50 A 63/2017 - 95

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové v právní věci Žalobce: Polanských s. r. o. sídlem Mírová 146, Protivín zastoupeného Mgr. Martinem Pixou advokátem, Lannova třída 1893/32a, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeský kraj sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí ze dne 9. 8. 2017, č. j. KUJCK 96356/2017/ODSH za účasti: I) E.ON Česká republika, s.r.o., sídlem Lidická 36, Brno, II) F. P., bytem D. X, P., III) J. P., bytem D. X, P., IV) F. P., bytem M. X, P., V) Města Protivín, sídlem Masarykovo nám. 128, Protivín, VI) Nadace Tomistoma, sídlem Masarykovo nám. 261, Protivín, zast. Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem, Na Sadech 21, České Budějovice takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 2. 10. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2017 č. j. KUJCK 96356/2017/ODSH, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

2. Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že prvostupňové rozhodnutí vydal podjatý orgán. Žalobce uplatnil systémovou námitku podjatosti pro vztah starosty města Protivín a vedoucího stavebního úřadu k účastníkovi řízení Nadaci Tomistoma, dále uplatnil námitky podjatosti vůči podřízeným osobám. O námitce podjatosti bylo rozhodnuto tak, že byla zamítnuta. Přesto žalobce setrvává na tom, že starosta města a vedoucí stavebního úřadu k projednávané věci vztah mají a má pochybnost o jejich nestranném rozhodování. Tyto osoby byly nebo jsou členy statutárních orgánů Komunitní nadace Blanicko – Otavská, předsedou správní rady je Ing. M. P., ten je předsedou správní rady Nadace Tomistoma, jednatel společnosti Agro Šumava. Nadace Tomistoma je účastníkem správního řízení jako provozovatel krokodýlí ZOO, má na výsledku řízení zájem. Společnost Agro Šumava je předchůdcem Nadace Tomistoma jako současného vlastníka nemovitostí, v nichž krokodýlí ZOO sídlí. Vyjadřuje nesouhlas s tím, že okolnost, že úřední osoba se s účastníkem řízení zná, neznamená důvodnou pochybnost o její nepodjatosti. Bylo zapotřebí zkoumat poměr podjaté osoby k Nadaci Tomistoma prostřednictvím jejího zakladatele Ing. M. P. Ten řídí Nadaci Tomistoma, která je účastníkem řízení, přičemž věc má být vyřízena v její prospěch. Jde-li o neomezený přístup na pozemek č. 866/1, je řídící osobou právního předchůdce této nadace. Je podstatné, jak se tito lidé znají, jakým způsobem spolu fungují, jsou-li na sobě materiálně či jinak závislí. Dovozuje se, že jedná se o ukázkový příklad propojenosti komerční a veřejné sféry. Obě osoby byly členy správní rady, která rozhodovala, rozhoduje o přidělování finančních prostředků na akce, které uzná za vhodné a prospěšné. Postačuje, je-li tu důvodná pochybnost o nestrannosti rozhodování.

3. Nesprávnost a nezákonnost rozhodnutí je spatřována v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci a nedostatečným odůvodněním rozhodnutí, které je v rozporu s právními předpisy. Správní orgán se podrobně nezabýval tím, existuje-li souhlas vlastníka s veřejným užíváním pozemků.

4. V prvostupňovém rozhodnutí se uvádí pouze to, že pozemky jsou užívány od nepaměti od roku 1903, z kterých dokladů však není patrné. Žalobce žádný souhlas s užíváním pozemků nedal a z žádných dokumentů nevyplývá. Proti neoprávněnému užívání pozemků se od roku 2006 brání, přičemž Nadace Tomistoma a J. P., v té době pozemky bez souhlasu žalobce začaly užívat. Dle žalobce je rozhodné, jak pozemky slouží v době vzniku sporu nikoli v době předchozí. Podle žalobcem doložených skutečností veřejná cesta zanikla.

5. Žalobce nesouhlasí s tím, že není splněna podmínka nutné ničím nenahraditelné komunikační potřeby. Vlastník Nadace Tomistoma má historický přístup z náměstí po pozemku č. 887, z druhé strany náměstí. Nadace rozdělila v létech 2011 nemovitost na další dva ovládané subjekty. Pozemek č. 880 si Ing. P. ponechal ve svém vlastnictví, aby mohl tvrdit, že ke krokodýlí ZOO nemá k nemovitosti jiný přístup než přes pozemky žalobce. Nutná komunikační potřeba je uměle vytvořená jednáním Nadace Tomistoma. Nemovitosti J. P. sousedí s veřejnými pozemky, od nichž jsou odděleny plotem. Ten byl nepovoleně zřízen v roce 2006. Tvrzení města Protivín o jediné cestě pro čistící vůz k jejich zařízení je požadavek účelově vymyšlený v zájmu pomoci Nadaci Tomistoma realizovat parkoviště pro krokodýlí ZOO na pozemcích žalobce. J. J. a E.ON mají zajištěn přístup ke svým nemovitostem soukromoprávními instituty.

6. Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že to není rozhodnutím přezkumným, ale obhajujícím prvostupňové rozhodnutí. Žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami, tak jak je podrobně specifikoval v odvolání. Zabýval se pouze uzavřeností daného prostoru, použil argumentaci pozemkem č. 864/3, který s předmětem řízení nesouvisí.

7. Vydáním napadeného rozhodnutí došlo k omezení vlastnického práva žalobce v rozporu s článkem 11 odstavec 4 Listiny, bylo zapotřebí pozorně zkoumat veřejný zájem na obecném užívání komunikace, ničím nenahraditelnou potřebu a v pochybnostech rozhodnout ve prospěch vlastníka.

8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Námitka podjatosti proti starostovi města, vedoucímu daného odboru a pracovníkům odboru, byla zamítnuta. Zákonnost rozhodnutí byla v odvolacím řízení přezkoumána. Prvoinstanční správní orgán i žalovaný postupovaly v souladu se zákonem o pozemních komunikacích a respektovaly judikaturu. Postupy a důkazy byly řádně uvedeny v odůvodnění obou rozhodnutí. Skutkový stav byl řádně zjištěn a zhodnocen podle veřejně dostupných informací, na něž je odkazováno v rozhodnutí. Skutkový stav byl zjištěn úplně. Prvoinstanční orgán doložil 39 důkazů, podle nichž jedná se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci.

