51 A 9/2022– 85

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci navrhovatelů: a) Mgr. J. P. bytem X b) J. Š. bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Hanykem sídlem Zborovská 619/49, 150 00 Praha 5 proti odpůrkyni: obec Jirny sídlem Brandýská 9, 250 90 Jirny zastoupená advokátem JUDr. Ladislavem Chundelou sídlem Libušská 225/51, 142 00 Praha 4 za účasti: 1) ARUN–INVEST, a.s. 2) Lettenmayer & Partner, s.r.o. 3) ODEOS CZECH, a.s. všechny sídlem Zámecká 2, 250 90 Jirny všechny zastoupeny advokátkou Mgr. Zuzanou Pickovou sídlem Máchova 439/27, 120 00 Praha 2 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2021 – Územního plánu obce Jirny vydaného usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 13. 10. 2021, č. 4/2021, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Každý z navrhovatelů je povinen zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Ladislava Chundely, advokáta.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a průběh soudního řízení

1. Navrhovatelé se návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále „napadený územní plán“ či „územní plán“). V případě, že nebude možné návrhu na zrušení územního plánu vyhovět v celém rozsahu, navrhují, aby byl územní plán zrušen v části textového a grafického vymezení zastavitelných ploch Z.06 a Z.07, a to včetně podmínky vypracování územní studie, a dále v části textového a grafického vymezení územní rezervy R.01.

2. Navrhovatelé ke své aktivní procesní legitimaci uvádějí, že vydáním územního plánu došlo k zásahu do jejich vlastnických práv k pozemkům ve východní části obce Jirny. Navrhovatelka a) vlastní pozemky parc. č. XA, XB a XC v katastrálním území X (stejně jako všechny pozemky uváděné v tomto rozsudku) a navrhovatel b) vlastní pozemky parc. č. XD a XE.

3. Navrhovatelé rozdělili své návrhové body do šesti základních okruhů, v nichž namítají: (i.) nepřezkoumatelnost územního plánu v důsledku chybných hydrotechnických výpočtů týkajících se stávající a očekávané potřeby pitné vody; (ii.) svévolné stanovení podmínek pro zastavitelnou plochu Z.06 [plochy smíšené obytné – venkovské (dále jen „plochy SV“)], které jsou nápadně mírnější než pro ostatní lokality; (iii.) nedostatečné vymezení regulativů pro zastavitelnou plochu Z.07 [plochy výroby a skladování – drobná a řemeslná výroba (dále jen „plochy VD“)], a to navíc v rozporu s účelem plochy K.04 [plochy zeleně ochranné a izolační (dále jen „plochy ZO“)]; (iv.) nezákonnost, resp. nicotnost vymezení plochy územní rezervy R.01 pro plochy výroby a skladování – lehký průmysl (dále jen „plochy VL“) v rozporu se zájmem na ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) ve smyslu § 4 odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně ZPF“); (v.) nezákonnost stanoviska Krajského úřadu Středočeského kraje jakožto orgánu posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „stanovisko OPVŽP“), které bylo vydáno podle § 47 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“) a § 10i odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), v rozhodném znění (dále jen „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“). Stanovisko OPVŽP bylo obsaženo v rámci souhrnného vyjádření Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 31. 1. 2017, č. j. 002400/2017/KUSK (dále jen „souhrnné vyjádření“); (vi.) porušení procesních předpisů při pořizování napadeného územního plánu. Konkrétní skutkové a právní důvody, v nichž navrhovatelé spatřují nezákonnost napadeného územního plánu, soud pro lepší přehlednost uvádí až v souvislosti s jejich vypořádáním.

4. Odpůrkyně s podaným návrhem nesouhlasí a navrhuje jeho zamítnutí. Odpůrkyně připomíná, že územním plánem realizuje své právo na samosprávu, a proto by k jeho zrušení nemělo dojít pouze na základě formálních a nijak nepodložených námitek navrhovatelů. Dále upozorňuje, že navrhovatelé, kteří sami nejsou starousedlíky, se svým postupem v zásadě snaží zamezit jakékoliv výstavbě, jež by potenciálně mohla snížit komfort jejich bydlení, přičemž jejich argumentace se pohybuje v rovině postoje „NIMBY“ (z angl. Not In My Backyard, tj. „ne na mém dvorku“ – pozn. soudu). Odpůrkyně rovněž podotýká, že vymezením plochy územní rezervy R.01 nemohou být navrhovatelé ve své právní sféře nijak dotčeni. Vyjádření odpůrkyně k jednotlivým návrhovým bodům je rekapitulováno níže.

5. Navrhovatelé se v replice ohrazují zejména proti tvrzení odpůrkyně, že jejich postoje lze pejorativně označit jako NIMBY. Navrhovatelé rovněž zdůrazňují, že v procesu územního plánování mají starousedlíci i novousedlíci stejná práva. Navrhovatelé dále reagují na dílčí argumentaci odpůrkyně, přičemž setrvávají na svých námitkách obsažených v návrhu na zrušení územního plánu.

6. Osoby zúčastněné na řízení se k návrhu na zrušení územního plánu nevyjádřily. Osoba zúčastněná 1) vlastní pozemky zapsané na listu vlastnictví č. XF, které jsou součástí ploch územních rezerv R.01 a R.

2. Osoba zúčastněná 2) vlastní pozemek parc. č. XG, který je součástí zastavitelné plochy Z.06, a pozemek parc. č. XH, který je součástí zastavitelné plochy Z.

7. Osoba zúčastněná 3) vlastní pozemky zapsané na listu vlastnictví č. XCH, které jsou součástí zastavitelné plochy Z.

6.

II. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu

7. Podle § 101a odst. 1 věty první s. ř. s. „[n]ávrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.“ 8. Napadený územní plán byl vydán formou opatření obecné povahy podle § 43 odst. 4 in fine stavebního zákona ve spojení s § 171 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“).

9. Veřejná vyhláška oznamující vydání územního plána byla vyvěšena na úřední desce Obecního úřadu Jirny dne 19. 10. 2021. Napadený územní plán tak nabyl účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky, tj. dne 3. 11. 2021 (§ 173 odst. 1 věta třetí správního řádu). Návrh byl podán dne 4. 2. 2022, tedy v zákonné roční lhůtě (§ 101b odst. 1 s. ř. s.).

10. Pokud jde o aktivní procesní legitimaci navrhovatelů, Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v usnesení ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006–62, uvedl, že koncepce § 101a s. ř. s. „je založena na tvrzení existence zásahu do právní sféry dotčeného subjektu vydaným opatřením obecné povahy. Zákon tedy vychází z toho, že se jedná o procesní prostředek ochrany proti výslednému opatření obecné povahy, nikoliv proti procesu jeho přijímání. […] V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy tak je navrhovatel postižen břemenem tvrzení zasažení na svých právech výsledným správním aktem.“ Rozšířený senát NSS dále v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS, uvedl, že splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude „dáno, bude–li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. […] V případě územních plánů musí navrhovatel především plausibilně tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho předmětem, obsahem a způsobem regulace.“ Pravdivost navrhovatelových tvrzení, tj. jeho aktivní věcná legitimace, je pak zásadní pro posouzení důvodnosti návrhu (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 4. 2022, č. j. 10 As 226/2019–46, bod 28).

11. Navrhovatelé zejména tvrdí, že jako vlastníci nemovitostí v obci Jirny mohou být dotčeni na svých vlastnických právech tím, že při plánované výstavbě hrozí v důsledku chybných hydrotechnických výpočtů nedostatek pitné vody. Navrhovatelé dále tvrdí, že mohou být negativně dotčeni imisemi (hlukem, prachem, vibracemi a dopravní zátěží) v souvislosti s plánovanou výstavbou na sousedních plochách Z.06 a Z.07.

12. Jelikož takto tvrzené dotčení na právech navrhovatelů nelze předem zcela vyloučit, dospěl soud k závěru, že navrhovatelé jsou legitimováni k podání návrhu na zrušení územního plánu (§ 101a odst. 1 věta první s. ř. s.). Odpůrkyně ostatně aktivní procesní legitimaci navrhovatelů ani výslovně nezpochybňovala. K tvrzení odpůrkyně, že vymezením plochy územní rezervy R.01 nemohou být navrhovatelé ve své právní sféře nijak dotčeni, se soud podrobněji vyjádří v souvislosti s věcným vypořádáním příslušného návrhového bodu (viz část IV. 4. tohoto rozsudku).

13. Soud vycházel při přezkumu napadeného územního ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 101b odst. 3 s. ř. s.), tj. ke dni 13. 10. 2021. Při rozhodování byl soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).

III. Průběh ústního jednání

14. Při jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích a shrnuli jejich podstatné body.

15. Soud při jednání doplnil dokazování výpisy z LV č. XI a XJ, z nichž zjistil, že navrhovatelé jsou vlastníky dotčených nemovitostí v katastrálním území Jirny (viz bod 2 tohoto rozsudku).

16. Soud dále doplnil dokazování Vyhodnocením vlivů ZÚR Středočeského kraje na životní prostředí – plochy a koridory dopravní infrastruktury [příloha č. 4.11. k Zásadám územního rozvoje Středočeského kraje (dále jen „ZÚR Středočeského kraje“)], ze kterého zjistil, že vliv koridoru vysokorychlostní tratě Praha – Brno (dále jen „koridor VRT“) na životní prostředí byl již posouzen v procesu SEA (Strategic Enviromental Assessment – pozn. soudu) při pořizování ZÚR Středočeského kraje (viz část IV.2. tohoto rozsudku).

17. Podstatná část důkazních návrhů vznesená navrhovateli byla součástí správního spisu, a proto jí nebylo nutné provádět dokazování při jednání (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Ostatní návrhy na doplnění dokazování pak soud vyhodnotil jako nadbytečné, jelikož k posouzení jednotlivých návrhových bodů bylo možno veškeré rozhodné skutečnosti zjistit z obsahu správního spisu či důkazů provedených soudem (viz část IV. tohoto rozsudku).

18. Soud rovněž neprovedl dokazování odpůrkyní předloženým vyjádřením VaK Zápy, s.r.o. (dále jen „VaK Zápy“) ze dne 9. 6. 2022, které nemůže stran hydrotechnických výpočtů nahradit obsah napadeného územního plánu (v době jeho vydání neexistovalo), a proto není pro jeho soudní přezkum podstatné (viz bod 78 tohoto rozsudku).

IV. Posouzení návrhu soudem

19. Soud strukturoval odůvodnění tohoto rozsudku podle jednotlivých návrhových bodů s tím, že nejprve jsou vždy rekapitulována skutková zjištění ze správního spisu, poté následuje shrnutí argumentace účastníků a nakonec její posouzení soudem.

20. Při soudním přezkumu opatření obecné povahy se uplatňuje algoritmus spočívající v pěti na sebe navazujících krocích (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, a § 101d odst. 1 s. ř. s.). V prvních třech krocích, které mají formální povahy, soud zkoumá otázku pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy (krok první), otázku, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (krok druhý) a otázku, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem (krok třetí). Teprve v rámci posledních dvou kroků soud materiálně zkoumá obsah napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho souladu se zákonem (krok čtvrtý) a z hlediska jeho proporcionality (krok pátý).

21. Vzhledem k obsahu návrhových bodů byl v posuzované věci napadený územní plán přezkoumáván pouze z hlediska třetího, čtvrtého a pátého kroku popsaného algoritmu (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2015, č. j. 6 As 188/2014–66, bod 32). Soud proto v rozsahu návrhových bodů postupně zkoumal dodržení zákonem stanoveného procesního postupu při vydávání napadeného územního plánu (krok třetí), a dále soulad napadeného územního plánu se zákonem (krok čtvrtý) a s principem proporcionality (krok pátý). Nutno podotknout, že v tomto případě se přezkum zákonnosti částečně překrývá s přezkumem proporcionality, neboť navrhovatelé směšují namítanou nezákonnost napadeného územního plánu s požadavek na přiměřenost přijímaných řešení.

