo. Žalobkyně se z toho úplně sesypala. Klienti, se kterými do té doby spolupracovala, s ní odmítli další spolupráci a laicky řečeno, báli se toho, že by mohli být zkompromitováni. Svědkyně po zahájení trestního stíhání žalobkyně převzala její projekt [Anonymizováno].

11. Z výslechu svědkyně [Anonymizováno] vzal soud za zjištěné, že žalobkyni zná zhruba 21 let. Začínaly spolu v oboru, začínaly s dotační politikou v rámci vzdělávacích akcí k prvním projektům. Je logické, že když vypukne tzv. [Anonymizováno], klienti s vámi nechtějí spolupracovat. V důsledku trestního stíhání došlo k poškození dobrého jména žalobkyně, jejího kreditu v oboru, ve kterém byla specialistou. O trestním stíhání žalobkyně se dozvěděla z televize, ze sdělovacích prostředků. Pokud se taková kauza objeví na veřejnosti, klient neřeší, jestli to je pravda nebo ne, nechce být spojován s dotačním podvodem. Svědkyně považovala žalobkyni za odborníka, se kterým často konzultovala problémy týkající se dotačních projektů. K dotazu soudu, jaká byla průměrná mzda dotačního odborníka, poradce před zhruba šesti lety, uvádí, že to bylo kolem 55 000 Kč měsíčně, plus nějaké odměny, záleželo na konkrétní fázi projektů. Žalobkyně odešla do zahraničí, protože byla vyčerpaná, bylo zpochybňováno v podstatě všechno, co žalobkyně profesně uměla.

12. Žalobkyně netrvala na provedení důkazu obsahem článků, soud tedy k důkazu provedl sjetinu názvu článků, kdy se jedná o 46 článků, články jsou spojovány s pojmy „[podezřelý výraz], [adresa], žalovaných je [Anonymizováno] osob, hrozí přísný trest, [Anonymizováno].“ 13. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Soud hodnotí výpovědi svědků jako spontánní, věrohodné, prosté snah žalobkyni účelově pomoci.

14. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

15. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

21. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobkyně nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011.

23. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobkyně byla, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhána pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

24. V souvislosti s žalobkyní tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 25. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně své nároky u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

26. Nárok A- náhrada nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání ve výši 1 900 000 Kč 27. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

28. Žalobkyně se žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 2 000 000 Kč. Žalovaná žalobkyni na tento nárok poskytla finanční zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, nárok dále odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku). Po částečném zpětvzetí žaloby tak předmětem řízení zůstal nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 900 000 Kč.

29. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobkyně trvalo od 22. 1. 2019, kdy jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 6. 5. 2022, kdy byla žalobkyně obžaloby pravomocně zproštěna, tedy zhruba 3 roky a 3 měsíce. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobkyně jako přiměřenou, zvlášť s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jednalo o skutkově náročnou kauzu z oblasti dotačních podvodů a ve věci bylo stíháno 9 osob, což způsobilo též určitou procesní složitost věci.

30. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

31. Žalobkyně byla stíhána pro zvlášť závažný zločin dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku, a zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jež spolu se skutečností, že se uvedeného skutku měla žalobkyně dopustit ve spojení se svou profesí, specialistky v oboru dotační politiky, se jednalo o skutečnost nemajetkovou újmu zvyšující, když žalobkyni bylo kladeno za vinu spáchání vícero úmyslných trestných činů. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 5 – 12 let. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou. Nicméně v obecné rovině nutno konstatovat, že tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví.

32. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

33. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

34. Jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně, lze uzavřít, že žalobkyni vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobkyně, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, pracovního života, zdraví, na zachování osobní cti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobkyně prokázala, že jí v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že žalobkyně byla ve špatném psychickém stavu, zhroutila se, vypadaly ji vlasy. Žalobkyně hledala pomoc za přispění alternativní medicíny. Byla skleslá, situaci nerozuměla, ve svém oboru patřila mezi specialisty. Nicméně s ohledem na nutnost nezbytné důvěry a dobrou pověst v oboru, přišla o své renomé a jelikož by její účast v dotačních projektech působila kompromitační, musela obor zcela opustit. Aby si „vyčistila“ hlavu odjela jen s autem do [Anonymizováno], posléze se přesunula do [Anonymizováno]. Z počátku pracovala manuálně, nyní se snaží dále dovzdělat. Středobodem jejího života byla práce, neměla vážný vztah nebo přátelé, kterým by se mohla svěřit. S ohledem na pracovní vytížení se nejvíce sblížila se svou zaměstnankyní, svědkyní [Anonymizováno], a kolegyní z oboru, paní [jméno FO], které se jí snažily psychicky povzbudit. Trestní stíhání zasáhlo žalobkyně negativně i v rámci ekonomické sféry, když v podstatě v blízké časové souvislosti se zahájením trestního stíhání musela ukončit svou účast ve všech dotačních projektech, na kterých do té doby spolupracovala a musela žít z úspor. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobkyně byla do té doby osobou bezúhonnou. Pokud jde o tvrzené zdravotní problémy, lze žalobkyni přisvědčit, že již sama okolnost, že je vůči ní vedeno trestní stíhání a s tím spojené pocity frustrace, stresu, nejistoty, jak celá kauza dopadne, jistě mohly mít negativní dopad na její zdraví v podobě špatného psychického stavu a padání vlasů, avšak nutno podotknout, že škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk a není ani přiléhavě při aplikaci kritéria zohlednění následků ve sféře poškozeného zohledňovat tuto újmu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 30 Cdo 4280/2011, 30 Cdo 2888/2019). Jde-li o medializaci věci, soud zohlednil, že o kauze se poměrně hojně informovala, nicméně v žádném z žalobkyní předložených článků její jméno nebylo zmiňováno. Soud nedospěl k závěru a žalobkyně tuto skutečnost ani netvrdila, že by sdělovací prostředky porušily zásadu presumpci neviny. Medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu a nelze ji přičítat žalované k tíži (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 4280/2011).

35. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu z 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobkyně dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobkyni od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 100 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic, než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobkyni trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Předně uvést, že žalobkyně byla do doby naříkaného řízení bezúhonná. Soud dále zohlednil, že žalobkyně byla stíháno pro vícero úmyslných trestných činů, a to ve spojení se svojí profesí, když byla ohrožena trestem odnětí svobody 5 až 12 let. Další okolností zvyšující nemajetkovou újmu je poškození dobrého jména a cti žalobkyně, ekonomické a pracovní sféry žalobkyně. Konkrétní výši částky odůvodňuje výše uvedená povaha trestní věci s trestní sazbou až 12 let a zejména pak shora popsaný zásah do soukromého, ekonomického a pracovního života žalobkyně. Naopak nemajetkovou újmu žalobkyně snižuje, že nebyla stíhána vazebně a že přestože byla věc medializována, jméno žalobkyně nebylo v tisku zmiňováno. Konečně soud uvádí, jak uvedeno výše, že největší zásah shledal do pracovního života žalobkyně, která musela v podstatě opustit dosavadní etablovanou profesi, což se negativně projevilo na jejích příjmech a zejména tím žalobkyně přišla o seberealizaci, náplň života. Nicméně v této souvislosti nutno podotknout, že žalobkyně zároveň v důsledku těchto zásahů uplatnila nárok na náhradu škody v podobě ušlé mzdy, k čemuž soud přihlížel. Pro tyto okolnosti soud nepřistoupil k vyšší výši zadostiučinění.

36. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 37. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí jiné spoluobviněné v této kauze vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 87/2023 (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Co 269/2024), kdy poškozené byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána právě také částka 100 000 Kč. I v tomto případě byla poškozená trestně stíhána pro trestný čin majetkového charakteru, konkrétně pro přečin poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti dle § 294 odst. 1 tr. zák., zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a, c), odst. 3 písm. b) tr. zák., závažného zločinu dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zák. ve stadiu pokusu ve formě účastenství, zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, 5 tr. zák. ve stadiu pokusu ve formě účastenství, s nejvyšší trestní sazbou 12 let, tj. povaha trestného činu byla obdobná. Poškozené hrozila stejná trestní sazba až 12 let. Trestní stíhání pak trvalo taktéž úplně stejnou dobu, tzn. 3 roky a 3 měsíce. Poškozená stejně jako žalobkyně trpěla stresem a nejistotou ohledně výsledku řízení, hrozil jí poměrně vysoký trest až 12 let, měla horší spánek, byla unavená /zdejší žalobkyni vypadaly vlasy/, shodně jako zdejší žalobkyně byla trestně stíhaná v souvislosti s výkonem povolání, ztratila však chuť do práce. Soud shledal poškození profesní a občanské pověsti žalobkyně. Byť uvedená poškozená nakonec v důsledku podpory kolegů nebyla nucena opustit své pracovní místo, oproti žalobkyni byla zadržena v zaměstnání, odvedena v poutech, den byla držena v CPZ. Také byla poškozena její pověst, řízení bylo medializováno. Tedy byť soud shledal, že dopad do pracovní sféry žalobkyně byl citelnější, zohlednil, že žalobkyně se žalobou též domáhala nároku na náhradu škody v podobě ušlé mzdy a že žalobkyně oproti této poškozené nebyla vystavena veřejnému „zostuzení“ (zadržení v práci, odvedení v poutech, den v cele) a má tak za to, že zdejší žalobkyni stejné jako této poškozené by měl náležet zadostiučinění v již žalovanou vyplacené výši, tj. 100 000 Kč, pročež soud žalobu ve zbytku nároku jako nedůvodnou zamítl (co do[Anonymizováno]1 900 000 Kč).

38. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

39. Nárok B – náhrada škody představující náklady na obhajobu ve výši 114 201,86 Kč + náklady cestovného 141 409,35 Kč 40. Žalobkyně se dále žalobou domáhala náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, a to ve výši 714 414,73 Kč, přičemž jak uvedeno shora, po částečném plnění žalovanou, zůstal předmětem řízení nárok žalobkyně na zaplacení částky 114 201,86 Kč (27 úkonů právní služby -21 porad žalobkyně s advokátem, odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 2. 2019, námitky proti opatření ze dne 22. 7. 2019, návrh na doplnění vyšetřování ze dne 12. 12. 2019, vyjádření obžalované ze dne 15. 10. 2020, stanovisko k osobám vyslechnutým v přípravném řízení, společné vyjádření obhájců ze dne 2. 5. 2022; 27 režijních paušálů á 300 Kč, cestovní náhradu ve výši 281,7 Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 2 300 Kč). Oproti žalované soud shledal důvodným ještě požadavek žalobkyně na zaplacení částky 8 954 Kč bez DPH. Dle ust. § 31 odst. 3 OdpŠk se v případě odškodňování náhrady nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí určuje výše odměny podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tedy dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen AT. Dle ust. § 10 odst. 3 písm. d) AT při obhajobě v trestním řízení, se považuje za tarifní hodnotu částka 50 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 10 let. Žalobkyni za trestnou činnost, pro kterou byla stíhána, hrozil trest odnětí svobody v sazbě až 12 let. V souladu s ust. § 7 AT tak sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činila 3 100 Kč. Advokát má rovněž nárok na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, a to v paušální částce 300 Kč na 1 úkon právní služby v souladu s ust. § 13 AT. Oproti žalované soud shledal důvodným 1) námitky obžalované proti opatření o přibrání znalce ze dne 17. 7. 2019 (čl. 355 spisu), 2) návrhy na doplnění vyšetřování ze dne 12. 12. 2019 (čl. 357), 3) vyjádření obžalované ze dne 15. 10. 2020 (čl. 360), 4) stanovisko k osobám vyslechnutým v přípravném řízení (čl. 361), když za tyto úkony soud přiznal náhradu v poloviční výši, neboť se svou povahou blíží nejvíce úkonům dle § 11 odst. 2 AT písm. d), tj. 4x 1 550 Kč. Dále ke každému úkonů přiznal režijní paušál á 300 Kč, to vše s DPH činí celkově 8 954 Kč. Společné vyjádření obhájců k odvolání státního zástupce (čl. 362) soud neshledal účelným, neboť se nepochybně nejedná o úkon, jenž by byl ve smyslu OdpŠk účelný ke zrušení či změně nezákonného rozhodnutí. Stejně tak soud neshledal účelné odůvodnění stížnosti proti zahájení trestního stíhání (čl. 350), když argumenty měla žalobkyně uvést již v samotné stížnosti proti zahájení trestního, za kterou již byla žalovanou odškodněna. Konečně žalobkyně žádala náhradu za 21 uskutečněných porad (6. 11. 2018, 14. 11. 2018, 22. 11. 2018, 30. 11. 2018, 7. 12. 2018, 11. 12. 2018, 29. 1. 2019, 26. 3. 2019, 30. 4. 2019, 2. 5. 2019, 30. 7. 2019, 13. 8. 2019, 26. 8. 2019, 12. 12. 2019, 8. 1. 2020, 28. 2. 2020, 5. 3. 2020, 26. 6. 2020, 7. 7. 2020, 19. 8. 2020, 15. 9. 2020). Ve vztahu k poradám uskutečněným před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, žalobkyně po poučení soudem, že u těchto pak není dána příčinná souvislost s nezákonným trestním stíháním, tvrdila, že ve skutečnosti byly uskutečněny v roce 2019, ale již není s to doložit, kdy tomu tak bylo a jak dlouho trvaly. S ohledem na uvedené soud shledal žalobu v této části nedůvodnou. Ohledně dalších 15 porad soud uvádí, že porady ze dne 26. 8. 2019 (čl. 373) a 15. 9. 2020 (čl. 380) netrvaly déle než jednu hodinu, pročež se nejedná o úkon ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) AT. Ostatní porady soud neshledal účelné, když porady nenavazovaly ani bezprostředně nepředcházely žádnému úkonu, ať již obhajoby nebo ze strany orgánu veřejné moci). V této souvislosti nutno připomenout, že žalobkyni byla přiznána žalovanou již náhrada za 40 uskutečněných porad, a to ve dnech 1. 2. 2019, 26. 2. 2019, 27. 3. 2019, 9. 4. 2019, 13. 5. 2019, 8. 7. 2019, 30. 8. 2019, 18. 9. 2019, 19. 11. 2019, 9. 12. 2019, 5. 8. 2020, 6. 9. 2020, 7. 9. 2020, 8. 9. 2020, 9. 9. 2020, 10. 9. 2020, 11. 9. 2020, 30. 4. 2021, 3. 5. 2021, 4. 5. 2021, 5. 5. 2021, 6. 5. 2021, 7. 5. 2021, 6. 8. 2021, 9. 8. 2021, 10. 8. 2021,[Anonymizováno]11. 8. 2021, 12. 8. 2021, 13. 8. 2021, 10. 9.2021, 13. 9. 2021, 14. 9. 2021, 15. 9. 2021, 8. 10. 2021, 11. 10. 2021. 12. 10. 2021, 13. 10. 2021, 14. 10. 2021, 15. 11. 2021, 5. 5. 2022.