9. K problematice konkludentního souhlasu a funkci komunikací se odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu a prve zmíněnými 39 důkazy je prokázáno veřejné užívání komunikace minimálně od roku 1903, veřejné užívání je kontinuální a v minulosti nikdy nezaniklo.

10. Ničím nenahraditelná komunikační potřeba zde byla a je i nyní. F. P. a J. P. poukázali na to, že zachování veřejně přístupné účelové komunikace je nezbytné k zajištění přístupu k nakládací rampě. Město Protivín je vlastníkem levobřežní kanalizace, ke které je jediný možný přístup právě po konkrétní komunikaci.

11. K výtkám směřujícím proti napadenému rozhodnutí se uvádí, že žalovaný se snažil objektivně posoudit důkazy žalobce a ty opatřené prvoinstančním orgánem. V době, kdy žalobce dané nemovitosti nabýval, lze předpokládat, že byl seznámen s tím, že zde od nepaměti vedla a dosud vede veřejně přístupná účelová komunikace. Žalobce sleduje omezit právo dalších vlastníků nemovitosti v této lokalitě a tím omezit jejich vlastnické právo a dosud pokojné užívání komunikace postavit nanejisto.

12. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného serval na svém názoru a názor Nadace Tomistoma hodnotil jako účelový, dále se vyjádřil k 39 podkladům pro vydání rozhodnutí.

13. Z osob na řízení zúčastněných podali vyjádření F. P. st., F. P. ml., J. P. a Nadace Tomistoma.

14. Prvně uvedené zúčastněné osoby setrvaly na názoru, že jedná se o veřejně přístupnou komunikaci. Poukázaly na to, že v roce 1975 byl na pozemku č. 881 postaven obchod s nakládací rampou, ke které se zajíždělo právě přes dané pozemky. Obchod řádně vydražily v roce 1991. V roce 2002 získaly stavební povolení a dopravní inspektorát policie nařídil používat stávající účelovou komunikaci č. 866/1, jako přístupovou k nemovitosti. Bývalý majitel objektu žalobce s tímto rozhodnutím souhlasil, což plyne ze stavebního povolení. Stavba byla řádně kolaudována v roce 2005. Žalobce získal pozemky č. 866/1 a č. 865 v roce 2006 a od té doby započaly 11 let trvající výhružky a napadání rodiny a nájemníků. Vyvrcholením bylo postavení plotu bez stavebního povolení, ten stojí více jak 3 roky.

15. Osoba na řízení zúčastněná, Nadace Tomistoma navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření se uvádí, že veškerá podání žalobce proti rozhodnutím, která nekonvenují zájmům žalobce, jsou napadány pro podjatost, označovány za nicotné, zmatečné či nezákonné. Přitom všemi rozhodujícími orgány byl shledán opak. Žalobce vytváří schématické nákresy a mapy s komentáři, zamlčuje podstatné skutečnosti či důkazy. Žalobce zamlčuje svémocný postup od roku 2012, kdy znemožňuje užívání existující komunikace, přičemž žalobce v roce 2001 zakoupil pozemky, již právě jako komunikaci. To vyplývá z katastru nemovitostí. Pořídil-li žalobce pozemky evidované se způsobem využití jako komunikace, pak nelze tvrdil, že tam komunikace není a neslouží komunikační potřebě řady subjektů v místě. Žalobce vybudoval v červenci 2014 nezákonně plot, čímž způsobuje značné komplikace. Při vjezdu na pozemek č. 866/1 sám osadil zákazovou značku. Činil tak v zájmu přerušení užívání komunikace tak, aby nebylo možno deklarovat ji jako veřejně přístupnou. Poukazuje se na to, že žalobce donutil Nadaci Tomistoma uzavřít v tísni nesmyslnou smlouvu v souvislosti s blokádou přístupové rampy k zásobování stavby, na kterou nadace měla nasmlouvánu dotaci a musela dodržet závazný termín. V souvislosti s tím byl žalobce obžalován z vydírání.

16. K opakovaným námitkám podjatosti se uvádí, že ty byly vypořádány a poukazuje se na to, že Ing. P. od roku 2011 není předsedou ani členem správní rady Nadace Tomistoma. Totéž platí o Komunitní nadaci Blanicko, to získává finanční prostředky z Nadačního investičního fondu od roku 2002, jmění správně spravuje a výnosy rozděluje potřebným. Veškerá práce členů orgánů nadace je vykonávána bezplatně. Činnost nadace byla předmětem kontrol Ministerstva financí. Znaky statusu veřejně přístupné účelové komunikace byly splněny, žádný možný přístup přes pozemek č. 887 není. K vlastnictví společnosti Agro Šumava, se uvádí, že ta vlastní 1/7 pozemku, další pozemky jsou ve vlastnictví odlišných osob a teprve přes ty se lze dostat na vnitroblokovou komunikaci na pozemku č.

887. Tato argumentace má stejný význam, jako kdyby žalobce nakreslil cestu přes jakýkoli jiný soukromý pozemek bez souhlasu s jeho užíváním a tvrdil, že není nutná komunikační potřeba, protože lze jezdit přes takovýto pozemek.

17. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

18. Návrh na vydání rozhodnutí o existenci nebo neexistence účelové komunikace byl podán Městskému úřadu v Protivíně dne 18. 3. 2014. Podle listu vlastnictví č. X pro kat. úz. a obec Protivín, jsou pozemkové parcely č. 865 o výměře 7 m2, zastavěnou plochou a nádvořím se způsobem využití společný dvůr, pozemek č. 866/1 o výměře 902 m2, ostatní plochou se způsobem využití ostatní komunikace, pozemek č. 866/2 o výměře 183 m2, ostatní plocha způsob využití ostatní komunikace, pozemek č. 867 o výměře 47 m2 je zastavěnou plochou a nádvořím se způsobem využití společný dvůr. Žalobce získal tyto pozemkové parcely kupní smlouvou ze dne 28. 5. 2002 s právními účinky vkladu práva ke dni 11. 2. 2003.

19. Spis obsahuje písemnosti počínaje rokem 2006, kdy žalobce mínil omezit použití svých pozemků pro účely veřejné komunikace. K věci se vyjadřovali vlastníci nemovitostí v této lokalitě konkrétně manželé J., kteří jsou vlastníky domu s pozemky, J. P., pro kterou bylo vydáno dne 15. 7. 2002 stavební povolení ke stavebním úpravám prodejny a stavbou 3 bytových jednotek a přístavbou 3 garáží, přičemž ve stavebním povolení uvádí se, že objekt včetně garáží bude přístupný stávajícím sjezdem z účelové komunikace na parcele č. 866/1. Stavba byla kolaudována rozhodnutím ze dne 31. 5. 2005.