22. Soud před vlastním posouzením jednotlivých návrhových bodů považuje za vhodné připomenout, že „[p]ři rozhodování o návrhu na zrušení obecné povahy je alfou a omegou dotčení na subjektivních právech navrhovatele (nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14). Navrhovatel musí být skutečně zkrácen na svých právech (rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2013, čj. 7 Aos 2/2012–53). Uvedené je zásadní z toho důvodu, že aktivní věcná legitimace je významným nástrojem subjektu, na základě kterého může být zrušeno opatření obecné povahy, jež zasahuje do práv a povinností zpravidla značného množství osob, nejenom navrhovatele samotného. Soudní řád správní (ani na něj navazující judikatura NSS) proto nesvěřuje tento nástroj každé osobě, byť by mohla mít na jeho využití zájem, ale pouze tomu, kdo prokáže, že právě jemu náleží subjektivní hmotná práva, která jsou opatřením obecné povahy zasažena (rozsudky NSS ze dne 12. 9. 2011, čj. 8 Ao 5/2011–51, a ze dne 30. 1. 2020, čj. 2 As 187/2017–327)“ (rozsudek NSS ze dne 20. 4. 2022, č. j. 10 As 226/2019– 46). Vždy tak musí být patrný vztah alespoň potenciální příčinné souvislosti mezi navrhovatelem namítaným pochybením a zásahem do jeho právní sféry, jinak nemá smysl se takovou námitkou věcně zabývat (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, č. j. 50 A 15/2014–50, č. 3212/2015 Sb. NSS). V případě namítaných porušení procesních předpisů pak může být důvodem pro zrušení územního plánu pouze podstatná procesní vada, v důsledku níž mohlo dojít k zásahu do hmotných veřejných subjektivních práv navrhovatele (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 910/2009 Sb. NSS, bod 41, či rozsudky NSS ze dne 2. 9. 2010, č. j. 1 Ao 3/2010–161, bod 24, a ze dne 27. 7. 2017, č. j. 9 As 302/2016–68, bod 52).

23. Dále je třeba mít na zřeteli, že „v procesu územního plánování není nikdy možné zajistit rozvoj ku prospěchu všech za současné záruky dosavadních standardů života pro všechny, kterých se územní plány týkají. V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci. Nejvyšší správní soud poukázal ve své předchozí judikatuře na to, že Nejvyšší správní soud se při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace řídí zásadou zdrženlivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007–73, publikovaný pod č. 1462/2008 Sb. NSS) a ke zrušení územně plánovacího opatření obecné povahy by měl přistoupit, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření jako celku“ (rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010–103, srov. dále rozsudky NSS ze dne 12. 10. 2018, č. j. 4 As 281/2018–41, bod 16, či ze dne 27. 7. 2017, č. j. 9 As 302/2016–68, bod 65). IV.

1. Procesní námitky 24. Soud se nejprve zabýval námitkami zpochybňujícími zákonnost procesu přijímání územního plánu (okruh návrhových bodů vi.).

25. Navrhovatelé předně namítají, že z programového bodu zasedání zastupitelstva odpůrkyně konaného dne 13. 10. 2021, který byl označen jako „Územní plán Jirny“, nebylo zřejmé, zda se mělo jednat o vydání územního plánu, či zda měla proběhnout pouze dílčí diskuze. Podle navrhovatelů tak nebylo možné o přijetí územního plánu hlasovat, jelikož daný programový bod nebyl řádně navržen dle § 82 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v rozhodném znění (dále jen „zákon o obcích“).

26. Odpůrkyně k této námitce uvádí, že svolání zastupitelstva obce proběhlo v souladu s právními předpisy. Dále upozorňuje, že navrhovatelé ani netvrdí, že by jim v souvislosti s údajně nedostatečnou informací o navrženém programu zasedání zastupitelstva vznikla jakákoliv újma, např. že by se kvůli neporozumění danému programovému bodu zasedání nezúčastnili, ačkoliv tak chtěli učinit.

27. Podle § 93 odst. 1 zákona o obcích „[o]becní úřad informuje o místě, době a navrženém programu připravovaného zasedání zastupitelstva obce. Informaci vyvěsí na úřední desce obecního úřadu alespoň 7 dní před zasedáním zastupitelstva obce; kromě toho může informaci uveřejnit způsobem v místě obvyklým.“ 28. Informování o navrženém programu zasedání zastupitelstva souvisí s veřejností zasedání zastupitelstva (§ 93 odst. 3 zákona o obcích) a v návaznosti na to i s některými právy občanů obce (§ 16 odst. 2 obecního zřízení), zejména s právem vyjadřovat svá stanoviska na zasedání zastupitelstva obce (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 5. 2010, č. j. 8 Ao 1/2007–94).

29. Soud shledal, že označení příslušného programového bodu jako „Územní plán Jirny“ je dostatečně určité, srozumitelné a nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že na připravovaném zasedání zastupitelstva odpůrkyně mělo dne 13. 10. 2021 proběhnout hlasování o vydání napadeného územního plánu. V tomto ohledu nic nenasvědčuje tomu, že by došlo ke zkrácení práv veřejnosti účastnit se předmětného zasedání zastupitelstva odpůrkyně. Soudu není zřejmé, z čeho navrhovatelé spekulativně dovozují, že takto navržený programový mohl označovat pouze „dílčí diskuzi“ zastupitelstva o územním plánu, s níž však stavební zákon ani nepočítá [srov. § 6 odst. 5 písm. c) stavebního zákona]. Odpůrkyni je navíc třeba dát za pravdu v tom, že z tvrzení navrhovatelů není vůbec zřejmé, jak by se případné procesní pochybení při informování veřejnosti o navrženém programu zasedání zastupitelstva mohlo negativně projevit v jejich právní sféře (např. znemožněním efektivní účasti na zasedání zastupitelstva, viz bod 22 tohoto rozsudku). Tato námitka je proto nedůvodná.

30. Navrhovatelé dále uvádějí, že návrh územního plánu byl v návaznosti na jednotlivá opakovaná veřejná projednání postupně vypracován ve čtyřech verzích, přičemž namítají, že odpůrkyně v rozporu s principem vstřícnosti veřejné správy (§ 4 odst. 1 správního řádu) navržené změny v jednotlivých verzích nijak neoznačila (např. barevným odlišením revizí). Navrhovatelka a) upozorňuje, že nebylo v jejích silách manuálně procházet rozsáhlé PDF soubory (souborový formát pro ukládání dokumentů – pozn. soudu) a hledat dílčí úpravy návrhu územního plánu. Dále podotýká, že uvedené pochybení odpůrkyně neodstranila, ačkoliv na něj byla upozorněna v námitkách ze dne 20. 4. 2021. Konkrétně navrhovatelka a) poukazuje na část 2.B, z níž byl ve verzi z ledna 2021 oproti verzi z prosince 2019 bez jakéhokoliv upozornění vypuštěn pozemek Z.06.

31. Odpůrkyně k této námitce uvádí, že na základě § 59 odst. 1 stavebního zákona je povinna elektronicky a ve strojově čitelném formátu zveřejňovat pouze konečné znění územně plánovací dokumentace, nikoliv její jednotlivé verze. Ke zveřejnění jednotlivých verzí návrhu územního plánu tak odpůrkyně přistoupila nad rámec zákonných povinností. Odpůrkyně dále považuje za obecně známou skutečnost, že PDF soubory lze porovnávat za pomoci běžných kancelářských programů (např. importováním do formátu MS Word nebo v programech Adobe Acrobat Pro, Litera nebo Change Pro). Podle odpůrkyně tak lze neporozumění rozsahu navrhovaných změn přičítat pouze nedostatečné zběhlosti navrhovatelů v práci s výpočetní technikou.

32. Navrhovatelé v replice opakovaně upozorňují, že v souladu s § 4 odst. 1 a § 6 odst. 2 správního řádu měla odpůrkyně zveřejnit veškeré verze navrhovaného územního plánu včetně zvýraznění jednotlivých změn. Dále podotýkají, že odpůrkyní zmiňované programy pro porovnání PDF souborů jsou buď placené, nebo ve starších verzích tuto funkcionalitu nezahrnují.

33. Ze správního spisu vyplývá, že návrh územního plánu byl postupně vypracován ve čtyřech verzích (původní návrh ze srpna 2017, a dále ve verzích z prosince 2018, prosince 2019 a ledna 2021).

34. Právní předpisy upravující řízení o územním plánu výslovně nestanoví, jakým způsobem mají být zapracovány dílčí úpravy návrhu územního plánu. Jelikož návrh územního plánu nebyl vzhledem ke svému rozsahu zveřejněn na úřední desce v úplném znění, bylo jej podle § 172 odst. 2 in fine správního řádu třeba takto zveřejnit alespoň způsobem umožňujícím dálkový přístup, tj. prostřednictvím internetu [srov. § 2 písm. n) zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, v rozhodném znění]. Odkaz odpůrkyně na § 59 odst. 1 stavebního zákona, jenž upravuje vymezení zastavěného území, není z hlediska zveřejnění návrhu územního plánu jakkoliv relevantní.

35. Soud dává navrhovatelům za pravdu, že s ohledem na zásadu, že veřejná správa je službou veřejnosti, a zásadu hospodárnosti řízení (§ 4 odst. 1 a § 6 odst. 2 správního řádu) lze obecně požadovat, aby byly úpravy návrhu územního plánu zapracovány do původní verze pokud možno co nejpřehledněji. V ideálním případě by tak měla být adresátům dostupná nejen „prostá“ aktualizovaná verze návrhu územního plánu, ale rovněž verze „s vyznačením změn“ (např. barevně odlišným písmem a s přeškrtnutím vypuštěných částí). Tento způsob zveřejnění upraveného návrhu územního plánu by měl zajistit, aby provedená úprava byla pro adresáty snadno rozpoznatelná a umožnila jim bez jakýchkoliv obtíží uplatňovat připomínky či námitky. Po adresátech totiž nelze spravedlivě požadovat, aby ve snaze hájit svá práva čelili zbytečným překážkám technické povahy.

36. Navrhovatelka a) správně upozornila, že pořizovatel územního plánu nepostupoval při zapracování úprav do jednotlivých verzí návrhu zcela důkladně, jelikož některé úpravy v aktualizované verzi návrhu graficky neodlišil. Poukázat lze např. na vypuštění plochy Z.06 z části 2.B výrokové části návrhu z prosince 2019, či doplnění regulativu pro plochu Z.08 v části 1.C výrokové části návrhu z ledna 2021 [dále viz námitky navrhovatelky a) ze dne 20. 4. 2021]. Pakliže odpůrkyně označuje porovnání jednotlivých PDF souborů a odhalení provedených úprav v zásadě za banální úkon, považuje soud za politováníhodné, že sama nedokázala veškeré provedené úpravy v jednotlivých verzích návrhu územního plánu přehledně zobrazit. Navrhovatelka a) nicméně nijak nespecifikovala, jak by se uvedené pochybení mohlo negativně projevit v její právní sféře (např. tím, že si provedené úpravy zasahující do jejích práv včas nevšimla a nemohla se proti ní efektivně bránit, viz bod 22 tohoto rozsudku). Nelze tedy z ničeho dovodit, jak by nepřehlednost úprav jednotlivých verzí sama o sobě mohla navrhovatele reálně zkrátit na jejich právu uplatňovat konkrétní námitky či se jinak účastnit procesu pořizování územního plánu, natož zasáhnout do jejich hmotných veřejných subjektivních práv. Soud proto neshledal ani tuto námitku důvodnou.

37. Navrhovatelka a) dále namítá, že veřejná vyhláška ze dne 12. 12. 2019, č. j. 2239/2019, obsahovala chybné poučení, které bylo v rozporu s § 52 a § 53 odst. 2 stavebního zákona.

38. Odpůrkyně se k této námitce nevyjádřila. V odůvodnění územního plánu (str. 183) k této námitce navrhovatelky a) uvedla, že při opakovaném veřejném projednání se řeší pouze části návrhu, které se změnily od předešlého veřejného projednání.

39. Ze správního spisu vyplývá, že předmětnou vyhláškou pořizovatel územního plánu podle § 52 stavebního zákona oznámil opakované veřejné projednání návrhu územního plánu, které se mělo konat dne 15. 1. 2020, s poučením, že námitky a připomínky lze uplatňovat „pouze k částem řešení, které byly po předchozím řízení o Územním plánu Jirny, tj. po veřejném projednání konaném dne 22. 1. 2019 změněny.“ 40. Podle § 53 odst. 2 stavebního zákona „[d]ojde–li na základě veřejného projednání k podstatné úpravě návrhu územního plánu, pořizovatel si vyžádá stanovisko příslušného úřadu a stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. […] Upravený návrh a případné upravené nebo doplněné vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území se v rozsahu těchto úprav projedná na opakovaném veřejném projednání; přitom se postupuje obdobně podle § 52.“ 41. Z citovaného ustanovení vyplývá, že při opakovaném veřejném projednání se upravený návrh územního plánu projedná pouze „v rozsahu těchto úprav.“ K připomínkám a námitkám, které se netýkají provedených úprav, se proto v této fázi přijímání územního plánu nepřihlíží (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, č. j. 50 A 15/2014–50, č. 3212/2015 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015–53, bod 35). Soud proto shledal, že poučení obsažené ve veřejná vyhlášce ze dne 12. 12. 2019 bylo zcela v souladu s § 53 odst. 2 stavebního zákona. Nelze navíc přehlédnout, že ani v případě této procesní námitky navrhovatelka a) nespecifikovala, jak se jí mělo údajně chybné poučení dotknout v hmotněprávní sféře. IV.

2. Stanovisko OPVŽP 42. Podle návrhu zadání územního plánu byly navržené plochy pro výrobu a skladování v nedávné době posouzeny v procesu SEA při projednávání změn č. 7, 8, 9 a 10 předchozího územního plánu. Jelikož jiné plochy podléhající posouzení vlivů na životní prostředí nebudou navrhovány, nevznikne podle pořizovatele územního plánu požadavek na provedení procesu SEA.

43. Krajský úřad Středočeského kraje jakožto orgán ochrany přírody ve stanovisku ze dne 16. 1. 2017, č. j. 004166/2017/KUSK (dále jen „stanovisko orgánu ochrany přírody“), vydaném podle § 45i odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), vyloučil, že by měl návrh zadání územního plánu významný vliv na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti.

44. OPVŽP ve svém stanovisku ze dne 31. 1. 2017 shledal, že koncepce rozvoje obce navržená v územním plánu vychází z dosavadního územního plánu a jeho změn. Dále uvedl, že rozvoj obce se týká zejména smíšených obytných funkcí, hospodářských funkcí a veřejné infrastruktury, přičemž dle ZÚR Středočeského kraje bude zapracován koridor aglomeračního okruhu, a to úsek silnice II/101 Mstětice – Jirny – Úvaly a koridor VRT v úseku Praha – Poříčany. OPVŽP rovněž upozornil, že vliv vymezených ploch výroby a skladování na životní prostředí byl posouzen v procesu SEA v rámci jednotlivých změn předchozího územního plánu, přičemž jiné zastavitelné plochy pro záměry podléhající posuzování vlivů na životní prostřední nejsou v územním plánu navrhovány. Dále podotkl, že podle stanoviska orgánu ochrany přírody lze vyloučit významný vliv návrhu zadání územního plánu na území Natura 2000. OPVŽP proto dospěl na základě kritérií uvedených v příloze č. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí k závěru, že návrh zadání územního plánu není třeba posuzovat v procesu SEA.

45. Koridor VRT byl územní plánem vymezen na ploše KZ (koridor železniční dopravy) jižně od dálnice D11. Vedení koridoru VRT, které bylo převzato ze ZÚR Středočeského kraje, zasahuje do katastrálního území Jirny v délce 2 394 m (str. 15, 20 a 21 výrokové části územního plánu). V ZÚR Středočeského kraje byl koridor VRT vymezen jako veřejně prospěšná stavba D202 nadmístního významu. Upřesnění koridoru VRT v územním plánu bylo provedeno v souladu se stanoviskem Ministerstva dopravy ze dne 2. 2. 2017, č. j. 55/2017–910–UPR/2, tak, že jeho šířka byla vzhledem k prostorovým podmínkám v území zúžena na cca 150 m (str. 33 odůvodnění územního plánu).

46. Navrhovatelé namítají, že stanovisko OPVŽP (které označují jako stanovisko SEA – pozn. soudu) je nezákonné a neodpovídá požadavkům na odůvodnění ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu a § 10i odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, jakož i kritériím uvedeným v příloze č. 8 k tomuto zákonu (návrhový bod v.). Ze stanoviska není podle navrhovatelů zřejmé, na základě jakých kritérií dospěl OPVŽP k závěru, že není třeba posuzovat vlivy navrženého územního plánu na životní prostředí v procesu SEA. Navrhovatelé dále namítají nepřezkoumatelnost závěru OPVŽP, že „zastavitelné plochy i plochy přestavby jsou převzaty ze stávajícího územního plánu.“ Navrhovatelé rovněž zdůrazňují, že stanovisko OPVŽP neodpovídá ani metodice Ministerstva pro místní rozvoj ke způsobu uplatnění § 55 odst. 3 stavebního zákona ze dne 30. 9. 2021, č. j. MMR–73310/2021–81 (dále jen „metodika MMR“). Podle navrhovatelů měl být navrhovaný územní plán podroben posouzení SEA, jelikož zpřesňuje koridor VRT vymezený v ZÚR Středočeského kraje.

47. Odpůrkyně s touto námitkou nesouhlasí a zdůrazňuje, že stanovisko OPVŽP je dostatečně a přesvědčivě odůvodněno. Dále upozorňuje, že napadený územní plán nevymezuje nové zastavitelné plochy nebo plochy přestavby, a proto jej nebylo nutné posuzovat podle zákona o posuzování vlivů na životním prostředí.

48. Podle § 47 odst. 2 stavebního zákona „[p]ořizovatel zašle návrh zadání územního plánu dotčeným orgánům, sousedním obcím, krajskému úřadu. […] Do 30 dnů od obdržení návrhu zadání mohou dotčené orgány a krajský úřad jako nadřízený orgán uplatnit u pořizovatele vyjádření, ve kterém uvedou požadavky na obsah územního plánu vyplývající z právních předpisů a územně plánovacích podkladů. V téže lhůtě uplatní krajský úřad jako příslušný úřad u pořizovatele stanovisko, sousední obce mohou uplatnit podněty. Nejpozději 7 dní před uplynutím této lhůty doručí příslušný orgán ochrany přírody pořizovateli a příslušnému úřadu stanovisko podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny […].“ 49. Podle § 47 odst. 3 věty první stavebního zákona „[k]rajský úřad jako příslušný úřad ve stanovisku podle odstavce 2 uvede, zda má být návrh územního plánu posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí, případně stanoví podrobnější požadavky podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.“ 50. Podle § 10i odst. 2 in fine zákona o posuzování vlivů na životní prostředí „[p]ři pořizování územního plánu stanoví orgán kraje na základě kritérií uvedených v příloze č. 8 k tomuto zákonu případný požadavek na zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí.“ 51. Podle § 45i odst. 2 věty první zákona o ochraně přírody a krajiny „[j]estliže orgán ochrany přírody svým stanoviskem […] významný vliv podle § 45h odst. 1 nevyloučí, musí být daná koncepce nebo záměr předmětem posouzení podle tohoto odstavce postupem podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.“ 52. Z uvedeného vyplývá, že o tom, zda bude proveden proces SEA, se rozhoduje již ve fázi návrhu zadání územního plánu. Určující je v tomto ohledu stanovisko OPVŽP podle § 10i odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a dále stanovisko orgánu ochrany přírody podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny.

53. V posuzované věci ani jeden z těchto dotčených orgánů posouzení návrhu zadání územního plánu v procesu SEA nepožadoval. Námitky navrhovatelů směřovaly pouze proti stanovisku OPVŽP, nikoliv proti stanovisku orgánu ochrany přírody.

54. S ohledem na návrhovou argumentaci považuje soud za vhodné předně upozornit, že obsahem stanoviska OPVŽP byl negativní závěr o tom, zda má být návrh zadání územního plánu posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí v procesu SEA. Nejednalo se tak o „věcné“ stanovisko SEA podle 10g zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, jak se zřejmě mylně domnívají navrhovatelé, nýbrž pouze o „předběžné“ zhodnocení, zda návrh zadání územního plánu podléhá úplnému procesu SEA ve smyslu § 47 odst. 3 věty první stavebního zákona a § 10i odst. 2 in fine zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Tato skutečnost však nemění nic na tom, že OPVŽP byl povinen svůj závěr přezkoumatelným způsobem odůvodnit, přičemž měl zohlednit kritéria pro tzv. zjišťovací řízení uvedená v příloze č. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a to i přesto, že se při posuzování vlivů územního plánu na životní prostředí zjišťovací řízení neprovádí (srov. § 10i odst. 1 větu třetí a § 10d zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a dále rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2016, č. j. 5 As 94/2015–79).

55. Navrhovatelé formulovali námitku nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti stanoviska OPVŽP značně obecně. Jakkoliv se navrhovatelé dovolávali porušení kogentní právních předpisů, jejichž primárním účelem je ochrana veřejného zájmu (tj. ochrana životního prostředí a zájem na zachování udržitelného rozvoje společnosti), bylo stále jejich povinností specifikovat příčinnou souvislost mezi tímto tvrzeným pochyběním a zásahem do jejich právní sféry, což však neučinili (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010–185, bod 78, a usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017–264, bod 42). Není přitom úlohou soudu, aby za navrhovatele spekulativně domýšlel návrhovou argumentaci. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci jejich advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78).

56. Předně neobstojí tvrzení navrhovatelů, že OPVŽP dostatečně nevymezil kritéria, na jejichž základě nepožadoval provedení procesu SEA. OPVŽP vycházel z toho, že vliv vymezených ploch výroby a skladování na životní prostředí byl již posouzen v procesu SEA při projednávání jednotlivých změn předchozího územního plánu, přičemž s jinými zastavitelnými plochami pro záměry, které by podléhaly posuzování vlivů na životní prostřední, návrh územního plánu nepočítá [srov. § 10i odst. 1 ve spojení s § 10a odst. 1 písm. a) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí]. Pokud jde o zohlednění dalších kritérií uvedených v příloze č. 8 zákona o posuzovaní vlivů na životní prostředí, dospěl NSS v rozsudku ze dne 20. 12. 2016, č. j. 5 As 94/2015–79, k závěru, že „tato příloha není primárně určena pro posuzování na základě pouhého návrhu zadání územního plánu, zda bude u budoucího návrhu územního plánu potřebné hodnocení SEA, ale je koncipována pro zjišťovací řízení u již zpracovaných návrhů koncepcí, případně jejich změn, které stanoví rámec pro budoucí povolení záměrů uvedených v příloze č. 1,“ a proto by aplikace příslušných kritérií „měla odrážet skutečnost, že krajský úřad se v této fázi nevyjadřuje k návrhu územního plánu, nýbrž pouze k návrhu jeho zadání, tedy k návrhu osnovy této koncepce‘ (Bahýľová, Lenka. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí: komentář. Praha: C.H. Beck, 2015. Beckovy komentáře. s. 174).“ Vzhledem k tomu má soud za to, že kritéria pro zjišťovací řízení uvedená v příloze č. 8 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí, která OPVŽP při posuzování podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí výslovně nezmínil, nepovažoval z hlediska provedení procesu SEA za relevantní. V této souvislosti nelze pominout, že sami navrhovatelé nespecifikovali žádné konkrétní kritérium uvedené v předmětné příloze, které by nasvědčovalo potřebě provedení procesu SEA. Jejich argumentace zůstala pouze v rovině obecně namítané nepřezkoumatelnosti stanoviska OPVŽP (navíc mylně považovaného za výstup z procesu SEA), kterou však nelze spatřovat v tom, že se OPVŽP podrobně nevyjádřil k veškerým kritériím uvedeným v příloze č. 8 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí.

57. Přisvědčit nelze ani tvrzení navrhovatelů, že ve stanovisku OPVŽP by „mělo být uvedeno vše, co obsahovalo zadání územního plánu a to v takových podrobnostech, aby bylo […] samostatně přezkoumatelné samo o sobě.“ Stanovisko OPVŽP podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí totiž nemá být obsáhlou rekapitulací posuzovaného návrhu územního plánu, nýbrž pouze kvalifikovaným zhodnocením toho, zda jej bude třeba podrobit procesu SEA či nikoliv. Pakliže OPVŽP vycházel na základě návrhu zadání územního plánu z toho, že zastavitelné plochy i plochy přestavby budou v návrhu územního plánu převzaty ze stávajícího územního plánu, nebyl povinen tuto skutečnost, která je ověřitelná pouhým nahlédnutím do správního spisu, podrobněji odůvodňovat.

58. Nedůvodná je rovněž námitka navrhovatelů, že stanovisko OPVŽP neodpovídá metodice MMR k uplatnění § 55 odst. 3 stavebního zákona. Předmětné ustanovení totiž upravuje tzv. mimořádné změny územního plánu a jeho uvedení do souladu s územně plánovací dokumentací kraje, tedy procesně zcela odlišnou situaci, než je vydání stanoviska OPVŽP k návrhu zadání územního plánu ve smyslu § 47 odst. 2 a 3 stavebního zákona.

59. Pokud jde o navazující námitku navrhovatelů, že územní plán měl být podroben posouzení SEA, jelikož „ve značném rozsahu“ zpřesňuje koridor VRT, soud zdůrazňuje, že vymezení předmětného koridoru bylo převzato ze ZÚR Středočeského kraje jakožto nadřazené územně plánovací dokumentace, která byla pro pořizování a vydání napadeného územního plánu závazná (srov. § 36 odst. 5 a § 43 odst. 3 stavebního zákona). Nejedná se tedy o regulaci zavedenou napadeným územním plánem. Vliv VRT na životní prostředí byl přitom již posouzen v samostatném procesu SEA při pořizování ZÚR Středočeského kraje (viz bod 16 tohoto rozsudku). Soud připomíná, že předmětný koridor VRT byl vymezen jako veřejně prospěšná stavba nadmístního významu [srov. § 2 odst. 1 písm. h) a n) stavebního zákona], a proto byl z hlediska vlivů na životní prostředí posouzen právě při pořizování zásad územního rozvoje jakožto územně plánovací dokumentace odpovídající hierarchické úrovně. Následné provedení procesu SEA na místní úrovni, tedy při pořizování územního plánu, by bylo za této situace v rozporu s principem zamezení opakovanému posuzování podle čl. 4 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (dále viz recitál č. 9 preambule této směrnice). Ani tento návrhový bod tak není důvodný. IV.

3. Hydrotechnické výpočty 60. Soud se dále zabýval námitkami zpochybňujícími správnost hydrotechnických výpočtů (okruh návrhových bodů i.).

61. Z koncepce technické infrastruktury vyplývá, že dříve byla obec zásobována pitnou vodou z prameniště v povodí Jirenského potoka (část 1.D.4 textové části územního plánu). Jelikož byl tento zdroj vody kvalitativně i kvantitativně nevyhovující, byla obec připojena ke káranskému vodovodnímu řadu, tj. přívodným řadům Káraný – Praha o profilu 2 x DN 1100. Konkrétně je voda do obecní rozvodné sítě přiváděna potrubím DN 350 z vodojemu a čerpací stanice U Kapličky v Zelenči. Podle územního plánu je kapacita tohoto zdroje vody dostatečná, a umožňuje tak rozšíření vodovodního potrubí do plánovaných rozvojových ploch. Jelikož stávající studny v prameništi Jirny jsou již mimo provoz, jiná alternativa napojení objektů na pitnou vodu není možná. Provozovatelem vodovodního systému v obci je společnost VaK Zápy. Vedení obecního vodovodního řadu je patrné z výkresu technické infrastruktury (příloha č. N.03.2 územního plánu).

62. Hydrotechnické výpočty potřeby vody byly provedeny dle přílohy č. 12 vyhlášky č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), v rozhodném znění (dále jen „vyhláška č. 428/2001 Sb.“) „s přihlédnutím k variabilní možnosti podkladů územního plánu a k odbornému odhadu vyplývajícího z vývoje spotřeby vody,“ přičemž empiricky byla pro odhady využita směrnice č. 9/1973 Ú.v., pro výpočet potřeby vody při navrhování vodovodních a kanalizačních zařízení a posuzování vydatnosti vodních zdrojů (dále jen „směrnice č. 9/1973 Ú.v.“). Hydrotechnické výpočty potřeby vody, které vycházely z celkem 3 805 obyvatel (2 959 současných obyvatel + očekávaný nárůst o 846 obyvatel), byly následující: Bytový fond 3 805 * 35 m3 133 175 m3 Občanská vybavenost 15 % z 133 175 m3 19 976 m3 Technická vybavenost 10 % z 133 175 m3 13 318 m3 Výroby a sklad odhad 40 000 m3 Roční potřeba vody celkem – 206 469 m3 Průměrná denní potřeba vody 206 469 m3 / 365 566 m3 63. Městský úřad Brandýs nad Labem–Stará Boleslav jakožto vodoprávní úřad k návrhu územního plánu mj. uvedl, že je třeba u provozovatele vodovodní sítě zajistit dostatečný bilanční příslib vody [stanovisko ze dne 18. 9. 2017, č. j. OŽP–71021/2017–HAMEV (dále jen „stanovisko vodoprávního úřadu“)]. Podle odůvodnění územního plánu (str. 64) tato podmínka vyplývá rovněž z platných právních předpisů, s nimiž je územní plán v souladu, přičemž ji lze případně „řešit v navazující projektové dokumentaci.“ 64. Město Úvaly k návrhu územního plánu uvedlo, že nepovažuje za vhodné vymezení územní rezervy R.01, jelikož případná změna využití této plochy by významně navýšila spotřebu vody, což by vyvolalo kritický nedostatek zdrojů pitné vody pro Úvaly, jejichž kapacita je již téměř vyčerpána (připomínka ze dne 29. 1. 2019, č. j. MEUV/1436/2019). Vzhledem k tomu město Úvaly požadovalo, aby bylo případné zastavění této plochy podmíněno vybudováním nového přivaděče z káranského řadu. K tomu odpůrkyně uvedla, že podle informací od provozovatele vodovodu je k dispozici dostatečný přívod pitné vody nejen pro obec Jirny, ale i pro město Úvaly s tím, že v případě změny územní rezervy R.01 lze vymezit podmínku provozu s nižším odběrem vody (str. 103–104 odůvodnění územního plánu). Odpůrkyně dále vysvětlila, že zásobovací řad DN 355 byl vybudován již v roce 2009 až po křižovatku ulic Zámecká a Alejka s tím, že část projektu byla financována z dotací a část byla hrazena obcemi v poměru dle předpokládaných nasmlouvaných vteřinových litrů. Celkem byl nasmlouván předpoklad ve výši necelých 30 l/s (Úvaly 16,6 l/s, Horoušany 2,6 l/s, Jirny 9,0 l/s), přičemž původně se počítalo i s odběrem pro Šestajovice, které se však po zvolení nového starosty odmítly na projektu podílet. Vzhledem k tomu je v současnosti vodovod značně naddimenzovaný a lze jím přivádět více jak 70 l/s pitné vody.

65. Navrhovatelé namítají nepřezkoumatelnost územního plánu v důsledku chybných hydrotechnických výpočtů týkajících se stávající a očekávané potřeby pitné vody. Konkrétně odpůrkyni vytýkají, že hydrotechnické výpočty neodpovídají vyhlášce č. 428/2001 Sb. ani směrnici č. 9/1973 Ú.v., a dostatečně nezohledňují stávající stav potřeby vody v obci, a to zejména s ohledem na existenci základní a mateřské školy, soukromé základní a mateřské školy, zemědělské živočišné výroby, rozsah občanské vybavenosti, charakter bytového fondu v obci a s ním spojenou potřebu zalévání zahrad. Podle navrhovatelů je navíc zcela nepřezkoumatelné, proč byla potřeba vody pro občanskou a technickou vybavenost vypočtena právě jako 15 %, resp. 10 % potřeby bytového fondu a na základě čeho dospěla odpůrkyně k podhodnocenému odhadu potřeby vody pro výrobu a skladování. Navrhovatelům není rovněž zřejmé, co všechno odpůrkyně zařadila do výpočtů v rámci občanské a technické vybavenosti, na jakou potřebu vody je dimenzován vodní zdroj, ani zda je obec s to zajistit dostatečný bilanční příslib vody, když takový údaj v územním plánu zcela chybí. Navrhovatelé dále předkládají a obsáhle popisují vlastní hydrotechnické výpočty provedené na základě vyhlášky č. 428/2001 Sb. a směrnice č. 9/1973 Ú.v., podle kterých bude potřeba vody v obci přinejmenším o 34 % až 49 % vyšší, než je uvedeno v územním plánu. Opakovaně přitom zdůrazňují, že není vůbec zřejmé, jak vydatný je současný zdroj pitné vody. Dále namítají, že územní plán nereaguje na stanovisko vodoprávního úřadu, podle kterého je třeba u provozovatele vodovodní sítě zajistit dostatečný bilanční příslib vody. Vzhledem k tomu jsou navrhovatelé přesvědčeni, že v důsledku chybných hydrotechnických výpočtů hrozí v případě plánované výstavby nedostatek pitné vody, což zasáhne do jejich vlastnických práva, práva na spravedlivý proces, a v krajním případě dokonce i práva na život. Na podporu své argumentace navrhovatelé citují z návrhu územního plánu sousedního města Úvaly, které jsou rovněž napojeny na zdroj z káranského řadu s tím, že tamní plánovaná výstavba je podmíněna vybudováním „Vodovodního obchvatu Jirny“, který bude naplňovat další kapacitní a technické možnosti zásobování pitnou vodou. Navrhovatelé dále upozorňují na vnitřní rozpornost územního plánu, který v různých částech vychází z odlišných počtů obyvatel.

66. Odpůrkyně k těmto námitkám uvádí, že právní předpisy nepožadují, aby se zpracovávaly jakékoliv hydrotechnické výpočty, natožpak aby stanovily, podle jaké metodiky se mají provádět. Úkolem územního plánovaní je podle odpůrkyně pouze v souladu s § 19 odst. 1 písm. c) a § 43 odst. 1 stavebního zákona prověřit vliv změn v území na veřejnou infrastrukturu. Odpůrkyně upozorňuje, že potenciální kapacita nového přívodního potrubí do obce dosahuje až 100 l/s (tj. 3 153 600 m3 ročně), což více než desetinásobně převyšuje očekávanou spotřebu obce, i pokud by se vycházelo z excesivních výpočtů předložených navrhovateli. Dále podotýká, že vyhláška č. 428/2001 Sb. ani směrnice č. 9/1973 Ú.v. nejsou pro odhady spotřeby vody zcela vhodné. Odpůrkyně považuje za lichou rovněž obavu navrhovatelů, že by v případě plánované výstavby mohlo dojít k ohrožení dodávek pitné vody, přičemž odkazuje na § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), v rozhodném znění (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“). Odpůrkyně dále zpochybňuje dílčí hydrotechnické výpočty předložené navrhovateli. Závěrem odpůrkyně zdůrazňuje, že obec Jirny nečelí stejným problém s dodávkami pitné vody jako Úvaly, které nemají dostatečný přivaděč z káranského vodovodního řadu. Na podporu své argumentace odpůrkyně odkazuje na vyjádření VaK Zápy ze dne 9. 6. 2022, které přiložila k duplice ze dne 10. 6. 2022.

67. Navrhovatelé v replice uvádějí, že sama odpůrkyně při hydrotechnických výpočtech vycházela z vyhlášky č. 428/2001 Sb. a směrnice č. 9/1973 Ú.v., a proto neobstojí její argumentace, že tyto předpisy nejsou pro odhady spotřeby vody vhodné. Dále opakovaně zdůrazňují, že územní plán o kapacitě stávající infrastruktury, resp. kapacitě vodního zdroje ničeho neuvádí. Podle navrhovatelů přitom nepostačuje, pokud odpůrkyně své ničím nepodložené tvrzení o kapacitě vodního zdroje přednesla až v rámci vyjádření k návrhu na zrušení územního plánu. Navrhovatelé rovněž upozorňují, že nelze směšovat kapacitu potrubí se skutečnou kapacitou vodního zdroje, jak činí odpůrkyně.

68. Podle § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona „[ú]kolem územního plánování je zejména prověřovat a posuzovat potřebu změn v území, veřejný zájem na jejich provedení, jejich přínosy, problémy […] vliv na veřejnou infrastrukturu a na její hospodárné využívání.“ 69. Podle § 43 odst. 1 věty první stavebního zákona „[ú]zemní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (dále jen ,urbanistická koncepce‘), uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury […].“ 70. Veřejnou infrastrukturou se podle § 2 odst. 1 písm. k) bodu 2 stavebního zákona rozumí mj. vodovody.

71. Koncepce veřejné infrastruktury, včetně podmínek pro její umísťování, vymezení ploch a koridorů pro veřejnou infrastrukturu, včetně stanovení podmínek pro jejich využití, je součástí textové části územního plánu [srov. bod I. odst. 1 písm. d) přílohy č. 7 k vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, v rozhodném znění (dále jen „vyhláška č. 500/2006 Sb.)]. Výkres koncepce veřejné infrastruktury včetně vymezení ploch a koridorů pro dopravní a technickou infrastrukturu je pak součástí grafické části územního plánu [srov. bod I. odst. 4 písm. b) přílohy č. 7 k vyhlášce č. 500/2006 Sb.].

72. Z uvedeného vyplývá, že účelem územního plánu je mj. stanovení základní koncepce veřejné infrastruktury, která by měla rámcově představit podstatu řešeného problému (popis stávající veřejné infrastruktury) a nastínit představu o jejím fungování do budoucna (vliv navržených změn na veřejnou infrastrukturu a případně její rozvoj). Jakkoliv je koncepce veřejné infrastruktury součástí závazné části územního plánu, jedná se spíše o obecné vymezení východisek, k nimž by mělo být při realizaci územního plánu přihlíženo (srov. DOLEŽALOVÁ, V. § 43. In: VÁVROVÁ, E. a kol. Stavební zákon: Praktický komentář. Wolters Kluwer. Dostupné v systému ASPI). Konkrétní regulativy, tj. funkční vymezení jednotlivých ploch a koridorů včetně stanovení podmínek jejich využití, však koncepce veřejné infrastruktury zpravidla nestanovuje.