41. Konečně se žalobkyně domáhala náhrady za ztrátu času ve výši 2 300 Kč bez DPH, což činí rozdíl mezi částkou uplatněnou u žalované a částkami jí celkově přiznanými. Nicméně žalobkyně i přes poučení soudu neoznačila důkazy k prokázání svého tvrzení, zejména pak v podobě protokolů z hlavního líčení apod. Při jednání u soudu dne 29. 4. 2024 pak učinila nespornou dobu trvání úkonů a přestávek mezi nimi, tak jak je zachytila žalovaná ve svém stanovisku ze dne 23. 5. 2024. Datum Důvod promeškání [adresa] Délka (min) Započaté půlhodiny NzPČ Přiznáno 24.01.2019 meškání mezi výslechy (08:40-10:00; 12:20-14:07; 17:32-17:50) PČR HK 205 7 700 500 14.05.2019 meškání mezi úkony (11:25-13:00) PČR HK 95 4 400 200 07.09.2020 přerušení jednání (11:50-13:00) KS HK 70 3 300 0 08.09.2020 přerušení jednání (11:40-13:00) KS HK 80 3 300 100 03.05.2021 přerušení jednání (12:15-13.40) KS HK 85 3 300 100 05.05.2021 jízda k úkonu KS HK 48 2 200 200 05.05.2021 jízda k úkonu KS HK 48 2 200 0 06.05.2021 přerušení jednání (12:00-13:10) KS HK 70 3 300 0 11.08.2021 přerušení jednání (09:05-10:00) KS HK 55 2 200 100 13.09.2021 přerušení jednání (11:30-13:00) KS HK 90 3 300 200 15.09.2021 přerušení jednání (11:30-13:00) KS HK 90 3 300 100 12.10.2021 přerušení jednání (11:25-13:00) KS HK 95 4 400 100 [datum] přerušení jednání (11:15-13:05) KS HK 110 4 400 100 42. Soud tedy vyšel z tvrzení žalované o délce trvání jednotlivých úkonů a přestávek mezi nimi. Meškání mezi výslechy dne 24. 1. 2019 – výslechy trvaly v součtu 8:59 hod. (za účast na nich tak přísluší odměna za 5 úkonů právní služby (pokrývající čas 10 hodin), celková přestávka mezi výslechy byla 3:07 hod, z toho doba 1:01 hod je kryta odměnou za úkony (viz § 14 odst. 4 AT), k náhradě promeškaného času tak zbývá doba 2:06 hod - za což náleží 5 x 100 Kč (5 započatých půlhodin) - avšak účtováno bylo 700 Kč; meškání mezi výslechy dne 14. 5. 2019 - výslechy trvaly v součtu 3:22 hod - za účast na nich tak přísluší odměna za 2 úkony (pokrývající dobu 4 hodin), celková přestávka mezi výslechy byla 1:35 hod, z toho doba 0:38 hod je kryta odměnou za úkony (viz § 14 odst. 4 AT), k náhradě promeškaného času tak zbývá doba 0:57 hod - za což náleží 2 x 100,- Kč (2 započaté půlhodiny) - avšak účtováno bylo 400 Kč; náhrada promeškaného času za přestávky mezi hlavním líčením dne 7. 9. 2020 -celková délka hlavního líčení byla 4:30 hod, za což přísluší odměna za 3 úkony (pokrývající dobu 6 hodin), celková přestávka mezi jednotlivými částmi hlavního líčení byla 1:10 hod, celý čas přestávky je tak kryt dobou, za kterou náleží odměna, tj, za přestávku žádná náhrada promeškaného času s odkazem na § 14 odst. 4 advokátního tarifu nepřísluší) - avšak účtováno bylo 300 Kč; náhrada promeškaného času za přestávky mezi hlavním líčením dne 8. 9. 2020 – celková délka hlavního líčení byla 5:35 hod, za což přísluší odměna za 3 úkony (pokrývající dobu 6 hodin), celková přestávka mezi jednotlivými částmi hlavního líčení byla 1:20 hod, z toho 0:25 hod je kryto odměnou (viz § 14 odst. 4 AT), k náhradě promeškaného času tak zbývá doba 0:55 hod - za což náleží 2 x 100 Kč (2 započaté půlhodiny) - avšak účtováno bylo 300 Kč; náhrada promeškaného času za přestávky mezi hlavním líčením dne 3. 5. 2021 – celková délka hlavního líčení byla 4:44 hod, za což přísluší odměna za 3 úkony (pokrývající dobu 6 hodin), celková přestávka mezi jednotlivými částmi hlavního líčení byla 1:25 hod, z toho 1:16 hod je kryto odměnou (viz § 14 odst. 4 AT), k náhradě promeškaného času tak zbývá doba 0:09 hod - za což náleží 1 x 100 Kč (1 započatá půlhodina) - avšak účtováno bylo 300 Kč; náhrada promeškaného času za přestávky mezi hlavním líčením dne 6.5.2021 – celková délka hlavního líčení byla 4:35 hod, za což přísluší odměna za 3 úkony (pokrývající dobu 6 hodin), celková přestávka mezi jednotlivými částmi hlavního líčení byla 1:10 hod, celý čas přestávky je tak kryt dobou, za kterou náleží odměna, tj. za přestávku žádná náhrada promeškaného času s odkazem na § 14 odst. 4 AT nepřísluší) - avšak účtováno bylo 300 Kč;[Anonymizováno]náhrada promeškaného času za přestávky mezi hlavním líčením dne 11. 8. 2021 - celková délka hlavního líčení byla 1:20 hod, za což přísluší odměna za 1 úkon (pokrývající dobu 2 hodin), celková přestávka mezi jednotlivými částmi hlavního líčení byla 0:55 hod, z toho 0:40 hod je kryto odměnou (viz § 14 odst. 4 AT), k náhradě promeškaného času tak zbývá doba 0:15 hod - za což náleží 1 x 100 Kč (1 započatá půlhodina) - avšak účtováno bylo 200 Kč; náhrada promeškaného času za přestávky mezi hlavním líčením dne 13. 9. 2021 – celková délka hlavního líčení byla 3:30 hod, za což přísluší odměna za 2 úkony (pokrývající dobu 4 hodin), celková přestávka mezi jednotlivými částmi hlavního líčení byla 1:30 hod, z toho 0:30 hod je kryto odměnou (viz § 14 odst. 4 AT), k náhradě promeškaného času tak zbývá doba 1:00 hod - za což náleží 2 x 100 Kč (2 započaté půlhodiny) - avšak účtováno bylo 300 Kč; náhrada promeškaného času za přestávky mezi hlavním líčením dne 15. 9. 2021 – celková délka hlavního líčení byla 4:45 hod, za což přísluší odměna za 3 úkony (pokrývající dobu 6 hodin), celková přestávka mezi jednotlivými částmi hlavního líčení byla 1:30 hod, z toho 1:15 hod je kryto odměnou (viz § 14 odst. 4 AT), k náhradě promeškaného času tak zbývá doba 0:15 hod - za což náleží 1 x 100,- Kč (1 započatá půlhodina - avšak účtováno bylo 300 Kč; náhrada promeškaného času za přestávky mezi hlavním líčením dne 12. 10. 2021 - celková délka hlavního líčení byla 4:55 hod, za což přísluší odměna za 3 úkony (pokrývající dobu 6 hodin), celková přestávka mezi jednotlivými částmi hlavního líčení byla 1:35 hod, z toho 1:05 hod je kryto odměnou (viz § 14 odst. 4 AT), k náhradě promeškaného času tak zbývá doba 0:30 hod - za což náleží 1 x 100 Kč (1 započatá půlhodina) - avšak účtováno bylo 400 Kč; náhrada promeškaného času za přestávky mezi hlavním líčením dne 13. 10. 2021 - celková délka hlavního líčení byla 4:25, za což přísluší odměna za 3 úkony (pokrývající dobu 6 hodin), celková přestávka mezi jednotlivými částmi hlavního líčení byla 1:50 hod, z toho 1:35 hod je kryto odměnou (viz § 14 odst. 4 AT), k náhradě promeškaného času tak zbývá doba 0:15 hod - za což náleží 1 x 100 Kč (1 započatá půlhodina) - avšak účtováno bylo 400 Kč. Soud vycházeje z výše uvedených skutkových zjištění o délce trvání jednotlivých úkonů a přestávkách mezi nimi tak neshledal nárok žalobkyně na přiznání nevyplaceného rozdílu mezi uplatněnou a přiznanou náhradu za ztrátu času ve výši 2 300 Kč bez DPH důvodný. Pokud jde o nárok na přiznání cestovného ve výši 163 416,35 Kč, který žalovaná odškodnila částkou 22 007 Kč, tedy předmětem nároku zůstala částka 141 409,35 Kč. Předně nutno konstatovat, že žalobkyně nedoplnila svá skutková tvrzení, co by měla přesně uvedená částka po odečtení plnění žalovanou představovat, pročež soudu nezbylo než žalobu i v této části zamítnout, kdy i pokud jde o náhradu nákladů řízení je nutno konstatovat, že v řízení docházelo k prodlevám v důsledku postupu žalobkyně, která před podáním žaloby náklady nejen neuhradila, ale faktura právní zástupkyně byla vystavena až v průběhu namítaného řízení. Poté bylo zjištěno, že faktura byla vystavena na špatnou částku a stejně tak i soudu nezbývá než konstatovat, že náhradu škodu, kterou žalobkyně uplatnila v podobě náhrady nákladů řízení, neodpovídá výsledné uplatněné částce (součet požadovaných částek neodpovídá žalobnímu žádání). Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalovaná přiznala náhradu cestovného bez amortizace, shodně by rozhodl soud, neboť amortizace se užívá jen u cestovních náhrad při pracovních cestách, což na daný případ nedopadá. Nadto se jedná ve své podstatě jen o fiktivní částku pro potřeby účetnictví, a nikoliv o skutečnou škodu. Jelikož vznik škody je jedním z předpokladů odpovědnosti žalované, žaloba by byla zamítnuta i v tomto rozsahu. Obiter dictum soud konstatuje, že pokud žalobkyně uplatnila v rámci cestovného nárok na cesty v roce 2018, tyto nemohou být v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, rovněž jako cesty žalobkyně k poradám s obhájcem, které neshledal účelnými (soud nad rámec žalobních tvrzení vychází ze stanoviska žalované ze dne 8. 4. 2024 na čl. 218).

43. Nárok C - na náhradu ušlého zisku ve výši ve výši 577 324 Kč a 60 450 Kč 44. Uvedeného nároku se žalobkyně domáhala s tím odůvodněním, že v letech 2016-2018 v průměru dosahovala příjmů před zdaněním v částce 766 716 Kč. V důsledku trestního stíhání se částka jejích příjmů snížila (v průměru let 2019 a 2020 na částku 189 392 Kč). Příjmy žalobkyně jako OSVČ tak v průměru za tyto dva roky poklesly o částku 577 324 Kč a dále jí jen v důsledku trestního stíhání nebyla vyplacena odměna ve výši 60 450 Kč za 310 hodin, kterou měla obdržet na základě sjednané dohody o provedení práce na pozici věcný koordinátor projektu se [Anonymizováno] [právnická osoba].

45. Ušlý zisk se zpravidla definuje jako druh majetkové újmy, která spočívá v nedosažení toho, čeho by poškozený při neexistenci škodné události za normálních okolností dosáhl, slovy judikatury je „újmou, spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí“. Příčinná souvislost újmy s protiprávním jednáním škůdce musí být současně postaveno najisto. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 1069/2008, a, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, sp. zn. 30 Cdo 2112/2014, sp. zn. 30 Cdo 2385/2014).

46. Předně soud uvádí, že nárok v nevyplacené odměně ve výši 60 450 Kč nepovažuje soud za důvodný jen z důvodu skutkových tvrzení. Jak uvedeno výše, žalobkyně na jedné straně konstruuje svůj nárok jako rozdíl v příjmech za roky před trestním stíháním a následně v letech, kdy byla trestně stíhána (resp. žalobkyně uplatňuje ušlý zisk jen za roky 2019 a 2020 trestního stíhání). Vychází přitom z daňových přiznání, potud by soud, jak bude rozvedeno níže s nárokem, co do základu souhlasil. Nicméně součástí daňových přiznání jsou všechny příjmy žalobkyně (nebo by aspoň měly být) tedy jak příjmy ze závislé činnosti, tak příjmy z podnikání či jiné. Jinak řečeno, pokud se žalobkyně na základě dohody o provedení práce na pozici věcný koordinátor obdržela před zahájením trestního stíhání (jak tvrdí) nějakou odměnu, tato měla být součástí daňových přiznání a soud k ní přihlíží v rámci úhrnu všech příjmů žalobkyně a není tak důvodné, aby tato nevyplacená odměna neměla být zahrnuta do souhrnných příjmů. Nadto žalobkyně do částky 60 450 kč nezahrnuje žádné výdaje, daně aj. a uplatňuje ji jako čistý zisk, což neodpovídá ustálené judikatuře. Se zřetelem na uvedené soud zamítl žalobu i v části nevyplacené odměny 60 450 Kč a zabýval se souhrnně dosavadními příjmy žalobkyně.

47. Z daňového přiznání žalobkyně za rok 2016 vzal soud za zjištěné, že žalobkyně v roce 2016 dosáhla celkem příjmů ve výši 427 344 Kč, tj. zhruba 35 612 Kč měsíčně, z daňového přiznání žalobkyně za rok 2017 vzal soud za zjištěné, že žalobkyně v roce 2017 dosáhla celkem příjmů ve výši 528 799 Kč, tj. zhruba 44 067 Kč měsíčně, z daňového přiznání žalobkyně za rok 2018 vzal soud za zjištěné, že žalobkyně v roce 2018 dosáhla celkem příjmů ve výši 563 378 Kč, tj. zhruba 46 948 Kč měsíčně, z daňového přiznání žalobkyně za rok 2019 vzal soud za zjištěné, že žalobkyně v roce 2019 dosáhla celkem příjmů ve výši 567 481 Kč, tj. cca 47 290 Kč, z daňového přiznání žalobkyně za rok 2020 vzal soud za zjištěné, že žalobkyně v roce 2020 dosáhla celkem příjmů ve výši 100 384 Kč, tj. zhruba 8 365 Kč. Z uvedeného vyplývá, že průměrný měsíční příjem žalobkyně v letech 2016-2018, tzn. v době před zahájením trestního stíhání činil (35 612 +44 067 +46 948)/3, 42 209 Kč. Průměrný měsíční příjem žalobkyně po zahájení trestního stíhání, resp. po dobu prvních dvou let po zahájení trestního stíhání činil (47 290 + 8 365)/2, 27 828 Kč. Rozdíl mezi měsíčním příjmem žalobkyně mezi uvedenými obdobími tak činil 14 381 Kč. Tedy za uplatněných 24 měsíců by tímto výpočtem (již čisté příjmy dle daňových přiznání) náležel žalobkyni ušlý zisk ve výši 345 144 Kč, nicméně soud za užití volné úvahy odečetl částku necelých 51 000 kč, když zohlednil, že zásah do pracovní sféry žalobkyně a potažmo tím i do její ekonomické situace byl zohledněn již v rámci rozhodování o nároku na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí. Na ušlém zisku tak soud žalobkyni přiznal 294 2020 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

48. Pro úplnost soud uvádí, že jak uvedeno vycházel z čistých příjmů žalobkyně za období předcházející trestnímu stíhání, kdy všichni tři svědci shodně vypovědli, že trestním stíháním byla nenapravitelně narušeno reputace, dobré jméno žalobkyně v oblasti dotační politiky a této oblasti se již nadále nemohla věnovat. Svědkyně [Anonymizováno] potvrdila, že stávající klienti přerušili s žalobkyní spolupráci a např. jednoho z nich – [Anonymizováno] po žalobkyni převzala. Svědkyně [Anonymizováno] taktéž potvrdila, že v daném oboru se staví zejména na důvěryhodnosti, když trestní stíhání pro žalobkyni znamenalo „profesní smrt“ a je nemyslitelné, aby klienti z obavy před zkompromitováním ve spolupráci s žalobkyní pokračovaly. Svědkyně sama se o problémech s žalobkyní jako specialistou v oboru často telefonicky radila. Vůbec nejpřesvědčivěji pak vyzněla výpověď svědka [jméno FO], který žalobkyni hodnotil jako nejlepšího z administrátorů v rámci dotační politiky, se který se doposavad potkal. Stvrdil, že s žalobkyní by spolupracoval nadále (v další části) projektu [Anonymizováno], ale když se šel ohledně postavení žalobkyně radit na ministerstvo, bylo mu řečeno, že zaměstnání žalobkyně ve státní organizaci ([Anonymizováno]) je nemyslitelné, že by se to v rámci kontrol „neustálo“. Konečně ze mzdových listů žalobkyně bylo prokázáno, že jí byla vyplácena pravidelná měsíční odměna [Anonymizováno] [adresa], a to na základě dohody o provedení práce. Tedy soud vyšel z toho, že v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně pracovala jako specialistka v oboru dotační politiky (bez ohledu na konkrétní název pozici – koordinátor, administrátor, projektový manažer) a že nebýt nezákonného trestního stíhání, v tomto oboru by se rozvíjela dále (konkrétně minimálně [adresa], [Anonymizováno] [Anonymizováno]), kdy soud má za to, že je logické, že po skončení určitých projektů by se žalobkyně věnovala jiným projektům tak, aby si udržela stabilní příjem a mohla se seberealizovat.

49. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení po drobném zaokrouhlení v tarifní hodnotě 1 565 605 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 163 416,35 Kč za cestovné + 577 324 Kč na ušlém zisku + 60 450 Kč na ušlém zisku + 714 414,73 Kč na obhajném). Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do částky 970 657 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013/ - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení). Převážně tak v řízení byla úspěšná žalobkyně, jíž po zohlednění úspěchu žalované náleží náhrada nákladů řízení po drobném zaokrouhlení ve výši 24 %. Nicméně soud zohlednil, že v případě nároku na náhradu nákladů řízení žalobkyně podklady předložila žalované až po podání žaloby, když ta následně, jak vyplývá i z postupně vydávaných stanovisek žalobkyni postupně plnila, a to celkově v rozsahu 617 500,88 Kč. Se zohledněním liknavého přístupu žalobkyně (byť objektivně způsobeného pravděpodobně skutečností, že žalobkyně dlouhodobě pobývá mimo ČR) by tedy byla úspěšnější žalovaná, které by poměrem úspěchu náleželo 54,89 % náhrady nákladů řízení. V této souvislosti nutno konstatovat, že žalovaná náhradu nemajetkové újmy odškodnila také až po podání žaloby, ale pro absenci trestního spisu. Tato skutečnost však nemůže jít k tíži žalobkyně.

51. Žalované vznikly náklady řízení, které sestávají z 300 Kč za každý z následujících úkonů: za vyjádření k žalobě, za přípravu na jednání soudu dne 7. 5. 2024, 4. 7. 2024, 24. 9. 2024, 27. 2. 2025, 6. 5. 2025, za účast na jednání dne 7. 5. 2024, 4. 7. 2024, 24. 9. 2024, 27. 2. 2025, 6. 5. 2025 a konečně za účast při vyhlášení rozsudku dne 15. 5. 2025 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., tj. celkem 3600 Kč, z čehož činí přiznaných 54,89 % po drobném zaokrouhlení částku 1 976 Kč.