20. Pro Nadaci Tomistoma bylo vydáno dne 21. 1. 2011 stavební povolení na rekonstrukci hospodářského objektu, kdy v technické zprávě se uvádí, že vjezd k objektu je stávající z komunikace č. 866/1, která je příjezdovou silnicí k rodinnému domu č.

869. Daný prostor je označen jako účelová komunikace v protokolu stavebního úřadu ze dne 10. 12. 2001 pro účely rozhodování o stavbě J. P. Sběrný řád veřejné kanalizace uvádí, že v daném prostoru ve stavebním povolení z roku 1973 s příjezdem po projednávaných parcelách bylo uvažováno při přístavbě trafostanice pro Jihočeské mlékárny Protivín z roku 1970. Ve stavebním povolení pro tento účel se uvádí, že stavba musí být provedena tak, aby nedošlo k zatarasení cesty kolem mlékárny k řece. V projektové dokumentaci na vedení vysokého napětí je ve spise založena situace, kde je zakreslen vjezd k prodejně, kde právě z pozemků, které jsou předmětem rozhodování. Další dokumenty jsou z roku 1940, z nichž je patrné, že pozemky sloužily jako komunikace. Dále jsou k dispozici písemnosti z roku 1925 ke zřízení průmyslové výroby z bývalé stáje. V tomto roce bylo řešeno umístění záchodů přiléhajících k průmyslovému objektu na výrobu slaměného zboží. Stavba domku je doložená z roku 1903.

21. Z roku 1990 je hospodářská smlouva uzavřená mezi čsl. státem, Městským národním výborem v Protivíně a Mlékárenským průmyslem České Budějovice, ve které se přejímající organizace zavazuje zajistit přístup a příjezd k domu č. p. 244, trafostanici JČE a do skladů domácích potřeb.

22. Z korespondence vedené mezi žalobcem a Městským úřadem v Protivíně od roku 2006 vyplývá, že městský úřad poukazoval na to, že pozemky představují veřejnou komunikaci. K úpravě komunikace se vyjádřil též dopravní inspektorát Policie ČR.

23. Námitka podjatosti vedoucího odboru J. J. byla projednána usnesením tajemníka Městského úřadu v Protivíně, který rozhodl, že vedoucí daného odboru z projednávání věci vyloučen není. Toto rozhodnutí bylo Krajským úřadem Jihočeského kraje v odvolacím řízení potvrzeno a odvolání proti prvostupňovému usnesení bylo zamítnuto.

24. Městský úřad v Protivíně vydal dne 16. 9. 2016 rozhodnutí, jímž žalobci nařídil odstranit oplocení daných pozemků.

25. Procesně předepsaným způsobem byla projednána námitka podjatosti zaměstnanců úřadu Ing. J. F. a Ing. J. K. O námitce podjatosti starosty měst J. H. rozhodl ředitel Krajského úřadu Jihočeského kraje. Odvolání proti tomuto rozhodnutí Ministerstvo dopravy zamítlo a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.

26. Správní orgán pořídil fotodokumentaci zachycující průjezd do dvora domu č. 32/24 na Masarykově náměstí v Protivíně a stav parcel postupně k Mírové ulici s vyznačením naměřených hodnot šíře případě výšky pozemků a staveb. Fotodokumentace obsahuje 48 fotografií.

27. Do snímku z pozemkové mapy byl zakreslen předmět sporu, jednotlivé nemovitosti a tvrzená nezbytná cesta.

28. Žalobce do spisu založil jím pořízenou fotodokumentaci a situační plány, v nichž zaznamenal komunikační možnosti v daném prostoru.

29. Dne 13. 1. 2017 vydal Městský úřad v Protivíně rozhodnutí, jímž deklaroval, že na konkrétních 4 pozemkových parcelách nachází se veřejně přístupná účelová komunikace podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích určená k obecnému užívání podle § 19 odst. 1 zákona. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že užívání komunikace je historicky doloženo od roku 1903 archiválie, z nichž bylo vycházeno, jsou v rozhodnutí vyjmenované a uzavírá se, že je prokázáno, že jde o pozemní komunikaci jako dopravní cesty. Ta je nutnou komunikační potřebou pro spojení nemovitostí více vlastníků. Poukazuje se na provoz prodejny potravin s nástavbou bytových jednotek a garáží, objekt krokodýlí ZOO, dostavbu levobřežní kanalizace, rodinný dům č. p. 244, objekt č. p.

254. Stálost a patrnost cesty je v terénu zjevná a doložená fotodokumentací, místním šetřením, výpovědí účastníků. Souhlas vlastníka komunikace s jejím užíváním pro veřejné účely postačuje udělit v konkludentní formě. Nerušené užívání komunikace trvalo po několik desetiletí, a proto se dovozuje, že takový konkludentní souhlas byl udělen. Takto udělený souhlas zavazuje všechny ostatní, kteří v budoucnu daný pozemek do svého vlastnictví nabudou.

30. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal z důvodů ve své podstatě odpovídající uplatněným žalobním bodům vztahujícím se k prvostupňovému rozhodnutí.

31. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že výrok rozhodnutí odpovídá zákonným požadavkům. Obsahuje odkaz na právní předpisy, podle nichž bylo rozhodováno, rozhodnutí, obsahuje odůvodnění. Byla shledána stálost a patrnost komunikace v terénu, což dokládá ortofotomapa, nezbytnost komunikační potřeby je rovněž doložená, potřebnost komunikace dokládá skutečnost, že je nezbytné, aby ji využívaly automobily nad 3,5 t, které nutně projíždí k objektům v této lokalitě. Požadované znaky charakterizující veřejně přístupnou účelovou komunikaci jsou ve svém souhrnu splněny a zájem veřejný byl porovnán se subjektivními zájmy žalobce. Bylo zváženo, existuje-li jiná možnost řešení předmětné věci.

32. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

33. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí silničního správního úřadu, jímž bylo deklarováno, že na části pozemkové parcely č. 866/1, parcele č. 866/2, parcele č. 865 a č. 867 v kat. úz. a obci Protivín nachází se veřejně přístupná účelová komunikace určená k obecnému užívání. Žalobcovy výtky směřují jednak proti prvostupňovému rozhodnutí jednak proti rozhodnutí žalovaného.

34. Prvostupňovému rozhodnutí je vytýkáno, že o věci rozhodl pro podjatost vyloučený správní orgán. Ze spisové dokumentace plyne, že žalobce namítl podjatost starosty obce, jejího tajemníka, vedoucího příslušného odboru a úředníků tohoto odboru. O všech námitkách bylo příslušným orgánem rozhodnuto. Tato rozhodnutí žalobce napadl odvoláními a i odvolání byla projednána před tím, než bylo prvostupňové rozhodnutí v této věci vydáno. V době vydání prvostupňového rozhodnutí měl tudíž silniční správní úřad najisto postaveno, že oprávněná úřední osoba, Ing. J. F., vedoucí odboru, J. J., ani starosta obce J. H. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci.

35. Rovněž soud nesdílí žalobcův názor, že ve věci rozhodoval vyloučený správní orgán pro důvody v žalobě tvrzené. Předně je zapotřebí uvést, že žalobce spatřuje podjatost starosty města a vedoucího stavebního úřadu ve shodných okolnostech, pro které dovozoval, že jsou tu pochybnosti o nepodjatosti uvedených osob.

36. Účastníkem řízení je Nadace Tomistoma, která využívá deklarovanou veřejnou účelovou komunikaci pro přístup a příjezd k nemovitostem, ve kterých sídlí krokodýlí ZOO. Zakladatelem této nadace je Ing. M. P., nesporné je, že ten působil ve společnosti Agro Šumava a Komunitní nadaci Blanicko-Otavská. V posledně uvedené nadaci působil starosta obce po dobu několika let do roku 2011 jako člen správní rady, vedoucí odboru byl členem správní rady v létech 2011 až 2014. Ze spisové dokumentace plyne, že problémy stran užívání konkrétních pozemků pro účely veřejné komunikace trvají mezi žalobcem a vlastníky sousedních nemovitostí po dobu několika let. Řízení o určení existence veřejné komunikace bylo zahájeno v roce 2014. Řízení v této věci bylo zahájeno podáním doručeným úřadu dne 18. 3. 2014. V této době již starosta obce po dobu téměř 3 let v Komunitní nadaci Blanicko-Otavská nepůsobil, vedoucí odboru s odstupem několika měsíců po podání žádosti svou činnost v nadaci též ukončil. Je tudíž zcela nepochybné, že starosta obce, vedoucí stavebního úřadu i zakladatel Nadace Tomistoma se znají. To však samo o sobě nepostačuje k tomu, aby bylo možno dovozovat, že při rozhodování konkrétní věci vznikají pochybnosti o nepodjatosti těchto osob. Starosta obce se přímo na projednávání a rozhodování věcí nepodílel, oprávněnou úřední osobou byla určena Ing. J. F., ta je také uvedená na prvostupňovém rozhodnutí, které podepsal vedoucí odboru J. J.

37. Právě se zřetelem k tomu, že J. H. působí jako starosta obce, je tudíž v nadřazeném postavení k vedoucímu odboru i dalším úředníkům, zabývali se správní orgány obou stupňů, ředitel krajského úřadu a ministerstvo dopravy systémovou podjatostí a zjištění, že pochyby o nepodjatosti starosty nejsou dodrženy, je souladné z ustanovení § 14 správ. řádu. Úsudek správních orgánů obou stupňů starosty a vedoucího odboru v prve uvedené nadaci bez další bližší konkretizace neznamená, že jsou tu pochybnosti o nepodjatosti konkrétní osoby, je zcela zákonu odpovídající. Žalobce netvrdil, jaký konkrétní zájem obě osoby mohly mít na výsledku řízení. Námitka podjatosti byla projednána se zřetelem k tomu, co žalobce tvrdil. Ze spisové dokumentace je přitom zjevné, že v průběhu řízení byly shromažďovány podklady právě proto, aby bylo možno učinit úsudek o tom, jakou povahu daná komunikace má. Argumentuje-li se zájmem nadace a města Protivín na neomezeném přístupu na pozemek, je zapotřebí připomenout, že danými pozemky je zajišťován přístup též k dalším nemovitostem ve vlastnictví odlišných osob než prve uvedených subjektů. Okolnost, že starosta obce či vedoucí stavebního úřadu se znají se zakladatelem nadace, ještě nezakládá, že úřední osoby mají k účastníkům takový vztah, který je z rozhodování vylučuje. Ze spisu je patrné, že byly zjišťovány skutečnosti, které jsou rozhodné pro posouzení toho, existuje-li v daném prostoru veřejně přístupná komunikace, což dělo se bez ohledu na to, zda takovou komunikaci používá mimo jiné i Nadace Tomistoma. Opatřování podkladů se tak dělo v zájmu objektivního zjištění této věci. Přestože účast starosty obce i vedoucího odboru před léty skončila, z podání žalobce ani jiných podkladů založených ve spise neplyne, že tyto osoby by byly funkčně, materiálně či jinak závislé na zakladateli nadace. Jestliže se tyto osoby podjaté necítily a v tomto smyslu bylo také rozhodnuto, pak nebyl žádný důvod sdělovat nadřízenému, že příslušný úředník či starosta obce jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci. Žalobce svými podáními neprokázal existenci takového vztahu mezi starostou obce a vedoucím stavebního úřadu na straně jedné a zakladatelem Nadace Tomistoma na straně druhé, který by znamenal vznik pochybností o nepodjatosti těchto osob. Žalobce v uplatněných námitkách podjatosti ani v žalobě nespecifikoval konkrétní akci, ze které mělo právě pro vztah mezi starostou a zakladatelem nadace město těžit právě finančním přispěním komunitní nadace, v rovině tvrzení je údajné poskytnutí finančních prostředků starostovi na volební kampaň. Správním orgánům obou stupňů je zapotřebí přisvědčit, že tu není žádný důkaz o tom, že osoby podílející se na rozhodování byly z věci vyloučené. Ze spisu je patrné, že problémy mezi žalobcem a vlastníky sousedních nemovitostí, kteří žalobcovy pozemky jako veřejně prospěšnou komunikaci užívali, se datují do roku 2006. Probíhalo několik řízení, ve kterých žalobce například usiloval o omezení veřejného užívání komunikace. Takovému užívání zamezil zřízením oplocení, o jehož odstranění rozhodl stavební úřad. Silniční správní úřad se zabýval veškerými žalobcovými podáními, pro účely jejich projednání opatřoval důkazy, prováděl místní šetření, žalobci umožňoval uplatnění procesních práv. Samotný průběh řízení případně vyřizování dalších podání žalobce nesvědčí o tom, že na rozhodování se podílely vyloučené osoby.

38. Rozhodnutí o námitce podjatosti uplatněné žalobcem vůči starostovi obce, vedoucímu stavebního úřadu i dalším zaměstnancům obce byly řádným procesním postupem projednány a tato rozhodnutí soud nahlíží jako věcně správná. Skutečnost, že žalobce v řízení neuspěl, sama o sobě neznamená, že stalo se tak pro vyloučení příslušných úředních osob z projednávání a rozhodování věci.

39. V žalobním bodu o nesprávnosti a nezákonnosti rozhodnutí je vytýkáno, že nebyl zjištěn skutkový stav věci. Rozhodnutí není postačujícím způsobem odůvodněno, v důsledku čehož je právní zjištění vadné. Tyto výhrady směřují především k tomu, zda vlastník udělil souhlas s veřejným užíváním svých pozemků a existuje-li ničím nenahraditelná komunikační potřeba vlastníků sousedních nemovitostí. Právě pro ten účel byly opatřeny podklady prokazující nepřetržitou dobu užívání daného prostoru pro účely veřejné komunikace již od roku 1903. Tyto podklady, z nichž bylo vycházeno, jsou v prvostupňovém rozhodnutí vyjmenovány a byly správním orgánem zhodnoceny. Pro posouzení toho, existuje-li nutná ničím nenahraditelná komunikační potřeba, je ve spise založena obsáhlá fotodokumentace, ve které jsou vyznačeny rozměry prostoru, kterým má být komunikační potřeba především provozovatele ZOO zajištěna. Vedle toho další fotodokumentace dokládá, že přístup k domu s obchodem a ke krokodýlí ZOO je zajišťován právě projednávanými pozemky. Je tu výpis z příslušného listu vlastnictví, ve kterém se uvádí, že pozemky č. 886/1 a č. 886/2 představují ostatní plochu se způsobem využití ostatní komunikace. Právě takto žalobce pozemky nabyl kupní smlouvou z roku 2002, kdy právní účinky vkladu práva nastaly v roce 2003. Vedle toho obsáhlý spis obsahuje řadu dalších podkladů, na základě kterých mohlo být spolehlivě učiněno skutkové zjištění právě o tom, co namítá se v žalobě, je-li souhlas vlastníka pozemků s veřejným užíváním a není jiná komunikační potřeba vlastníků nemovitostí v této lokalitě.

40. Pro účely zjištění, je-li tu souhlas vlastníka s užíváním pozemků pro účely veřejné komunikace je zapotřebí vycházet z historického vývoje užívání pozemků. Je prokázáno a mezi účastníky nesporné, že v roce 1903 bylo uděleno povolení ke stavbě obytného přízemního domku pro zahradníka. Stavební místo se nacházelo na nádvoří Schwarzenbergské sladovny a přiléhá k zahradní zdi. Přístup k tomuto domku vedl předmětnými parcelami. V roce 1925 bylo povoleno zřídit z bývalé stáje na vepřový dobytek zřízení průmyslové stavby na výrobu slaměného zboží. Současně bylo řešeno umístění záchodů, které původně měly být situovány na veřejném prostranství u zahrady J. J. To ze zdravotních a veřejných důvodů nebylo povoleno, požadované zařízení bylo umístěno do prostoru dílny. Pro souzenou věc je podstatné, že bylo vycházeno z toho, že mezi dílnou a domem J. J. nachází se veřejné prostranství. Po tomto prostranství pak chodí zákazníci pro zeleninu právě k J. J. a jednalo se o to, aby zákazníci zahradníka neměli cestou záchody a J. J. tím neutrpěl újmu. Z těchto dvou listin, jak z těch z roku 1903, tak z těch z roku 1925 vyplývá, že pozemky sloužily jako komunikace pro zajištění přístupu k domu č. 244 patřícímu J. J., ke stáji, z níž byla zřízena výrobna slaměného zboží a volně tudy procházeli zákazníci J. J. Těmito listinami je prokázáno, že parcely byly veřejnému užívány jako komunikace poskytnuty.

41. Ke změně tohoto stavu nedošlo v průběhu doby, což je doloženo písemnostmi z roku 1940, kdy v místě provozovaná mlékárna patřící Radlické mlékárně měla zájem o odkoupení části pozemku ve vlastnictví obce, který je znečišťován a působí veřejné pohoršení u obyvatel domů souvisejících s tímto pozemkem. Stav je doložen situací 1:720, ve které je daný prostor, tehdy označený číslem 177 cestou. Dokument je označen stavebním úřadem a je datován dne 8. 11. 1906. Tato listina je připojena k žádosti o odprodej pozemku stejně jako zákres stavu před mlékárnou, ve které je prostor před mlékárnou označen jako cesta k řece. Mlékárna v daném prostoru zůstala dlouhá léta, o čemž svědčí hospodářská smlouva z roku 1990. Po celou tuto dobu byly pozemky jako komunikace užívány, o čemž dále svědčí projekt na úpravu venkovního vedení vysokého napětí z roku 1971. Dále je zakreslena stodola a na protilehlé straně mlékárna. Z téhož roku pochází situace pořízená pro účely výstavby bytových jednotek mlékárny Protivín, ve které jsou pozemky č. 866, 867 a 865 vyznačeny jako ostatní plocha. Dále jsou tu písemnosti z roku 1973, kdy bylo uděleno stavební povolení ke stavbě prodejny ovoce a zeleniny, ze kterých je zjevné, že zásobování prodejny bylo řešeno zezadu domu přes rampu. To odpovídalo požadavku dopravní policie. Z toho plyne, že při zřizování těchto dalších staveb bylo stále vycházeno z toho, že konkrétní pozemky slouží jako veřejně přístupná komunikace.

42. V časovém sledu následuje hospodářská smlouva z roku 1990, kterým bylo pro Mlékárenský průmysl České Budějovice zřízeno právo hospodaření k parcelám č. 866/1 a č.

867. Dále uvádí se parcela č. 866/3. Přejímající podnik se zavázal touto smlouvou zajistit přístup a příjezd k domu č. p. 244 a trafostanici JČE a do skladů Domácích potřeb České Budějovice. I z této smlouvy vyplývá, že předávané pozemky v té době vlastněné státem sloužily jako komunikace.

43. Kontinuitu užívání daných pozemků jako veřejná komunikace dokládá dále stavební povolení vydané v roce 2002 pro J. P. Stávající prodejna potravin a zeleniny byla upravena nástavbou 3 bytových jednotek a vstupním prostorem se schodištěm a přístavbou 3 garáží. V podmínkách stavebního povolení se uvádí, že objekt včetně garáží bude přístupný stávajícím sjezdem z účelové komunikace na pozemku č. 866/1. Takto byla stavba v roce 2005 kolaudována.

44. Vyjmenované písemnosti prokazují, že konkrétní pozemky byly kontinuálně od roku 1903 užívány právě jako veřejně přístupná komunikace. K přerušení takového způsobu užívání nikdy nedošlo. Rovněž žalobce v době, kdy pozemky kupoval, byl obeznámen s tím, že dva z nich, konkrétně pozemek č. 866/1 a č. 866/2 jsou v písemných operátech katastrálního úřadu vedeny se způsobem užití jako ostatní komunikace. Do doby než v roce 2006 došlo mezi žalobcem a vlastníky sousedních nemovitostí k prvním problémům v užívání této komunikace, není doloženo, že by některý z předchozích vlastníků, ať již jimi byla obec, fyzické osoby, případně stát uplatnil výhrady proti tomu, že pozemky jsou užívány jako veřejná komunikace. Tudíž je prokázáno, že některý z předchozích vlastníků konkludentně souhlasil s tím, aby pozemky jako veřejná komunikace sloužily. Za situace, kdy děje se tak od roku 1903 bez jakéhokoli přerušení takového způsobu užívání, není rozhodné, který z předchozích vlastníků takový souhlas udělil. Žalobce pak koupí pozemků do svého vlastnictví do takto založených právních vztahů vstoupil a byl-li předchozími vlastníky konkludentně souhlas s užíváním pozemků jako komunikace udělen, pak takový souhlas přešel též na žalobce. Ostatně žalobce sám v době, kdy pozemky koupil, byl obeznámen s tím, že 2 z nich jsou evidovány jako ostatní komunikace a tak s takovým způsobem užití pozemků byl srozuměn. Je proto zapotřebí vycházet ze zjištění, že souhlas s užíváním pozemků pro účely veřejné komunikace byl udělen právními předchůdci žalobce a jestliže žalobce do takto vzniklých právních vztahů koupí pozemků vstoupil, pak předchozí úkony právních předchůdců zavazují též žalobce samého. Proto soud uzavřel, že konkludentní souhlas s užíváním pozemků pro účely veřejné komunikace jako jedné ze zákonných podmínek je dodržen.

45. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani tvrzení žalobce o tom, že žádný souhlas s užíváním pozemků neudělil. To může odpovídat skutečnosti, avšak rozhodná je okolnost, že konkludentní souhlas s užíváním pozemků byl udělen právními předchůdci žalobce. J. P. dané pozemky pro účely komunikace užívala již od doby, kdy nemovitosti nabyla v dražbě v malé privatizaci, což událo se řadu let před okamžikem, kdy žalobce se vlastníkem nemovitostí stal. Nadace Tomistoma pro účely přístupu ke svému zařízení používala tytéž pozemky, jako činil její právní předchůdce. Silniční správní úřad shromáždil veškeré dostupné písemné podklady prokazující, že pozemkové parcely sloužily jako cesta právě od roku 1903, dělo se tak bez jakéhokoli přerušení, z toho, že jde o veřejně přístupný prostor sloužící komunikační potřebě, bylo vycházeno při vydávání správních rozhodnutí stavebního úřadu, dělo se tak například kolaudačním rozhodnutím ještě v době, kdy žalobce se stal vlastníkem konkrétních pozemků. O dvou z nich je zcela jednoznačně doloženo, že v době koupě byly užívány právě jako ostatní komunikace. Zavazují-li úkony právních předchůdců žalobců žalobce samého, tak není rozhodné, zda žalobce v době vzniku sporů se svými sousedy udělil souhlas k užívání pozemků jako komunikace. Proti žalobcovým tvrzením uplatněným v průběhu správního řízení je tu celá řada důkazů, na které soud ostatně odkázal v předchozí pasáži rozsudku, dokládajících, že pozemky sloužily jako veřejná komunikace, opakovaně jsou v archiváliích označeny jako cesta. Pro věc je rozhodné, že pozemek jako komunikace sloužil v minulosti a rozhodné je, že je prokázáno, že takto děje se dlouhá léta a pozemky stále od roku 1903 jako komunikace slouží. Nelze přisvědčit ani tvrzení o tom, že v době rozhodování jedná se o uzavřený prostor, protože v roce 1903 byla povolena stavba domku. Tento dům s dalšími pozemky je vlastnictví J. J. Dále tam byla zřízena provozovna výrobny slaměného zboží. Provozována tam byla mlékárna, sklad domácích potřeb, zřízena a následně zrekonstruována prodejna zeleniny a garáže. Všechny tyto subjekty, pak dané pozemky užívaly, do tohoto prostoru vstupovaly a nelze proto dovozovat, že jde o uzavřený prostor. To se vztahuje i k budově, v níž v současně době nachází se krokodýlí ZOO. Vzpomíná-li žalobce hospodářskou smlouvu z roku 1990, pak je vedle toho, čím je argumentováno v žalobě, zapotřebí připomenout, že současně bylo touto smlouvou požadováno zajištění přístupu a příjezdu k domu č. 244 a trafostanici. Nutno poznamenat, že touto hospodářskou smlouvou bylo nakládáno majetkem státním nikoli majetkem obecním. Městu Protivín tyto pozemky vlastnicky nenáležely. Nešlo o prodej pozemků, ale zřízení práva hospodaření, což je ze smlouvy jednoznačně seznatelné.

46. Dovolává-li se žalobce opakovaně na jednotlivých místech žaloby svého odvolání, pak soud připomíná, že se zřetelem k právní úpravě žaloby v s.ř.s. projednává danou věc výlučně podle toho, co uvádí se v žalobě a nezabývá se odvoláním žalobce.

47. Pro účely posouzení, je-li tu nutná nenahraditelná komunikační potřeba pro zajištění přístupu a příjezdu k nemovitostem v dané lokalitě, bylo v průběhu řízení reagováno na námitku žalobce, který popsal trasu, po které by bylo možno zajistit přístup ke krokodýlí ZOO z náměstí průchodem přes další pozemky. Celá tato trasa byla dokumentována ve spisu prostřednictvím fotodokumentace, kdy jednotlivé snímky na sebe průběžně navazují a v některých z nich jsou vyznačeny rozměry (šířka, výška) v zájmu posouzení, jde-li po takto navržené trase přístup k ZOO zajistit. Silniční správní úřad se tudíž zabýval tím, existuje-li tu alternativní cesta, která by byla způsobilá nahradit právě cestu, o níž se daný spor vede. Přitom je zapotřebí vzít v úvahu, jde-li ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu o řešení rozumné. Odhlédne-li soud od skutečnosti, že přístup žalobcem navrženou trasou ke komunikační potřebě vlastníků nemovitostí v daném prostoru nikdy užíván nebyl, a tudíž tu není ani souhlas vlastníků nemovitostí s užíváním pro účely veřejné komunikace, pak navržená alternativa se právě pro omezení výškové, případně šíře pozemků, jako vhodná nejeví a právě se zřetelem k zajišťování komunikační potřeby trvající dobu přesahující 100 let s jinou variantou přístupu ještě na počátku nového tisíciletí uvažováno nebylo, protože to ani nebylo zapotřebí. Nejde tu pouze o zajištění přístupu k zařízení Nadace Tomistoma, ale zajištění přístupu též dalším nemovitostem v daném prostoru. Nejde pouze o to, že došlo k rozdělení pozemků č. 887, ale žalobcem navrhovaná trasa vede přes pozemky, které vlastnicky náleží jiným osobám. Nejedná se proto výlučně o to, zda a jak bylo nakládáno společností Agro s jí vlastněnými pozemky. I v té souvislosti je zapotřebí připomenou, že bylo zcela nepochybně až do roku 2006, kdy vyvstaly první spory mezi vlastníky nemovitostí v daném prostoru, vycházeno z toho, že přístup je zajištěn právě přes pozemky nyní vlastněné žalobcem, které navíc vzhledově zcela odpovídají městské ulici. To je zcela patrné z fotodokumentace pořízené, ať již žalobcem či správním úřadem. Proto se nemůže jednat o jakoukoli uměle jednáním vytvořenou nutnou komunikační potřebu. Skutkový stav věci byl zjišťován místním šetřením a zcela podrobně zadokumentován, je prokázáno, že Nadace Tomistoma nemá ze svých pozemků přímý přístup na veřejnou komunikaci, aniž by bylo zapotřebí vstoupit na pozemky v soukromých rukou (vlastník odlišný od Ing. P.), proto úsudek o tom, že přístup žalobcovými pozemky nahradit nelze, je zcela zákonu odpovídajícím.

48. K přístupu k nemovitostem J. a F. P. je zapotřebí především uvést, že vedle přístupu k domu, je nezbytné uvažovat s přístupem k rampě pro obchod a dále ke garážím. Sjezd k jednotlivým nemovitostem posuzuje jako dotčený orgán policie, přičemž dopravní inspektorát výslovně uvedl, že přístup k nemovitostem, domu i garážím bude zajištěn právě přes žalobcovy pozemky užívané jako ostatní komunikace. Pro vlastníky domu bylo takto vydáno stavební i kolaudační rozhodnutí, jimiž se vlastníci nemovitostí řídí a ostatní komunikaci užívají tak, jako se dělo dlouhá léta. Není rozhodné, jakým způsobem jsou nemovitosti P. odděleny od Mírové ulice, rozhodné je, že přístup k domu byl po léta zajišťován z pozemků nyní vlastněných žalobcem a takto se z hlediska bezpečnosti silničního provozu ke způsobu příjezdu k domu, prodejně, garážím vyjádřil též dopravní inspektorát. Stavba byla povolena a kolaudována. Jednou z podmínek stavebního povolení bylo fyzické oddělení pozemku od komunikace a zákaz zřizovat a užívat nové sjezdy. Proto argumentace nepovoleným oplocením není namístě. Přístup na veřejnou komunikaci, z těchto nemovitostí byl zřízen zcela v souladu se stavebním povolením a tak byl také kolaudován.

49. Město Protivín zřídilo na levém břehu řeky kanalizační řád, který je zapotřebí udržovat a v souvislosti se zřízením kanalizačního řádu bylo jako s přístupem uvažováno právě po desítky let užívanou komunikací, která již v situačním zákresu z roku 1906 je označena jako cesta. Z žádné písemnosti ze spisu neplyne, že by město svým požadavkem sledovalo zajistit přístup k nemovitostem, v nichž se provozuje krokodýlí ZOO. Pro účely posouzení podmínek pro deklaraci veřejně prospěšné účelové komunikace pak nemá význam nerealizovaná studie, na níž se v žalobě odkazuje. K argumentaci povolováním stavby kanalizačního řádu soud poznamenává, že tato stavba nenachází se na pozemcích vlastněných žalobcem a osoby dotčené stavbou tohoto rozsahu bývají v souladu se správním řádem a stavebním zákonem vyrozumíváni o řízení veřejnou vyhláškou a je na každém vlastníku, aby svá práva včas střežil. Nutno poznamenat, že pochází-li daná část stavby kanalizačního řádu z doby před tím, než žalobce pozemky do svého vlastnictví nabyl, pak účastníkem řízení by za takové situace byl žalobcův právní předchůdce a žalobce by opět do takto upravených právních vztahů vstoupil, stejně tak, jako je tomu u dříve uděleného konkludentního souhlasu s užíváním nemovitostí jako komunikace.

50. Existuje-li v daném prostoru veřejná komunikace existující déle jak sto let, pak J. J. ani E.ON nepotřebují zajišťovat přístup k nemovitostem soukromoprávními instituty. Nutno poznamenat, že je to právě dům č. 244, tehdy ve vlastnictví J. J., dnes ve vlastnictví J. J., který tam právě takto dlouhá léta existuje a přístup a příjezd k domu byl zajištěn právě po daných pozemcích. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo-by možno podle tehdy platných stavebních předpisů stavební povolení vůbec pro stavbu domu vydat. To platí i pro trafostanici společnosti E.ON, tato stanice tam v současné době stále stojí a není rozhodné, zda bude v budoucnosti odstraněna. K argumentaci budovou mlékárny, kterou nyní vlastní žalobce, je zapotřebí připomenout, že právě v této smlouvě se právní předchůdce žalobce zavázal, že přístup svými pozemky umožní jak k domu č. 244 a trafostanici, tak ke skladům domácích potřeb, kde nyní nachází se právě krokodýlí ZOO.

51. Skutečnost, že komunikace v daném prostoru vykazuje znaky stálosti a patrnosti v terénu, je zcela zřejmá z fotodokumentace, ze které vyplývá, že v podstatě se jedná o městskou ulici. O uzavřený prostor nejde, je-li tu volné ústí do Mírové ulice, jednotlivé budovy se nacházejí po stranách této ulice a v závěru je situován dům č. 244.

52. Silniční správní úřad vycházel nejen z tvrzení a důkazů předložených žalobcem, ale hodnotil též důkazy, které opatřil sám. Zjištění, že tu není jiná alternativní komunikace, se kterou by bylo možno ještě jako s rozumným způsobem komunikace uvažovat, tu není, a že na sporných pozemcích je komunikace zcela jednoznačně seznatelná, je správné a odpovídá obsahu spisu.

53. K žalobnímu bodu směřujícímu proti napadenému rozhodnutí soud především uvádí, že prvostupňové rozhodnutí a rozhodnutí druhé instance představují jeden celek. Je-li prvostupňové rozhodnutí věcně správné a vypořádává se se všemi požadavky ve smyslu § 68 odst. 1 a 3 správního řádu, pak není zapotřebí v rozhodnutí o odvolání obsáhle odůvodňovat dodržení jednotlivých zákonných podmínek, při dodržení kterých splňuje daná komunikace charakter veřejně přístupné účelové komunikace. Je-li prvostupňové rozhodnutí věcně správné, jak bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, pak nebylo možno odvolání projednat s jiným výsledkem než odvolání zamítnout a prvostupňové rozhodnutí potvrdit. Vydání potvrzujícího rozhodnutí neznamená, že jedná se o rozhodnutí obhajující, ale vyslovuje se názor, že v odvolacím řízení nebyly zjištěny vady, při kterých by prvostupňové rozhodnutí nemohlo obstát. Žalobce ve své žalobě nikterak nespecifikuje, jaké jeho odvolací námitky vypořádány nebyly a není na soudu, aby je za žalobce vyhledával.

54. Odvolací námitka o tom, jde-li o uzavřený prostor, byla vyřízena zcela správně, jestliže bylo vycházeno z dokumentace a též z okolnosti, že v daném prostoru nachází se též parcela, která je ve vlastnictví jiného vlastníka. Již jen z toho důvodu nemůže se jednat o uzavřený prostor, který je vlastnicky v rukou jedné osoby. Argumentace vlastnictvím jiné osoby je proto zcela namístě. Jak již bylo uvedeno, v tomto prostoru nenachází se výlučně nemovitosti žalobce, na protilehlé straně, nachází se např. krokodýlí ZOO a jsou tam ještě jiné nemovitosti. Úsudek žalovaného o tom, že nejde o uzavřený prostor, je proto zcela správný.

55. Nezbývá než zopakovat, že žalobce nikterak nekonkretizuje, které námitky zůstaly nevypořádány, případně byly vypořádány vadně. V druhém odstavci na straně 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí se uvádí nejen to, že námitky jsou vytrženy z kontextu, případně nejde o věc posuzovanou v daném řízení, ale jde tu o to, že námitky nebyly předmětem prvostupňového rozhodování. Bez konkrétní specifikace se však soud touto žalobní výhradou zabývat nemůže. Lze uvést pouze tolik, že ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu bylo respektováno, jestliže v napadeném rozhodnutí se konkrétní výhrady žalobce citují (např. aby vyhovoval závěru p. Ing. P.). Zákonnost rozhodnutí byla zcela zjevně žalovaným hodnocena, což je patrné z jeho posledního odstavce. Právní zjištění, že podmínky deklarace veřejně přístupné účelové komunikace jsou dodrženy, hodnotí soud rovněž jako správné. Odchýlení od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu soud neshledal.

56. V napadeném rozhodnutí se uvádí, že judikatura není právně závazná, ale využívá se subsidiárně. V projednávané věci soud neshledal, že by se správní orgány obou stupňů od judikatury vztahující se k deklaraci veřejně přístupné komunikace odchýlily. Do žalobcova vlastnického práva pak nikterak zasaženo nebylo, jestliže ten současně s vlastnictvím pozemků vstoupil do právních vztahů svých právních předchůdců.

57. Omezení vlastnického práva žalobce vzniklo konkludentním souhlasem uděleným jeho právními předchůdci, a proto nelze namítat, že došlo k zásahu do ústavních práv žalobce. Nutný souhlas vlastníka dotčených pozemků byl udělen v minulosti a takovým souhlasem je žalobce zavázán. Byl-li takový souhlas v minulosti udělen právnímu předchůdci žalobce a žalobce zavazuje, což je zcela jednoznačně prokázáno, nepřichází náhrada za veřejné užívání pozemků v úvahu. Nutná a ničím nenahraditelná komunikační potřeba vlastníků sousedních nemovitostí byla prokázána. Rozhodnutí není v rozporu se zásadou proporcionality při zjištění, že již v době, kdy žalobce pozemky do svého vlastnictví získal, byly v jemu dostupných podkladech katastrálního úřadu označeny se způsobem využití jako ostatní komunikace a takto byly bez závad až do roku 2006 užívány po dobu více jak 100 let. V daném prostoru vznikaly na základě autoritativních rozhodnutí úřadů stavby, kdy uvažováno s přístupem bylo právě po předmětných pozemcích, a proto při hodnocení zájmů jednotlivých vlastníků v daném prostoru, případně dalších uživatelů nelze o rozporu s prve uvedenou zásadou uvažovat.

58. Soud proto shrnuje, že pro důvody uvedené v žalobě není napadené rozhodnutí vadné.

59. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

60. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

61. O náhradě nákladů řízení osob na řízení zúčastněných rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Podle tohoto předpisu mají osoby na řízení zúčastněné právo na náhradu těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Jestliže soud těmto osobám žádné povinnosti neuložil, nevzniklo jim právo na náhradu nákladů řízení.

62. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. byla žaloba projednána bez nařízení jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení