48 C 263/2023 - 112

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozen [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozen [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B], oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 2 x 213 125 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku 213 125 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení a žalobci b) částku 213 125 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobami podanými ke zdejšímu soudu dne [datum] a [datum] se žalobci domáhali po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 2 x 213 125 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od [datum], resp. [datum] do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené jim nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka] (dále také jen „posuzované řízení“). Žalobci uvedli, že v posuzovaném řízení dne [datum] proti dlužníkovi [Anonymizováno]., přihlásili pohledávku, žalobce a) ve výši 521 250 Kč a žalobce b) ve výši 881 616 Kč. Řízení vůči žalobcům bylo zahájeno přihlášením pohledávky a trvalo do [datum] v případě žalobce a) a do [datum] v případě žalobce b). Pohledávky žalobců byly na základě rozvrhového usnesení ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], uspokojeny ve výši 4,837 %. Celková doba řízení vůči žalobcům činí 13 let a 11 měsíců. Žalobci požadují 15 000 Kč za první dva roky řízení a dále 15 000 Kč za každý další rok řízení, celkovou částku navýšili o 10 % z důvodu jejich vysokého věku. Pouhé konstatování porušení práva podle žalobců není dostatečnou formou satisfakce. Žalobci dále poukázali na některá vyhovující rozhodnutí zdejšího soudu a Městského soudu v Praze týkající se posuzovaného řízení. bŽalovaná stanoviskem ze dne [datum] a [datum] ve vztahu k oběma žalobcům shodně konstatovala porušení práva, neshledala však důvod k odškodnění v penězích, což žalobci považují za nedostatečné odškodnění nemajetkové újmy.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobci nárok uplatnili, a to žalobce a) dne [datum] a žalobce b) dne [datum]. Žalovaná ve stanoviscích ze dne [datum] a ze dne [datum] dospěla k závěru, že nárok žalobců je co do základu důvodný a poskytla žalobcům zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva. Žalovaná poukázala na specifika spojená s konkursním řízením, ve kterém má vedoucí roli konkursní správce, který je soukromou osobou. Samotné úkony konkursního řízení byly dle žalované činěny v přiměřených lhůtách, konkurs byl zatížen incidenčními spory, což způsobilo objektivně nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Význam řízení pro žalobce žalovaná shledala jako velmi malý, a to s ohledem na bagatelní výši uspokojení přihlášené pohledávky. Žalovaná má za to, že zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva je jako odškodnění dostačující. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Usnesením ze dne [datum], č.j. 48 C 263/2023- 21, soud spojil s tam uvedených důvodů řízení o obou žalobách ke společnému projednání pod sp.zn. 48 C 263/2023.

4. Soud poprvé o věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum], který byl k odvolání žalobců zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. 28 Co 167/2024- 94. V tomto usnesení odvolací soud zavázal soud prvního stupně, aby doplnil dokazování ohledně průběhu jednotlivých incidenčních sporů, které byly vedeny v průběhu insolvenčního řízení a postavil najisto, zda s ohledem na incidenční spory skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, kdy ohledně této skutečnosti žalobce tíží povinnost tvrzení a důkazní povinnost.

5. Soud v návaznosti na to poskytl žalobcům předběžné procesní poučení a výzvu ve smyslu § 118a o.s.ř., a to ve vztahu k rozhodné skutečnosti, zda incidenční spory, které byly v rámci předmětného insolvenčního řízení vedeny, byly nepřiměřeně dlouhé a pokud ano, které z nich a jak konkrétně jejich nepřiměřená délka byla v příčinné souvislosti s prodloužením délky hlavního insolvenčního řízení. Na výzvu soudu bylo před jednání ve věci v potřebném rozsahu reagováno a soud tak nemusel výzvu při jednání opakovat, neboť tvrzení byla doplněna a důkazy označeny.

6. Žalobci tvrdili, že incidenční spory neměly v jednotlivosti ani v jejich souhrnu vliv na délku posuzovaného insolvenčního řízení. Současně navrhli, aby soud ohledně průběhu incidenčních sporů převzal závěry dokazování ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. [Anonymizováno], k čemuž se připojila žalovaná. Průběh incidenčních sporů, jak byl zjištěn v označeném řízení sp.zn. [Anonymizováno], účastníci mezi sebou učinili při jednání dne [datum] nesporným. Při tomto jednání účastníci rovněž poukázali na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze a odkázalo na relevantní rozhodnutí dovolacího soudu.

7. Soud k návrhu žalované neprovedl dokazování k nově tvrzené skutečnosti ohledně významu řízení pro žalobce náhledem do sbírky listin vedených v obchodním rejstříku ohledně [právnická osoba]., neboť jde o nové tvrzení uplatněné poté co bylo řízení zkoncentrováno, přičemž není splněna žádná z výjimek z koncentrace uvedená v § 118b o.s.ř., kdy se žádné z nich ani žalovaná nedovolávala.

8. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

9. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci u žalované nárok uplatnili, a to žalobce a) dne [datum] a žalobce b) dne [datum], oba ve výši 213 125 Kč a že žalovaná nároky předběžně projednala, což sdělila stanovisky ze dne ze dne [datum] a [datum]. Žalovaná nečinila sporným, že posuzované řízení trvalo nepřiměřenou dobu, spornou mezi účastníky zůstala forma odškodnění. Mezi účastníky byl dále nesporný i průběh relevantních incidenčních sporů, a to tak, že v průběhu insolvenčního řízení bylo vedeno 9 incidenčních sporů, s tím, že byly vedeny: incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [právnická osoba].[Anonymizováno], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum] a incidenční spor č. [hodnota] od [datum], přičemž toto incidenční řízení dosud běží a nebylo skončeno. V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] sp. zn. [Anonymizováno] byl vydán rozsudek Městského soudu v Praze, kterým se vylučují ze soupisu majetkové podstaty dlužníka položky č. [hodnota] (nemovitosti ve vlastnictví [právnická osoba]). V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno] vydáno usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo řízení o žalobě na vyloučení položky č. [hodnota] (nemovitosti v k.ú. [adresa]) zastaveno. V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. [incidenční spisová značka] bylo vydáno usnesením Městského soudu v Praze bylo řízení o žalobě na vyloučení položky č. [hodnota] (nemovitosti v k.ú. [adresa]) zastaveno. V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. [incidenční spisová značka] bylo vydáno usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo řízení o žalobě na vyloučení položky č. [hodnota] (nemovitosti v k.ú. [adresa]) zastaveno. V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno] byl vydán rozsudek Městského soudu v Praze, kterým bylo určeno, že pohledávka [jméno FO] ve výši 88 519 Kč přiznaná žalobci rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] v částce 57 120 Kč a rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] v částce 31 399 Kč je pohledávka za podstatou. Dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo odmítnuto Nejvyšším soudem jeho usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. Dovolání bylo podáno dne [datum] a předloženo Nejvyššímu soudu bylo dne [datum]. V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. sp. zn. [incidenční spisová značka] byl vydán rozsudek Městského soudu v Praze, kterým bylo určeno, že pohledávky [jméno FO] uplatněné v insolvenčním řízení sp. zn. [insolvenční spisová značka], dlužnice [Anonymizováno]., IČO: [IČO], sídlem [adresa], v celkové výši 150 675 Kč, představující dlužnou mzdu za období od [datum] do [datum] měsíčně 7 175,00 Kč, nejsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. V rámci tohoto incidenčního řízení byl žalobce vyzván usnesením ze dne [datum] k zaplacení soudního poplatku. Účastníci řízení se k výzvám soudu vyjádřili ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum]. Jednání se konala ve dnech [datum], [datum] (když jednání původně nařízené na [datum] bylo odročeno z důvodu kovidové situace), [datum] a [datum]. V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. [incidenční spisová značka] bylo vydáno usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta žaloba o určení, že uplatněná pohledávka [právnická osoba] je pohledávkou na roveň postavenou pohledávce za majetkovou podstatou. V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. [incidenční spisová značka] byl vydán rozsudek Městského soudu v Praze, kterým bylo určeno, že pohledávky [jméno FO] uplatněné v insolvenční řízení sp.zn. [insolvenční spisová značka], dlužnice [Anonymizováno]., IČO: [IČO], v celkové výši 192 500 Kč, představující dlužnou mzdu za období od [datum] do [datum], měsíčně 8 750 Kč, nejsou pohledávky postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. V rámci tohoto incidenčního sporu byl žalobce vyzván usnesením ze dne [datum] k zaplacení soudního poplatku. Účastníci se vyjádřili ve dnech [datum], [datum] a [datum]. Jednání se konala ve dnech [datum], [datum] (když jednání nařízené na [datum] bylo odročeno z důvodu kovidové situace), [datum] a [datum].

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

11. Ze spisu vedeného Městským soudem v Praze sp. zn. [insolvenční spisová značka] (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) zjištěno, že dne [datum] došel Městskému soudu v Praze (v tomto odstavci dále také jako „soud“ či „insolvenční soud“) návrh věřitelů na zahájení insolvenčního řízení proti dlužníkovi [Anonymizováno] (v tomto odstavci dále také jako „dlužník) s návrhem na prohlášení konkursu na dlužníka. Dne [datum] vydal soud vyhlášku kterou oznamuje, že dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení a dne [datum] 12:24 hod. byla tato vyhláška zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Dne [datum] dlužník vyzván k vyjádření se k návrhu. Dne [datum] navrhovatelé vyzváni k doplnění návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Dne [datum] navrhovatelům uložena povinnost k zaplacení zálohy. Dne [datum] zveřejněno vyjádření dlužníka. Dne [datum] zveřejněn záznam o zaplacení zálohy. Dne [datum] zveřejněna doplnění návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Dne [datum] ustanoven dlužníkovi opatrovník [tituly před jménem] [jméno FO], advokátka se sídlem [adresa]. Dne [datum] dlužník vyzván k vyjádření se k návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Dne [datum] zažádáno o prodloužení lhůty k vyjádření dlužníkem. Dne [datum] opět požádáno dlužníkem o prodloužení lhůty k vyjádření o 30 dnů. Dne [datum] došlo soudu vyjádření dlužníka k návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Dne [datum] navrhovatelé vyzváni k vyjádření se k vyjádření dlužníka. Dne [datum] došla žádost navrhovatelů o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] došlo soudu vyjádření navrhovatelů. Dne 26. 8. došlo soudu vyjádření dlužníka. Dne [datum] navrhovatelé vyzváni k vyjádření se k vyjádření dlužníka. Dne [datum] došlo vyjádření navrhovatelů. Dne [datum] nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] odročeno jednání na [datum]. Na jednání dne [datum] odročeno jednání na neurčito za účelem vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Dne [datum] určen insolvenční správce [Anonymizováno]. (v tomto odstavci dále také jako „IS“). Usnesením soudu ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] v právní moci [datum] rozhodnuto o úpadku dlužníka. Dne [datum] došel soudu přehled přihlášených pohledávek. Dne [datum] IS navrhnuto, aby bylo rozhodnuto o prohlášení konkurzu. Dne [datum] konáno přezkumné jednání (celkem přihlášeno 151 pohledávek, posléze 10 odmítnuto). Na schůzi věřitelů, jejíž protokol byl zveřejněn dne [datum] konstatováno, že přihlášku podalo 141 věřitelů. Usnesením soudu ze dne [datum] Č.j.: [insolvenční spisová značka] v právní moci [datum] prohlášen konkurs na dlužníka. Usnesením soudu Č.j.: [insolvenční spisová značka] v právní moci [datum] přiznána odměna opatrovnici a opatrovnice zproštěna funkce. Dne [datum] zveřejněn seznam přihlášených pohledávek se 141 přihlášenými pohledávkami s pořadovými čísly 1-140 + 151. Dne [datum] navrženo IS nařízení dodatečného přezkumného jednání k přezkoumání pohledávky č. [hodnota], která byla odmítnuta, neboť na základě Vrchního soudu ze dne [datum] účast věřitele přihlašujícího předmětnou pohledávku nekončí. Dne [datum] soudem sděleno, že ve věci dlužníka bude ZPJ nařízeno poté, co bude známo, které opožděně podané přihlášky budou k odvolání věřitelů shledány včasnými a které nikoli. Dne [datum] zveřejněna zpráva o stavu řízení. Dne [datum] zveřejněn soupis majetkové podstaty. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] nařízeno zvláštní přezkumné jednání pro jedinou přihlášenou pohledávku na [datum]. Dne [datum] došla soudu žádost IS o zpeněžení mimo dražbu. Usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] udělen souhlas IS s prodejem mimo dražbu. Na přezkumném jednání dne [datum] zjištěna jedna pohledávka pod č. [hodnota]. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] došlo soudu vyjádření pana [Anonymizováno] jako reakce na obsah zprávy IS. Dne [datum] zveřejněno doplnění soupisu majetkové podstaty. Dne [datum] IS vyzván, aby se vyjádřil k vyjádření pana [Anonymizováno]. Dne [datum] zveřejněno vyjádření IS k vyjádření pana [Anonymizováno]. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] povolán nový člen věřitelského výboru, neboť předchozí člen zemřel. Dne [datum] zveřejněn návrh IS na vydání souhlasu se zpeněžením majetku mimo dražbu. Usnesením v právní moci [datum] dán souhlas k prodeji mimo dražbu. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] došla žádost IS o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetkové podstaty. Usnesením soudu v právní moci [datum] vyňata nemovitost ze soupisu majetkové podstaty. Usnesením v právní moci [datum] změněno usnesení o vyjmutí nemovitosti ze soupisu majetkové podstaty tak, že se dává souhlas pouze k vyjmutí pozemkové parcely č. [Anonymizováno]. Dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] zveřejněny zprávy IS o stavu řízení. Usnesením v právní moci [datum] povolen prodej mimo dražbu na základě návrhu IS ze dne [datum]. Usnesením v právní moci [datum] povolen prodej mimo dražbu na návrh IS ze dne [datum]. Dne [Anonymizováno]. a [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Usnesením v právní moci [datum] ustanovena insolvenčním správcem společnost [právnická osoba] místo současného IS na žádost dosavadního IS ze dne [datum]. Dne [datum], [datum] a [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] došel soudu návrh [jméno FO] na vydání rozhodnutí dle § 203 odst. 5 insolvenčního zákona. Dne [datum] IS vyzván, aby se vyjádřil k návrhu [jméno FO]. Dne [datum] zveřejněno vyjádření IS. Usnesením ze dne [datum] soud odkázala [jméno FO] na podání určovací žaloby v nalézacím řízení. Dne [datum] urgován IS o zaslání zprávy o činnosti. Dne [Anonymizováno]. a [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] IS vyzván, aby předložil zprávu o stavu řízení. Dne [Anonymizováno]., [Anonymizováno], [Anonymizováno]., [Anonymizováno]., [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] podán soudu návrh [jméno FO] na rozhodnutí dle § 203 odst. 5 insolvenčního zákona. Usnesením soudu ze dne [datum] uloženo IS aby uspokojil pohledávku [jméno FO]. Usnesením ze dne [datum] uloženo IS aby uhradil pohledávku [jméno FO] na její návrh ze dne [datum]. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Usnesením ze dne [datum] uloženo IS aby zhotovil aktualizovaný soupis majetkové podstaty. Dne [datum] zveřejněn soupis majetkové podstaty. Dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Usnesením ze dne [datum] uloženo IS aby se vyjádřil k návrhu [jméno FO] ze dne [datum]. Dne [datum] zveřejněno vyjádření IS k návrhu. Usnesením v právní moci [datum] povolen prodej mimo dražbu na návrh IS ze dne [datum]. Usnesením z [datum] vyzván IS k vyjádření se k návrhu [jméno FO] ze dne [datum]. Dne [datum] zveřejněno vyjádření IS. Dne [datum] sděleno [jméno FO], že soud považuje postup [jméno FO] za odpovědný. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Usnesením v právní moci dne [datum] dán souhlas IS k vynětí majetku ze soupisu majetkové podstaty dle jeho návrhu ze dne [datum]. Dne [datum], [datum] a [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Usnesením v právní moci [datum] dán souhlas s prodejem mimo dražbu dle návrhu IS ze dne [datum]. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] zveřejněn návrh [jméno FO] na uložení povinnosti IS. Dne [datum] došlo IS vyjádření k návrhu [jméno FO]. Dne [datum] zveřejněno rozhodnutí soudu o uložení povinnosti IS vyplatit pohledávku [jméno FO]. Dne [datum] zveřejněna žádost IS o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy, žádosti soudem vyhověno. Dne [datum] zveřejněna žádost IS o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy do [datum], žádosti soudem vyhověno. Dne [datum] zveřejněna konečná zpráva. Dne [datum] zveřejněna vyhláška o konečné zprávě. Od [Anonymizováno]. do [Anonymizováno] zveřejňovány námitky proti konečné zprávě a další námitky. Dne [datum] nařízeno jednání o námitkách proti konečné zprávě a dalších námitkách na [datum]. Na jednání dne [datum] jednání odročeno na neurčito o vyřešení stanovisek namítající věřitelky a IS. Dne [datum] uložena povinnost stěžovatelům. Usnesením ze dne [datum] v právní moci [datum] Č.j.[insolvenční spisová značka] odmítnuta konečná zpráva, neboť nejsou dořešeny otázky existence případných pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Dne [datum] IS vyzván k předložení zprávy o stavu řízení. Dne [datum] a [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] IS vyzván k předložení zprávy o stavu řízení. Dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] IS vyzván k předložení konečné zprávy, neb rozsudky v incidenčních sporech nabyly PM dne [datum]. Dne [datum] IS sděleno, že konečnou zprávu předloží do [datum]. Dne [datum] ustanoven nový IS [tituly před jménem] [jméno FO] a zproštěn dosavadní IS dle sdělení IS ze dne [datum]. Dne [datum] zveřejněna konečná zpráva. Dne [datum] zveřejněno odvolání do usnesení o odvolání IS a ustanovení nového IS. Dne [datum] věc převzata Vrchním soudem. Usnesením Vrchního soudu v právní moci [datum] změněno usnesení soudu tak, že se dosavadní IS nezprošťuje a nový IS se neustanovuje, neboť ze seznamu insolvenčních správců odvolací soud zjistil, že obsahuje toliko zápis o zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce podle ust. § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 312/2006 Sb., a nikoli zápis o zrušení povolení dosavadního IS vykonávat činnost insolvenčního správce podle ust. § 13 odst. 2 téhož zákona. K postupu podle ust. § 31 odst. 4 insolvenčního zákona proto nebyl důvod. Dne [datum] vrácen spis soudu I. stupně. Dne [datum] zveřejněna vyhláška o konečné zprávě. Dne [datum] zveřejněny námitky proti konečné zprávě. Dne [datum] nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] odročeno jednání na neurčito, neboť doposud nebyl vyřešen okruh účastníků, a tedy konečná zpráva a její projednání je předčasné. Dne [datum] soud odmítl konečnou zprávu, neboť nejsou dořešeny otázky existence pohledávek původně postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Usnesením ze dne [datum] odvolána opatrovnice [jméno FO] a dlužnici ustanoven opatrovník [tituly před jménem] [adresa]. Dne [datum] zveřejněna konečná zpráva. Dne [datum] zveřejněna vyhláška o konečné zprávě. Dne [datum] podávány námitky proti konečné zprávě. Dne [datum] nařízeno jednání na [datum]. Jednání za účelem pokračování v projednávání námitek a projednání případných důkazů odročuje na [datum]. Na jednání dne [datum] jednání odročeno za účelem pokračování v námitkové řízení na [datum]. Na jednání dne [datum] schválena konečná zpráva ze dne [datum] v právní moci [datum]. Dne [datum] zveřejněno odvolání. Dne [datum] předložena věc Vrchnímu soudu. Usnesením Vrchního soudu v právní moci [datum] odvolání odmítnuta, neboť odvolatelé nedoplnili konkrétní odvolací důvod. Dne [datum] spis vrácen soudu I. stupně. Usnesením soudu ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] v právní moci [datum] vydáno rozvrhové usnesení dle návrhu IS ze dne [datum]. Dne [datum] zveřejněno odvolání proti usnesení o rozvrhu. Dne [datum] zveřejněno usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Od [Anonymizováno] dosud plněno na rozvrhové usnesení, kdy jsou soudem zejména zjišťovány informace o zesnulých věřitelích. Dále bylo zjištěno ohledně incidenčního sporu č. [hodnota], že dne [datum] vypracována předkládací zpráva pro NS ČR, dne [právnická osoba].2018 rozhodnutí NS o dovolání – odmítnutí, ohledně incidenčního sporu č. [hodnota], že žaloba napadla dne [datum], rozsudek byl vydán dne [datum] a právní moci nabyl dne [datum], ohledně incidenčního sporu č. [hodnota], že žaloba napadla dne [datum], rozsudek byl vydán dne [datum] a právní moci nabyl dne [datum], ohledně incidenčního sporu č. [hodnota], že byl zahájen od [datum], přičemž toto incidenční řízení dosud běží a nebylo skončeno.

12. Ze sdělení insolvenčního správce ze dne [datum] na č.l. [Anonymizováno], zjištěno že žalobci a) byla částka 25 215,23 Kč zaslána na bankovní účet dne [datum]

13. Ze sdělení insolvenčního správce ze dne [datum] na č.l. [Anonymizováno], zjištěno, že žalobci b) byla částka 42 647,77 Kč zaslána na bankovní účet dne [datum].

14. Z nesporných tvrzení a provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo pro oba žalobce zahájeno dne [datum], kdy se přihlásili se svými pohledávkami a pro oba žalobce skončilo dnem [datum], kdy jim byla vyplaceno plnění insolvenčním správcem. Z hlediska průběhu incidenčních sporů bylo prokázáno, že trvaly: incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [právnická osoba].2018, incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum] a incidenční spor č. [hodnota] od [datum], přičemž toto incidenční řízení dosud běží a nebylo skončeno. Délka posuzovaného řízení činí vzhledem k posuzované nemajetkové újmě obou žalobců 14 let a 1 měsíc.

15. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

17. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobci po žalované domáhají zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobci svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

24. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

25. V posuzovaném případě se žalobci domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

26. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

27. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a trvá dosud. Žalobci vystupují v posuzovaném konkurzním řízení jakožto věřitelé, kteří přihlásili každý svou pohledávku k uspokojení, avšak nejedná se o věřitele, kteří by podali návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce. Rozhodujícím okamžikem pro stanovení celkové délky řízení tedy je okamžik, kdy přihláška pohledávky došla soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010) a pro určení konce doby konkurzního řízení rozhodné pro žalobce pro účely posouzení přiměřenosti délky tohoto řízení je podstatné, kdy správce konkurzní podstaty ve vztahu ke každému z žalobců splní pravomocné rozvrhové usnesení, tedy kdy bude žalobcům poskytnuto plnění. V posuzovaném případě tedy posuzované řízení trvá ve vztahu k žalobcům od [datum] do [datum], kdy bylo žalobcům vyplaceno plnění dle rozvrhového usnesení. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobců činí, jak již soud výše uvedl, 14 let a 1 měsíc.

28. Soud se v souladu s vysloveným závazným právním názorem odvolacího soudu podrobně zabýval vlivem incidenčních sporů na průběh insolvenčního řízení. Nejvyšší soud dovodil, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, pro které bylo řízení přerušeno, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, promítá se tato skutečnost i do závěrů o nepřiměřené délce původního řízení. Při posuzování přiměřenosti celkové délky (hlavního) řízení se přihlédne též k tomu, zda bylo řízení přerušeno důvodně (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, nebo ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2768/2017).

29. S ohledem na jejich délku v řádech měsíců je v zásadě vyloučeno, aby byl učiněn závěr o nepřiměřené délce těchto incidenčních sporů: incidenční spor č. [hodnota] (necelých 7 měsíců), incidenční spor č. [hodnota] (necelých 9 měsíců), incidenční spor č. [hodnota] (necelých 7 měsíců), incidenční spor č. [hodnota] (necelých 9 měsíců), incidenční spor č. [hodnota] (necelé 2 měsíce). Pokud jde o incidenční spor č. [hodnota], ten svou délkou do relevantního průběhu posuzovaného řízení zasáhl přibližně v rozsahu 2 měsíců. V průběhu incidenčního sporu č. [hodnota], který trval přibližně 3 roky a 7 měsíců soud shledal ojedinělý průtah v období od [datum], kdy bylo podáno dovolání do [datum], kdy bylo dovolání předloženo dovolacímu soudu. Jde sice o průtah ojedinělý, nicméně prodleva mezi podáním dovolání a jeho předložením dovolacímu soudu v trvání 2 let a 2 měsíců je natolik významná, že je potřeba k ní přihlédnout. V průběhu incidenčního sporu č. [hodnota], který trval přibližně 20 měsíců soud žádné průtahy ani období nečinnosti neshledal. V souhrnu tak pouze incidenční spor č. [hodnota] lze považovat za řízení, v němž došlo k průtahu v řízení. Současně je však třeba poukázat na to, že na incidenční spor č. [hodnota] navazovaly další incidenční spory, bez jejichž ukončení nemohlo být insolvenční řízení skončeno. Nelze tak učinit závěr, že by insolvenční řízení skončilo dříve, pokud by byl dříve skončen incidenční spor č. [hodnota].

30. Soud proto konstatuje, že v tomto případě je třeba dospět k závěru, že i když jinak byl postup řízení plynulý, k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě dojde i tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou. Tak tomu bylo i v tomto případě, neboť řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jim náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

31. V důsledku porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jim vznikla nemajetková újma. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud má za to, že je nutné přihlédnout ke specifikům konkurzního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Jak uzavřel i Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Co 144/2020, je třeba při vyhodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 zákona tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu konkurzního řízení jako takového. Toto sestává ze tří fází; první fází je fáze počínající podáním návrhu na prohlášení konkurzu a končící prohlášením konkurzu; druhá fáze je fází realizační, trvající do podání konečné zprávy správcem konkurzní podstaty a zahrnující zejména přihlašování pohledávek, zjišťování majetku a jeho zpeněžování; a třetí fáze pak začíná rozvrhovým usnesením a zahrnuje vlastní rozvrh výtěžku z konkurzní podstaty mezi věřitele a zrušení konkurzu. Podstatná část délky posuzovaného konkurzního řízení se odehrála v tzv. realizační fázi řízení a v poslední době přešla do fáze poslední. Pro určení konce doby konkurzního řízení rozhodné pro posouzení přiměřenosti celkové délky konkurzního řízení, jak již bylo uvedeno výše, je u konkurzního věřitele podstatné, kdy správce konkurzní podstaty úpadce vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkurz formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení. Ke splnění pravomocného rozvrhového usnesení v posuzovaném řízení ve vztahu k žalobcům došlo dne [datum]. Soud v této souvislosti poukazuje i na závěry vyjádřené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.9.2024, č.j. 62 Co 224/2024- 85 (zejm. odst. 24 odůvodnění), ve shodné věci jiného žalobce, v němž odvolací soud odkázal na závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku ze dne 31.5.2012, sp.zn. 29 Cdo 2012/2010, poukazujícím na významná specifika konkurzního řízení, bránící tomu, aby v něm bylo lze uplatnit běžná kritéria, která se použijí v případě jiných (nalézacích) řízení. V citovaném rozsudku se odvolací soud kriticky vymezil i k žalobci poukazovanému rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 28.3.2024, sp.zn. 29 Cdo 483/2024, neboť je v rozporu s právním názorem vyjádřeným Nejvyšším soudem ve výše zmíněném rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 2012/2010, které bylo publikováno ve Sbírce Nejvyššího soudu a představuje tak výkladově závaznou judikaturu pro soudy nižších stupňů, tedy i pro nyní rozhodující soud.

32. Soud tedy i s oporou ve sbírkovém rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 2012/2010 má za to, že délka konkurzního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jako se děje u jiných „běžných“ nalézacích sporů. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 se pak podává, že „jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou právu konkurzního řízení, nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele, co do výše peněžitého nároku, určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky“.

33. Délka konkurzního řízení je pak obecně dána zejména složitostí věci v podobě množství věřitelů, jež mají být v rámci konkurzního řízení uspokojeni, zjištění majetku úpadce a s tím související úkony k jeho zpeněžení, množstvím sporů, jež jsou konkurzem vyvolány (incidenční spory) procesním chováním účastníků řízení, kterými jsou konkurzní věřitelé úpadce, případně procesním chováním třetích osob dotčených řízením, kterými jsou dlužníci úpadce. Jde přitom nejen o počet přihlášených konkurzních věřitelů, ale též o četnost nároku na vyloučení věci z podstaty, nároku na oddělené uspokojení, případných pracovních nároků apod. V této souvislosti pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 687/2010 uvádí, že složitost konkurzní věci přímo ovlivňující délku konkurzního řízení může být zapříčiněna též četností sporů vyvolaných konkurzem (incidenčních sporů) a jejichž trvání zpravidla ovlivňuje i možnost v rámci konkurzní podstaty přikročit ke zpeněžení majetku, jež je předmětem vyloučení a z nějž by měli být v konkurzu uspokojeni i úpadcovi věřitelé. Podobně toto platí i pro spory o určení neexistence nebo o úhradu pohledávek za podstatou či pracovních nároků. Délka takových sporů sama o sobě ospravedlňuje délku konkurzního řízení, jež bez jejich ukončení se zpravidla nemůže dostat do závěrečné fáze. Všechny tyto shora uvedené závěry lze plně aplikovat i v poměrech řízení insolvenčního.

34. Pro posuzované řízení to optikou výše uvedeného znamená, že toto se vyznačovalo vyšší mírou složitosti. Ta spočívala zejména ve vyšším počtu incidenčních sporů, které rovněž přispěly k celkové délce posuzovaného řízení. Současně bylo soudem zjištěno, a žalobci opak netvrdili, že incidenční spory trvaly, s výjimkou incidenčního sporu č. [hodnota], přiměřenou dobu. I přes vyšší obtížnost řízení je však třeba uzavřít, že ani výše uvedená složitost řízení neodůvodňuje takto dlouhou dobu řízení. K závěru o přiměřenosti délky řízení proto dospět nelze.

35. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, tento nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla období nečinnosti či prodlev insolvenčního soudu. Soud postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost správce konkurzní podstaty. O pochybení ze strany státu by se jednalo, kdyby insolvenční soud řádně neplnil svou dohledovou a kontrolní činnost nad činností správce konkurzní podstaty, o což v posuzovaném případě nešlo.

36. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestní (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají vyšší význam pro účastníky.

37. S hlediskem významu řízení pro účastníka je třeba znovu připomenout, co bylo zmíněno již výše, tedy že délka konkurzního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů (srov. odst. 33), neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jako se děje v případě nalézacího řízení. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Žalobci již při uplatnění svých pohledávek v rámci konkurzního řízení museli být seznámeni s případnými obtížemi, které se s pohledávkami spojenými s konkurzním řízením pojí. Ty spočívají zejména v obtížné vymahatelnosti a v tom, že výše uspokojení bude pouze dílčí (spíše v řádu jednotek procent).

38. Soud shledal význam předmětu řízení pro oba žalobce jako zanedbatelný. Z rozvrhového usnesení se podává, že uspokojení nakonec bude činit 4,837 %. Žalobce a) tak byl uspokojen ve výši 25 215,23 Kč, žalobce b) ve výši 42 647,77 Kč. Význam předmětu řízení je při takto nízké míře uspokojení a při zohlednění výše popsaného charakteru konkurzního řízení nutné hodnotit jako zcela marginální. V této souvislosti soud dodává, a poukázala na to přiléhavě i žalovaná, že insolvenční řízení bylo po celou dobu veřejné a každý, včetně žalobců mohl kdykoliv nahlédnutím do insolvenčního rejstříku zjistit nejen jeho průběh, ale nahlédnout i do obsahu všech zveřejněných listin. Takto mohli žalobci zjistit již v ranné fázi řízení, jakou hodnotu má majetek sepsaný do majetkové podstaty a jaká je výše přihlášených pohledávek. Z těchto dvou veličin je možné velice jednoduše zjistit, jaké uspokojení lze v rámci insolvenčního řízení očekávat. Ve světle těchto skutečností je třeba nahlížet na případnou nejistotu žalobců ohledně výše uspokojení. Pokud by se žalobci o insolvenční řízení zajímali, pak by již v jeho počátku očekávatelnou výši uspokojení zjistili. Pokud je to tak jak žalobci tvrdili, tedy že se až z rozvrhového usnesení dozvěděli výši svého poměrného uspokojení, pak to ovšem znamená, že se o posuzované řízení vůbec nezajímali, a i z tohoto důvodu je třeba dospět k závěru o zanedbatelném významu řízení pro oba žalobce (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 3694/2014, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 9/2016)

39. Konečně se soud v rámci kritéria významu řízení pro žalobce zabýval věkem obou žalobců. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2292/2012, se podává, že osobami v pokročilejším věku jsou osoby starší 75 let, vždy však s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména zdravotní stav konkrétního člověka. Na této věkové hranici je nutno trvat (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. 36 Co 102/2023- 197). Žalobce a) věku 75 let dosáhl až přibližně necelé dva roky před vyplacením plnění. Žalobce b) tohoto věku dosáhl přibližně 3 roky po zahájení insolvenčního řízení. Z judikatury vyplývá, že kritérium významu řízení není neměnnou veličinou, nýbrž v průběhu řízení může dojít k jeho snížení či zvýšení (srov. NS ČR sp.zn. 30 Cdo 3331/2011). U žalobce a) by tak došlo k zohlednění jeho věku pouze na období posledních necelých dvou let řízení, což je v poměru k celkové délce řízení období v zásadě zanedbatelné a nemůže tak z tohoto důvodu o něco vyšší význam řízení v této době převážit celkově nepatrný význam posuzovaného řízení, který je opřen o vícero zásadních argumentů. U žalobce b) je sice období řízení prožité po dovršení věku 75 let významně delší a zahrnuje přibližně celého řízení. Tato skutečnost znamená, že je třeba vážit, zda zvýšení významu řízení z důvodu věku může převážit nad ostatními skutečnostmi, které naopak svědčí pro významně snížený význam řízení, a sám o sobě vést k přiznání zadostiučinění v penězích. Soud všechny okolnosti výše uvedené ve vztahu k žalobci b) uvážil, přičemž dospěl k tomuto závěru. S ohledem na zvláštní povahu insolvenčního řízení, a především s ohledem na jeho veřejnost je i přes dosažení vyššího věku žalobcem b) již v roce 2012 stále ještě spravedlivou formou zadostiučinění konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Soud akcentuje, že pokud se žalobci podle svých tvrzení o výsledku insolvenčního řízení dozvěděli až z rozvrhového usnesení, byť se právě s ohledem na veřejnost řízení o výsledku mohli dozvědět mnohem dříve, tak se o něj prakticky nijak nezajímali. Judikatura dovolacího soudu sice dovodila, že zvýšený význam z důvodu věku je třeba u poškozených zohlednit tehdy, jestliže v rámci naříkaného řízení trpí délkou řízení, které i s ohledem na jejich věk je vedeno neadekvátně dlouho. Tato judikatura však dle názoru soudu není použitelná za situace, kdy se insolvenčního řízení účastní desítky či stovky věřitelů, z nichž logicky část osob je věku vyššího, avšak není v moci insolvenčního soudu, oproti jiným insolvenčním řízením (či na jejich úkor), určité jedno insolvenční řízení pouze pro věk účastníků upřednostnit či urychlit, jak to lze očekávat například u běžného řízení civilního, případně u řízení trestního. Nelze odhlédnout ani od toho, že je pravděpodobné, že alespoň jedna osoba vyššího věku se bude pravidelně v insolvenčním řízení v postavení věřitele vyskytovat. To by pak znamenalo, že by všechna taková insolvenční řízení měla probíhat rychleji, což však není možné. Soud tak uzavírá, že tedy neshledal zvýšený subjektivní význam z důvodu věku na straně žalobce, a pro toto kritérium základní částku nenavyšoval.

40. S ohledem na výše uvedené se jeví konstatování porušení práva postačující a spravedlivou satisfakcí za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které konstatování porušení práva ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení obvykle postačuje v případech, kdy újma způsobená poškozenému se jeví vzhledem k okolnostem případu jako minimální či zanedbatelná a celkově tak lze uzavřít, že nesprávný úřední postupu nemohl nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného, což je podle názoru soudu případ žalobců (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1112/2012 či sp.zn. 30 Cdo 40/2009). Jelikož se tohoto zadostiučinění žalobcům dostalo již od žalované v průběhu mimosoudního uplatnění jeho pohledávky, nezbylo než o uplatněném nároku rozhodnout zamítavě výrokem I. rozsudku.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšnému žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši režijního paušálu po 150 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření ze dne [datum] k žalobě, vyjádření ze dne [datum] k odvolání žalobců (podle § 2 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), za přípravu účasti na jednání (§ 2 odst. 3 písm. b) vyhlášky) a účast na jednání dne [datum] a dne [datum] u soudu prvního stupně a dne [datum] u odvolacího jednání (§ 2 odst. 3 písm. c) vyhlášky), celkem 1 200 Kč (výrok II.). Obdobně soud rozhodl i ve vztahu mezi žalovanou a neúspěšným žalobcem b), kdy žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši režijního paušálu po 150 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření ze dne [datum] k žalobě, vyjádření ze dne [datum] k odvolání žalobců, za přípravu účasti na jednání a účast na jednání dne [datum], [datum] a na jednání odvolacího soudu dne [datum], celkem 1 200 Kč (výrok III.).

42. Lhůtu k plnění v nákladových výrocích soud stanovil jako obecnou třídenní v souladu s § 160 odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř., když za řízení nevyšly najevo okolnosti svědčící pro lhůtu jinou či pro plnění ve splátkách.