73. Jádrem návrhové argumentace je námitka, že územní plán vychází z chybných hydrotechnických výpočtů. Podle navrhovatelů jim tak v případě realizace plánované výstavby hrozí nedostatek pitné vody.

74. Soud obecně souhlasí s navrhovateli, že hydrotechnické výpočty nelze v kontextu odpůrkynina vyjádření k návrhu považovat za příliš přesvědčivé. Sama odpůrkyně v zásadě zpochybňuje správnost užité metodiky na základě vyhlášky č. 428/2001 Sb. a směrnice č. 9/1973 Ú.v., k jejímuž použití se v územním plánu sama zavázala, přičemž při úvahách o kapacitě technické infrastruktury dokonce hypoteticky vychází z hydrotechnických výpočtů předložených navrhovateli (byť s výhradou, že tyto výpočty považuje za excesivní). Na význam konkrétních hydrotechnických výpočtů obsažených v územním plánu je však třeba nahlížet v kontextu celkové koncepce veřejné infrastruktury, jakož i potenciality zásahu do právní sféry navrhovatelů, která je alfou a omegou při rozhodování o návrhu na zrušení územního plánu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, bod 21). Zjednodušeně řečeno, primárně je třeba se zabývat tím, jak mohly údajně chybné hydrotechnické výpočty zkrátit navrhovatele na jejich veřejných subjektivních právech.

75. Odpověď na tuto otázku úzce souvisí s povahou koncepce veřejné infrastruktury, která v navrhovateli rozporovaných částech („Zásobování vodou“ a „Hydrotechnické výpočty“) nestanovuje žádné konkrétní regulativy pro využití řešených ploch a koridorů. Uvedená skutečnost neznamená, že by odpůrkyně mohla při stanovení koncepce veřejné infrastruktury postupovat zcela svévolně či na základě chybných dat. Argumentují–li však navrhovatelé nesprávností a nepřezkoumatelností jednotlivých hydrotechnických výpočtů, je zároveň třeba, aby tvrzené pochybení odpůrkyně spojili s konkrétním zásahem do své právní sféry. To však navrhovatelé neučinili.

76. Navrhovatelé v návrhu pouze obecně namítali, že v důsledku chybných hydrotechnických výpočtů hrozí v obci nedostatek pitné vody, jenž by zasáhl do jejich vlastnických práv, jakož i práva na spravedlivý proces, a případě též práva na život. Uvedená úvaha navrhovatelů však zůstala pouze v hypotetické, ba dokonce spekulativní rovině. Část koncepce veřejné infrastruktury týkající se zásobování vodou a hydrotechnických výpočtů je totiž čistě deskriptivní (popisné), nikoliv normativní povahy. Z povahy věci tak nejsou případná pochybení v hydrotechnických výpočtech způsobilá jakkoliv ovlivnit plánovanou výstavbu v obci (tj. funkční vymezení jednotlivých ploch a koridorů včetně podmínek jejich využití), která by mohla potenciálně zasáhnout do práv navrhovatelů. Vzhledem k tomu postrádá podrobnější soudní přezkum jednotlivých hydrotechnických výpočtů jakýkoliv smysl. Návrhové body zpochybňující správnost hydrotechnických výpočtů jsou tak nutně nedůvodné.

77. Soud nepřehlédl, že se navrhovatelé v návrhu velmi detailně zabývali výpočty stávající a očekávané spotřeby pitné vody v obci, nicméně věnovali pouze okrajovou pozornost kapacitním možnostem veřejného vodovodu, resp. zdroje pitné vody. Rovněž v řízení o územním plánu se navrhovatelka a) dotkla této otázky pouze v obecné rovině s tím, že v územním plánu nejsou uvedeny konkrétní údaje o možnostech dodávky vody [viz část C námitek navrhovatelky a) ze dne 20. 4. 2021]. Obdobně povšechnou námitku stran kapacity zdroje pitné vody vznesli navrhovatelé i v návrhu na zrušení územního plánu.

78. Je pravdou, že územní plán se kapacitou zdroje pitné vody zabývá poměrně stručně s tím, že vodovodní přivaděč napojený ke káranskému vodovodnímu řadu je dostatečný a umožňuje rozšířit vodovodní potrubí do plánovaných rozvojových ploch. V odůvodnění územního plánu pak odpůrkyně k námitkám města Úvaly blíže vysvětlila důvody, pro které je stávající vodovodní přivaděč pro potřeby obce Jirny značně naddimenzovaný. Ve vyjádření k návrhu pak odpůrkyně upozornila, že kapacita vodovodního přivaděče více než desetinásobně převyšuje očekávanou spotřebu pitné vody, jak ji odhadují navrhovatelé. Soud si je vědom toho, že vyjádření odpůrkyně k návrhu nelze považovat za součást odůvodnění napadeného územního plánu (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003–58). Uvedené tvrzení odpůrkyně však pouze dokresluje obecnou koncepci veřejné infrastruktury v tom směru, že kapacita vodního zdroje pro Jirny (tj. kapacita vodního zdroje Káraný jakožto druhého nejvýznamnějšího zdroje pitné vody pro Prahu) i kapacita příslušného vodovodního přivaděče z vodojemu v Zelenči je dostatečná. Argumentovali–li navrhovatelé tím, že odpůrkyně své závěry nikterak nedokládá, soud upozorňuje, že bylo primárně jejich povinností, aby uvedené závěry odpůrkyně dostatečně konkrétními námitkami vyvrátili nebo alespoň kvalifikovaně zpochybnili, a dále aby na podporu svých tvrzení předložili relevantní důkazy. Navzdory rozsáhlosti vznesených důkazních návrhů (viz str. 11–14 návrhu) však navrhovatelé svá značně obecná tvrzení ohledně kapacity vodního zdroje nijak neprokázali. Za této situace tak obstojí logicky konzistentní koncepce veřejné infrastruktury, podle které je stávající způsob zásobování pitnou vodou z hlediska kapacity vodního zdroje a vodovodního přivaděče dostatečný pro rozšíření vodovodního potrubí do plánovaných rozvojových ploch.

79. Pokud jde o námitku, která se týkala rozporu v počtu stávajících a předpokládaných obyvatel, soud dává navrhovatelům za pravdu, že tyto údaje uvedené na str. 23 textové části („Hydrotechnické výpočty“) a na str. 6 odůvodnění územního plánu („Urbanistická koncepce“) se skutečně liší. K tomuto rozporu zřejmě došlo v důsledku vypořádání námitky navrhovatelky a) ze dne 20. 4. 2021, kdy byly aktualizovány údaje pouze v textové části územního plánu, nikoliv však v jeho odůvodnění (viz str. 237 odůvodnění územního plánu). Jelikož však odpůrkyně při provedení hydrotechnických výpočtů vycházela z vyššího počtu obyvatel, než který je uvedený v odůvodnění územního plánu, nemohl tento dílčí rozpor v jednotlivých částech územního plánu jakkoliv zasáhnout do právní sféry navrhovatelů. Nutno připomenout, že samotné hydrotechnické výpočty neměly povahu regulativu, který by mohl ovlivnit plánovanou výstavbu v obci (viz bod 76 tohoto rozsudku). Soud proto shledal, že uvedené pochybení nemůže mít vliv na zákonnost napadeného územního plánu. Opačný závěr by představoval přílišný právní formalismus, který neodpovídá smyslu a účelu soudního přezkumu, jímž je ochrana veřejných subjektivních práv navrhovatelů.

80. Soud neshledal důvodnou ani námitku, podle které z územního plánu nelze zjistit, zda obec u provozovatele vodovodní sítě zajistila dostatečný bilanční příslib vody. Předně se nelze nepozastavit nad tím, že navrhovatelé se v průběhu řízení o územním plánu k bilančnímu příslibu vody nijak nevyjadřovali a poprvé tuto otázku vznesli až v návrhu na zrušení územního plánu, aniž by specifikovali, jakým způsobem by mělo tvrzené pochybení zasáhnout do jejich veřejných subjektivních práv. Případný je v této souvislosti odkaz odpůrkyně na § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, podle kterého je vlastník, popř. provozovatel vodovodu povinen umožnit připojení na vodovod a dodávat pitnou vodu, pouze „pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti“ daného vodovodu. Z uvedeného vyplývá, že noví odběratelé se budou moci připojit k obecnímu vodovodnímu řadu pouze za předpokladu, že se tím nezhorší poměry navrhovatelů jakožto stávajících odběratelů pitné vody. Možnost napojení na vodovodní řad pak bude řešena až v souvislosti s konkrétní realizací výstavby ve vymezených lokalitách v samostatných řízeních, v nichž se budou moci navrhovatelé v mezích zákona domáhat ochrany svých práv.

81. Stran kapacity vodního zdroje a vodovodního přivaděče je pak zcela lichá argumentace navrhovatelů návrhem územního plánu sousedního města Úvaly, jenž má podmiňovat tamní výstavbu vybudováním vodovodního obchvatu Jiren. Podle výkresu technické infrastruktury (příloha č. N.03.2 územního plánu) je vodovodní přivaděč z káranského řadu DN 350 vybudován přímo do Jiren až k ulici Zámecká, kde na něj navazuje obecní vodovodní řad. Naproti tomu do sousedního města Úvaly by měla být voda z káranského řadu vedena přes přivaděč DN 350 dále propojovacím vodovodem DN 300 jižně od Jiren. Z uvedeného je patrné, že jakkoliv jsou Jirny i Úvaly zásobeny z téhož vodního zdroje, samotný systém distribuce pitné vody se v obou obcích zásadně liší. Navrhovatelé se mýlí, pokud se domnívají, že problémy se zásobováním pitnou vodou pro Úvaly jsou způsobeny nedostatečností vodního zdroje Káraný. Z jimi citované části návrhu územního plánu města Úvaly totiž vyplývá, že limitujícím faktorem při dodávkách pitné vody je kapacita stávajícího vodovodu z Jiren, který by měl být nahrazen novým vodovodním obchvatem. Vzhledem k tomu obstojí tvrzení odpůrkyně, že problémy se zásobováním pitnou vodou, jímž čelí město Úvaly, se obce Jirny netýkají. IV.

4. Územní rezerva R.01 82. Plocha R.01 o rozloze 196 527 m2 v severozápadní části obce Jirny severně od dálnice D11 byla územním plánem určena jako územní rezerva pro plochy výroby a skladování – lehký průmysl (VL). V případě převedení této územní rezervy do návrhu byla stanovena lokální podmínka LP.08, že plochy R.02 a R.03 určené jako územní rezerva pro plochy zeleně ochranné a izolační budou zahrnuty do veřejně prospěšných opatření. Podle odůvodnění územního plánu byla územní rezerva „vymezena z důvodu potenciálního rozšíření stávajícího technologického parku v delším časovém horizontu, s ohledem na ekonomický vývoj a udržitelný rozvoj“ obce s tím, že za současné situace je nadále zaručeno využití pozemků pro zemědělské účely. K vymezení zastavitelných ploch na této ploše by mohlo dojít pouze „po zdárném zákonném procesu a odsouhlasení všech zúčastněných stran v procesu pořizování změny“ územního plánu. Z výkresu záboru půdního fondu (příloha č. O.03 územního plánu) je patrné, že plocha R.01 byla vymezena na půdě zařazené do I. a II. třídy ochrany ZPF.

83. Krajský úřad Středočeského kraje jakožto orgán ochrany ZPF vznesl v rámci souhrnného vyjádření požadavek, aby nově navrhované plochy pro zástavby byly doloženy konkrétními údaji o výměře, kultuře a bonitovaných půdně ekologických jednotkách (dále jen „BPEJ“). Orgán ochrany ZPF dále s odkazem na § 4 odst. 3 zákona o ZPF zdůraznil, že kvalitní zemědělskou půdu zařazenou dle BPEJ do I. a II. třídy ochrany lze ze ZPF odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany ZPF. Orgán ochrany ZPF rovněž upozornil, že do územního plánu byla zahrnuta i zastavitelná plocha, která byla původně projednávána v rámci změny č. 9 předchozího územního plánu s tím, že s vymezením této plochy jako zastavitelné již opakovaně nesouhlasil. Z neschváleného návrhu změny č. 9 předchozího územního plánu vyplývá, že tato řešená plocha odpovídá ploše územní rezervy R.01.

84. K námitkám navrhovatelky a) ze dne 17. 1. 2020 a ze dne 20. 4. 2021 směřujícím proti vymezení územní rezervy R.01 odpůrkyně uvedla, že tyto plochy jsou nadále vymezeny pro zemědělské využití a nelze předvídat, zda bude v budoucnu možné jejich vyjmutí ze ZPF (str. 182, 183 a 238 odůvodnění územního plánu).

85. Navrhovatelé namítají, že vymezení územní rezervy R.01 na půdě zařazené do I. a II. třídy ochrany ZPF je v rozporu s § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF (okruh návrhových bodů vi.), přičemž upozorňují, že využití dané plochy soukromou osobou pro lehký průmysl není ve veřejném zájmu, a tudíž nemůže výrazně převážit nad veřejným zájmem ochrany ZPF. Podle navrhovatelů je navíc vymezení této územní rezervy nicotné, jelikož její budoucí využití je právně neuskutečnitelné z důvodu ochrany ZPF. Navrhovatelé rovněž upozorňují na vyjádření orgánu ochrany ZPF, který dříve opakovaně vyjádřil nesouhlas se zařazením daného území mezi zastavitelné plochy. Navrhovatelé dále s odkazem na str. 16 a 17 Jirenského zpravodaje č. 7/2021 namítají, že odpůrkyně vymezila územní rezervu R.01 jako protislužbu investorovi za přenechání jiných pozemků obci, nicméně v současnosti již nemá na prověřování budoucího využití předmětného území zájem, což deklarovala na zasedání zastupitelstva ze dne 13. 10. 2021. Podle navrhovatelů tak vymezení dané územní rezervy postrádá jakýkoliv smysl.

86. Odpůrkyně k této námitce uvádí, že navrhovatelé nejsou vymezením územní rezervy R.01 nijak dotčeni, a to tím spíše, že samotné zařazení pozemků do územní rezervy nijak nepředurčuje možnost jejich budoucího využití. Dotčenými z územní rezervy jsou podle odpůrkyně pouze vlastníci pozemků, na nichž se rezerva nachází. Odpůrkyně dále podotýká, že § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF představuje pouze překážku pro budoucí odnětí pozemků ze ZPF a nemá jakýkoliv dopad na proces pořizování územního plánu. Podle odpůrkyně rovněž nelze apriorně vyloučit, že by výstavba pro lehký průmysl nemohla být ve veřejném zájmu.

87. Navrhovatelé v replice dále rozvíjí svou argumentaci odkazem na rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2019, č. j. 2 As 187/2017–47, bod 83.

88. Podle § 43 odst. 1 stavebního zákona může územní plán vymezit územní rezervu, tj. plochu nebo koridor stanoveného využití, jehož potřebu a plošné nároky je nutno prověřit (srov. § 36 odst. 1 stavebního zákona). V územní rezervě jsou zakázány změny v území [§ 2 odst. 1 písm. a) stavebního zákona], které by mohly stanovené prověřované využití podstatně ztížit nebo znemožnit (srov. legální definici územní rezervy v § 23b stavebního zákona, která byla do toho předpisu včleněna novelou č. 403/2020 Sb. s účinností od 1. 1. 2021).

89. NSS v rozsudku ze dne 27. 1. 2016, č. j. 3 As 206/2015–61, k povaze územní rezervy uvedl, že „[t]ento institut představuje ze své podstaty dočasné a relativně šetrné omezení vlastnického práva, neboť zakazuje pouze ty změny v území, které by mohly stanovené využití podstatně ztížit nebo znemožnit (§ 36 odst. 1 stavebního zákona). […] Územní rezervy samotné (tedy s odhlédnutím od záměru, pro něž byly vymezeny) v zásadě nemohou mít negativní dopady na životní prostředí, neboť toliko zakazují některé změny v území, a tím konzervují dosavadní stav“ (srov. dále rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2016, č. j. 5 As 94/2015–79, a usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. I. ÚS 2152/15, bod 15).

90. Z uvedeného vyplývá, že územní rezerva sama o sobě nijak nemění možnost stávajícího zemědělského využití území, ale pouze na nezbytně nutnou dobu omezuje vlastníky dotčených pozemků [tj. osobu zúčastněnou 1)] v možnosti realizovat záměry, které by mohly znemožnit či podstatně ztížit budoucí využití území (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012–53, a ze dne 27. 4. 2017, 4 As 37/2017–33). Zjednodušeně řečeno, územní rezerva dočasně „blokuje“ dané území do doby, než bude připravena podrobnější dokumentace pro jeho zamýšlené využití. Vymezení územní rezervy tak zasahuje toliko do právní sféry vlastníků dotčených pozemků, nikoliv do práv jiných subjektů (např. vlastníků sousedních pozemků).

91. Navrhovatelé nejsou vlastníky pozemků, na nichž byla vymezena územní rezerva R.01, jak dokládají LV provedené jako důkaz při jednání před soudem. Z hlavního výkresu (příloha č. N.02 územního plánu) naopak vyplývá, že pozemky navrhovatelů jsou od této plochy vzdáleny vzdušnou čarou více jak 1,5 km. Soud proto dává za pravdu odpůrkyni, že vymezení územní rezervy R.01, jímž byl pouze „zakonzervován“ dosavadní stav v území, není způsobilé jakkoliv zasáhnout do veřejných subjektivních práv navrhovatelů. Návrhové body směřující proti vymezení územní rezervy R.01 jsou tak nutně nedůvodné. Vzhledem k tomu se soud již blíže nezabýval související argumentací navrhovatelů, podle které byla územní rezerva R.01 vymezena jako protislužba investorovi za přenechání jiných pozemků odpůrkyni s tím, že v současnosti již odpůrkyně nemá na prověřování budoucího využití předmětného území zájem, a územní rezerva tak postrádá jakýkoliv smysl.

92. Soud podotýká, že změnu funkčního využití dotčeného území na plochu VL lze provést jen na základě změny územního plánu, přičemž pokud bude k tomuto kroku přistoupeno, budou moci navrhovatelé uplatnit své námitky proti realizaci jimi kritizovaného záměru v plném rozsahu (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012–53). Za současné situace však soud považuje námitky navrhovatelů proti případnému odnětí vysoce bonitní zemědělské půdy ze ZPF za předčasné, neboť není jisté, zda a případně za jakých podmínek bude k nezemědělskému využití dotčených pozemků přistoupeno. Ze stejného důvodu je rovněž předčasná argumentace navrhovatelů vyjádřením orgánu ochrany ZPF (které se navíc vymezení rezervy R.01 ani věcně netýkalo), jakož i jejich úvaha, zda bude zamýšlené nezemědělské využití dotčených pozemků ve veřejném zájmu, který výrazně převáží nad veřejným zájmem ochrany ZPF (srov. § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF). V této souvislosti je pak nepřiléhavý navrhovatelů na rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2020, č. j. 2 As 187/2017 – 327, který se týkal až fáze změny územního plánu a funkčního využití daného území, nikoliv vymezení územní rezervy, jež je předmětem sporu v posuzované věci.

93. Nad rámec nutného odůvodnění však soud pokládá za vhodné již nyní odpůrkyni upozornit, že se mýlí, pokud má za to, že § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF nemá žádný vliv na proces pořizování územního plánu. Judikatura totiž dovodila, že otázku zvýšené ochrany nejbonitnějších zemědělských půd je třeba zohledňovat již v koncepční fázi územně plánovací činnosti (srov. § 5 zákona o ochraně ZPF), nikoliv až ve fázi vlastního rozhodování o odnětí půdy ze ZPF pro konkrétní záměr (srov. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, č. j. 43 A 201/2018–105, bod 48, ze dne 8. 9. 2017, č. j. 50 A 1/2017–77, či ze dne 7. 3. 2022, č. j. 51 A 96/2021–66, bod 53). Rozhodování ohledně jedné lokality by totiž mělo být v různých (navazujících) procesech konzistentní. Jak ostatně uvedl NSS v rozsudku ze dne 24. 10. 2013, č. j. 2 As 40/2013–32, „[j]iž ve fázi územního plánování je totiž zcela zřejmé, jakým způsobem a k jakým účelům má být předmětné území využito, a tedy že s ohledem na tento účel (zde průmyslová zástavba) musí dojít k vynětí půdy ze ZPF.“ IV.

5. Plocha Z.06 94. Plocha Z.06 o rozloze 58 809 m2 ve východní části obce Jirny byla územním plánem zařazena mezi plochy SV určené k bydlení s tímto regulativem: „[m]inimální výměra pozemků je 800 m2 a max. 20% pozemků může být menších než 800 m2, ale ne menších než 700 m2, a to z plochy určené pro zastavění rodinnými domy.“ Plocha Z.06 byla dále vyjmuta z celoplošné podmínky CP.08, podle které „nové rozvojové plochy musí obsahovat zpevněné komunikace se dvěma pruhy pro průjezd automobilu (celkem minimální šířka 6,0 m) a prostor určený pro chodníky nebo zelené pásy po obou stranách komunikace o šířce min. 1,5 m. Minimální šířka veřejného prostoru je 10,0 m,“ s tím, že tato plocha má již schválený návrh parcelace. V odůvodnění územního plánu je dále stanoven požadavek, aby dopravní napojení této plochy na hlavní ulice ze severozápadu bylo řešeno způsobem, který nadměrně nezatíží stávající komunikace. Mezi plochami Z.06 a Z.07 mají být dále umístěna protihluková opatření, která ochrání obytnou zónu před hlukem z dálnice D11, obchvatu silnice II/101 a koridoru VRT (lokální podmínka LP.06).

95. Podle celoplošné podmínky CP.02 „[m]inimální parcela, na které může být RD vymezen, je v zastavitelných plochách stanovena na 800 m2. V zastavěném území nesmějí být parcely děleny na parcely pro umístění RD menší než 700 m2, s tolerancí 10 % v případě potřeby dělení pozemku, kde je již 1 stavba umístěna. Max. zastavitelná plocha pro RD nesmí překročit 30% plochy pozemku a zároveň nesmí překročit výměru 250 m2. Min. plocha zeleně je 50% z celkové plochy parcely. Výjimky z tohoto pravidla tvoří menší pozemky určené k zástavbě, které jsou nebo budou rozděleny ke dni nabytí účinnosti územního plánu.“ 96. Navrhovatelé namítají, že podmínky pro zastavitelnou plochu Z.06 byly stanoveny svévolně a nápadně mírněji než pro ostatní lokality (okruh návrhových bodů ii.). Navrhovatelé upozorňují, že tato sousední plocha v rozporu s urbanistickou koncepcí územního plánu (viz část 1.C textové části a část 1.B odůvodnění územního plánu – pozn. soudu) expanduje do krajiny, a zasahuje tak do jejich práva na příznivé životní prostředí. Dále zdůrazňují, že stanovením regulativů využití této plochy odchylně od celoplošných podmínek CP.02 a CP.08 došlo k zásahu do jejich vlastnického práva s tím, že snížení limitů výměry parcel zákonitě povede k zintenzivnění výstavby a zvýšení imisí hlukem, prachem, vibracemi a dopravní zátěží. Podle navrhovatelů byly navíc podmínky pro využití plochy Z.06 stanoveny nesrozumitelně, a není tak zřejmé, zda se výjimka z podmínky CP.02 vztahuje na 20 % počtu pozemků nebo 20 % z výměry pozemků určených k zástavbě. Navrhovatelé dále upozorňují, že odůvodnění výjimky z podmínky CP.08 tím, že tato plocha má již „schválený návrh parcelace“, není srozumitelné a nereflektuje skutečný stav v území, které nebylo dosud rozparcelováno. Podle navrhovatelů lze s ohledem na výměru plochy Z.06 očekávat výstavbu cca 50–60 domů, což významně zvýší dopravní zátěž v dané lokalitě. Územní plán však tuto skutečnost nijak neřeší, resp. ji zohledňuje pouze vágně a dokonce ani nestanovuje podmínku zpracování územní studie. V této souvislosti navrhovatelé podotýkají, že veškerá doprava z této plochy bude svedena do centra obce (tj. ulicí Družstevní na ulici Brandýská a případně ulicí 5. května, přes kterou chodí děti do základní školy), jelikož průjezd ulicí Družstevní směrem na dálnici D11 je omezen elektronickou závorou. Ranní provoz v ulici 5. května, kdy rodiče vozí své děti do školy, je přitom již nyní poměrně intenzivní. Pokud by byla plocha Z.06 napojena na ulici Erbenova, která je následně napojena na ulici Spojovací a Máchovu, kde bydlí navrhovatelé, dopravní situace v dané lokalitě by se z pohledu navrhovatelů ještě zhoršila.

97. Odpůrkyně k těmto námitkám uvádí, že urbanistická koncepce územního plánu není právně závazná, jelikož se jedná o pouhé obecné zásady pro jeho zpracování. Nelze ji proto vykládat natolik formalisticky, jak činí navrhovatelé. Odpůrkyně upozorňuje, že podmínky pro využití plochy Z.06 nejsou oproti ostatním lokalitám stanoveny nápadně mírněji s tím, že snížení minimální požadované výměry parcel umožní vznik pouhých dvou nových parcel, což nijak nezasáhne do právní sféry navrhovatelů. Odpůrkyně dále vysvětluje, že snížení výměry parcel představuje obecný trend urbanismu, jímž se redukuje expanze sídel do volné krajiny. Podle odpůrkyně navíc byla podmínka pro využití dané plochy formulována zcela srozumitelně ve vztahu k počtu parcel, nikoliv k celkové ploše, přičemž podotýká, že veškeré zastavitelné plochy byly vymezeny již v dosavadním územím plánu (plocha Z.06 byla zahrnuta ve změně č. 2 dosavadního územního plánu) a svými regulativy se nijak nevymykají běžnému standardu rozvoje obcí v okolí Prahy. Odpůrkyně dále upozorňuje, že konkrétní dopravní napojení plochy Z.06 bude řešeno až v územním řízení, přičemž není zřejmé, z jakého důvody by měla být předtím vypracována územní studie.

98. Navrhovatelé v replice upozorňují, že vzhledem k neurčitosti podmínky pro využití plochy Z.06 hrozí, že v dané lokalitě vznikne až o 16 parcel více (20% z 58 809 m2 = 11 761,8 m2, což odpovídá 16,8 parcelám o výměře 700 m2). Navrhovatelé dále setrvávají na své námitce, že regulativy pro danou plochu (jakož i plochu Z.05) byly stanoveny svévolně ve prospěch investora na úkor vlastníků sousedních nemovitostí.

99. Soud uvážil o návrhových bodech týkajících se funkčního vymezení plochy Z.06 následovně:

100. Pokud jde o namítaný rozpor plochy Z.06 s urbanistickou koncepcí, soud nepřehlédl, že navrhovatelé tuto otázku vznáší poprvé až v rámci soudního přezkumu územního plánu. Není přitom úlohou soudu, aby o dané otázce rozhodoval „v první linii“, a nahrazoval tak činnost pořizovatele územního plánu (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013 – 29, bod 16). Jak totiž uvedl NSS v rozsudku ze dne 23. 9. 2013, č. j. 8 Aos 2/2012 – 59, „pokud účastník řízení bez objektivních důvodů neuplatní řádně své námitky, sám se tímto nedůsledným přístupem zbavuje možnosti, aby jeho námitky byly náležitě vypořádány orgánem přijímajícím napadené OOP [územní plán – pozn. soudu] a aby poté o zákonnosti takového vypořádání rozhodl soud“ (srov. dále rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2019, č. j. 9 As 65/2019–29, bod 18 a v něm citovanou judikaturu). Procesní pasivita navrhovatelů při pořizování územního plánu tak soudu znemožňuje, aby se podrobněji zabýval namítaným rozporem ve vymezení zastavitelné plochy Z.06 a požadavek urbanistické koncepce na zabránění expanze zástavby do krajiny. Pouze nad rámec nutného odůvodnění soud upozorňuje, že podle textové části územního plánu spočívá urbanistická koncepce rozvoje obce „především v rozvoji smíšených obytných – venkovských (SV) funkcí“, což odpovídá poptávce po nových zastavitelných plochách v blízkosti Prahy (viz str. 7 a 8 textové části územního plánu). Z grafické části územního plánu navíc vyplývá, že plocha Z.06 nezasahuje do volné krajiny, ale v souladu s urbanistickou koncepcí plynule navazuje na stávající obytnou zónu a plochy výroby a skladování.

101. Těžištěm argumentace navrhovatelů proti vymezení plochy Z.06 je námitka, že podmínky pro její využití byly stanoveny svévolně a „nápadně mírněji“ než pro ostatní lokality.

102. Navrhovatelům nelze dát za pravdu, že by územní plán zmírnění, resp. výjimku z celoplošných podmínek pro plochu Z.06 nijak neodůvodňoval. Z odůvodnění územního plánu vyplývá, že k odchýlení od celoplošné podmínky CP.02, která stanovuje minimální požadavky na rozlohu jednotlivých parcel, došlo z důvodu schváleného návrhu parcelace dané plochy. Byla to ostatně sama navrhovatelka a), která v námitkách ze dne 17. 1. 2020 upozornila pořizovatele územního plánu, že u návrhové plochy Z.06 není celoplošná podmínka CP.02 uskutečnitelná, jelikož „obec dne 07. 08. 2019 souhlasila s parcelací plochy Z.06 dle Studie celkové Parcely Jirny, Lettenmayer & Partner s.r.o. [tj. osoby zúčastněné 2) – pozn. soudu], kterou vypracoval Ing. arch. Michal Holpuch, ve které mají dle odsouhlasené studie vzniknout pozemky A01 (776 n/), A02 (775 R), A03 (775 m2), A09 (784 n/), A10 (766 m2), A11I (778 2) a B02 (781 m2), na kterých mají být dle této studie umístěny rodinné domy a které mají rovněž méně, než 800 m2.“ Ze stejného důvodu pak bylo přistoupeno i k udělení výjimky ze související celoplošné podmínky C.08, která stanovuje minimální požadavky na dopravní infrastrukturu a veřejná prostranství.

103. Argumentovali–li navrhovatelé tím, že územní plán nereflektuje skutečný stav v území, jelikož plocha Z.06 nebyla dosud rozparcelována, soud upozorňuje, že územní plán zmírnil podmínky pro využití předmětné plochy z důvodu schválení návrhu její parcelace, jenž je teprve nutným předpokladem pro provedení samotné parcelace území. Otázka, zda bude dané území v budoucnu skutečně rozparcelováno a využito k navrženému účelu, navíc není pro posouzení zákonnosti napadeného územního plánu jakkoliv relevantní.

104. Neobstojí ani námitka navrhovatelů, že regulativ pro využití plochy Z.06 byl formulován nesrozumitelně. Soud se zcela ztotožňuje se závěrem odpůrkyně, že z formulace „[m]inimální výměra pozemků je 800 m2 a max. 20% pozemků může být menších než 800 m2, ale ne menších než 700 m2, a to z plochy určené pro zastavění rodinnými domy“ je jednoznačně patrné, že tato podmínka se vztahuje na 20 % z počtu pozemků určených pro zastavění rodinnými domy (tedy nikoliv pozemků určených např. pro dopravní a technickou infrastrukturu). V této souvislosti je třeba podotknout, že dovětek „a to z plochy určené pro zastavění rodinnými domy“ byl do územního plánu přidán na základě vypořádání námitky navrhovatelky a) ze dne 20. 4. 2021 pro odstranění jakýchkoliv pochybností o skutečném významu dané podmínky. Výklad zastávaný navrhovateli, tedy že se může jednat o „20 % z výměry pozemků určených k zástavbě“ či 20 % z celkové výměry plochy Z.06, tak není dost dobře obhajitelný.

105. Odpůrkyně správně upozornila, že částečné zmírnění podmínek pro využití plochy Z.06 o celkové rozloze 58 809 m2 v konečném důsledku umožní vznik pouze jedné či dvou dalších parcel pro zastavění rodinnými domy (viz str. 4 vyjádření odpůrkyně k návrhu). Nepatrné odchýlení se od celoplošných podmínek CP.02 a C.08, ke kterému bylo přistoupeno z důvodu schváleného návrhu parcelace plochy Z.06, tudíž zjevně nebude spojeno s excesivním zásahem do právní sféry navrhovatelů (např. v podobě podstatně zvýšených imisí hluku, prachu a vibrací). Soud proto neshledal námitky brojící proti podmínkám využití plochy Z.06 důvodnými.

106. Lichá je rovněž námitka navrhovatelů, že územní plán v souvislosti s vymezením plochy Z.06 nijak neřeší zvýšenou dopravní zátěž v dané lokalitě. Navrhovatelé v této souvislosti v návrhu poněkud zavádějícím způsobem citují pouze část odůvodnění územního plánu, podle které je k návrhové ploše Z.06 „nutné řešit dopravní napojení.“ Územní plán k tomu však dodává, že dopravní napojení je nutné řešit „způsobem, aby nadměrně nezatěžovala stávající komunikace, je nutné řešit napojení z hlavní ulice ze severozápadu.“ 107. Z uvedeného vyplývá, že doprava z plochy Z.06 by měla být svedena severozápadním směrem ulicí Družstevní, na kterou navazuje nájezd na dálnici D 11, nikoliv jihozápadním směrem do centra obce na ulici Brandýská či 5. května, jak se mylně domnívají navrhovatelé. Skutečnost, že v současné době je průjezd severozápadním směrem omezen elektronickou závorou, ještě neznamená, že by takto nemohla být řešena dopravní situaci v území v případě realizace výstavby na návrhové ploše Z.

6. Územní plán rovněž nepočítá s tím, že by hlavní dopravní napojení z plochy Z.06 vedlo jihovýchodně přes ulici Erbenova a případně přes ulici Spojovací, která se křižuje s ulicí Máchova, kde bydlí navrhovatelé. Úvahy navrhovatelů týkající se dopravního napojení plochy Z.06 se tak pohybují pouze v rovině ničím nepodložených spekulací. Navrhovatelé navíc nijak nespecifikovali důvody, pro které by měla být k prověření dopravního napojení dané lokality stanovena podmínka zpracování územní studie. Ani tento návrhový bod tak není důvodný. IV.

6. Plocha Z.07 108. Plocha Z.07 o rozloze 39 113 m2 ve východní části obce Jirny, která navazuje na stávající areál skladů a plánovaný obchvat silnice II/101, byla územním plánem zařazena mezi plochy VD určené k drobné a řemeslné výrobě s tím, že její zástavba „bude umožněna až po zprovoznění přeložky silnice II/101.“ Pro využití této plochy byla stanovena maximální výška staveb 8 m oproti průměrné nivelitě rostlého terénu s podmínkou, že musí být vyřešena dopravní dostupnost celého území (lokální podmínky LP.04 a LP.05). Rozhodnutí o změnách v území na této ploše bylo dále podmíněno zpracováním územní studie (viz str. 71–72 textové části územního plánu). Podle odůvodnění územního plánu je účelem této plochy podpora udržitelného rozvoje v obci (nabídka pracovních příležitostí v místě bydliště) a dále „její protihluková funkce chránící obytnou zástavbu vůči vlivům obchvatu.“ Na dané ploše by měla být provozována drobná nerušící výroba, jejíž vliv na okolní zástavbu na zastavitelná ploše SV by měl být minimální.

109. Územní plán stanovil pro využití ploch VD následující podmínky: „Hlavní využití: Stavby, zařízení a provozy sloužící pro drobnou a řemeslnou výrobu, služby, nezbytně související dopravní a technickou infrastrukturu, zeleň veřejná i soukromá. Přípustné využití: Byty správců a majitelů zařízení, obchodní, kancelářské a správní budovy, drobná architektura veřejného prostoru, městský mobiliář, vodní prvky, retenční nádrže. Nepřípustné využití: Takové využití, jež je v přímém rozporu s obecnou legislativní definicí této funkční kategorie. Negativní projevy provozu nesmí přesahovat hranice areálu.“ Pro prostorové uspořádání ploch VD dále územní plán stanovil tyto podmínky: „Parcela nebo soubor parcel dotčených jedním provozním záměrem musí obsahovat minimálně z 50% své výměry zeleň (ochranného, přírodního, parkového či zahradního charakteru). Maximální zastavitelná plocha bude dosahovat 30% výměry pozemku. Stavební objekty nesmí přesáhnout max. výšku stavby 8 m. V nově navržených zastavitelných plochách bude maximální celková plocha parcely nebo souboru parcel dotčených jedním provozním záměrem 1 000 m2. Negativní vliv provozu nesmí přesáhnout hranice areálu. Dopravní nároky musí být saturovány na vlastním pozemku. Objekty budou umístěny zejména k hranici obchvatu silnice II/101 tak, aby tvořily přirozenou bariéru před hlukem z nové silnice, dále bude v rámci pozemků vybudováno protihlukové opatření, které bude, spolu s objekty provozoven, bránit obytnou zástavbu před hlukem z obchvatu, dostatečnost tohoto opatření bude ověřena akustickou studií.“ 110. Mezi plochami Z.06 a Z.07 a dále jihovýchodním směrem podél zastavěného území obce Jirny byla navržena plocha ochranné zeleně K.04 o rozloze 71 103 m2, jejíž účelem bylo snížení negativních (vizuálních a akustických) vlivů z ploch VD a navrhovaného dopravního koridoru pro obytnou zástavbu. Středem této plochy protéká Jirenský potok, přičemž její část tvoří lokální biokoridor územního systému ekologické stability.

111. Navrhovatelé namítají, že využití plochy Z.07 k „drobné výrobě“ bylo vymezeno zcela vágně, jelikož právní předpisy tento pojem nedefinují (návrhový bod iii.). Vzhledem k tomu jsou navrhovatelé v právní nejistotě, jaké záměry mohou být na dané ploše umístěny a jak široce mohou být zasažena jejich práva. Navrhovatelé mají dále za to, že plocha Z.07, jejíž účelem má být ochrana obytné zástavby před hlukem z obchvatu, byla vymezena v rozporu s účelem ochranné plochy K.04, která má snižovat negativní dopady z ploch lehké výroby a navrhovaného dopravního koridoru pro obytnou zástavbu. Navrhovatelé považují za vnitřně rozporné, aby ochranu obytné zástavby poskytovala plocha Z.07, která bude sama generovat hluk z drobné výroby. Navrhovatelé dále podotýkají, že plocha K.04 nesníží negativní vizuální dopad drobné výroby do doby, než ochranná vegetace vyroste do výšky staveb na ploše Z.07, tj. do 8 metrů. Takový způsob vymezení ploch je podle navrhovatelů v rozporu s principem proporcionality a zákazu libovůle.

112. Odpůrkyně považuje tuto námitku za spekulativní s tím, že navrhovatelé blíže nespecifikují, jak by nová výstavba mohla zasáhnout do jejich práv. Neurčitý právní pojem „drobná výroba“ je podle odpůrkyně běžně užívaný a jeho obsah je intuitivně srozumitelný. Odpůrkyně rovněž neshledává rozpor v protihlukové funkci ploch Z.07 a K.04, jelikož úroveň hluku klesá s rostoucí vzdáleností od jeho zdroje, a tudíž protihlukovou funkci plní sama existence těchto ploch. Hluk generovaný plochou Z.07 je pak dále snižován jejím omezeným funkčním využitím. Odpůrkyně připouští, že zeleň může mít určitý vliv na šíření hluku, nicméně podotýká, že tento efekt není oproti protihlukovým stěnám nikterak zásadní. Odpůrkyně rovněž uvádí, že plocha Z.07 byla zahrnuta již ve změně č. 2 předchozího územního plánu.

113. Navrhovatelé v replice dále rozvíjejí svou argumentaci, že pojem „drobná výroba“ je zcela vágní, přičemž upozorňují, že užití neurčitých právních pojmů v opatření obecné povahy není žádoucí. Dále podotýkají, že na šíření hluku má kromě vzdálenosti od zdroje vliv i terén, gradient rychlosti a teploty atd. K tvrzení odpůrkyně, že zeleň na ploše K.04 zcela nenaplňuje svou protihlukovou funkci, navrhovatelé uvádějí, že tato plocha mohla být využita ke zbudování monolitické ochranné bariéry. Navrhovatelé rovněž upozorňují, že v předchozím územním plánu byla plocha Z.07 vymezena v menším rozsahu jako plocha Z.16 a Z.18.

114. Soud předně nesouhlasí s argumentací navrhovatelů, že by funkční vymezení plochy Z.07 jako plochy pro drobnou a řemeslnou výrobu (VD) bylo vágní, nesrozumitelné či dokonce nepřezkoumatelné. Navrhovatelé ostatně sami připouštějí, že územní plán podrobněji vymezuje podmínky pro využití a prostorové uspořádání ploch VD. Mylně se však domnívají, že funkční vymezení plochy Z.07 v části 1.C textové části územního plánu a stanovení podmínek pro plochy VD v části 1.F textové části územního plánu spolu nijak nesouvisí. Ze systematiky napadeného územního plánu je nicméně bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že regulativy stanovené pro plochy VD se na plochu Z.07 vztahují, přičemž podrobnější podmínky pro využití této plochy dále stanovují lokální podmínky LP.04 a LP.

5. Nutno podotknout, že funkční vymezení ploch pro „drobnou a řemeslnou výrobu“ jakožto typu ploch výroby a skladování (srov. § 11 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v rozhodném znění) je při výkonu územně plánovací činnosti běžnou praxí (srov. např. rozsudky NSS ze dne 25. 7. 2018, č. j. 8 As 264/2017–174, část III.B, a ze dne 27. 6. 2019, č. j. 10 As 218/2018–86, bod 38). Posouzení otázky, zda lze konkrétní záměr podřadit pod neurčitý právní pojem „drobná a řemeslná výroba“, pak bude řešeno až v následných povolovacích řízeních dle stavebního zákona, popř. jiných právních předpisů. Tato námitka je proto nedůvodná.

115. Navrhovatelé dále namítají, že plocha Z.07 byla vymezena v rozporu s principem proporcionality. Obavy navrhovatelů pramení zejména z toho, že plocha Z.07, která má mj. sloužit jako ochrana obytné zástavby před hlukem ze silničního obchvatu, bude sama generovat hluk z drobné a řemeslné výroby. Soud však uvedené obavy navrhovatelů nesdílí.

116. Navrhovatelé zejména přehlížejí skutečnost, že podle územního plánu je nepřípustné takové využití plochy Z.07, jehož negativní projevy (např. hluk, vibrace, prach či jiné imise) by přesahovaly hranice areálu. Využití plochy Z.07 navíc limitují podmínky prostorového uspořádání, které stanovují minimální požadavky na osázení parcel ochrannou, přírodní, parkovou či zahradní zelení, a rovněž regulují maximální míru zastavěnosti jednotlivých pozemků. Navržené záměry navíc mají být umístěny u hranice obchvatu silnice II/101, a mají tak představovat bariéru před hlukem z nové silnice. V rámci jednotlivých pozemků by pak měla být vybudována protihluková opatření, jejichž dostatečnost bude ověřena akustickou studií. Uvedené regulativy, které směřují k ochraně obytné zástavby před hlukem ze silničního obchvatu a samotné výrobní činnosti na ploše Z.07, však navrhovatelé zcela opomíjejí.

117. Z hlediska ochrany navrhovatelů před hlukem je dále podstatné, že jejich pozemky jsou od plochy Z.07 odděleny plochou Z.06 určenou k bydlení, přičemž podle lokální podmínky LP.06 budou mezi těmito plochami vybudována další protihluková opatření, která ochrání obytnou zónu před hlukem z dálnice D 11, obchvatu silnice II/101 a koridoru VRT (viz bod 94 tohoto rozsudku).

118. Podstatná je dále skutečnost, že rozhodování o změnách v území na ploše Z.07 je podmíněno zpracováním územní studie (srov. § 30 stavebního zákona), která má mj. prověřit hmotový a objemový charakter navržených staveb drobné a řemeslné výroby vzhledem k charakteru obytných funkcí v okolí. V této souvislosti se nelze nepozastavit nad tím, že se navrhovatelé eventuálním petitem domáhají zrušení podmínky zpracování této územní studie, která však z povahy věci přispívá k ochraně jejich práv. Po dobu, kdy není územní studie zpracována, je totiž stavební využití daného území v zásadě zablokováno (srov. rozsudky NSS ze dne 20. 12. 2016, č. j. 8 As 152/2015–103, bod 36, a ze dne 20. 4. 2022, č. j. 10 As 226/2019–46, bod 18).

119. Z uvedeného vyplývá, že územní plán poskytuje navrhovatelům a ostatním vlastníkům nemovitostí v okolní obytné zóně dostatečné garance toho, že plánovaná výrobní činnost na ploše Z.07 bude spočívat pouze v činnostech nerušícího charakteru. K ochraně obytné zóny před hlukem z okolní dopravní infrastruktury a vlastní výrobní činnosti na ploše Z.07 pak územní plán stanoví řadu dalších opatření (vybudování protihlukových bariér, zpracování územní studie a vymezení ochranné plochy K.04). Obecně formulovanou námitku, že plocha Z.07 byla vymezena v rozporu s principem proporcionality, tak soud neshledal důvodnou.

120. Lichá je rovněž související námitka navrhovatelů, že doplňkový účel plochy Z.07, tedy ochrana obytné zóny před hlukem ze silničního obchvatu, je v rozporu s účelem ochranné plochy K.

4. Navrhovatelé poněkud dezinterpretují navržený účel těchto ploch, pokud se domnívají, že „ochranou obytné zástavby před hlukem z obchvatu má být hluk z plochy Z.07, […] který má následně snížit plocha K.04.“ Nic takového totiž územní plán nestanoví. Jak soud již vysvětlil, drobná a řemeslná výroba na ploše Z.07 je přípustná pouze v režimu nerušícího charakteru, přičemž územní plán stanoví další podmínky zamezující šíření hluku ze silničního obchvatu a vlastní výrobní činnosti. Komplementárně s plochou Z.07 pak bude vůči obytné zóně působit jako hluková bariéra i pás ochranné zeleně na ploše K.04, který též případně zamezí zbytkovým negativním vlivům z výrobní činnosti (jenž by však obecně neměly přesahovat hranice plochy Z.07). Ve funkčním vymezení ploch Z.07 a K.04 tak ve skutečnosti žádný rozpor není.

121. Pokud jde o námitku navrhovatelů, že plocha K.04 nezačne plnit svou funkci do doby, než ochranná vegetace vyroste do výšky staveb na ploše Z.07 (tj. do max. 8 metrů), soud upozorňuje, že možnými vizuálními dopady konkrétních záměrů se budou příslušné správní orgány zabývat až v jednotlivých územních řízeních. V koncepční fázi územního plánovaní je však tato otázka předčasná. Soud pro úplnost podotýká, že proti samotné podmínce maximální výškové hladiny staveb na ploše Z.07 navrhovatelé v návrhu nebrojili, a proto se jí nebylo nutné blíže věnovat.

V. Závěr a náklady řízení

122. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že napadený územní plán při přezkumu v mezích námitek navrhovatelů obstál. Jelikož soud současně neshledal žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez uplatněné námitky, návrh na zrušení územního plánu podle § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. zamítl (výrok I).

123. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelé nebyli ve věci úspěšní, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrkyně je malou obcí, která nevykonává působnost orgánu územního plánování ani působnost stavebního úřadu a zjevně nedisponuje odborným personálem nezbytným k obhajobě napadeného územního plánu v soudním řízení. Tato aktivita tedy přesahuje její běžnou úřední činnost, a proto má odpůrkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v tomto soudním řízení (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47, bod 29, nebo rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2015, č. j. 4 As 261/2014–70, bod 85), které v daném případě spočívají v zastupování advokátem.

124. Zástupce odpůrkyně v tomto řízení učinil dva úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání před soudem nepřesahujícím dvě hodiny) podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d), a § 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Součástí nákladů je též náhrada hotových výdajů zástupce odpůrkyně ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za každý z těchto úkonů. Soud mezi účelně vynaložené náklady nezahrnul úkon spočívající v podání dupliky ze dne 10. 6. 2022, která pouze opakovala argumentaci uvedenou již ve vyjádření k návrhu ze dne 20. 3. 2022. Zástupce odpůrkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, k nákladům řízení tak patří i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% ve výši 1 428 Kč. Účelně vynaložené náklady odpůrkyně v tomto řízení tak činí celkem 8 228 Kč. Soud proto každému z navrhovatelů uložil zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení polovinu z této částky, tedy 4 114 Kč [nejde o nerozlučné společenství, proto soud neukládal tuto povinnost navrhovatelům společně a nerozdílně (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2021, č. j. 10 As 431/2019–53, bod 28)]. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit tuto částku odpůrkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 64 s. ř. s.).

125. Osobám zúčastněným na řízení soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť jim nebyla v řízení uložena žádná povinnost a soud neshledal ani okolnosti hodné zvláštního zřetele pro přiznání náhrady nákladů řízení (§ 60 odst. 5 s. ř. s., výrok III).

Poučení

I. Vymezení věci a průběh soudního řízení II. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu III. Průběh ústního jednání IV. Posouzení návrhu soudem IV.

1. Procesní námitky IV.

2. Stanovisko OPVŽP IV.

3. Hydrotechnické výpočty IV.

4. Územní rezerva R.01 IV.

5. Plocha Z.06 IV.

6. Plocha Z.07 V. Závěr a náklady řízení