5 C 192/2013-407

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Paroulkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], [obec] žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] advokátem se sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného a žalované] zastoupenému [anonymizováno] [jméno] [příjmení] advokátem se sídlem [adresa], [obec] žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalovaného a žalované] zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] advokátem se sídlem [adresa], [obec], o vydání bezdůvodného obohacení, takto:

Výrok

I. Žalovaní ad 1), 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni a) částku 26 743 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z této částky počínaje dnem 10.12.2013 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní ad 1), 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci b) částku 13 371,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z této částky počínaje dnem 10.12.2013 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se částečně zamítá v části, kde žalobkyně ad a) požadovala po žalovaných ad 1), 2) společně a nerozdílně zaplatit částku 21 257 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z této částky počínaje dnem 10.12.2013 do zaplacení.

IV. Žaloba se částečně zamítá v části, kde žalobce ad b) požadoval po žalovaných ad 1), 2) společně a nerozdílně zaplatit částku 10 628,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z této částky počínaje dnem 10.12.2013 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobci ad a), b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit státu České republice náklady řízení 7 907,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaní ad 1), 2) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit státu České republice náklady řízení 7 907,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10.12.2013 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a žalobci částku 24 000 Kč rovněž společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z dlužné částky počínaje dnem podání žaloby z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobci tvrdili, že každý z účastníků řízení je spoluvlastníkem ideálního podílu na nemovitostech a to rodinného domu [adresa] v [část obce], stavební parcely [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] kdy výše spoluvlastnického podílu u žalobkyně činí 1/3, u žalobce 1/6, u žalovaného 1/8 a u žalované 3/8. Uvedené podíly byly získány v rámci dědického řízení po paní [jméno] [příjmení]. Podíl jejího manžela pana [celé jméno žalobce], nar. 1922 byl darovací smlouvou ze dne 31.5.2011 s účinností ke dni 1.6.2011 převeden na žalovanou paní [celé jméno žalované] Pan [celé jméno žalobce], nar. 1922, dům cca od června 2011 neužíval, neb byl opakovaně hospitalizován v nemocnicích. Od té doby užívají zejména rodinný dům, [adresa] výlučně žalovaní, kteří jediní disponují rovněž klíči od domu, jedná se přitom o užívání nad rámec spoluvlastnických podílů. Vzhledem ke komplikovaným vztahům v rámci rodiny byla podána žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, věc je vedena u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 91/2012. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaní předmětné nemovitosti s jistotou od července 2011 užívají výlučně, když cena za pronájem předmětných nemovitostí by odpovídala částce 6 000 Kč a součet podílů obou žalobců činí , mají žalobci za to, že se žalovaní na jejich úkor bezdůvodně obohacují v rozsahu 3 000 Kč měsíčně, a je tedy povinností žalovaných vydat žalobkyni 2/3 a žalobci jednu třetinu z takto vzniklého bezdůvodného obohacení. Žalobkyně vyčíslila svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 10.12.2011 do 10.12.2013 v částce 48 000 Kč a žalobce v částce 24 000 Kč za totožné období. Žalovaní byli o úhradu této částky vyzváni předžalobní upomínkou ze dne 18.6.2013, avšak bezvýsledně. Pokud jde o žalovanými tvrzené výdaje spojené s údržbou domu, vypovídají toliko o tom, že žalovaní uvedené nemovitosti užívali, placené energie sami spotřebovali. Žalobci v průběhu řízení doplnili svá tvrzení v souladu s poučením odvolacího soudu po zrušení v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně následovně: Podle žalobců není podstatné, zda se domáhali vydání klíčů, či nikoliv a zda skutečně chtěli nemovitosti užívat či nikoliv, jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 338/2009. Povinností spoluvlastníka, jemuž ze společně vlastněné věci plynou užitky nad rámec stanovený výší jeho spoluvlastnického podílu, vydat to, čím se takto obohatil, ostatním spoluvlastníkům. Postačí tedy podle jejich názoru prokázat, že žalovaní měli společné nemovitosti pod uzamčením a nakládali s nimi bez jejich souhlasu, pro svoje potřeby. Spor o výše uvedené nemovitosti začal po smrti manželky [celé jméno žalobce], nar. 1922, která odkázala nemovitostí žalobcům a jejich otci. Žalobkyně se pokusila o dohodu ohledně sporného domu s [celé jméno žalobce], nar. 1922, jejím dědou, ten ji však z domu vyhodil. Poté dům navštívila až v roce 2010, kdy měl soudní znalec ing. [příjmení] ocenit nemovitosti v řízení o dědictví. Na místě byl tehdy přítomen i JUDr. [jméno] [příjmení], který žalobce v dědickém řízení po babičce zastupoval, dále žalovaní, žalobci a jejich otec. Děda ([celé jméno žalobce] narozený 1922) při procházení domem za ruku vytáhl žalobkyni z pokoje babičky, kde byly pouze babiččiny věci, s tím, že tam nemá co dělat, a že jí tam nic nepatří. Na místě se strhla potyčka mezi žalobkyní, jejím otcem a dědou, které byli všichni přítomni. Ani po skončení dědického řízení po babičce neměli žalobci do nemovitosti přístup, tam bydlel stále jejich děda, který jim tam přístup nepovolil, a žalovaní na jejich výzvy ke zpřístupnění nemovitostí nereagovali. V červnu 2011 daroval otec žalobců ([celé jméno žalobce], narozený 1950) svůj podíl žalobcům. Žalobci proto nejprve podali žalobu na svého dědu pro vydání bezdůvodného obohacení, ten pak převedl svůj podíl na žalované. Žalobci se poté snažili se žalovanými dohodnout a poslali jim návrh na rozdělení pozemků a 2. žalované pak žádost na předání klíčů k nemovitosti, kterou posílali dne 23.4.2012. Žádosti o klíče uplatňovali také ústně, vždy v době, kdy se konalo ve věci nějaké jednání, kdy u těchto žádostí byl přítomen tehdejší právní zástupce žalovaných [příjmení] [příjmení]. Až po smrti dědy, v prosinci 2014, dali žalovaní klíče k JUDr. [anonymizováno]. Klíče si však sami nevyzvedli proto, že se řešilo dědictví po dědovi a žalovaným nedůvěřovali. Poukázali na nepravdivá tvrzení 2. žalované o údajné dopravní nehodě dědy, a o tom, že věci babičky z léčebny mají žalobci. Nepravdivé je i tvrzení 1. žalovaného, že klíče měl k dispozici děda, matka a on a další byly dány pro žalobce k JUDr. [anonymizováno], k tomu však došlo až v prosinci 2014. Předtím tvrdili, že jedny klíče měli oni a jedny žalobci. Nepravdivé je i tvrzení, že žalobci měli nabízet k prodeji dědovy pozemky, když nabízeli k prodeji pozemek darovaný jim jejich babičkou. Nad rámec uvedených tvrzení pak dodali, že spotřeby elektrické energie byly v rozhodném období značně vysoké, což dokládá to, že žalovaní využívali nemovitosti pro svoje potřeby. K výše uvedeným doplněným tvrzením pak navrhli důkazy.

3. Žalovaní k věci uvedli, že uvedené nemovitosti v rozhodném období neužívali, nezískávali z nich prospěch, pouze se starali o jejich údržbu, větrání, sečení trávy, kdy zejména žalovaný do domu docházel a dochází, bydlí cca 15 minut jízdy na kole, jednalo se o období od listopadu 2011 a zejména pak po smrti pana [celé jméno žalobce], nar. 1922, zemřelého dne 19.2.2014, otce žalované a dědečka žalovaného, od něhož mají žalovaní klíče. Rovněž žalobci disponovali klíči, a to těmi po paní [celé jméno žalované]. Dle žalovaných tak neužíval předmětné nemovitosti nikdo ze spoluvlastníků. Z opatrnosti žalovaní rovněž vznesli námitku započtení vynaložených nákladů spojených s údržbou domu v celkové výši přibližně 72 000 Kč. Tuto částku žalovaní následně upřesnili na 19 295,51 Kč, představující platby za elektřinu za období od 12.9.2014 do 18.2.2015 ve výši 11 080,51 Kč, a za období od 27.2.2014 do 21.1.2015 ve výši 4 300 Kč, daň za nemovitost za roky 2012, 2013, 2014 ve výši 3 415 a poplatek za odpad za rok 2015 ve výši 500 Kč. Proti nároku žalobkyně tak žalovaní započítávají částku nákladů na údržbu nemovitosti ve výši 6 432 Kč a proti nároku žalobce částku 3 216 Kč. Po zrušení rozhodnutí soudu I. stupně soudem odvolacím reagovali žalovaní na doplněná tvrzení žalobců tak, že setrvali na svých dosavadních tvrzeních. Krajský soud v Hradci Králové první rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 14.9.2017, č.j. 5C 192/2013-134 zrušil a věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení, a to usnesením ze dne 26. dubna 2018, č.j. 26 Co 351/2017-190. Shodně s okresním soudem konstatoval, že nebylo prokázáno, že by žalovaní nemovitosti užívali v tom smyslu, jak bylo hodnoceno okresním soudem. Konkrétně, že by žalovaní nemovitosti užívali nad rámec svých podílů, a že by je fakticky fyzicky využívali. Krajský soud však okresnímu soudu dále připomněl, že nestačí zkoumat pouze faktické fyzické užívání nemovitostí, ale i bránění v užívání nemovitostí druhému spoluvlastníkovi a odkázal mimo jiné na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo651/2017 ze dne 6.3.2018. Z důkazů provedených do rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2018, č.j. 26 Co 351/2017-190 lze zopakovat následující: Z výpisu z katastru nemovitostí pro okres [okres], [územní celek], [katastrální uzemí], [list vlastnictví] se podává, že vlastníky parcely st. [číslo] zastavená plocha a nádvoří včetně rodinného domu [adresa] na této parcele se nacházející, parcely [číslo] orná půda, parcely [číslo] trvalý travní porost a parcely [číslo] trvalý travní porost jsou v rozsahu podílu 1/3 paní [jméno] [příjmení], v rozsahu podílu 1/8 pan [celé jméno žalovaného], v rozsahu podílu 3/8 paní [celé jméno žalované] a v rozsahu 1/6 pana [celé jméno žalobce]. Z účastnického výslechu žalovaného [celé jméno žalovaného] soud zjistil, že o předmětné nemovitosti se stará sám, neboť zbytek rodiny zájem neprojevil. V žalovaném období tak činil s frekvencí jednou za 14 dní až tři týdny, klíče od domu měl jeho děda ([celé jméno žalobce]), který tam měl své bydliště a tedy i věci. Dále měla klíče k dispozici matka ([celé jméno žalované]) a právní zástupce žalovaných v úschově za účelem jejich předání žalobcům, žalobcům byly klíče opakovaně nabízeny k předání. Nemovitosti bylo třeba udržovat – rovnal se podmáčený terén, odklízelo kamení za účelem sečení trávy, odstranil se starý plot, na střeše se vyměňoval eternit, rovnaly se okapy, dům bylo třeba větrat, z domu bylo třeba vyklidit staré nepotřebné věci, o tom bylo s žalobci jednáno. Udržovací práce bylo nutné konat, v případě neposečení trávy hrozila pokuta od městského úřadu. Užitek z uvedených nemovitostí neměli žádný, jen náklady spojené s dojížděním a prací. Žalobci na údržbu nemovitostí nepřispívali, nebyli ani žádáni. Z účastnického výslechu žalované [celé jméno žalované] soud zjistil, že žalobci klíče od předmětných nemovitostí měli. V nemovitosti měl trvalé bydliště její otec do listopadu 2011, poté se tam již až do své smrti nevrátil. V období od 10.12.2011 do 10.12.2013 předmětné nemovitosti neužíval nikdo ze spoluvlastníků, syn ([celé jméno žalovaného]) byl na škole, nemovitost navštěvoval cca jednou za 14 dní až tři týdny za účelem její údržby, ona pečovala v místě svého bydliště o nemocného otce [jméno] [celé jméno žalovaného]. Ohledně nemovitostí bylo mezi spoluvlastníky opakovaně jednáno, ať už šlo o jejich vyklizení, či prodej, naposledy se tak stalo v prosinci 2014. Klíče byly rovněž dány do notářské úschovy, neb je žalobci odmítali převzít. Není pravda, že by nemovitosti žalovaní užívali, ale bylo potřeba doplatit daň z nemovitosti, a po smrti otce platit elektřinu, telefon, a další poplatky. Vztahy s žalobci se zhoršily ještě za života otce, když žalobci měli snahu nabízet jeho pozemky k prodeji. Cena údržby mola činit ročně cca 70.000 Kč. Z účastnického výslechu žalobce [celé jméno žalobce] ([číslo]) soud zjistil, že v předmětném období, tj. v období od 10.12.2011 do 10.12.2013 neměl žalobce k nemovitostem přístup, neměl klíče od domu. Je mu známo, že klíče měl jeho děda pan [celé jméno žalobce], za jeho života však přítomnost žalobce nebyla v místě vítána. Rodinné vztahy byly vyhroceny, proti dědovi byl ze strany žalobce veden soudní spor. S žalovanými se on i žalobkyně pokoušeli dohodnout ohledně reálného rozdělení věci, bezúspěšně. V červnu 2015 mu byly klíče od domu nabídnuty žalovaným prostřednictvím jeho právního zástupce, o získání klíčů se pokoušel opakovaně již v minulosti, vždy bezúspěšně. Že byla nemovitost žalovanými užívána, tento dovozuje ze skutečnosti, že tam byla otevřena okna. Je mu známo, že byla žalovaným sekána tráva. Z účastnického výslechu žalobkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se s žalovanými pokoušela opakovaně o dohodu ohledně předmětných nemovitostí, alespoň o rozdělení pozemků. V předmětné nemovitosti byla naposledy v červnu 2014 společně se znalcem. Klíče od domu neměla, nikdo jí je nepředal. Nabídnuty jí byly právním zástupcem žalovaných v roce 2014. Žalobkyně ví, že žalovaní nemovitost užívali, při její občasné prohlídce cca jednou za 3 měsíce, bylo v okolí domu posekáno, byla otevřena okna, žalovaný se byl vždy schopen do 20 minut dostavit. Žalobkyni není známo, zda měli žalovaní v nemovitosti své věci. Její vztah s otcem byl uspokojivý, v minulosti proti němu vedla společně s druhým žalobcem soudní spor. Na nákladech na údržbu nemovitosti se s druhým žalobcem nepodíleli. Z výpovědi svědka [celé jméno žalobce] (1950), otce žalobců, soud zjistil, že v době od prosince 2011 do prosince 2013 užíval předmětné nemovitosti výlučně jeho otec (pan [celé jméno žalobce], nar. 1922), nikdo jiný v domě s ním nebydlel. [celé jméno žalovaného] za ním toliko dojížděli. Pravděpodobně klíče měli. Svědek disponoval klíči v době, kdy žila matka, nikomu je nedával. Mezi ním a otcem byly vztahy vyhrocené natolik, že v rámci dědického řízení po matce mu nebyl do některých místností domu umožněn přístup, rovněž vedl soudní spor proti otci, otec byl nemocný, usiloval o zbavení jeho svéprávnosti. Žalobci po smrti jeho matky dům užívat nemohli, klíče z LDN si vyzvedával svědkův otec. Obsahem poukazu na vyšetření vystaveného dne 5.3.2015 pro [celé jméno žalované], nar. 1956 je sdělení lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] o tom, že paní [celé jméno žalované] pečovala v období od 4.5.2012 do 19.2.2014 o svého dlouhodobě imobilního otce, ležícího, nesoběstačného, plně odkázaného na péči dcery, pokud jde o základní životní úkony. Dnem 23.3.2015 je datováno potvrzení Finančního úřadu pro [územní celek], územního pracoviště v [obec] o uhrazení daně z nemovitosti a daně z nemovitých věcí, jehož obsahem je potvrzení, že daňový subjekt paní [celé jméno žalované] splnila daňovou povinnost za roky 2012, 2013 a 2014 ohledně nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví], k. ú. [ulice] [obec] v celkové výši 3.415 Kč. Daň z nemovitých věcí na rok 2015 činila za rodinný dům [adresa] částku 1.294 Kč a za pozemky 69 Kč, splatnost daně byla stanovena k 1.6.2015. Do spisu bylo založeno sedm poštovních poukázek typu A, z nichž se podává, že odesílatelem [celé jméno žalované] bylo v měsíci září 2014 až listopadu 2014 uhrazeno ve prospěch [právnická osoba] 700 Kč měsíčně, v měsíci prosinci 2014 pak dvakrát 700 Kč, 700 Kč bylo zasláno rovněž v měsíci lednu 2015. V měsíci únoru 2014 bylo zasláno 100 Kč ve prospěch [právnická osoba] ze strany [celé jméno žalobce]. Dle detailního rozpisu vyúčtování k faktuře za sdružené služby dodávky elektřiny odběrného místa [část obce a číslo] soud zjistil, že za období od 12.9.2014 do 18.2.2015 byla odebrána elektrická energie v ceně 11.080,51 Kč (4, 23500 MWh). Dle pokladního dokladu vystaveného dne 5.3.2015 byl uhrazen poplatek za odpad 2015 panem [celé jméno žalovaného] v částce 500 Kč. Dnem 17.9.2013 je datován dopis v té době zástupce žalovaných adresovaný zástupci žalobců, z něhož se podává konstatování, že žalovaná v době datace dopisu nemá možnost užívat předmětnou nemovitost v [obec], neboť pečuje o svého nemocného otce, z uvedené nemovitosti hradí toliko daně, zálohy na elektrickou energii, odvoz odpadů, fyzické práce na předmětné nemovitosti vykonává její syn [jméno] (žalovaný). Dále je konstatován soustavný nezájem žalobců o užívání předmětných nemovitostí a nabídka, pro případ trvajícího nezájmu o užívání nemovitosti ze strany žalobců i v budoucnu, měsíční platby ze strany žalovaných za výlučné užívání nemovitostí ve výši 2.000 Kč, nad rámec toho by žalovaní hradili veškeré náklady spojené s údržbou nemovitostí. O tomto bylo navrženo uzavřít dohodu na dobu dvou let s počátkem ke dni podpisu smlouvy. Závěrem dopisu je obsažena výzva žalobcům, nechť v případě, že na dohodu nepřistoupí, předmětné nemovitosti užívají a podílejí se rovněž na udržovacích pracích a nákladech s tím spojených. Po zrušení rozhodnutí soudu I. stupně odvolacím soudem provedl Okresní soud v Semilech další, žalobci navržené důkazy: Z kopie dopisu datovaného dnem 20. listopadu 2013 bylo zjištěno, že jím odpovídá právní zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení] právnímu zástupci žalovaných [příjmení] [příjmení] na dopis ze dne 17.9.2013. Z odpovědi se podává, že bylo žalobcům navrhováno řešení společného užívání sporné nemovitosti dvěma způsoby, a to buď tak, že za užívání nemovitostí budou žalovaní žalobcům platit 2 000 Kč měsíčně nebo budou nemovitosti užívat žalobci i žalovaní společně, což už mělo být žalovanými nabízeno. Žalobci v dopise odmítli, že by v minulosti existovala možnost, aby nemovitosti spoluužívali, pokud jim byly nabízeny klíče, nikdy jim nebyly předány a návrhům žalovaných už nevěří. Za reálně pak považují dohodu o zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí. Žalobci požadují úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 3 000 Kč měsíčně za dobu od 7.7.2009 do 7.7.2013 a za dobu od 8.7.2013 do data dopisu. Z kopie podacího lístku na č.l. 173 spisu soud zjistil, že dne 26.11.2013 zaslal právní zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení] právnímu zástupci žalovaných [příjmení] [příjmení] zásilku o hmotnosti 0.012 kg. Na č.l. 174 je založen dopis podepsaný [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] s datem 23.4.2012, ve kterém jmenovaní žádají o předání klíčů od nemovitosti [adresa] v [obec] s tím, že do data sepsání dopisu nebylo na jejich výzvy reagováno. Z podacího lístku na stejném listě (č.l. 174 p.v.) je zřejmé, že zásilka odesílaná [celé jméno žalobce] [celé jméno žalované] o hmotnosti 0,036kg, byla odeslána dne 23.4.2012. Z dopisu na č.l. 195 spisu pak soud zjistil, že je ze dne 23.4.2012, je adresovaný [celé jméno žalované] a jsou na něm u jmen odesílatelů – [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] – podpisy těchto osob. Dopis obsahuje návrh odesílatelů (žalobců) na„ zrušení spolupodílového vlastnictví“. Odesílatelé zde uvádějí, že navrhují zrušení podílového vlastnictví a následné rozdělení pozemků či parc. [číslo]. Z výpovědi svědka ing. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zpracovával znalecký posudek [číslo] 2010 v souvislosti s úmrtím paní [jméno] [příjmení] a další posudek č. 02486/030/ 2014 ve věci Okresního soudu v Semilech ke sp. zn. 10C 91/2012. Účastníky v této věci v jednací síni poznal, neboť byli přítomni při úkonech v souvislosti se zpracováváním zmíněných posudků. Při šetření na místě nezaznamenal žádné fyzické napadení, registroval pouze poznámky ohledně stavebně technických záležitostí v tom smyslu, že něčeho bylo provedeno více a něčeho méně. Konkrétně se řešilo, jestli je konkrétní okno novější či starší atd. Neřešilo se, kdo nemovitosti užívá, a kdo by je užívat měl či neměl a podobně. Nemovitosti byly v době šetření normálně přístupné, ohledně klíčů od nich se nic neřešilo. Jelikož je to již velmi dlouho, pokud by něco takového padlo, svědek si to už dnes nepamatuje. Pokud je v posudku uvedeno, že se šetření účastnil [celé jméno žalobce], nar. 1922, znalec si už na tuto osobu nepamatuje, připustil však, že se o takto staré osobě ve znaleckém posudku pojednává ještě na dalších místech. Nevzpomněl si, zda ho žalobkyně kontaktovala s tím, že neví, jak budou nemovitosti zpřístupněny, ani na to, kdo ji zpřístupnil. Ve znaleckém posudku vyplývá z příloh, že tam stály 3 auta. Atmosféru na místě šetření hodnotí znalec jako neutrální. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl žalobci zproštěn mlčenlivosti, uvedl, že v minulosti právně zastupoval žalobce v dědickém řízení. Vzpomněl si na záležitost z [obec] z místa, kde byl svažitý pozemek. Je možné, že se účastnil místního šetření, vztahy mezi příbuznými v té věci nebyly dobré. S odstupem let však již nedokáže uvést, zda se řešilo zpřístupnění nemovitosti a předání klíčů. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl žalovanými zproštěn mlčenlivosti, uvedl, že v minulosti právně zastupoval žalované. Uvedl, že v jeho přítomnosti nebyli žalovaní vyzvání k tomu, aby předali klíče od nemovitosti. Mezi žalobci a žalovanými se řešil ten problém, že žalobci neměli vůbec zájem do sporné nemovitosti chodit a starat se o ni, ani o pozemky. Byl to pan [celé jméno žalovaného], kdo chodil do domu větrat a sekat trávu na pozemky. O klíčích k nemovitosti byl svědek informován od žalované tak, že paní [příjmení] zemřela mimo [obec] a že si klíče po ní odvezl bratr žalované ([celé jméno žalobce], narozený 1950). Tyto klíče od nemovitosti tedy měl mít k dispozici on a měl mít tak přístup do domu. Klíče měly být rovněž sepsány v seznamu věcí po zemřelé [jméno] [příjmení], nevzpomíná si už, zda byl paní [celé jméno žalované] informován, kdo klíče převzal. Svědek nebyl nikdy fyzicky přítomen u domu, který je předmětem tohoto sporu. Jedny klíče od uvedené nemovitosti měl rovněž v úschově i svědek, a to od paní [celé jméno žalované], oznamoval to asi v roce 2014. Nevzpomíná si však, že by žalobci v jeho přítomnosti klíče od domu od žalovaných někdy vůbec vyžadovali. Klíče převzal v souvislosti s tím, že bylo jednáno s realitní kanceláří ohledně prodeje uvedených nemovitostí, z toho však nakonec sešlo. Smlouvu o úschově klíčů nesepisovali. Po předložení kopie dopisů z 10.9.2015 a z 20.11.2013 (č.l. 173) uvedl jen to, že si pamatuje na to, že klíče od domu byly uloženy v jeho kanceláři v souvislosti se zamýšleným prodejem domu. Svědek a žalovaní jednali se žalobci vícekrát v jeho kanceláři, která byla vedle soudu v bance, a to od začátku po zahájení sporu. Z jednání žalobců bylo zřejmé, že se o nemovitosti nezajímali, t.j. nesekali trávu, nevětrali, neplatili elektřinu, chtěli je hlavně prodat. Z doplňující výpovědi svědka [celé jméno žalobce], narozeného 1950, bylo zjištěno, že on ani jeho děti neměli nikdy přístup, t.j. klíče k rodinnému domu, o kterém se v této věci jedná, a to i přesto, že u všech jednání včetně jednání u notáře žádali, aby jim byly klíče od domu předány a umožněn přístup do domu. Jediný přístup do domu byl umožněn v souvislosti se soudním odhadem nemovitosti, kdy mohli do domu částečně, když otec svědka ([celé jméno žalobce], nar. 1922) jim vstup do některých částí zakázal a dceru svědka dokonce inzultoval. Matka svědka, [jméno] [příjmení], zemřela v LDN v [obec]. Matka měla u sebe jak klíče od uvedené nemovitosti, tak i veškeré doklady, z domu ji odvezl svědek po rodinné roztržce a jmenovaná od té doby žila u něho. Matka si za pomoci svých klíčů vyzvedávala své věci v domě, klíče a doklady si balila vždy i do tašky do nemocnice, pokud byla hospitalizovaná. Když matka zemřela v LDN v [obec] a svědek si jel pro její věci, bylo mu sděleno, že její věci si vyzvedl otec ([celé jméno žalobce], nar. 1922), zda u toho byl i někdo z žalovaných, svědek neví. Od paní [celé jméno žalované] se pak dozvěděli, že pohřeb nebude, majetkové záležitosti v tu dobu neřešili, svědek byl z toho v šoku. Klíče od domu pak požadoval až u notářky. K ověření věrohodnosti výpovědi svědka [celé jméno žalobce] navrhli žalobci důkaz, a to dopis žalovaných adresovaný právnímu zástupci žalobců ze dne 4.7.2013 (č.l. 217). Soud tento důkaz provedl. Z dopisu zjistil, že žalovaní potvrzují, že vlastní polovinu nemovitosti po manželích [příjmení] a polovinu přilehlých pozemků. Od roku 2007 odvádějí z těchto nemovitostí řádně daň z nemovitostí i pokuty. Všechny poplatky platí zálohově, žalobci si dosud nepřihlásili ani rekreační odběr elektrické energie ani odpady. Od 18.11.2006 se žalobci nepodílí ani na celkové údržbě nemovitosti a přilehlých pozemků, ačkoliv k tomu byli vyzvání. Nemají zájem na společném řešení poškození nemovitosti. Popřeli, že by se sami v nemovitosti rekreovali a poukázali na to, že hradí veškeré náklady spojené s nemovitostí. Uvedli rovněž, že již v minulosti navrhli rozdělení nemovitosti na dvě bytové jednotky s vlastním elektroměrem, topením a vchodem. Rádi by nemovitost i s pozemky užívali, ale není to možné, neboť pečují o otce po nehodě, kterého mají v [obec]. Závěrem ubezpečili žalobce, že nemovitost je řádně zabezpečená proti krádeži a uzamčená, jsou prováděny pravidelně terénní úpravy a temperování. Nemovitost nevyužívají k příležitostnému bydlení. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 15.3.2019, č.j. 5C 192/2013-233, kdy žalobu zamítl. Avšak na základě odvolání byl i tento rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu okresní soud ustanovil ve věci znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady, [celé jméno znalce]. Znalec vypracoval ve věci posudek, kdy znaleckým úkolem bylo stanovit výši bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaných v rozhodném období od 10.12.2011 do 10.12.2013 a spočívá v užívání nemovitostí níže uvedených bez právního důvodu, a to peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, zpravidla formou nájmu. Přičemž znalecký posudek se měl týkat následujících nemovitostí: Rodinného domu č.p [číslo] v [část obce], stavební parcely [číslo] pozemků parc. [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí] [anonymizováno] [příjmení], [územní celek]. Znalec [celé jméno znalce] vypracoval a následně přednesl při jednání posudek ([číslo]) a odpověděl i na otázky soudu a účastníků. Uvedl, že předmětný rodinný dům a pozemky tvoří jeden funkční celek. Pro oceňovanou nemovitost pro danou lokalitu a čas nejsou v databázi odhadce potřebné srovnávací nemovitosti. U nemovitostí tohoto typu segmentu trhu je velice problematické stanovit srovnávací parametr. Cenu nájmu ovlivňuje více faktorů, které ovlivňují případnou výši nájmu. Jedná se o typ rodinného domu, velikost, provedení, vybavení, stáří, polohu a současně i velikost a využitelnost pozemků. Dalším faktorem je i skutečnost, že v dané lokalitě, čase se nemovitosti podobného typu nepronajímaly. Co se týká samostatných pozemků p.p. [číslo] ty se nenacházejí v zastavitelné zóně a lze je využívat pouze k zemědělským účelům. Trvalé porosty nacházející se v době šetření na těchto pozemcích, nevykazovaly v daném čase žádné výnosy. Z uvedených důvodů byl tedy stanoven případný nájem z těchto pozemků jako nulový. Znalec přistoupil ke stanovení nájemného pomocí metodiky MMR a prováděcí vyhlášky [územní celek], která byla stanovena pro určení nájemného pro bytové jednotky. Pro stanovení nájmu rodinných domů s pozemky totiž žádná metodika stanovena nebyla. Takto je tedy možné stanovit pouze informativní výši nájmu. Znalec si tedy vyžádal potřebné podklady od [stát. instituce] a nájemné stanovil podle zákona o zvyšování nájemného z bytu [číslo] Sb. a dalších podkladů. Závěrem tedy uvedl, že za období od 10.12.2011 do 31.12.2012 činilo měsíční nájemné 2 497,14 Kč, celkové nájemné tedy za celé období představovalo 31 614 Kč. Za období od 1.1.2013 do 10.12.2013 pak stanovil celkové měsíční nájemné na 2 497,16 Kč, a celkové nájemné za uvedené období 28 317,79 Kč. Za obě období dohromady činilo nájemné celkem 59 391,85 Kč. Závěrem však konstatoval, že vzhledem ke specifikaci dotčených nemovitostí, nedostatků podkladů, nedostatku srovnávacích vzorků podobných nájemních vztahů u srovnatelných nemovitostí, bylo možné stanovit nájemné pouze informativní. Znalec před soudem potvrdil závěry znaleckého posudku s tím, že není schopen procentuálně rozlišit výši nájemného, která by se týkala rodinného domu na straně jedné a na straně druhé pozemkové parcely p.p. [číslo]. Znalecký posudek není schopen doplnit ani upřesnit z důvodů v něm uvedených. Soud ve věci přečetl k důkazu i odborné vyjádření (č.l. 326-328), ze kterého vyplývá zjištěné místně obvyklého nájemného v roce 2012 a 2013 pro byty v okrese [okres]. Z této listiny soud nezískal žádné zjištění důležité pro rozhodnutí ve věci. V závěru řízení žalovaní upustili od požadavku na provedení listiny - znaleckého posudku vypracovaného ve věci sp. zn. 10C 116/2011 vedené u Okresního soudu v Semilech. S ohledem na závěry znalce ing. [celé jméno znalce] v jeho znaleckém posudku (viz. shora) soud ustanovil další znalkyni, a to [celé jméno znalkyně], z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, za účelem vypracování revizního znaleckého posudku se stávajícím znaleckým úkolem. Znalkyně vypracovala a následně přednesla při jednání posudek [číslo] odpověděla i na otázky soudu a účastníků. Uvedla, že celková výše bezdůvodného obohacení činí 136 000 Kč. Co se týká metody porovnávací, i ona uzavřela, že k předmětným nemovitostem nemá v databázi žádné uzavřené smlouvy o nájmu obdobných nemovitostí, ani případné nabídky realitních kanceláří na jejich pronájem. Vodítkem pro stanovení obvyklého nájemného však může být Sdělení [číslo] Sb. Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 12. června 2009. Konkrétně v příloze [číslo] jsou uvedeny základní ceny a cílové nájemné dle velikosti obce. Vycházela tak údajů pro [územní celek] (viz znal. posudek, str. 9). Jako další podklad pro výpočet označila přehled zveřejněného nájemného dostupného v archivu„ Haló noviny“. Jako další vhodnou metodu dále označila simulované nájemné - nákladovou metodu, kdy je třeba vyjít z nákladů, které by bylo nutno vynaložit na pořízení předmětu ocenění v místě ocenění a podle jeho stavu ke dni ocenění. Využívá se při ní cenových ukazatelů ve stavebnictví pro rok 2012 až 2013 vycházející z Jednotné klasifikace stavebních objektů (JKSO) a množství měrných jednotek, jedná se o ceny bez DPH. Běžná odchylka je + - 15%. Podle znalkyně se ceny předmětných nemovitostí v žalovaném období pohybují od 14,88 až po 97,20 Kč/m2 měsíc. Na základě svých výpočtů dospěla k závěru, že pro období od 10.12.2012 do 31.12.2012 (12,66 měsíce) se jedná o 55 236 Kč, dále pro období od 1.1.2013 do 10.12.2013 se jedná o 80 765 Kč, celkem tedy po zaokrouhlení 136 000 Kč pro rodinný dům a pozemky s ním tvořící funkční celek (p.č.st. 515 a p.p. [číslo]). Ohledně pozemků p.p. [číslo] uvedla, že se ztotožňuje se závěry znalce ing. [celé jméno znalce], neboť je lze užívat pouze jako zemědělské pozemky, tyto se běžně v žalovaném období nepronajímaly, nevykazovaly ani žádné výnosy a výnos z nich je tedy nulový. Znalkyně před soudem nad rámec výše uvedeného uvedla, že nelze uvést, v čem znalec [celé jméno znalce] chyboval, odlišný výsledek značí zřejmě to, že nepoužil další metodu simulovaného nájemného jako ona. Žalovaní uplatnili v průběhu řízení svojí procesní obranu. Požadovali k zápočtu výdaje, které vynaložili v souvislosti s péčí o předmětné nemovitosti. Nárok uplatnili v únoru 2015 (při jednání soudu dne 23.2.2015) a po poučení soudu o nutnosti konkretizace tvrzení ohledně jednotlivých položek a návrhu důkazů tento svůj nárok (na bezdůvodné obohacení žalobců) upřesnili tak, že požadovali celkem částku 19 295,51 Kč. Konkrétně se tato částka podle žalobců skládá z nákladů za elektřinu ve výši 4 300 Kč a 11 080,51 Kč, kdy doložili 7 poštovních poukázek a detailní rozpis vyúčtování k faktuře za sdružené platby (č.l. 72a 73), dále z nákladů za zaplacenou daň z nemovitosti za roky 2012, 2013 a 2014 ve výši celkem 3 415 Kč, kdy doložili potvrzení finančního úřadu (č.l.71 spisu) a z nákladu za zaplacení odvozu odpadu, kdy předložili příjmový doklad ohledně platby za rok 2015 na jméno [celé jméno žalovaného] a na částku 500 Kč (č.l.74). Soud předložené důkazy v rámci řízení provedl. Po provedeném dokazování soud po skutkové stránce uzavřel, že: Účastníkům řízení, a to jak na straně žalující, tak na straně žalované, svědčí spoluvlastnické právo k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro okres [okres], [územní celek], [katastrální uzemí], konkrétně k parcele st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, včetně rodinného domu [adresa] na této parcele se nacházejícího, dále k parcele [číslo] orná půda, k parcele [číslo] trvalý travní porost a konečně k parcele [číslo] trvalý travní porost. Spoluvlastnický podíl na uvedených nemovitostech činí dle výpisu z katastru nemovitostí v případě žalobkyně [jméno] [příjmení] ideální 1/3, v případě žalobce [celé jméno žalobce] ideální 1/6, žalovaný [celé jméno žalovaného] je vlastníkem ideální 1/8 uvedených nemovitostí a na žalovanou [celé jméno žalované] připadá ideální 3/8. Předmětné nemovitosti, zejména pak dům [adresa], užíval do druhé poloviny roku 2011 (dle žalobců do června 2011 či listopadu 2011, dle výpovědi žalované) výlučně otec žalované pan [celé jméno žalobce], nar. 1922, jak uvedl ve věci vyslechnutý svědek, nikdo jiný s ním v domě nebydlel. Ohledně předmětných nemovitostí bylo v minulosti mezi spoluvlastníky opakovaně jednáno za účelem jejich rozdělení, avšak bezúspěšně. Vztahy v rámci rodiny byly dlouhodobě vyhroceny, ze strany žalobců i jejich otce, ve věci vyslechnutého svědka [celé jméno žalobce], byly proti [jméno] [celé jméno žalobce], nar. 1922 vedeny soudní spory. V rozhodném období (tj. v období od 10.12.2011 do 10.12.2013) byly na domě i v jeho okolí prováděny udržovací práce, kdy tyto fakticky vykonával zejména žalovaný [celé jméno žalovaného] s 14 denní až tří týdenní frekvencí. Udržovací práce spočívaly zejména v pravidelném sečení trávy, v zimě odklízení sněhu a větrání domu. Žalovaná se na udržovacích pracích fyzicky nepodílela, v období od května 2012 do února 2014 soustavně celodenně ve své domácnosti pečovala o svého imobilního otce [celé jméno žalobce], nar. 1922, jak potvrdila jeho ošetřující lékařka. Z předmětných nemovitostí žalovaná platila toliko daně, hradila zálohy na elektrickou energii, poplatky za odpad. Není sporu o tom, že se žalobci na nákladech spojených s údržbou dobu nikterak nepodíleli. Skutečnost, že byly předmětné nemovitosti žalovanými užívány nad rámec jejich spoluvlastnických podílů, je ze strany žalobců dovozována ze skutečnosti, že byla v okolí domu posekána tráva a v domě otevřena okna s frekvencí cca jednou za 14 dní až 3 týdny, zda měli žalovaní v nemovitosti své věci, není žalobcům známo. V závěru rozhodného období (září 2013) byl ze strany žalovaných iniciován dopis žalobcům, jímž byli žalobci informováni o nemožnosti užívání předmětné nemovitosti ze strany žalované s tím, že tato toliko hradí daně, zálohy na elektrickou energii, odvoz odpadů, a že fyzické práce na nemovitostech vykonává žalovaný. V dopise je konstatován dlouhodobý nezájem žalobců o užívání předmětných nemovitostí a návrh uzavřít, pro případ trvajícího nezájmu žalobců o užívání předmětných nemovitostí, dohodu o výlučném užívání předmětných nemovitostí žalovanými s tím, že tito by žalobcům v souvislosti s výlučným užíváním předmětných nemovitostí poskytli plnění ve výši 2 000 Kč měsíčně a nesli veškeré náklady spojené s údržbou předmětných nemovitostí. Dohoda byla navržena k uzavření na dobu 2 let od jejího podpisu, v opačném případě byli žalobci vyzváni k podílení se na užívání předmětných nemovitostí a udržovacích pracích na nich nezbytných a na nesení nákladů s tím spojených. Ohledně skutečnosti, zda žalovaní znemožnili žalobcům jako spoluvlastníkům výše popsaných nemovitostí (viz odstavec ad 1.) jejich užívání tím, že nemovitosti drželi pod uzamčením a zejména ohledně skutečnosti, zda žalobci požadovali vydání klíčů k nemovitosti, a zda jim je žalovaní odmítli vydat, soud učinil následující závěry: Bez pochybností bylo prokázáno pouze to, že informace o tom, že žalobci nemají k dispozici klíče k nemovitostem, dostali žalovaní doručením žaloby (do vlastních rukou) ve věci vedené u stejného soudu pod sp.zn. 10 C 91/2012, a to dne 10.12.2012. Tuto skutečnost žalobci v uvedené žalobě výslovně uvádějí. Nebylo totiž prokázáno, že žalovaní věděli o tom, že žalobci před tímto datem klíče od předmětných nemovitostí neměli. Žalobci dle svého tvrzení žalovaným nevěřili, žalovaní nevěřili žalobcům, jejich vztahy byly a jsou velmi narušené. Stejně tak si žalovaní mohli myslet, že žalobci v době, kdy pečovali o [jméno] [příjmení], měli k dispozici její klíče k nemovitostem, které si mohli nechat přidělat. Ohledně této skutečnosti nebude soud spekulovat a bude vycházet pouze z prokázaných skutečností. Po právní stránce soud věc posuzoval s přihlédnutím k § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) podle § 137 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, (dále jen obč. zák.), dle něhož podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. A dále dle § 451 odst. 1 obč. zák., který stanoví, že ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Odstavec druhý téhož ustanovení vymezuje bezdůvodné obohacení jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Z uvedených skutkových zjištění soud s přihlédnutím k citované právní úpravě i judikatuře soudů (včetně žalobci poukazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.10.2009, sp. zn. 28 Cdo 338/2009) zhodnotil, že se žalobcům nepodařilo prokázat, že by žalovaní fyzicky užívali předmětné nemovitosti nad rámec svých spoluvlastnických podílů, když tento závěr žalobců zůstal toliko v rovině tvrzení a osobních úsudků žalobců, aniž by byla tato tvrzení či závěry podloženy relevantními důkazy (oba žalobci shodně uvedli, že užívání předmětných nemovitostí ze strany žalovaných dovozují na podkladě toho, že v okolí domu byla posekána tráva a v domě otevřena okna, a takto bylo činěno s frekvencí cca 14 dnů až 3 týdnů). Zda se na předmětných nemovitostech, zejména pak v domě nacházely osobní věci a ostatní věci běžné potřeby žalovaných, jim známo není. Fyzické užívání předmětných nemovitostí žalovanými nad rámec jejich spoluvlastnických podílů bylo dále žalobci vyvozováno z toho, že žalovaní umožnili otci žalované mít v domě [adresa] hlášeno trvalé bydliště, kdy se jednalo spíše o formalitu, nebo jak sami žalobci uvedli, otec žalované fakticky užíval předmětný dům do června 2011, poté byl hospitalizován v nemocnicích a následně pobýval v soustavné péči své dcery v místě jejího bydliště. Pokud žalovaný s frekvencí 14 dnů až 3 týdnů nemovitosti větral, sekal trávu a žalovaná platila zálohy na elektřinu, poplatky za odpad a daň z nemovitostí, nelze s ohledem na frekvenci a charakter konaných prací či plateb uzavřít, že by žalovaní nemovitosti fyzicky užívali nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Soud tedy učinil závěr, že nebylo v řízení prokázáno, že žalovaní nemovitosti fakticky fyzicky užívali. V rozhodném období tedy neužíval fyzicky nemovitosti žádný ze spoluvlastníků. Je však třeba dodat, že vztah z bezdůvodného obohacení je vztahem objektivním, a že ten ze spoluvlastníků, který má nemovitosti pod uzamčením a neumožňuje k nim ostatním spoluvlastníkům přístup, se dopouští nadužívání nemovitostí nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to bez zřetele k tomu, nakolik intenzivně ji on sám skutečně užívá. V řízení bylo mezi účastníky nesporným, že v rozhodném období od 10.12.2011 do 10.12.2013 měli nemovitosti (zejména dům pod č.p [číslo]) pod uzamčením žalovaní. Žalovaní tak měli postavení výlučných detentorů s tím, že měli nemovitosti uzamčené a přístupné jen pro sebe, resp. pro svou osobní potřebu, bez zřetele k okolnosti, nakolik intenzivně ji skutečně využívali. Z judikatury vyplývá, že není rozhodující, zda žalobci neužívali nemovitosti dobrovolně. Tzn. Žalobci tím, že drželi nemovitosti pod uzamčením a neumožňovali žalobcům přístup k nim, se dopouštěli nadužívání nemovitosti a na jejich straně tedy vzniklo bezdůvodné obohacení. Přitom toto bezdůvodné obohacení se nepříčí dobrým mravům (§ 3 odst.1 obč. zák.). Po doplňujícím dokazování (po druhém zrušení rozsudku prvního stupně) však soud sice dospěl k závěru, že na straně žalovaných vzniklo bezdůvodné obohacení, které se nepříčí dobrým mravům, ale dle názoru soudu, nevzniklo za celé žalované období od 10.12.2011 do 10.12.2013. Z četných výpovědí svědků i účastníků tohoto sporu vyplývá, že v rodinách žalobců i žalovaných, kdy obě strany měli společné předky, došlo k řadě sporů a nesvárů a situace kolem žalovaných nemovitostí byl velmi složitá, zejména ve způsobu užívání těchto nemovitostí. Ve hře byly na začátku klíče v držení [jméno] [příjmení], o kterou se starala rodina žalobců, a pak klíče v držení [celé jméno žalobce] (1922), který byl v péči rodiny žalovaných. V souvislosti s úmrtím těchto osob (manželů) pak nebylo zcela zřejmé, kdo potom vlastně klíče k žalovaným nemovitostem fyzicky spravoval a kolik těch klíčů bylo. Po provedeném dokazování soud dále uzavřel, že nebylo prokázáno, že žalobci ústně vyzývali žalované k předání klíčů. Umožnění přístupu k nemovitosti za života [celé jméno žalobce] (1922) by tak spočívalo ve společném, případě odděleném postupu spoluvlastníků proti jeho osobě, co se týká vystěhování z domu, případně podání příslušné žaloby k soudu. [celé jméno žalobce] starší byl zároveň oprávněn převzít i věci po své zemřelé manželce ([jméno] [anonymizováno]), včetně klíčů k nemovitostem, pokud mezi věcmi byly. Pokud se žalovaní domnívali, že žalobci klíče od nemovitosti již mají právě od [jméno] [příjmení], měli pro takovou domněnku oprávněné důvody. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že v situaci, kdy žalovaní nabízeli žalobcům spoluužívání a dohodu o způsobu užívání, tito dohodu razantně odmítli s tím, že žalovaným nedůvěřují. Svůj zájem o předání klíčů dále nijak vážně neprosazovali a zajímali se pouze o majetkové vyrovnání výše popsané v korespondenci. Tato zjištění přitom nijak nepotvrzují, ale ani nevylučují možnost, že žalobci klíče k nemovitostem mohli mít fyzicky k dispozici. Soud (odvolací v rámci odvolacího řízení) provedl k důkazu i spis stejného soudu pod sp. zn. 10C 91/2012, ze kterého vyplynulo, že žalobci podali dne 25.10.2012 u Okresního soudu v Semilech žalobu, kterou se domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, ohledně nichž je žádáno bezdůvodné obohacení. V žalobě mimo jiné uvádějí, že nemovitosti užívají pouze žalovaní a„ žalobci je užívat nemohou, klíče od nemovitosti mají žalovaní a za užívání společných nemovitostí žalobcům přitom nic neplatí“. Žaloba přitom byla doručena do vlastních rukou žalované i žalovanému dne 10.12.2012. Žalovaným bylo tedy nejpozději dne 10.12.2012 známo, že žalobci nemají klíče od nemovitostí. Žalovaní se tak mohli oprávněně domnívat, že žalobci mají klíče od nemovitostí od [jméno] [příjmení], o kterou se starali před její smrtí. Toto však platí pouze do data 10.12.2012. S ohledem na předchozí úvahy a závěry nelze podle soudu učinit závěr, že by žalovaní, kteří po doručení žaloby ve věci sp. zn. 10 C 91/2012 klíče od předmětných nemovitostí žalobcům nepředali, by žalobcům nepředali klíče ani dříve, pokud by bylo prokázáno, že je žalobci vyzývali k předání klíčů před rozhodným obdobím nebo pokud by bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dopis žalobců ze dne 23.4.2012. Posledně uvedené skutečnosti prokázány nebyly a soud nemůže spekulovat ani o tom, co by žalovaní za případného splnění těchto okolností udělali či neudělali. Rozhodnutí soudu, co se týká rozsahu a výše nároku na bezdůvodné obohacení, lze postavit na skutečnosti, že teprve od data 10.12.2012 měli žalovaní zcela určitě postaveno najisto, že žalobci skutečně žádné klíče od předmětných nemovitostí nemají a od tohoto data také náleží žalobcům právo na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na bezdůvodné obohacení za dobu od 10.12.2011 do 10.12.2012 přiznat nelze, takový nárok se podle názoru soudu příčí dobrým mravům (§ 3 odst.2 obč. zák.). K výši bezdůvodného obohacení byly vypracovány celkem dva posudky, které si nijak neodporují, pouze posudek znalkyně ing. [celé jméno znalkyně] pracuje navíc s metodou simulovaného nájemného. Je zřejmé, že porovnávací metoda pro typ nemovitostí uvedených v žalobě nepřinese žádné závěry, neboť neexistují další za stejných okolností pronajímané nemovitosti ke srovnání. Na toto upozornil už znalec ing. [celé jméno znalce]. Proto soud vzal za podklad pro své rozhodnutí znalecký posudek znalkyně ing. [celé jméno znalkyně], kterou i před soudem vyslechl. Ke znaleckému posudku ani k výpovědi znalkyně nemá soud žádné výhrady a nemá pochybnosti ani o závěrech znalkyně. Znalkyně rozepsala své výpočty pro jednotlivá období v tabulce (uvedla i počty měsíců), a to pro období od 10.12.2012 do 31.12.2012 (12,66 měsíce) se jedná o 55 236 Kč, dále pro období od 1.1.2013 do 10.12.2013 se jedná o 80 765 Kč, celkem tedy po zaokrouhlení 136 000 Kč pro rodinný dům a pozemky s ním tvořící funkční celek (p.č.st. [anonymizováno] a p.p. [číslo]). Ohledně zemědělských pozemků p.p. [číslo] uvedla, že tyto se běžně v žalovaném období nepronajímaly, nevykazovaly ani žádné výnosy a výnos z nich je tedy nulový. Soud tedy pracoval s vypočteným nájemného za období od 10.12.2012 do 31.12.2013. Výpočet soudu zohledňuje spoluvlastnické podíly žalobců na nemovitostech a počet měsíců, za které vznikalo bezdůvodné obohacení. V případě žalobkyně tedy činí nárok na bezdůvodné obohacení s ohledem na její spoluvlastnický podíl částku 26 743 Kč, kterou jsou žalovaná a žalovaný povinni žalobkyni zaplatit. V případě žalobce činí nárok na bezdůvodné obohacení s ohledem na jeho spoluvlastnický podíl částku 13 731,50 Kč, kterou jsou žalovaná a žalovaní povinni žalobkyni zaplatit. Žalovaní uplatnili procesní obranu spočívající v zápočtu nákladů, které vynaložili na údržbu předmětných nemovitostí, kdy tyto částky odpovídající spoluvlastnickým podílům žalovaných. Soud však zohlednil započtení pouze některých nákladů potřebných na údržbu nemovitosti, a to konkrétně daně z nemovitosti (tj. z celkové částky 3415 Kč stanovil podíl nákladů, které měli hradit žalobce a žalobkyně) a odečetl tyto částky od nároků žalobců. U žalobkyně takto odečetl částku 1 138,30 Kč a u žalobce 569,20 Kč. V případě nákladů na elektrickou energii a na odvoz odpadu, uvedené částky nezohlednil, neboť je nepovažuje za oprávněné. Takto uplatněná procesní obrana byla učiněna včas, nárok žalovaných není promlčen. Promlčecí doba je podle § 101 z.č.40/1964 Sb. tříletá (a počala běžet ode dne, kdy mohlo právo být uplatněno poprvé). Nárok se týká výdajů spojených s úhradou daně z nemovitostí za roky 2012, 2013, 2014 ve výši celkem 3 415 Kč ( připadající na žalobce činí 1 707,50 Kč). Nárok ohledně daně z nemovitostí promlčený není, jak uváděli žalobci, neboť povinnost k dani vzniká k 1.1. daného roku a povinnost zaplatit daň vzniká k 31.5 daného roku, žalobci přitom uplatnili procesní obranu 23. února 2015. Ohledně žalovaného období od 10.12.2011 do 10.12.2012 soud nárok žalobců na bezdůvodné obohacení zamítl. Rozhodl tak, že zamítl nárok žalobkyně na částku 21 257 Kč a nárok žalobce na částku 10 628,50 Kč. Při výpočtu vycházel z celkové žalované částky u žalobkyně tj. z 48 000 Kč, z celkové žalované částky u žalobce, tj. z 24 000 Kč a z výše spoluvlastnických podílů žalobců. (Výroky ad I.-IV.) O nákladech řízení pak soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 142 odst.2 o.s.ř. a § 142a odst.1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnost žalobců odpovídá s ohledem na výši přiznaných nároků přibližně jedné polovině, kdy žalobci nebyli úspěšní ohledně základu nároku na bezdůvodné obohacení. Za těchto okolností postupoval soud podle § 142 odst.2 o.s.ř. (Výrok ad V.). O nákladech státu rozhodoval soud podle § 148 odst.1 o.s.ř., kdy nejprve dovodil poměr úspěšnosti účastníků a zjistil, že žalobci byli úspěšní z 58% a žalovaní z 42%, rozdíl je tedy nepatrný. Soud tedy rozdělil náklady státu mezi účastníky na polovinu. Náklady státu představují částku 4 477 Kč za znalečné znalci [příjmení] [celé jméno znalce] (Plat. poukazy na č.l. 350 spisu) a částky 13 525 Kč a 2 690 Kč za znalečné znalkyni ing. [celé jméno znalkyně] (vyplacené dle Plat poukazů č.l. 402, 403 spisu). Celkem se jedná o náklady státu ve výši 15 815 Kč. Žalobci jsou tedy povinni společně a nerozdílně nahradit státu celkem 7 907,50 Kč a žalovaní společně a nerozdílně rovněž stejnou částku (výrok ad VI. A VII.) O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty. Plněno má být na zákonné platební místo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení